Předseda:
Tomášek,
místopředsedové:
dr. Hajn, Konečný, Udržal;
zapisovatelé:
dr. Herben, Vacula,
větší počet
členů Národního shromáždění.
Zástupcové vlády:
Členové vlády: Habrman, dr. Hruban,
Klofáč, Prašek, dr. Rašín,
Staněk, dr. Soukup, dr. Stránský,
Stříbrný, Švehla, dr.
Vrbenský, dr. Zahradník.
Z kanceláře sněmovní:
JUDr. Haasz, tajemník sněmovní, zástupce
jeho,JUDr. Bartoušek.
1. Volba jednoho zapisovatele.
2. Volby do sloučených
výborů.
3. Zpravodaj dr. Schieszl.
Zpráva I. sociálně-politického výboru,
a
zpravodaj dr. Matoušek.
Zpráva II. právního výboru
o vládním návrhu zákona (tisk č.
908) o zabírání budov nebo jejich částí
pro účely veřejné (tisk č.
1091 a 1092)
4. Zpravodaj Zíka.
Zpráva výboru pro vodní hospodářství
o vládním návrhu (tisk č. 892), kterým
se mění působnost ministerstva zemědělství
a ministerstva veřejných prací ve věcech
vodního práva (tisk č. 980).
5. Zpravodaj Zíka.
Zpráva výboru pro vodní hospodářství
o vládním návrhu zákona (tisk č.
891) o příslušnosti ve věcech stavby
vodních cest (tisk č. 981).
6. Zpravodaj R. Pilát.
Zpráva finančního výboru o
vládním návrhu zákona (tisk č.
1056) o ocenění předmětů bursovních
obchodů pro účely poplatkové (tisk
č. 1142).
7. Zpravodaj dr. Veselý.
Zpráva finančního výboru o
vládním návrhu zákona (tisk č.
962) o poplatku za ujednání příslušnosti
soudní a za žaloby podle nich podané (tisk
č. 1143).
8. Zpravodaj R. Pilát.
Zpráva finančního výboru o
vládním návrhu zákona (tisk č.
967) o připuštění cizozemských
dlužních úpisů s prémiemi (tisk
č. 1144).
9. Zpravodaj dr. Kolísek.
Zpráva kulturního výboru o návrhu
člena Národního shromáždění
St. K. Neumanna, dra Uhlíře, L. Landové-Štychové,
Slavíčka a soudr. (tisk č. 642), aby zavedeny
byly veřejné zkoušky pěvecké
(tisk č. 1005).
10. Zpravodaj dr. Franke.
Zpráva ústavního výboru o návrhu
člena Národního shromáždění
J. S. Machara a soudr. (tisk č. 58), aby bylo zřízeno
ministerstvo národní osvěty při vládě
československé (tisk č. 1061).
11. Zpravodaj Skorkovský.
Zpráva imunitního výboru o žádosti
okresního soudu pro přestupky v Praze, aby Národní
shromáždění svolilo trestně stíhati
člena Národního shromáždění
obč. Josefa Svozila pro § 498 tr. z. (tisk č.
1134).
Po případě:
12. Zpráva výboru branného
o návrhu člena Národního shromáždění
Jaromíra Špačka a soudr. (tisk č. 1100)
na vyslání jednoho člena vlády a členů
Národního shromáždění,
po jednom z každé strany, jako poselstva k sibiřské
armádě československé, opatřeného
veškerou plnou mocí k navrácení této
armády domů.
13. Zpravodaj dr. Horáček.
Zpráva výboru pro reformu pozemkovou o návrhu
člena Národního shromáždění
dra B. Franty a soudr. (tisk č. 985), aby byl vydán
zákon o pozemkovém úřadě (tisk
č. 1160).
Předseda
(zvoní): Národní shromáždění
jest schopno se usnášeti.
Zahajuji schůzi.
Zahajuji ji, vážené
Národní shromáždění, za
okolností nesmírně vážných.
Ocitli jsme se od poslední svojí schůze rázem
uprostřed války. Naše mladá republika
byla napadena brannou mocí republiky maďarské,
jež za vedení komunistické vlády pokouší
se pokračovat v imperialistické politice vlády
Tiszovy a Karolyiovy, aby oloupila Slováky o právo
na národní sebeurčení a znovu je vydala
na pospas cizovlády maďarské.
Slovenské území
naší republiky bylo v pravém slova smyslu oddíly
Bely Kuhna přepadeno. Proveden byl do něho vpád
nejkrásnější oblasti naší
vlasti zaplaveny byly hrůzami válečnými.
Republika naše prožívá první válku.
Prožívá ji v okamžiku, kdy se cele a výhradně
připravovala žíti v míru, kdy za neklidného,
rozvratného vývoje v územích sousedních
naprosto od sebe odmítala jakoukoliv myšlenku svévolného
vměšování se, zasahování
do věcí sousedů. A přece byla republika
naše Maďary bez nejmenšího důvodu
napadena. Konstatujeme to s tohoto místa před forem
celého civilizovaného světa, aby bylo patrno,
kolik zločinné svévole bylo zapotřebí
k zahájení této naprosto bezdůvodné
války. (Výborně!)
Jedno jest však jasno: třebaže
jsme nechtěli válce a vzpírali se jí,
třebaže nám byla vnucena, vykonáme,
musíme vykonati všecko, aby zločinný
útok byl odražen, aby cizovládné imperialistické
plány byly rozmetány v prach, aby právo sebeurčení
národa zůstalo vítězem. (Výborně!
Potlesk.)
