Nechci se v této souvislosti
vyhnouti problému tak zvaného bolševismu a
specielně ruského, protože spojením
naší armády s Ruskem má pro nás
význam zvláštní. Prožil jsem bolševistickou
revoluci na Rusku; pozoroval jsem ji velmi z blízka a pozoroval
jsem ji s největším zájmem a, smím
říci, docela objektivně. Lenin prohlašuje
svůj komunistický program za pravý marxismus.
Avšak Lenin se mýlí. Marx prodělal několik
stadií svého socialistického vývoje;
jistě třeba rozlišovat marxismus dvojí.
Je marxismus revolučního roku 1848, komunistického
programu, a prvního svazku "Kapitálu";
ale ve svém druhém stadiu Marx vzdal se již
revolučnosti svého mládí a přijal
stanovisko evoluční, až konečně
Engels krátce před svou smrtí této
revolučnosti se úplně vzdal a výslovně.
Lenin a jeho stoupenci dovolávají se tudíž
marxismu, kterého se Marx a Engels sami později
vzdali. Leninovský bolševism je skutečně
mnohem více revolučním anarchismem, po případě
syndikalismem, než socialismem. O tom četné
projevy Leninovy z poslední doby znalce věci nemohou
nechat v pochybnosti. Lenin však dovolává se
marxismu i jinak neprávem. Marx, to je pravda, staví
dělnickou massu příkře proti buržoasii;
z toho však Engels a Marxovi stoupenci správně
vyvodili demokratický princip majoritní. Lenin však
diktaturu proletariátu přejímá ve
smyslu minoritním. Pokud však jde o proletariát
ve smyslu Marxově, Marx a Engels si žádali
dělníka, který se stane následníkem
Fichteho a celé německé filosofie a vědy,
a tento proletariát filosofický měl převzít
od buržoasie vedení společnosti. Marx očekával
od konečného převratu a od diktatury proletariátu
vyšší stadium nejen vývoje hospodářského,
nýbrž i kulturního. Avšak Lenin a jeho
stoupenci representují hospodářský
a kulturní primitivismus ruského negramotného
mužíka. (Výborně!) Lenin prohřešil
se proti zákonu dělby práce, nepochopil,
že vytvoření nové společnosti
vyžaduje nové odborníky politické, hospodářské
a sociální. Ve svých řečech
Lenin velmi často připouští, že
on a jeho stoupenci dělali chyby a že se chybami učili;
jenže ty chyby znamenají tisíce a tisíce
lidských životů marně utracených.
(Tak jest!) Svědomitý sociální
politik učí se ze zkušenosti věků,
musí umět čerpat z historie, musí
pochopit pravou tendenci vývoje, zejména své
doby a na takové zkušenosti musí stavět
svou novou budovu, resp. opravovat budovu starší.
Leninova taktika upomíná příliš
taktiku Ivana Hrozného. (Zcela správně!)
Ruský bolševismus nepřekonal ruského
carismu. Nepopírám a sám jsem se o tom přesvědčil:
mezi ruskými bolševiky jsou lidé ideální,
jsou také theoretikové, ale nebyli s svého
úkolu; dnešní Rusko a jeho zoufalá hospodářská
anarchie, všeobecná bída a všeobecný
hlad vyvracejí leninovský komunismus. Nevidím,
jedním slovem, v ruském bolševismu pravého
marxismu a, pokud je marxismem, je vyvrácením marxismu
spíše, než jeho potvrzením, jakože
vůbec tato válka a její následky,
zdá se mi, nejsou verifikací marxismu, nýbrž
jeho vyvrácením. Zajisté si všimne každý,
že bolševism v Rusku vznikl po porážce vojenské,
podobně také v Německu a Uhrách, tedy
v zemích poražených: pro psychologické
pochopení moment nad míru výmluvný.
U nás se bolševism někdy
odsuzuje jakožto neslovanský a neruský Já
naopak myslím, že Lenin je Rus a typický Rus,
třebaže se německým socialismem pokazil.
