Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Vážené shromáždění! V lednu měl jsem příležitost shlédnouti, v jakém stavu nachází se toto úřednictvo, které bylo dříve v nejjasnějších službách, ale toto nejjasnější panstvo platilo své úřednictvo tak mizerně, dělnictvo a čeleď byla placena takovým způsobem, že definitivní čeledínové v Kladrubech např. měli denního platu asi 2 - K, kdežto pomahači, tedy lidé nedefinitivní, vzhledem k válečným poměrům... (Hlas: Definitivní čeledínové?) To byli lidé, kteří na císařských statcích v Kladrubech byli definitivně přijati do služeb císařských. To jest úřednictvo a zřízenectvo, které bylo uniformováno a přijato na stálo do služeb císařských a bylo republikou přejato. (Hlas: Definitivních čeledínů jsem ještě neviděl.) Proto jest nutno, aby upraveny byly těmto lidem náležitým způsobem platy, aby se nestalo to, co se stávalo v dobách dřívějších, že ten, kdo měl nedostatek platu, hleděl si to nahraditi způsobem jiným. Myslím, že by to bylo daleko hospodárnější, kdybychom v tomto ohledu vyšli jim také vstříc. Jest tam např. položka pro osobní přídavky 120 K, která se mi zdá více méně skoro zbytečná. Jeví se tedy velmi silný vztah ministerstva zemědělství k ministerstvu zásobování a ministerstvo zásobování bylo odkázáno právě pro tyto obtíže, které jsem vytkl při ministerstvu zemědělství, na nákup v cizině. Nejhorší potíže pro ministerstvo zásobování byly právě způsobeny jen a jen otázkami valutními. Ministerstvo nedostalo na valutách skoro ničeho kromě valuty na nákup holandských bramborů k sázení. I bylo nuceno proto obstarávati si veškeré nákupy na vlastní pěst neboť bylo v jeho intencích, aby veškeré nákupy v cizině dály se v takovém rozsahu, abychom byli pro každou kalamitu připraveni.

Jsme v moři cizích živlů, v moři našich nepřátel a přirozeně bylo nutno pomýšleti na každou kalamitu a na přípravu pro budoucnost. A právě zde působila největší kalamitu otázka valutní. Tak mohla býti např. nakoupena výhodně rýže ze Španělska, Anglie a Italie, nebyla však povolena valuta, a přece každý musí uznati, že bylo v zájmu vnitřního klidu a vývoje naší republiky, aby otázka potravinářská byla řešena co nejrozhodněji a nejrychleji. Jest zajímavo, že teprve v lednu, když již hrozila úplná krise potravinová, byla poslána ministru Benešovi teprve plná moc pro úvěry v cizině. Tak se stalo, že nemohlo býti včas výhodně zakoupeno sádlo. Také smlouvy, které uzavřeny byly s Jugoslávií, Polskem a Francií, s Francií na 900 vagonů rýže a čočky za cukr, nemohly býti dodrženy, protože ministerstvo financí si vzalo obchod s cukrem do ruky a málo se expeduje. S Polskem uzavřená smlouva na 4000 vagonů brambor - z těch jsme dostali dosud 1600 nebyla úplně dodržena a cukr nebyl dosud úplně odeslán, takže ministerstvo zásobování bylo upomínáno dohodovými zástupci z Polska, aby Československá republika dostála svým závazkům. Nutno zde tedy přihlížeti především k tomu, aby obchod náš byl uvolněn takovým způsobem, aby se mohlo volně produkovati. Paříž např. potřebuje 3400 vagonů cukru pro volný obchod, ale nabízí se cukr za příliš vysoké ceny, takže nemůže zde býti docíleno shody, ale výměnou dostali bychom přece jen velké množství potravin, kterých v nynější době potřebujeme. Nutno zde poukázati i na zvýšené obtíže dopravní, tak např. v Buchsu byl celý vlak cukru, ale nikdo nevěděl, co se s ním má státi. Ale nejzajímavější bylo hospodaření s látkami a kožemi. Zatím co u nás živnostenské kruhy naříkají na nedostatek práce, zatím co nabízí se nám z ciziny množství potravin za výrobky kupř. za obuv, které potřebuje Jugoslávie a kterou by mohla od nás kupovati i Italie, poněvadž jak v Italii, tak ve Francii je obuv poměrně daleko dražší než u nás, zatím se dělá u nás politika silných jedinců a zboží se thesauruje. Tak např. leží v Litoměřicích u Taussiga 50.000 kusů vydělané kůže, ve Sv. Mikuláši na Slovensku je 200 vagonů vydělané kůže. (Posl. Slavík: Proč?) Poněvadž je to uloženo, aby se to později prodalo za vyšší obnosy.

