Předseda:
Tomášek,
místopředsedové:
dr. Hajn, Konečný, Udržal,
zapisovatelé:
dr. Němec, dr. Stojan;
větší počet
členů N. S.
Zástupcové vlády:
Členové vlády: Habrman, dr.
Hruban, dr. Rašín, Staněk,
dr. Soukup, dr. Stránský, Stříbrný,
dr. Šrobár, dr. Winter,
dr. Vrbenský, dr. Zahradník.
Z kanceláře
sněmovní:
JUDr. Haasz, tajemník sněmovní,
zástupce jeho JUDr. Bartoušek.
1. Zpravodaj inž. Bečka.
Pokračování v rozpravě o zprávě
výboru rozpočtového o státním
rozpočtu republiky československé pro rok
1919 (tisk č. 1218).
2. Zpravodaj Zíka.
Zpráva finančního výboru o
vládním návrhu zákona (tisk č.
1053) o soupisu nemovitostí za účelem majetkové
dávky (tisk č. 1209).
3. Zpravodaj Chroustovský.
Zpráva zemědělského výboru
o návrhu člena Národního shromáždění
dra Rolíčka, Zíky a soudr. (tisk č.
759), aby byl vydán zákon o náhradě
majitelům pronajaté půdy, kteří
byli poškozeni válkou (tisk č. 1215).
4. Zpravodaj dr. Vaněk.
Zpráva výboru železničního
o doplnění sítě železniční
stavbou drah místních (tisk č. 1208).
Předseda
(zvoní): Národní shromáždění
je schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.
Omluvili
se:
churavostí: Čapka
(na neurčito), Janoška (na neurčito),
Hrouda (na 14 dní), Pelikán (na neurčito);
zaměstnáním:
Biňovec (do 10. srpna), Duchaj (na neurčito),
Špaček Josef (do 10. srpna), dr. Vlček
(do 30. června), Kléga, dr. Krouský,
Rýpar, Hampl; účastí
při mírovém jednání v Paříží:
Mečíř;
účastí při
jednání v Římě: dr. Kolísek,
Krojher;
trvalým zaměstnáním
ze Slovenského klubu: Houdek, dr. Ivanka, Makovický,
dr. Medvecký.
Tiskem rozdáno:
Tisk 1219. Odpověď ministra
vnitra k dotazu členů N. S. Nohela,
Špačka a soudr. (č. tisku 1064) o vykázání
haličských uprchlíků.
Z předsednictva přikázáno:
podle §u 3. zákona
ze dne 24. července 1917 č. 307 presidiem ministerské
rady předložené nařízení
vlády republiky československé a to:
výboru zásobovacímu:
nařízení o úpravě
obchodu senem a slámou; nařízení o
nejvyšších cenách cihlářského
zboží;
výboru právnímu:
nařízení, kterým
se prodlužuje platnost předpisů o zvýšení
znaleckých poplatků soudních lékařů
v řízení trestním a nesporném.
Přistupujeme
a to:
1. k pokračování
v rozpravě o zprávě výboru rozpočtového
o státním rozpočtu republiky československé
pro rok 1919 (tisk č. 1218), a to ke skupině III.,
kterouž jest ministerstvo vnitra. Ptám se p.
zpravodaje, zdali si přeje slova k zahájení.
Zpravodaj posl. inž. Bečka:
Ne.
Předseda:
Není tomu tak, uděluji slovo prvnímu řečníku
zapsanému p. kol. Kadlčákovi.
Posl. Kadlčák:
Slavné Národní shromáždění!
Rozpočtová debata bývá
příčinou, že se zabývá
obyčejně každý parlament ne toliko číslicemi,
které obsahuje rozpočet, nýbrž také
záležitostmi, které na tomto rozpočtu
jsou vybudovány. Dnes máme projednávati ministerstvo
vnitra s číslicemi na ten čas zajisté
více než pozoruhodnými. Celek, máme-li
na zřeteli, jeví se v následujícím
čísle: ministerstvo vnitra žádá
87 milionů a několik set tisíc korun. Úhrada
jest celkem nepatrná, takže schodek jeví se
velmi značným. A kdyby ministerstvo vnitra tento
rozpočet nám předložilo, jako ministerstvo
úplně hotové, zcela vybudované, jen
výhradně, aby mohlo provozovat správu státní
ve svém oboru činnosti, pak bychom se nad číslicí
zamyslili a při mnohých obnosech nejen podávali
kritiku, nýbrž i návrhy, jakým způsobem
by se dalo a mělo v ministerstvu vnitra hospodařiti,
aby rozpočet nepřekročoval jisté meze.
