Veľactené Národné
shromaždenie! Pán kolega Pospíšil pri
každom jednotlivom prípade, ktorý uviedol,
konstatoval hneď toľko, že ide prirodzene o pána
naprosto nevinného. Ja by som uctive prosil, vážené
Národné shromaždenie, v takých
prípadoch ctím osobne politickéj váhy
každého člena Národného shromaždenia,
ale myslím, že uznať niekoho za vinného
alebo nevinného nepatrí do kompetencie žiadneho
z nás, zvlášte nie pána naprosto
neinformovaného, ale do kompetencie našich riadných
súdov. (Výborně! Kdo mu dal informace?)
To je tá otázka, ktorá sa naskytla i mne.
Na túto otázku odpovedel pán kolega Pospíšil
sám vo svojej reči - síce, že tej informácie
dostalo sa mu od samých internovaných. (Veselosť.)
Na základe jednostranných informácií,
ktoré nechcem kvalifikovať, na základe takých
informácií má pán kolega odvahu vysloviť
oslobodzujúci verdikt nad ľuďmi, ktorých
celé politické živobytie spočívalo
na politickom podvode a závratníctve. (Výborně!)
Predsa ale tvrdí o týchto
pánoch, že sú nevinní. (Hanba!)
Veľactené Národné shromaždenie!
Pan kol. Pospíšil šiel tak ďaleko, že
tvrdil, že veľmi mnoho z tých internovaných
internovali preto, že sa vyslovili, že znajú
Hlinku. (Posl. dr. Velich: Skandál!) Ja si dovolím
vám povedať, kto na Slovensku môže riecť,
že zná Hlinku a že sa k nemu stranícky
priznáva. K informácii uvádzam: na Slovensku
máme asi 1500 katolíckych kňazov. Konstatujem,
že z týchto 1500 možných prívržencov
Hlinkových nebol až do války stihaný
ani internovaný ani jediný jeden. (Posl. dr.
Markovič: Ani jeden sa ho nezastal, keď bol internovaný
v Szegedine!) Naproti tomu je na Slovensku jeden pán,
nejaký Gramantik, o ktorom každý vie, že
je zaprísiahlym nepriateľom našeho nového
štátu, že je ustavične vo spojení
s hr. Apponyim, ktorý na svojom statku v Nitrianskej
chce obnoviť svoju bývalú stranu pod zvučným
titulom strany kresťanskej. Tento pán patrí
medzi tých, ktorých možno pokládať
za prívržencov Hlinkových. Ale pánovia,
ani tento Gramantik nebol stíhaný. Bol zavrený
krátku dobu, ale potom bol prepuštený a to
bolo už veľmi dávno. (Slyšte! Slyšte!)
Pánovia moji, toto sú
faktá. Pan posl. Pospíšil tvrdil však,
že má svoje informácie od nich samých.
A nenajde cesty k nám, aby sa informoval, jak veci
vypadajú vo skutočnosti. (Hluk.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid. Slovo má pan
vládní zástupce dr. Hodža.
Státní tajemník
dr. Hodža (pokračuje): Má-li
pan kol. Pospíšil tak veľký záujem
na celej afére internovaných, môže prekázať
našej republike o mnoho väčšiu službu,
keby so svojimi invektivami nechodil výhradne do Nár.
shromaždenia, ale radšie sa obrátil s mravným
naučením na tých, zásluhou ktorých
sme nachádzali v klašteroch zbrane, ktorí
štvali našich vojákov, aby nenarukovali. (Posl.
Čurík: To je ale zásluha slovenské
vlády!) Slovenská vláda v Bratislave
bola práve z určitej strany vystavená najnemožnejším
útokom preto, že prý robí na Slovensku
tyraniu a barbarismus. A potom sú internovaní a
internovaní. Známe muža, ktorý bol minulého
roku internovaný, ale nie v Terezíne, ale v Cegléde,
bol internovaný preto, že ako vraj v čas
války mal možnosť proklamovať príslušnosť
Slovenska k československej národnej jednote. To
bol dr. Šrobár. (Hlasy: Sláva! Nechť
žije Šrobár!) Keď bol internovaný
dr. Šrobar a keď s ním zachádzali
barbarsky, nepočuli sme žiadny hlas od kol. Pospíšila
(Hlasy: Hanba!) a keď na stá a stá slovenských
ľudí, i ja, Juriga a skoro každý z nás,
atd., keď sme boli stíhaní a vláčení
po celom uhorskom štáte, z jednoho väzenia do
druhého, neprišiel sa pán kol. Pospíšil
informovať, o tom sa nedozvedel.
