Tyto věci, jak pravím,
jsou takové, že my, kteří jsme byli
na konferenci, můžeme s důvěrou očekávati,
že schválíte všecko to, co jsme udělali.
Chci skončiti ještě
několika slovy. Prosil bych, aby pohlíženo
bylo na všecky naše podmínky hospodářské
snad vážněji, než to činíme.
Přes to, že se nám podařilo, jak pravím,
ten přechod poněkud zmírniti tím,
že jsme dostali tříletou lhůtu pro náš
dovoz do Rakouska a Maďarska, přes to přese
všechno musím říci, že podmínky
našeho budoucího hospodářského
života jsou docela jiné než byly dříve,
a řeknu, přes to, že mají ohromné
možnosti, jsou daleko těžší. My jsme,
velectěné shromáždění,
měli po staletí všemi možnými ochrannými
cly chráněná tržiště. Naše
země byla exportní. My máme skoro 80 proc.
veškerého na př. textilního průmyslu,
a myslím 70 proc. veškerého průmyslu
rakouského v našich zemích. Tento průmysl
měl svá odbytiště chráněná
vysokými ochrannými cly v druhých zemích
rakouských. To jest pryč. S tím musíme
počítati. My musíme nyní o svá
odbytiště bojovati, my musíme podstoupiti velice
silnou konkurenci, konkurenci nejen s dohodovými tovary,
ale hlavně s Německem, o kterém víte,
jakým způsobem se snaží, aby zase zachránilo
aspoň část toho, co kdysi mělo v zahraničním
obchodu. To jsou podmínky neobyčejně těžké,
a tu říkám a dovolíte, abych to řekl:
Nejsou žádné experimenty v hospodářském
životě dovoleny, které ohrožují
naši produktivnost.
Já dojista jsem dokázal,
že jsem úplně toho názoru, jako všichni
ostatní, že sociální postavení
dělníka v našem hospodářství
musí býti docela jiné, než bylo ve starém.
To dnes bohudíky přiznává celý
svět, to jest světový proud, kterému
my nejenom že se nevymykáme, ale do jisté míry
jsme hrdi, že jsme byli jedni z prvních, kteří
jsme v této příčině postupovali.
Ale jedna věc jest: všechny tyto věci nesmějí
jíti tak daleko, aby podlomily naši vývozní
schopnost. (Tak jest! Výborně!) My jsme vývozním
státem par excellence. My teprve teď to uvidíme,
až se to všechno nebude pohybovati v celním území
bývalého starého Rakouska, kde jsme ani neměli
vlastní statistiky našeho obchodního pohybu,
kdy jsme nevěděli, kam všechno dovážíme
v tomto Rakousku, my teprve uvidíme, až začne
hospodářský život, naše cifry zahraničního
obchodu, kam musíme vyvážeti, kde již
nebude celní ochrana pro nás, nýbrž
proti nám a kde budeme míti volnou konkurenci s
druhými, kde nás nic nebude chrániti. To
jsou věci, které jsou neobyčejně vážné.
Jestli mluvíte o účasti dělnictva
na zisku, tedy jistě jsou formy, ve kterých to se
dá najíti. Já nemám pranic proti tomu,
ale ten zisk tu musí býti. Jestli mluvíte
o těch velikých sociálních reformách,
pak musíme míti pro to fondy. Ty můžeme
míti jen tenkrát, když budeme skutečně
pracovati, když budeme vyvážeti a když náš
průmysl a obchod a naše produkce zemědělská
budou takové, aby se skutečně produkovalo.
To abychom mohli vykonati, všechny tyto veliké sociální
úkoly, myslím, že musíme býti
velmi opatrni. To není žádná buržoastická
úzkoprsost, a bylo by velmi nesprávné, to
tak posuzovati. Ta věc jest taková, že dnes
i lidé, o kterých nikdo na světě nebude
pochybovati, že jsou socialisty, nahlížejí,
že nejsou všechny experimenty dovoleny.
