Tedy tato otázka nebude pro
vždy, a nemůže býti a nebude mezi námi
Eridiným jablkem. To jest vyřízená
věc a není třeba agitačně se
zde vzájemně otravovati. Proto opakuji, velectění
pánové, nevíme ještě, jak se
věci na Rusi vyvinou, ale jestli naše officielní
politika vyhlašuje dnes striktní neutralitu oproti
problému bolševismu a sovětské vládní
organisaci na Rusi, neznamená to, že bychom mohli
zůstati vůči tomuto problému neutrálními,
také pokud jest problémem u nás. Neboť
myslím, že jest dnes zřejmé: To, čemu
se říká ruský problém, to dnes
už není ruským problémem, to jest dnes
problém světový, to jest problém,
kterým byl vystřídán problém
světové války, to jest problém, který
máme také u nás. Tedy já pravím:
My vůči tomuto problému v Rusku jsme
neutrální, ale neutralita tato, tato lhostejnost,
tato apathie, která jest diktována mezinárodními
zřeteli a mezinárodním prospěchem,
jak jej vidí náš povolaný zástupce
Beneš, tato neutralita, tato apathie nesmí
a nemůže přejíti také do našich
domácích poměrů. Zde se, velectění
pánové, musíme s tímto problémem
vypořádati, a sice vypořádat po dobrém,
vypořádat spolu, mezi sebou, pokud to jen vůbec
bude možno.
Ruský problém jest,
napsal svého času Masaryk, problém
revoluce vůbec. A problém revoluce, jak vy velmi
dobře víte, pořád ještě
u nás zůstává, bohužel, problémem.
My se prostě musíme tázati, zdali jest revoluce
skončena či nikoli. My jsme jednou revoluci provedli
- respektive měli bychom vždycky říci,
provedli ji naši za hranicemi, my jsme zde dělali
procházky, ne revoluci. Tato revoluce jest však provedena.
Velectění pánové, revolucí
jest možno vládu svrhnouti a vládu založiti,
ale revolucí není možno vládu udržeti,
revolucí nelze vládnouti. (Výborně!)
Revoluce znamená vystřídání
jednoho právního řádu druhým.
(Posl. Bechyně: To jest úzký pojem!) To
není úzký pojem. Jen to jest revoluce! Revoluce
znamená vystřídání jednoho
právního řádu druhým. A my
stojíme - a to jest pro nás otázkou životní
- před otázkou, zdali byla u nás revoluce
provedena definitivně či nikoli, zdali jsme pořád
ještě v nějakém očekáváni
revolucí dalších, nějakých dalších
revolučních výbuchů. Neboť, pánové,
proč bychom si to docela upřímně nedoznali,
že to, co je původem toho těžkého
otravného ovzduší u nás, to není
právě nic jiného, nežli ta všeobecná
právní nejistota, která u nás jest?
Není zde k tomu místa
a není času, abychom zde dělali rekriminace,
jen se nesmíme uzavírati před tím
faktem, že pořád ještě vracíme
se k tomu, co jsem s tohoto místa již jednou
řekl, že pořád ještě nemáme
u nás pravý, přesvědčený,
republikánský blok. (Obrácen k levici.)
To jest, Vy pánové, můžete mít
- kol. Stivín o tom dnes velmi zajímavě
píše v "Právu Lidu" - jakékoli
programy sociální, můžete míti
nejpřevratnější sociální
programy, pokud tyto sociální programy chcete uplatňovati
v rámci tohoto právního řádu.
Chci tím říci: Dejme tomu, není vyloučeno,
aby Národní shromáždění
resp. ten budoucí parlament, který se jednou na
základě obecného hlasovacího práva
sejde - doufejme, že brzy, aby mne zase nevyrušila kol.
Zeminová (Veselost.) - podle naší
ústavy není tedy vyloučeno, že takový
parlament by se jednoho dne usnesl na tom, aby u nás byla
zavedena nová ústava, sovětová vláda.
