Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda: Řečnický seznam jest vyčerpán, uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj posl. inž. Bečka: K projednávané kapitole dovoluji si poznamenati, že pan kolega Johanis - já jsem ho již na to upozornil - patrně zaměnil jméno při biografech, když se mu namanulo jméno Guthovo a připojil k tomu, že jest to vyšší státní náš úředník. (Posl. Johanis: Dle informací družiny invalidů!) Ta informace ovšem byla špatná, pane kolego! Dotyčný vyšší státní úředník podle mých přímo vědomostí nemá naprosto co činiti s dotyčným majitelem Guthem resp. paní Guthovou, která jest bývalá členka vinohradského divadla a není nijak ve spojení s naším vyšším státním úředníkem.

Pokud se týče podané resoluce panem kol. Johanisem, souhlasím, aby byla postoupena výboru rozpočtovému. Dále zmínila se paní kol. Ecksteinová o tom, že na ženy kojící vůbec nebylo pamatováno: (Posl. Ecksteinová: Vdané, pracující!) I tu jest možno v té věci působiti v ministerstvu, poněvadž jest tam dána položka při péči mládeže 6,500.000 - K a v těch je zvláště pro ženy pracující dáno 500.000 - K, vedle toho v ministerstvu zdravotnictví na str. 10. jest položka 400.000 K a na str. 18. položka 500.000 - K.

Přiznávám, že také zde by bylo záhodno mnohem více učiniti. Zase ty známé důvody vedou k tomu, že jest zde jen dokázáno, že i na tyto věci bylo v ministerstvu pamatováno. Tím, prosím, byl bych i já s touto kapitolou hotov a, jestli pan předseda dovolí, vyprosil bych si potom závěrečné slovo k celkovému rozpočtu.

Předseda (zvoní): Debata je skončena. Přistoupíme k hlasování. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati také o kapitolách obou těchto ministerstev a sice sociální péče a zdravotnictví podobným způsobem, jako jsme si vedli při kapitolách předešlých.

Ministerstvo sociální péče.

Zpravodaj inž. Bečka: Ministerstvo sociální péče na výdajích řádných vyžaduje 24.941.526 K, na mimořádných pak 19,706.999 K, tedy úhrnem 44,648.525 K; ve státních příjmech pak řádný příjem 11.632 K, mimořádný 13.717 K, tedy úhrnem 25.349 K.

Předseda: Kdo souhlasí s rozpočtem ministerstva sociální péče, vyjádřeným položkami, právě přednesenými panem zpravodajem, prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina. Rozpočet ministerstva sociální péče je schválen.

Ministerstvo zdravotnictví.

Zpravodaj posl. inž. Bečka: Ministerstvo zdravotnictví vyžaduje nákladů řádných 11,676.209 K, mimořádných 6,741.000 K, úhrnem 18,417.209 K; v příjmech pak řádných 3,814.837 K, mimořádných ničeho, tedy úhrnem 3,814.837 K.

Předseda: Kdo souhlasí s rozpočtem ministerstva zdravotnictví, doloženým právě položkami, které pan zpravodaj přednesl, prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina. Rozpočet ministerstva zdravotnictví je schválen.

Zpravodaj posl. inž. Bečka: K této kapitole připojena jest resoluce, uvedená ve zprávě rozpočtové na str. 17. pod čís. XXIII., pokračuje také ještě na stránce 18. Vedle toho podána resoluce panem kol. Johanisem a soudr. Bylo doporučeno, aby tato resoluce byla odevzdána rozpočtovému výboru, současně pak přednesena resoluce pana dra Velicha.

Předseda: Byla podána ještě resoluce dra Velicha - želím, že se tak stalo teprve mezi hlasováním a pro podruhé bych si vyprosil, aby se tak stalo dříve:

"Budiž zřízen dostatečný počet stanic bakteriologických v celém státu Československém; budiž zřízena samostatná sekce technicko-zdravotní při ministerstvu zdravotnictví".

Resoluční návrh má dostatečný počet podpisů a tudíž jest předmětem jednání.

Zpravodaj posl. inž. Bečka: Doporučuji, aby obě resoluce byly přikázány rozpočtovému výboru.

Předseda: Kdo souhlasí s návrhem p. zpravodaje, aby resoluce, uvedená ve zprávě výborové pod čís. XXIII., byla schválena, prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina, resoluce ta je schválena.

Kdo souhlasí, aby obě resoluce, jak p. prof. Velicha, tak p. kol. Johanise byly odkázány výboru rozpočtovému, prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina. Návrh tento je schválen.

