Ale při této příležitosti
zároveň upozorňuji na usnesení kulturního
výboru a sociálně-politického výboru
v otázce bodu 4., kde se žádá, aby pro
studentstvo bylo zavedeno a vybudováno obligatorní
nemocenské a úrazové pojišťování.
Protože tato věc je značně důležitá
se stanoviska ochrany studenta, zejména studenta chudého,
vyzdvihuji toto usnesení mimořádně.
Jistě se zde ukládá mimořádná
povinnost, a ti, kteří budou řešiti
otázku zavedení povinného pojišťování,
musejí hledati také zdroj příjmu,
poněvadž zde jest jiný poměr u studenta
našeho než u dělníka anebo úředníka
v továrně a dílně, jak jsme vyřešili
zákonem z 15. května o nemocenském pojišťování
dělnictva. Zde musíme si býti vědomi
toho, že student není v námezdním poměru,
ale přece je nutno vyzdvihnouti mimořádný
sociální a zdravotní význam studenta,
když studuje, nemá rodičů, nebo má
rodiče chudé, aby pro něho státní
správa učinila opatření, aby jeho
ochrana po stránce zdravotní byla dokonalá.
Mimořádně vítám
toto usnesení, poukazuji na ně a prosím,
aby se hledělo v brzku mu vyhověti, poněvadž
student, jako každý jiný potřebuje také
v dobách nemoci lékařské ochrany.
(Výborně!)
Předseda:
K slovu není nikdo přihlášen. Debata
je skončena. Přistoupíme k hlasování.
Prosím o zaujetí míst.
Kdo souhlasí se sedmidílnou
resolucí, obsaženou ve zprávě výboru
kulturního a sociálně-politického,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Resoluce
tato je schválena a tím 6. odstavec denního
pořádku je vyřízen.
Nebude-li proti tomu námitek,
provedeme ještě některé doplňovací
volby do výborů. (Námitek nebylo.)
Námitek proti tomu není.
Přistoupíme k volbě
a doporučen jest za kandidáta na místo člena
Národního shromáždění
Časného Václav Němeček
do výboru kulturního; do finančního
za dra Krouského člen Národního
shromáždění Karel Moudrý.
Kdo s oběma změnami
souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, obě
změny jsou schváleny.
Sděluji dále, že
tiskem rozdány byly dnes přílohy
k tisku 1630:
1. mírová smlouva mezi
mocnostmi spojenými i přidruženými a
Německem a protokol, podepsané ve
Versaillích dne 28. června 1919,
2. mírová smlouva podobná
s Rakouskem, podepsaná v Saint Germain en Laye dne 10.
září 1919.
Tyto tisky přikazují
se zahraničnímu výboru dodatkem k vládní
osnově zákona, kterým se schvalují
mírové smlouvy.
(Zvoní.)
Ministerský předseda republiky československé
dopisem ze dne 9. října 1919 č. 19.887/19
m. r. sdělil sem toto:
Presidiu Národního
shromáždění v Praze.
Pan president republiky jmenoval
rozhodnutím ze dne 9. října 1919 na základě
§ 14. zákona ze dne 23. května 1919 č.
27 sb. z. a n. pana poslance Kuneše Sonntága
ministrem financí.
Tusar
v. r.
Tím nového ministra
financí představuji Národnímu shromáždění.
(Potlesk.)
Podle §u 15. prozatímní
ústavy pan ministr slíbí před Národním
shromážděním povinnosti svědomitě
a nestranně konati a zákonů šetřiti.
Pane ministře financí,
Kuneši Sonntágu!
Ministr financí Kuneš
Sonntág (přistupuje k předsedovi
a podává jemu ruku): Slibuji.
Předseda:
Se strany slovenského klubu došlo mne toto vyjádření:
žádám pana zapisovatele dra Juraje Slávika,
aby je přečetl.