To jest možné, ale my všichni, velectění
přátelé, musíme věděti,
kdo patříme do toho tábora, který
jest odhodlán brát, řekl bych, mužsky
brát ten slib, který zde skládáme,
do slova (Výborně!), který jest odhodlán,
neměniti již nic revolucí, nýbrž
všechno měniti jen demokraticky, my všichni musíme
věděti, že tato věc právě
dosud samozřejmá není.
Velice jsme vděčni
panu ministru Benešovi, že o té věci promluvil
takovým otevřeným způsobem, jak se
stalo včera. On nám včera řekl, že
se dopouštěli osudného omylu všichni ti,
kteří se domnívali, že válka
skončí sociálním převratem
grandiosního stylu a definitivní sociální
revolucí.
On říkal, že není
pochyby, že žijeme v době velikých
převratů, že musíme postupovat s duchem
doby, ale ten, kdo asistoval celé světové
válce venku, vidí, že všechny ty naděje
jsou stavěny na falešných předpokladech,
že nebudou splněny.
Velectění pánové,
i kdybych nešel tak daleko, i kdyby se mi snad mohl zdát
tento názor pana ministra příliš optimistický,
i v tom případě, kdybych se domníval,
že bez těžkých a zásadních
změn sociální struktury státní
se tato doba neobejde, i v tom případě,
máme-li zde co hledat, má-li všecka naše
práce tady nějaký smysl, tedy musíme
trvati věrně na tom, že to všecko musí
státi na právním podkladě této
republiky. Republika není kus země, republika není
také žádný jednotlivý zákon,
nýbrž celý právní řád
určitý. Republika, která by nějakým
násilím byla instalována na místo
této, je již docela jiná. My jsme republikáni
této republiky, a tu, velectění přátelé,
pořád a pořád se zde vrací
otázka, jsme-li jimi opravdu všichni, a já
pravím, že ne. Já neříkám,
že není republikánem kolega Stivín.
(Posl. Zeminová: Ani ne ti, kteří vychvalují
Habsburky!) Jistě že ne! Nechci a nemám
žádného důvodu pochybovati o tom, že
kol. Stivín, když pod svým jménem něco
veřejně říká, může
se mýlit, ale nikdo nemáme příčiny
se domnívati, že nemluví pravdu, že chce
namluviti ministru Benešovi a nám ostatním
něco jiného, než co a jak sám smýšlí.
Ale jsou jistá fakta, před kterými se přece
jenom nemůžeme uzavírati.
Jestli, pánové, chceme,
aby východištěm veškeré politiky
tedy byl tento právní řád a ne nějaké
jeho násilné změny, pak musíme v této
otázce přece býti neúprosně
rigorosní, všichni, nejen my, nýbrž (obrácen
k levici) vy také - a vy nejste.
Já, pánové,
jen tak docela namátkou - nepřeháním,
prosím, když jsem se k této řeči
chystal a potřeboval doklad nějaký pro tuto
myšlenku, tu, jako vždycky, šel jsem a tam, kde
v redakci je narovnán buď "Dělnický
Denník", nebo některý jiný z těch
listů levice, tu prostě namátkou vezmu jedno
číslo, nemusím jich bráti více,
a vždycky v něm najdu nějaký doklad
takový, že vy, pánové, musíte
tváří v tvář jemu prostě
mlčet, poněvadž jej nemůžete krýti.
Stalo se v Praze před
několika dny, to jest posledních dnů, pane
kolego Merto, že zde byly demonstrace. Tusarova policie -
ne naše, vždyť je to jeho policie, je to tento
stát, ale on je v jeho čele - zatkla při
těch demonstracích několik lidí, dala
v jejich bytech vykonati prohlídku a, co se s nimi
dál stalo, nevím. Nemám žádné
příčiny pochybovati o tom, že měli
skutečně příčinu je zatknout.