Dle původního plánu měla býti s Amerikou uzavřena půjčka jen na 27 milionů dolarů, ale ministerstvo výživy bylo nuceno tuto půjčku zvýšiti na dvojnásobný obnos, z čehož je dnes již vyčerpáno 32 milionů dolarů, vidíme tedy, že byl to krok nejvýš prozíravý. Při tom zapomnělo se na nabídku dohody tak např. Amerika nabízela nám 50% krytí úvěru na potraviny, Anglie a Francie 25% krytí, ale tento úvěr nebyl vůbec přijat a nikdo se oň neucházel, což působilo podivně u států dohodových.

Také podpory od ministerstva financí se mnoho ministerstvu výživy nedostalo. Co se týče rozpočtu, budiž konstatováno, že dnešní potřeby ministerstva výživy jsou daleko vyšší. Především nutno rozšířiti a vybudovati akci na potírání lichvy a na zřízení instituce hospodářských rad. Hospodářské rady jsou institucí velmi důležitou z toho důvodu, jelikož dozírají na rozdělování potravin a náklad na hospodářské rady není tak vysoký! - vyžadujeť obnosu as 900.000 K - uvážíme-li, že důležitost hospodářských rad spočívá také v tom, že zde vlastně všecky národnostní prvky československé republiky jsou již súčastněny na prvé práci společné. Zřízení úřadů pro potírání lichvy je nutno v Bratislavě, M. Ostravě, Brně a v Praze a vyžaduje také nepatrného zvýšení nákladu, který bohužel do rozpočtu pojat býti nemohl.

Jsou snahy dnes - a shledáváme se s nimi v denním tisku velmi často - zrušení ministerstva výživy. Co by dnes zrušení ministerstva výživy znamenalo u nás, nemusím zde zdůrazňovati. Stačí jen, všimneme-li si poměrů v Anglii a ve Francii, kde ministerstva ta dosud existují a kde zásoby jsou již tak normální, že jsou např. ve Francii odstraněny již i chlebové lístky. Odstranění ministerstva výživy dnes bylo by provokací našeho lidu, poněvadž odstraněním ministerstva výživy zbavili bychom se (Hlas: Vrbenského! Veselost). Odstraněním ministerstva výživy zbavili bychom se ministerstva, které má dnes největší zodpovědnost. (Hlas: To je pravda!) A tu musím právě konstatovati, že ačkoliv ministerstvo výživy stejně jako ministerstvo Národní obrany má dnes největší zodpovědnost před národem, přece jen užívalo se obou těchto ministrů jako nástrojů při volbách k agitacím volebním. (Hlas: Proto, že agitovali!) Ministerstva tato nebyla ve svých pracích podporována a činnost těchto ministerstev byla spíše těmito agitacemi podlamována.