U nás bolševismus byl
by neorganický. Bylo by nesprávné, přenášeti
k nám programy a methody ruské, vzniklé ze
zvláštních a docela anormálních
poměrů; naše dělnictvo má vyšší
vzdělání, má jiné zkušenosti
a úkoly, než dělnictvo ruské a proto
nemůže napodobiti vzor ruský. Ale pokládám
bolševistický komunism zásadně za nemožný.
Docela jiného rázu
je politická a taktická otázka intervence
proti bolševismu. Byl jsem a jsem proti intervenci na Rusi
a v Uhrách. (Hlučný souhlas.)
Každý národ musí v těžkých
krisích pomoci sám sobě (Výborně!)
a Rusko prožívá velkou a těžkou
krisi. Ta krise není jen způsobena bolševismem,
nýbrž staletým vývojem. Bolševism
Leninův je následek romanovského carismu.
(Výborně!) Proti bolševismu ruskému
vojenská bariéra sousedních menších
států Evropě nepomůže; bolševism
musí býti překonán mravně,
sociálními reformami a celou politickou výchovou.
(Zcela správně!) Já od srdce
přeji Rusku brzkého ozdravení, (Výborně!)
přeji si Rusko mohutné, ale demokratické,
(Výborně!) Rusku můžeme nejlépe
pomoci, jestliže pomůžeme sobě. (Výborně!)
Politika opravdu česká a slovenská bude podporou
a pomocí Rusku a Slovanstvu. (Výborně!)
Sociální reformy, jak
je žádá promyšlený a vědecky
odůvodněný program socialisace, vyžadují
pracovitosti všech, všude, ve všem. Pracovitost
znamená pocit povinnosti k denní pravidelné,
t. zv. drobné práci; (Výborně!)
válka a její romantismus a stejně romantismus
revoluční do značné míry překáží
návratu do obyčejných kolejí; doufejme,
že tuto nervosnost brzy překonáme (Výborně!)
Počítám s tím,
že bolševism se neudrží. Ale z jeho pádu
nebudeme vyvozovati důvody pro reakci. (Výborně!
Hlučný potlesk.) Vím že politika
posud se potácela mezi krajnostmi; my pro náš
stát musíme míti promyšlený,
reformní program a podle něho budeme klidně
a stále postupovat, ať v Rusku bolševism padá
nebo se drží. (Výborně!) Poměrně
delší trvání bolševismu v Rusku
mělo by právě konservativním politikům
otevřít oči!
Problém je příliš
vážný, abych o svém stanovisku chtěl
zanechati pochybnost; proto prohlašuji výslovně,
že proti socialisaci nejsem. Válka a vzniknuvší
z ní sociální revoluce nedovolí nikde
nerušeného trvání předválečného
sociálního řádu. (Výborně!)
Jsme přece již hodně hluboko v postátnění;
ovšem právě toto postátnění
může nás poučiti, že postátnění
není vždy socialisací.
Bude nezbytno, aby se problém
socialisace přesněji, než posud, studoval a
rozebíral; nelíbí se mi, že tak četní
přívrženci i odpůrci nevynikají
nad pouhé heslo. A zejména nesmí se dělnictvu
tolik slibovati. (Výborně! Potlesk.)
Je pochybno, vedlo-li by se dělníkům v prvých
stadiích socialisace lépe, než za režimu
kapitalistického; není vyloučeno, že
se mu dokonce povede hůře. Socialisace vyžaduje
obětí nejen od kapitalistů, ale i od dělníků
- běží přece o veliký princip,
běží o přelom věkový,
o jehož možnosti a žádoucnosti nemůže
rozhodovati dočasný prospěch, třebas
i všech.
V době přechodné
- a ta bude trvati hodně dlouho - jistě by byl stav
smíšený, nejen v zemedělství,
nýbrž i v průmyslu; socialisaci nelze provésti
hned a ve všech oborech, nýbrž postupně,
v oboru po oboru.
