Národní shromáždění československé 1918 – 1920

To by byly věci, které jsou výhodnými, a shrnul bych to v několika slovech, že výhody by spočívaly jednak v odstranění všech těch živlů a onoho stavu, o kterém jsem mluvil, jednak ve výhodách faktických, které by byly spojeny s výhodami finančními a úsporami.

Finanční stránka sestátnění jest ovšem stránkou, na kterou pohlíží finanční ministerstvo jako na hlavní moment. Já nechci blíže rozváděti otázku finanční, bylo mnoho mluveno zde referentem o ní a zajisté i vláda sama zaujme k tomu stanovisko, ale jsem přesvědčen, že břemena, která by republika převzala sestátněním, jsou tak mizivá a nepatrná oproti celému našemu rozpočtu, že břemena, která povstanou placením renty, která povstanou tím, že odpadnou daně, které dnes soukromé podniky platí, břemena, která povstanou amortisační kvotou, kterou stát by musel vypláceti, ta břemena úplně mizí - opakuji to - oproti jiným velkým nákladům, které daleko nemají ten význam a tu cenu pro naši republiku, jako má sestátnění těchto drah. Naproti tomu nelze přehlédnouti, že výhody i finančního rázu, kterých by se dalo docíliti, a ty jsou dalekosáhlé, jsou to úspory, kterých by se jednotnou organisací, jednotným vedením, jednotným tarifním systémem a hlavně racionelním provozem, využitkováním vozů a racionelním hospodařením uhlím dosáhlo.

Tyto výhody jsou daleko větší a vyvážily by zajisté ten finanční úkol, který by na nás byl složen, kdyby sestátnění bylo provedeno. Že by se úspor dosáhlo, to musí zajisté nahlédnouti každý, kdo příkladně jen uváží, že sloučením ředitelství - mluvme jen o dráze Buštěhradské a Ústecko-teplické - ušetřila by se velká část úřednictva, neboť jedno řiditelství by úplně stačilo ke správě. Mnohé agendy, které musí býti vedeny podvojně, sloučeny by byly v téže osobě, neboť jen tarifním propočítáváním po sestátnění velkých soukromých a místních drah ušetřilo by se více než 100 úředníků u centrály, kteří se dnes zabývají jen tím, že musí odúčtovati podíly jednotlivých drah a zabývati se zvláštními smluvními agendami a pořádáním poměrů, zvláště ve stanicích, které jsou společnými stanicemi.

Z toho vidno, že i finanční břemena, která by plynula ze sestátnění, nejsou toho rázu, abychom se jich snad lekali. Otázkou ovšem jest, zda můžeme přistoupiti ihned k sestátnění, či ne. Jest pravda, že stav, který jsem vylíčil, mluvil by pro to, abychom ihned přikročili k sestátnění. Naproti tomu nelze upříti, že dnešní rozháranost státních železnic, a ta bohužel existuje, že dnešní těžký úkol, který státní železnice samy sebou mají a který nemohou zdolati nedostatečným počtem sil úřednických, zatížen by byl ještě více, kdyby měly státní dráhy ihned meritorně řešiti otázku sestátnění, kdyby měly převzíti nový velký úkol, který po sestátnění nastane.

Vedle toho se musí uvážiti, že Buštěhradská dráha má ještě mnoho povinností a závazků splniti, že mnoho, co zameškala, má dohoniti, a že by nebylo správné, aby se ihned přikročilo k sestátnění, a aby se stát spokojil tím, že by určité závazky finančního rázu odečetl od renty, po případě, že by našel jinou formu, aby dodatečně na účet této dráhy povinné investice provedl.

Hlavní zásadou jest zajisté otázka, zda podle koncesní listiny výkup renty dnes připouští tak příznivý stav, abychom byli spokojeni s výsledkem, t. j. abychom se vázali na rentu, která déle než 50 let bude zatěžovati náš stát. A tu musí zajisté každý uznati, že když celý rok jsme mohli býti v nejtěžších chvílích v situaci, která byla často nebezpečná pro nás, v situaci, kde mezinárodní poměry ohrožovaly existenci našeho státu, když v takových dobách mohli jsme celý rok existovati se soukromými drahami, že není třeba, abychom ihned sestátňovali, ale že stačí, když všechny přípravné kroky učiníme, když podnikneme vše, když zrevidujeme tyto podniky, když budeme jasně vidět, co vlastně smíme a máme právo žádati od těchto drah, a na tom budeme trvati. Až se aspoň část toho napraví, co se zameškalo, pak bude na čase, přistoupiti k sestátnění, neboť pak bude také zřejmý vliv na rentabilitu dráhy a výši výkupné renty. Očekávám však, že ministerstvo v tom směru rychle vykoná veškeré přípravy, a že hned přikročí k donucení soukromých drah, ať je to kterákoli, aby doplnily a vykonaly všechny povinnosti, které dosud měly. Očekávám, že ministerstvo vykoná přísnou revisi a hlavně, že radikálním způsobem postará se vláda o to, aby přísnou kontrolou celého hospodaření a veškerého výkonu služebního zjedná nápravu, kde jí v zájmu naší republiky třeba.