Z těchto důvodů musím takovou činnost co nejrozhodněji odsouditi a přáti si, aby vláda navzájem, jednotliví ministři mezi sebou vždy se plnou měrou podporovali. (Hlas: Nesmějí provokovati!) Platí to zrovna tak pro ministerstvo obchodu a financí, jako pro naše ministerstva, aby se navzájem podporovala, poněvadž jinak v dnešních neklidných dobách dožili bychom se převratu, který by mohl poškoditi naši prestiž v cizině (Hlas: Ta už je poškozena dost!) a který by způsobil u nás těžké otřesy politické. (Hlas: A také hospodářské!) Jest jenom si přáti, aby všichni podporovali ministerstva takovou měrou, jak toho vyžaduje blaho republiky a aby na ministerstva prováděn byl dozor takovou měrou, aby bylo vše ku prospěchu našeho státu a naší budoucnosti. (Potlesk.)

Místopředseda Konečný: Dalším řečníkem jest občan Nohel, uděluji mu slovo.

Posl. Nohel: Vážené Národní shromáždění! Náš stát nachází se v krisi průmyslové a ode všech řečníků bylo zdůrazňováno, že tato krise bude ještě růsti a bude se stávati čím dále tím větší, ba vyslovuje se dokonce obava, že dospějeme k průmyslové katastrofě. Největší příčinou této katastrofy průmyslové je nedostatek uhlí. Těžba uhelná jest svěřena ministerstvu veřejných prací, a tu budiž mi dovoleno při projednáváni rozpočtu ministerstva veřejných prací poukázati na opomenutí, které celá vláda naše zavinila v příčině Těšínska. Naše republika má veliká ložiska uhelná na Těšínsku a zrovna o tyto kraje projevila naše vláda nedbalost skoro až hříšnou. Nedbalostí vlády se stalo, že došlo na Těšínsku k politování hodným událostem, že dochází tam stále k stávkám z politických důvodů a že následkem těchto stávek je těžba uhelná ohrožena a klesla na tak nízkou míru, na jaké nebyla nikdy od paměti. I když připustím, že rakouská vláda vybičovala vojenskými opatřeními těžbu za doby války na stupeň pokud možno největší a že nemůžeme očekávati, že by dělnictvo, podvýživou vysílené mohlo za dnešní doby těžiti tolik, jako ve válce, přece bychom mohli po 8 měsících očekávati, že těžba vyrovná se alespoň dobám před válkou. Mohli bychom to čekati tím více, jelikož pro hornictvo činilo se v ohledu zásobovacím a v ohledu výživy vše možné a myslím, že v tom ohledu ani samo hornictvo u porovnání s ostatními vrstvami obyvatelstva nemůže nějakých nářků činiti.

Jak říkám, výkonnost dělnictva začíná stoupat, příčinou poklesu těžby uhlí je stávka politická, kterou tam vyvolala polská Rada Národová. A tu přicházím k tomu, že musím apelovat na naši vládu, aby to, co zavinila svou liknavostí, odčinila, a současně musím vyslat velký apel na celé Národní shromáždění, aby otázku Těšínska mělo v bedlivé patrnosti a nepřipustilo, aby byla řešena jinak, než v zájmu a ve prospěch republiky.

