Předseda:
Tomášek,
místopředsedové:
Dula, dr. Hajn, Konečný, Udržal;
zapisovatelé:
Jar. Marek, Špatný;
větší počet
členů Národního shromáždění.
Zástupcové vlády:
Předseda vlády: Tusar a členové
vlády: dr Franke, Houdek, Klofáč, Sonntág,
Staněk, Švehla, dr. Veselý, dr.
Winter a zástupce ministerstva železnic, odb.
přednosta Jar. Kotěra.
Z kanceláře sněmovní:
JUDr. Haasz, tajemník sněmovní, zástupce
jeho JUDr. Bartoušek.
1. Zpravodaj Brodecký.
Zpráva dopravního výboru o návrhu
členů Národního shromáždění
Kříže, Brodeckého, Buřívala
a soudr. (tisk č. 32) na sestátnění
buštěhradské železnice a o návrhu
člena Národního shromáždění
Gustava Navrátila a soudr. (tisk č. 128) na postátnění
soukromých tratí v československé
republice (tisk č. 1825).
Po případě:
2. Zpravodaj Meissner. Zpráva
ústavního výboru o vládním
návrhu zákona (tisk č. 1833), jímž
se mění zák. ze dne 13. listopadu 1918, č.
38 sb. zák. a nař., o zemském správním
výboru pro Čechy.
Předseda
(zvoní): Národní shromáždění
jest schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.
Omluvili
nepřítomnost svou:
churavostí: dr. Metelka
(na neurčito), Jannoška (na neurčito);
zaměstnáním:
Landová-Štychová (do 30. listopadu),
Kadlčák (na neurčito), Tayerle
(na neurčito), dr. Dolanský (na neurčito),
Rouček, Kopeček, Marcha, Malík, Dubický,
Prokůpek;
dále Cingr, Kléga,
Lukeš, Sladký, Stěpánek, dr. Witt,
Zika (všichni na neurčito);
úmrtím v rodině:
Holejšovský.
Členství
v Národním shromáždění
vzdali se:
člen N. S. Viktor Stoupal,
na jehož místo vyslal výkonný výbor
republikánské strany českoslov. venkova Antonína
Vahalu, zvěrolékaře z Krásna u
Valašského Meziříčí a
za člena NS. dra Frant. Jehličku vyslal klub
slovenských poslanců dra Josefa Budaye.
Oba se dostavili do dnešní
schůze a žádám proto p. zapisovatele,
aby přečetl slibovací formuli a oba pány,
aby vykonali slib.
Zapisovatel posl. Marek (čte):
"Slibujete jako člen Národního shromáždění
československého, že budete zachovávati
zákony státu československého a že
svůj úřad budete zastávati podle svého
nejlepšího vědomí a svědomí."
Předseda:
Pan kol. Vahala.
Posl. Vahala: Slibuji!
Předseda:
Žádám pana zapisovatele slovenského,
aby přečetl slibovací formuli.
Posl. Hrušovský
(čte): Sľubujete ako člen Národného
shromaždenia československého, že budete
zachovávať zákony štátu československého
a že svoj úrad budete zastávať podľa
svojho najlepšieho vedomia a svedomia.
Předseda:
Pan kol. Buday.
Posl. Buday: Sľubujem.
Předseda:
Tiskem rozdány byly tyto tiskopisy: žádám
pana sekretáře, aby je přečetl.
Sněm. tajemník dr.
Haasz (čte):
Tisk 1834. Odpověď min.
železnic na dotaz čl. N. S. Fr. Němce,
K. Sáblíka, J. Marchy a soudr. o nezbytném
a neodkladném vypravení nádraží
v Okříšku a ve Studenci na Moravě, jakož
i zlepšení železničního spojení
rychlíkového na Prahu z této trati.
Tisk 1835. Odpověď min.
školství a nár. osv. na dotaz
čl. N. S. prof. J. Šrámka a soudr. o
poměrech na školách v Jihlavě.
Výborům přikázáno
z předsednictva:
Výboru zásobovacímu:
Tisk 1852. Návrh čl.
N. S. Jos. Šamalíka, Vinc. Ševčíka,
Jos. Kadlčáka, Fr. Navrátila,
Fr. Mlčocha, Fr. Šabaty, Fr. Čapky
a soudr., aby byly úplně zrušeny rekvisice
hovězího dobytka.
