Čtvrtek 26. června 1919

Veľactené Národné shromaždenie! Pán kolega Pospíšil pri každom jednotlivom prípade, ktorý uviedol, konstatoval hneď toľko, že ide prirodzene o pána naprosto nevinného. Ja by som uctive prosil, vážené Národné shromaždenie, v takých prípadoch ctím osobne politickéj váhy každého člena Národného shromaždenia, ale myslím, že uznať niekoho za vinného alebo nevinného nepatrí do kompetencie žiadneho z nás, zvlášte nie pána naprosto neinformovaného, ale do kompetencie našich riadných súdov. (Výborně! Kdo mu dal informace?) To je tá otázka, ktorá sa naskytla i mne. Na túto otázku odpovedel pán kolega Pospíšil sám vo svojej reči - síce, že tej informácie dostalo sa mu od samých internovaných. (Veselosť.) Na základe jednostranných informácií, ktoré nechcem kvalifikovať, na základe takých informácií má pán kolega odvahu vysloviť oslobodzujúci verdikt nad ľuďmi, ktorých celé politické živobytie spočívalo na politickom podvode a závratníctve. (Výborně!)

Predsa ale tvrdí o týchto pánoch, že sú nevinní. (Hanba!) Veľactené Národné shromaždenie! Pan kol. Pospíšil šiel tak ďaleko, že tvrdil, že veľmi mnoho z tých internovaných internovali preto, že sa vyslovili, že znajú Hlinku. (Posl. dr. Velich: Skandál!) Ja si dovolím vám povedať, kto na Slovensku môže riecť, že zná Hlinku a že sa k nemu stranícky priznáva. K informácii uvádzam: na Slovensku máme asi 1500 katolíckych kňazov. Konstatujem, že z týchto 1500 možných prívržencov Hlinkových nebol až do války stihaný ani internovaný ani jediný jeden. (Posl. dr. Markovič: Ani jeden sa ho nezastal, keď bol internovaný v Szegedine!) Naproti tomu je na Slovensku jeden pán, nejaký Gramantik, o ktorom každý vie, že je zaprísiahlym nepriateľom našeho nového štátu, že je ustavične vo spojení s hr. Apponyim, ktorý na svojom statku v Nitrianskej chce obnoviť svoju bývalú stranu pod zvučným titulom strany kresťanskej. Tento pán patrí medzi tých, ktorých možno pokládať za prívržencov Hlinkových. Ale pánovia, ani tento Gramantik nebol stíhaný. Bol zavrený krátku dobu, ale potom bol prepuštený a to bolo už veľmi dávno. (Slyšte! Slyšte!)

Pánovia moji, toto sú faktá. Pan posl. Pospíšil tvrdil však, že má svoje informácie od nich samých. A nenajde cesty k nám, aby sa informoval, jak veci vypadajú vo skutočnosti. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. Slovo má pan vládní zástupce dr. Hodža.

Státní tajemník dr. Hodža (pokračuje): Má-li pan kol. Pospíšil tak veľký záujem na celej afére internovaných, môže prekázať našej republike o mnoho väčšiu službu, keby so svojimi invektivami nechodil výhradne do Nár. shromaždenia, ale radšie sa obrátil s mravným naučením na tých, zásluhou ktorých sme nachádzali v klašteroch zbrane, ktorí štvali našich vojákov, aby nenarukovali. (Posl. Čurík: To je ale zásluha slovenské vlády!) Slovenská vláda v Bratislave bola práve z určitej strany vystavená najnemožnejším útokom preto, že prý robí na Slovensku tyraniu a barbarismus. A potom sú internovaní a internovaní. Známe muža, ktorý bol minulého roku internovaný, ale nie v Terezíne, ale v Cegléde, bol internovaný preto, že ako vraj v čas války mal možnosť proklamovať príslušnosť Slovenska k československej národnej jednote. To bol dr. Šrobár. (Hlasy: Sláva! Nechť žije Šrobár!) Keď bol internovaný dr. Šrobar a keď s ním zachádzali barbarsky, nepočuli sme žiadny hlas od kol. Pospíšila (Hlasy: Hanba!) a keď na stá a stá slovenských ľudí, i ja, Juriga a skoro každý z nás, atd., keď sme boli stíhaní a vláčení po celom uhorskom štáte, z jednoho väzenia do druhého, neprišiel sa pán kol. Pospíšil informovať, o tom sa nedozvedel.