Veľactené Národné
shromáždenie! Já musím Vám vyznať
jedno. My v bývalom Maďarsku sme si zvykli na
kadečo. My známe moc tej duševnej holoty. Ale
voči tomu zjavu včerajšiemu stojíme
s ustrnutím! (Posl. Mattuš: Posl. Pospíšil
říkal, že se omluví! Posl. Pospíšil:
Já se nepotřebuji omlouvati! Velký hluk.)
Zatým, pánovia, stačia
faktá, ktoré som uviedol dnes, to ostatné
patrí pred súdy a koho to bude zaujímať,
ten sa o tom dozvie. Podotýkam len toľko, že
pán kol. Pospíšil včera si dovolil povedať,
že on intervenoval na kompetentných miestach. Medzi
tieto kompetentné miesta patril bysom náhodou i
ja, ale musím ke svojemu veľkému poľutovaniu
konstatovať, že u mňa nikto neintervenoval. (Posl.
Velich: On věřil jen zločincům a ne
vám!) Sme si vedomí svojich povinností
i proti internovaným. (Hlas: Dávali jste je do
lázní!) Jedna čiastka, ale o tých
pán Pospíšil nechcel hovoriť, nachádza
sa skutočne v najkrásnejších našich
kúpeľoch, v Luhačoviciach v najlepšom
hotelu "Praha"! (Veselost.) Týmto "ubohým"
internovaným boly dané k disposícii dva automobily
(Posl. Čuřík: To je drahé, neekonomické!
Posl. Sedláček: To se nevozili jistě proletáři!
To byli kapitalisté! Hlas: To je humanita!)
Pánovia, tieto faktá
stačia a o tom ostatnom bude hovoriť súd. Ja
dovolím si konstatovať dnes a protestovať proti
tomu (Hlasy: My všichni!), aby niekto vyličoval
aféru internovaných v Terezíne tak, ako by
to bolo zásadou nejakej našej štátnej
politiky na Slovensku. Naša štátna politika na
Slovensku má zásadu inú, robiť politiku
demokratickú, a nemilosrdne zasiahnút do kreatúr
starého režimu, ktoré nás všetkých
ohrôžujú tým, že sú účastné
tichej, organisovanej protirevolúcii. (Výborně!)
Proti tým, pánovia, my si nedáme naprosto
zabrániť a zameziť volnosť ruky, my proti
ním našu demokraciu a republiku hájiť
musíme a budeme, proti nim i proti ich obhájcom.
(Výborně! Sláva! Dlouho trvající
potlesk.)
Předseda
(zvoní): K slovu je přihlášen
dále p. kol. dr. Brabec, uděluji mu je.
Napřed upozorňuji pány,
že ještě snad před 12. hodinou polední
dojde k odhlasování projednaných již
skupin rozpočtových, a prosím, aby se podle
toho zařídili. (Zvoní.) Prosím
o klid.
Posl. dr. Brabec: Vážené
Národní shromáždění!
Právě jsme vyslechli
celou řadu skutečností ze Slovenska, které
svědčí o tom, že konečně
naše administrativa civilní i vojenská rozpomíná
se na to, že má v těchto mimořádných,
skutečně válečných poměrech
zasahovati rukou sice nestrannou, ale silnou a pevnou. Obor ministerstva
vnitra souvisí tak úzce s veškerou státní
správou a zasahuje do všech směrů veřeiného
života, že kdykoliv se objeví nějaká
porucha, napadá mimovolně také myšlenka,
že něco není v tomto oboru vnitřní
politiky v pořádku, že buď selhává
služba politická nebo služba policejní.
