Základnou sadou medzinárodného
práva je, že vláda niektorého štátu,
buď si legitimná alebo nelegitimná, jestliže
vykonáva vládnu moc v štáte, tak ten
štát representuje. V sovjetovom Rusku nemáme
síce zástupcov, nemáme nijaké zastúpenie,
nemáme upravené styky, ale nie sme s ním
vo válečnom stave. Príčiny k intervenčnej
politike nemôžeme tedy videť a nepovažoval
by som ani takúto politiku za oprávnenú,
lebo i ja súhlasím so včerajšou poznámkou
pána prof. Maxy, že mocenské prostriedky naše
nie sú na to dostatočné, aby sme mohli veliký
ruský národ vyviesť na také cesty, na
ktoré chceme, aby prišiel. My, Slováci sme
zaisté priateľmi ruského národa; dokazuje
to celá história nášho národného
prebudenia a i naše národné utrpenie. V tom
myslím sme všetci jednoho názoru.
Myslím však i to, že musíme
pred očima mať tú zásadu Havlíčkovu,
ktorú českému národu hlásal,
že Česi najskôr musia byť Čechmi
a až potom Slovanmi. Každé naše konanie
v zahraničných vzťahoch musí byť
vedené čiste s československého stanoviska.
Tedy intervencia nenie ničím
odôvodnená, a že i keby mohla mať úspech,
čo popieram, i vtedy by bolo hriechom, aby sme vylievali
krv svoju za iné než za specificky československé
obranné ciele.
Preto s povďačnosťou bereme
na vedomie osvedčenie pána ministra zahraničia,
že postarané je o rýchly návrat našej
československej armády zo Sibíra. Ona tam
- dnes konečne povedzme si pravdu - koná len policajnú
službu.
A pri tom pravda neminie deň, aby
aspoň jeden náš vojak v Rusku nepadol alebo
obeť nezahynula. Krve sa už naprelievalo dosť i
za Rusko. Pravda, že vyzdvihujem i tú okolnosť,
že doista požadovať budeme, aby sa ani ruská
sovjetská vláda do našich vnútorných
záležitostí nemiešala, zvlášte
by sme si kategoricky vyprosili, aby činnosť ich diplomatických
zástupcov presahovala obvyklé medzinárodné
medze.
Pán minister zahraničných
záležitostí nezmienil sa o našom pomere
k rímskej kúrii. Smernicu vlády my v tejto
otázke neznáme. Nemôžeme predsa opomenúť
tú okolnosť, že pápež je predsa podľa
učenia katolíckej cirkvi neobmedzeným zákonodarcom
i sudcom vo veciach viery i mravov katolíckych veriacich,
tedy osobnosť taká, ktorú vzhľadom na
prevažnú väčšinu katolíckych
občanov štátu našeho nemôžeme
prehliadnuť. My by sme radi videli i v tejto veci jasno,
specialne so slovenského stanoviska. Následkom neupravených
stykov našej vlády s rímskou kúriou
nastal u nás v administrácii katolíckych
cirkevných záležitostí na Slovensku
anarchický stav, ktorý oslabuje štát
náš a otravuje pomery na Slovensku. Ale i keď
nepoukazujeme na Slovensko, keď si všimneme, čo
nedávno stalo sa tu, že nám prostredníctvom
viedeňského nuntia vymenovali arcibiskupa pražského,
to dozaista znepokojilo celú verejnú mienku, a to
právom. Čo má hľadať vlastne v
našich akýchkoľvek medzinárodných
vzťahoch viedenský nuntius? Čo tu má
vôbec hľadať Viedeň? My by sme si žiadali
i v tejto otázke jasno videť.