Zpravodaj inž. Bečka: Celkový dodatek potřeby k rozpočtu jest: Na mimořádná vydání 3.829,164.404 K, naproti tomu příjem 505,762.698 K, jest tedy rozdíl z toho 3.323,401.706 K. Dodatek k tomu pak celkový jest 759,511.364 K. Tedy úhrn jest 4.082,913.070 K.

Přebytek pak z řádného rozpočtu obnáší 181,771.657 K, čili celkový schodek jest 3.901,141.413 K.

Předseda: Kdo souhlasí s dodatkem k státnímu rozpočtu pro rok 1919, právě přečteným a doporučeným panem zpravodajem, prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina, tím celkový dodatek k státnímu rozpočtu pro rok 1919 jest schválen a my přistoupíme po vyřízení rozpočtu v prvém čtení k finančnímu zákonu.

Pana zpravodaje prosím o zahájení debaty.

Zpravodaj posl. Bečka: Při projednávání rozpočtu, prvého našeho státního rozpočtu, slavné Národní shromáždění, musíme říci, že jevilo se mnoho nespokojenosti. A již při svém původním slově jsem se zmínil, že jsem přesvědčen, že každý z nás z Národního shromáždění, nejen tedy ti, kteří se ujali slova, přál by si, aby některá položka ještě jinak byla dotována a to lépe dotována a aby bylo i jiné položky vzpomenuto, která vůbec snad byla v tomto rozpočtu opomenuta, a aby byla do něho zařazena, o tom jsem přesvědčen, že všichni bychom si toho přáli, ale ovšem není možno tomu vyhověti, to myslím, že nemohlo býti lépe doloženo, než právě těmi řečníky, kteří se slova v této debatě ujali. I rozpočtový výbor náš o těch mnohých a mnohých výtkách věděl a uvažoval, které by bylo záhodno ještě přivésti k platnosti, ale nutnost byla železnou a po všech rozvahách a úvahách, velevážení, doporučili jsme slavnému Národnímu shromáždění, aby rozpočet jen s tím nejnutnějším byl schválen, to jest s předloženým dodatkem. A i zde, prosím, proti tomu, že toto jednání nebylo správné, nebylo důkazu podáno, naopak, velevážení, po celé debatě jsme dospěli k stejnému, dospěli jsme k tomu, že ta nutnost, ta veliká doba, ve které tento rozpočet projednáváme, nutí nás, abychom rozpočet přijali tak, jak byl navržen, a nebylo žádných přímých rozkladů, resp. návrhů činěno a já konstatuji, že toto jednomyslné nazírání jest vyzvednouti. Jest nutností, řekl bych železnou nutností (která nad námi jest oproti všem těm přáním), že jsme v zájmu republiky pro tu dobu podřídili všecky osobní zájmy, všecky zájmy stran zájmu státu. Přes to, velevážení, jak tato záležitost byla vyřízena a jak uvnitř, mohu říci, že mne těší, přece musím zmíniti se o některých slovech, vrátiti se k některým slovům při této debatě rozpočtové proneseným.

Padla zde skutečně některá slova, snad trochu příkrá, než mám za to, že ne snad ve zlém úmyslu, ale v dobré vůli, aby v budoucím rozpočtu napraveno bylo to, co zde ještě provedeno býti nemohlo. Vracím se zde v první řadě k jednomu z předních pánů řečníků při všeobecné debatě, p. kol. Svozilovi. Pan kol. Svozil prohlásil, že vítá prohlášení referenta, že práce jest to, co může jedině republiku zachrániti a že vrací se strana, ku které referent patří, k tomu stanovisku, které strany socialistické již dávno hájí. Velevážení, kdyby tak byl i v dalších slovech vysvětloval p. kol. Svozil ten názor, jak ho pojímáme my, to jest slovo "práce", pak by byla přece největší radost na naší straně, že můžeme akceptovati to, co s jeho strany bylo vždy hájeno. Ale hned ve svém výkladě jistě se poněkud od našeho názoru lišil, pozvedaje pouze jednu složku práce, která jest složkou té skutečně tvořivé práce, respektive řekl bych, když nebylo porozuměno tomu slovu, jak jsem pojímal to slovo práce, toho skutečného tvořivého díla. Nejen hmotná práce, ale i ostatní složky musejí nás přivésti k tomu, kam se chceme všichni dostati, k té tvořivé práci, která jedině může náš stát pro budoucnost ochrániti a jistě ho také ochrání, jestliže se k ní co nejdříve dostaneme.