Výboru právnímu:
Tisk 1864. Návrh čl.
N. S. dra Mazance, Čuříka,
Bezděka, Rýpara, dra Novotného
a soudruhů na vydání zákona proti
politickému a hospodářskému teroru.
Z předsednictva přikázáno
bylo podle § 3. zákona ze 24. VII. 1917 č.
307 ř. z.
výboru zemědělskému
a ústavnímu:
nařízení vlády
ze dne 18. XI. 1919, kterýmžto se zřizuje "Slezská
zemědělská rada".
Předseda:
Jednací zápis o 90. schůzi N. S. Č.
byl vyložen po 48 hodin ve sněmovní kanceláři.
Protože písemné
námitky proti němu podány nebyly, jest podle
§ 77. jedn. řádu schválen a bude
podle § 79. téhož řádu vytištěn.
Před přechodem k dennímu
pořadu vyžádal si slovo k zodpovědění
interpelací pan ministr Národní obrany Klofáč.
Uděluji mu je.
Ministr Národní obrany
Klofáč: Slavné Národní
shromáždění!
V poslední době bylo
na mne adresováno několik interpelací, které
bych rád pro důležitost jich námětů
zodpověděl ústně, abych při
této příležitosti mohl připojiti
několik programových myšlenek.
Jest to v prvé radě
dotaz členů Národního shromáždění
Pika, Jaroše a soudruhů o rychlé
demobilisaci starších ročníků
československých vojsk. Současně,
co byla interpelace tato podána, vyšly dle slibu,
daného v branném výboru, výnosy ministerstva
národní obrany čís. jed. 36.000/org.
a 38.000/mobilisační, jimiž nařízena
byla demobilisace mužstva ročníků 1887-1891,
tedy mužů 32 až 28ti letých. Demobilisace
tato měla býti dle programu provedena tak, aby 3
starší ročníky byly demobilisovány
během 14 dnů, 2 ročníky mladší
do konce října. Poměrně dlouhé
termíny musely jí býti stanoveny z různých
důvodů.
Jest tu rozhodující
poměrně malá výkonnost slovenských
drah a značná přetíženost drah
zdejších dopravou hospodářskou, která
nedovoluje náhlého většího přetížení
transporty vojenskými. Jest však ještě
jiný, velmi závažný důvod k zdánlivě
pomalému tempu demobilisace. Před rokem a v prvních
dobách existence československé branné
moci demobilisovali jsme velice snadno a rychle. Tím však,
že nebylo při demobilisacích dbáno veškerých
formalit evidenčních, nastal úplný
zmatek u náhradních těles, takže bylo
vždy potřeba mnoho času a veliké píle,
aby evidence příslušného mužstva
byla dána do pořádku. Dnes jsme již
v takové situaci, - díky práci doplňovacího
oddělení ministerstva národní obrany,
oddělení pro číselný stav mužstva
a obětavé činnosti všech evidenčních
instancí a pracovníků u náhradních
těles - že máme téměř
úplný přehled o veškerém mužstvu.
Prováděla-li se dnes
demobilisace podrobně, bylo naší snahou, abychom
evidenci mužstva odcházejícího ještě
jednou zrevidovali, doplnili a opravili.
Jak jsem již pravil, jest demobilisace
dříve citovaných ročníků
skončena až na některé výjímky
u oddílů technických, které by odchodem
demobilisovaného mužstva nebyly absolutně schopny
práce. Avšak i u vojsk technických pracuje
se intensivně na opatření náhrady
za toto demobilisované mužstvo, takže i u nich
bude demobilisace průběhem měsíce
listopadu skončena. (Posl. Dr. Horáček:
Co důstojníci?) Také hned o nich budu
mluviti.
Připravovali jsme i demobilisaci
dalších ročníků, neboť nehodláme
držeti na vojně zbytečně ani jediného
muže, není-li naléhavé potřeby.