Také chodím po Praze a vidím, že zde
nezatýkají lidí bez vážné
příčiny. Patrně ti lidé nějaký
paragraf, nějakou část toho právního
řádu, jemuž jsme my zde slíbili věrnost,
porušili. Tedy, prosím, slyšte, jak se v oficielním
listě sociálně-demokratické strany
o té věci píše! Nebudu Vás unavovati
celým čtením toho článku, přečtu
jen závěr:
"Jest povinností socialistických
ministrů, - to jste vy, pane kolego Tusare - aby postarali
se o okamžité propuštění ve čtvrtek
zatčených. Očekáváme, že
dostačí jednoduchý apell na ně, aby
se postarali o nápravu, poněvadž jinak by byli
postiženi těžkou vinou. Kdyby se tak však
nestalo (Slyšte!), pak vybízíme pražské
dělnictvo, aby se energicky zastalo těchto opravdu
proti všemu právu i rozumu zatčených
soudruhů."
Pánové! Buďto
zde rozhoduje, jest-li jsou soudruzi zatčeni proti právu
nebo po právu, buďto o tom rozhoduje Tusar, jeho orgány
a jeho úřady, anebo o tom rozhoduje pan Burian.
Nemohou o tom rozhodovat oba dva. (Výborně! Hlučný
potlesk. Posl. dr. Witt přerušuje řečníka
výkřiky.) Pane dre Witte, vy se nikdy nerozčilujete,
proč se rozčilujete zrovna dnes při naší
debatě?
Pánové, tato scéna
bez odporu by ukazovala na to, - (Posl. Bechyně: že
to je revoluce!) - ne já chci něco jiného
říci - ukazovala by falešně na účel,
pro který jsem zde věc přednesl. Mně
nejde o to, vás zde usvědčovati (Hlasy
: Z čeho?), abych získal nějaký
úspěch proti vám, mne jde o to, ukázati
vám, že jisté věci jsou nemožné
(Posl. Teska: Právně nemožné!).
Vy jste nás svého času, když jsem zde
v tomto smyslu mluvil - a vy máte vždycky sklon
k tomu, když z nás někdo to akcentuje
- podezřívali, že se nám jedná
o to, abychom vrazili mezi vás klín. (Hlas: Naposled
ne!) Pánové! Jedná se nám o to
jistě, však ne z těch důvodů,
ze kterých vy myslíte, ne z důvodů
strannických. My z toho pranic nemáme. Jedná
se nám proto o to, poněvadž tento fakt, že
doma nemáte vy pořádek v těchto
věcech, tento fakt znemožňuje ... (Nepokoj.
Hluk. Posl. Teska: Vy nás budete učiti pořádku,
vy nám budete dělat pořádek! Jiný
hlas: To je zahraniční debata?) To souvisí
se zahraniční debatou. (Posl. Teska: Pan dr.
Stránský jest povolán, aby u nás dělal
pořádek! Souhlas. Posl. Zeminová: To z nás
má Beneš na poprvé radost! Veselost.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid.
Posl. dr. Stránský:
Velectění pánové! Já tím
chci říci ... (Posl. Bechyně: Že
revoluce není ještě skončena, přednášíte
o tom doklady!)
Revoluce není skončena,
ale zajisté že je zapotřebí, aby bylo
docela, opravdu a poctivě jasno, kdo ji ještě
chce dělat a kdo ne. (Výborně! Hlučný
potlesk.) Pan kol. Němec se zde rozčiluje (Posl.
Němec: Já? Kde pak! Já se náramně
směji!). Pánové, to by byl osudný
omyl, domnívati se, že patří pan kol.
Němec k těm, kteří ji chtějí
dělat. (Výborně! Veselost a potlesk.)
To jsem nechtěl říci.
A nyní ještě něco.
Ze socialistického tábora ozvala se dnes právě
z péra pana kol. Stivína odpověď
na ten včerejší passus řeči pana
ministra Beneše, který jsem zde četl a v té
Stivínově odpovědi jest něco, co nemohu
a nechci v této debatě přejíti
bez odpovědi a zase bez přímé výzvy
na vás.