Velevážení pánové! Zajisté jest nejlepší příležitost, abychom se také dotkli několika slovy i poměrů státních drah. Všichni řečníci dotkli se tohoto, řekl bych, nevděčného úkolu, protože pravdou jest, že celá naše veřejnost, ale i v různých výborech funkcionáři vládní a kolegové poslanci, že kde kdo, každý žehrá na státní dráhy. Jednoduše nikdo není spokojen.

Zmíniti se musím o státních drahách při této příležitosti i proto, poněvadž přirozeně soukromé sestátněné dráhy musí do těch poměrů přijíti. A tu namane se myšlenka, zda nebylo by snad konec konců, ač uvažujeme o všech otázkách, o výhodách a o důvodech, zda nebylo by lépe, aby dnes zůstaly ty soukromé dráhy, čím dnes jsou, a nechodily do aparátu, se kterým je každý nespokojen. Já sám také pro svoji osobu s výkony státních železnic, s celou správou a vůbec s celým tím podnikem jako takovým, spokojen nejsem.

Daleko by sáhalo, kdybychom chtěli o věcných momentech zde mluviti. O těch mluvili jsme již v dopravním výboru. Členové všech stran měli příležitost kritisovati, a slyšeli jsme, že výtky vzájemné si činili i ministr veřejných prací a ministr železnic. Vinu svaloval jeden na druhého. Ministr železnic vytýkal ministru veřejných prací, že mu nedává uhlí a mazadla, petroleje a oleje; ministr veřejných prací ministru železnic, že mu nedává vozů na rozvážení toho uhlí. Byly to nádherné momenty, kde jsme opravdu nevěděli, kdo je na tom větším vinníkem, ač jsme cítili, že vinni jsou oba. Ale o těch věcech nechci mluviti. To jsou věcné momenty, které, bohužel, nemohu dnes úplně pro krátkost času vylíčiti. Ale chci se dotknouti jen krátce několika slovy sociálního stavu na železnicích státních. Nepřál bych kolegům od buštěhradské dráhy, aby přišli do těch poměrů, v jakých my se nalézáme, právě se stanoviska sociálního. Myslím, že to bude důležitou otázkou pro soukromé zřízence, poněvadž vidí, jak u státních drah rozháranost nejen podlamuje celý podnik, ale otravuje činnost některých zaměstnanců, vidí, že, má-li se dále trpěti stav, ve kterém se dnes státní dráhy nacházejí, nemůže tomu podniku prorokovat prosperitu.

Musím, bohužel, jsa napomínán ukončiti, ale chci ještě poukázat na nezřízený teror, hlavně proti úřednictvu, na naprostou nedisciplinovanost v kruzích zřízenectva, čehož výsledkem, že bohužel kolegialita mezi vrstvami, které mají povinnost spravovati tento podnik, mizí. Apeluji na pana ministra železnic, aby dbal hlavně tohoto momentu, aby nehleděl napraviti jen věcných nedostatků státních drah, ale aby konečně vyšetřil, kdo vlastně jest škůdce, kdo štve zřízence proti úředníkům, kdo stále svalovati chce vinu za veškeré nedostatky na drahách jen na určitou stranu, - právě si vyhledává jen příslušníka určité strany - žádal bych, aby konečně v tomto směru, třeba komisí nějakou, bylo vyšetřeno, v čem spočívá to, že není možno, aby mezi řadami zřízenectva a úřednictva byl konečně klid, bez kterého nemohou státní železnice existovati. To podle mého mínění bylo by hlavním a důležitým úkolem správy státních drah. Pak snad budou kolegové soukromých drah moci přijíti mezi nás, jakmile budou napraveny poměry, kterými trpíme. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Přerušuji projednávání tohoto odstavce denního pořádku a přistupuji k ukončení schůze. Před ukončením vyžádal si slovo k zodpovědění interpelace pana kolegy dra Matouška p. ministr spravedlnosti dr. Veselý, ale poněvadž interpelace nebyla ještě rozdána tiskem, dám ji napřed přečísti a žádám pana zapisovatele Špatného, aby ji přečetl.

Zapisovatel posl. Špatný (čte):

člena Národního shromáždění dra Matouška a soudr. k panu ministru spravedlnosti o ztrátě spisů trest. řízení proti

Proti čl. Národního shromáždění Biňovcovi zavedeno bylo trestní řízení pro lichvu a poslanec Biňovec byl také k žádosti soudu Národním shromážděním vydán. Příslušné spisy kralupského soudu byly vyžádány od státního zastupitelstva v Praze a tomuto doporučeně zaslány, při dopravě se však ztratily.