Veľactené Národné shromáždenie! Já musím Vám vyznať jedno. My v bývalom Maďarsku sme si zvykli na kadečo. My známe moc tej duševnej holoty. Ale voči tomu zjavu včerajšiemu stojíme s ustrnutím! (Posl. Mattuš: Posl. Pospíšil říkal, že se omluví! Posl. Pospíšil: Já se nepotřebuji omlouvati! Velký hluk.)

Zatým, pánovia, stačia faktá, ktoré som uviedol dnes, to ostatné patrí pred súdy a koho to bude zaujímať, ten sa o tom dozvie. Podotýkam len toľko, že pán kol. Pospíšil včera si dovolil povedať, že on intervenoval na kompetentných miestach. Medzi tieto kompetentné miesta patril bysom náhodou i ja, ale musím ke svojemu veľkému poľutovaniu konstatovať, že u mňa nikto neintervenoval. (Posl. Velich: On věřil jen zločincům a ne vám!) Sme si vedomí svojich povinností i proti internovaným. (Hlas: Dávali jste je do lázní!) Jedna čiastka, ale o tých pán Pospíšil nechcel hovoriť, nachádza sa skutočne v najkrásnejších našich kúpeľoch, v Luhačoviciach v najlepšom hotelu "Praha"! (Veselost.) Týmto "ubohým" internovaným boly dané k disposícii dva automobily (Posl. Čuřík: To je drahé, neekonomické! Posl. Sedláček: To se nevozili jistě proletáři! To byli kapitalisté! Hlas: To je humanita!)

Pánovia, tieto faktá stačia a o tom ostatnom bude hovoriť súd. Ja dovolím si konstatovať dnes a protestovať proti tomu (Hlasy: My všichni!), aby niekto vyličoval aféru internovaných v Terezíne tak, ako by to bolo zásadou nejakej našej štátnej politiky na Slovensku. Naša štátna politika na Slovensku má zásadu inú, robiť politiku demokratickú, a nemilosrdne zasiahnút do kreatúr starého režimu, ktoré nás všetkých ohrôžujú tým, že sú účastné tichej, organisovanej protirevolúcii. (Výborně!) Proti tým, pánovia, my si nedáme naprosto zabrániť a zameziť volnosť ruky, my proti ním našu demokraciu a republiku hájiť musíme a budeme, proti nim i proti ich obhájcom. (Výborně! Sláva! Dlouho trvající potlesk.)

Předseda (zvoní): K slovu je přihlášen dále p. kol. dr. Brabec, uděluji mu je.

Napřed upozorňuji pány, že ještě snad před 12. hodinou polední dojde k odhlasování projednaných již skupin rozpočtových, a prosím, aby se podle toho zařídili. (Zvoní.) Prosím o klid.

Posl. dr. Brabec: Vážené Národní shromáždění!

