Předseda:
Ve všech třech právě přečtených
naléhavých dotazech navrhuje se debata. Poněvadž
všechny tři týkají se materie téže,
totiž otázek drahotních, mám za to,
že možno o nich provésti společnou debatu.
Námitky proti tomu není.
Provedeme debatu společnou.
Navrhuji, aby řečnická
lhůta k tomu stanovena byla na půl hodiny.
Jest proti tomu snad námitka?
(Nebyla.) Není. Tedy zůstává
při mém návrhu a uděluji slovo p.
ministrovi veřejných prací Hamplovi.
Ministr veř. prací
Hampl: Vážené Národní
shromáždění!
Prosím v první řadě
za prominutí, že podám poněkud obšírnější
výklad o celkové situaci, pokud jde o stav našeho
těžení, pokud jde o výhled našeho
zásobování uhlím a benzínem,
a pak že také si dovolím přednésti
zásadní hledisko vlády, pokud jde o některé
naléhavé reformy, týkající
se zejména úpravy poměrů při
dolování.
Současně chci připomenouti,
že výklad, který činím, neobsahuje
všech detailů a nevyčerpává všech
okolností, které by bylo třeba uvésti,
jen z těch důvodů, že nepovažuji
za vhodné, abych ve veřejné schůzi
ukázal na některé okolnosti, aby tím
nevzniklo nebezpečí, že by interessy státu
mohly býti nějakým způsobem poškozeny.
Jsem však ochoten eventuelně ve schůzi předsedů
ještě některých okolností těchto
se dotknouti. Potíže uhelného zásobování
nejsou jenom u nás, nýbrž trpí jimi
celá Evropa, celá řada zemí docela
v míře mnohem nesnesitelnější,
než je tomu u nás.
V tom směru poukazuji na poměry
zásobování uhlím v Italii, Jihoslavii
a také na nesmírný pokles těžby
v posledních měsících v Anglii. Příčinou
těchto potíží jest všeobecný
pokles těžby, který byl zaviněn abnormálními
poměry válečnými a nemohl ještě
dosud býti odstraněn do té míry, aby
nejnutnější potřeba uhelná mohla
býti kryta. Tak neobnáší ještě
dnes průměrná těžba všech
evropských států ani 70 procent těžby
mírové.
Z příčin poklesu
těžby jako nejdůležitější
dlužno uvésti zmenšenou výkonnost hornictva,
která má svůj takřka jediný
a jistě nejhlavnější důvod v
podvýživě, způsobené nedostatkem
potravin, a také dále v tom, že horník
byl nucen za zaopatřováním potravin a jiných
životních potřeb podnikati cesty, jimiž
přirozeně zkracoval svou pracovní výkonnost.
Druhou a ne méně důležitou
příčinou poklesu těžby, která
má pro dnešní další vývoj
zejména ty neblahé následky, že se nemůže
těžba dosti rychle vzpamatovati tak, jak bychom si
přáli, bylo naprosto neracionelní dolování
za války, při němž vůdčí
zásadou bylo jen a jen vydobýti pokud možno
nejvíce uhlí, aniž by bylo hleděno jednak
na potřebná zajištění dolů,
jednak na pořizování přípravných
děl, která by zabezpečovala další
dolování. Tak byly doly vydobytím snadno
přípustných častí slojí
namnoze devastovány a dnes jest nutno podnikati jednak
zdlouhavé práce zajišťovací a pořizovati
přípravná díla, kterými má
býti dobývání zanedbaných anebo
nevýhodně položených částí
dolů umožněno. Co se zvláště
poměrů ostravských týče, působí
velice nepříznivě na poměry těžební
měsíce již trvající nejistota
politické budoucnosti Těšínska, kterou
hornictvo tohoto pro nás vedle severočeské
hnědouhelné pánve nejdůležitějšího
uhelného revíru jest znepokojováno a rozjitřováno.
Bilance naší těžby
a spotřeby jest dnes taková, že na ekonomické
zásobovaní všech spotřebitelských
kruhů nelze pomysleti.