Vážené Národní shromáždění, vyčítá se Slezanům, že učinili s Poláky smlouvu ze dne 5. listopadu. To jest papírový štít, za který se vláda skrývá a říká, že celý obrat událostí na Těšínsku zaviněn jest právě touto smlouvou. My, kteří jsme byli u dojednání této smlouvy, víme, že ta smlouva s Poláky měla pouze ráz místní a byla učiněna jen jako provisorní opatření proti dodatečnému schválení vlády. Vláda otálela a nečinila ničeho a tak se stalo, že poměry tímto dojednáním jaksi ustálené trvaly dále a že dnes nejsme pány pánve ostravsko-karvinské, nýbrž že se musíme děliti s Poláky. Podle mého zdání bylo také velkou chybou naší vlády, že dala rozkaz k ústupu našeho vojska, když stálo na Visle. Tehdy měli jsme celou ostravskou pánev ve své moci a měli jsme též v moci Košicko Bohumínskou dráhu. Naše vláda dala rozkaz ustoupiti. Legionáři, kteří Těšínsko okupovali, kteří vlastně vojensky zabezpečili to, co jsme měli smlouvou s Francií zabezpečeno, jen s velkým sebezapřením uposlechli rozkazu. Naše obyvatelstvo nemohlo pochopiti, že Poláci, kteří rozeštvali domorodý lid, sváděli ho k tomu, že zákeřně přepadal naše legionáře a způsobil v četných případech i smrt, mají být za to odměněni. Leč stalo se, že poměry od té doby vlekou se neustále, lid tamní jest velice rozechvěn a roztrpčen a hledí s největší obavou do budoucna, jelikož vidí, že Praha jest hluchá. Praha se domnívá, že Slezsko jest tak daleko, že není přímého nebezpečí a že snad jedná se jen o několik vesnic. K posouzení toho, jak ohromný význam celé Těšínsko pro republiku má, sloužiž, že na jamách, kde se uhlí těží, jest pouze 8% uhelného bohatství celého Těšínska, kdežto 92% jest v ostatní oblasti slezské, a že tudíž, kdybychom dostali celou tuto oblast, máme teprve 8% uhelného bohatství. A Poláci usilují, aby se nám ani těchto 8% nedostalo. Myslím, že by to byla ohromná zodpovědnost, kterou by kterýkoli člen vlády aneb Národního shromáždění na se vzal, kdyby připustil, aby naše historické hranice ve Slezsku měly býti porušeny a část Těšínska připadla Polákům. Připomínám to proto, že v dnešních časopisech - zejména tady uvádím "Venkov" - jest o věci úvodník, kde se přímo píše, že jest naší povinností, žíti se sousedním státem, zejména s Polskem, ve smířlivém poměru a činí se tam praeludium pro to, abychom se s Poláky nějak dohodli. Rozhodně jsem pro to, aby náš poměr s Polskem byl urovnán a abychom s ním jakožto se sousedním slovanským národem žili ve shodě, ale rozhodně musím se vysloviti proti tomu, aby toto smiřování šlo na úkor naší republiky a zejména aby ta dohoda s Poláky byla zjednána za cenu Těšínska. Varuji, jelikož zdá se, že domorodé obyvatelstvo a domorodí činitelé v té věcí slyšení nebudou. Varuji ještě jednou před záludností polskou a žádám vládu, žádám Národní shromáždění, aby zůstaly v té věci neochvějnými, neústupnými a trvaly na tom, aby celé Těšínsko připadlo nám.

K rozpočtu ministerstva veřejných prací měl bych jen ještě to k poznamenání, aby řeka Lucina ve Slezsku byla regulována. Tento požadavek jest již obsažen v resoluci rozpočtové zprávy a prosím, aby k této práci bylo přikročeno co nejdříve, jelikož Lucina jest v takových neurovnaných poměrech a ohrožuje neobyčejně vážně uhelné doly, jelikož dolováním klesá půda a neurovnaným tokem trhají se břehy a jest nebezpečí, že Lucina v neregulovaném toku mohla by učiniti průrvu a zaplaviti uhelné doly.

Obšírněji chci se zmíniti o zásobovacích poměrech a činnosti ministerstva zásobování. Ministerstvo zásobování předložilo nám suchý rozpočet na pěti stranách a na šesté stránce vysvětlivky, jako kdyby symbolicky chtělo naznačiti, že jest provisorní a že pro jeho přechodní ráz stačí, když presentuje se v prvém rozpočtu malým tímto rozměrem. Ministerstvo zásobování jmenuje se odlišně od ministerstva s podobnou agendou v bývalém Rakousko - Uhersku, které se jmenovalo: ministerstvo pro výživu lidu. Tímto názvem jest řečeno, že agenda a obor působnosti tohoto ministerstva jest značně vetší, než starého ministerstva rakouského. Ovšem že ministerstvo zásobování usnadnilo si tento rozšířený obor značně tím, že převedlo značnou část agendy na různé centrály, proti kterým veřejnost právem se ozývá. Volání proti centrálám není tudíž nic jiného než volání proti ministerstvu zásobování. Jest třeba dobře si to uvědomiti, aby nebyla ve veřejnosti v té příčině žádná nejasnost. Centrály mnohé vymykaly se dosud kontrole řádné. Teprve zásobovací výbor způsobil, že centrály musejí posílati týdně pravidelné zprávy o své činnosti a že aspoň v té míře jsou jaksi přístupny kontrole našeho Národního shromáždění.