Až dosud takových případů od
doby převratu jsme pozorovali celou řadu. Bylo vidět,
že naše správa ministerstva vnitra ne vždy
dbala té zásady silné ruky, té zásady,
neohlížející se na žádnou
stranu, aby prostě sledovala určité cíle
pořádku, kázně a bezpečnosti
státu. Nechci tím žádným způsobem
osobně pana ministra vnitra viniti, nebo pronášeti
nějaké rekriminace, toho jsem dalek, byli jsme všichni
svědky jeho usilovné práce, jeho snahy za
velmi těžkých mimořádných
poměrů, jak bez ohledu i na své zdraví
hleděl, aby všem těmto svým těžkým
úkolům dostál. Ale přece je zapotřebí
při této příležitosti upozorniti
na některé zjevy jedině s tohoto stanoviska,
aby se neopakovaly v budoucnosti, abychom se ochránili
škod, které nesporně jsme utrpěli, jak
zde uvnitř tak i za hranicemi. Uvedu jen některé
případy, abych příliš nezdržoval.
Před několika nedělemi jsem se dověděl
u příležitosti veřejné schůze
v Nymburce, že jednoho dne objevilo se tam několik
individuí pochybného rázu, cizích,
která přišla do obce, přepadla jeden,
dva obchody, vyloupila je, vyplenila, zboží roznesla
a zmizela. Na to potom přišlo se se stížností
vůči obecní správě, že
je neschopná, že neumí udržeti pořádek.
Starosta a obecní zastupitelstvo nepostaviti se - jak bych
to byl považoval za správné - proti tomuto
obvinění, nýbrž prostě kapitulovali
a pravidelná správa obce byla odevzdána správní
komisi. Já se ptám, zda-li tento případ
došel vědomí ministerstva vnitra, zda-li zde
bylo nějaké vyšetřování
zavedeno a zda-li vůbec se zde něco stalo, aby takovýmto
rafinovaným způsobem nebyla řádná
správa obecní vyhozena ze sedla a nahražena
něčím mimořádným, což
jsme všichni v dohodě nechtěli a připouštěli
jen tam, kde skutečně po náležitém
šetření to bylo odůvodněno. Myslím,
že se tehdy nestalo vůbec ničeho.
Jiné takové případy
nedostatečnosti naší vnitřní
správy jsme viděli na Kladensku a na Kladně.
Co tam všechno se dálo! To jsou, prosím, věci
známé. Zajímavo jest, že neodhodlala
se naše politická ani policejní správa
k tomu, aby preventivně některé osoby
odstranila a zmařila jim podvratné agitace, tak
dlouho, až když jsme byli napadeni zvenčí
maďarskou republikou; tu vyšlo na jevo, že se tu
skutečně jedná - aspoň že jest
tu důvod k podezření - o velezrádné
rejdy, a konečně v tomto posledním okamžiku
teprve se sahá k zatknutí.
Myslím, velectění,
že takovýmto způsobem se podrývá
bezpečnost státu, že se působí
nenahraditelné škody, že zde již mohlo býti
působeno preventivně, že nebylo potřebí
teprve vyčkati, až ten stát ve své bezpečnosti
utrpí určitou ránu. To jest pozdě.
Zrovna takovým způsobem,
velectění pánové, to bylo s pražskými
událostmi. (Hlas: Na Lounsku!)
Těch případů
jest arciť mnoho. Pražské události se,
prosím, připravovaly tak zdaleka, a byly tak dobře
avisovány, že k nim vůbec nemusilo dojíti.
Já jsem starostou obce, kde první případ
toho druhu vznikl, ovšem z iniciativy více individuelní,
poněvadž ta obchodnice skutečně se dopustila
určitých výroků, urážlivých
pro českou národnost. Byla známa již
z dřívější doby, že
se takovýmto způsobem vyjadřuje, a tudíž
velice snadno svým jednáním popudila na sebe
lid. Avšak jakmile toto jsem měl zkonstatováno,
byv na to upozorněn jednak policejním organem, jednak
jedním z našich kolegů, pouhá vyhláška,
napomenutí, aby se občanstvo vzpamatovalo, jakým
živlům to slouží, kam by to vedlo, stačilo,
že veškeré ty výtržnosti přestaly
a znovu nezapočaly ani tehdy, když organisované
dělnictvo v průvodu z našich továren
táhlo do Prahy, kde potom k výtržnostem
došlo. V Karlíně zůstalo klidno.