Roční spotřeba
uhlí v Čechách, na Moravě, ve Slezsku
a na Slovensku obnášela v posledním roce mírovém
15 mil. 193.000 t hnědého a 17,167.000 t kamenného
uhlí. V tomto roce vytěžilo se naproti tomu
v těchto zemích 23,113.000 t hnědého
a 14,271.000 t kamenného uhlí. Z těchto cifer
jest patrno, že jsme mohli odbýti značné
kvantum uhlí hnědého v cizině, kdežto
rozdíl mezi spotřebou a výrobou kamenného
uhlí jsme si opatřili dovozem hlavně hornoslezského
a dolnoslezského uhlí kamenného. Naproti
tomu můžeme udati nynější naší
spotřebu hnědého uhlí množstvím
15,071.000 t a kamenného uhlí množstvím
14,561.000 t. Dle výsledků těžby prvního
pololetí tohoto roku lze odhadnouti naší letošní
výrobu na 15,714.000 t uhlí hnědého
a 9,595.000 t uhlí kamenného.
Schází nám tudíž
u srovnání s posledním rokem mírovým
zhruba ono množství hnědého uhlí,
které jsme tehdy vyvezli a diference mezi naší
výrobou a spotřebou uhlí kamenného
se velice zvětšila. Všeobecně možno
říci, že těžba uhelná jak
hnědého, tak kamenného uhlí u nás
od převratu stoupá, ale jen velice zvolna.
Co se státního obhospodařování
uhlí týče, byla provedena nová organisace
rozdělování uhlí z toho důvodu,
aby se nabylo přehledu výroby a spotřeby
a aby se dostalo jednotlivým kruhům spotřebním
uhlí jednak v té míře, jak toho dovoluje
množství uhlí, které jest nám
k disposici, jednak aby mohl býti regulován příděl
uhlí tak, jak toho vyžaduje důležitost
jednotlivých kruhů spotřebních a průmyslových
se zřetelem na zájmy státu.
Zde zejména bych, vážené
shromáždění, chtěl připomenouti,
že mnohdy na účel uhlí výtopného
byla u nás favorisována průmyslová
potřeba se zřetelem na její nespornou důležitost,
a dále, že tendence naše v prvé řadě
nesla se k tomu, abychom mohli z větší části
poskytnouti nutné uhlí pro Slovensko, které
se hlásí také o svůj příděl
a které bylo v době mírové zásobováno
výlučně uhlím německým.
Mimo to ministerstvo veřejných prací snaží
se zachytiti uhlí, které nám dnes uniká
pod rukou, aby se ho dostalo oněm spotřebitelským
skupinám, které ho pro svou důležitost
pro zájmy státní nezbytně potřebují.
Tedy zlořád kompensačního uhlí
bude odstraněn a bude ostře čeleno lichvě.
Chci připomenouti, vážené
shromáždění, že jsem při
svém nastoupení úřadu snažil
se již tehdy kompensační uhlí odstraniti,
poněvadž pod titulem kompensačního uhlí
bují všechen zlořád a zejména
řádí lichva, ale setkal jsem se tehdy se
zřetelem k nedostatečným vyživovacím
poměrům s tak značným odporem, že
nebylo lze toto opatření provésti. Byl stanoven
termín 30. září, kterýmžto
dnem obchody pod titulem kompensačního uhlí
mizí, abychom zejména tak zabránili a čelili
všem výstřelkům lichvy, která,
jak známo, pánové, v posledních měsících
velice bujela.
Dále nemohu opomenouti poukázati
zde na tu okolnost, že jsme vázáni smlouvami
k vývozu uhlí do Německa, Rakouska, Jugoslavie,
Polska, Italie a do Švýcarska, které jsme uzavřeli
jednak z toho důvodu, že mírová smlouva
nám to ukládá. Jest to všeobecné
ustanovení, dle kterého vzniká povinnost
surovinami určitá území, která
tvořila hospodářské celky, zásobovati,
a to se týče jednak smlouvy s Rakouskem, kde se
nám dostalo za uhlí výhodných kompensací,
týkalo se to zejména zbraní a některých
surovin, to se týče smlouvy s Jugoslavií,
Italií a se Švýcarskem. Ke smlouvě s
Německem, která záleží v tom,
že my dodáváme hnědé uhlí
české Německu a Německo naopak černé
uhlí slezské dodává nám, byli
jsme donuceni hlavně nedostatkem vagonů, docílivše,
že jak vývoz našeho hnědého uhlí,
tak vývoz kamenného uhlí slezského
se provádí v německých vagonech.
Chci při tom docela nepokrytě,
poněvadž to žádným tajemstvím
není, poukázati na to, že trpíme nedostatkem
vagonů. Podle autentické zprávy z ministerstva
železnic, se kterým se konaly porady, které
zejména směřovaly k tomu, abychom náležitým
způsobem mohli přistavovati potřebný
počet vagonů, poněvadž tím okamžikem,
když není přistavováno vagonů
100 %, má to nepříznivý vliv na těžbu,
jest posudek ministerstva železnic tento (čte):
"Aby mohla býti celá
těžba uhelná nerušeně odvážena,
jest zapotřebí, aby bylo nyní denně
přistavováno 6000 uhláků. Při
nejmenším průměrném oběhu
vozů 8 dnů bylo by tudíž celkem zapotřebí
48.000 vozů a sice pouze pro přepravu uhlí.
