Předseda: Tomášek.
Místopředsedové:
Dula, dr. Hajn, Konečný,
Udržal.
Zapisovatelé:
dr. Herben, Simeon Vacula;
a větší počet členů Národního
shromáždění.
Zástupcové vlády:
Předseda vlády: Tusar a členové
vlády: dr. Beneš, Hampl,
Habrman, dr. Heidler, Houdek,
Klofáč, Prášek,
Sonntág, Staněk, Švehla,
dr. Veselý.
Z kanceláře sněmovní:
JUDr. Haasz, tajemník sněmovní,
zástupce jeho JUDr. Trmal.
1. Pokračování
v rozpravě o výkladu ministra věcí
zahraničních dra Beneše.
2. Zpravodaj R. Pilát:
Zpráva finančního výboru o
vládním návrhu zákona (tisk č.-1557),
jímž se zavádí daň ze zapalovadel
pro Slovensko (tisk č. 1655).
3. Zpravodaj R. Pilát:
Zpráva finančního výboru o
vládním návrhu zákona (tisk č.
1042), jímž se mění zákon ze
dne 9. března 1897, ř. z. č. 195 o dani z
tržby cenných papírů (tisk č.
1656).
4. Zpravodaj dr. Srdínko:
Zpráva kulturního výboru o návrhu
člena Národního shromáždění
dra O. Srdínka a soudr. (tisk č. 1515), aby vydán
byl zákon o zřízení fondu k vybudování
a udržování "Akademického domu
v Praze" (tisk č. 1654).
5. Zpravodaj dr. Srdínko:
Zpráva školského výboru o návrhu
členů Národního shromáždění
prof. dra Horáčka, prof. dra Krejčího
a soudr. (tisk č. 953), aby byla odevzdána budova
Akademie Strakovy k účelům pražského
vysokoškolského studentstva (tisk. č. 1195).
6. Zpravodaj dr. Srdínko:
Zpráva I. výboru kulturního;
zpravodaj Johanis: Zpráva
II. výboru sociálně-politického
o návrhu členů Národního shromáždění
dr. A. Masarykové, dra Lukavského, dra A. Hajna,
dra Schieszla a soudr. (tisk č. 331) na řešení
sociálních poměrů vysokoškolského
studentstva (tisk č.1643).
Předseda
(zvoní): Národní shromáždění
jest schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.
Omluvili
nepřítomnost svou v dnešní schůzi:
churavostí: Skurský
(na neurčito), dr. Metelka (na neurčito),
Fr. Němec (na neurčito), Kolaříková
(na neurčito), dr. Mareš (na tento týden),
Alois Jirásek (na tento týden);
zaměstnáním:
Časný (na neurčito), Šrámek
(na neurčito), dr. Vaněk (pro tento týden),
Ševčík (pro tento týden), Landová-Štychová
(do 20. listopadu), Josef Kříž (pro
tento týden), Tayerle (na neurčito), dr.
Vratislav Černý (pro tento týden),
dr. Dolanský, Hübner, Svozil;
dále ze Slezska: Cingr,
Kléga, Lukeš, Nohel, Prokeš,
Rýpar, Sladký, Štěpánek,
dr. Witt.
Přistoupíme
a to k pokračování
v rozpravě o výkladu ministra zahraničních
záležitostí dra Ed. Beneše.
Uděluji slovo dalšímu
řečníku, zapsanému v listině
řečnické, panu kol. Bechyňovi.
Člen Národního
shromáždění Bechyně: Slavné
Národní shromáždění!
O mezinárodních podmínkách
svého státního života budeme jednati
podrobně a konkretně až na podkladě
mírových smluv, jež jsou dnes rozdány
tiskem. Nynější debata nemá a nechce
míti jiného významu, než aby zdůraznila
dvě věci. Za prvé: že náš
národ jako celek jest nakloněn západu a že
ve srozumění s ním a v přátelské
dohodě s ním chce provozovati svou zahraniční
politiku; za druhé měla tato debata zdůrazniti
a také zdůraznila, že my, jako národní
celek, schvalujeme onu činnost, kterou v zájmu našeho
národního osvobození za hranicemi rozvinul
a úspěšně skoncoval nynější
náš ministr zahraničí. (Výborně!)