Pan kol. Stivín obrací
zbraň a říká: My převrat nechceme
násilný - já zcela mimochodem podotýkám,
že jsem užil jednoho docela namátkou voleného
výrazu, takových je na sta, vy víte přece,
že se nejen kritisují rozkazy vojenské, ale
že jsou vojáci v novinách popuzováni
přímo proti svým představeným
atd., tedy to jsou zcela pravidelné věci (Odpor
v levo.) - tedy kol. Stivín obrací
zbraň a říká: "Potíže
a zároveň nebezpečí je však v tom,
že naše buržoasie nechce rozumět duchu doby
a domnívá se, že nutný sociální
vývoj zadrží nebo přerve. Není
divu, že tu či onde přichází
k projevům sociálního radikalismu, které
vybočují z rámce politiky strany. V těchto
reakčních snahách buržoasie městské
i selské" - to je nový pojem, to je plstěný
Strohhut, "selská buržoasie" (Veselost.),
- "tkví dnes veliké nebezpečí
republiky". Tedy jen dvě věci na to uvedu:
Předně je to velmi osudný omyl, domnívá-li
se pan kol. Stivín, že takové věci,
o jakých jsem zde mluvil, jsou tu a tam "projevy sociálního
radikalismu, jež vybočují z rámce politiky
strany". To nejsou, prosím, "projevy sociálního
radikalismu, jež vybočují z rámce politiky
strany", to jsou činy, to jsou fakta a sice činy,
které směřují nejen proti rámci
politiky strany, nýbrž především
proti Tusarově vládě. (Hlasy: Proti republice!)
Tusarova vláda doplácí na to především
(Hlas: To dělají Sokolové a Hajšman
zrovna tak s vaší strany!).
A nyní druhá věc,
kterou zde vznášíte. Dejme tomu, že užíváme
takových výrazů, že vy naříkáte,
že může míti pan ministr Beneš radost
z této debaty. On však přišel z radikálnějších
poměrů, než jest tato debata, takovouto debatou
nic se nezkazí, naopak mnoho může se spravit.
My béřeme docela bona fide, co odpovídáte
vy, beřte také bona fide to, co odpovídáme
my. A tu pravím: Můžete s dobrým svědomím
říci, že jest nějaká překážka
nebo nějaké nebezpečí v naší
buržoasii? (Posl. Ant. Němec: Zcela jistě!)
Konstatuji zde v přítomnosti
pana ministra Beneše, - a popřete, jestli můžete
- že od začátku Národního shromáždění
jste sem nepřinesli jediného sociálně
- politického podnětu, pro který byste nebyli
nalezli souhlasu všech ostatních. Jest toto vděk
váš? (Výborně v pravo, hlučný
odpor v levo.) My nežádáme, pánové,
žádného vděku, poněvadž
to, co jsme zde dělali, jsme nedělali pro vás,
od vás chceme jen, abyste to uznali aspoň do té
míry, abyste nekřičeli ven, když to
může mít zlé následky, ven u
nás na ulici a ven za hranici (Výborně!),
abyste nekřičeli, že jest zde buržoasie
tak bornirovaná, tak zpátečnická a
neschopna přizpůsobiti se požadavkům
ducha doby, že jest to nebezpečné pro tuto
republiku. (Odpor v levo. Výkřiky.)
To prostě není pravda
a vy víte, že to není pravda. (Hlas: Státní
půjčka!) Já vznáším
appel na pana ministra Beneše, který sem přichází
z ciziny, který se díval okolo sebe, který
se díval na jiné státy a který při
tom byl také informován o tom, co se děje
u nás, já naň vznáším
appel, aby během této debaty, anebo někde
jinde, v tomto kruhu aneb v jiném, řekl, jestli
opravdu zasluhují naše buržoasie, naše nedělnické,
naše městské, naše selské živly
takovéto klasifikace, jakou vy jim dáváte.