Pán dr. Hodža vo včerajšej
reči svojej dotkol sa i pomeru nášho k Poliakom
a spomenul, že Slováci mali dobrý susedský
pomer s Poliakmi. Ja by som toto chcel v istom smysle opraviť,
aspoň to nevidím tak, ako to vidí on. Prvý
kontakt Poliakov s Uhorskom, týkajúci sa speciálne
slovenského územia, bol vtedy, keď nešťastnej
pamäti kráľ Zikmund Lucemburský, ktorý
i od koruny českej odčachroval Braniborsko, založil
16 spišských miest Poľsku. Toto územie
bolo ovládané po 400 rokov Poliakmi. Bolo to územie
čiste nemecké, boly to čiste nemecké
mestá, ale s okolím slovenským. Ako vieme
táto kolonizácia nemecká vo Spiši stala
sa vtedy, keď bol stredoveký "Drang nach Osten",
keď sa nemecké kolónie nielen na Slovensku,
ale i v Čechách po mestách usadzovali.
l v Čechách bolo počešťované,
u nás poslovenčované, iba na území
Spiša ovládanom po 400 rokov Poliakmi, sme zas našli
Nemcov v neztenčenej moci, áno boli ešte početne
silnejší. To sme získali od Poliakov na Spiši.
Ako vieme, Poľsko v 16. a 17. storočí
malo všetky možnosti kultúrneho vývinu.
My ale, hovorím, žiadne ovocie tejto kultúry
poľskej sme nepoznali, k nám ona nedošla. My
sme žili výlučne, čo sa týka
písomníctva slovenského, len z kultúry
českej a vieme, že so súdom Poľskom susedíme
na dlhšej hranici než s Moravou, na 400 km, ale Poľsko
nás nikdy neznalo. (Hlas: Tak jest!) Poľsko-slovenských
stykov nikdy nebolo, ale poľsko- maďarských bolo
veľmi mnoho. My to vieme, že poľská šľachta
s maďarskou šľachtou šla ruku v ruke, a konečne
to i pochopíme. Boly to snáď stavovské
zájmy. V r. 1848, keď iné smery panovali v
strednej Európe, vtedy sme Poliakov videli len na strane
Maďarov proti nám, v rade vodcov ich revolučnej
armády, videli sme, jak Dembinski, Bem a Voroniecki si
nikdy našich oprávnených ponôs nevšímali
a jednali proti nám. Poviem ďalej: Keď Poliakov
v Prusku dusili hakatismom, keď ich najnemorálnejším
spôsobom germanizovali, vtedy Slováci sympatizovali
s Poliakmi a pozdvihli v žurnalistike svoj hlas proti tejto
nemorálnej politike nemeckej. Čo robili Poliaci?
U nás bol tiež založený spolok Femka,
ktorý mal ten istý cieľ ako toto nemecké
pruské sdruženie, a medzi zakladateľmi Femky
zase nachodíme i Poliakov. Je tam gróf Zamojski,
bar. Luženski a ryt. Chvatibogowski a iní. Takto sa
Poliaci chovali voči nám a majú teraz tú
smelosť, že chcú mentorovať naše speciálne
slovenské zájmy. Nechceme tým povedať,
že snáď celý poľský národ
bol proti Slovákom naladený, že by nepriateľsky
smýšľal. To bola podľa mojej mienky len
nešťastná politika poľská, vedená
poľskými vodcami.
O smluve, o národnostných
menšinách mám ten názor, že absolútna
národnostná rovnoprávnosť je požiadavkom
demokratizmu. Nemôže byť pravým taký
demokratizmus, ktorý má národnostné
utlačovanie a ktorý ho trpí. Je tu pravda
v tomto utlačovaní veľká stupnica od
obyčajného otrokárenia až do národnej
hegemónie. Tú strednú cestu nájsť,
ktorá sa srovnáva s modernou dobou demokracie, dozaista
to bude úlohou vlády a štátu nášho.