Jelikož však ministerstvo vnitra není hotovo,
nýbrž se teprve buduje a na všech stranách
jsou vydání, o kterých jinde a jindy se nedá
ani mluviti, nezbývá nám nic jiného,
nežli abychom se spřátelili i s touto
pilulkou, ne právě nejsladší, a abychom
vzali na vědomost, co se žádá jako nezbytnost.
Jsem přesvědčen
a určitě to předpokládám, že
tento rozpočet, jak zde byl načrtnut a nám
předložen, nevyhovuje všem potřebám
a že ministerstvo vnitra bude museti klásti nové
požadavky, žádati nové kredity, aby konečně
bylo vybudováno tak, jak toho doba, poměry a naše
zvláštnosti správní vyžadují.
Jest jisto a nesporno, že ministerstvo
vnitra jeví se dosud jako nějaký chaos. Vidíme
a cítíme na všech stranách, že
se tápe, ale dosud ještě nevidíme určité,
přesné linie, nevidíme a necítíme
ještě přesného, určitého
programu, co vlastně ministerstvo chce, kam míří
a jakými prostředky svých cílů
chce dosáhnouti. Namítne se nám ovšem:
vždyť jsme výplodem revoluce, my všichni
jsme uprostřed ní, i ministerstvo naše ještě
nemohlo vybřednouti z těch začátků.
Budiž, nebudu odpírat, ale přejeme si a žádáme
důrazně, aby tyto začátky a tento
chaos byl konečně zdolán a aby se vláda
ze začátečních dětských
nemocí, jaké má každá věc,
která povstává podobným způsobem,
jakým povstala naše vláda, konečně
jednou vybavila a určitým přesným
směrem nám ukázala, co chce zaříditi,
aby v naší republice konečně byl
pořádek a to, po čem všichni toužíme,
to jest spořádaný stát, republika,
ve které každý jednotlivec, každá
skupina, každá strana v každém ohledu
se cítí býti doma, sama pánem ve své
vlastní domácnosti. (Výborně.)
Proto si přejeme, aby ministerstvo
vnitra ve své činnosti všude a ve všem
dávalo na jevo, že se strany vlády se respektuje
patřičná občanská svoboda,
politická volnost a naprostá náboženská
nezávislost. My nechceme pro žádnou třídu,
pro žádnou skupinu a žádnou společnost
privilegií a výsad, ale chceme také, aby
žádná třída, skupina a nikdo
v této republice necítil se býti utiskován,
odstrkován, necítil se býti sirotečkem,
ba řekl bych občanem druhé nebo třetí
třídy. (Tak jest!) Rovní mezi rovnými,
všichni stejné povinnosti a stejná práva!
Tak si myslíme, aby ministerstva byla řízena
a aby také ministerstvo vnitra ve své činnosti
se snažilo, aby každý příslušník
československé republiky měl a požíval
osobní svobody, osobní bezpečnosti, a to
nejen doma, nýbrž také v širší
veřejnosti, a toto právo aby příslušelo
všem bez rozdílu.
My nechceme, aby naše republika
byla nějakým novým chomoutem, nýbrž
žádáme, aby, jak jsem již řekl,
byla útulným, příjemným pobytem
pro všechny ty, kteří se k ní poctivě
a upřímně přihlásili. (Výborně.)
Proto nijakým způsobem
nemůžeme schvalovati a nemůžeme trpěti,
aby ti neb oni proti nám provozovali jakýkoli terror
neboli jakékoli násilí. To není ani
republikánské, ani občanské a tím
méně svobodomyslné. A sice nesmí ten
terror být takového rázu, že by kohokoli
jakýmkoli způsobem omezoval ve svobodě a
volnosti v dílně, ve veřejnosti, ve
společnosti, ve výkonech politických anebo
kulturních. Bylo zde mluveno o terroru a bylo namítáno,
že my nazýváme terrorem sociální
reformy.
Jestli nám, naší
straně, našemu směru smí někdo
vytknouti nedostatek pochopení pro reformy, pak je to buď
pouhé povídání anebo je to zlomyslnost.
Která strana byla více reformní, než
naše strana? Dosavadní naše projevy a dosavadní
naše hlasování a stenografické zápisky
dosvědčují, že ani v jednom počinu
jsme se nestavěli na žádné zpátečnické
stanovisko, nýbrž že jsme vždycky kráčeli
v řadě - muž vedle muže - se všemi
těmi, kteří chtěli reformy, a to reformy
opravdu cenné, účelné, ovšem
reformy na ten čas dosažitelné.