Myslím, že již ten karlínský případ
mohl naši policejní službu respektive naše
ministerstvo vnitra dostatečně upozorniti, aby učinily
přípravy a aby preventivně zakročily
a předešly těm trapným událostem,
které nás v cizině tolik poškodily
a které také zde nadělaly škod, za něž
snad stát bude hraditi miliony, nehledě ani k tomu,
jak tím byla podlomena veškerá chuť k obchodnímu
podnikání, podnikání soukromému
vůbec, a jak mimo to náš občan musí
míti pocit nejistoty, co se týče budoucnosti;
neboť jednou-li se něco takového připustí,
není vyloučeno, že se to nebude opakovati podruhé.
A co bylo velice zvláštní: tyto věci
byly potlačeny pozdě, ale takovými prostředky,
za jaké je se těžko přimlouvat. Když
bylo použito moci vojenské, bylo dovoleno, aby s ní
spolupůsobili důvěrníci politických
stran neb odborových organisací. Já myslím,
velectění, že to není ani na prospěch
žádné politické strany ani na prospěch
veřejného pořádku, když takovým
způsobem se hledí zjednati veřejný
pořádek. To jest doznáním veliké
slabosti, nehledě ani k tomu, že se to se základní
povahou ozbrojené moci naprosto nesnáší,
že to znamená přímo její pokoření
a ochromení do budoucnosti.
To velectění pánové,
jsou výtky, kterých nemohu naši správu
ministerstva vnitra při největší shovívavosti
ušetřiti.
A jest to zajímavo - a tu
budiž mi dovoleno, abych reagoval na něco z debaty
minulého dne. Tyto události pražské
takovým otravným způsobem přímo
působí, že jinak zkušený a jistě
vážený náš kolega, parlamentář,
Němec, neváhal pronésti větu, ve které
dal najevo, že vyšetřování stran
toho plenění a rozkrádání zboží
v obchodech bylo zastaveno proto, aby při volbách
národní demokracie neztratila voličů.
Já řeknu upřímně,
velectění, že jsem nevěřil očím,
když jsem tuto zprávu četl nevěřil
uším, když jsem to slyšel. Nedovedu si fakticky
vysvětliti tu věc jiným způsobem,
nežli jak jsem řekl, že působí
taková událost jako otravné miasmy a že
se to traduje do budoucnosti a že se musíme v zájmu
všech politických stran, v zájmu slušného
soužití mezi politickými stranami proti tomu
brániti. (Výborně!)
Mimo tyto věci většího
a širšího významu jsou ještě
drobnější, ale také velmi charakteristické
případy. Na př. do německého
území, zejména na severu českém,
překládají se v politické službě
úředníci, ale nikdo se nestará o to,
aby měli kde bydlit. Ten úředník tam
přijde, obec ve své malé náklonnosti
vůči československému státu
mu byt žádný nerekviruje a ten representant
státní moci se odtamtud vrátí ponížen
a zahanben. Já se táži: má se něco
takového stát ve státě, který
reflektuje na to, aby byl za hranicemi respektován, a má
se mu to stát v území, na kterém bydlí
spoluobčané německého jazyka, které
teprve máme získat pro československou republiku,
kterým máme vpraviti vědomí, že
zde jest místo pořádku a kázně
a jejich hospodářský i kulturní prospěch?
Takovým způsobem jsou vydáni representanti
státní moci přímo posměchu.
(Tak jest!) Jiný takový případ
jiného rázu. V kasárnách, kde jednak
byli utečenci vojenští a snad i jiné
obyvatelstvo, jiní občané, v Praze,
v Třebíči, objevila se bolševická
agitace. Z jich středu bylo žádáno
za odpomoc, za ochranu, aby byli zbaveni toho, ale prosím,
ministerstvo Národní obrany a ministerstvo vnitra
byla mezi sebou v kompetenčním sporu, kdo má
zakročiti a tak nezakročil nikdo. Velectění,
to arci není žádná silná administrativa.
Myslím, že kdo první se dověděl,
měl se o věc starat a zjednat pořádek,
to že bylo v zájmu státu.
Dále byla stížnost,
že zejména úředníkům našim,
těmto výkonným orgánům shora
se dávají rozkazy, disposice a když oni rozkazy
vykonávají, že potom jsou tou rozkazující
mocí ponecháni, abych řekl lidově,
na holičkách, když narážejí
na odpor, že se jim nedostane záštity. Oni jsou
jednak bez ochrany, jednak vydáni ještě posměchu.