Potom by som ešte pohovoril o zahraničnej
našej službe. Pokladám za veľmi dôležitú
vec, aby sme zachovali tie styky, ktoré máme už
teraz za hranicami. Mienim tú veľmoc, ktorá
sa najkrásnejšie zachovala voči našim
národným snahám, Francúzsko. Odchodom
pána ministra Beneša z mierovej delegácie doista
bude v tomto styku akási šterbina. Veľmi musí
nám záležať na tom, aby sme i tú
zahraničnú službu našu doplnili, aby sme
ten veľa významný morálny kapitál,
ktorý sme tam získali, zachovali si i na ďalej.
Bude treba mimoriadnej debaty o vybudovaní našej zahraničnej
služby, čaká nás tu mnoho úkolov.
Čo je hlavné a najpodstatnejšie,
musíme si uvedomiť, že sme novým štátom,
že vstupujeme teraz do spolku kultúrnych národov
neočakávane a že ten vyvinutý aparát,
ktorý zahraničnú politiku ovláda do
detailov, nám dozaista chybí.
Je celá rada smlúv medzinárodného
charakteru, ktoré uzavrelo bývalé Rakúsko-Uhorsko,
a ktoré musíme iste zadržať. Ty sú
požiadavkom nášho štátu neprimerané,
a predsa sa automaticky na nás vzťahujú. Tieto
smluvy, tieto ustanovenia, odpovedajúce upraviť potrebám
nášho štátu, bude práca vysoko
dôležitá a bude vyžadovať veľmi
bystrého štátneho poznania a štúdia.
Nemusím spomínať medzi týmito ustanoveniami
mnohé dopravné kancelárie, ústredne,
poštovné spolky. Spomínam len medzinárodné
kancelárie cukernej komisie brusselskej, ktorá má
veľký význam práve pre náš
štát. Budeme potrebovať na toto miesto dobrých
ľudí a práve výchova tohoto úradníctva,
tohoto zahraničného služobníctva bude
vyžadovať veľkú obozretnosť.
Jinak navrhujem, ctené Národné
shromaždenie, aby exposé pána zahraničného
ministra vzaté bolo na vedomie. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda:
Přerušuji rozpravu.
Přistoupíme ještě,
nebude-li proti tomu námitek, k provedení doplňovacích
voleb a sice do výboru pro pozemkovou reformu, do výboru
zahraničního, do výboru zemědělského,
sociálně-politického a zásobovacího.
(Námitky nebyly.) Námitek proti tomu není.
Přistoupíme k volbám.
Navržen jest do výboru pro pozemkovou reformu: za
člena N. S. Ferdinanda Jiráska čl.
N.S. Zavadil, za Rudolfa Laube člen N. S.
Vladimír Drobný. Do výboru zahraničního:
za dra Hodžu člen N. S. lvanka. Do výboru
zemědělského: za člena N.S. Hroudu
člen N. S. Vladimír Drobný. Do výboru
sociálně-politického za člena N. S.
Laudovou-Štychovou člen N.S. Zeminová.
Do výboru zásobovacího za člena N.
S. Nádvorníka člen N. S. Václav
Johanis.
Kdo s navrženými změnami
souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina a změny ty jsou schváleny.
Byl mi podán dotaz členů N. S. dra Juraje Slávika, Ferdinanda Bendy a spol. na min. zahraničních záležitostí, na nějž v dnešní schůzi chce odpověděti p. ministr zahraničních věcí.
Žádám p. zapisovatele
Juraje Slávika, aby dotaz nejprve přečetl.
Zapisovatel dr. Juraj Slávik
(čte):
Dotaz
členov Národného shromaždenie dr. Juraja
Slávika, Ferdinanda Bendu a spoločníkov
na ministra zahraničních záležitostí
v otázke zahraničnej cesty členov N. S. Andreja
Hlinku a Fr. Jehličku a spoločníkov.
Z predošlého dotazu Slovenského
klubu na ministerského predsedu, ako zástupcu min.
zahraničných záležitostí a z
jeho odpovede známe sú N. S. faktá do tej
doby zistené o zahraničnej ceste člena N.
