Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: Dula, dr. Hajn, Konečný, Udržal.

Zapisovatelé: Jar. Marek, Emil Špatný;

a větší počet členů Nár. shromáždění.

Zástupcové vlády: Předseda vlády Tusara a členové vlády: Habrman, Hampl, Švehla, dr. Veselý, dr. Winter.

Z kanceláře sněmovny: JUDr. Haasz, tajemník sněmovní, zástupce jeho JUDr. Říha.

87. schůze Národního shromáždění československého ve čtvrtek dne 30. října 1619 o 10. hod. dopolední.

1. Zpravodaj Jaroš. Zpráva sociálně-politického výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 1635) o zabírání bytův obcemi (tisk č.1738).

2. Zpravodaj dr. Klouda. Zpráva právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 14), kterým se mění dosavadní ustanovení o notářských sazbách (tisk č. 1742).

3. Zpravodaj dr. Klouda. Zpráva právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk č.1396), kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 18. března 1919 č. 155 sb. zák. a např. o prozatímní úpravě notářství (č. 1743).

4. Zpravodaj Hrdlička. Zpráva výboru pro pozemkovou reformu o návrhu členů Národního shromáždění Stoupala, Chaloupky, Sechtra, Vraného a soudr. (tisk č.158) na ochranu drobných zemědělských pachtýřů (tisk č. 1745).

Místopředseda Konečný: Národní shromáždění jest schopno se usnášeti.

Zahajuji schůzi.

Omluvili se pro dnešní schůzi:

Churavostí: Fr. Němec (na neurčito), dr. Metelka (na neurčito), Skurský (na neurčito), Janoška (na neurčito), ministr Staněk (na neurčito), pro dnešní den Zatloukalová-Coufalová, dr. Kubíček za 29. října 1919;

zaměstnáním: Landová-Štychová (do 30.listopadu) Tayerle (na neurčito), Kadlčák (na neurčito), Jan Veselý;

dále Cingr, Kléga, Luke, Štěpánek, dr. Witt, Zika (vesměs na neurčito).

Slavné Národní shromáždění! V úterý vzpomínali jsme nejslavnější chvíle třístaletého politického zápasu československého národa, výročí to dosažení politické svobody naší, vyhlášení samostatnosti Československé republiky. Dnes třeba vzpomenouti výročí historicky významného dne vyhlášení deklarace slovenského národa, jíž - jak doufám - definitivně Slovensko vstalo a svá maďarská púta roztrhlo. (Výborně! Bouřlivý potlesk.)

Bylo to 30. října m. r., kdy v Turčanském Sv. Martině za předsednictví občana Matuše Dúly shromáždily se všecky politické strany, organisované v Národní Radě Slovenské, větve československého národa a prohlásily, že trvají na zásadě práva sebeurčení národa, přijaté celým světem. Touto deklarací Národní Rada celému světu ohlásila, že ne maďarská vláda, jako doposud, nýbrž jedině ona sama jménem Československého národa jest oprávněna mluviti a jednati, a prohlásila: "Slovenský národ jest nerozlučitelnou součástkou jazykem i kulturou jednotného národa československého. Z důvodu tohoto žádá neobmezené právo sebeurčení na základě úplné svobody, - a konečně prohlásila, že žádá okamžité uzavření světového míru. Tohoto historického okamžiku vzpomínajíce, těšíme se všichni ze spojení obou větví československého národa a doufáme, že náš svazek potrvá na věky, jak žádá toho prospěch celého československého národa i každé jeho větve zvláště. (Výborně! Nadšený potlesk. Se strany slovenské hlasy: Ať žijí Češi! Se strany české: Ať žijí Slováci!)-

Vládní návrh zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby zatímně upravila obchodní styky s cizinou (č. t. 1698), byl přikázán výboru právnímu k podání zprávy ve lhůtě 8 dnů.

Předsednictvo ministerské rady žádá, aby byl na místě toho přikázán výboru finančnímu s toutéž lhůtou.

Jsou snad proti tomuto návrhu námitky? (Nebyly.) Není jich, zůstává tedy při tom a lhůta jest schválena.

Přikročíme

Jako první odstavec dnešního denního pořadu jest:

1. Zpráva sociálně-politického výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 1635) o zabírání bytů obcemi (tisk č. 1738).

Zpravodajem jest občan Jaroš, udělují mu slovo.

Zpravodaj posl. Jaroš: Stále stoupající nouze o byty, jakož i ta okolnost, že zásoba bytů ve větších průmyslových místech, zabraných na základě nařízení ze dne 22. ledna t. r., jest vyčerpána, donutila vládu k předložení této osnovy zákona.