Pro tento postup je nutný
přesně formulovaný program; také proto,
aby pro všecky, zejména také pro podnikatelstvo,
nastala jistota.
A rozumí se, socialisační
program musil by býti smluven mezinárodně;
a to pro tempo postupu má také veliký význam.
(Výborně!)
Reální socialisační
program nesmí zapomínati na socialisaci vzdělání.
O této socialisaci se tolik nemluví, ale bez ní
nebude socialisace hospodářské (Výborně!)
Posavadní pokusy o t. zv. popularisaci vědy jsou
jen části úkolu, jenž očekává
opravdu demokratická ministerstva vyučování.
Socialisací vzdělání zabezpečí
se společnosti tvůrčí individualism,
silní jedinci, silní vzděláním,
silní obětivostí. Nemohu, než ještě
jednou zdůrazniti, že socialisační reformy
vyžadují přímo mathematické rozvahy;
bude třeba pilně pozorovati následky jednotlivých
socialisačních pokusů a srovnávati
je se stavem dřívějším; nestačí,
z abstraktních hesel dělati různé
dedukce, nýbrž musíme se říditi
vlastní zkušeností, poznáním
vlastních domácích poměrů.
(Usedá.)
Žádoucí sociální
reformy a vybudování našeho demokratického
státu vyžadují značných finančních
obětí. Už první vláda předložila
Nár. shromáždění budžet
se značným deficitem a deficit ten bude ještě
rozmnožen. Nemohu zde analysovati všecky ty příčiny,
které způsobily náš deficit. Je to následek
té hrozné, ničivé války, té
jednostranné válečné výroby
a toho rakouského byrokratického, státního
socialismu. A deficit budžetní není jen u nás,
nýbrž i v zemích jiných, nejen poražených,
nýbrž i vítězných. Ale stát
náš má občanstvo poměrně
zámožné, a naše země jsou od přírody
bohaté. Proto vláda smí od občanstva
požadovati značnější obětivost.
Bude potřeba nových a výnosných daní.
Připouštím, že státní správa
musí býti v duchu demokratickém zjednodušena
a že musí ve všech oborech státní
správy zavládnouti promyšlené, vytrvalé
šetření. Jen mimochodem zde poznamenávám,
že pro ustálení státního hospodářství
pokládám zřízení státní
banky za neodkladné.
Abychom těmto nezbytným,
těžkým, ale také krásným
úkolům plně vyhověli, musí
býti všeobecným úsilím, zbaviti
se starých jazykových a národních
sporů, které Rakousko-Uhersko tak ohrožovaly
a které konečně do značné míry
uspíšily jeho neslavný pád.
Předseda:
Pane presidente, račte mi dovoliti dotaz, zda-li by Vám
nebylo milo, poněvadž vidím, že jste dlouhým
čtením unaven, aby pan ministerský předseda
to za Vás dočetl.
President republiky českosl.
Dr. T. G. Masaryk: Když už tak dlouho čtu,
tedy to již dočtu. (Pokračuje): Na pařížské
konferenci uplatnil se národnostní princip do značné
míry. Avšak i nové státy mají
národní minority.
Vývoj moderní národnosti
dál se současně s vývojem mezinárodnosti.
Jak Dostojevský pěkně ukázal, člověk
nemá pouze lásku k svému národu, nýbrž
zároveň touhu k obcování s národy
jinými a sjednocení všelidskému. To
jest také smysl našeho humanitního programu
našich křísitelů. Naše revoluční
propaganda za hranicemi získala našemu národu
sympatie ve jménu tohoto programu. Jsme nyní národ
samostatný, máme stát svůj, nebudeme
našimi dřívějšími národními
odpůrci, Němci a Maďary, tak ohroženi,
jak jsme byli. Politika v pravdě národní
nebude šovinistickou. Je poučné, jak teď
vážní němečtí politikové
viní národní šovinism všeněmecký
jakožto hlavní příčinu války
a německé porážky. Šovinism je
všude a vždycky slepý. Vím ovšem,
že je také šovinism mezinárodnosti - ten
světoběhlý kosmopolitism, pohrdající
národy malými a nepochopující, že
pravá mezinárodnost není protinárodní,
ani nenárodní. (Výborně! Hlučný
potlesk.) Čistá lidskost Kollárova
může se jeviti jen v národnosti.
