Tisk 1207. odpověď min.
obchodu na dotaz čl. N. S. Slavíčka,
Netolického a soudr. stran podloudného obchodování
kůžemi.
Tisk 1211. odpověď min.
pro zásobování lidu na dotaz čl. N.
S. dra. Viškovského a soudr. o nových
rekvisicích a dosavadním odběru obilí.
Tisk 1212. Odpověď min.
pro zásobování lidu na dotaz člena
N. S. Sáblíka, Chroustovského a soudr.
o povolování vývozu potravin za různé
zboží.
Tisk 1213. Odpověď min.
pro zás. lidu na dotaz čl. N. S. Fr. Hrdličky
a soudr. o hromadění krmiv.
Předseda:
Zápis o 57. schůzi N. S. Č. byl vyložen
po 48 hodin ve sněmovní kanceláři.
Písemné námitky
nebyly podány.
Jest tudíž podle §u
77. jedn. řádu schválena bude podle
§u 79. téhož řádu vytištěn.
Předseda výboru železničního
žádá, by lhůta k projednání
vládního návrhu o vstupu československého
státu v garanční poměr u místních
drah garantovaných státem, čís. tisku
1055, byla prodloužena o 14 dní.
Jsou snad proti tomu námitky?
(Nebyly.)
Není jich; nová
lhůta je povolena.
Výboru imunitnímu
přikázána byla žádost krajského
soudu v Kutné Hoře ze dne 13. června 1919
č. Vr. Xl. 920/19 za svolení ke stíhání
člena N. S. Antonína Chroustovského
pro podvod výkupem bramborů a přečin
přemršťování cen.
Přistoupíme
a to k prvnímu odstavci jeho,
jímž jest
1. zpráva rozpočtového
výboru o státním rozpočtu republiky
československé pro rok 1919. Zpravodajem je pan
kol. inž. Bečka. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. inž. Bečka:
Slavné Národní shromáždění!
Přistupujeme k jednomu z nejdůležitějších
odstavců ústavního života každého
státu, k projednávání jeho rozpočtu.
A tu, kdy máme zahájiti jednání o
tomto důležitém odstavci, táhnou mne
myslí vzpomínky o tom, jakých bojů
sněmy dřívější, sněmy
dávné naší svobody, postupovati musily
proti moci a vůli králů, a připomínám
si, že také v tomto místě mnoho bojů
a zápasů bylo podnikáno proti vládám
rakouským, které snažily se vždy jen oklešťovati
i tento důležitý, výsostný zájem
našich zemí českých, a v jistých
dobách snažily se úplně právo
berní a povolování rozpočtů
zardousiti. Jaký krásný proti tomu okamžik
dnešní, kdy v úplném vědomí
své svobody, svého samostatného na věc
nazírání, v úplném - mohu
snad říci - vědomí, čeho se
nám dostalo do rukou, přistupujeme k této
důležité otázce, abychom ji rozřešili,
jistě vědomi si své zodpovědnosti,
která tu na nás spočívá, a
vědomi práva, kterého se nám do rukou
dostálo!
Rozpočet každého
státu jistě působí veliké starosti
nejen kruhům vládním, ale zejména
ovšem přímo ochránci financí
státních, ministru financí, a to i v dobách
normálních. Tím ovšem větší
potíže a tím větší zodpovědnost
padala na našeho ministra dnes, kdy musil sestavovat rozpočet
v době naprosto neklidné, v době válečné,
kdy musil sestavovat rozpočet v době zřícení
se bývalých podkladů, zejména finančních,
bývalého státu, ze kterého jsme vznikli,
bývalého Rakouska.
Jsem přesvědčen,
že i za těch potíží, které
ministru tímto vznikly, on přece s radostí
se té věcí ujal, neboť věděl,
že pracuje rozpočet náš pro nás.
A když rozpočet tento přehlížíme,
tu velevážení, doznat musíme, že
jest to dílo velmi pečlivě propracované,
dílo uznáníhodné, povážíme-li
a uvážíme-li všechny ty těžké
okolnosti, za kterých mu bylo tento rozpočet sestavovati.