S. Andreja Hlinku a Františka Jehličku a spoločníkov.
Poneváč záležitosť je takej podstaty,
že udržuje v stálom rozochvení československú,
menovite ale slovenskú verejnosť a poneváč
je v záujme veci a republiky, aby zámery a skutková
podstata činu menovaných členov N. S. čím
skôr boly spolehlivo a úradne zistené a ich
činy qualifikované preto, aby proti menovaným
členom N. S. a spol. mohlo byť primerane zakročeno,
tážeme sa ministra zahraničných záležitostí:
1. čo mu je známe o ceste
členov N.S. Andreja Hlinku a Františka Jehličku
ako aj ich spoločníkov do Waršavy a Paríža
a o tom, čo tam podnikali?
2. Je-li pravda, že uvedení
členovia N. S. a ich spoločníci podnikali
cestu do zahraničia bez vedomia zahraničného
úradu, jeho medzitok alebo iného kompetentného
úradu Čs. republiky?
3. Je-li pravda, že na tejto ceste
použili pomoci a ochrany cudzích štátov?
4. Čo v tejto záležitosti
ministerstvo zahraničných záležitostí
dosiaľ podniklo?
5. Ako možno qualifikovať tento
čin členov N. S. Andreja Hlinku a Františka
Jehličku ako aj ich spoločníkov a čo
mieni ministerstvo zahraničných záležitostí
v tejto veci ďalej podniknúť?
V Prahe, 2. októbra 1919.
(Podpisy.)
Předseda:
Ke slovu se přihlásil pan ministr zahraničních
věcí dr. Beneš. Uděluji mu je.
Ministr zahraničních věcí
dr. Beneš: K dotazu členů Národního
shromáždění dra Juraje Slávika,
Ferdinanda Bendy a společníků mohu
učiniti následující prohlášení:
ohledně posl. Hlinky, Jehličky
a tří jeho společníků, kteří
odjeli ze Slovenska, mohl jsem zjistiti, že odebrali se do
Varšavy, přešedše hranice slovenské,
aniž by byli obdrželi pasů vod úřadů
československých. Ve Varšavě podnikli
různé intervence u úřadů polských
a speciálne také na zahraničním úřadě
varšavském. Tam obdrželi pasy a jeli přes
Bukurešť nejdříve do Itálie, do
Říma a ze Říma do Paříže.
V Římě vstoupili do styku s polskými
úřady, s legací polskou a žádali
od legace polské, respektive od některých
úředníků doporučující
dopisy do Paříže na některé politiky.
Doporučující dopisy obdrželi. (Slyšte!)
V Římě vyjednávali, totiž chtěli
vyjednávati, chtěli se dostati do styku s jednotlivými
úřady. Ale dle mých zpráv nic positivního
nevyřídili. Na to odjeli do Paříže
a vstoupili do styku opět s delegací polskou a speciálne
obrátili se na předsedu ministerstva polského
pana Paderewského. Obrátili se přímo
hned na p. Paderewského bez našeho vědomí.
Já se o této věci dozvěděl
telegramem, který mi byl poslán odtud, a dodatečnou
intervencí, abychom mohli zjistiti, co vlastně a
za jakým účelem přicházejí,
jsme my učinili po obdržení telegramu z Prahy
a po protestu, který mi byl zaslán od Slovenského
klubu. Mohl jsem zjistiti, že páni poslanci Hlinka
a Jehlička představili se některým
politikům francouzským, žádali totiž
u nich audience, aby jim mohli vyložiti, jak říkali,
utlačování Slováků od Čechů.
(Slyšte!)