Zde ještě bude působiti příznivě
okolnost, že následkem nedostatku kamenného
uhlí jsme nuceni hnědé uhlí dopravovati
na poměrně velice nepříznivé
distance, na př. až na Moravu a do Slezska, docela
někdy za určitých situací a tím
naše vagony pochopitelně jsou na dlouhou dobu příliš
exponovány. Na tento počet máme nyní
jak vozů státních, tak vozů drah soukromých
přibližně asi 43.000. Od tohoto počtu
dlužno však odpočítati přibližně
5.000 správkových vozů, takže zbývá
38.000 pohotových vozů uhelných. Chybí
nám tedy k bezvadné přepravě uhlí
10.000 vozů. Podotýká se, že tímto
počtem vozů uhelných mohla by býti
odvážena jenom těžba uhlí a že
by všechny ostatní náklady, které jsou
pro obchod a prům. nevyhnutelně nutný, nemohly
býti přepravovány, jak se to ostatně
nyní děje. Současně připomínám,
že ministerstvo železnic usilovně snaží
se jednak novými a novými zakázkami továrnám
vagonů do jisté míry tomuto nedostatku čeliti,
ale pochopitelně při výkonnosti našich
továren na vagony, které mohou měsíčně
dodati asi 800 vozů různých typů,
jest tato výpomoc velmi skrovná."
Vedle těchto potíží
snažíme se v nejbližší době
ukojiti zejména potřeby nejnaléhavější,
abychom zachránili zejména průmysl exportní,
cukrovary, sklárny, továrny na porcelán,
smaltovny. Za tím účelem musíme bezpodmínečně
udržeti naše dráhy v provozu a připomínám
váženému shromáždění,
že přece se podstatně doprava na drahách
zlepšila, když srovnáme situaci proti oné
před 8 měsíci. Nyní před blížící
se zimou musíme se snažiti opatřiti otopné
uhlí pro úřady, školy a zejména
domácnosti nejnuznějších vrstev obyvatelstva.
Slovensku, jak jsem již sdělil,
musíme věnovati zvýšenou pozornost,
což se od posledních měsíců děje,
ačkoliv si netajíme, že tam nám celá
řada podniků od převratu stojí. Jsou
to do jisté míry podniky státní, kde
stát trpí nesmírné škody.
Naše situace, co se uhelného
zásobování týče, jest - nutno
si to otevřeně doznat - zlá. Můžeme
počítati jen s částečnou úhradou
a musíme apelovati na rozvahu spotřebitelských
kruhů a na klid, aby zbytečnou nervositou nezvyšoval
určité hospodářské tísně.
Já bych zejména prosil, aby slavné Národní
shromáždění bylo ujištěno
- a to jsou některé detaily, jichž se nechci
blíže dotýkati, že i dnes zejména
hornictvo uznává vážnost této
situace, a že není vyloučeno, že dojde
k určitým mimořádným krokům,
abychom kalamitě uhelné mohli čeliti. Můj
soud jest, že přes všechny potíže
přece jen za určitých předpokladů
nejkritičtější doby překonáme.
Dlužno připomenouti, když posuzujeme situaci
s hlediska světového, lépe řečeno,
celoevropského, - poněvadž Amerika jest v situaci
příznivější - že není
naše situace i při těch nedostatcích
nejhorší.
Já bych nyní, nežli
přikročím, řekl bych, k onomu zásadnímu
prohlášení, které se týká
některých důležitých otázek,
chtěl vysvětliti krátce naši situaci,
pokud jde o naftu a její deriváty. Po převratu
nastala ona situace, že nám zbyly rafinerie, kdežto
těžba nafty zůstala, jak známo, ve státě
jiném, v Polsku a v Haliči.
Suroviny a výrobky petrolejové
možno získat pro četné rafinerie naše
z Rumunska, Haliče nebo ze zámoří.
Dne 23. března t. r. započalo již jednání
ministerstva veřejných prací a československých
rafinerií petroleje s Ukrajinci, do té doby majiteli
největších haličských dolů.