Vidíme, že náš
ministr postaral se skutečně o veškeré
složky, resp. o podporu finanční všech
složek našeho státního života, musíme
doznati, že jest tam vše, co nezbytně jest nutné
pro chod státu. Musíme ovšem také přiznati,
že tam mnoho chybí, co bychom si byli snad přáli,
aby tam bylo, ale nesmíme zapomínati na dobu, ve
které se tak dálo, a poměrů, za jakých
se tak dálo.
Je jisto, že každý
z nás by našel některou tu složku, kterou
by si tam přál míti vyzvednutou, lépe
dotovanou, než jak tomu jest, ale, jak pravím, musíme
míti strpení, musíme si upamatovati, že
nedá se vše najednou odkliditi, co bylo nahromaděno
tou dlouhou dobou příkoří, se strany
vlád nám nepřátelských, rakouských
a zejména, co bylo nahromaděno i poslední
dobou válečnou.
Velevážení, vedle
toho víme, že také s tohoto stanoviska neobyčejně
vážného přistoupil náš ministr
k sdělání rozpočtu. Musíme
uvážiti, že při nynějším
rozpočtu neobyčejně nás cizina stopuje.
Musíme si býti vědomi, že každý
ten nejmenší detail toho rozpočtu jest sledován,
že každý nejmenší výdaj, který
je tam zařazen, je zvláště cizinou stopován
a nesmíme zapomínati, že na tuto cizinu jsme
v nejbližší době velice odkázaní,
neboť budeme od ní požadovati úvěr.
My musíme si býti vědomi, že každý,
kdo poskytnouti má úvěr, jistě uvažuje,
komu ho může poskytnouti a za jakých okolností
může doufat, že mu bude také skutečně
vrácen.
Ze směrodatných míst,
velevážení, bylo dáno jasně na
srozuměnou, že nezáleží cizině
ani tak na tom, že náš rozpočet vykazuje
deficit v této době, že chápu, že
tomu jsme se nemohli vyhnouti, ale cizina stopuje to, jaký
deficit jest vykázán v rozpočtu, a jaký
deficit byl očekáván a z jakých příčin
zvýšení tohoto rozpočtu docíleno,
resp. toho deficitu, který se tu vyskytuje oproti deficitům
předpokládaným. My jsme k tomu byli opětně
událostmi na Slovensku přinucení, zejména
rozpočtový výbor byl nucen zvyšovati
i ty cifry, které zařadil ministr. Samo sebou, že
kdyby mělo býti vyhověno všem činěným
návrhům - a bylo těch návrhů
dost a dost i v rozpočtovém výboru - dostoupil
by náš deficit výše daleko větší.
Cizina stopovala jistě s velikou nedůvěrou
náš konečný rozpočet a škodilo
by nám to velice při dalším jednání
o úvěr.
My resp. náš národ
dle podání dřívějšího
byl v cizině znám jako národ velice pracovitý,
šetrný a z vlastního poznání
přesvědčila se cizina, že náš
národ je také statečný.
Z těchto tří
složek zkonstruovala si cizina obraz, který jistě
byl kontur pro nás příznivých. A nyní,
kdy přicházejí zástupcové ciziny
mezi nás, podávají poněkud jiné
zprávy. Zprávy tyto nesouhlasí v mnohém
s tím, jak cizina se na nás před tím
dívala. Důkazem toho je jistá nedůvěřivost,
která se u ciziny proti nám ohlašuje, a je
to také pochopitelno. My musíme si doznat, že
v poslední době resp. po převratu u nás
započal život, jakého jsme nečekali,
život, jaký - řekl bych - příliš
lehce díval se na ten svět, život, který
byl docela odlišný od toho, který jsme čekali,
že se bude vyvinovati, který snad po mém názoru
nejsprávněji kritisoval Dr. Rašín,
když řekl, že žijeme "hejsasa, hopsasa".
Ovšem, velevážení pánové,
tu říkám hned: nemusíme snad tak příliš
černými skly dívat se na tento šedý
bod tak, jako s jistých stran na to díváno
jest. Musím říci, ze zdá se mně,
že snad i pan r. Rašín se na to příliš
černě dívá. Ale čím
více se do toho zamýšlíme a čím
více náš rozpočet sledujeme, tím
více kloníme se k tomuto přesvědčení,
že potřebí rychle nápravy.