Právě jsme vyslechli celou řadu skutečností ze Slovenska, které svědčí o tom, že konečně naše administrativa civilní i vojenská rozpomíná se na to, že má v těchto mimořádných, skutečně válečných poměrech zasahovati rukou sice nestrannou, ale silnou a pevnou. Obor ministerstva vnitra souvisí tak úzce s veškerou státní správou a zasahuje do všech směrů veřeiného života, že kdykoliv se objeví nějaká porucha, napadá mimovolně také myšlenka, že něco není v tomto oboru vnitřní politiky v pořádku, že buď selhává služba politická nebo služba policejní. Až dosud takových případů od doby převratu jsme pozorovali celou řadu. Bylo vidět, že naše správa ministerstva vnitra ne vždy dbala té zásady silné ruky, té zásady, neohlížející se na žádnou stranu, aby prostě sledovala určité cíle pořádku, kázně a bezpečnosti státu. Nechci tím žádným způsobem osobně pana ministra vnitra viniti, nebo pronášeti nějaké rekriminace, toho jsem dalek, byli jsme všichni svědky jeho usilovné práce, jeho snahy za velmi těžkých mimořádných poměrů, jak bez ohledu i na své zdraví hleděl, aby všem těmto svým těžkým úkolům dostál. Ale přece je zapotřebí při této příležitosti upozorniti na některé zjevy jedině s tohoto stanoviska, aby se neopakovaly v budoucnosti, abychom se ochránili škod, které nesporně jsme utrpěli, jak zde uvnitř tak i za hranicemi. Uvedu jen některé případy, abych příliš nezdržoval. Před několika nedělemi jsem se dověděl u příležitosti veřejné schůze v Nymburce, že jednoho dne objevilo se tam několik individuí pochybného rázu, cizích, která přišla do obce, přepadla jeden, dva obchody, vyloupila je, vyplenila, zboží roznesla a zmizela. Na to potom přišlo se se stížností vůči obecní správě, že je neschopná, že neumí udržeti pořádek. Starosta a obecní zastupitelstvo nepostaviti se - jak bych to byl považoval za správné - proti tomuto obvinění, nýbrž prostě kapitulovali a pravidelná správa obce byla odevzdána správní komisi. Já se ptám, zda-li tento případ došel vědomí ministerstva vnitra, zda-li zde bylo nějaké vyšetřování zavedeno a zda-li vůbec se zde něco stalo, aby takovýmto rafinovaným způsobem nebyla řádná správa obecní vyhozena ze sedla a nahražena něčím mimořádným, což jsme všichni v dohodě nechtěli a připouštěli jen tam, kde skutečně po náležitém šetření to bylo odůvodněno. Myslím, že se tehdy nestalo vůbec ničeho.

Jiné takové případy nedostatečnosti naší vnitřní správy jsme viděli na Kladensku a na Kladně. Co tam všechno se dálo! To jsou, prosím, věci známé. Zajímavo jest, že neodhodlala se naše politická ani policejní správa k tomu, aby preventivně některé osoby odstranila a zmařila jim podvratné agitace, tak dlouho, až když jsme byli napadeni zvenčí maďarskou republikou; tu vyšlo na jevo, že se tu skutečně jedná - aspoň že jest tu důvod k podezření - o velezrádné rejdy, a konečně v tomto posledním okamžiku teprve se sahá k zatknutí.

Myslím, velectění, že takovýmto způsobem se podrývá bezpečnost státu, že se působí nenahraditelné škody, že zde již mohlo býti působeno preventivně, že nebylo potřebí teprve vyčkati, až ten stát ve své bezpečnosti utrpí určitou ránu. To jest pozdě.

Zrovna takovým způsobem, velectění pánové, to bylo s pražskými událostmi. (Hlas: Na Lounsku!)

Těch případů jest arciť mnoho. Pražské události se, prosím, připravovaly tak zdaleka, a byly tak dobře avisovány, že k nim vůbec nemusilo dojíti. Já jsem starostou obce, kde první případ toho druhu vznikl, ovšem z iniciativy více individuelní, poněvadž ta obchodnice skutečně se dopustila určitých výroků, urážlivých pro českou národnost. Byla známa již z dřívější doby, že se takovýmto způsobem vyjadřuje, a tudíž velice snadno svým jednáním popudila na sebe lid. Avšak jakmile toto jsem měl zkonstatováno, byv na to upozorněn jednak policejním organem, jednak jedním z našich kolegů, pouhá vyhláška, napomenutí, aby se občanstvo vzpamatovalo, jakým živlům to slouží, kam by to vedlo, stačilo, že veškeré ty výtržnosti přestaly a znovu nezapočaly ani tehdy, když organisované dělnictvo v průvodu z našich továren táhlo do Prahy, kde potom k výtržnostem došlo. V Karlíně zůstalo klidno. Myslím, že již ten karlínský případ mohl naši policejní službu respektive naše ministerstvo vnitra dostatečně upozorniti, aby učinily přípravy a aby preventivně zakročily a předešly těm trapným událostem, které nás v cizině tolik poškodily a které také zde nadělaly škod, za něž snad stát bude hraditi miliony, nehledě ani k tomu, jak tím byla podlomena veškerá chuť k obchodnímu podnikání, podnikání soukromému vůbec, a jak mimo to náš občan musí míti pocit nejistoty, co se týče budoucnosti; neboť jednou-li se něco takového připustí, není vyloučeno, že se to nebude opakovati podruhé. A co bylo velice zvláštní: tyto věci byly potlačeny pozdě, ale takovými prostředky, za jaké je se těžko přimlouvat. Když bylo použito moci vojenské, bylo dovoleno, aby s ní spolupůsobili důvěrníci politických stran neb odborových organisací. Já myslím, velectění, že to není ani na prospěch žádné politické strany ani na prospěch veřejného pořádku, když takovým způsobem se hledí zjednati veřejný pořádek. To jest doznáním veliké slabosti, nehledě ani k tomu, že se to se základní povahou ozbrojené moci naprosto nesnáší, že to znamená přímo její pokoření a ochromení do budoucnosti.