Prosím však slavné Národní shromáždění
a veškerou českou veřejnost, aby nepodléhala
populárnímu heslu úplné demobilisace,
dokud nemohou zkušení a odborní znalci - soustředění
v jednotlivých referátech mého ministerstva
a v generálním štábu - jednotně
prohlásiti, že nehrozí republice žádného
nebezpečenství. V tom směru dovoluji si upozorniti
na naprosto nevyjasněnou dosud situaci v sousedním
státě maďarském, kde jsme dokonce zjistili
i určité důvody k pochybnostem o naprostém
a trvalém mírumilovném smýšlení
vůči republice naší. Velice vážné
pochybnosti.
Ministerstvo národní
obrany a vojenská správa plně uznávají
veškeré důvody všech, kdo volají
po demobilisaci, avšak zájem republiky dosud ohrožené
musí státi výše, než ohledy na
prospěch jednotlivců. Z války s Maďary
v létě t. r. máme již dostatečnou
zkušenost, že právě ti kteří
nejdříve nejintensivněji volali po propouštění
mužstva a omezení počtu armády, patřili
ve chvíli našich neúspěchů k
největším kritikům, kteří
nám zazlívali, že jsme neučinili vše,
abychom svoji armádu měli proti nepříteli
plně pohotovou. Ve věci obrany vlasti lze dělati
jen jednu politiku. Buď tu politiku, která věnuje
vše k zajištění hranic republiky a klidu
uvnitř jich, nebo politiku populární sice,
ale dávající možnost zvětšení
převahy nepřítelovy a tím i přejímající
risiko eventuelního neúspěchu do té
doby, než se ve chvíli nebezpečí armáda
opět doplní. V průběhu debaty o exposé
kolegy Beneše bylo proneseno několik vřelých
slov o naší armádě, která nám
dodávají jen přesvědčení
a jistotu, že ve všem, co k obraně a zajištění
vlasti konáme, budeme všemi politickými stranami
a celým národem vždycky podporováni.
Poněkud jinak má se
věc s demobilisací důstojníků.
Nařízení o demobilisaci důstojníků
při největší snaze, uvolniti inteligenci
pro všeobecnou i odbornou práci národní,
nebylo dosud možno vydati. Aktivních důstojníků
jest veliký nedostatek a potřeba řádných
důstojníků takových, jakých
naše armáda potřebuje, totiž: plně
oddaných věci československé branné
moci, ale i zkušených nejen v řemesle válečném,
ale i ve výcviku a zacházení s mužstvem,
bude kryta teprve tehdy, až přibude do vlasti dostatečný
počet důstojníků legií sibiřských.
Nyní redukujeme různá
zařízeni etapní a opatření,
související úzce s válečným
stavem, nechávajíce kostru všech těchto
zařízení k potřebě formaci
na Slovensku stojících, čímž
se určitý počet důstojnictva uvolní.
Věstníkem číslo 42 ze dne 14. května
t. r. bylo již nařízeno přeložení
všech postradatelných důstojníků
do neaktivity. Kromě toho sproštěni jsou všichni
státní a veřejní úředníci,
profesoři a učitelé bez ohledu na to, jsou-li
postradatelní, s výjimkami těch, bez nichž
se vojenská správa absolutně obejíti
nemůže. Osobní oddělení naše,
vedené důstojníky-legionáři,
zkoumá co nejpečlivěji každou žádost
o přeložení do neaktivity a vyhovuje jí
podle možnosti: mnohdy i tenkráte, kdy služební
potřeba - dle názoru vojenských kruhů
- trpce to pociťuje. Prosím však opět,
aby nebylo naléháno na okamžitou demobilisaci
důstojnictva ve větších rozměrech.
Každý, kdo pečlivě si všímá
vývoje naší armády, vidí, že
její stále se zvyšující úroveň
i její prospěšný vývoj v nejbližší
budoucnosti jest odvislý od sboru důstojnického.
Nebylo by možno převzíti zodpovědnost
za další vývoj armády, kdybychom měli
pracovati s důstojnickým sborem na minimum restringovaným
a složeným z onoho malého počtu důstojníků
z povolání, jež jsme mohli k aktivní
službě u trup přiděliti, a z těch
důstojníků, kteří zůstávají
z důvodů existenčních na vojně.