Já sám omlouvám
tím tyto věci, (a snad bylo by dobře, aby
cizina, která si nás všímá i
v tomto smyslu, také zkorigovala svůj názor)
ten život, jak v poslední době začal
se vyvinovat u nás.
My nesmíme zapomenouti, že
stav celého našeho národa byl v době
války velmi těžký. Nás sice,
bohudíky, ta pravá vichřice válečná
nezastihla v našich zemích, ale nesmíme zapomenouti,
že stav náš přes to byl hrozný
v mnohém smyslu. Nesmíme zapomenouti, že naší
příslušníci hnáni byli do bratrovražedného
boje proti pokrevným svým bratrům, proti
Slovanům, že naši lidé byli hnáni
do boje proti těm, kteří s námi přátelsky
smýšleli, proti spojeneckým vládám
nás podporujícím, a že, podařilo-li
se našim příslušníkům do
těchto řad uniknouti, zde za to jejich příslušníci
nesmírně trpěli, že měli vedle
toho oprávněný strach, co stane se s těmi
hrdiny, dostanou-li se opět do rukou mstících
se vlád rakouských. A tu vedle těchto běd,
které válkou u nás byly zvyšovány
ještě následkem naprostého nedostatku,
který následkem zase té práce nám
nepřátelských vlád rakouských
byl tu vyvolán, neměli jsme ničeho jiného,
než tu naději, že těchto věcí
bude konec a že dospějeme k tomu, abychom mohli se
odměniti těm, kteří nám tyto
bědy způsobili. A tu, v době těch
nadějí, vidíme, že skutečně,
neočekávaně pro široké vrstvy
lidové, přikvapil 28. říjen. Ve dnech
následujících vidíme, jak bortí
se zpupnost Habsburků a Hohenzollernů. Lid náš
ovšem doufá, že tím nastal konec celé
války, že již nastává okamžité
a naprosté zlepšení a že všech těch
běd bude konec, a tak konečně dostává
se do stavu, ve kterém nepřejeme si, aby nadále
setrval a ze kterého, doufáme, záhy také
se dostane. Náš lid nedomýšlel vlastně
celou tu historii doby válečné, on stanul,
jak často se to v massách stává, na
cestě poloviční, on nedomyslil toho, že
jako my jsme trpěli za války, trpěla i cizina
a že válka vlastně nebyla jen k vůli
tomu, abychom dosáhli toho našeho cíle, vedena,
že tu byly také příčiny a strasti.
resp. zájmy těch, kteří válku
započali, a že musíme býti připraveni
po těch velikých pohromách na dlouhou rekonvalescenci
a že tedy nemůže býti ten stav, jak jsme
myslili, ihned ukončen, ihned zlepšen, že musíme
míti ještě dlouho a dlouho trpělivost,
abychom ze stavu, do kterého jsme se válkou dostali,
vyvázli. Mám za to, že nemusíme, velevážení,
zoufati, že jest potřebí jen opravdu pracovati,
že jest potřebí tomu lidu vysvětliti,
jak věci se mají a vyvíjejí, a jsem
přesvědčen, že ten náš dobrý
lid pochopí, že nedostane se nastoupenou cestou z
těchto zel válečných a že jen
opravdovou řekl bych českou prací může
uniknouti z důsledků války a že budeme
spěti pak rychlým krokem k lepším metám
a že bude lepší ten život, než se nám
ukazuje v této chvíli, kde, jak to nazval dr. Rašín,
jest život "hejsasa hopsasa"! Jest potřebí,
aby zejména ti, kteří se často nazývají,
prosím, vůdci lidu, vůdci těch mass,
tomu lidu upřímně a poctivě stav věcí
vysvětlili. Jest potřebí, aby mu otevřeně
řekli, že za dnešního stavu věcí
nemohou ten náš lid spasiti ještě ta hesla
o ničení anebo rušení kapitálů,
o znehodnocení majetku, o sesocialisování
všech závodů, že s tím se musí
při nejmenším posečkati.
