Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Dále jsou "válečná opatření".

Zpravodaj posl. inž. Bečka: Vyžaduji řádných nákladů žádných, mimořádných nákladů 2.542,004.000 K, úhrnem tedy 2.542,004.000 K.

V dodatku, uvedeném rozpočtovým výborem k tomuto původnímu rozpočtu, požaduje se nákladů 94,000.000 K mimořádného nákladů, tedy úhrnem 94,000.000 kor., v příjmech pak je mimořádného příjmu 25,150.000 K, řádný žádný, tedy celkem 25,150.000 K.

Předseda: Kdo souhlasí s přečtenými právě položkami, týkajícími se válečných opatření, i s dodatkem, prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina. Položky přečtené jsou schváleny.

Přistupujeme k další kapitole: "Likvidace Rakouska a Uher".

Zpravodaj posl. Bečka: Vyžaduje řádného nákladu žádného, nákladu mimořádného 10.234.000 K, tedy úhrnem kor. 10,234.000 K. Naproti tomu příjmy řádné žádné, mimořádné 430.000 K, úhrnem tedy 430.000 K.

Předseda: Kdo souhlasí s přečtenými právě položkami "Likvidace Rakouska a Uherska", prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina. Příslušné položky jsou přijaty.

Zbývá v této kapitole ještě resoluce čís. XXV. na str. 18. ve zprávě. Kdo s ní souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina. Také tato resoluce je schválena a přistoupíme k hlasování o třetí skupině a sice nejprve o ministerstvu vnitra.

Zpravodaj posl. Bečka: Ministerstvo vnitra vyžaduje nákladu 86,058.233 K, mimořádného pak 3,046.112 K, tedy úhrnných výdajů. 89,104.345 K; příjem naproti tomu řádný 1,763.458 K, mimořádný žádný, úhrnem 1,763.458 K.

Předseda: Kdo schvaluje sdělené právě položky ministerstva vnitra, prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina, položky tyto jsou schváleny.

Zbývá ještě hlasovat o resoluci, obsažené pod XII. na str. 13. ve zprávě rozpočtového výboru.

Kdo souhlasí s touto resolucí, prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina. Také tato resoluce je schválena a tím tyto 3 skupiny definitivně vyřízeny.

Přistoupíme k čtvrté skupině a sice k "ministerstvu školství". Zpravodajem je pan kol. Bečka. Přeje si slova k zahájení?

Zpravodaj posl. Bečka: Nepřeji.

Předseda: V řečnické listině zapsáni jsou: dr. Srdínko, Houser, dr. Krejčí, Zavoral, dr. Mareš, Štefánek, Zeminová a dr. Uhlíř. Uděluji prvnímu řečníkovi, panu kol. dr. Srdínkovi, slovo.

Posl. dr. Srdínko: Vážené Národní shromáždění!

První řečník klubu, ku kterému mám tu čest náležeti, vážení pánové, kol. dr. Viškovský, naznačil ve své řeči hlavní směrnice, kterými se chce říditi klub náš v další politice v Národním shromáždění. Volby obecní, které byly provedeny, působily ve dvojím směru velice uspokojivě a blahodárně. Předně ve směru osvětlení nacionálních poměrů v našem státě. Musíme si doznati, že tak klidných voleb, jaké jsme prodělali právě do obcí, snad jsme nebyli svědky nikdy, ani za normálních dřívějších dob předválečných. A přece tak ohromné množství voličů přicházelo k volebnímu osudí a mohl svobodně voliti každý, ať příslušel k té či oné národnosti, a také skutečně výsledky zjištění národnostního počtu při volbách jsou úplně svobodné, nepodléhaly žádnému nátlaku, bylo to provedeno zcela podle svobody, jakou my si představujeme pro všechny národnosti v naší republice. Jak se to nesmírně liší od voleb, které nedávno před tím provedeny byly ve Vídni, kde na české voličstvo byl činěn nejen veliký nátlak, ale kde i české voličstvo, jak protokolárně bylo zjištěno, bylo v mnohých a mnohých případech znásilňováno.

