Vážené shromáždění!
Těchto 36% vdaných žen odchází
ráno a vrací se večer. Já nechci mluviti
o jejich utrpení. Chci mluviti jenom o naší
povinnosti k nim. Tyto ženy vychovávají národu
při své práci výdělečné
děti a tyto děti vyrůstají ve škarpách
silnic a prachu ulic a tyto děti pustnou, jsou zanedbány
duševně i tělesně. (Posl. Zeminová:
Proč se nezaplatí mužům tolik, aby ženy
nemusily od svých dětí odcházeti?)
Já bych, paní kolegyně,
toto netvrdila, já stojím na právu práce,
ať pracuje ten, kdo se cítí povolán,
ale stojím na tom, aby ten, kdo přijal na se trojnásobné
břímě, aby toto břímě
bylo mu učiněno na tolik snesitelným a bylo
na tolik neseno celou společností, aby pro celou
společnost nevznikla z toho zkáza. (Výborně!)
Tyto ženy předčasně
nám umírají. Tyto nejproduktivnější,
a řekla bych, pro náš národ nejcennější
skupiny jen předčasně odcházejí
pod tíhou nedostatečné výživy.
A právě také tyto ženy, které
vychovávají děti, nedočkají
se na těchto dětech radosti jenom proto, že
tyto děti nedostatečným ošetřením
tělesně i duševně hynou předčasně.
Ohromné kapitály, výsledky celoživotní
práce takových matek uložené v těchto
dětech stávají se předčasně
bezcennou hromadou hlíny někde na hřbitově
jenom proto, že nebylo o ně dostatečně
pečováno. (Tak jest!) Tím jest dotčen
náš celonárodní prospěch i po
stránce kulturní, i hospodářské,
i národní. A právě proto poukazuji
s tohoto místa, že v rozpočtu sociální
péče na tyto ženy nebylo pamatováno.
Hledáte-li, naleznete tam pro péči o mládež
31/2 mil. korun. A spočtete-li tu mládež,
která péče potřebuje, naleznete, že
jsou to asi 3 K na rok na každé dítě.
Za 3 K na rok co pro ty děti učiníte? Nemůžete
pro ně učiniti pranic a povím, že těchto
31/2 mil. kor. natropí více zla, než
přinese požehnání, a sice proto, že
o tyto 3 a půl milionu korun bude sveden každým
jednotlivým tím dítětem úporný
boj, aby strhlo o korunu na sebe více, která patří,
nebo která má býti přidělena
jinému. Pro ty ženy jest potřebí, pro
tyto děti jest potřebí, pro ty ženy
v zájmu lidskosti, pro ty děti v zájmu hospodářské
potence celonárodní, aby pro ně bylo zřizováno,
počínaje jeslemi, útulky, opatrovnami, obecními
kuchyněmi, všechno, co by mohlo jejich rozvoji duševnímu
i tělesnému býti na pomoc. O jesle, o opatrovny,
o útulky mají se starat obce, avšak podívejte
se, právě tyto matky naleznete nejčastěji
v obvodu průmyslových středisk a do takového
průmyslového střediska vidíte ráno
valit se plnými ulicemi a cestami proudy žen z obcí
předměstských. Celou svou fysickou a duševní
zdatnost vyčerpávají v průmyslovém
středisku a vrací se do své předměstské
obce jako chudáci a mrzáci, do těch obcí,
kterým nezbývá prostředků,
aby mohly plnit své úkoly k těmto ženám,
které se vyčerpaly v oblasti průmyslového
střediska. Průmyslové středisko bohatlo,
hromadilo miliony z jejich práce, ale jejich obec pobytu
nebo obec domovská chudla a zůstala chudou, poněvadž
všechen ten tok živoucí práce a bohatství
plynul do jiných kapes, do jiných reservoirů.
Po přijetí zákona
o volební reformě do obcí bylo zároveň
přijato a také uzákoněno, že
chudinství má být postátněno.
Dovolávám se toho,
aby chudinství postátněno bylo a aby se toto
postátnění jevilo v resortu ministerstva
sociální péče, aby ministerstvo sociální
péče se postaralo, aby pro tyto tisíce a
statisíce dětí byly zřízeny
všude jesle, opatrovny a útulky a aby bylo všude
postaráno, aby byly pro ně zřízeny
kuchyně a prádelny, kde by se mohly v nepřítomnosti
matčině živiti a kde by mohlo býti na
ně čištěno.
