Na konferenci Internacionály
socialistické v Lucernu prohlásil její předseda
Angličan Henderson: "Žádáme s největším
důrazem, aby vlády reakcionářským
dobrodruhům, Kolčakovi a Denikinovi, nedávaly
nijaké podpory, aby je nepodpíraly vojskem, municí
a penězi anebo diplomatickou pomocí. Rusko potřebuje
veškeré hmotné a mravní pomoci, jíž
mu můžeme poskytnout, aby bylo hospodářsky
zase znovuzřízeno."
Když tedy zde prohlašoval
pan dr. Stránský junior, že prý
to není pravda, že to tak nebylo míněno,
podepříti Kolčaka a působiti k znovuzřízení
carského absolutismu, pak, přátelé,
nevím, proč vlastně jsme tam tedy měli
jíti, co jsme v tom Rusku měli dělati, pro
koho jsme tam tedy měli jíti? Či jest možno
mysliti, že my, sedmimilionový národ, a přibereme-li
bratry Slováky a všechny, kteří v republice
bydlí, jest nás 14 milionů, chtěli
jsme v době, kdy jest u nás naprostý nedostatek
hospodářský a sociální - jistě
to přivodila válka, pan kolega tam dole se již
zase těší, že to udělala vláda
naše, to jsme ještě nevyrovnali, pane kolego
- vytáhnouti na Rusko a v tom ohromném Rusku dělati
pořádek a zaváděti nějakou
novou republiku protisovětskou! To může jen
romantik, ale střízlivý politik něco
takového nedělá, poněvadž si
je vědom, že daleko naše síly nestačí
na tak ohromný úkol. Byli bychom se mohli tím
jedině blamovati, nic více. (Výborně!)
A tu myslím, že na místě
nepřátelství vůči sovětskému
Rusku by bylo pro nás prospěšnějším,
kdybychom s ním navázali přátelské
styky, aby se mohlo skonsolidovati. Vláda sovětská
se udržela po dva roky přes všechno prorokování,
že nebude míti dlouhého trvání,
dost možná, že zůstane trvalou, a my bychom
mohli snadno pomocí svou přispět k takové
nápravě, jež by odpovídala potřebám
pokrokového Ruska.
Prohlásí-li dr. Kramář,
že bez Ruska nelze si představiti ligu národů
a že bez aktivní účasti slovanských
národů nelze mluviti o zajištění
míru, má úplně pravdu, nutno tedy
působit k tomu, aby se Rusko mohlo zkonsolidovati.
A což liga národů?
Jak si jí lze představovat? Má to být
sbor těch, kdož chtějí udržet zkrachované
výrobní řády kapitalistické,
či má to být útvar nový, opírající
se o vyšší řády výrobní
a společenské? Orientujme se.
Válkou rozvráceny a
zničeny všecky dosavadní výrobní
a sociální řády, kapitalism a jeho
opora, militarism, ukázaly se být největším
nebezpečím lidské společnosti. Po
pět let se na místě vyrábění
hodnot všecko jen pustošilo a ničilo, a nyní
má dělnictvo odnést všecky důsledky
tohoto šíleného řádění
a zahojit prací svou všecky rány lidstvu válkou
způsobené. Ti, kdož válku zavinili,
kdož z ní žili a tyli, ti že nemají
míti nižádné újmy, nemají
ničím přispěti k znovuzřízení
spořádaných poměrů? Pod tíhou
břemene toho by se musilo dělnictvo úplně
shroutiti a byla by pohřbena všechna kultura lidská.
Dělnictvo naprosto zotročené by pozbylo záhy
schopnosti, prací svou vyrábět potřebné
hodnoty k udržování společnosti lidské.
Třeba tu jen vzpomenout příkladu egyptského
a úpadku starých kulturních období.
(Výborně!)
Sám vůdce americké
federace práce, úhlavní to nepřítel
socialismu, Gompers. prohlašuje nyní: "Doba absolutismu
v průmyslu minula. Tyranie je skončena na vždy
jak v politickém, tak průmyslovém životě."
Musí tedy nastat úplně
nová orientace ve výrobě a sociálním
životě. Mluví-li se o tom, že marně
očekávali sociální radikálové
nějakých otřesů sociálních,
je to osudný klam. Což nechápete zjevy takové,
jako jsou poslední stávky v Italii, v Anglii anebo
v Americe přes to, že tam vláda již v
únoru zavřela na 3000 známějších
socialistů, aby se uchránila všech sociálních
otřesů? Či je sociální klid
ve Francii, o Německu ani nemluvě?