Zapisovatel dr. Juraj Slávik
(čte):
Klub slovenských poslancov
v Národnom shromaždení československej
republiky na svojej riadnej schôdzi dňa ríjna
(októbra) 1919, použijúc práva, zabezpečeného
mu dosiaľ platnou ústavou, a na základe klubových
stanov usniesol sa jednohlasne odvolať poslanecký
mandát svojich doterajších členov v
N. S. Andreja Hlinku (Hlučný potlesk)
a dr. Frant. Jehličku (Hlučný
potlesk) a vyzvať výkonný výbor
slovenskej ľudovej strany, aby v smysle klubových
stanov na takto uprázdnené miesta behom desať
dní kandidoval nových členov do Národného
shromaždenia.
Klub odôvodnuje svoje rozhodnutie
takto: Podľa klubových stanov klub má právo
proti svojmu členovi, ktorý porušil klubový
alebo poslanecký poriadok, alebo svojím jednaním
poškodil dobrú povesť klubu alebo záujmy
klubom stanovené, zakročiť spôsobom,
na ktorom sa usnesie plenárna schôdza klubu.
Andrej Hlinka a dr. Frant. Jehlička
porušili klubový a poslanecký poriadok a poškodili
dobrú povesť klubu a záujmy klubom stanovené
viacnásobne:
1. Andrej Hlinka a dr. Frant. Jehlička
narušili prísahu, v ktorej ako členovia Národného
shromáždenia sľúbili, že budú
zachovávať zákony štátu československého
a že svoj úrad budú zastávať dľa
svojho najlepšieho vedomia a svedomia. Tento sľub narušili
tým, že so svojmi stúpencami Štefanom
Mnobelom, Jozefom Kubalom a dr. Jozefom Rudinským opustili
bez vedomia príslušných úradov československej
republiky a bez cestovných dokumentov územie československej
republiky, odišli do Varšavy a odtiaľto s dokumentami
vystavenými poľskými úradmi na falošné
mená cez Rím do Paríža. (Slyšte.)
Tak vo Varšave ako i v Ríme a Paríži hľadali
spojenie s úradmi a politikmi cudzích štátov,
menovite Poľska, ktoré práve teraz podniká
všetko možné, aby odtrhlo od československej
republiky Spiš, Oravu a časť Sliezska a tým
porušilo celistvosť Slovenska a československej
republiky. Urobili to tým cieľom, aby zástupcov
cudzích štátov primali k zamiešaniu sa
do vnútorných záležitostí československej
republiky. Ve Varšave spojili sa s kňazom Machayom,
ktorý organizoval proti našej republike legie dobrovoľníkov
a chcel s nimi vpadnúť na Slovensko a násilím
privteliť k Poľsku naše severné kraje. Taktiež
predložili menovaní poslanci mierovej konferencii
obídením československej mierovej delegácie
memorandum, v ktorom uvedením lživých faktov
a dôvodov podnecovali proti bratskej shode českého
a slovenského národa a predstavovali pomery na Slovensku
v takom svetle, že to nad mieru škodí dobrej
povesti a záujmom československej republiky.
Je právom i povinnosťou
každého poslanca ako člena zákonodárneho
sboru, aby všetko to, čo považuje v záujme
ľudu, ním zastávaného, za potrebné,
predniesol a snažil sa uplatniť pred zákonným
fórom tohoto sporu. Andrej Hlinka a dr. Frant. Jehlička
však obišli tento sbor, ani sa nepokúsili dosiahnuť
v ňom uskutočnenie svojho politického programu
a miesto toho obrátili sa priamo na cudzie zahraničné
fóra. Týmto jasne dokumentovali, že neuznávajú
Narodné shromaždenie, ktorému složili
sľub, že sa stavajú mimo Narodné shromaždenie
a nechcú mať s nim nič spoločného.
2. Andrej Hlinka prehrešil sa
proti národnej cti a zrušil dané slovo tým,
že počas svojho pobytu vo Varšave, v Ríme
a v Paríži, menovite však, v memorandume, predloženom
mierovej konferencii, popieral československú národnú
jednotu a agitoval proti nej, ačkoľvek sa v Turč.
Sv. Martine dňa 30. Októbra 1918 slavnostne osvedčil,
že "Slovenský národ je čiastka
rečove a kultúrne historicky jednotného československého
národa".