Osnova jest přepracování a rozšíření původních nařízení. Dosavadní prostředky nepostačovaly k opatření bytů v nejnalehavějších případech. Tak, jako při všech článcích denní potřeby jednotlivci hledí využívati nedostatku ve svůj prospěch, tak také bytové tísně nesvědomití lidé využívají a těží pro sebe. Přichází-li dnes vláda se zostřením zákonných opatření, nutí ji patrně k tomu nejen nabyté zkušenosti z posledních měsíců, ale také volání ze řad úředníků a dělníků po účinnějších prostředcích zákonných. Účelem osnovy jest, zavésti v obcích bytovou nouzí postižených kontrolu pronájmu, jak pokud jde o osoby, které byt najímají, tak také o kontrolu požadovaného nájemného majetníkem domu.

Obci se zákonem poskytuje větší pravomoc ku zabírání bytů a majetníkům větších bytů ukládají se určitá a to dosti značná obmezení. Pokud jde o organisaci provádění zákona, navrhuje osnova volbu bytových komisí obecními zastupitelstvy a odstraňuje senáty, zřízené pří společných bytových úřadech.

Ohlášení osnovy vyvolalo dosti značný ohlas ve veřejnosti. Organisace majitelů domů posílaly obrněné protesty, naproti tomu ze řad úřednictva dožadováno se bylo ostřejších opatření s poukazem, že prostředky v osnově obci poskytnuté, nejsou dosti účinné a nečelí podloudnému pronajímání bytů. Rovněž i v časopisech objevily se články, ve kterých zdůrazňováno, že předlohou zasahuje se do rodinného života, že překročuje se práh domova, který každému má zůstati posvátným, že omezuje se vlastnictví, že předloha dotýká se samotných základních zákonů státních, že omezuje osobní svobodu jednotlivce a znemožňuje mu volnost pohybu.

Nelze popírati, že v mnohém ohledu osnova omezuje určitá práva a svobodu jednotlivců. Zajisté v normálních dobách podobný zákon nebyl by možný a jsme také přesvědčeni o tom, že vláda by s podobným zákonem nepřišla. Není a nesmí býti účelem vlády československé republiky, omezovati osobní svobodu jednotlivce, a přeplňovati byty a tak zhoršovati zdravotní stav ve velkoměstech. ldeálem naším jistě je, aby jak dělník, tak i úředník a živnostník směl používati vzdušného a prostorného bytu, jakému se těší třeba dělnictvo v krásných družstevních koloniích londýnských. Válka však na dlouhou dobu znemožnila podobné řešení bytové otázky a, nemá-li nastati v blížící se zimě hotová katastrofa, jest třeba dáti vládě zmocnění k ostřejším opatřením.

Třeba si stále a stále uvědomovati, že nežijeme v době normální, pravdou jest, že ani tyto prostředky nepostačí a že jenom rozvinutí stavebního ruchu může nás zbaviti bytových obtíží. A v tomto směru, pokud jde o stavební ruch, činiti výtku vládě, pochybuji, neboť snahou jak předešlého, tak i nynějšího kabinetu bylo a jest, podporovati stavební ruch co nejúčinněji. Také příštím jarem mnoho družstev stavebních za podpory vlády domy stavěti bude. Jest však naléhavě třeba, aby i soukromé podnikání nastalo, aby příští zimou nebylo již potřebí, znovu snad zákon v život prodlužovati.

Že jest třeba účinných opatření na ochranu nájemníků, o tom svědčí obsáhlé memorandum domácích pánů brněnských, kteří nežádají nic více, než aby povinnost majitelů domů, činiti oznámení, vztahovala se jedině a pouze na evidenci bytů a jejich obyvatelů, že nesmí se však rozšiřovati i na okolnost, za jakých podmínek majitel domu byt pronajatý má, anebo jej pronajmouti chce. Dále žádali, aby nájemné přizpůsobeno bylo drahotním poměrům tak, že činže, nepřesahuje-li trojnásobný obnos činže placené v roce 1914, má býti považována za normální. (Hlas: To jest strašné!) To znamená, že kdo platil v roku 1914 K 600 -, mohl by platiti snad K 1800^. - a K 2000^{. -} a nebylo by možno, proti domácímu nějak účinně zasáhnouti.

Dále žádali zrušení v prvé řadě vládního nařízení o ochraně nájemníků (Posl. Kouša: To věřím!), zrušení podpor pro nezaměstnané osoby, schopné práce - pro to jsme všichni, my také, jenom když práce pro ně jest, - zákaz minimální mzdy, zrušení 8 hodinné doby pracovní a odstranění zásobování dělníků dělnickými konsumy. (Posl. Zeminová: A kolik hodin pracují páni domácí! Posl. Kouša: To jsou také republikáni!)