Já jsem přesvědčen,
že bude dobře, bude-li tomu našemu lidu vysvětleno,
že ten majetek, který zde jest, jest tak nepatrný
proti těm potřebám, které by celý
národ náš měl na dlouhou dobu ukojiti,
a že tento majetek byl by velmi rychle utracen, dříve
než si sami myslíme. Jest potřebí na
určitém příkladu mu to vysvětliti,
jest potřebí, aby se mu ukázalo, že
taková továrna, zůstane-li státi,
nemá ceny nejen pro toho majitele, a také ho neuživí,
ale že nemá také ceny i pro ten s ní
související pracující lid, že
také toho neuživí. Jest potřebí
ukázati, že továrna, která snad na velikém
komplexu pozemkovém jest rozprostřena, že taková
továrna nepracující a užitek nedávající
jest vlastně přítěží tohoto
pozemku, že by měla býti v takovém případě
rozkopána, aby ten pozemek mohl býti lépe
využít aspoň k hospodářství.
A kdo z toho bude míti užitek? Mám za to, že
mi přiznáte všichni bez rozdílu, že
zajisté nikdo, ale škodu budeme míti všichni,
(Tak jest!) a škoda v řetězu dalším
se bude stupňovati. Úvěr v cizině
tím klesá a následkem klesání
tohoto úvěru sníží se také
naše valuta a za tu sníženou valutu my musíme
kupovati nezbytné prostředky výživy,
kterých se nám nedostává, tyto se
zdraží a nastane opětně dělnictvu
povinnost, aby se snažilo mzdy své zvedati, a tím
dostaneme se opětně do stížených
poměrů vývozních. Já jsem přesvědčen,
že když tím způsobem by se postupovalo
a domýšlely věci, přišli bychom
do jiných poměrů. Na druhé straně
můžeme tomu lidu ukázati a musíme mu
ukázati, co znamená takový závod jdoucí,
že jest to opětně v zcela obráceném
poměru. Nejlépe snad, prosím, můžeme
to na celé skupině našeho průmyslu ukázati.
My víme, že náš textilní průmysl
po většině stojí. A uvážíme-li,
že tento průmysl, kdyby měl býti plně
zaměstnán, spotřebuje asi za 200 mil. K surovin
měsíčně, tedy do roka za 2.400,000.000
K. a, prodá-li se výrobek z této suroviny
docílený, počítá se, že
asi dvě třetiny připadnou na práci
a zisk, respektive na režii a zisk, jedna třetina
z toho na suroviny. Kdyby se tento výrobek prodal, vrací
se nám za tyto výrobky z jednotlivých odvětví
textilních přes 4 miliardy 800 milionů do
roka. Tím způsobem vracel by se nám úvěr
z ciziny, tím způsobem naše továrna
plně zaměstnaná může platiti
na ni připadající daň, tedy odváděti
kvotu státu a odpadlo by placení příspěvků
z nezaměstnanosti dělnictva. To dělnictvo
dostává do svých rukou vyšší
mzdu, než může bráti z podpor státu.
Tu jest viděti při jednom tomto odboru průmyslovém,
co to znamená plná skutečná práce
a možnost vývozu. A tak tomu jest i v ostatních
odvětvích průmyslu a máme jich celou
řadu, která jsou vesměs schopna exportu,
a jejích výrobek byl by hledán za hranicemi
všeobecně.
Rozpočtu našemu tak,
jak byl předložen, bylo sice s jistých stran
při jeho předložení vytýkáno,
že jest sestavován příliš v duchu
a šabloně bývalého Rakouska. Proti tomu,
velevážení, jest potřeba poznamenati,
že jest to z častí pravda, ale musíme
uvážiti, že nebylo zde vlastně vyhnutí,
jelikož šlo o to, aby nenastalo zvláštní
nebezpečné vakuum, přerušení
celého chodu státního. Veškeré
zákony, přijaté bývalým Rakouskem,
zůstaly v platnosti i u nás, i normy, i celý
účetní mechanismus. Na základě
tohoto účetního mechanismu musil býti
celý rozpočet sestavován.
Ale přihlížíme-li
k rozpočtu blíže, přijdeme k přesvědčení,
že tak plně rakouský není, že to
nebylo možným, poněvadž naše seskupení
našich agend ministeriálních je docela jiné,
než ve starém Rakousku.
