Pokud jde o předpoklady o
osobě obžalovaného, staví se osnova
na stanovisko, že nejen naprostá zachovalost připouští,
aby zákona bylo užito, nýbrž, že
také za jistých předpokladů, které
jsou uvedeny pak v § 2., podmíněné odsouzení
vysloveno býti může i při osobách,
které jedenkráte již trestány byly.
Při kterých trestních činech? Osnova
zase staví se na stanovisko hodně liberální:
ať zločin, či přestupek, jestliže
nebude vysloven trest těžší jednoho roku,
pak soudce tohoto zákona užíti může.
Jaké tresty lze odložiti? Osnova staví se na
stanovisko: jak tresty na svobodě, tak tresty peněžité.
Dobu osvědčovaní
odlišuje na 1-3 roky při přestupcích,
při těžších trestních činech
na 2-5 let. Myslím, že to je doba zcela rozumně
zvolená.
Osnova zcela správně
dává toho, kdo podmínečně být
odsouzen, pod ochranný dozor, který nesmí
býti směšován s policejním dozorem.
Budou tu vybrány osoby, řekněme, z týchž
hledisek, z jakých vybírání byli ti
poručníci, kteří vykonávají
poručenský dozor nad celou řadou sirotků.
Nebude to míti nic společného s diffamujícím
ustanovením o policejním dozoru. Takové osobě
bude dán "otcovský rádce", který
bude ji napomínat a, bude-li upozorněn, že
jeho poručenec chová se způsobem nehodným,
může vyvolati výkon trestu. Pokud jde o otázku,
kdy se ztrácí výhoda, osnova velmi správně
se rozhoduje pro toto stanovisko: nejen novým odsouzením
aneb novým spácháním trestného
činu pozbývá se této výhody,
nýbrž také životem závadným.
Konečně řekl
bych, že osnova se také správně staví
na stanovisko, že má býti pokládáno
za to, že obžalovaný vůbec nebyl odsouzen
a že nemá býti pokládáno za to,
že trest byl odpykán.
Pokud jde o instanci, která
má vysloviti, že trest se odkládá, tedy
proti mému názoru vláda žádá,
aby bylo to ponecháno i při porotě soudcům
zkoušeným. Nemám konečně ničeho
proti tomu.
Pokud jde o podmíněné
propuštění, nemusím k tomu vlastně
víc přičinit, poněvadž podmíněné
propuštění založeno jest na témž
myšlenkovém podkladu, jako instituce podmíněného
odsouzení.
Skončil bych skoro týmiž
slovy, jakými jsem začal. Jsem skutečně
šťasten, že jsem mohl slavnému Národnímu
shromáždění tento zákon navrhnouti
a gratuluji upřímně vládě,
poněvadž pan ministr spravedlnosti říkal,
abych o něm se nezmiňoval - tedy gratuluji upřímně
vládě a když ne p. ministrovi, poněvadž
si to zapověděl, tedy zejména p. sekčnímu
šéfovi dru Polákovi a dru Milotovi,
že s takovou obezřetností a tak velikou svědomitostí
docílili toho, že Národní shromáždění
tímto zákonem dnes může se zabývati,
že může jej odhlasovati a že jej našemu
národu dne 28. října může také
dát do vínku. (Výborně! Potlesk.)
Předseda:
Slovo si vyžádal p. ministr spravedlnosti dr. Veselý.
Uděluji mu je.
Ministr spravedlnosti dr. Veselý:
Vážené Národní shromáždění!
Zákon lichevní, který
jsme dnes projednali, vynutila si smutná a trpká
nutnost. Tu jsme se přizpůsobovali jen zlým
časům nynějším. Zákon
o podmíněném odsouzení, který
tady projednáváme, má býti však
pokrokem v našem soudnictví. To jest zákon,
kterým se hlásíme k demokratickým
a svobodným národům evropským. Jest
ku podivu, že Německo ani Rakousko nebylo s to, aby
zavedly takovýto svobodomyslný zákon, který
má vychovávati provinilce. Jde přece o to,
aby bylo ukázáno, že člověk,
který se dopustil trestného skutku, není
ještě něčím zkaženým,
ze světa vyvrženým, že má v sobě
ještě jiskru lidskosti, která ho opravňuje,
aby žádal od společnosti lidské znovu
vrácení cti a uvedení do lidského
práva. Německo mělo instituci podmíněného
omilostnění. Tedy tam nebyl trest vykonán
na odsouzeném, ale byla mu dána naděje, bude-li
se správně chovati, že za několik let
dosáhne milostí císařskou odpuštění
trestu. Tedy milost císařská. V Rakousku
několik pokusu o zavedení tohoto zákona bylo
zmařeno, poněvadž byl úmysl, udržeti
zase jen milost císařskou. U nás v Rakousku
nebylo jiné pomoci, než žádati o milost
a Vy víte, jak ty milosti císařské
vždy vyhlížely, jak uctivě, na kolenou
obyčejně, ti prosebníci museli se ucházeti
o tu milost na stupních nejvyššího trůnu,
ubezpečujíce věrností, atd. - tedy
způsobem pokořujícím, způsobem
zahanbujícím, způsobem, který sváděl
k licoměrnosti a ne pravdě, tak byla udělována
v Rakousku milost.
