Národní shromáždění československé 1918 – 1920

2. Krajského soudu v Táboře, odd. IX., za svolení k trestnímu stíhání čl. N. S. Josefa Sády pro přečin § 305. tr. z. k žalobě St. Kubíčka, redaktora "Českého Jihu" v Táboře.

Jednací zápis o 91. schůzi N. S. C. byl vyložen po 48 hodin ve sněmovní kanceláři.

Protože písemné námitky proti němu podány nebyly, jest podle § 77. jednacího řádu schválen a bude podle § 79 téhož řádu vytištěn.

Sděluji dále, že vzdal se členství v Národním shromáždění prof. Prokop Maxa a za něj vyslán do N. S. výkonným výborem strany pokrokové Bohumil Fišer, profesor v Mnichově Hradišti, jenž dostavil se do dnešní schůze a vykoná slib.

Žádám p. zapisovatele, aby přečetl slibovací formuli.

Zapisovatel dr. Jur. Slávik (čte): Slíbíte jako člen Národního shromáždění československého, že budete zachovávati zákony státu československého a že svůj úřad budete zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Předseda: Pan Bohumil Fišer!

Posl. Fišer: Slibuji!

Předseda: Přistoupíme

a to k

1. pokračování v rozpravě o zprávě dopravního výboru o návrhů členů Národního shromáždění Kříže, Brodeckého, Buřívala a soudr. (tisk. č. 32) na sestátnění buštěhradské železnice, a o návrhu člena Národního shromáždění Gustava Navrátila a soudr. (tisk č. 128) na postátnění soukromých tratí v československé republice (tisk č. 1825).

Nejprve vyžádal si slovo p. min. železnic dr. Franke, uděluji mu je.

Ministr železnic dr. Franke: Vážené Národní shromáždění!

Protože zástupci jednotlivých stran, kteří až dosud promluvili k tomuto předmětu, vyslovili se celkem souhlasně pro sestátnění, domnívám se, že není mojí úlohou, abych novými důvody podpíral tuto sestátňovací akci. Bylo zcela správně jednotlivými řečníky zdůrazněno, že sestátnění drah jest dnes vhodné a do jisté míry nutné z důvodů celostátních, z důvodů národohospodářských, dopravně-technických i tarifních. Pro vládu a pro resort, který zastupuji, by bylo důležito, jen aspoň několika slovy zmíniti se o tom, kdy by dráhy měly býti sestátněny a jakým způsobem toto sestátnění by mělo býti provedeno.

Domnívám se, že tato doba, do kdy má býti sestátnění provedeno, jest celkem vystižena v resoluci samotné. Praví se tam, aby vláda konala přípravy; jest tedy potřebí, aby ke sestátnění přistoupilo se ve chvíli, až ministerstvo železnic po důkladném prozkoumání veškerých zákonných, smluvních i koncesních podmínek a účetních podkladů, bude moci předstoupiti před Národní shromáždění s konkrétním, přesně vypracovaným návrhem a až poměry finanční budou provedení té akce příznivy. Právě tak, jako volba vhodné chvíle, musí býti vládě svěřeno též postřehnutí vhodného, bližšího postupu při provádění akce sestátňovací.

Slavné Národní shromáždění! Lákalo by mne, abych o tomto postupu promluvil zde blíže, domnívám se však, že odpovídá úplně duchu resoluce přijaté, když nebudu dopodrobna a do detailů vykládati postup, jakým by sestátňovací akce měla býti provedena. Je jisto, že v tomto směru vláda bude vedena snahou, aby nejen obhájila všech zájmů státních, s otázkou touto souvisejících, ale aby také obhájila všech zájmů ryze železničních.

Je jisto, že ministerstvo železnic otázkou sestátňovací zabývalo se od samého počátku své existence v čsl. republice, a já sám mohu sl. Národnímu shromáždění sděliti, že byl to jeden z prvních problémů, na jaké jsem v ministerstvu hned v prvých dnech narazil a o kterém jsem také v několika anketách ve svém ministerstvu jednal. Bylo zcela správně jednotlivými pány řečníky zde vyzdviženo, jaké výhody má akce sestátňovací. Jistě dalo by se mluviti také o některých věcech, které přímo nevypadají jako zřejmá výhoda na první pohled. Ale já bych chtěl, vážení pánové, hlavně poněkud zeslabiti obavu, jakoby sestátňovací akce musila býti provedena tak, že by dráhy po technické stránce byly převzaty ve stavu zanedbaném, což by tedy znamenalo, že státní správa bude zde státi okamžitě před novými, velkými investicemi. Myslím, že také není zcela oprávněn stesk, že by dohled, který dnes je vykonáván železniční správou, nebyl dostatečný, nebyl dosti intensivně prováděn. Třeba k tomu konstatovati, že bylo snahou ministerstva železnic na počátku jeho působnosti, aby provoz na drahách dosud soukromých byl skutečně veden tak, jak to odpovídá celostátním zájmům. Ke všem třem velkým drahám soukromým Buštěhradské, Ústecko-teplické a Košicko-bohumínské byly dosazeny vedle vládních komisařů ještě zvláštní dozorčí orgány v sídle správy, jež dohlížely na řádný a nerušený provoz a na šetření zájmů státních. Dráha Košicko-bohumínská zejména byla již brzo po okupaci Slovenska podrobena direktnímu vlivu státní správy, která v poslední době ředitelstvím státních drah v Košicích přímé vedení převzala.