Já, pánové, pravím, - a jsem přesvědčen,
že říkám pravdu - že na celém
světě dělnická věc, na celém
světě socialisační myšlenka v
řadách svých přesvědčených
odpůrců, - těmi my jsme. - My stojíme,
my se to nestydíme doznat ... (Hluk a výkřiky.)
Nechte mne domluviti. (Opětný hluk. Předseda
zvoní.) ... My stojíme otevřeně
na základě nynějšího výrobního
řádu individuelního, my ale v něm
nevidíme žádný fetiš, který
nelze reformovati, nevidíme nic, co by nebylo lze prolamovati
sociálními principy a nejen sociálními,
nýbrž také socialisačními principy,
ale, velectění pánové, já pravím,
že na celém světě není v žádném
národě demokracie městské a venkovské,
která by měla takové sociální
porozumění pro tyto otázky, jako má
demokracie naše. (Výborně. Potlesk na straně
národních demokratů, odpor v levo. Posl.
Aust: "Až do těch hrdel a statků, ale
nesmí to stát víc než zlatku!")
Velectění pánové!
Vy víte, mluvíme-li o konsolidaci našich politických
poměrů, že musíme především
se dívati na to, máme-li vládu, která
je způsobilou, aby byla vůdkyní v tomto konsolidačním
procesu. (Posl. Bechyně: Máme ovšem vládu
germanofilskou s bolševickou tendencí, jak známo!
Veselost), poněvadž odjinud nemůže
přijíti, a velectění pánové,
tu mám vážné pochybnosti o tom, jestli
jest nynější vláda způsobilou
k tomu, aby byla vůdkyní v tomto konsolidačním
procesu. Řeknu co nejstručněji, v čem
tyto pochybnosti spočívají. Jedna z nich,
která nás, myslím, tady přesvědčuje
nejvíce, která ale nemůže býti
argumentována ve vašem táboře, jedna
pochybnost jest ta, že se nám zdá, že
sama existence vlády socialistické ve své
převaze vlády socialistické, v prostředí,
které socialisováno není ještě
a v dohledné době ani socialisováno býti
nemůže, že sama existence takové socialistické
vlády v takovém nesocialistickém prostředí
jest anomalie a jest překážkou prospěšného
nejen politického, nýbrž také hospodářského
státního vývoje (Posl. Teska: Proč
jste utíkali z vlády? Mohli jste zůstati.
Žádný vás nevyháněl!),
tedy toho vývoje, na kterém jsou interesováni
dělníci zrovna tak, jako všichni ostatní.
(Posl. Hatlák: Vyhazovali jste nás! Hluk.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid!
Posl. dr. Stránský:
Ale velectění pánové, my vidíme
dnes, že tyto naše pochybnosti nejsou zbytečny.
Vláda si nestojí dobře. Vláda si nestojí
dobře hospodářsky, stojí si dobře
politicky. Proč? Politicky si stojí proto dobře,
poněvadž má silnou majoritu a protože
ti, kteří v té majoritě nejsou, nemají
žádný zájem na tom, aby té vládě
kladli překážky (Odpor v levo. Výkřiky!),
naopak zaujímají k této vládě
stanovisko vyčkávací.
Velectění pánové,
byli bychom velice rádi, kdybychom viděli, že
tato vláda může bez úrazu provésti
volby, do voleb vydržeti, volby provésti a reorganisovati
se teprve po volbách na základě volebního
výsledku. Myslím dokonce, že mohu říci,
že uděláme všechno, co budeme moci pro
to, aby tomu tak mohlo býti. My nemáme žádného
zájmu na tom, aby tato vláda se teď dostala
do kritického stavu, ale tato vláda v tom kritickém
stavu ve skutečnosti jest, poněvadž si nestojí
dobře hospodářsky. (Posl. dr. Witt: Co
to znamená, že si nestojí dobře hospodářsky?)
To znamená, že tento stát jest bohatý,
hospodářsky fundovaný znamenitě, že
se nemusí báti žádné špatné
pověsti v tomto směru na celém světě,
jak nám to také p. ministr Beneš dosvědčil.