My vítáme prohlášení
pana poslance Němce, že jeho strana - a já
se domnívám, že mluvil za ni - neuznává
nijaké diktatury. Jestli oni neuznávají diktatury,
tím spíše musíme neuznávat jakékoli
diktatury my.
My žádáme, přejeme
si a domáháme se ne diktatury jakékoli, nýbrž
zákonitého pořádku. Ve svém
projevu jménem klubu jsem to svého času řekl
určitě a jasně: My jsme stranou pořádku,
zákona a společenské spravedlnosti. My nejsme
žádnou stranou, která by si přála,
aby to, co dávno minulo, když to není účelné
a časově dobré, bylo snad pod různými
záminkami obnovováno neb zachováno na úkor
opravdového pokroku.
Poslední volby, které
se u nás teď provedly, ukázaly, že jsme
nikde neužili k svému prospěchu ani lži,
ani nějakého teroru. Pouhý program byl naší
jedinou zbraní, a jestli jsme v boji všech proti
všem - a smím to s tohoto místa říci
- čestně obstáli, nemáme na svědomí
ani nejmenšího nějakého hříchu
proti svobodě a volnosti, poněvadž jsme nikomu
a nikde ani slovem nečinili nějaký nátlak,
naopak ponechali jsme úplnou volnost. Nepřejeme
si nic jiného a nic více, než aby ostatní
strany jednaly tak, jako my jsme jednali, ať ponechají
každému občanu naprostou volnost, ať neagitují
hnusným způsobem, ať neprovádějí
násilnictví, ať neagitují neslušným
způsobem i ve volební síni - jak bych mohl
dokázati - a pak můžeme docela klidně
dáti průchod požadavku volnosti a svobody všude.
Když politická strana, která má moc
nyní v rukou, sáhne ještě k těm
prostředkům, které nikdo, kdo je přítelem
svobody, nemůže schvalovati, pak ovšem béřeme
se směrem, který nemůže nijak skončiti
všeobecným prospěchem a spokojeností.
Pravil jsem, že naše ministerstvo
vnitra v této věci musí také náležitým
způsobem ukázati, co vlastně chce a jakých
prostředků chce užíti, abychom všichni
žili v tomto státě spokojeni. Nám
se vytýká, že přicházíme
vždy jenom s několika frásemi o teroru, a jednotlivé
případy, celkem bezvýznamné, uvádíme
jako jakýsi důkaz, jak se špatně s námi
nakládá. Budiž mi dovoleno, abych uvedl, kde
jsme dosud měli příčinu a nutnost
zakročiti proti teroru, t. j. proti násilnictví.
Bylo to ve Svitavkách, Vyškově, Zábrdovicích,
Přívoze, Poštorné, Příbrami,
Koryčanech, Luce, Vel. Meziříčí,
Mor. Ostravě, Svinově, Oslavanech, Vítkovicích,
Beranově, Jihlavě, N. Jičíně,
Frýdku, Místku, kde obzvláště
se to dálo způsobem až hnusným, kde
dokonce slibovali našim legálním zástupcům,
že je z oken vyhodí. To se, pánové,
nenazývá teror? Znemožnili našim důvěrníkům
účast na poradách a tím nejsprostším
a nejhrubším způsobem snažili se nám
zkrátiti volnost a svobodu, a dotyčný úřad
ani prstem nehnul na ochranu zákona a zaručené
svobody občanské, až konečně
na přímluvu našeho vrchního okresního
hejtmana pana Krupičky přece jen tak daleko jsme
to dotáhli, že aspoň hejtmanství potom
najednou theoreticky uznalo z moci úřední,
že jsme v právu, ale proti terroru nijak si netroufalo
vystoupiti. A takových případů máme
celou řadu. Žiji v ostravském kraji a
z vlastní zkušenosti mohl bych vypravovati, jak se
u nás rozumí svobodě a zákonu. Na
př. měli jsme zakázány schůze
a sice následkem nakažlivých nemocí
ještě před vyhlášením mimořádného
práva a co se nestalo? Jedna strana pořádala
veřejné tábory v místech zamořených,
kde byly celé tucty nemocných, těžce
churavých na černé osýpky a druhá
strana musila si nechat líbiti rekvisice. Do posledního
zrnka se těm lidem mělo brát. Na velmi ostré
zakročení konečně přišlo
milostivé povolení, že tam, kde nic není
a kde jsou černé neštovice, se přestane
po třetí rekvirovat. Máme na Místecku
takový řád a správu podřízenou
panu ministru vnitra, - nevím, jestli se to mohu odvážiti
říci, ale řeknu to - že turecké
poměry jsou ještě u porovnání
s našimi, skoro bych řekl, vzorné.