A jak to stojí u nás?
Náš pan ministr zahraniční se dotkl
v zahraničním výboru také postupu
sociálních reforem u nás a jinde. Mluvil,
že ve státech západních není
buržoasie ještě tolik přístupná
sociálním reformám jako u nás. A pan
dr. Stránský na tom budoval značnou část
své řeči a dokazoval, že není
nikde měšťáctvo tak pokrokové,
jako u nás, že není nikde tak dobře,
jako u nás. Patrně to povídal proto, že
nikde jinde nebyl. Kdyby viděl dělnictvo v Německu,
dělnictvo ve Francii, Anglii anebo ve Švýcarsku,
mluvil by o něčem jiném. Tam to dopadá
poněkud jinak, než to dopadá u nás.
Ale já vám prozradím tajemství tohoto
našeho úspěchu. Toto lze vyjádřiti
dvěma číslicemi. Francouzští
socialisté se v Lucernu chlubili, že už mají
75.000 politicky zorganisovaných příslušníků.
My jich máme přes půl milionu, politicky
zorganisovaných českých sociálních
demokratů, - o druhém socialistickém táboře
ani nemluvě - ač početně tvoříme
asi šestinu národa francouzského. A to vláda
francouzská velmi dobře ví a jest si toho
velice dobře vědoma také i naše buržoasie,
a odtud to rozdílné stanovisko k reformám
sociálním u nás a ve Francii. (Hlas: Co
máme, musili jsme si vybojovati s velikými oběťmi!)
Podíváme-li se však
blíže na naše poměry hospodářské
a finanční, pak si musíme klásti otázku,
jak dlouho to takto může jíti? Obyvatelstvo,
čtyřletou válkou a řáděním
keťasů a lichvářů úplně
vyssáté, volá silou neodolatelnou po nápravě.
Dělníci, veřejní zřízenci
a úředníci - ba i vojsko - domáhají
se nápravy vyšší mzdou a služným.
Keťasové a lichváři takto osmělení
neslevují ničeho, ba zvyšují ještě
mnohde ceny za životní potřeby. To jest zase
novou pobídkou, žádati zvýšení
mzdy a služného, takže výroba se kapitalistům
přestává již vypláceti, a nastává
cestou mechanickou jakýsi latentní stav socialisace,
a my plujeme takto neodolatelnou silou do sociální
revoluce. (Výborně!)
Pánové, řeknete
mi, snad přeháním, ale prosím, představte
si to: neustále žádají lidé zvýšení
mzdy. Jest to oprávněno vzhledem na ceny potravin
všech životních potřeb. Ale přátelé,
již to dál nejde, ti lidé nedostávají
za to tolik, kolik k svému živobytí potřebují,
a ten začarovaný kruh, jenž se neustále
točí, se čím dále tím
více svírá a dnes nebo zítra budeme
státi před naprostým rozvratem a nebudeme
věděti, jak jsme se tam dostali. (Tak jest.)
Když se podívám na naši vládu,
musím jí vytknouti, že nemá tolik schopnosti,
aby překazila keťasům a lichvářům
jejich nebezpečné řádění
a na místě toho dělá raději
dluhy, aby umožnila lidu živobytí a chránila
stát před sociálními otřesy.
Než jak dlouho to může takto jíti? Což
lze státu našemu žíti trvale z dluhů?
Nemáme bankovek krytých státním pokladem,
naše státovky nejsou kryty výnosem daní,
děláme vždy nové dluhy, abychom mohli
platiti úroky ze starých. Jak dlouho to takto může
trvat, na to nikdo nepomýšlí.
Jednou musí dojíti
k likvidaci našich financí a ta bude míti za
následek sociální revoluci. My do ní
vnikáme každým dnem, silou neodolatelnou, o
anarchii, již svou passivní resistencí šíří
úřednictvo národně-demokratické,
ani nemluvě. Nejvyšší soudce český
Pantůček kupuje od velkostatkáře Liechtensteina
pozemky přes zákon, jenž to přísně
zakazuje a na němž on spolupůsobil. (Slyšte!)
Největším naším neštěstím
při všem tom jest, že to žádný
nechce chápat, kam že to všechno ženeme,
a kteří to chápou, spoléhají
zase na naši armádu, že dovede hladové
a otrhané massy držet zbraní na uzdě,
až dojde k nucené likvidací našich neudržitelných
poměrů vyživovacích, oděvních
a obytných.