Pan kol. Svozil dále velmi určitě tvrdil, že naše finanční hospodářství je špatné, a dovozoval to z toho, že s tou nejdůležitější věcí, kterou náš stát má a která mu musí nahraditi částečně to všude uznávané zlato - cukrem - není tak hospodařeno, jak by hospodařeno býti mělo, že totiž nebyl tento cukr co nejrychleji zpeněžen, že se zde opět užívá systému, řekl bych vyděračského, který vždy čeká, až to bude dražší, že se pak teprve přikročuje k prodeji, že mohla býti získána valuta a z té valuty se mohlo více udělati. K tomu již velkou část připojil p. kol. dr. Mazanec a sice ve své řeči při železnicích vysvětlil, že nebylo možno tu nejdůležitější otázku, vývoz cukru, provésti tak, jak by toho zájem republiky žádal. A to jest skutečně správno. Bohužel, náš cukr, to zlato, ta jediná složka, kterou máme, jest úplně vyčerpán a již dlouhou dobu jest prodán, ale že není posud vyvezen, nezáleželo na ministerstvu financí, nezáleželo tedy na celé vládě, ale na nemožnosti, jelikož nebylo prostředků dopravních, aby mohl býti cukr vyvezen, když se jevily železnice nedostatečným prostředkem, hleděl se vývoz uskutečniti po vodě, ale ani to se nemohlo podařiti, poněvadž ani pro lodě nemohly dráhy dodati do přístavů potřebné vagony, jelikož všecko se muselo vrhnouti na Slovensko v důležitosti jistě nutné.

Pan kolega Svozil dále se tázal při tom cukru, jak to přijde, že se prodává Vídni, že naproti tomu, velevážení, není dodáván Jugoslavii, kde přece by bylo naší první povinností na to pamatovati, aby tato byla zásobena oproti tomu, aby Vídeň byla zásobena. I tomuto přání bylo by naší vládou rádo vyhověno. Ale jest tu jedna smutná kapitola, o které bych se byl raději nezmínil, kdyby nebylo potřebí věc vyložiti.

Vážení pánové! S Jugoslavií jsme se dodělali smutných zkušeností, a zejména naše železnice. Od nás vysílané vozy jsou zadržovány ne v Jugoslavii, ale na cestě a posílány jsou někam docela jinam. Tedy na jedné straně za to nemůže Jugoslavie, na druhé straně za to nemůžeme my, ale vysílati tam vozy za toho stavu, kdy je potřebujeme na Slovensko, bylo by snad příliš lehkomyslné.

Že se dostalo Vídni toho cukru, kamž přišlo, pravda, snad asi 500 vagonů? K tomu, velevážené shromáždění, byli jsme přinuceni z jiných důvodů a ohledů. Přála si to, přímo naléhala na to velmi usilovně americká misse. Tedy i zde jistě ráčíte býti přesvědčeni, že nedalo se přání tomu, které přednesl pan kolega Svozil, vyhověti. Vedle toho cena cukru, jak pravil on, že se jim dal docela laciněji, snad myslil: než u nás, nebo snad se jinam do ciziny prodával. To jest pravda. Ale zase zde bylo jakési nalehnutí jiných dohodových kruhů, které žádaly, aby cukr byl poněkud zlevněn, jelikož německé Rakousko nám musí platiti zpět v našich penězích. Cena cukru byla tedy přepočtena na naše československé peníze ve výši, jakou platila cizina.

Dále dovolte, abych některé poznatky, resp. některá upozornění řekl k výtkám, vlastně nechci říci k výtkám, kterých se dotkl pan kol. Antonín Němec. Tyto výtky, mohu říci, velevážení, mne skutečně překvapily. Pan kolega Němec byl členem rozpočtového výboru. Pan kollega Němec v rozpočtovém výboru se ujímal slova, měl i referát, mohl jistě se dověděti, že ta tvrzení, která zde pak pronesl, nejsou správná. Pan kolega Němec opravdu proti rozpočtovému výboru, podle mého soudu tedy také proti sobě, jednal příkře, když doporučil schválení tohoto rozpočtu (snad užil trochu tvrdého výrazu) a řekl, že rozpočet na něj dělá dojem, jakoby v něm byla jistá tendence skrytosti a jakoby byly jisté položky, které k tomu opravňují, že se této věci může domnívati!

Ještě jednou zdůrazňuji, kdybych já byl jako zpravodaj věděl o tom, že takovéto tendence v tomto rozpočtu vidí, to bych se byl jistě připojil k němu a byl bych hleděl, aby ty položky, které on v tom vidí, byly vysvětleny. Já ovšem ty položky dostal, mohl jsem si je dáti vysvětliti. Já v nich již předem neviděl, a jsou to položky, o kterých se přímo zmínil, že zisk líhu 64,000.000 jest velice málo odhadnut a že musí činiti daleko více. Z ministerstva financí bylo mně sděleno, že tato položka jest správná, že tato položka není nijak snížena, ba že možná ani nedosáhne té výše.