Druhý směr uspokojivého výsledku voleb jest ten, že byla dána odpověď k otázce, jak je české voličstvo rozvrstveno. Pro naši stranu výsledek voleb jest velikou satisfakcí, poněvadž bylo zjištěno, že ten boj, který byl veden proti naší straně, že jsme stranou pouze velikých statkářů a že za námi žádné masy lidu nejsou, ty námitky byly velkolepě vyvráceny výsledky obecních voleb. Přirozeno, že tím se nechceme chlubiti, nýbrž uvádím to proto, že z toho výsledku volebního musíme také nésti důsledky, to jest, jestliže se zjistilo, že strana má za sebou tolik a tolik set tisíc voličů, musí z toho nésti důsledky a hlásiti se jako veliká strana ku svým právům a práci v státě. My se přihlašujeme ku práci a přinášíme republice vše, co strana má, vše hmotné i veškeré duševní kvality, které v našem voličstvu jsou. Ale nečiníme ze správy republiky žádný monopol a zveme ku spolupráci všechny strany ostatní. Přirozená věc je, že prim nemohou hráti všechny strany. Ale tu si musíme připomenouti, že také dobré sekundování tvrdí muziku a každý, kdo bude v tom koncertu chtíti spoluúčinkovati, musí býti každou poctivou stranou vítán a ku práci přibrán. Ovšem, kdo by nechtěl v tom koncertě spoluhráti v harmonii, ten přirozeně nemá tam místa.

Poměry politické v celé Evropě nejsou normální a hlavní příčinou toho jest to, že tělesný stav veškerého lidstva jest abnormální, a z toho také, hlavně následkem špatné výživy po celou dobu války, vyplývá poválečná nervosita, která jest dnes u většiny evropských národů. Touto nervositou se vysvětlují některé zjevy, kterých jsme svědky jak v životě veřejném, tak i našeho státu. Jsou to zjevy ve veřejném životě i v žurnalistice a já bych řekl, že krajně takovým zjevem nervosity bylo, když se před týdnem nebo 14 dny ozvalo volání po celé Praze: "Nemůžeme s místa, nechť vezme do rukou řízení republiky nějaký diktátor!" Je to symptom té ohromné nervosity. Národ sám, inteligentní lid, říká: "My nevíme, kudy s místa, nechť přijde jedna osoba, a ta má stačiti svou mocí a schopností, aby řídila všecko za nás." To jest symptom slabosti, to je symptom nedůvěry k sobě a k vrstvám národa, že by dovedly republiku z tohoto stadia dosti nepříznivého na cestu dobrou. To jest jeden takový úkaz, kam vede poválečná nervosita, tím se dá vysvětliti mnoho a mnoho ostatních zjevů, které vidíme.

A jaké musejí býti naše další úmysly? Musíme přispívati k uklidnění, musíme pracovati ke konsolidování poměrů, k poměrům normálním, aby se vyvinuly. Byl jsem během války vždycky optimistou a jsem jím od 28. října přes všecky zlé příhody, které republiku zastihují. Ale při tom optimismu je třeba všude, ať mluvíme s kýmkoliv, ať jednáme kdekoliv, pracovati k tomu, aby se vytvořilo centrum klidných lidí, lidí rozvážných, ti aby se semkli a od toho středu lidí klidných aby se uklidnění rozšiřovalo do ostatních vrstev občanstva.

Jedno, vážené shromáždění, třeba říkati všude. Ten svět, jak byl do války, nebude takovým dále. Ale my v naší straně se toho nelekáme, naopak, hlásíme se k spolupráci na veškerých reformách, které přijdou. Ovšem, že předpokládáme provádění reforem klidnou formou, klidným vývojem, postupným vývojem věcí. Povaha a zaměstnání venkovského lidu našeho, který lpí na půdě, vyžadují klidný vývoj a vyžadují, aby při opravách, které budou prováděny, bylo upotřebeno zvláštních, specielních method pro všecky věci, které se týkají venkova a hlavně půdy.

