Spořiti v rozpočtu
jest, pánové, jistě chvalitebná věc
a v té příčině musím
uznati zásluhy jak ministra dra Rašína tak
i ministra dra Horáčka, ale tou jedinou věcí,
pouhým spořením a škrcením v
rozpočtu by se nerozřešil ještě
ten náš celý politický a hospodářský
problém, nýbrž spíše hospodářskou
politikou velikého stylu, která vyžaduje také
náležitých investicí, kterých
se nemusíme obávati. Myslím, že v této
věci by nám neškodilo trochu více západní
orientace a trochu informací o poměrech v jiných
státech, zejména západních. Hlavně
bych zde poukazoval na Ameriku, i když bych se nechtěl
stotožňovati ve všem plně s amerikanismem,
ale v těchto věcech budeme musiti ještě
se učiti a naučiti, bude třeba vysílati
naše lidi do světa, bude třeba zbavovati se
předsudků, bude třeba šířiti
úzký obzor našeho národa.
Potřebujeme ne pouze spořiti,
nýbrž musíme míti také odvahu,
jistou hospodářskou expansi, a musíme také
podnikati. To jest pánové důležité.
Bylo poukazováno k tomu, že agrárníci,
kteří vydělávali, jsou ti, kteří
měli dávati nyní levné obilí
i pod cenu a kteří by měli upisovati. A tu
se táži, pánové: což naši
zámožní občané, což ti,
kteří během války zbohatli, což
ti nemají také povinnost vůči státu
a vůči finančním jejím potřebám?
A zdá se, pánové, že právě
v těchto kruzích tento smysl utuchl co možná
nejvíce.
A nyní bych vám chtěl
říci, protože se mluví tak často
o tom, co to agrární hospodářství,
co ta koalice agrárníků, resp. republikánské
strany se socialisty republiku stojí, chtěl bych
vám udělati obrázek o podílu této
republikánské strany a jejich lidí na tom
státním bankrotu. V roce 1918/19, v zásobovacím
období, byl výtěžek z domácího
hospodaření obilím pouze v Čechách
30 milionů korun, schodek z cizího byl však
350 milionů korun. A, pánové, na tomto schodku
participovali nejen dělníci a chudí, nýbrž
na tomto schodku participovalo také veškero měšťanstvo
a také zámožní těžili z
těchto 350 milionů, které se připlácely
na chléb a mouku, která byla z ciziny přivážena
a zde laciněji prodávána. Za to celé
to gros venkovského obyvatelstva ovšem neparticipovalo
na podpoře státní nikterak, ani ten nejmenší
chalupník, ani ten nejmenší domkář,
který má nějaký pachtovaný
kousek pole.
Ale v roce 1920 schodek při
hospodaření domácím obilím
odhaduje se asi na 100 milionů korun, pokud běží
o výrobu chleba a mouky. Ale tu připomínám,
že zde hraje velkou roli na tomto schodku zdražení
dopravy, které je tak vysoké, že znamená
pouze v Čechách asi 200 milionů korun. Ale
při tom padá na váhu, že zemědělství
naše bude vyvážeti z obilí také
vyrobený slad a oves prostřednictvím státu,
že stát celý ten výtěžek,
nad výtěžek z tohoto vývozu bude míti
ve svůj prospěch ke snížení tohoto
deficitu.
Ten výtěžek lze
odhadovati na 290,000.000 K, takže hospodaření
s domácím obilím znamená i při
tom ohromném zatížení dopravními
výlohami přebytek 190,000.000 K. - Velectění
pánové! To jest ten podíl zemědělců
na státním bankrotu. A nyní přicházejí
jiné věci. Přichází cukr, který
dá, nemýlím-li se, asi 13/4
miliardy korun státu ve vývozních premiích,
přichází líh, který dá
celá sta milionů státu, a to jest práce
výhradně zemědělců, aneb jest
to společná práce, jako na př. u cukru
hornictva a v prvé řadě ovšem zemědělského
obyvatelstva. A tu, pánové, myslím, že
nepřeháním, jestliže pravím,
že jsou to právě živly, které jsou
shluknuty ve straně republikánské, které
objevují se přímo jako finanční
zachránci republiky, a bez jejich spolupůsobení
by vůbec finanční existence republiky byla
velikou otázkou.
Na druhé straně se
zapomíná, jaké nároky činí
ostatní obyvatelstvo. Pravil jsem, že obnos mezi jednou
až dvěma miliardami bude nyní nutný
k tomu, abychom uživili obyvatelstvo ostatní
tím, že budeme zlevňovati příplatkem
státním mouku z ciziny přivezenou, aby se
obyvatelstvu dostalo těchto pokrmů za ceny přijatelné.