My tímto zákonem -
jak jsem řekl - hlásíme se k svobodným
a demokratickým národům evropským,
které nárok na milost a odpuštění
- nikoliv jen pouhou milost - zabezpečují již
zákonem. Člověk, který opravňuje
k naději, že bude poctivě žíti,
že se příště vyvaruje všech
zločinných jednáních, ten má
nárok, aby soud již mu přiznal shovívavost,
aby mu odložil trest a aby mu trest po případě
byl vymazán z celého jeho života. Upřímně
řeknu, že si zakládám na tom, že
nynější vláda mohla s tímto zákonem
přijíti, a doufám, že Národní
shromáždění, rozumějíc
těmto intencím vládním, mu dá
své schválení. My se tím vybavíme
z vlivu německého, z té německé
poroby, ve které jsme duševně i zákonodárně
vězeli, a je to tím potěšitelnější,
jak nedávno bylo v časopisech zjištěno,
že se tím vracíme k té veliké
minulosti česko-bratrské, ve které již
bylo známo takové podmíněné
prominutí trestu a uveden jest spisovatelem Karafiátem
případ českého bratra Jana Dubského,
který na svých panstvích již odpouštěl
trest provinilému zloději s podmínkou, že
se již nikdy žádného zlého skutku
nedopustí. My takto vědomě navazujeme na
tu velikou minulost česko-bratrskou, ku které jsme
nyní po osvobození svém se mohli s radostí
vrátiti.
V zákoně o podmíněném
propouštění jest zmínka také
o ústavu přechodním. Tato zmínka není
pouhou frází a není pouhým těšínským
jablíčkem, nýbrž vláda má
skutečně úmysl, opravdově provozovati
toto přikazování provinilců do ústavu
přechodních. My opravdu máme také
ústav, který se ku přechodnému uvěznění
hodí, na Slovensku, kde již přechodná
uvěznění jsou zavedena od dřívějška,
my používáme tohoto ústavu v Leopoldově
k tomu, aby vězňové, kteří
dávají naději na polepšení, mohli
do přechodné vazby býti uváděni,
aby tam za pouhého dozoru, nikoliv žalářního
omezení, mohli se uváděti do normálnějšího
života.
Podmíněné odsouzení
na celém světě vzdělaném mělo
příznivé výsledky. Jsem jist, že
také zde se projeví dobrá a zdravá
povaha našeho národa, a že i u nás výhoda
podmíněného odsouzení bude kvitována
tím, že provinilci, které již osud stihl,
že v pobloudilosti nebo v okamžitém rozčilení
dopustili se nějakého trestného skutku, prokáží,
že tento ústav je výborným vychovávacím
prostředkem, nejen k zmírnění trestnosti,
nýbrž také k povznesení mravnosti. Jest
to počátek reformy trestného soudnictví,
zavedení nového názoru na provinilce. Těším
se tomu, že tento zákon přinese všemu
českému lidu, celé naší republice
nejpříznivějších výsledků.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda:
K slovu není nikdo přihlášen. Debata
je skončena. Přeje si pan zpravodaj slovo k
doslovu?
Zpravodaj dr. Bouček:
Prosím, aby v § 5. odst. 2. - to jest něco
věčného a musí to býti zvláště
schváleno - místo: "Výkon výroku
o propadnutí věci odloží soud jedině,
nebrání-li tomu ohledy veřejné"
stálo: "zřetele veřejné nebo
důležité zřetele soukromé".
Přičiňuji to mimo usnesení právního
výboru, poněvadž jsme o tom včera nejednali.
Jde tu o patentní nebo známkové věci.
§ 9. odst. 3. má zníti
takto: "Pokud lhůta zkušebná neuplynula,
smí býti podána zpráva o podmíněném
odsouzení pouze soudu, jiným úřadům
však jedině, jde-li o udělení místa
ve veřejné službě. Podati zprávu
po lhůtě zkušebné jest dovoleno jedině
soudu, zavedli se trestní řízení
proti podmíněně odsouzenému."