Politikové ti předali mně
věc a následkem toho mohl jsem zjistiti přesně,
jaká jest situace této misse i jakým způsobem
tato misse Hlinkova a Jehličkova byla v Paříži
přijata. Rozumí se samo sebou, že vůbec
s nimi nikdo nemluvil (Výborně!), že
se strany speciálně spojenců vůbec
nemohli přijíti ani do žádného
kontaktu se žádným seriosním delegátem
(Výborně!) a žádným oficielním
zástupcem. Mohli míti příležitost,
jak jsem řekl, přijíti do styku s prostými
politickými osobami. Pokusili se o to, ale byli také
od nich odmítnuti. (Výborně!) Představili
se samotnému ministerskému předsedovi polskému,
který sám je velice kategoricky odmítl, který
sám jim ukázal, že polská delegace,
která slavnostně podepsala mírové
smlouvy, kterými otázka slovenská definitivně
jest řešena, že také nemůže
žádným způsobem míchati se do
vnitřních věcí druhého státu
a tudíž že jest nepřípustno, aby
jakákoliv delegace, jakákoliv misse obracela se
na polské úřady (Výborně!).
Když naše delegace dověděla se, že
polské úřady varšavské daly pasporty
této delegaci slovenské, - a to bylo zjištěno
způsobem naprosto dokumentárním, poněvadž
právě officielní polské osobnosti
mně věc tu osobně potvrdily - byli jsme povinni,
abychom proti této věci u spojenců protestovali,
že není možno, aby takovým způsobem
druhý stát, respektive zodpovědní
úředníci druhého státu provinili
se proti svému sousedu a dávali své pasy
občanům cizího státu, o jichž
příslušnosti k tomu státu nemůže
býti se stanoviska mezinárodního naprosto
žádné pochybnosti. (Výborně!)
Následkem toho předseda ministerstva polského
pan Paderewski sám mne ujistil osobně, že nic
podobného v se nestane, a že bude zakročeno
s naprostou krajní energií proti těm, kteří
se tímto způsobem proti nám prohřešili.
(Výborně!)
Mohu jen podotknouti ještě k
tomu, že, jak jsem již řekl, tato misse od nikoho
z vážných delegátů a oficielních
lidí ve spojeneckých státech přijata
nebyla a přijata nebude, právě proto, že
byly o tom informovány a přirozeně velmi
kategoricky něco podobného odmítly.
Pokud se týče kvalifikace
takového činu, mohu říci, že
právě věc se stanoviska mezinárodního
jest vážná, že můžeme ji pokládati
za daleko vážnější, než na
příklad podnikání členů
t. zv. bývalé vlády Deutschböhmen, a
sice z toho důvodu, že až do té doby,
kdy mír Saint-Germainský nebyl podepsán,
mohli tito pánové jakž takž právně
to odůvodniti se stanoviska mezinárodního,
- právě proto, že se jednalo - že ještě
snad to neb ono může ještě býti
vykonáno. Se stanoviska Slovenska tato otázka nikdy
se nekladla, nikdy se nepostavila a tudíž jednání
toto jest nutno tím rozhodněji odsouditi, poněvadž
se stanoviska právního a mezinárodního
nemělo a nemůže míti naprosto žádného
podkladu. (Hlas: Jest to velezráda!) Podotýkám
ještě, že by bylo omylem, domnívati se,
že snad šli páni tito jednati o otázce
Spiše neb Oravy, protože právě v té
době polská delegace velmi rozhodně a velmi
kategoricky v těchto věcech odmítala všechna
jednání a také v rozhovoru, který
jsem s příslušnými polskými delegáty
a polskými oficielními osobami měl, jsem
mohl konstatovat, že nic podobného se strany jejich
učiněno nebylo.
To jest vysvětlení, které
o celém případě Hlinky a Jehličky
mohu na interpelaci podanou podati. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda:
Přistoupím k ukončení schůze
a navrhuji, aby se příští schůze
konala zítra v pátek dne 3. října
1919 o 11. hod. dopoledne s tímto
denním pořadem:
1. Pokračování v
rozpravě o výkladu ministra věci zahraničních
dra Beneše.
2. Zpráva finančního
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk 990), jímž se zavádí zvláštní
dávka z vína v lahvích (tisk 1610).
Jsou snad proti dnu, neb dennímu
pořadu nějaké námitky? (Nebyly). Není
jich, návrh můj jest přijat, končím
schůzi.