Kolega Bechyně se usmívá;
já mu budu citovati příklady, které
jsou docela konkludentní. Když se díváme
na to, co dělá Lenin, myslím, že jest
to dnes nejlepším důkazem, že nejsou všechny
experimenty dovoleny. Když on sám se vrací
k soukromohospodářskému principu, když
volá fabrikanty, úředníky a dává
jim všechno možné, když chce hájiti
soukromé vlastnictví sedláků, jest
to přece jen jistý důkaz, že hospodářský
život má jisté nezměnné zákony,
které beztrestně nelze překročiti.
O tom není nejmenší pochybnosti, že všechny
tyto věci musíme do jisté míry prodělati.
Nejde to jinak.
Jsme ve světovém proudu
a musíme všechno konečně prodělávati,
co prodělávali druzí, poněvadž
naše hospodářství není místní,
nýbrž jest součástí hospodářství
světového. Ale jak pravím: musíme
sami hleděti k tomu, abychom nešli dále, než
jest naprosto zapotřebí v těchto věcech
a sice hlavní podmínkou jest, abychom tím
neničili naši výrobnost, poněvadž
by nám to překáželo v tom, abychom vykonali
své velké sociální povinnosti, které,
myslím, - a říkám: - bohudík
uznává u nás celý národ. Není,
prosím, žádného rozdílu v tom.
Jest-li že to říkám, neříkám
to proto, poněvadž jsem přišel, abych
to zde hned řekl, nýbrž poněvadž
jsou to hlavní podmínky.
To, že nebudeme plovat ve stojaté
vodě, nýbrž v proudu, a hlavně že
budeme museti plovat proti proudu, to jest věc, na kterou
nesmí nikdo zapomenouti, nesmí zapomenout náš
průmyslník, nesmí zapomenout náš
zemědělec, ani náš dělník.
Všichni na to musí mysliti. Dnes se nebude žít
tak pohodlně, jako dříve v rakouském
státě. To již nebude vídeňská
"Gemütlichkeit", s jakou jsme vedli také
svůj průmysl. Řekněme si to otevřeně:
dnes budeme nuceni bojovat, ale boje a práce po mém
soudu se lekají jenom lenoši a darmochlebové.
(Výborně!) Ten, kdo chce s radostí
pracovat pro blaho republiky, se těchto věcí
neleká, naopak to jest radost, že můžeme
všechnu energii obrátiti k tomu, abychom i v nové
situaci ukázali, že národ český
skutečně zasluhuje té svobody, které
po tak těžkých bojích dobyl. (Výborně!
Potlesk.)
To jsou výhledy do budoucnosti.
Já s velkým klidem za celou delegaci mírovou
mohu říci, že podmínky hospodářské,
jak vám je přinášíme, můžeme
s klidem schváliti a doufám, že je Národní
shromáždění schválí. My
v delegaci dělali jsme, co jsme mohli. Tím však
není naše úloha skončena. Všichni,
jak jsme tam byli - a dojista mohu za všechny mluviti - hlásíme
se radostně k další práci ve společnosti
se všemi ostatními, (Výborně!)
abychom na těch základech, které tam byly
postaveny, vystavěli hrdou, silnou budovu svobodné
československé republiky. (Výborně!
Dlouhotrvající bouřlivý potlesk. Řečníku
se blahopřeje.)
Předseda
(zvoní). Přistoupíme k prvému
odstavci denního pořadu a sice
1. ke zprávě ústavního
výboru o návrhu člena Národního
shromáždění dra Weyra a soudr.
(tisk č. 1443), aby vydán byl zákon, jímž
se upravují hmotné poměry cestmistrů,
ustanovených při okresních silničních
výborech na Moravě a ve Slezsku (tisk č.
1605).
Zpravodajem jest p. kolega dr. Weyr.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj poslanec Dr. Weyr:
Slavné Národní shromáždění!