Dne 11. dubna t. r. podepsána s nimi konečně
smlouva na dodání suroviny a to 3.000 cisteren měsíčně
na dobu 3 event. 4 měsíců, s možností
dalšího prodloužení smlouvy. Množství
to bylo by stačilo k plnému zásobení
republiky na dlouhý čas. Leč dovoz koupených
výrobků nedal se provésti, poněvadž
demarkační čára v Uhrách oddělila
trať asi 30 km dlouhou na jediné cestě vedoucí
z Ukrajiny do Čech. Jednání s uherskou vládou
o provoz byla příznivě skončena, když
vypukla bolševická revoluce v Pešti. Když
zmíněná trať byla později našimi
vojsky dobyta, byl provoz znemožněn tím, že
bolševici vyhodili mosty této trati do povětří
ekrasitem. Když pokrokem vojenských akcí otevřena
trať přes Nyiregyhazu, byla ukrajinská oblast
petrolejová Boryslav-Tustanovice dobyta Poláky a
smlouva naše s Ukrajinci stala se zcela neplatnou.
Nová a nová vyjednávání
s polskou vládou končila vždy při známé
politice Poláků nezdarem. V této tísni
vyzvala ministerstva v květnu 1919 americkou firmu Vacuum
Oil Company, aby přivezla k nám tolik benzínu
a petroleje, co jí jen možno. Vyzvání
nevedlo k cíli, Vacuum dodávky neuskutečnila,
prý následkem květnových nepokojů,
jimiž ztratili jsme úvěr u americké
firmy. (Hlasy ve středu: Aha!) Vacuum byla později
znovu vyzvána, aby předložila aspoň
ofertu. Odpověď došla teprve po 5 týdnech
a podmínky byly takové, že znamenaly podrobení
našeho velkého průmyslu petrolejového
této společnosti pro věčné
časy a nezaměstnanost tisíce našich
dělníků. Zde připomínám,
že i ta námitka květnových demonstrací
byla také jen do jisté míry taktickým
tahem.
Již před tím jednalo
se také s Rumuny, leč na uzavření
nějaké smlouvy nebylo pomyšlení, neboť
veškerá možnost dopravy z Rumunska, ať drahou
nebo po vodě, byla pro válku v Uhrách vyloučena.
Teprve před měsícem byla uzavřena
tato smlouva na 2000 cisteren nafty, 1000 benzínu, 500
petroleje, kteréž množství bude se moci
i zvýšiti. Doprava díti se může
jedině po Dunaji. Akce prostřednictvím paroplavebního
Dunajského úřadu v Bratislavě jíž
zavedena, lodě k tomu potřebné získány,
dosud však nedošly první transporty draze koupené
rumunské suroviny.
Zástupci vlády i průmyslu
byli za tu dobu 5krát ve Varšavě, než
se jim podařilo uzavříti smlouvu, která
teprve v těchto dnech uskutečnila dodávku
asi 6000 cisteren suroviny a produktů. Smlouva byla jíž
z obou stran ratifikována, nastává však
jiná obtíž, která stěžuje
tuto akci, poněvadž ze 3000 kotlových vozů,
které náš průmysl měl před
válkou, zbylo nám jich po italské ofensivě
asi 800 k provozu schopných, kteréž množství
nedostačuje k rychlému zásobení republiky
tak nezbytnými látkami, nehledě ani k tomu,
že do nejposlednější doby oprávněna
byla obava, že přes hranice odeslané vozy se
nevrátí zpět. Teprve tyto dny zaručila
polská vláda vrácení vagonů
pro suroviny vyslaných.
Kromě jednání
s Polskem a Rumunskem bylo současně jednáno
s mnohými společnostmi francouzskými, anglickými
a hollandskými, leč veškerá tato vyjednávání
tříštila se vždy o otázku placení
cizími valutami, jichž k disposici nemáme,
a na úvěr nebylo možno nám získati
nikde nám tak nezbytné látky.
Teprve teď s podmínkou
plné podpory ministerstva financí bude snad možno
jistý obnos cizí valuty získati a zaopatřiti
dovoz benzinu a petroleje přes Hamburk až z Mexika,
abychom nebyli odkázáni jedině v této
chvíli na dodávky z Haliče, poněvadž
i při největší reservě možno
říci, že při těch poměrech,
v jakých dosud žijeme, pochopitelně i tato
pevně uzavřená smlouva s Poláky je
do značné míry labilní. Já
na to poukazuji, ale chci připomenouti, že přes
tyto potíže přece jen podaří
se nám zachytiti alespoň onu část,
které my nezbytně potřebujeme ke krytí
nejnaléhavějších potřeb. Ovšem
situace, pokud jde o osvětlování, je u nás
velmi vážná. Já chci připomenouti,
že určité množství petroleje k
disposici je, s jeho rozdílením se však nezapočalo
proto, aby se v této době ještě šetřilo.