Mohou-li se dnes rozvíjeti takovéto názory, nedivím se potom, že lidé, kteří nemohou zaplatiti požadovaný obnos, spí na ulicích, v železničních vozech, na půdě, pod formanskými vozy, atd. Bylo namítáno, že také zostřením zákona o ochraně nájemníků bude stavební ruch podlomen, že se žádný neodváží toho risika, stavěti domy, když nemá jistoty, že nepřijdou ty domy pod státní kuratelu. Jest pravda, že dnes domy se nevyplácejí snad, jako se vyplácely v dobách normálních, jest pravda, že jsou zde zákony na ochranu nájemníků, že není možno libovolně činže zvyšovati, ale jest také pravdou, že zákon poskytl majiteli domu právo, aby hotová vydání může-li je doložiti účty, mohl zaúčtovati do nájemného. Ovšem jest pravda, že dnes ten, kdo žil jako rentista z výnosu činže, může žíti poměrně hůře, než v dobách normálních, poněvadž, dostal-li z domu čistý výnos 4000 K před válkou a má-li jej dnes, pochopitelně, poněvadž hodnota peněz jest menší a všechno dražší, žije se mu hůře, je-li to jeho jediným příjmem.

Ale my nesmíme zapomenouti, že v takové situaci jest každý ten, kdo má ukládací papír, že ten mu nevynáší rovněž více. My ovšem také musíme říci, že k vůli tomu, aby někdo mohl žíti jen z výnosu nájemného, nelze připustiti a dáti do libovůle domácích pánů v dnešních dobách kritických nájemníky. Že by stavební ruch byl tímto zákonem podvázán, není pravdou a sice proto, poněvadž novostavby jsou právě z ustanovení tohoto zákona vyloučeny. Tedy každý může bez obavy stavěti nový dům.

Osnova dopouští zabírání bytů případně i svobodných podnájemníků v tom případě, projeví-li se účelným tento byt pro rodinu, která je bez bytu a může přemístniti podnájemníka svobodného eventuelně do jiného náhradního bytu. Osnova dále dává právo tomu, kdo si chce zachovati byt větší, než zákon připouští, že může postaviti byt náhradní. Tedy majitelé větších bytů v Praze, kteří si chtějí zachovati svůj byt, když se zaváží, že příštím jarem postaví dům o několika bytech, mohou si tím způsobem svůj byt zachrániti. Tím se také bude podněcovati stavební ruch a třeba, že ještě dnes zákon nenabyl moci práva, již mnoho majitelů velkých bytů prohlásilo, že příštím jarem postaví náhradní domy.

Jak jsem pravil, proti zákonu zvedl se velký protest se strany domácích pánů, zejména proti §§ 2., 8., 9., 11., 12. atd. Sociálně politický výbor, aby mu nemohlo býti vytčeno, že nepřihlíží k projeveným přáním i s jiných stran, svolal anketu, ve které vyslechl jak majitele domů, tak zástupce nájemců. Pokud to nevadilo účinnosti zákona, hleděl sociálně-politický výbor daným přáním vstříc a provedl určité změny. Tak v § 1., kde se stanoví, že politický úřad může sloučiti jednu obec s jinými v bytové obvody, vložil ustanovení, dle kterého nejen zemský politický úřad to může učiniti, ale že tak může učiniti jen tenkráte, když dá k tomu souhlas ministerstvo sociální péče, vnitra, obchodu, veřejných prací a zemědělství. Dále vložil ustanovení, že povinnost oznámení bytů platí jen v obcích, které mají přes 1000 obyvatel.

V § 2. byl pozměněn odstavec 2. a vypuštěn odstavec poslední, a sice z těch důvodů, že dosavadní nařízení již poskytuje práva ochrany nájemníkům, a také z těch důvodů, že není účelem tohoto zákona, zabývati se otázkou lichvy, nýbrž že jest jeho účelem zabírání a evidence bytů. V §§ 3. a 8. vloženo bylo ustanovení, dle kterého tovární, živnostenské a zemědělské podniky považovány jsou za uzavřený celek a, jsou-li v nich místnosti k obývání způsobilé, mohou býti použity jen tenkráte, je-li k nim přístup z jiného místa. Zde se vyšlo vstříc přání zemědělců a majitelů živnostenských podniků, a také přání obchodní komory, která rovněž žádala, aby tovární místnosti, ve kterých jsou třeba určité sbírky, musea, které jsou pro takové továrny nevyhnutelně nutné, nebyly zabírány.

V § 4. vložena byla věta, že majitelé více obchodních místností jsou povinni, učiniti o nich oznámení.

Proti § 5. namítáno, že za dospělou osobu se považuje teprve osoba 14 roků stará, a uváděno, že by bylo již třeba v 10 letech, poněvadž ve 14 letech jsou zejména dívky již pohlavně zralé a není prý vždycky radno a přípustno, obojí pohlaví v jedné místnosti nechávati atd., tedy aby ten věk byl snížen na hranici 10 let, a dále, že tam, kde je osoba lichá v rodině, že nejsou žádná ustanovení v tom směru. Tedy § 5. výbor pozměnil v tom směru, že při lichém počtu také zbývající 1 člen považuje se za dospělou osobu. V § 5. vložena věta, dle které je v oznámení uvésti, zdali výměra obytných místností převyšuje 80 m².

V § 9. stanoveno, že místnosti, v nichž jsou umělecké nebo historické sbírky, nebo místnosti, které samy sebou mají velikou uměleckou cenu, mohou býti z ustanovení tohoto zákona vyňaty.