U košicko-bohumínské dráhy také přichází ovšem v úvahu, že je naprosto ještě nevyjasněna také situace mezinárodní, že dosud nevíme, jak bude mezinárodně rozhodnuto ohledně části těšínské. Ale přes to ministerstvo neváhalo faktickou správu, která tady již byla zavedena, také určitou legální formou provésti, což se stalo zvláštním nařízením ministerským. Ministerstvo železnic přihlíželo a přihlíží k tomu, aby personál soukromých drah naproti státu a veřejnosti konal své povinnosti, a nestrpí nikde, aby zájmy státní byly poškozovány.

Já bych, vážené Nár. shromáždění, také vřele apeloval, aby při sestátňovací akci a při debatě o této jistě velké věci nebyly zanášeny sem věci, pro které není prostě přesného podkladu. Já se domnívám, že stát, naše republika, nemá zapotřebí, bojovati proti drahám dosud soukromým argumenty, které by snad opravdu nebyly zcela přesně opřeny. Považuji za svoji povinnost, zmíniti se aspoň o několika věcech.

Vznikl na př. v posledních dnech poplach, jakmile z dopravního výboru dostala se zpráva do novin, že stojíme před sestátněním dosud soukromých drah, že najednou ústecko-teplická dráha počínala pravou takovou vyklizovací akci.

Vážení pánové! Je to přímo malicherné, jednalo se o věci, které byly přichystány již delší dobu, protože ústecko-teplická dráha zjistila právě, jak se dá zjistiti i jinde, že věci v čekárnách, které nejsou přímo zazděny, anebo přímo jiným způsobem příliš pevně upevněny (Slyšte!), se ztrácejí. Proto tedy na př. se snažili, aby... (Hlas: To dělají portýři na drahách!) To nedělají jen portýři, to nedělají také jiní zaměstnanci státních drah, to může dělati také obecenstvo, vždyť na př., když si stěžuje na špatné osvětlení a pod., jest fakt, že ty zbytky toho jistě ne luxusního osvětlení zmizí často z vozu. To se nemůže přičítati jednostranně na účet jen personálu železničnímu právě... (Hlas: Na účet zlodějů!) Ano, na účet zlodějství, které musíme odsuzovati všude, ve všech vrstvách stejně.

Na ústecko-teplické dráze vznikl takový zbytečný poplach, poněvadž se jednalo o opatření, které bylo dříve zamýšleno, odstraniti některé věci, které nejsou pevně přibity, aby nemohly býti ukradeny.

Anebo prosím, myslím, že také není správno, přímo některé soukromé dráze předhazovati věci, které nejsou tak zjištěny, aby mohly býti přece tak apodikticky tvrzeny, jako by na př. jedna soukromá dráha od převratu prodávala prostě vozivo, lokomotivy a vozy, anebo aby se kritisovaly i jiné věci způsobem, který může vzbuditi nesprávný dojem u soukromých drah, jako by se zde zbytečně musila jedna strana anebo snad vláda stavěti na takové příliš policejní stanovisko.

Jest úplně pochopitelno, že pro Slovenský klub byla především důležitou otázka sestátnění košicko-bohumínské dráhy. Já již jsem se zmínil o tom, že zde šel stát nejdále, že přímo státní správa na této dráze byla zavedena.

Pokud se týče stesku pana poslance Pociska, hlavně do poměrů personálních, tedy připomínám, že moje cesta na Slovensko byla v prvé řadě věnována upravení této jistě velice těžké a komplikované otázky personálu jak na košicko-bohumínské dráze, tak také na ostatních drahách slovenských. Domnívám se, že se podařilo, dojíti k jednotným určitým zásadám, na základě jichž hlavně bude personál znovu přijímán, onen, o kterém byly pochybnosti určitého rázu politického, po případě čistě služebního. Já připomínám, že veškeré železnice na Slovensku jsou podřízeny vojenskému ředitelství drah v Trenčanských Teplicích. Železniční zřízenci, kteří se nepodrobí vojenské přísaze, anebo jsou-li starší 42 let a odepírají-li složiti slib, sprošťují se služby a jsou vyměněni.