Velectění pánové!
Když takové věci se dějí pod
ochranou zákona, co se děje teprve tam, kde nemáme
výslovného znění zákona pro
sebe?
A nyní bych mohl uváděti
ještě celou řadu případů,
kde jsme byli terroristicky znásilněni, kde členky
náboženských společenstev byly přinuceny
vstoupiti do sociálně demokratické organisace,
kde zcela klidně se prohlásilo: "Buď se
dáte mezi nás, nebo pojedete!" Když jsme
si stěžovali, pokrčilo se rameny a řeklo
se: "Co máme dělat? My jsme proti tomu násilnictví
úplně bezbranní, my máme takový
pokyn."
Pánové, kde to jsme?
Jaký jest to stát, jaká jest to volnost,
jaká jest to rovnost, jaká jest to republika, když
takové věci jsou možné a nápravu
není možno zjednati; když se lid vyhazuje z práce
proto jenom, že tomu a onomu náhodou neřekne:
"Ano, my se dáme k vám!", když
se vyhazuje nejenom z práce, nýbrž také
znemožňuje se jim vůbec výdělek
a výživa? Lidé, kteří 20 až
25 roků pracovali bezvadně, jsou z práce
vyhozeni na ulici a když konečně soud jim řekne:
"Ano, vám se stala křivda!", druzí
se smějí a řeknou: "Však to již
spravíme, opovažte se jen přijíti do
naší dílny!"
Takové a podobné případy
dějí se v dílnách, kde prý
máme vše v rukou. Co děje se teprve v takových
dílnách, kde nemáme ničeho v rukou!
Když někdo má občanskou statečnost
a řekne: "Násilím se obrátit
nedám, násilím nedám se překřtíti"
- jednoduše ho vyhodí anebo vyvezou na trakači,
jak se tomu říká. A to nejen dělníka,
nýbrž i úředníka. V Ostravě
je to na denním pořádku, že se tam úředníci
jednoduše znásilňují, tak že musí
odejíti.
Nejsem zastáncem těch
t. zv. otrokářů. Jestli kdo cítí
každou křivdu, tož cítím já
ji dvojnásob. Není po mém soudu horším
zločinem, než když bezbranný takovýmto
násilnickým způsobem připravuje se
o kousek tvrdého okoralého chleba. Ale to zase musíme
uznati, že ten úředník, když koná
svou povinnost, zasluhuje a musí míti zákonnou
ochranu. Té má mu poskytnouti v první
řadě soud neodvislý, nikoliv na pokyn soudící
a vnitropolitická správa na rozkaz nebo přání
těch, kdož jsou povolanými správci vnitropolitických
záležitostí.
My u nás máme celou
řadu zákonů a nařízení.
Jak to působí na lid, jak nás vychováváte
k občanským ctnostem, když vydáte
nařízení, které všichni ministři
podepíší, a když ministři sami
to porušují? Jaký pak to bude u nás
řád a pořádek, když ministr něco
podepíše a potom proti tomu jedná? Jak dospějeme
k tomu blahobytu, ať vnitřnímu či zahraničnímu,
jak se pozvedneme k jakési úctě u cizích
národů, když vše děláme,
abych tak řekl, divadelně? Něco se nařídí
a něco jiného se provádí a občan
nikdy neví, co vlastně platí, čeho
se má přidržeti a čeho má poslouchati.
Když my občané se naučíme, nevážiti
si žádné autority, milí pánové,
pak můžeme, jak říká pan ministr
dr. Rašín, "spakovat" a v první řadě
my, my zde zákonodárci, poněvadž, když
se postaráme o zákony, musíme se také
postarat o to, aby tyto zákony ode všech bezpodmínečně
byly zachovávány, ať ministr či neministr.
Ten poslední občan je právě tak občanem
jako nejvyšší pán, každý se
má a musí podrobiti kázni, t. j. zákonům.
Jiného pána na tomto světě nad sebou
neznáme a také neuznáme, leda zákon.
Ale ovšem nesmí to býti míněno
pouze pro jednu stranu, nýbrž musí to býti
míněno a zachováváno pro všecky
strany.