Tedy to jsou dva věcné
doplňky.
Předseda: Debata jest
skončena. Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, aby zaujali místa.
Míním dát hlasovat
tímto způsobem: Nejprve o článku I.
a to o §§ 1., 2., 3. a 4., jak jsou obsaženy ve
zprávě výborové. O § 5. dám
hlasovat zvláště. Pan zpravodaj na konci doporučuje
věcnou změnu, a sice navrhuje, aby místo
slova "ohledy veřejné" stálo "zřetele
veřejné nebo důležité zřetele
soukromé". Dále dám hlasovati o §
6., 7. a 8. podle zprávy výborové, na to
v § 9. dám hlasovati zvláště o
slově "soudu", které doporučuje
pan zpravodaj, aby v odst. 3. v řádce 3. zdola místo
slova "v případě" bylo vsunuto.
To jest stylistická změna. Na to bych dal odhlasovati
§ 10., 11., 12., 13., 14., 15., 16., 17., 18., 19., 20.,
21., 22., 23. a 24., jakož i o nadpisu zákona podle
zprávy výborové.
Jsou snad proti tomuto způsobu
hlasování nějaké námitky? (Námitek
nebylo.) Není jich. Tedy budeme hlasovati, jak jsem
právě uvedl.
Kdo souhlasí s § 1. až
4. zákona podle zprávy výborové, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To je většina. §
1. až 4. zákona jsou schváleny.
Teď § 5. Dám nejprve
hlasovati o odst. prvém ve smyslu zprávy výborové.
Kdo souhlasí s odst. prvým ve smyslu zprávy
výborové, prosím. aby povstal. (Děje
se.) To je většina. Odstavec prvý je schválen.
O odst. druhém dám
hlasovat nejprve v tomto znění: "Výkon
výroku o propadnutí věcí odloží
soud jedině, nebrání-li tomu zřetele
veřejné". - Kdo souhlasí s tímto
zněním, prosím, aby povstal. (Děje
se.) To je většina. Odstavec v tomto znění
je schválen.
Teď dám hlasovati o dodatečném
návrhu p. kol. zpravodaje a o doplňujícím
návrhu a to o slovech: "nebo důležité
zřetele soukromé".
Kdo s tímto doplňujícím
návrhem souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje
se.) To je většina. Také doplňovací
návrh p. zpravodaje byl schválen.
Kdo souhlasí s § 6.,
7., 8. podle zprávy výborové, prosím,
aby povstal. (Děje se.) To je většina.
§ 6., 7. a 8. jsou podle zprávy výboru schváleny.
§ 9. Dám hlasovati nejprve
o prvém a druhém odstavci beze změny tak,
jak jsou obsaženy ve zprávě výborové.
Kdo souhlasí s odst. prvým a druhým §
9. podle zprávy výborové, prosím,
aby povstal. (Děje se.) To je většina.
Odst. prvý a druhý § 9. jsou schváleny.
Odstavec třetí ve 3.
řádce zdola místo slova "v případě",
navrhuje pan zpravodaj, aby stálo slovo: "soudu".
Kdo souhlasí s takto pozměněným
odstavcem třetím, prosím, aby povstal. (Děje
se.) To je většina. Také odstavec třetí
s touto změnou je schválen.
Kdo souhlasí s odstavcem čtvrtým
beze změny, jak jest obsažen ve zprávě
výborové, prosím, aby povstal. (Děje
se.) To je většina. Odstavec čtvrtý
je schválen.
Kdo souhlasí s § 10.
až 24. zákona podle zprávy výborové,
jakož i nadpisem jeho, prosím, aby povstal. (Děje
se.) To je většina. § 10. až 24., jakož
i nadpis zákona jsou schváleny.
Ke druhému čtení
přeje si pan zpravodaj slovo?
Zpravodaj posl. dr. Bouček:
V § 3. druhé větě
místo "činí 1 až 3 léta"
má státi "rok až tři léta";
pak v § 6. odst. druhý
místo "odal-li se" - "oddal-li
se";
v § 7. v odstavci druhém,
druhá řádka zdola, jest vynecháno
slovo "usnesením".
Předseda:
Přistoupíme ke druhému čtení.
Kdo souhlasí s přijatým
právě zákonem v prvém čtení
také ve čtení druhém, a to
s textovými změnami v §§ 3., 6. a 7.,
právě doporučenými panem zpravodajem,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Zákon
jest schválen také v druhém čtení.
Slovo si vyžádal ještě
pan ministr spravedlnosti dr. Veselý. Uděluji
mu je.
Ministr spravedlnosti dr. Veselý:
Vážené Národní shromáždění!