To velectění pánové, jsou výtky, kterých nemohu naši správu ministerstva vnitra při největší shovívavosti ušetřiti.

A jest to zajímavo - a tu budiž mi dovoleno, abych reagoval na něco z debaty minulého dne. Tyto události pražské takovým otravným způsobem přímo působí, že jinak zkušený a jistě vážený náš kolega, parlamentář, Němec, neváhal pronésti větu, ve které dal najevo, že vyšetřování stran toho plenění a rozkrádání zboží v obchodech bylo zastaveno proto, aby při volbách národní demokracie neztratila voličů.

Já řeknu upřímně, velectění, že jsem nevěřil očím, když jsem tuto zprávu četl nevěřil uším, když jsem to slyšel. Nedovedu si fakticky vysvětliti tu věc jiným způsobem, nežli jak jsem řekl, že působí taková událost jako otravné miasmy a že se to traduje do budoucnosti a že se musíme v zájmu všech politických stran, v zájmu slušného soužití mezi politickými stranami proti tomu brániti. (Výborně!)

Mimo tyto věci většího a širšího významu jsou ještě drobnější, ale také velmi charakteristické případy. Na př. do německého území, zejména na severu českém, překládají se v politické službě úředníci, ale nikdo se nestará o to, aby měli kde bydlit. Ten úředník tam přijde, obec ve své malé náklonnosti vůči československému státu mu byt žádný nerekviruje a ten representant státní moci se odtamtud vrátí ponížen a zahanben. Já se táži: má se něco takového stát ve státě, který reflektuje na to, aby byl za hranicemi respektován, a má se mu to stát v území, na kterém bydlí spoluobčané německého jazyka, které teprve máme získat pro československou republiku, kterým máme vpraviti vědomí, že zde jest místo pořádku a kázně a jejich hospodářský i kulturní prospěch? Takovým způsobem jsou vydáni representanti státní moci přímo posměchu. (Tak jest!) Jiný takový případ jiného rázu. V kasárnách, kde jednak byli utečenci vojenští a snad i jiné obyvatelstvo, jiní občané, v Praze, v Třebíči, objevila se bolševická agitace. Z jich středu bylo žádáno za odpomoc, za ochranu, aby byli zbaveni toho, ale prosím, ministerstvo Národní obrany a ministerstvo vnitra byla mezi sebou v kompetenčním sporu, kdo má zakročiti a tak nezakročil nikdo. Velectění, to arci není žádná silná administrativa. Myslím, že kdo první se dověděl, měl se o věc starat a zjednat pořádek, to že bylo v zájmu státu.

Dále byla stížnost, že zejména úředníkům našim, těmto výkonným orgánům shora se dávají rozkazy, disposice a když oni rozkazy vykonávají, že potom jsou tou rozkazující mocí ponecháni, abych řekl lidově, na holičkách, když narážejí na odpor, že se jim nedostane záštity. Oni jsou jednak bez ochrany, jednak vydáni ještě posměchu.