3. Andrej Hlinka prehrešil sa
týmto svojim jednaním i proti vlastnému ľudu,
ktorý na ľudovom shromaždení v Ružomberku
slavnostne sprisahal na vernosť k národnej a štátnej
jednote československej.
4. Andrej Hlinka vyniesol sám
nad sebou súd v rezolúcii klubu slovenských
poslancov, prijatej dňa 27. února 1919, ktorú
podpísal prvý plným menom a v ktorej slovenský
klub jednohlasne vyslovuje, že každý pohyb na
Slovensku, ktorý by smeroval proti československej
republike a ktorý by narušoval bratskú súčinnosť
oboch vetiev národa, považuje za zradu, páchanú
na československej republike. (Slyšte!)
5. Andrej Hlinka a dr. Frant. Jehlička
dopustili sa trestného skutku a prehrešili sa proti
občianskej dôstojnosti tým, že na svojú
cestu z Poľska do Paríža použili falošné
pasy, vystavené poľskými úradmi na falešné
mená. Už to samo v sebe, že slovenský
poslanci uznali za dobré, kryť sa cudzími menami,
je nedôstojné občana, tým viacej poslanca.
6. Andrej Hlinka a dr. Frant. Jehlička
prehrešili sa proti svojej poslaneckej povinnosti tým,
že podnikli cestu do zahraničia a vystupovali tam
ako poslanci bez vedomia predsedníctva Národného
shromaždenia a Klubu slovenských poslancov, ako i
tým, že bez omluvy už vyše mesiaca nenavštevujú
schôdze Národného shromaždenia, jeho
výborov a klubu a tak nekonajú povinnú poslaneckú
prácu. Klub slovenských poslancov vyplnil len svoju
povinnosť voči Národnému shromaždeniu,
slovenskému národu a československej republike,
keď pre tieto skutky pozbavil poslaneckého mandátu
v Národnom shromaždení Andreja Hlinku a Františka
Jehličku a dal slovenskej ľudovej strane možnosť,
aby na ich miesto vyslala ľudi, ktorí budú
zastávať záujmy slovenského ľudu,
verní ústave a zákonom československej
republiky. (Výborně! Dlouhotrvající
potlesk.)
Předseda
(zvoní): Než přistoupíme k ukončení
schůze, sděluji ještě, co jsem prve
opomenul při sdělení zprávy se strany
ministerského presidia o pověření
pana kolegy Kuneše Sonntága ministerstvem financí:
že současně pan president vyhověl žádosti
bývalého ministra financí prof. Horáčka
za sproštění z důvodů zdravotních.
Navrhuji, aby se příští
schůze konala v úterý, dne 14. října
1919 o 2. hod. odpol., s tímto denním pořadem:
1. Zpráva právního
výboru o návrzích člena N. S. dra.
Meissnera a soudr. (tisk č. 95), aby byl vydán zákon,
kterým se mění některá ustanovení
vojenského trestního zákona. Tisk 1676.
2. Zpráva I. výboru
ústavního, II. výboru právního
o vládní osnově zákona (tisk 1689),
jímž se prohlašuje 28. říjen za
svátek státní, čís. tisku 1670.
3. Zpráva kulturního
výboru o návrhu členů N. S. Slavíčka,
Freimanna, Landové-Štychové a soudr. (tisk
č. 353) na sestátnění školy pro
vojíny-invalidy při Jedličkově ústavě
pro zmrzačelé v Praze a přetvoření
její ve výchovný a zaopatřovací
ústav pro invalidy a mrzáky v republice československé
(č. tisku 907).
4. Po případě,
dojde-li tiskem: Zpráva zásobovacího výboru
o návrhu členů N. S. J. Šamalíka
a spol. (č. tisku 1606), aby letošní sklizeň
bramborů byla úplně uvolněna. Č.
tisku 1683.
Jsou snad proti návrhu mému,
pokud se týče dne i pokud se týče
denního pořádku, nějaké námitky?
(Nebyly.) Není jich. Návrh můj
je přijat. Končím schůzi.