Prosím, aby mně bylo
dovoleno, abych poděkoval ze srdce všem pánům,
kteří při sdělávání
dnes přijatých zákonů spolupracovali.
Jde o velký zákon lichevní i o tento důležitý
zákon a tu prosím, aby vzdán byl dík
zejména právnímu výboru, který
věnoval oběma zákonům velkou pozornost
a píli, mnoho času a práce, zejména
také našim přibraným expertům,
znalcům profesoru dru Miřičkovi a
profesoru dru Prušákovi a kromě toho
referentu dru Boučkovi, který neobyčejně
mnoho píle a práce těmto zákonům
věnoval. Rozumí se, že také úřednictvu
našeho ministerstva, které připravilo zákon,
připravilo celou látku k projednání
do Národního shromáždění,
vzdávám srdečný dík a doufám,
že příznivé výsledky obou těchto
zákonů budou nejlepší odměnou
všem pracovníkům. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Tím jest denní pořad
dnešní schůze vyčerpán.
Nebude-li proti tomu námitek, provedeme ještě
některé doplňovací volby do
výboru. Námitek proti tomu není? (Nebyly).
Přistoupíme k volbě a to do výboru
státně zřízeneckého.
Navrhuje se za posl. Janošku Andrej Hvizdák,
do výboru finančního za posl. Ziku
dr. Horáček, do výboru imunitního
za posl. Janošku - dr. Ivanka, za dra Jehličku
- dr. Dérer. Kdo s navrženými změnami
souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Navržené změny
jsou schváleny.
Sděluji dále, že
z předsednictva přikázáno bylo: Výboru
právnímu tisk č. 1698, vládní
návrh zákona, kterým se vláda zmocňuje,
aby zatímně upravila obchodní styky s cizinou.
Vláda žádá, aby o návrhu podána
byla zpráva ve lhůtě osmidenní.
Jsou snad proti tomu námitky?
(Nebyly.) Není jich, lhůta tato jest schválena.
Návrh členů
Národního shromáždění
Slavíka, Malkuse a soudruhů, aby byla zřízena
státní dobytčí pojišťovna,
tisk č. 1645, byl přikázán výboru
sociálně politickému a pojišťovacímu
k řízení. Byl jsem požádán,
aby byl na místě výboru pojišťovacímu
přikázán výboru zemědělskému.
Jsou snad proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)
Není jich, zůstává tedy při
mém návrhu.
Přistoupíme k ukončení
schůze a navrhuji, aby Národní shromáždění
odročilo své schůze až do úterka
dne 28. října 1919, kdy konati se bude schůze
o 11. hod. dopolední ve Smetanově síni obecního
domu pražského s denním pořadem:
Oslava 28. října.
K této schůzi bude
pozván pan president republiky. (Výborně!
Potlesk.).
Nejblíže příští
schůzi - v dohodě s pány předsedy
klubovními - navrhuji ve středu dne 29. října
1919 o 2. hodině odpolední a to opět v této
místnosti s tímto denním pořadem:
1. Zpráva kulturního
výboru o vládním návrhu zákona
(č. t. 1663), jímž se upravují zásady,
podle nichž lze učitelstvo škol obecných
a občanských dočasně přikázati
na kterékoliv služební místo v republice
československé (č. t. 1706).
2. Zpráva právního
výboru o vládním návrhu zákona
(č. t. 1365), kterým se zrušuje pokladna patentního
úřadu (č. t. 1713).
3. Zpráva výboru finančního
o návrhu člena N. S. Dra Gustava Heidlera a soudr.
(č. t. 1379), aby byla reformována devisová
ústředna, aby byl zahájen obchod cennými
papíry a devisami, a o návrhu člena N. S.
dra Rašína a soudr. (č. t. 1538) na úpravu
vývozu a dovozu (č. t. 1707).
Po případě,
dojdou-li včas tiskem:
4. Zpráva výboru sociálně-politického
o vládním návrhu zákona (č.
t. 1635) o zabírání bytů obcemi.
5. Zpráva výboru sociálně-politického
o návrzích členů N. S. R. Laubeho
a soudr. (č. t. 1060) o úpravě pensijních
a zaopatřovacích platů horníků,
vdov a sirotků a člena N. S. Brožíka
a soudr. (č. t. 1071) o zřízení ústředních
fondů zaopatřovacích, z jichž peněz
by byly zvýšeny požitky hornických pensistů.
6. Zpráva výboru
sociálně-politického o drahotních
příplatcích k úrazovým důchodům.
Jsou proti oběma navrženým
schůzím, jak pokud se týče doby, tak
pokud se týče denních pořádku,
nějaké námitky? (Nebyly.)