Pokud se zmínil pan kollega Němec ohledně 3000 hl líhu, že tento líh musí dáti daleko větší výnos, tedy k tomu jest potřebí poznamenati, že účtování tohoto výnosu posud nenáleží finančnímu ministerstvu, jelikož spravuje dotyčný obor zvláštní komise líhová a vyúčtování této komise bude se moci uvážiti až koncem roku. Dále sděloval pan kol. Němec, že týž význam má v líhu i druhá položka a sice výnos kořalky, že jest tam jenom zařazeno 3,900.000 K. Vážení, ale musí se uvážiti, že poměrně k bývalému výnosu skutečně tento výnos neobyčejně klesl a jest to jistě jenom, řekl bych, k radosti celkové, poněvadž jest to důkaz, že ten alkoholismus úžasně klesá, že kořalky ubývá, že v této době kořalky vůbec není. Opětně ministerstvo financí dokazuje, že tato položka není nějak skrytou, že tato položka jest otevřena tak, jak jest.

A nyní obracím se k jinému pánu z řečníků a jest to velevážený p. kol. Slavíček. A tu musím říci, že dnes, když jsem poslouchal jeho řeč, že kdybych nebyl dobře viděl, byl bych skoro nevěřil, že jest to p. kol. Slavíček. Promiňte mi, pane kolego, mně skutečně při tom bylo velmi příjemno. To jsou zásady, které my beze všeho dalšího můžeme podepsat. Ale já se bojím, pane kolego, jakou zkušenost mám s jisté strany v tom směru a zejména jakou zkušenost mám z dnešního dopoledního "Práva lidu", že snad vy také budete prohlášen za kapitalistu tak, jako jsem tam byl prohlášen já, proto, že jsme včera zde jako zástupci klubu s p. kol. Malínským přijali deputaci průmyslu a řekli jim, že uznáváme těžký stav průmyslu a uznáváme jeho důležitost pro celou republiku. Já plně souhlasím, že u nás zejména obchod měl by býti podporován a že jest potřebí toho tím více, když vidíme, co již dělají banky německé, aby uchránily svůj průmysl, a co naproti tomu děláme my. Mám za to, že toto stanovisko jest správným, pane kolego, a doufám, že vynasnažíte se, abyste tuto správnost také ve svých kruzích uplatnil, a my vás v tom, pokud na naší straně bude, budeme plně podporovati, poněvadž jsem přesvědčen, že náš průmysl, náš obchod, že jest to jediné, skutečné, co za daného stavu věcí, při tom, jak naše republika vypadá, pro budoucnost může ji uchrániti a doufám uchrání, ovšem za součinnosti všech nás.

Při své řeči zmínil se pan kollega také docela správně, že jest potřebí, aby byly podmínky práce opatřeny. K podmínkám té práce, a bylo také již zde ihned poznamenáno z řad pánů posluchačů, že jest potřebí, aby lid mohl pracovat). I to vítám. Všichni si přejeme, abychom mohli již pracovati K tomu ovšem, aby mohly být podmínky práce zaopatřeny, jest potřebí v prvé řadě, jak pan kollega Slavíček se zmínil, surovin. Ale teď jsme u toho! Suroviny můžeme zaopatřit jenom úvěrem a tu v rozporu s názorem, který pronesl pan kolega Slavíček, jest poněkud názor pana kolegy Brodeckého. Pan kolega Brodecký také uznává, že jest potřebí práce, ale na druhé straně ohradil se velice proti tomu, že kapitál nesmí býti podporován. Pan kolega Slavíček pověděl dnes velmi dobře, co dělají německé banky. Bohužel v tom vězí velmi těžká věc pro nás a důvod, proč my si nemůžeme opatřiti úvěr a proč se to nepodařilo ani našim bankám.

Myslím, že když se o našich bankách s různých stran při různých příležitostech tvrdí, že jsou baštami velkokapitálu, že se ty věci nedomýšlejí. Mám za to - a mám příležitost znáti naše banky - že jsou vlastně malý kapitál, a sice proto, poněvadž jsou přece většinou bankami akciovými, a podívejte se - a netvrdím žádnou nepravdu - že těmi akcionáři jsou po většině malí lidé. Nenaleznete u nás skutečně velkého kapitalisty, který by svůj kapitál vkládal do akcií bank, a vedle toho jsou většinou akcionáři naše záložny a spořitelny, a to jest přece zase kapitál malého lidu. (Výborně!) Musím tedy na to upozorniti, že se na naše banky budeme musiti dívati s jiného hlediska, nežli jak se často zaměňují s velko kapitálem.