Tedy to jsou všechno samé případy, které svědčí o tom, že my ještě daleko máme do ideálu silné administrativy. Jeden z takových případů poněkud jiné povahy také se stal na příklad v Táboře, kde úředník, vědomý si toho, že representuje stát, upozornil dva občany, kteří přišli do úřední místnosti s klobouky na hlavách, že by měli smeknout. Dostalo se mu za to rovněž odbytí, hrubství a ochrany se nedovolal nikde. Tak prosím, vypadají u nás poměry, co se týče politické a policejní služby. Je známo z pražských událostí, že policejní ředitelství několikrát během výtržností žádalo za disposice a že čekalo 24 hodin, než ty disposice byly vydány. Mezitím se po ulicích plenilo, kradlo a keťasovalo.

Nyní budiž mi dovoleno dotknouti se ještě něčeho několika jen málo slovy - nebudu tím nijak zdržovat - a sice týká se to položky o likvidaci Rakousko-Uherska. Jest tam v mimořádném rozpočtu položka K 10,234.000 a nic podrobnějšího tam není uvedeno. V zahraničním výboru byla ta zpráva vzata na vědomí, ale se žádostí a usnesením, aby této kapitole byla věnována zvláštní schůze, a pan vyslanec Tusar slíbil, že na té schůzi podá vysvětlení. Já toto usnesení a prohlášení upřímně vítám a dodávám k tomu jen tolik, že jest s podivem, co se nám vozí z likvidace do Prahy. Viděl jsem park zřícenin automobilových na druhé invalidní louce. Pánové, to aby nám naši vítězní odpůrci nějací na posměch posílali a ne jako nějaký příděl z likvidace Rakousko-Uherska, když víme velmi dobře, že ve Vídni se cenný materiál všeho druhu rozmrhává, rozkrádá a rozprodává proti všemu právu beze vší kontroly. Zrovna tak se to má prý s materiálem, kterého jsem sice neviděl, ale o němž jsem z věrohodných úst slyšel, na výstavišti. Jestliže takovýmto způsobem se likvidace provádí, pak můžeme se připraviti na veliké poškození státu a jest jistě zapotřebí, aby zde tyto věci došly náležitého a důkladného vysvětlení.

My ovšem přirozeně budeme hlasovati pro rozpočet ministerstva vnitra. Považujeme jej za státní nezbytnost a jsme si konečně vědomi, že bylo pracováno ještě v důsledcích revolučního hnutí za naprosto mimořádných poměrů, ale budeme trvati na tom, aby tyto případy, o kterých jsem mluvil, a jiné další, kterých je celá řada, se již neopakovaly, jelikož zvláště žádáme, aby naše politická administrativa byla silná, aby policejní služba byla samostatná, bez vlivu a pomoci ulice, neboť musíme již jednou přejíti z hospodářství revolučního do klidného vývojového života státního.

Musíme tvořiti a vyráběti, chceme-li prováděti socialisaci, jak my si ji podle výsledku práce a zásluhy představujeme. Pak musíme mít něco positivního, co máme a chceme socialisovat, co budeme moci socialisovat, poněvadž co tu není, socialisovat nelze a jest u nás velká obava, že nebude statků, a nebude výdělků, nenastane-li rázný obrat, velectění, to myslím, že vidíme všichni. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj posl. Bečka: Děkuji, nepřeji.

Předseda: Jak jsem již včera prohlásil, přistoupíme po projednání této skupiny kapitol k odhlasování a to k odhlasování skupiny I., II. a III. Prosím pány poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.) Hlasovati míním dáti tímto způsobem: V jednotlivých skupinách dám hlasovati o jednotlivých kapitolách, a to o výdajích řádných a mimořádných. Pan zpravodaj příslušné položky vždycky přečte. Jsou snad námitky proti tomu? (Nebyly.) Není tomu tak. Tedy budeme hlasovat, jak jsem právě uvedl.

Žádám pana zpravodaje, aby přečetl příslušné položky v kapitole 1. "President republiky".

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP