Dnes nemáme ani tú
bratislavskú univerzitu, treba že nám to zákon
zabezpečil, že na miesto maďarskej university
príjde slovenská. Viďte však, ako dnes
prichodí maďarská deputácia za deputaciou
k vláde, a dostávame zprávu, že nachodia
veľmi priaznivého prijatia.
Majú vraj byť usmierení
pre prechodnú dobu, má sa im dať provizórium
- vraj i s akademickým senátom? Nie. Universita
je slovenská a budú-li na nej prechodne pôsobiť
i maďarskí professori, nemôžu tvoriť
autonomnú universitu maďarskú, ale len kurzy
pri universite našej.
Preto žiadame, aby sa za žiadnych
okolností nenadbiehalo odporcom v týchto smierovačkách.
Už sa to začalo využívať v tešínskej
otázke. Sme svedkovia nemožných výkladov.
Vraj naše sľuby a naše smierlivosť voči
Nemcom spôsobila, že tešínskí Nemci
budú pravdepodobne hlasovať nie pre pripojenie k Polsku,
ale k Československej republike! Pánovia, nemýľme
sa, není na svete politika, ktorý by za také
sľuby a slovnú smierlivosť robil hlasovanie a
ktorý by sa dával od štátu ku štátu.
Nemci volia menšie zlo, sú dobrí hospodári
a obchodníci, vedia, že v našom štáte
bude poriadok - a my sa musíme postarať, aby ten poriadok
i živobytie v našom štáte bolo - a vtedy
odhlasujú i Nemci v Krakove alebo kdekoľvek, že
sa pripoja k nášmu štátu. Na žiadne
sľuby nedajú. Vec je taká, že Nemci v
Tešíne musia hlasovať pre nás, lebo im
bude milšie žiť po boku veľkej svojej menšiny,
ktorá má dnes viac než 2 milióny ľudí,
než aby boli nepatrnou hrstkou ve veľkopolskom štáte.
To sú tie dôvody a nie drobné politické
úsluhy voči Nemcom. Na takej ceste pozitívnej
politiky ísť nemôžeme, to sme mohli robiť
jako menšina v Rakúsku; dnes si uvedomme, že
Nemci si musia od nás niečo vymôcť, že
musia najprv niečo uznať a videť v nás
vedúci československý jednotný národ.
(Výborně!) Až potom bude možné
s nimi vyjednávať. (Výborně! Potlesk!)
Předseda
(zvoní): Řečnická listina jest
vyčerpána. K věcné poznámce
se ještě přihlásil kol. dr. Vrbenský.
My sice v našem jednacím řádu nemáme
žádného ustanovení o věcných
opravách, ale poněvadž se již stal precedenční
případ - jednou, tuším, místopředseda
kol. Konečný udělil slovo k věcné
poznámce kol. dru Šrámkovi nemám
námitek proti tomu, aby slovo bylo uděleno také
kol. dru Vrbenskému. (Souhlas.)
Posl. dr. Vrbenský:
Velectění pánové! Padla zde velmi
těžká slova o dětech lhavých
a vychloubačných a tu jest potřebí
jasně říci, kdo vlastně tyto věci
provádí. Já bych se vůbec neujal slova
za svou osobu, ač mé jméno tu bylo mnohokrát
vysloveno, ale činím to ve jménu úřadu,
v jehož čelo mne postavila republika po revoluci.
Byla tu pronesena tvrzení tak úžasná,
že se divím, že byla vůbec možná
a vysvětluji to jenom tím, že mimořádná
doba potřebuje mimořádných nervů
a někteří lidé úplně
již nervy ztratili a nerozeznávají, když
mluví, co jest pravda a co lež.
Bylo zde tvrzeno kol. drem Rašínem,
že ministerstvo zásobování za cukr vyjednalo
v Paříži rýži a že ta smlouva
byla provedena tak hanebně a špatně, že
my dnes rýže ještě nemáme. Tu jest
potřeba konstatovati, že tuto smlouvu neučinilo
ministerstvo zásobování, nýbrž
ministerstvo financí (Slyšte!) svými
lidmi a sice p. drem Heidlerem, nynějším
ministrem obchodu, a p. velkoobchodníkem Mandelíkem,
jimž jako poradci byli přidáni naši lidé
ze zásobovací komise v Paříži
a sice p. Hlaváček, bývalý
sekretář obchodní komory, a pan Burian. A
nebylo to následkem špatného jednání
těchto vyjednavačů, že zde rýže
není, nýbrž jest to prostě proto, že
si Francie vymínila, že nedá za cukr valutu,
nýbrž, že dá za něj 2/3 potravin
a za zbytek valutu, ty 2/3 potravin pak že dá v tom
a tom zboží tehdy a tehdy a podle této smlouvy
Francie také skutečně dodává.
Jeden čas chtěla dodávati špatně,
špatné zboží, zkaženou rýži
zlomkovou a čočku, zboží však bylo
vráceno a odmítnuto. To je tedy na jedné
straně fakt, na druhé straně tvrzení.
Nyní argentinská pšenice. Argentinskou pšenici
nekoupilo ministerstvo zásobování (Slyšte!),
nýbrž koupila ji pro něj Ampra, holandsko-česká
společnost, vyvolaná do života, myslím,
za spolupůsobení dra Rašína
(Slyšte!) a její zástupce v Anglii dr.
Freund a dr. Palkovský, který tehdy byl úředníkem
a je v ministerstvu obchodu, tento obchod uzavřeli a, poněvadž
jsme byli ve velké tísni zásobovací
a poněvadž pšenice byla velmi levná, levnější
téměř o polovinu než americká,
tedy přirozeně, když nám bylo telegrafováno,
chceme-li ji, tedy jsme ji koupili a myslím, že pan
kol. Houdek může být a je rád, že
bude dovezena a že on se nedostane do nemilé situace
při zásobení pečivou moukou.
A teď další věc:
Zde se tvrdilo, - a je to hanba - že jsem tímto obchodem
pšeničným uvedl republiku do kalamity finanční,
že jsem touto koupí zkazil její úvěr.
Ani slova není na tom pravdy! Já jsem si chtěl
těch 9 mil. holandských zlatých opatřit
sám, a to prostřednictvím ústředen
prodejem sladu do Holandska; tím chtěli jsme získat
reelní úvěr a pšenici řádně
zaplatit. A byli bychom ten úvěr dostali. Ale přišel
ke mně dr. Rašín a ne já k němu,
který potřeboval valutu na 25.000 balíků
bavlny zakoupené v Americe, a protože valuty neměl,
žádal mne, abych mu povolil ze svých potravinových
úvěrů amerických 5 mil. dolarů,
že on mi tu pšenici argentinskou zaplatí sám.
Na základě této nabídky za účasti
amerického profesora Hutchinsona, předsedy zásobovací
americké misse v Praze, byla uzavřena s min. financí
smlouva o zaplacení pšenice a já jsem svolil
k tomu, oč žádáno. O tom se nachází
celý spis drem Rašínem podepsaný v ministerstvu
zásobování v I. sekci, (Hlasy: Slyšte!
Slyšte!), kde se o tom může každý
přesvědčit. Na základě toho
převzal potom dr. Rašín povinnost tu pšenici
zaplatit, ale jak jsem o tom informován, akta o tom uzavřel
v tresoru a svému kolegovi nástupci neodevzdal,
a následkem toho jsme se mohli ocitnout ve veliké
kalamitě finanční. (Posl. dr. Rašín:
To je lež, to je úplná lež!)
A nyní něco o tom shnilém
mase. Toto shnilé maso nekoupilo ministerstvo zásobování.
To maso v zájmu republiky koupil v Italii její vyslanec
p. dr. Borský bez vědomí kohokoli z vlády.
Maso bylo velmi levné. Když bylo koupeno, nemohli
jsme s tím nic jiného dělat, když to
byl vyslanec naší republiky, než maso a výrobky
masné přijmouti. Poněvadž bylo maso
velmi levné, a my jsme měli s určitými
levnými artikly své zkušenosti, tedy jsem poslal
svou veterinářskou komisi do Terstu, a tam za předsednictví
zástupce našeho ministerstva p. Komedy bylo konstatováno,
že ta levnost spočívá v tom, že
to, co nám chtějí páni z Italie dodávati,
je nehodnotné. Následkem toho jsme celou zásilku
odmítli. (Posl. Nádvorník: Co je s tím
pohodným?) To jsou nějaké věci,
které se staly snad teď. Já o tom naprosto
ničeho nevím. Za mého ministrování
jsme nedali pohodnému ani jeden kilogram. To jsou báchorky
a klepy stále šířené, které
zrodil chorobný, podrážděný mozek.
(Výborně! Potlesk na levici.)
A nyní, pánové,
o těch penězích v ústřednách.
Peníze v ústřednách jsou. Americký
úvěr obnáší 54 milionů
dolarů. Kdo si ho přepočítá
na koruny, ví, co to znamená, že je to jedna
miliarda. Jestli tam tyto peníze nejsou všechny, mohl
by nám pověděti dr. Rašín, že
nám je odnímal ne na produktivní obchod,
na nákup věcí a export do ciziny, ale proti
všemu právu a zákonu na běžnou
administrativu státní, beze všeho schválení
zákonodárným sborem. (Hlasy na levici:
Slyšte! Slyšte!)
A nyní o půjčkách
v cizině. Tvrdí kolega dr. Rašín, že
půjčky nebylo možno docíliti. Leží
spisy v ministerstvu zásobování, svědčící
o tom, že bylo nabízeno ministerstvu 10 milionů
franků za určitých podmínek z Francie,
které nebyly přijaty. U mně v ministerstvu
byl zástupce anglické vlády s paní
Pagetovou a přímo mi bylo vytýkáno,
že my nechceme od Anglie žádného úvěru,
že jsme ho dávno mohli míti, poněvadž
Anglie se usnesla s Amerikou a Francií, že budou veškeré
naše zásobování vésti v poměru
50 : 25 : 25. Ale nikdo neudělal nejmenšího
kroku z ministerstva financí, abychom nějaký
úvěr získali na potravinách, až
teprve na můj nátlak po těchto návštěvách.
K nám přirozeně
nikdo nemohl choditi a na kolenou prosit, abychom to chtěli.
Konstatuji zde, že 10. ledna musil jsem dáti jako
podmínku, že nebudu déle v ministerstvu a nepřevezmu
další zodpovědnost za zásobování
obyvatelstva, nebudou-li vysláni lidé do Paříže,
aby tam získali americký úvěr.
Dále chci opraviti, co zde
bylo řečeno o třídním zásobování.
Jest to veliká fráse, která se zde rozmohla
a byla tradována několik měsíců.
Dokud jsem byl ministrem, mlčel jsem, poněvadž
-jsem sem nechtěl zanášet sporů. Kdo
systém zásobování u nás zná,
- je to ve velkém provedení Vilgrainových
baráků - ten má o tom pojem, že vůbec
není možné u nás třídní
zásobování. Takové ústavy,
jako obilní i ostatní, jsou - řeknu to otevřeně
v rukou lidí, kteří v době, kdy jsem
byl ministrem, nebyli mi žádnými přáteli
a kteří by jistě byli netrpěli, abych
já byl kohokoli třídně zásoboval.
Pánové! Zásobování
u nás děje se tím způsobem, že
jsou zásobovány přímo obce, konsumy
a okresy a že není možno někoho nějakým
způsobem poškozovati. Není také dosud
dán ani jediný případ, kde by bylo
přiděleno nějakému konsumu více
nežli měl hlav, než měl úřední
výkaz.
Jediná věc, která
dělala dojem třídního zásobování,
spočívala v tom, že konsumy jsou velmi výkonné
a jakmile něco dostaly, v tom momentu hned to rozdělovaly
a sice za cenu, jakou stanovilo ministerstvo. Na základě
toho vzniklo mínění, že jsou konsumy
zásobovány přednostně. Faktem však
jest to, že naše tehdejší administrativa
komun byla velmi zpozdilá, velmi netečná
a že neměla vůbec ani interessu na tom, aby
starala se řádně o obyvatelstvo. To jsem
chtěl k věci pověděti. (Výborně!
Dlouhotrvající potlesk.)
Předseda:
Mezi věcnou poznámkou pana kol. dra Vrbenského
zaslechl jsem výkřik "to jest lež"
a sice se strany pana kol. dra Rašína. Na druhé
straně slyšel jsem z úst pana kol. dra Vrbenského,
že vyslovil na adresu bývalého pana ministra
dra Rašína slova o chorobném a podrážděném
mozku. Pánové, myslím, že toto není
způsob, jakého bychom si mohli přáti
v debatách této sněmovny, a myslím,
že celá sněmovna bude za jedno se mnou v tom
přání, aby podobný tón v této
sněmovně se neudomácněl. (Výkřiky:
Ano! Potlesk.)
(Zvoní): Přistoupíme
k hlasování. Prosím pány, aby
zaujali svá místa. (Děje se. Zvoní.
Hluk.) Prosím o klid. Ve smyslu § 67. a potom
§ 70. jedn. ř. jest debatu o prohlášeních
ministerských zakončiti hlasováním
o tom, schvaluje-li Národní shromáždění
prohlášení čili nic, anebo může
Národní shromáždění se
usnésti, že hlasování odkládá.
Poněvadž návrh v druhém smyslu na odložení
hlasování učiněn nebyl, dám
hlasovati o tom, schvaluje-li Nár. shromáždění
učiněná prohlášení čili
nic. Tak jako při obdobné debatě, která
byla vedena v této sněmovně dne 26. listopadu
o pilných dotazech a sice členů N. S. Jiráska,
Svozila, dra Němce, dra Belly, Udržala, Šrámka
a soudruhů na ministra obchodu, zásobování,
veřejných prací a sociální
péče, také tentokráte, nebude-li proti
tomu námitek, dal bych o prohlášeních
ministry učiněných hlasovati najednou.
K věci hlásí
se pan kol. dr. Lukavský.
Posl. dr. Lukavský:
Žádám, aby o projevech každého
ministra hlasováno bylo zvláště.
Předseda:
Tomuto přání vyhovím a dám
hlasovat i o jednotlivých prohlášeních
ministrů zvlášť a to po řadě,
jak je učinili. Nejprve učinil prohlášení
své pan ministr veřejných prací Hampl.
Kdo schvaluje prohlášení pana ministra Hampla,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina, prohlášení
pana ministra veřejných prací je schváleno.
Kdo schvaluje prohlášení
pana ministra obchodu dra Heidlera, prosím, aby
povstal. (Děje se.)
To je většina, prohlášení
pana ministra obchodu je schváleno.
Kdo schvaluje prohlášení
pana ministra spravedlnosti dra Veselého, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To je většina, prohlášení
pana ministra spravedlnosti je schváleno.
Kdo schvaluje prohlášení
pana ministra sociální péče dra Wintra,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina, prohlášení
pana ministra sociální péče je schváleno.
Kdo schvaluje prohlášení
pana ministra financí dra Horáčka,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina, prohlášení
pana ministra financí je schváleno.
Kdo schvaluje prohlášení
pana ministra výživy Houdka, prosím,
aby povstal. (Děje se.).
To je většina, prohlášení
pana ministra výživy je schváleno
Konečně je prohlášení
pana ministerského předsedy. Kdo schvaluje toto
prohlášení, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To je většina. Také
prohlášení pana ministerského
předsedy je schváleno.
Tím je tento předmět
jednání vyčerpán.
Není-li námitek, provedeme
ještě doplňovací volby
do některých výborů.
Námitek není.
Provedeme volbu do finančního
výboru a sice za vystouplého člena Mattuše
je navržen dr. Rašín, do zemědělského
výboru za vystupujícího člena Charváta
navržen je Biňovec.
Kdo se změnami těmito
souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina, obě
tyto změny jsou schváleny.
Přerušuji jednání
a přistoupím k ukončení schůze.
Navrhuji, aby se příští
schůze konala ve čtvrtek, dne 18. září
1919 o 11. hod. dopoledne s tímto denním
pořadem:
1. Zpráva finančního
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 1108) o statistice zahraničního
obchodu (tisk č. 1445).
2. Zpráva sociálně-politického
výboru o návrhu členů Národního
shromáždění Kříže,
Marka, Brodeckého, Buřívala
a soudr. (tisk č. 82) na zmírnění
bytové nouze pro železniční zřízence
(tisk č. 1089).
3. Zpráva výboru kulturního
o peticích číslo 326, 327, 100, 99, 380,
209 (tisk č.1499).
4. Zpráva výboru sociálně-politického
o návrhu člena Národního shromáždění
Johanise a soudr. (tisk č. 342) na doplnění
zákonných předpisů o vyživovacích
příspěvcích (tisk č. 1512).
5. Zpráva kulturního
výboru o návrhu posl. dra Lukavského
a spol., aby při chemickém oddělení
státní průmyslové školy v Praze
byla zřízena dvoutřídní odborná
škola pro drogisty, č. t. 1554.
6. Zpráva imunitního
výboru o žádosti Moravsko-Slezského
vrchního zemského s podáním trestního
soudu v Brně, aby bylo svoleno trestně stíhati
člena N. S. Rudolfa Mertu pro přečin
urážky na cti, spáchané tiskem podle
§§ 491. a 493. tr. z., č. t. 1536.
7. Zpráva imunitního
výboru o žádosti zemského trestního
soudu v Brně za souhlas k trestnímu stíhání
člena N. S. Rudolfa Merty (k žalobě
manž. Pežgových) č. t. 1537.
Jsou snad proti dnu, anebo proti
dennímu pořádku nějaké námitky?
(Nebyly.) Není tomu tak, prohlašuji návrh
svůj za přijatý.
Schůze jest skončena.