Vážení pánové! Musím se také zmíniti o jistě potěšitelném faktu, který se podařilo provésti ředitelství košickému, že při určité výměně personálu politicky pochybného podařilo se vymýtiti několik set takových osob, aniž jest potřeba dávati tam nějaké náhrady. Teď ukázalo se, že byl tam nadbytek personálu a že se tím nijak nezatíží náš personál, jestliže tam několik set lidí vymycujeme.

Vojenské ředitelství drah pro Slovensko nařídilo dne 17. října 1919 č. 159, by veškeré porušení kázně, anebo hrubé případy zanedbání služební povinnosti byly jemu hlášeny, aby viníci předáváni byli nejbližšímu nádražnímu velitelství.

Zřízence bývalých uherských státních drah, kteří jsou pro účast na politické stávce anebo pro neevakuování pokládání za vystouplé, lze znovu přijímati jedině ve výminečných případech (Zcela správně!) kde se šetřením prokáží závažné exkulpační okolnosti (ku př. donucení, nedostatek řádné úřední vyhlášky evakuace, poměry majetkové a rodinné a pod.), kde dále jak politické úřady, tak organisace železničního personálu dosvědčí politickou spolehlivost zřízence a kde zřízenec složí služební slib a vojenskou přísahu. Zvláštní pozornost jest však věnována pohraničnímu území Slovenska a Karpatské Rusi.

Dovolte, abych se ještě několika slovy zmínil o tom, co bylo nadhozeno v otázce rentability státních drah, reorganisace správy železnic státních a zjednodušení správy samé.

Naprosto bych se postavil naproti stanovisku, že železnice státní jako takové měly by býti výhradně vedeny duchem a zásadami soukromokapitalistickými. Ale jest jisto, že naše železnice musejí si osvojiti a stále postupně osvojovati určitou formu čistě obchodní podnikavosti a docíliti, aby státní železnice nebyly ve finančním hospodářství státu pouhým břemenem, pouhým balvanem, jehož by se každý finanční ministr bál jako položky deficitní. Bylo poukazováno, bylo srovnáváno jistě panem řečníkem velice informovaným hospodářství drah s pruskými drahami předválečnými. Bylo o tom již mnoho mluveno také v bývalém parlamentu rakouském a ve veřejném tisku. Jest možno docela klidně prohlásiti, že o rentabilitě každého podniku, tedy také státních železnic, musí přirozeně a nutně rozhodovati také výše investic. Jsou-li investice veliké, musí ovšem ta rentabilita vypadati jinak, než tam, kde prostě není potřeba mnoho investovati.

Dnes nedá se ani přibližně určiti investiční kapitál československých státních drah, který dle mírové smlouvy teprve podroben bude jednání v reparační komisi. O otázce té bude jistě nejvhodnější, promluviti ve specielní debatě budžetní.

Co se týče organisace, zjednodušení správy, decentralisace správy, tedy jsou to jistě požadavky nejenom moderní, ale jsou to také požadavky, které plně musí sledovati správa státních železnic. Ale i tato otázka, nemáme-li dělati nějakých provisorií, musí býti řešena v souvislosti s celou sestátňovací akcí, neboť, chceme-li provésti tuto novou organisaci opravdu jednotně, musíme míti také jednotný podklad pro to a toho jistě získáme především tím, když všecky dráhy budou přímo ve státní správě, když všecky dráhy budou také opravdu sestátněny.

Vážení pánové, bylo by jistě na místě, při této příležitosti zmíniti se také o celé řadě stesků, které při navázání na tuto debatu byly jednotlivými pány předřečníky přednášeny do správy železniční, zejména otázka zabavování uhlí na drahách stává se tak palčivou, že se všech stran docházejí dotazy méně nebo více nevlídného rázu na ministra železnic.

Byl jsem informován, že zvláštní dotaz v té věci podává se také dnes na ministra železnic, a já budu míti také čest, pánové, ku konci schůze na tento dotaz odpověděti a dovolím si při této příležitosti promluviti též o některých závadách, o nichž zde bylo mluveno. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo dále má pan kol. Jílek.

Posl. Jílek: Slavné Národní shromáždění!

Velectění pánové a dámy! Máme před sebou sestátnění buštěhradské dráhy, ústecko-teplické a košicko-bohumínské dráhy a soukromých ostatních menších drah. Sestátnění drah je pro republiku naši otázkou velmi důležitou. Jest potřebí, abychom nabyli jednotnost, jak ve vedení drah, tak i jednotnosti v provozu na všech drahách. (Hluk.)