Podepsaní se táží: Jest pan ministr spravedlnosti ochoten, dáti přísně vyšetřiti, co se s uvedenými spisy stalo, a, je-li to nějaké provinění, postarati se o to, aby byl vinník potrestán?

V Praze, dne 18. listopadu 1919.

Předseda: Uděluji slovo k zodpovědění této interpelace panu ministru spravedlnosti.

Ministr spravedlnosti dr. Veselý: Vážené Národní shromáždění!

Pan dr. Matoušek a soudruzi podali na mne dotaz pro domnělou ztrátu spisů trestního řízení proti členu Národního shromáždění Františku Biňovcovi pro přestupek předražování. V dotazu se tvrdí, že spisy, doporučeně zaslané státnímu zastupitelstvu v Praze, při dopravě se ztratily, a jsem vyzván, abych dal vyšetřiti, co se s uvedenými spisy stalo, a abych postaral se, je-li tu nějaké provinění, o to, aby vinník byl potrestán.

Dovoluji si na dotaz ten odpovědět, že zpráva o ztrátě spisů je mylná. (Slyšte! Posl. Biňovec: Od pana dra Procházky, předsedy národně demokratické organisace v Kralupech, jest ta zpráva!)

Proti členu Národního shromáždění Františku Biňovcovi jsou u okresního soudu v Kralupech dvoje spisy. Oboje spisy došly správně v říjnu k státnímu zastupitelstvu v Praze. Mylná zpráva, že se ztratily, vznikla asi tím, že dle sdělení státního zastupitelství v Praze okresní soud v Kralupech, žádaje vrácení spisů, ve svém přípise uvedl jen svoje číslo jednací, neoznačil však blíže trestní věci. Kancelářský úředník státního zastupitelstva nemohl, jak udává, dle pouhého jednacího čísla soudu kralupského spisy nalézti a místo, aby žádal na kralupském soudě bližší označení věci, odpověděl, že spisy nedošly. Oboje spisy byly zatím vráceny a to 13. listopadu 1919 funkcionáři státního zastupitelstva v Kralupech a zároveň byl zvláštním dopisem vyrozuměn kralupský soud o vrácení spisů. Funkcionář spisy okresnímu soudu skutečně odevzdal, a měl okresní soud je již 15. listopadu v rukou, neboť téhož dne je předkládal vrchnímu zemskému soudu v Praze. Od tohoto soudu jsou spisy právě na cestě zase zpět k okresnímu soudu v Kralupech.

Chybu, které se dopustil, jak shora uvedeno, kancelářský úředník státního zastupitelstva v Praze, dal jsem mu vytknouti. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Nebude-li proti tomu námitek, provedli bychom doplňovací volby do výboru sociálně-politického a imunitního. (Nebyly.)

Námitek není, přistoupíme k volbám. Do výboru sociálně - poitického navrhuje se za vystoupivšího z výboru člena N. S. dra J. Schieszala člen N. S. dr. L. Vaněk;

do výboru imunitního za člena N. S. dra Rolíčka navrhuje se člen N. S. dr. Josef Černý. Kdo s těmito dvěma změnami souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Obě změny jsou schváleny.

Dodatečně pro dnešní schůzi omlouvá svou nepřítomnost zaměstnáním člen N. S. Karel Svoboda.

Přistupuji k ukončení schůze a navrhuji, aby se příští schůze Národního shromáždění konala v úterý, dne 25. listopadu 1919, o 2. hodině odpolední, s tímto denním pořadem:

1. Dokončení rozpravy o zprávě dopravního výboru o návrhu členů Národního shromáždění Kříže, Brodeckého, Buřívala a soudr. (tisk č. 32) na sestátnění buštěhradské železnice, a o návrhu člena Národního shromáždění Gustava Navrátila a soudr. (tisk č. 128) na postátnění soukromých tratí v československé republice (tisk č. l825)

2. Zpráva finančního výboru o vládním návrhu zákona (č. t. 1818), kterým se povoluje další úvěr k úhradě nákladů, spojených s přípravami a provedením mírových jednání (č. tisku l857).

3. Zpráva finančního výboru o vládním návrhu zákona (č. t. 1698), kterým se vláda zmocňuje, aby zatímně upravila obchodní styky s cizinou (č. tisku 1856).

4. Zpráva kulturního výboru o návrhu člena N. S. dra Stojana a soudr. (č. t. 579) na úpravu platů profesorů theologických ústavů (č. tisku 1851).

5. Zpráva imunitního výboru o žádosti zemského trestního soudu v Praze, aby vydán byl ke stíhání pro přečin urážky na cti, spáchaný tiskem, člen N. S. Josef Vraný k žalobě Rudolfa Halláka (č. tisku l836).

Jsou snad proti mému návrhu, jak pokud se týče doby, tak pokud se týče denního pořádku, námitky? (Nebyly.)

Námitek není, návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.

(Konec schůze ve 2 hod. 34 minuty.)