Pro ministerstvo zásobování jest přirozeně směrodatnou v prvé řadě okolnost, zdali domácí produkce zemědělská stačí na výživu lidu. Tu říkám, že je pro ministerstvo zásobování v první řadě směrodatným ministerstvo zemědělství. My jsme byli svědky toho, že naše rolnictvo odevzdávalo rakouské vládě mnohem více úrody, než odevzdává jí své republice. Ovšem, vykládá se to tak, že půda je vybičována, vymrskána, že úroda rok od roku klesá a že následkem toho není možno ve 4. a 5. roce války odváděti tolik obilí jako dříve. Tento důvod platí částečně, ale nemůže platiti do té míry, aby odvádění obilnin a jiných plodin zemědělských kleslo na tu míru, jak jsme toho byli svědky letos. Vedle toho připomínám, že neděje se i to nestejné odvádění ve všech zemích stejně. Pořídil jsem si statistiku z Čech, Moravy a Slezska, a z této statistiky uvidíme, jak úžasný nepoměr je v odvádění jednotlivých zemí, a že tento úžasný nepoměr je zaviněn špatnou organisací a ničím jiným, špatnou organisací a nedostatkem dobré vůle.

Čechy odvedly pšenice letos 9000 vagonů, žita 17.500 vagonů, ječmene 10.800 vagonů, ovsa 9494 vagonů. U Moravy jeví se poměr následující: uvedu tady osevnou plochu a výnos průměrný, jakož i schodek, který z předepsaného kontingentu neodvedla. Morava má 110.000 ha oseto pšenicí a odvedla dosud 2700 vagonů. Výnos v bohaté Moravě byl 8.1 q na 1 ha, a na tento malý kontingent Morava neodvedla dosud 1200 vagonů. U rži bylo oseto 213.000 ha, bylo odvedeno 4500 vagonů. Výnos žita na Moravě 6.9 q, neodvedla dosud a již asi neodvede 1430 vagonů. U ječmene 134.000 ha osevné plochy, 5800 vagonů odvedeno, výnos na 1 ha 8.6 q, neodvedeno 800 vagonů. U ovsa 151.000 ha, odvedeno 1770 vagonů, výnos na 1 ha 6.02 q, neodvedeno 930 vagonů.

Teď si dovolím přečísti čísla ze Slezska, z průmyslového Slezska hornatého, hustě zalidněného, kde v osevné ploše jsou udány také výtěžky nepatrných drobných zemědělců a dělníků, kteří mají 1/2 a 1/4 ha osevné plochy a kteří přirozeně nemohou pro veřejné zásobování nic znamenati. Prosím, v bohaté, úrodné Moravě byl průměr u pšenice 8.19 q, ve Slezsku zjištěno, odvedeno a započítáno 10 q, v žitě na Moravě 6.9 q, ve Slezsku 10 q, u ječmene na Moravě 8.6 q, ve Slezsku 10.5 q, u ovsa na Moravě 6.02 q, ve Slezsku 8 q.