Když ústavní výbor
projednával zákon o úpravě platů
zřízenců okresních v Čechách,
vynechal při tom zřízence při okresních
silničních výborech na Moravě, t.
j. cestmistry. Učinil tak pouze z důvodu formálního,
poněvadž shledal, že okresní výbory
v Čechách a silniční výbory
na Moravě a ve Slezsku jsou úřední
orgány v podstatě různé a že
by se nedoporučovalo upravovati poměry zřízenců
všech těchto úřadů jedním
zákonem. Bylo tedy povinností naší,
postarati se o poměry cestmistrů moravských
a slezských dodatečně. To jsem učinil
návrhem zákona, jímž mají býti
upraveny hmotné poměry cestmistrů ustanovených
při okresních silničních výborech
na Moravě a ve Slezsku. Návrh ten byl projednán
ústavním výborem a ústavní
výbor předkládá Národnímu
shromáždění tento návrh ke schválení.
Zásady, které v tomto kratičkém zákoně
jsou obsaženy, jsou úplně totožné
se zásadami, které Národní shromáždění
přijalo, projednávajíc všeobecné
zákony o úpravě právních poměrů
zřízenců obecních a okresních.
Okresní cestmistři na Moravě a ve Slezsku
mají míti totéž postavení, co
se týče svých požitků, platů,
pensí atd., jako obdobní zřízenci
při okresních výborech v Čechách.
Prosím proto slavnou sněmovnu,
aby zprávu ústavního výboru vzala
na vědomí a udělila tomuto zákonu
ústavní schválení (Výborně!)
Předseda
(zvoní): K slovu není nikdo přihlášen,
debata jest skončena.
Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, aby zaujali
svá místa. (Děje se.)
Poněvadž předloha
zákona má pouze tři paragrafy a žádný
pozměňovací návrh nebyl podán,
budeme hlasovati o ní v celku. (Souhlas.)
Námitek proti tomu není.
Prosím pany, kteří souhlasí s §§
1., 2. a 3. zákona, jak jest obsažen ve zprávě
ústavního výboru, jakož i s nadpisem
jeho, aby povstali. (Děje se.)
To jest většina. §§
1.-3., jakož i nadpis zákona jsou schváleny.
Přeje si pan zpravodaj slova
ke druhému čtení?
Zpravodaj posl. Dr. Weyr:
Nikoli.
Předseda: Není
tomu tak.
Kdo souhlasí se zákonem
právě v prvním čtení přijatém
také ve druhém čtení,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Zákon
jest schválen také ve druhém čtení
a tím tento odstavec denního pořádku
jest vyčerpán.
Přistoupíme k druhému
odstavci denního pořádku, jímž
jest 2. Zpráva imunitního výboru o žádosti
zemského trestního soudu v Praze za svolení
k trestnímu stíhání člena
Národního shromáždění
Josefa Stivína (tisk č. 1603).
Zpravodajem jest p. kol. Kouša.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Kouša:
Vážené Národní shromáždění!
Zemský trestní soud
v Praze žádal o vydání kol. Jos. Stivína
a sice pro zprávu, která byla uveřejněna
ve "Večerníku Práva Lidu". Zpráva
samotná pojednávala o mlynáři Ortovi,
který byl zatčen pro lichvu a, jak jest známo,
také odsouzen. V této zprávě byl dotčen
bývalý říšský poslanec
Rudolf Bergman, který byl v úzkém
styku obchodním s tímto Ortem, a žádal
trestní soud v Praze o vydání kol. Jos. Stivína.
lmmunitní výbor vycházel z poznání,
že jest povinností poslance i redaktora, na takovéto
nemravné zjevy veřejně v tisku poukazovati
a usnesl se jednomyslně, kol. Stivína soudu nevydati.
Předseda
(zvoní): K slovu není nikdo přihlášen.
Debata je skončena. Přistoupíme k
hlasování. Prosím o zaujetí míst.
(Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem,
obsaženým ve zprávě immunitního
výboru, aby totiž nebylo dovoleno trestně stíhati
člena N. S. Josefa Stivína v tomto určitém
případě, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To je většina. Návrh
je přijat.
Uděluji slovo k dalšímu
odstavci denního pořádku, a to
3. ke zprávě immunitního
výboru o žádosti okresního soudu v Kralupech
n. Vlt., aby bylo dovoleno stíhati člena N. S. Frant.
Biňovce, panu zpravodaji
Koušovi.
Zpravodaj posl. Kouša:
Slavné Národní shromáždění!
Okresní soud v Kralupech n.
Vlt. žádal o vydání posl. Frant. Biňovce,
který prý se provinil dle § 20. cís.
nařízení z 24. března 1917 č.
131 ř. z. Frant. Biňovec měl se dopustiti
tohoto přestupku tím, že vyhověl žádosti
obuvníků v Minkovicích, kde je starostou
a bývalým říšským poslancem,
tím, že sprostředkoval jim koupi podešvic,
aby lidé v Minkovicích nechodili bez podrážek,
aby nechodili bosi. Vám bude známo, že za rakouské
éry nebylo možno volně nakoupiti podešvic,
že v továrnách se braly řemeny, zkrátka,
že lidé si opatřovali kůže jak
mohli, aby se v zimě zachránili před mrazem.
Je zajímavo, že některý český
tisk zvláště o to dbal, aby kol. Biňovec
byl vydán soudnímu stíhání,
a já jsem se dokonce octl v těžkém podezření
se strany "Národních Listů", že
já jako zpravodaj tuto celou věc uměle zdržuji.
Kol. Biňovec sám prohlásil,
když jsem se u něho informoval, jak se celá
věc stala, že si přeje býti vydán
soudu, že celou věc náležitě u
soudu vysvětlí, a proto nic jiného nezbývá,
než prostě přání kol. Biňovce
vyhověti a soudu ho vydati.
Immunitní výbor tudíž
navrhuje:
Národní shromáždění,
račiž dáti souhlas, aby člen Národního
shromáždění František Biňovec
byl trestně stíhán pro přestupek §
20. cís. nař. z 24. března 1917 č.
131 ř. z.
Předseda (zvoní):
K slovu není nikdo přihlášen. Debata
je skončena. Přistoupíme k hlasování.
Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Zpráva immunitního
výboru navrhuje, aby dán byl souhlas, aby člen
N. S. František Biňovec byl trestně
stíhán pro přestupek § 20. cís.
nař. z 24. března 1917 č. 131 ř. z.
Kdo souhlasí s návrhem
immunitního výboru, prosím, aby povstal.
(Děje se.)
To jest většina. Návrh
jest přijat a tím tento odstavec denního
pořadu jest vyřízen.
Nebude-li proti tomu námitek,
provedeme ještě některé
do výboru zásobovacího:
za vystoupivšího posl. Nohela navrhuje se Jan
Veselý a za vystoupivšího Felixe Časného
Božena Ecksteinová. (Námitek
nebylo.)
Námitek proti tomu není
a proto volbu provedeme. Kdo souhlasí s navrženými
změnami, prosím, aby povstal. To jest většina.
Obě změny jsou schváleny.
Přistupuji k ukončení
schůze a navrhuji, aby se příští
schůze konala zítra ve středu, dne
1. října 1919 o 2. hod. odpoledne s tímto
1. Rozprava o výkladu ministra
věcí zahraničních dra Beneše.
2. Zpráva finančního
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 990), jímž se zavádí
zvláštní dávka z vína v lahvích.
(Tisk 1610.)
Jest snad proti dnu, nebo dennímu
pořadu, mnou navrženým nějaká
námitka? (Nebyla.)
Není tomu tak. Návrh
můj jest přijat. Prohlašuji schůzi za
skončenou.