Naše národnostní
politika loyálně přiznává národní
a jazyková práva ostatním národům
naší republiky. Stát vytvořili jsme
my a proto je docela přirozené, že bude míti
svůj zvláštní ráz, to tkví
ve věci a v samém pojmu samostatného státu.
Ale v naší republice nebude žádného
násilného odnárodňování.
(Výborně!)
Doufám, že Liga Národů
bude přispívati k ustálení přátelských
mezistátních a mezinárodních poměrů;
na každý způsob musí býti cílen
naší politiky, ustálit národní
snášelivost a nejen snášelivost, - v naší
republice budou národní minority moci pěstovati
svou národnost docela nerušeně. (Výborně!)
Národní minority vůbec by mohly a měly
míti poslání, přispívati ke
sblížení národů a k té
žádoucí mezinárodnosti. (Povstává.)
Panie a pani poslancovie!
K záveru chcel by som sa s
Vami rozlúčiť; myslím, že hovorím
k Vám naposledy. Viem, že volebný zákon
sa už pripravuje, lebo volby by iste mely byť čo
najskôrej. Môžete odstúpiť s vedomím,
že ste vykonali slušný kus zákonodárnej
práce; pri pomeroch ťažkých a celkom nových
pracovali ste velmi pilne.
Náš parlament a naša
vláda musí byť v našej republike obecne
uznanou politickou autoritou; smiem povedať, že som
od svojho vkročenia na domácu pôdu velmi toho
dbal, aby som túto autoritu všemožne podporoval.
Tomu zostanem verným aj v budúcnosti. Počul
som ozaj ovšem volanie po diktatúre - badám
v tom len snahu po vzornom usporiadaní a vybudování
republiky. Republikánska sloboda, možno, tu a tam
nie je správne chápaná a z toho plynú
niektoré vady; ale som hlboko presvedčený,
že proti slobode je jediný liek: viacej slobody a
sloboda pravá. (Bouřlivý, dlouhotrvající
potlesk. Shromáždění činí
presidentu republiky nadšené ovace. Po té shromáždění
usedá.)
Předseda
(zvoní): Pane presidente!
Národní shromáždění
svým spontanním potleskem, který jako lavina
strhl s sebou všechny přítomné k jednomyslné
ovaci, předešlo mne vlastně v úkolu
mém, abych Vám za krásná, hluboce
významná slova Vašeho poselství poděkoval.
(Hlučný, dlouhotrvající potlesk.)
Všichni přítomní poděkovali Vám
vlastně za mne a lépe a účinněji,
než bych to dovedl já sám. Myslím, že
tu bouři potlesku mám právo interpretovati
v ten smysl. že jste nám všem mluvil ze srdce
a že jsme s Vámi za jedno ve směrnicích,
které jste v dnešním svém poselství
vytýčil. (Výborně! Bouřliví
potlesk.) Ale myslím také, že nad
to vedle usuzujícího rozumu promluvila k Vám
i srdce všech přítomných a jimi srdce
celého národa (Dlouhotrvající pochvala),
jež vedle nekonečné úcty k Vám
vyjádřila současně také bezmeznou
lásku a vděk, jimiž národ Vám
jest zavázán za celé Vaše životní
dílo. (Bouřlivá pochvala a ovace pre.
Masarykovi.) Ba myslím, že mohu říci,
že zavázáni jsme Vám vděkem a
láskou tím více, protože jste přes
svou chorobu neváhal přijíti mezi nás
a splniti svou povinnost a tím ukázal jste celému
národu příklad, aby povinnosti své
vždycky a při každé příležitosti
plně konal. (Dlouhotrvající potlesk. Shromáždění
povstává, a zahrnuje presidenta republiky znovu
ovacemi.)