Marně voláme po nápravě,
naše varovné hlasy zanikají ve skřeku
obhájců keťasů a lichvářů,
kteří na nás volají: "ejhle bolševici"!
sražte je, zabte je, aby nepodvraceli vývoj národa
československého!
Tu a tam objevují se již
příznaky toho, jak to dole vře, ale nikdo
toho nedbá. Bylo to zejména 5. září,
kdy reakce a živly destruktivní přímo
mířily na základy naší republiky,
opakovalo se to, pánové, deputací legionářů,
kteří se zbraní v ruce usilují o zavedení
vlády pretoriánů.
Či jest opravdu myslitelno,
že jest možno tuto velikou, všesvětovou
krisi hospodářskou a sociální rozřešiti
tím, když český kapitalista označí
postižené dělníky ve sněmovně
lenochy, naznačuje tím, že chce hájit
keťase a lichváře a že si nepřeje,
aby byla odbouráním cen zjednávána
náprava? Anebo myslí pánové, že
zjednají nápravu, když tleskají střeštěnému
učiteli, jenž spílá české
chudině, nadnášeje zastánce dnešní
politiky hospodářské a výrobní
za jediné spasitele českého národa?
Slyšeli jste pana dra Stránského, jak se ujímal
toho učitele. Pánové, já jsem to slyšel,
stál jsem krok od něj. A mohu prohlásiti,
že ještě jsem nikdy neslyšel, aby někdo
tak potupil a pohaněl český národ,
jak to udělal ten učitel, (Hanba!) když
řekl, že u nás jest samá korupce, všechno
že jest zkorumpováno, všichni že kradou,
všichni že podvádějí, žádný
nechce nic dělat, žádný nechce poslouchat,
všichni chtějí být jenom ve státních
službách atd.
Přátelé, kdyby
nám to řekl nějaký nepřítel,
kdyby nám to řekl Němec, jistě by
si to "Národní Listy" nepřichvalovaly,
nýbrž volaly by, že musí býti tato
pohana krví smyta. Jest zajímavo, že se ještě
najdou lidé, kteří to zanášejí
sem do sněmovny, aby zde obhajovali takového člověka.
Dr. Rašín o tom mluvil, "Národní
Listy" již několikrát o tom psaly, včera
večer zase znovu, jak prý si lidé toho Kolína
pochvalují. Přátelé! Já nevím,
Flögl, vy jej neznáte, ale nechte si vypravovati,
co to jest za mravní a sociální kvalitu -
a podívejte se, tisíce lidí s ním
šlo a já jsem jist, že kdyby žádal
od těch lidí, kteří tehdy šli
s ním, nějakou atestaci, že s ním souhlasí,
že byli by mu ji také dali.
Tedy učitel Kolín nemusí
býti hrdý na to, že nám Čechům
takto vynadal, jak si to ještě žádný
na světě nedovolil.
Pan dr. Rašín
si to také přichvaloval a mluvil také o korrupci.
Mohl bych zde také vypravovat o korrupci a některé
věci zde uváděti, ale myslím, že
by to nedělalo na veřejnosti dobře, aby se
zde dokazovalo, kdo jest koruptnější. Myslím,
že by se to pěkně nevyjímalo. Pro dra
Rašína by bylo dobře, aby na veřejných
schůzích takto nemluvil, poněvadž, pánové,
kdo sedí ve skleníku, tomu neradno házet
kolem sebe kamením. Tedy já chci tuto kapitolu uzavříti
tím, že pan dr. Stránský mluvil
o slušném boji a že se to vlastně týkalo
v prvé řadě listu jeho papá, poněvadž
on je disponentem plantáže "Adolf Stránský
a syn" a tam by to měl obrátiti, poněvadž
jsem nikde takovýchto hrubých a sprostých
osobních výrazů neslyšel, - nemluvím
o tom, když se někdo diskvalifikuje politicky, na
tom nezáleží - ale já jsem neslyšel
tak surových nadávek, jako se ozývají
v listě obchodní firmy Adolf Stránský
a syn. Zde si hraje na mravně rozhořčeného,
že prý se sprostě a všelijak píše,
že prý to naši úroveň nepozvedne
a jeho list hraje v této věcí prim. Patrně
chce, aby ti druzí bylí slušní, aby
on mohl býti tím neslušnější.