Tento stát jest bohatý a to znamená, že
má vládu, která finančně hospodářsky
neví a nemůže kudy kam. (Odpor v levo. Výkřiky.)
Pánové, vy všichni
můžete zastupovati proletářskou myšlenku,
ale tato vláda, má-li vládnouti, musí
kapitál míti, ta vláda musí býti
jakožto vláda kapitalistou. A jestli se všeobecně
ví, že vláda jest finančně v
tísni, tedy je to věc, která nijakým
způsobem nemůže se dobře dotknouti finanční
pověsti naší republiky, poněvadž
ta jest postavena nad veškerou pochybnost na celém
světě, ale je to něco, co musí tato
vláda samotna včas odstraniti. Jinak, velectění
pánové. (Nepokoj.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid!
Posl. dr. Stránský:
Jest veškerá práce našeho zahraničního
ministra docela marná. Upozorňuji vás jen
na to, že každé umělé prodlužování
takového vládního života, když
nedojde k řádné, nepochybné sanaci
vládního a státního hospodářství,
nevyhnutelně hází klacky do cesty všem
budoucím a poškozuje nás všecky, nejen
jednotlivé strany, celý stát, ale také
vás, jako specielní zástupce určité
výrobní třídy.
Velectění pánové,
upozorním na dvě věci. Měli jsme zde
především záležitost půjčky
300 milionů, která se opatřuje za hranicemi
na to, abychom sem mohli dostati nějaké suroviny.
Vy víte, za jakých podmínek se ta půjčka
uzavírá. I když vezmu za podklad své
kritiky ty zprávy, které do své zprávy
o té půjčce jste dali, tedy jest to něco
horrentního a vy to dobře víte. Vy dobře
víte, že to horrentní není jenom v tom,
že zde stává - ta Tusarová vláda
a nemyslete si, že z toho máme nějaké
radostné, škodolibé pocity, - že se stává
ta vláda obětí v lichvářských
spárech cizího holandského kapitálu,
- není nám to milé - to hrozné na
té věci je to, že se zde provádí
systém, který, když se jednou zavede, by měl
za následek, že bychom žádného
úvěru zahraničního již nedostali
jako stát souverenní, nýbrž, vždy
po tureckém způsobu jen za některé
statky. Tedy, pánové, myslím, o kvalitě
této půjčky nemůže býti
sporu. (Ministerský předseda Tusar: Měl
Dr. Rašín lepší úvěr?)
Především takového něco nebylo,
pane ministerský předsedo, za staré vlády
uzavřeno. (Hlas: Ta americká půjčka
byla laciná?) Já přijdu ještě
ke staré vládě. Tedy to jest půjčka
zahraniční. Teď jest vypsána půjčka
vnitřní. Pánové, neznáme ještě
její výsledky, ale myslím, že nebude
s jejím výsledkem nikdo spokojen; nebudete spokojeni
vy, nebudeme spokojeni my. Prosím, jestli tato půjčka
v poslední chvíli se nevzpamatuje, jestli se tato
půjčka nesetká se zdarem, tedy - neváhám
to říci docela otevřeně - tedy jest
faktum, že čeští kapitalisté, lidé,
kteří v Čechách mají peníze,
nevykonali svou povinnost k republice. (Hlučný
souhlas.) O tom není žádného sporu.
Ale, velectění pánové, z toho přece
neplyne, že by vám ten fakt mohl zůstati lhostejným.
Ještě není půjčka uzavřena,
my se snažíme svým tiskem, abychom (Hlas:
Proto musíme socialisovati tu republiku!) tuto věc
napravili. Ale, velectění pánové,
kdyby se stalo, že ona napravena nebude, tedy je to fakt,
se kterým vy se musíte také nějakým
způsobem vypořádati, vy s ním musíte
počítati. (Hlas: Ať ta naše vláda
na ty kapitalisty konečně dolehne! Nehrozte tím
jen! Hluk. Výkřiky. Předseda zvoní.)