Tedy to jsou všechno samé
případy, které svědčí
o tom, že my ještě daleko máme do ideálu
silné administrativy. Jeden z takových případů
poněkud jiné povahy také se stal na příklad
v Táboře, kde úředník,
vědomý si toho, že representuje stát,
upozornil dva občany, kteří přišli
do úřední místnosti s klobouky
na hlavách, že by měli smeknout. Dostalo se
mu za to rovněž odbytí, hrubství a ochrany
se nedovolal nikde. Tak prosím, vypadají u nás
poměry, co se týče politické a policejní
služby. Je známo z pražských událostí,
že policejní ředitelství několikrát
během výtržností žádalo
za disposice a že čekalo 24 hodin, než ty disposice
byly vydány. Mezitím se po ulicích plenilo,
kradlo a keťasovalo.
Nyní budiž mi dovoleno
dotknouti se ještě něčeho několika
jen málo slovy - nebudu tím nijak zdržovat
- a sice týká se to položky o likvidaci Rakousko-Uherska.
Jest tam v mimořádném rozpočtu
položka K 10,234.000 a nic podrobnějšího
tam není uvedeno. V zahraničním výboru
byla ta zpráva vzata na vědomí, ale se žádostí
a usnesením, aby této kapitole byla věnována
zvláštní schůze, a pan vyslanec Tusar
slíbil, že na té schůzi podá
vysvětlení. Já toto usnesení a prohlášení
upřímně vítám a dodávám
k tomu jen tolik, že jest s podivem, co se nám
vozí z likvidace do Prahy. Viděl jsem park
zřícenin automobilových na druhé invalidní
louce. Pánové, to aby nám naši vítězní
odpůrci nějací na posměch posílali
a ne jako nějaký příděl z likvidace
Rakousko-Uherska, když víme velmi dobře, že
ve Vídni se cenný materiál všeho druhu
rozmrhává, rozkrádá a rozprodává
proti všemu právu beze vší kontroly. Zrovna
tak se to má prý s materiálem, kterého
jsem sice neviděl, ale o němž jsem z věrohodných
úst slyšel, na výstavišti. Jestliže
takovýmto způsobem se likvidace provádí,
pak můžeme se připraviti na veliké poškození
státu a jest jistě zapotřebí, aby
zde tyto věci došly náležitého
a důkladného vysvětlení.
My ovšem přirozeně
budeme hlasovati pro rozpočet ministerstva vnitra. Považujeme
jej za státní nezbytnost a jsme si konečně
vědomi, že bylo pracováno ještě
v důsledcích revolučního hnutí
za naprosto mimořádných poměrů,
ale budeme trvati na tom, aby tyto případy, o kterých
jsem mluvil, a jiné další, kterých je
celá řada, se již neopakovaly, jelikož
zvláště žádáme, aby naše
politická administrativa byla silná, aby policejní
služba byla samostatná, bez vlivu a pomoci ulice,
neboť musíme již jednou přejíti
z hospodářství revolučního
do klidného vývojového života státního.
Musíme tvořiti a vyráběti,
chceme-li prováděti socialisaci, jak my si ji podle
výsledku práce a zásluhy představujeme.
Pak musíme mít něco positivního, co
máme a chceme socialisovat, co budeme moci socialisovat,
poněvadž co tu není, socialisovat nelze a jest
u nás velká obava, že nebude statků,
a nebude výdělků, nenastane-li rázný
obrat, velectění, to myslím, že vidíme
všichni. (Výborně! Potlesk.)
Předseda:
Přeje si pan zpravodaj doslov?
Zpravodaj posl. Bečka:
Děkuji, nepřeji.
Předseda:
Jak jsem již včera prohlásil, přistoupíme
po projednání této skupiny kapitol k odhlasování
a to k odhlasování skupiny I., II. a III. Prosím
pány poslance, aby zaujali svá místa. (Děje
se.) Hlasovati míním dáti tímto
způsobem: V jednotlivých skupinách dám
hlasovati o jednotlivých kapitolách, a to o výdajích
řádných a mimořádných.
Pan zpravodaj příslušné položky
vždycky přečte. Jsou snad námitky proti
tomu? (Nebyly.) Není tomu tak. Tedy budeme hlasovat,
jak jsem právě uvedl.
Žádám pana zpravodaje,
aby přečetl příslušné
položky v kapitole 1. "President republiky".