To jsou cifry, které přímo křičí, ale ještě více křičí to, že Morava zůstala tolik dlužna, kdežto ve Slezsku jeví se cifry následující: dosud není odvedeno u žita 15 vagonů, u pšenice 6 vagonů, u ječmene 11 vagonů a u ovsa 163 vagony. Proti tisícům a velikým stům neodvedených vagonů při malém výnosu, schválně stanoveném, aby dodávací kontingent byl malý, je to ostuda a tato ostuda padá na vrub ministerstva zásobování, resp. obilního ústavu. (Posl. Král: Nezapomeňte, pane kollego, že se odvádí pro samozásobitele! Olomouc odvedla 90% pro samozásobitele!) Já uvádím, že je to jen špatná organisace, poněvadž obilní ústav resp. ministerstvo pro zásobování lidu do těchto okresů, ve kterých sedláci a rolníci vykládají, že to předali samozásobitelům, vydávají tak, jakoby odváděno nebylo a následkem toho schází zemědělská produkce domácí a ministerstvo zemědělství resp. zásobování bylo nuceno zakoupiti přirozeně pšenici a obilniny jiné, cizího původu. Já myslím, že lepší organisace výkupu a více svědomitosti se strany zemědělců by učinilo asi zbytečným, abychom museli nakupovat drahé obilí z ciziny a abychom museli při každém kroku narážeti na valutní otázku a myslím, že letos jistě tyto výpočty obilního ústavu, na základě těchto cifer učiněné, budou překonány skutečností, a že rolnictvo jistě své povinnosti vůči republice lépe dostojí.

Já chci ještě kratince se zmíniti o některých nedopatřeních, která se stala v ministerstvu zásobování. Vykládá se, že ministerstvo financí je vinno, ministerstvo financí je vinno a ministerstvo financí je vinno. Nejlépe by bylo postavit sem gramofon, aby ho každý řečník spustil, a dát to do toho gramofonu: ministerstvo financí je vinno.

Pánové, americká pšenice byla zakoupena, a když jsem se ptal v obilním ústavě, co stojí tato americká pšenice, nevěděli to. Ptám se v ministerstvu zásobování, co stojí tato americká pšenice, ale tam to rovněž nevěděli. Já řku: kdo to koupil? Ministr zahraniční Beneš. Jdete se zeptat do ministerstva zahraničních záležitostí, co stojí ta pšenice. Nevěděli. Takový obchod se, prosím, dělá, my jsme měli tisíce vagonů pro zásobování a nikdo nevěděl, co stojí. Ta pšenice se prodávala na slepo.

Je pochopitelno, že není možno utvořiti řádnou kalkulaci, pokud nevím, co pšenice stojí. Vedle toho dopouští se ministerstvo zásobování chyby, že zatížilo zbytečně železnice tím způsobem, že různé zboží nejde jen o mouku, nýbrž také o brambory a tuky posílalo se z Brna do Prahy, ba dokonce se staly případy, že Ostravsko, které bylo před stávkou pro nedostatek bramborů, nemohlo si vzíti brambory, které přes Bohumín sem docházely, nýbrž musilo nechati brambory dopraviti do Prahy.

Chci se také ještě zmíniti o nedostatku pevné organisace v ministerstvu zásobování z té příčiny, že asi 4krát za rok měnilo dávku chlebovin. To nedodá úřadům autority, to připraví úřady o každou důvěru. Jest pochopitelno, že pak je ta odváděcí povinnost se strany rolnictva horší, jelikož každý rolník zabezpečuje si ukrytím určitou část zásob pro ten případ, kdyby ministerstvo zase dávku stanovilo nestejně.

Chci ještě připomenouti, že letošní nařízení chystá značně zvýšenou kvotu pro samozásobitele i nesamozásobitele. Při té příležitosti chce uděliti ústupek producentům obilním tím způsobem, že má býti cena obilí značně zvýšena, vedle toho ale má býti cena mouky ponechána při staré ceně. Tím vznikl by schodek několika set milionů; a já se, pánové, ptám, kdo ten schodek má hraditi? Řekne se se strany jednotlivých řečníků: To ministerstvo nemusí býti produktivní! To ministerstvo také nemusí býti produktivní! A tak na konec nebudeme míti žádného ministerstva produktivního a budeme, jako dříve, vydávati subvence na všechny strany. Je prostě nemožno, aby stát mohl nésti schodek, který vznikne tím, že konsumenti nezaplatí celý schodek.