A přál bych si, velevážení,
aby nejen členové Národního shromáždění
a příslušné vedoucí kruhy našeho
národa věnovali našemu rozpočtu náležitou
pozornost, ale přál bych si, aby celá veřejnost
věnovala tomuto rozpočtu pozornost a co možná
detailně, neboť z tohoto rozpočtu přicházíme
k jasnému přesvědčení, že
máme veškeré podmínky pro krásnou
budoucnost našeho státu. Z něho můžeme
snadno dedukovati, jakým důležitým předmětem
byly naše země pro Rakousko a jakou důležitou
součástí bylo Slovensko. To teprve vidíme
ze snah, jak se namáhá Maďárie, aby
Slovensko dostala do své poroby. Jestliže tyto 2 složky
pracují vespolek, můžeme si domyslit, co při
opravdové, otevřené činnosti naší
dalo by se docíliti, když povážíme,
jakých darů přírodních a jaké
vyspělosti lidské ve státě našem
máme. Opravdovým studiem toho rozpočtu dostáváme,
řekl bych, vnitřní, ještě větší
přesvědčení a nadšení
o oprávnění našeho státu a o
jeho budoucnosti.
A tu jistě přispělo
by studium tohoto rozpočtu velice, abychom poznali, jak
malicherné jsou ty různé stranické
a třídní zápasy, a že jest záhodno,
abychom se spojili ku společné práci ku prospěchu
toho krásného budoucího celku.
Z rozpočtu také seznáváme,
že stát spočívá nejen na podmínkách
a na složkách průmyslových, obchodních,
ale seznáváme, že také velikou mají
proň cenu složky hospodářské,
tedy složky agrární, složky vědecké
i kulturní, a seznáváme, že jen za součinnosti
harmonické všech těchto složek můžeme
se dopracovati toho, čeho si přejeme, toho krásného
budoucího jednotného celku. Jen touto cestou můžeme
k ní spěti, a jsem přesvědčen,
že zejména i páni zástupci tříd
dělnických by nabyli přesvědčení,
že za součinnosti jejich můžeme dospěti
met, které dnes snad ani oni, ani my dobře vytušiti
nemůžeme. Musili by ovšem uznati, že nejnebezpečnějším
počínáním bylo by, chtíti podlamovati
to, co nám umožňuje budoucí náš
vývoz, náš budoucí export, tedy kdyby
se měl podlamovati nebo ochromovati jakýmkoliv způsobem
náš průmysl. Neboť bez zahraničního
vývozu velice těžko by bylo uchrániti
rovnováhu našeho rozpočtu, a kdyby se nám
nepodařilo uchrániti tuto rovnováhu, nejsou
možný také jisté, i sociální
opravy, jichž si všichni toužebně přejeme.
Neboť potřebné sociální opravy
umožní pak daleko klidnější práci
společnou s vrstvami dělnickými a budeme
pak společně skutečně moci vedle sebe
v jedné řadě pracovati za těmi vznešenými
cíli, abychom náš stát přivedli
na výši nebývalou.
Bez vzestupu našeho průmyslu
ale valuta udržeti se také nedá. Nám
nebylo by jistě možno opatřiti potřebnou
surovinu a důsledky toho by se dostavovaly další.
Naše čísla konečná
rozpočtu, musíme přiznati, jsou ovšem
veliká, a porovnáme-li je s rozpočtem předválečným
bývalého Rakouska, tu zdá se nám onen
rozpočet nepatrným. Ovšem nesmíme zapomínati,
že rozpočty válečné budou i v
jiných státech daleko jinak vypadati, než tomu
bylo před válkou.
My končíme celkovou
potřebou ohromnou. A byla již, jak jsem pravil, úctyhodná
a veliká čísla, která nám byla
předložena panem ministrem financí. Než
přes to, velevážení pánové,
rozpočtový výbor nemohl jinak, nežli
i tato čísla zvýšiti, a jsem přesvědčen,
že i vážené Národní shromáždění
uzná oprávněnost zvýšení
těch čísel, zejména, když složky
zvýšení spočívají v tom,
že byli jsme nuceni krýti nenadálou výpravu
resp. vznik nenadálé války na Slovensku a
pro tuto jedinou položku resp. pro ministerstvo Obrany bylo
zvýšiti položku o 607 mil. a zejména dedukující
se ze zvýšení ještě položka
válečných opatření, která
vzniká ze zvýšení válečných
přídělů vojsku, a to 84 mil. Tedy
jen pro Slovensko byla zvýšena potřeba na 691
mil. celkového výdeje.