Prvý řečník našeho klubu, předseda
naší strany kolega Němec, pravil, - a byl to
jaksi závěr jeho vývodů, - že
dosavadní postup pana ministra zahraničních
věcí úplně schvalujeme. (Výborně!)
Pánové, tento výrok má svůj
zvláštní význam již také
tím, že jej učinil starý účastník
lnternationály, starý člen mezinárodního
bureau dělnické lnternationály, a že
jej učinil - jsem zmocněn k tomu, abych to řekl
- ve vědomém rozporu k oné politice, kterou
část druhé lnternationály v této
věci dělala. Vidíme z debat ve francouzské
komoře, že například vůdce francouzské
levice Longuet dívá se na mírovou konferenci
a na mírové smlouvy podstatně jinak, nežli
druhý člen Internationály, náš
soudruh Němec. Říkám to proto, že
se zde stal pokus, aby výklad kolegy Němce dostal
jiný smysl, než jaký měl co do ducha
i co do litery. Budiž konstatováno poznovu, že
česká dělnická třída
v revolučním zápase národa proti Habsburkům
a monarchii stála na straně národa a že
vykonala všecko, co bylo v jejích silách. (Výborně!
Potlesk.) Přes tento fakt může
se přenášeti krátkozraký stranický
zájem, ale pro dějiny je naprosto nesporno, že
dělnictvo české vykonalo v boji za osvobození
národa svou vrchovatou povinnost. (Výborně!)
Já bych chtěl říci z tohoto místa,
že náš poměr k panu ministru zahraničí
jest poměrem úcty a vděčnosti. Chci
říci, že ho máme rádi. (Výborně!)
Vážení pánové,
mírová konference zabezpečila nám
státní samostatnost, dala nám také
podmínky hospodářského vývoje,
na nichž můžeme bezpečně stavěti.
Jsme západu zavázáni za všecko, co pro
nás učinil. A přece, pánové,
neváhám říci, že s výsledkem
mírových konferencí nejsme plně spokojeni.
V tomto velkém zápolení
mezi národy a mezi státy přišli jsme
o jednu velkou naději. Vzpomínám si tak na
ty těžké chvíle, které jsem prožil,
když jsem sedával v zákopech na ruské
frontě, a když jsem hovoříval s těmi
všemi, kteří byli připoutáni
k militaristické káře. Často jsme
si šeptávali o velké naději, že
tato válka je válka poslední, že přinášíme
nadlidské oběti a oddáváme se nadlidskému
utrpení, aby podobný osud byl ušetřen
našim dětem. Nacházeli jsme sílu v té
myšlence, že příští Evropa
bude Evropa sjednocená, že demokracie uskuteční
ideál skutečného míru. Pánové,
my všichni na frontě, za ní, i doma jsme očekávali,
že z této mírové konference vzejde Svaz
národů, který učiní zbytečnými
všecky ty dosavadní methody, jimiž si národy
a státy vyřizovaly své konflikty. Tato naše
naděje byla tedy zklamána. Z mírové
konference nevychází Svaz národů jako
silný muž, nýbrž jako slabé dítě,
které bude muset teprve dělati své první
kroky, jako slabé dítě, jež bude museti
být ošetřováno, aby mohlo vyrůsti
a síliti. Mírová konference nedala národům,
po čem toužily, totiž mír, skutečný
mír, zabezpečený mír, který
by jim umožňoval, aby shodily se sebe vojenské
brnění a aby se věnovaly kladné hospodářské
a kulturní práci. Pánové, již
jednou bylo lidstvo zklamáno v takové své
velké naději míru. Poprvé je zklamalo
křesťanství, jehož etika, jehož morálka
byla zkažena politikou papežské kurie, (Souhlas.)
podruhé vychází lidstvo zklamáno demokracií,
jejíž etika, jejíž morálka zkažena
jest kapitalismem a kapitalistickým imperialismem (Výborně!).
Pánové, podstatou kapitálu je expanse, expanse
hospodářská; za expansí hospodářskou
jde expanse territoriální, za expansí territoriální
jde válka. (Výborně! Potlesk.)
Máme nový důkaz toho ve sporu mezi Spojeneckými
národy, mezi Italií a Jugoslavií, který
se nás tak bolestně dotýká. Kapitalistická
třída, pánové, nedovedla dáti
světu mír, po jakém lidstvo toužilo.
Naše naděje opírá se o ideály,
opírá se o vůli a opírá se
o politiku nové sociální třídy,
která vystupuje z hlubin: třídy dělnické,
která je historickým odpůrcem kapitalismu,
třídy, která nabývá ve státech
moci, která hlásá heslo smíru mezi
národy, která jest s to, uskutečniti opravdu
mírový ideál demokracie a která k
tomuto cíli pracuje všemi svými prostředky,
a pracuje k němu především také
v politice vnitřní.
Heslo, které, pánové,
jsme vydali, heslo o socialisaci kapitálu a heslo o internacionalisaci
velkých cest, toto heslo směřuje k tomu,
aby Evropa a lidstvo byly zbaveny těch strašných
method, jimiž se až dosud lidské konflikty vyřizovaly.
(Potlesk.) Pánové, nám ovšem
jako státu nezbývá, než pracovati mezinárodně
na tom základě, který byl dán mírovou
konferencí. My očekáváme, že
naše zahraniční politika ze všech svých
nejlepších sil bude podporovati myšlenku upevnění
a zmohutnění Svazu národů, neboť
je to také v zájmu našeho státu, který
jest zde opětně vražen do žaludku našich
dávných nepřátel. Naše politika
musí býti politikou míru a my máme
důvěru, že zodpovědní činitelé
v našem státě opravdu také mírovou
politiku dělají a že v ní budou vytrvale
pokračovati (Výborně!)
V Evropě zápasí
teď proti sobě dvě tendence. Je to tendence
revoluční demokracie a tendence reakce. Nejmarkantněji
pozorujeme to v Rusku, kde na jedné straně stojí
sovětská vláda Leninova, na druhé
straně armády Denikina a Kolčaka. (Posl.
Stivín: A německá baltická!) Vážení
pánové! Neklamejme se o tom! V tom okamžiku,
kdy bude sovětská vláda poražena armádami
Denikina a Kolčaka, jež jsou podporovány také
západními mocnostmi, v tom okamžiku otevřeny
jsou brány Evropy silnému a nebezpečnému
reakčnímu proudu. (Výborně!)
Já nevěřím, že vítězství
Denikina a Kolčaka bylo by vítězstvím
ruské demokracie. (Tak jest! Potlesk.) My
si již můžeme, pánové, docela jasně
představit, co by po vítězství Kolčaka
a Denikina v Rusku následovalo. Máme již miniaturní
obraz o tom, my vidíme Uhry. (Tak jest!) Lidé,
kteří přicházejí z Uher, vypravují,
že v jihozápadní části státu
maďarského není vesnice, kde by nebyla řada
zemědělských dělníků,
čeledi a malých lidí bílými
gardami přímo mučena a vražděna.
(Tak jest!) V každé vesnici po pádu
Bely Kuhna tekla krev. Každá vesnice dala své
oběti. (Posl. dr. Stránský: Za Bely Kuhna
nebylo krveprolití?) Ovšem, pane doktore, teď
jest jenom otázka, zda tato odplata dovede Maďarsko
dále a zdali by Evropa přišla dále,
kdyby myšlenka odplaty zmocnila se všech, kteří
by v tom či onom státě na chvíli dostali
vrch. (Potlesk!) To jest, pánové, ta otázka,
a my se domníváme, že po vítězství
armády Denikinovy a Kolčakovy nastala by v Rusku
nikoliv demokracie, tam by nastala opětně odplata.
A dá se s lidskou pravděpodobností souditi,
že vítězství armády Denikinovy
a Kolčakovy znamenalo by obnovu carismu, znamenalo by obnovu
carského režimu. (Tak jest. Výborně!)
Vážené shromáždění,
to říkají znalci Ruska. Po diktatuře
levice přišla by diktatura pravice, diktatura možná
mnohem strašnější, než byla první.
A tu ruku na srdce! Položme si otázku: Máme
my, jako národ, který z této války
vzešel vítězně se samostatným
státem, máme my na tom interess, aby reakční
proud ovládl Rusko a s ním na řadu let celou
Evropu? Vidíme v Německu, v Polsku, Uhřích,
Německém Rakousku nebezpečné monarchistické
tendence. (Zcela správně!) Pánové,
není ještě tak zcela jisto, že v Německu
zůstane demokracie vítěznou. Není
ještě nikde řečeno, že Hohenzollernové
jsou pro Evropu pro vždycky odbyti. (Tak jest!) Pánové,
není ještě nikde řečeno, že
také Habsburský rod na vždycky je odbyt v Rakousku
i v Uhrách. (Dr. Stránský: V Čechách!)
Tak daleko můj pesimismus
přece jenom nesahá. Teď si ujasněme:
V Rusku reakce s carem v čele, v Uhrách, Německém
Rakousku event. Habsburg nebo dva Habsburgové, v Německu
nějaký Hohenzollernský princ, v Rumunsku
bojarská třída, podepřená tímto
reakčním proudem; v Uhrách maďarská
gentry, v Německu pruští junkeři - co
bychom mohli očekávat od takovéto konstelace
v Evropě? Pro mne zdá se jasno, že v případě
vítězství reakčních sil východní
a střední Evropy bychom již nemohli mluviti
o valu proti pangermánské myšlence od Baltu
až dolů po Egejské moře. Mně
se zdá velmi přirozeno v tomto případě
reakce, že by němečtí junkeři
brzy udělali svůj mír s celým Ruskem.
(Tak jest!) Mně se, pánové, zdá
velmi přirozeným, že maďarská gentry
a rumunští bojaři by hledali svůj mír
jednak s Německem a jednak s Ruskem. (Tak jest!)
Mně se, pánové, zdá velmi přirozeno,
že potom naše mezinárodní situace by byla
daleko obtížnější, než jest.
Myslím, že jest velmi logické, když my
se prohlásíme pro ten první proud, když
my se postavíme uvědoměle a chtěně
na stranu evropské demokracie ve výslovném
konfliktu a odporu s evropskou reakcí. (Výborně!
Souhlas a potlesk.)
Pánové, mluvím
o Rusku. Pan dr. Kramář s tohoto místa přede
mnou vyslovil se s uznáním o Leninově jakési
měkkosti. Pánové, pan dr. Kramář
podal ruku Savinkovu, který také házel pumy.
My bychom si přáli, aby jistá část
národa na této cestě smířlivosti
šla ještě o kousek dále. Lidé,
kteří přicházejí z Ruska, znalci
jeho, vypravují, že bolševismus dnes je něco
jiného ve formách a také namnoze co do podstaty,
nežli byl bolševismus z roku 1917. Přejem opravdu
ruskému lidu novou cestu na Kalvárii? Každý
říká: "Teď, když přijde
Denikin a Kolčak, přijde car, ale dlouho to v Rusku
klidné nebude, za dva nebo tři roky vznikne třetí
revoluce, zase proticarská, a ruský národ
znovu bude vbíjen na kříž." Nebylo
by rozumnější, kdyby Evropa se konečně
odhodlala uzavříti s Ruskem, i s tím nynějším
Ruskem, mír? (Výborně! Potlesk.)
Nebylo by rozumnější, kdyby se Evropa odhodlala,
popřáti nešťastnému Rusku, aby
si svoje národní hoře protrpělo, probolelo
samo bez cizího vměšováni? Nebylo by
rozumnější, kdybychom popřáli
Rusku míru, aby pozvolným procesem to, co bylo ve
velkém sociálním hnutí zdravé,
se udrželo a to co bylo nezdravé, aby samo odplynulo?
Já myslím, že každý národ
musí si své hoře proboleti sám a že
každé cizí vměšování
toto hoře jen zvyšuje. A já se nebojím
zde říci, že strana, - a není to malá
strana - kterou já zde zastupuji, by si vroucně
přála, aby byl konec s intervenční
myšlenkou, vroucně by si přála, aby
náš stát byl si vědom, že Rusko
může dojíti ke klidu nejlépe tenkrát,
když nebude cizími mocnostmi a cizím vpádem
stále ohrožováno. (Výborně!
Potlesk. Dr. Stránský: To je Benešova
politika!)