Právě tak tyto vdané
matky, které teprve, když přijdou po práci
domů, jsou nuceny sháněti kus potravin na
druhý den nebo na večer, mají a mohou činiti
plný nárok na to, aby když se vrátí,
na lezly pro sebe z péče obecní potravu,
kterou by pouze zaplatily, připravenu. Bylo-li těchto
vdaných žen před válkou 36%, zvětšilo
se toto procento za války na neznámo jak velikou
cifru, ale jistě dvojnásobnou, a po válce,
jak svědčí volební seznamy všude
předložené, tvoří téměř
o 1/3 více v celém národě. Volební
seznamy ukazovaly např. v Praze 56.000 voličů
a 84.000 voliček, na Smíchově 11.000 voličů
a 18.000 voliček, tedy známka, že to procento
na svou práci odkázaných žen den ze
dne vzrůstá a že vzrostlo po válce více
než o 1/3.
Včera kol. Zeminová
reklamovala pro sebe ty miliony, které byly vynaloženy
na naprosto neproduktivní kult náboženský.
Já tyto obnosy reklamuji pro sociální péči
(Posl. Zeminová: Musí přijíti na
školy, sociální péče musí
dostati jiné miliony! Příti se o to nesmíme!)
Reklamuji je tím spíše, že 89 procent
všeho národa se vyslovuje pro to, že si nepřeje,
aby úděly tak neproduktivní, jako jest kult,
byly přikázány z prostředků
státních a veřejných na jakékoliv
subvence a jakékoliv fondy. V rozpočtu naleznete
podporu pro lenošné jeptišky, klášterníky
a klášternice, naleznete tam položku na pivo,
nebo za pivo pro klášterníky, ale pro těch
36 procent pracujících žen, pracujících
jako matky, jako hospodyně, jako dělnice, tam nenaleznete
ani koruny k ulehčení těch povinností,
jež na svých bedrech nesou. Je to kus spravedlnosti,
kterou k nim musíme vykonati. Já jsem přesvědčena
o tom, že své děti nevychovávají
pro sebe, že je vychovávají pro lidskou společnost,
že právě tyto ženy v těchto dětech
vychovávají nám novou armádu k tvoření
nového blahobytu, k tvoření nového
bohatství.
Já jsem přesvědčena,
že právě tyto ženy svojí hospodyňskou
činností, kterou nám zachraňují
každé zrnko obilí ze šetrností,
každou lžíci mouky, každé navléknutí
do jehly, rozmnožují naše národní
statky, a já jsem přesvědčena, že
si zaslouží v tom naší plné podpory,
a já tuto podporu pro ně reklamuji a prosím,
aby ministerstvo soc. péče dodatečně
tohoto úkolu si povšimlo a svou povinnost k těmto
ženám vykonalo. (Výborně! Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Slovo dále má člen
N. S. Štychová-Landová.
Posl. Štychová-Landová:
Pánové a dámy!
20 minut mi samozřejmě
sotva stačí, abych zde podala podrobnější
odůvodnění oprávněných
tužeb a nadějí proletářských
vrstev, zejména matek a dětí, kterými
se obracely k položkám rozpočtu ministerstva
soc. péče a zdravotnictví.
Nemohu zamlčet, že jsme
zklamáni. Jsme si plně vědomi velikých
finančních obtíží, v nichž
se naše republika nachází, ale je nám
také jasno, že je tu východisko, které
nás bezpečně vede k vážnému,
dalekosáhlému rozřešení těchto
nesnází a všichni naši řečníci
při této příležitosti upozorňují,
každý se svého odborného stanoviska,
že by bylo hotovým neštěstím, kdybychom
připustili, aby v naší republice se ujal starý
rakouský proslulý špársystém,
který ve svých neblahých důsledcích
objevil se bezúčelným plýtváním
penězi i silami. My nesmíme tento špársystém
akceptovat, neboť v této těžké
době vedl by v dohledné budoucnosti k hotové
katastrofě v nejširších vrstvách
našeho národa, právě pokud se týče
tělesné zdatnosti a resistence pracujících
vrstev.
Mám zcela oprávněný
dojem, že položky pro ministerstvo soc. péče
a zdravotnictví patří k těm, kde se
nejvíce šetřilo, kde se rozhodně bralo
nejméně zřetele na mimořádně
kritickou situaci zproletarisovaných vrstev, k nímž
dnes patří učitel, úředník,
umělec, studentstvo stejně jako dělnictvo
a ze kterých, mimochodem řečeno, jako socialistka
nevidím jiného východiska, než socialisací
výrobních podniků a spravedlivě organisovaným
rozdílením konsumních prostředků.
V prosinci l918 projednán
a uplatněn zákon o státní podpoře
nezaměstnaných a zákon o 8. hodinové
době pracovní.
To byl náš první
krok, který jsme učinili, abychom stabilisovali
pojem státu a národa jako nerozlučitelné
jednotky. A nutno znovu zdůraznit, že náš
socialistický proletariát tak a nejinak chápe
svůj poměr k naší republice. Je si plně
vědom, že on je tou živoucí silou, která
jedině může republiku udržet a ochránit
svou intensivní činností, on také
je si vědom, že republika musí býti
socialistickou, aby tyto živoucí pracovní síly
národa mohly být řádně živeny
a pěstěny. Všeobecný blahobyt je základní
podmínkou všeobecného pokroku. Bída
stejně jako přepych je společenskou chorobou,
porušuje zdravý vývoj, demoralisuje a my nemůžeme
se spokojit mechanickým léčením choroby,
my v tomto revolučním období, které
28. říjnem u nás začalo, jsme povinni
s rozvahou, ale také i s odvahou odstraniti příčiny
této společenské choroby.
Sobecká, úzkoprsá
morálka silného jedince tvořila jakýsi
protějšek k slabošské, altruistické
morálce křesťanské.
Morálka socialistická
je egoaltruistní, tak jak ji výstižně
formulovali slovanští socialisté Krapotkin
a částečně i Bakunin. A důsledky
této pevné jednotné morálky najdete,
pánové, právě mezi dělnictvem,
které je socialisticky nejvytříbenějším.
Netřeba se tu s hlediska národohospodářského
obávat, že socialisace dolů, hutí, průmyslových
podniků atd. vedla by k hospodářskému
úpadku. Jděte, pánové, na sever mezi
naše kamarády horníky. Dejte si od nich vyprávěti
o březnové stávkové politické
akci Němců pro Deutschböhmen, kdy němečtí
důlní dozorci a úředníci, jakož
i část německého dělnictva
bránili našemu dělnictvu v práci. A
přes to, že musili naši kamarádi násilím
zmocniti se svého nářadí, že
musili napraviti různé poruchy ve strojovně
a přes to, že jich toho dne např. na důlu
"Amalie" u Biliny sfáralo o 150 méně,
vyfárali jen na tomto důlu o 201 huntů uhlí
více než jiné dny, na jiných dolech
rovněž vytěžili poměrně
více než v jiné dny. Ovšem že večer,
když vycházeli ze šachet, chvěli se na
celém těle vysílením a sotva se dovlekli
domů. Smrtelně unaveni usínali v stoje, nemohouce
ani jísti, ale usmívali se radostně a byli
hrdí a šťastni, že republika neutrpěla
škody v rozměrech, jak němečtí
nacionální chauvinisté zamýšleli,
a že těmto mohli oni, čeští dělníci,
ukázat neoprávněnost jejich akce i její
bezúčelnost. Jinak stojí naši sociální
dělníci k německým svým druhům
v poměru kamarádském jako praví socialisté.
Podobně doklady o vřelé
oddanosti socialistického dělnictva podal Vám
zde již p. kol. Bechyně o hornictvu kladenském
a tato fakta jsou důkazem pronikavé mravní
síly socialismu, který učí člověka,
aby byl nejen neústupným ve svých spravedlivých
požadavcích, ale aby byl hrdým na svou poctivě
vykonanou práci a solidárním v obraně
zájmu celku.
Co tím chci dokázati,
pánové a dámy?
Ze všeho, co naše Nár.
shromáždění nebo vláda pro pracující
lid nejen dělnický, ale i pro inteligenci vykoná,
dělá vlastně pro samu republiku a její
zdatnost. V jejím zájmu je právě,
abychom nedali vzniknout jakémusi fetišismu, kterému
by byl bezvýhradně celý živoucí
národ obětován.
My socialisté už dávno
zdůrazňovali, - dříve ještě,
než k nám přišli naši milí,
vzácní hosté z Ameriky - že stát
nebo obec nemá býti representována okázalými
slavnostmi a procovskýmí bankety, nýbrž
prací. A musí nám tudíž býti
síly všech těch, kdož pracují,
drahocenným kapitálem národním, který
nutno sílit a o který musíme pečovat
už od kolébky.
A s tohoto stanoviska čistě
lidského, které je vlastně nejbezpečnějším
a jedině možným pro ujasnění
pojmu národa, jeho společenského útvaru
a jeho poměru k národům ostatním,
řešíme my socialisté vůbec všechny
otázky, zapadající do rámce sociální
politiky. Jsou to zejména otázky nemocenského
a úrazového pojištění dělnictva
obého pohlaví, jeho letní placené
dovolené, zřizování lesních
kolonií pro dělnictvo, zaměstnané
při pracích zvláště vysilujících
a zdraví nebezpečných, péče
o válečné poškozence a jiných
a jiných invalidů z bojišť práce
a tvrdého zápasu o existenci, k němuž
nutí špatná organisace dělby práce
a zisku. Abychom zachránili zdatnost pracovní a
tvůrčí potence národa, musíme
rychle a účelně, bez ohledu na špársystém
přikročit k uskutečnění bytové
reformy a k provádění zdravotních
opatření, která nelze rozdělovat na
veřejné a soukromé, poněvadž
spolu úzce souvisí.
S otázkou bytové reformy
úzce je spjat zájem žen, ať už jsou
výpomocnými silami v domácnostech cizích,
nebo samostatnými hospodyněmi v domácnostech
vlastních. Pro obě interesentky znamená reforma
bytová, jak my jí máme na mysli, skutečné
osvobození a možnost žíti lidsky, vzdělávat
se a znamená to pro ostatní členy rodiny
velmi znatelné zvýšení úrovně
vzájemného rodinného poměru.
V prosinci 1918 odhlasovali jsme
zde zákon o 8 hod. době pracovní. Je to zákon
revoluční, je to první ze základních
pilířů nového společenského
útvaru. A tehdy si naše ženy trochu u zasteskly:
Kdy nadejde i nám hospodyním, služkám
a posluhovačkám den osvobození - tedy zákon
o 8 hod. době pracovní bude platným a možným
i pro nás?
Víme velmi dobře, že
za dosavadních poměrů je 8 hod. práce
pro ženy, při domácnosti zaměstnané,
pouhou pohádkou. Ale otázka se řešit
dá, závisí to u nás právě
na tom, aby rozhodující kruhy vzaly zřetel
na zájmy a přání hospodyň a
zejména, kde se bude jednat o novostavby, aby ženy
byly přizvány k předchozím poradám
a jejich názory a návrhy, vyplývající
z bohaté zkušenosti, aby byly pečlivě
uváženy.
Čas utíká a
nemohu, žel, rozvinouti celý program o tom, jak si
my hospodyně s našeho odborného stanoviska
bytovou reformu představujeme. Jen tolik si dovoluji pro
všeobecnou orientaci uvést: Žena, která
musí jít ve dne za výdělkem, je v
tom případě, že má rodinu, politováníhodným
otrokem. Neboť i když si může přibrat
výpomocnou sílu, přece jen nejhlavnější
práce v domácnosti musí vykonati sama, nebo
musí nést všechnu tu starost o uspořádání
domácích prací. Žena dělnická
zejména nesmírně trpí, neboť
ve dne pracuje pro cizí, v noci pro své, zatím
co její mužští kolegové odpočívají.
Při tom všem tíží ji neustále
vědomí, že mnoho práce zůstalo
nevykonáno, nezbylo již času. Neboť to
je právě to, co dělá primitivně
vedenou domácnost blázincem, i tam, kde muž
vydělá tolik, že nemusí žena za
výdělkem. Je-li žena v domácnosti silou
pro všechno, ať již jako hospodyně, aneb
výpomocná síla je-li kuchařkou, pradlenou,
švadlenou, služkou a chůvou, vše v jedné
osobě, jest jí prostě fysicky nemožno,
aby kteroukoliv práci dokonale provedla a zakončila.
A zde jest pramen zbytečných domácích
svárů, ženiny duševní rozpoltěnosti,
její nervosity a tak zvané svárlivosti, kterou
se svému muži znechucuje a vyhání ho
do hospod, alkoholu a karbanu.
Tedy obě strany, jak je vidno,
jsou do jisté míry nevinny.
A zde také začíná
bída našich dětí. V bytech, kde se vaří
a pere, kde tísní se jeden na druhého, kde
pro nedostatek místa a nemožnost udržeti byt
zdravý a útulný, béřou děti
svůj první nejen tělesný, ale i mravní
kaz. Domy nebo bloky, event. kolonie rodinných domků
s ústředními kuchyněmi, prádelnami
a správkárnami, jsou jedině možným
východiskem z této situace, pro výdělečně
zaměstnané ženy nanejvýš mučivé.
Ono jest to dosti mučivé
i pro ostatní ženy, avšak pro ženy výdělečně
zaměstnané nejvíce.
Domnívám se, že
odborným kruhům u nás není toto řešení
bytové otázky neznámo, poněvadž
se řešilo tak v Anglii, Americe a ve Francii a v nejnovější
době i v Německu, a že naše odborné
kruhy budou míti porozumění pro tuto palčivou
stránku naší ženské otázky.
A konečně přicházím
k vlastnímu účelu mého dnešního
referátu - k otázce péče o mládež.
Otázka dítěte
stojí tu před námi v celé té
hrůze poválečné. Nelze tvrditi, že
jí vyvolala válka sama, ta otázka existovala
již dávno před válkou, byla stejně
bolestnou a těžkou jako dnes, jen že tehdy tolik
nekřičela, společnost odbyla celou tu záležitost
filantropickou akcí, kterou dámy vyšších
kruhů pěstovaly jako ušlechtilý sport.
Ale dnes, pánové a
dámy, stala se otázka dítěte přímo
osudovou pro budoucnost naší republiky a jest nemožno,
abychom ji chtěli řešiti dobrodiním.
Jistě není člověka u nás, který
by se nesklonil v úctě před těmi,
kdož, ať již jakýmkoliv způsobem,
přičinili se o záchranu tisíců
našich dětí v těch nejkrutějších
chvílích, kdy Vídeň s Berlínem
odsoudily český národ k smrti hladem. Hluboce
ceníme činnost našeho Českého
srdce, vážíme si neunavné obětavosti
těch set bezejmenných pracovníků a
pracovnic, kteří se ochotně dali do služeb
péče o dítě, jsme vděčni
americké missi, která tak účinně
zasáhla v záchranné akci pro československé
dítě, nelze upříti obdiv a úctu
činnosti výchovných kroužků,
v nichž pod vedením sestry Hanušové a
dr. Slavíkové naše mladá ženská
inteligence věnuje dětem zanedbaným svůj
volný čas, to nelze upříti, před
tím nutno skloniti se s úctou.
A dovolte, abych při této
příležitosti zastavila se poněkud u
této věci, u těch výchovných
kroužků. Jedním z nejsmutnějších
důsledků války je mravní zkáza,
která dnes prosakuje dětským světem,
řekla bych jako morová rána. Říká
se, že matky byly vinny, že byly příliš
slabé, aby udržely kázeň v rodinách.
Není tomu tak všude. Hlavní příčinou
mravního úpadku u dětí byla nutnost:
sháněti potraviny, čekati ve frontách.
Shánět musily matky a pak ovšem nelze tu mluviti
o jejich slabosti vůči dětem, ony na ně
neměly ani času, celý den jich neviděly,
ale nejen matky musily sháněti, také děti
musily sháněti. A není divu, že většina
dětí, přetížena starostmi dospělých,
osvojila si také všechny nectnosti dospělých,
hlavně požitkářství, jímž
se odškodňovaly děti za ztracenou dětskou
bezstarostnost a ztracené právo na dětské
hry. A tak se stalo, pánové a dámy, že
máme dnes osmileté prostitutky, že máme
dnes osmileté karbaníky a alkoholiky.
Jděte se zeptati do "Českého
srdce", zeptejte se sestry Hanušové, bude vám
vyprávěti strašné věci.
Členky výchovných
kroužků sl. Hanušové a dr. Slavíkové
čelí mravnímu úpadku dětí
tím, že včas zjišťují příčiny
nedbalých docházek do škol, shání
pro děti potraviny, šatstvo a učebnice. Vymáhají
pro své svěřence tu kousek zahrady, zahradnické
náčiní, nedbají překážek,
z nichž nejhorší je sobecká lhostejnost
společnosti, a horečně pracují.