Připravovanou unifikací armády a sloučením
vojsk zahraničních s domácími a domobraneckými
prapory z Italie v jednotné formace lze doufati, že
se opětně alespoň určitá část
důstojníků uvolní a že bude možno
řadu důstojníků propouštěti
do neaktivity.
Znovu ujišťuji, že
není v ministerstvu národní obrany ani v
generálním štábu nikoho, kdo by držel
mužstvo i důstojnictvo na vojně bez skutečně
naléhavé a odůvodněné potřeby,
neboť věřte, my nemáme všichni
jiného ideálu, než skončiti dosavadní
ještě revoluční epochu naší
branné moci, založenou hlavně na službě
domobranecké, a přejíti k normálním
poměrům na základě branné povinnosti,
o níž zákonná předloha jest ve
stadiu intensivních příprav a porad a která
bude vám v dohledné době (Posl. Horáček:
Ale ne na dvě léta!) k meritornímu projednáváního
předložena. To je vaší věcí,
Národní shromáždění!
Druhým dotazem, na jehož
zodpovědění kladu velikou váhu, jest
interpelace členů Národního shromáždění
Frant. Zeminové, Rudolfa Laubeho, Prokopa
Maxy a soudruhů o přijímání
důstojníků do československé
armády. Interpelanti podali dotaz onen pod dojmem zpráv,
že se v armádní náš svazek přijímají
důstojníci buď do služby aktivní
nebo do pense, ačkoliv se v minulých létech
těžce prohřešili proti českému
národu. (Hlas: Tak jest!)
Otázka zřízení
sboru důstojnického jest z nejstarších,
abych tak řekl, - otázek celé naší
branné moci. Ihned v jedné z prvních schůzí
výboru pro národní obranu při Národním
výboru před ustavením parlamentu byla důstojnická
otázka podrobně projednávána. Tenkráte
bylo o československé branné moci mluveno
pod dojmem celkové mírové nálady jako
o milici v nejširším slova smyslu, která
aktivních důstojníků potřebovati
nebude. Přece však bylo usneseno dne 12. listopadu
v sedmé schůzi výboru pro národní
obranu, že má býti zřízena ústřední
vyšetřovací komise u tehdejšího
vrchního velitelství československé
branné moci pro veškeré stížnosti
proti důstojníkům snesené. Také
o důstojnictvu německé národnosti
bylo ve čtvrté schůzi dne 4. listopadu usneseno,
že ho zásadně nelze odmítati, jakožto
příslušníky československého
státu, že však o každém případu
musí jednotlivě rozhodnouti zvláštní
personální komise. (Posl. dr. Krouský:
Generál Matuschka, co dal popraviti Kotka, žádá
do československé armády. On spáchal
justiční vraždu!) To je ten případ
z Moravské Ostravy. S důstojnictvem měli
jsme v Rakousku skutečně špatnou zkušenost.
Z toho důvodu zřídili jsme zvláštní
osobní a stížnostní komisi, která
přihlášky do sboru důstojnického,
jež byl každý důstojník bývalé
rakousko-uherské armády bez rozdílu národnosti,
byl-li příslušníkem československého
státu, povinen podati, meritorně a individuelně
zkoumala. Zmíněná osobní a stížnostní
komise zkoumá mravní a politickou bezúhonnost
každého žadatele, při čemž
se politickou bezúhonností rozumí, že
se žadatel během války nedopustil žádného
hrubého poklesku proti národu českému,
neb jeho příslušníkům, že
při vykonávání všech povinností,
jež mnohdy nutily důstojníka činiti
projevy neb opatření protičeské a
protislovanské, vykonal povinnosti ty v nejliberálnějším
výkladu a nikoliv upřílišněně
a že konečně, což platí hlavně
o důstojnictvu české národnosti, se
choval za války vždycky tak, jak žádala
svatá povinnost české cti a oddanosti naší
společné věci. (Poslanec Hrizbyl: Těch
bylo málo!) To týká se zejména
důstojníků české národnosti,
kteří se vrátili ze zajetí a u nichž
je velmi rozhodující okolnost, zda se skutečně
prohlásili pro naši věc za hranicemi a zda
ji dle svých možností podporovali. Ke vstupu
do zahraniční armády nebyl nikdo nucen a,
nevstoupil-li do ní některý důstojník,
není dnes za to stíhán.