Tolik, pánové, jsem
chtěl naznačiti stručně, abych vyvrátil
ty výtky, které demagogickým způsobem
se vrhají do lidu, které jsou postaveny často
na velice falešných podkladech, kde vysvětluje
se často veřejnosti, že různými
methodami by bylo možno živiti hojným způsobem
a lacino obyvatelstvo, aniž by se přihlíželo
k tomu a poučovalo se obyvatelstvo o tom, jakým
způsobem a jak těžce živí se obyvatelstvo
v jiných, nejen sousedních státech, které
byly válkou vyčerpány, ale také, řekněme,
na přiklad v Anglii, Francii a jinde, jak drahé
jsou tam potraviny, jak drahá jest mouka, že nelze
ani porovnat ceny naše k těmto cenám v cizině.
Ale upouštím, pánové, od těchto
polemik a sice proto, poněvadž se v debatě
vyskytly na jednotlivých stranách a - jak jsem s
jistou satisfakcí alespoň i z řeči
pana kolegy Stránského mohl konstatovati - také
na straně národně-demokratické tony,
které poukazují k tomu, že nabývá
u nás půdy přesvědčení,
že jest třeba spojiti a sblížiti jednotlivé
strany a vrstvy v národě, že jest třeba
vrátiti se k té politice svornosti, se kterou začali
jsme u nás na počátku našeho Nár.
shromáždění.
To ovšem předpokládá
splnění řady podmínek, to předpokládá
vzájemnou loyalitu a tyto podmínky musí napřed
ovšem býti také splněny.
Spěji ke konci. Chci říci
tolik: byli jsme optimisty za války, tento optimismus a
sebedůvěra nás sílily a osvědčily
se.
I nyní nebylo by důvodné,
abychom viděli černě, abychom se oddávali
té náladovosti, která zmítá
námi v poslední době v politickém
životě. Válka náš národ
sblížila navzájem, vítězství
nesmí nás rozdvojovati. Jest nutno více se
chápat, sociálně se blížit, hospodářsky
se posílit.
Nejsme boháči, jak
bylo zde tvrzeno. Válka mnohé vyčerpala,
ale máme prostředky a podmínky rozvoje, posílení
vlastní samostatnosti. Příslovečná
pracovitost a šetrnost našeho lidu se vrátí
a snad již vrací také, neboť jest národu
našemu hluboce a skutečně vrozena. Počínáme
nový život, plný práce, ale pracujeme
ve svém. Nebude nám nikdo, jako dříve,
ujídat ovoce naší práce. Mluvili jsme
dlouho o vlastenectví, dnes jest vlastenectvím práce,
skutek a oběti. Zahraniční politika se musí
opříti, jak nám výmluvně a
přesvědčivě pravil náš
pan zahraniční ministr, o tuto konsolidovanou práci
a vnitřní naši pevnost a svornost. Samostatnost
jest nejen právo, nýbrž ukládá
také velmi dalekosáhlé povinnosti, povinnosti,
o jejichž obsahu dříve neměli jsme v
národě našem ani tušení. V zahraniční
politice chceme provozovat mírumilovnou politiku, chceme
pracovati ke shodě s národnostmi, zejména
však s národnostmi slovanskými, chceme starati
se o bdělou ochranu vlastní samostatnosti na všechny
strany. Chceme volnou cestu rozvoje sobě a jiným.
V pochopení národů a jejich cítění
spatřujeme největší upevnění
mezinárodních svazků, větší
a silnější, nežli papírové
smlouvy. Jsme demokrati a podáváme všem demokratickým
národům ruce k podpoře a k vzájemné
ochraně, neboť demokracie, pánové, to
jest pro nás totéž, jako vlast. Tím
končím. (Výborně! Potlesk!)
Místopředseda Konečný
(zvoní): Přerušuji debatu a navrhuji,
aby se příští schůze konala
v úterý dne 7. října 1919 o 2. hod.
odpolední s tímto denním pořádkem:
1. Pokračováni v rozpravě
o výkladu ministra věcí zahraničních
dra Beneše.
2. Zpráva finančního
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 9901), jímž se zavádí
zvláštní dávka z vína v lahvích
(tisk č. 1610).
Po případě,
dojde-li včas,
3. Zpráva výboru státně-zřízeneckého
o návrhu člena N. S. Navrátila a soudr. (tisk
č.1630) na úpravu hmotných poměrů
státních zaměstnanců, o návrhu
člena N. S. dra Matouška a soudr. (tisk č.148)
a člena N. S. Hrizbyla, Němce, Buřívala
a soudr. (tisk č. 178) ve příčině
aktivních přídavků a příbytečného,
dále o návrzích č. t. 154, 203, 223,
242, 319, 335, 354, 382, 528, 563, 598, 717, 865, 1249, 1312,
1315 a o více peticích o úpravě hmotných
poměrů státních zaměstnanců
(tisk č. 1661).
4. Doplňovací volby
do některých výborů.
Jsou snad proti tomu námitky?
(Nebyly.)
Není jich a tudíž
návrh, jak jsem jej podal, se schvaluje.
Prohlašuji schůzi za
skončenou.