Vážení pánové, jsou mezi námi občané, kterým naskakuje husí kůže, jakmile uslyší slovo: socialisace. Podíváme-li se však z blízka na to slovo a jeho obsah, musíme říci, že ta socialisace vypadá docela jinak, než si to představují mnozí nesocialisté, ale ona vypadá také jinak, když se zblízka přistoupí k jednotlivým problémům, než si ji představují statisíce socialistů. Zvláště v otázkách zemědělských je třeba postupovati a dělati zákonodárství, které vyhovuje zvláštnostem zemědělské výroby, vždyť proto ta výroba se nazývá prvovýrobou.

Každý špatný zákon, ať ho uděláme, nebo snažíme se udělati, pozbude své účinnosti proto, že se jeho špatnost a nevhodnost rozbíjí o ty zásady, které právě má v sobě půda a všecko, co s ní souvisí.

Některé strany v posledních dnech nám předpovídají poškození naší strany, jestliže vstoupíme do nějaké koalice agrárně-socialistické.

Vážené shromáždění! Přirozeně to jest předně starostí naší a pak veřejně prohlašuji, že my těch obav nemáme. Snad tu a tam venku jsou některé krajiny, kterým nebude to ihned lehko pochopitelno, že by se mohla tvořiti vláda socialisticko-agrární, ale po většině na konec náš lid pochopí, pochopí to zdravým instinktem, že vytvořením snesitelných poměrů se věci v republice uklidní a že nejširší vrstvy za to budou povděčny a sice jak se strany naší, tak i se strany širokých vrstev dělnických, když se poměry v republice tak uklidní, aby nastal spořádaný život státně-občanský. Nám jde o to, ne snad donutiti blok socialistický k nějakému slevování z programu aneb zase snad, abychom my s naší strany slevovali se základních věcí našeho programu. Nikoliv. Nám jde o to, aby přestalo to zbytečné škorpení, které v poslední době bylo, a abychom dostali nejširší vrstvy lidové ke spolupráci na budování republiky. Ve veřejnosti naší jest v poslední době a vlastně od převratu omyl.

Jistě všeobecně se myslilo, v městských vrstvách hlavně, že se celý svět bude točiti kolem naší republiky, a když potom jsme shledávali, že čtyřdohoda má také jiné starosti než naši republiku, často v novinách, v žurnalistice objevily se stížnosti, že jest to nevděk k nám, k republice, za naši práci, ale to právě všechno vyplývá z toho omylu, že myslíme, že jsme tím vkladem, který přinesly do světové války naše legie a naše činnost zahraniční, že jsme tím vkladem upoutali pozornost světa na dobu nekonečnou. To jest omyl. Byl to pěkný vklad, ale ten se vyčerpá a musíme přinášeti do světových dějin další vklady a takový vklad teď, když se buduje republika, když chceme dále býti v koncertu světovém, není nic jiného než intensivní práce a pořádek u nás v republice.

Tedy to jsou celkové směrnice, které by bylo třeba doplniti k širokým vývodům pana kolegy dra Viškovského, které jako první řečník v debatě rozpočtové uvedl za naši stranu.

Nyní několik poznámek ku projednávané kapitole o školství. V rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty jest kapitola resp. titul, který se obírá záležitostmi kulturními. Tu již v rozpočtovém výboru a zde znovu opakuji, že jest třeba odděliti tento titul od ministerstva školství a dáti kam patří, totiž k ministerstvu vnitra. Jest to položka celkem 16 mil. korun, z čehož na katolický kultus připadá 13 mil. korun. Tím jest Náboženská Matice passivní, to stát doplácí na katolický kultus. Na evangelický asi 3 mil., na pravoslavný asi 400.000 korun jest v rozpočtu. Učinil jsem v rozpočtovém výboru dotaz k ministru školství, přeje-li si, aby všechny ty položky, které tam jsou a které jsou nesmírně zajímavé, poněvadž se povolují statisíce na př. na klášterníky, klášternice, jeptišky, na bohoslužbu u mariánského sloupu na Staroměstském náměstí určitý obnos, na nadace arcibiskupovi atd., tedy učinili jsme dotaz, zda ty položky tam mají zůstati. Pan ministr školství řekl a vysvětlil, že to bylo přejato automaticky a že prozatím, dokud nebude poměr církve ke státu revidován a jinak upraven, jest třeba, aby ty věci tam zůstaly a bylo to pro tento okamžik schváleno. V tom směru nelze činiti žádného návrhu, jen jest třeba žádati, aby revise poměru církve ke státu, resp. církví a státu byla provedena, poněvadž chtějí všechny strany a, vážené shromáždění, i strana katolická zajisté ve své většině se vyslovuje pro to, aby konečně tyto věci byly řešeny a aby ten poměr byl přiveden na novou základnu. Z celého rozpočtu ministerstva školství na vlastní školství připadá pouze 92 milionů, a to v řádném rozpočtu zase pouze 74 miliony a to vzhledem k tomu ohromnému rozpočtu jest málo. Tedy v tom směru musíme při příštích rozpočtech čekati stálé a stálé zlepšování ve veškerém školství, poněvadž zbytečné by bylo dokazovati, že za Rakouska bylo naše české školství od obecného až k vysokému úplně zanedbáváno. Na přání pronesené v našem klubu konstatuji zde, že položka pro státní tajemníky, která jest ve všech rozpočtech, není ústavní a že třeba jest v této věci co nejdříve, aby ústavní výbor zaujal konečně stanovisko a Nár. shromáždění postavilo konečně instituci státních tajemníků na ústavní basi, poněvadž takto státní tajemníci podpisují akty, dávají vyřízení, figurují v rozpočtu a jest to vlastně všechno protiústavní. Byl jsem v klubu o to žádán a zde to přednáším, aby co nejdříve byla zjednána náprava.

Co se týče agendy v ministerstvu školství, z přečtených stran byl jsem žádán, abych zde přednesl stížnost, že agenda ministerstva školství jest tak strašně pozvolná, že není možno z ministerstva školství se dočkati žádného vyřízení. Víme, jest nedostatek úředníků a hlavně nedostatek dosti schopných úředníků a v tom ohledu by bylo dobře, (Hlas: "To jsou ti odborníci!") - nejsou tam žádní odborníci, jsou tam úředníci, ale jest jich málo, co nejdříve status rozšířiti, aby agenda nevázla.

Doklad máte na př. zde: Do 15. června měly býti podány návrhy pro rozpočet na rok 1920. V ministerstvu ten výnos je datován v dubnu, my jsme ho dostali právě včera a stojí v něm, že co nebude do 15. června podáno, do rozpočtu se nedostane. To se nám stávalo v Rakousku každoročně a myslili jsme, že jest to úmyslné, abychom nemohli podati návrhy do vídeňského rozpočtu, aby české školství ničeho nedostalo. Nyní se nám to prvý rok v republice stalo zase. Dostáváme výzvu na předložení položek do rozpočtu příštího roku, když jest po termínu. To jest doklad, jak rychle se postupuje.

S obsazením nových vysokých škol zákonem povolených jest totéž. Některé návrhy od jednotlivých komisí a výborů jsou dávno hotovy, ale není možno dočkati se žádného jmenování a má-li se od 1. října započíti s přednáškami, jest zapotřebí, aby dotyční profesoři věděli, budou-li se do Brna stěhovat a studenti také to potřebují vědět, pokud odcházejí, aby si zařídili věci s odchodem související, aby se mohli dát zapsat do Brna. Vysoké školy naše byly v Rakousku zanedbány. Známo jest, že Němci měli 36 % obyvatelstva a 63 % veškerého nákladu vysokoškolského a Slované měli 61 % obyvatel a pouze 37 % veškerého nákladu vysokoškolského. Z toho vyplývá, že naše vysoké školství je úplně zanedbané a že bude to trvat hodně roků, než dohoníme, co po 20 roků nám nebylo z Vídně dáváno.