Vážené shromáždění
mi promine, když, řekl bych, s touto bezohledností
odkrývám všechna ta nutná opatření,
poněvadž je považuji za nezbytná;určité
rozdělování nastane ve 3 až 4 týdnech,
jednak abychom mohli to prováděti rovnoměrně,
jednak abychom v této době donutili obyvatelstvo,
bohužel, k nedobrovolnému šetření,
jak toho vážnost situace vyžaduje.
Já si nyní ještě
dovoluji v dodatku k dotazu pánů členů
Národního shromáždění,
pokud jde o některé zásadní věci,
prohlásiti následující, zejména
pokud jde o nutnou reformu s úpravou poměrů
dolování a obchodu uhlím související:
Nezadržitelný vývoj
poměrů vynucuje také reformu dosavadního
hospodaření státního i soukromého,
kotvící ve spravedlivém rozdělení
ovoce práce na súčastněné interesenty.
To vyžaduje, aby byly sjednány příznivější
podmínky pracovní, dělník zajištěn
a zjednán mu přímý vliv na výrobu,
tedy zejména na podmínky mezdní a další
zhodnocení výrobních výsledků.
Tyto sociálně-politické
a veřejně-hospodářské snahy
jdou ruku v ruce s rozšířením politických
a občanských práv. V tom směru zejména
minulá prohlášení vlády vztýčila
všeobecně rozsáhlý program a nyní
přistupuje se k jeho řešení. Zde zejména
vláda ve snaze za novými pravidly a novým
sociálním pořádkem, majíc na
zřeteli zájem všeobecný, neleká
se konsekvencí, vyhrazujíc si ovšem v řešení
důležitých úkolů co největší
svědomitost a opatrnost. Zákonodárce začíná
tam, kde půda pro reformu jest nejúrodnější
a nejzralejší. Tak v Anglii na příklad
konány byly v prvním pololetí tohoto roku
důkladné porady o reformě dosavadního
provozu hornického a, poněvadž v této
zemi hornictví se skoro výhradně zabývá
dolováním kamenného uhlí, o novém
zřízení průmyslu kamenouhelného.
V resumé prvního oddílu dotyčných
anket bylo prohlášeno, že dosavadní systém
majetkový při hornictví jest neudržitelný,
a činěny byly různé reformní
návrhy, týkající se hlavně
zlepšení materielních podmínek dělnictva.
Již z pojmu státu lze vyvoditi, že má
právo disposice s přírodními poklady,
které jsou základem jeho hospodářské
existence a prosperity. Horní regál, který
jest základem našeho hornického zákonodárství,
obsahuje vlastně vlastnické právo státu
na poklady přírodní a nelze tudíž
mluviti o nějakém bezpráví, upraví-li
stát tento důležitý průmyslový
obor podle svých potřeb. Při hornictví
v prvé řadě jde o to, aby stát určitě
znal zásoby nerostů k disposici jsoucích
a zřídil jich úplné racionelní
vydobytí. Tudíž podporovati veškeré
snahy, aby těžba byla zvýšena a dobývací
výlohy sníženy. Při tom ovšem nejde
o snížení mezd, neboť, jak dokazuje příklad
Ameriky, mohou býti nejvyšší mzdy při
nejlacinější výrobě. Vláda,
snažíc se vyhověti dělnictvu na principu
demokracie v nejvyšší míře zavedením
rozsáhlé autonomie ve věcech přímo
se dělnictva týkajících, tedy v otázkách
doby pracovní, mzdy, platu i jiných požitků,
dále ve věcech pojištění nemocenského,
úrazového, invalidního, při vydávání
a změnách pracovních řádů,
služebních smluv, spolupůsobení při
provádění a plnění bezpečnostních
a hygienických nařízení, provádění
iniciativních návrhů na zlepšení
provozu a zvýšení těžby, spolusprávě
nebo samosprávě fondu pro blaho dělnictva
i úřednictva a spolukontroly o hospodářském
stavu závodu, předkládá parlamentu
návrh zákona o zavedení závodních
a revírních rad a zřízení rozhodčích
soudů hornických, jako první etapu ve
vývoji snah socialisačních, a připomíná,
že ministerstvo sociální péče
upravuje rámcový zákon v tom směru
pro veškeré zaměstnanectvo.