Než dovolte, pane presidente,
abych k tomu připojil ještě několik
slov. Byl jsem šťasten a se mnou jistě všichni,
kdož naslouchali slovům dnešního Vašeho
poselství, když slyšel a viděl jsem Vás
znovu v úloze učitele a vychovatele národa.
(Bouřlivý souhlas.) Tak, jako jsem
už prve uvedl, že Vaše učitelská
činnost v širším slova toho smyslu v celé
době předválečné připravovala
národ, aby byl zralým pro veliké dílo
osvobození, a že je tak integrující
součástkou celého Vašeho osvoboditelského
díla, tak je, jak za to mám, věcí
samozřejmou, že i teď, kdy postaven jste důvěrou
národa v čelo republiky, znovu ujímáte
se prvé příležitosti, abyste zdůraznil
veliký význam morálního obrození
národa, jakožto záruku silné, zdravé
republiky. (Výborně! Hlučný potlesk.)
Jest to konečně přirozeno; rozbili jsme nemravné
Rakousko mimo sebe a nad sebou, ale smí zůstat staré
to Rakousko se vší svojí mravní hnilobou
v nás, v našich duších?
A zas, jako kdysi před lety,
jako pravý učitel národa vedete jej ku přemýšlení,
neváháte dotknouti se ani nejbolavějších
problémů doby, problému bolševismu.
Jen kdo promyslí a domyslí, ten se i s nejbolestnějším
problémem dovede vyrovnat a jej i překonat. (Výborně!)
Síla národa musí se opírat o duševní
proudění, jež jako zdroj živé vody
vždy znovu omlazuje jeho duši.
V tom smyslu, myslím, že
mohu, pane presidente, pozdravit i Vaše slova, věnovaná
nejaktuálnější otázce doby: socialisaci.
Na konci svého poselství
se, pane presidente, s námi, s Národním shromážděním,
jakožto parlamentem povolaným z moci revoluce, parlamentem
přechodným, loučíte a našel jste
při tom slova upřímného uznání
naší práce. Jsme Vám již dnes za
ně vděčni a ujišťujeme Vás,
že již dnes těšíme se všichni,
až po dokonání úkolu nám svěřeného
- a bude nám jen radostí, budeme-li tak moci učiniti
co nejdříve - budeme moci dílo svoje odevzdati
těm, kdož přijdou ne již z rozkazu revoluce,
nýbrž normální, demokratickou volbou
národa na naše místa. (Výborně!)
Odevzdáme jim dílo své jistě s klidným
vědomím vykonané povinnosti a nepochybujeme,
že stejně jako Vy, i spravedlivý jejich soud
práci naší uznání svého
neodepře.
Než zatím sluší
ještě pracovati a pilně pracovati. Úkolů
nás čeká celá řada. Dílo
máme před sebou rozpracované. Dnes se oddáváme
slavnosti, ale již zítra zase s celou chutí
pustíme se do práce ve vědomí, že
jenom činorodá láska, ne láska slovem
a ústy, národu a vlasti pomůže. A myslím
také, že nemůžeme ani lépe oslaviti
výročí dne naší svobody, než
když odtud vyjde nové odhodlání, aby
se pustil každý ve svém oboru do práce,
abychom každý jednotlivec a všichni dohromady
přispěli tak ku prospěchu drahé naší
republiky. A jsem přesvědčen, že budu
jednati po přání Vás všech, zakončím-li
dnešní slavnostní naši schůzi provoláním
zdaru i slávy naší svobodné republice
a jejímu osvoboditeli a prvnímu presidentu: Buď
jim sláva, sláva, sláva! (Bouřlivé,
dlouhotrvající volání slávy.)
(Mužský sbor Hlaholu pěje Prausův
chorál.)