A nyní ještě něco,
co povídal pan dr. Stránský o tom
zatýkání v Praze a o tom volání,
aby tito lidé byli propuštěni. V Praze se již
vícekrát zatýkalo a byl také na př.
dne 5. září zatčen Lobkovic, Nostic
atd. a za 3 dny byli propuštěni. A byli zatčeni
před několika měsíci Muna a Vaněk
a dosud se neví, čeho se vlastně dopustili,
sedí neustále a jistě že neudělali
tolik, jako ti, kteří zaranžovali putch 5.
září na Staroměstském náměstí.
(Výborně! Potlesk.)
To byl čin, to byl fakt! A
jest pak pochopitelno, že se volá v našem tisku,
aby zde byla provedena konečně náprava, aby,
když se pro politický delikt zatkne socialista, bylo
s ním stejně nakládáno, jako s bývalým
aristokratem, jako s nějakým kobylkářem
velkostatkářem. Tedy, přátelé,
ty konkluse, které zde odvozoval p. dr. Stránský,
zde nepadají na váhu, to nemá s tím
nic společného, poněvadž zde o to nejde,
abychom nikdy nevolali po tom, aby byli lidé pro politické
delikty zavíráni, drženi dlouho ve vazbě,
v dlouhém vyšetřování. Vždycky
jsme hájili politickou svobodu všech. Ale on tady
také pravil, že nemáme ještě dnes
vyhraněné republikánské vlády.
Já nevím, pánové,
jak on si tu republiku představuje, jistě tedy patrně
jinak, než si ji představujeme my. My jsme ještě
nic nerepublikánského tady neprovedli. Nic! Já
se nepamatují, že by byl celý ten socialistický
blok něco nerepublikánského provedl. Jestli
pan dr. Stránský vidí to v tom, že se
protestuje proti zatýkání politických
delikventů domnělých atd., to přece
ještě není žádný rozvrat
v republice a myslím, že se to velmi často
děje také jinde, že vládní strana
leckdy nesouhlasí se vším, co ministr udělal,
a že mu řekne: Pane ministře, s tím
nesouhlasíme. Od toho vláda nezávisí,
jestli vždycky ve všech ohledech a směrech všichni
s ní nesouhlasí.
On mluvil o tom také, jestli
je odhodlání, neměniti něco revolučně,
a jestli stojí snad někteří na jiném
stanovisku, a chtějí snad jinou cestou něčeho
se domáhat. Pan dr. Stránský může
klidně spát. My, sociální demokraté,
jsme tolik upřímní a poctiví, že
když budeme jednou chtít něco dělat,
my to také veřejně řekneme. (Hlas:
Ano! Souhlas na levici.) My jsme se neobávali říci
to v starém Rakousku, my jsme v starém Rakousku
prohlásili, že jsme také republikány,
kolikrát jsme byli za to zavřeni. (Posl. Čuřík:
Ale za války ne! Za války jste dělali velmi
málo!) I za války jsme to vždycky prohlašovali.
Za války nebylo všecko možné jako jindy
a nebylo také příležitosti prohlašovat,
že jsme republikány. Než, pánové,
kdož se o to interesuje, nechť se vezmou sněmovní
protokoly z posledního zasedání říšské
rady z roku 1918 a přečtou si tam, jaké řeči
jsme tam vedli my - ovšem také druhé strany,
to já doznávám, všichni, jeden vedle
druhého, že tu nebylo nikde vidět nějaké
ustupování, nýbrž naopak velice silné
vypětí toho, že žádáme svou
státní samostatnost, že také jsme to
naznačovali vždycky, že žádáme
státní formu republikánskou. Tedy o tom nemůže
o nás býti žádné pochyby, že
my v této věci bychom to říkali.
Ale, jak jsem již pravil, my
si nepřejeme občanské války, poněvadž
se obáváme, že by byli reakční
živlové touto občanskou válkou posíleni
a my že bychom mohli pak utrpěti velikou pohromu a
mohli bychom snad dokonce ztratiti i to, za co jsme vynaložili
tolik obětí, z čeho se tolik radujeme: mohli
bychom ohroziti naší republiku československou.
(Výborně!)
Tedy v této věci,
přátelé, není žádné
obavy, a pan dr. Stránský to také nevěří,
že bychom my chtěli a zamýšleli, násilím
něčeho se domáhati. (Posl. F. Svoboda:
On se bojí o své miliony!) Ne, on se nebojí.
Je to takový demagogický výstup, on jest
zde ochráncem pořádku, on nás volá
k pořádku, on nám dokáže,
že nesmíme dělat žádných
násilných převratů a my, poněvadž
nám to řekl pan dr. Stránský junior,
kvůli němu to nebudeme dělat, my zařídíme
politiku takovou, jak nám to "Lidové Noviny"
předpisují a jak nám to pan dr. Stránský
radí. To jsou jen knify.
Mezi vážnými politiky
se tak nejedná, a v řeči předků
pana dra Stránského se tomu říká
"lozzelach" - "vtipkování."
Myslím, že si příště to
rozmyslí a nechá nás na pokoji s takovými
věcmi a nebude zanášeti sem to, o čem
sám není přesvědčen a nebude
odvozovati z nějaké novinářské
lokálky celou strukturu naší strany a nebude
z ní konkludovati náš postup v tom
neb onom ohledu, co který lokálkář
napsal, jestli již jest to taktické nebo netaktické.
To jest vedlejší věcí a z toho
přece nelze usuzovati na to, co veliká strana zamýšlí
nebo co bude dělati. Pánové, dnes máme
vážné obavy, že pánové z České
demokracie dosud myslí, že násilným
útlakem nespokojených provedou nápravu všech
těchto těžkých a spletitých poměrů.
Pakli pánové jsou o tom přesvědčeni,
nelze jim pomoci, nechť to jen zkusí. Avšak my
jim pravíme, že by zabili současně poslední
zbytky kultury, jež se zachovaly po čtyřletém
loupení, pustošení a vraždění.
Je pro nás špatnou útěchou,
když se nám praví, že jinde není
lépe, snad ještě hůře. Jistotně,
že bude lépe pro nás pro všechny, když
se zhostíme každé myšlenky na násilné
ubíjení obětí dnešních
radů a nasadíme všechny páky, abychom
ucpali prameny, z nichž se všechno zlo na nás
valí.
V prvé řadě
potřebujeme potraviny, prádlo, oděv a obuv,
dále suroviny, abychom mohli vyráběti zboží,
potřebujeme úpravu valuty, by kupní síla
peněz byla posílena.
Liga národů, jež
je orientována čistě kapitalisticky, sotva
provede nápravu trvalou.
Má-li Liga národů
dostáti svému úkolu, nesmí se orientovati
v tu stranu, odkud se přivalilo všechno to nezměrné
neštěstí světové války,
Liga národů musí se postaviti na podklad
nový, na podklad socialistický.
Proti této Lize států
kapitalistických stavíme Ligu dělnickou,
ztělesněnou v Internacionále socialistické,
kteráž bude protiváhou nebezpečným
tendencím utlačovacím. Kapitalism, opírající
se o militarism, nemá ani schopnosti, ani vůle přivoditi
nápravu a zabrániti budoucím válkám.
(Výborně!)
Vidíme-li, jak jednotlivé
státy kapitalistické se snaží těžit
z neštěstí lidstva, jak se snaží
usadit všude své kapitalisty a spoutat vojensky poražené
hospodářsky, pak je přirozeno, že nemůžeme
míti důvěry k Lize národů.
Bude to sdružení kapitalistických zástupců,
jimž běží o násilné zachování
a utvrzení upadajících řádů
výrobních a sociálních naprostým
zotročením lidu dělného.
Zahraniční politika
naše musí se přeorientovati i ve směru
hospodářském demokraticky, či lépe
řečeno, z prava na levo, má-li sloužit
zájmům a potřebám národu československého.
Demokracie politická stává
se dnes hluchou frází, není-li podložena
demokracií hospodářskou a sociální.
Je-li pánům z tábora nedělnického
tempo sociální politiky příliš
rychlé, pak jest to jenom důkazem, že jest
u nás zle, mnohem hůře, než se zdá.
Vidíme, jak rychle u nás pokračuje sociální
politika! Dne 9. ledna prohlásila vláda svůj
sociální program a dnes ještě nevíme,
jak to vlastně bude praktikováno se socialisací
velkostatků a těžkého průmyslu.
Tempo naší sociální
politiky není tedy přespříliš
rychlé a nelze si tedy do toho právem stěžovat.
Slyšíte-li k tomu
dra Rašína, jak líčí finanční
rozvrat našeho státu se 14 mil. obyvatelů a
denním deficitem 17 mil. korun či měsíčně
půl miliardy, máte tu potvrzeno vlastně všechno,
co jsme pravili. Dělníci to mají všichni
vzít na svá bedra, dělníci to prací
svou mají obdělati, druhým nevznikají
žádné povinnosti, ba nesmí se jim stát
nejmenší újmy na jejích dosavadních
příjmech, zisk jejich nutno v prvé řadě
chránit.