Zmýlili se naši nepřátelé,
zaměňujíce naši mírumilovnost
se slabostí. V tom okamžiku, kdy drahá naše
republika se octla v nebezpečí, kdy jde o její
život, v tom okamžiku není pochyby, co jest naší
povinností. Všichni na obranu napadené vlasti!
Není pro nás vyššího
příkazu než to, všecko ostatní
musí ustoupiti stranou. (Tak jest!) Jsme tím
povinni mladé své republice a její samostatnosti,
jsme tím povinni revoluci z 28. října. Dílo
její musí býti dovršeno, vymoženosti
její zabezpečeny. Jsme tím povinni těm,
kteří přijdou po nás, ježto jim
musíme odevzdati dědictví revoluce neztenčené.
Jsme tím konečně
povinni těm, kdož dobyli si nejvíce zásluh
o osvobození celého našeho národa československého,
statečným našim bojovníkům legionářským,
kteří za hranicemi krváceli za samostatný
stát (Výborně!) a kteří
z největší části jsou ještě
připoutáni k Sibiři. Co by dali za to, kdyby
svobody, které dobyli a jež jest teď v nebezpečí,
znovu životy svými mohli hájiti! Nemohou-li
tak činiti oni, oč větší jest
naše povinnost, abychom tak místo nich činili
my, aby nám pak právem nemohli říci:
Nedovedli jste ubrániti, čeho jsme vám dobyli!
(Výborně!)
Proto znovu pravím: Vlast
je napadena, všichni na obranu! Vím dobře,
ze teď nejde jen o naši věc, nýbrž
že běží o ohrožené dílo
samé mírové konference v Paříži.
Naše věc je také věcí těch
států, jež, porazivše zločinné
spiknutí německo-maďarské, směřující
k znásilnění celého světa,
nemohou teď dopustiti, aby poražení původcové
a viníci světové války v jiné
formě hleděli znovu uplatniti své imperialistické
choutky, a vítáme v tom směru kroky, jež
mocnosti ty z Paříže právě podnikly
a podnikají, a jsme přesvědčeni, že
musí učiniti a učiní ještě
více. Ale na to nikdo z nás nesmí spoléhati.
Spoléhání na cizí pomoc bylo by hříšnou
lehkomyslností, ba bylo by přímo zločinem!
(Dlouhotrvající souhlas. Hlasy: Tak jest! Výborně!)
Samostatný státní
útvar musí státi na svých nohou (Výborně!
Potlesk.), musí žíti vlastním životem!
Stát žijící z cizí milosti, není
prostě státem samostatným, nýbrž
státem vasalským (Tak jest!), a my vasaly
býti nechceme. (Hlučný souhlas.)
Dne 28. října setřásli
jsme na věčné věky všechno jařmo,
postavili se na vlastní nohy, a proto především
musíme spoléhati na sebe, na svou vlastní
sílu, na svou vlastní práci. (Výborně!
Potlesk.)
To znamená: dnes postavme
všecko do služeb obrany vlasti, zmobilisujme všechny
morální i fysické síly národa,
podřiďme všechno kategorickému příkazu
velikého okamžiku a můžeme hleděti
potom s pevnou a klidnou důvěrou v ústrety
dalšímu vývoji. Nepřítel mohl
se těšiti počátečním úspěchům
jen proto, že nás přepadl. Teď již
v celku postup jeho je zaražen, ba v západním
úseku v jednotlivých částech přešly
již statečné oddíly naše k útoku,
aby vypudily nepřítele.
Já sám ještě
s několika pány kolegy měl jsem posledních
dnů možnost na vlastní oči na místě
samém alespoň z části přihlédnouti
k obranným pracem a poznati ducha, jímž vedeno
a proniknuto je naše tamní mužstvo. Viděl
jsem na př. naše hochy a jejich důstojníky
v Komárně a viděl jsem zase velitele západního
úseku generála Mittelhausera s jeho štábem
při práci, a mohu říci: Zlatí
lidé! Málo slov, samá práce. Na jedné
straně jako by v nich oživl duch našich slavných
legií z bojišť ruských, francouzských
a italských, na druhé straně jakoby na ně
přešla ta cílevědomá drtící
jistota a pevnost, jakou se vyznačuje vrchní velení,
které šťastným rozhodnutím osudu
přešlo do rukou nevyrovnatelného pomocníka
Fochova, našeho generalissima Pellé. (Výborně!
Potlesk. Dlouhotrvající ovace.)
Vyhovuji jistě jen všeobecnému
přání srdcí nás všech,
vysílám-li odtud i našim dobrým hochům
tam na bojišti i jejich zdatnému velení až
po samého generalissima náš srdečný
pozdrav. (Výborně! Dlouhotrvající
potlesk.) Myslím však, že třeba vzpomenouti
i těch, jimž smrt vyrazila již zbraň z
rukou, a kteří položili život za přepadenou
vlast. Památka jejich zlatým písmem bude
se skvíti, vepsána do knihy boje za svobodu národa,
vedle všech jmen těch, kdož již před
28. říjnem v zahraničí připravovali
osvobození národa. (Souhlas.)
A ještě někoho
jest třeba vzpomenouti! Těch našich bratří
na Slovensku, kteří se stali přímými
obětmi sveřepého útoku, na jejichž
území rozbouřily se hrůzy válečné,
a jejichž domácnosti navštíveny byly těžkými
starostmi a útrapami válečnými. Právě
nejdražší, nejmilejší člen
v rodině našeho státu, nejmladší
jeho člen, byl zasažen přímým
útokem. Než my pravíme otevřeně:
"Hlavy vzhůru, bratři Slováci, hodina
vašeho konečného osvobození se blíží.
Cizovláda jest definitivně roztříštěna.
Co nedovedli udržeti Tiszové a Karolyiové,
o to se marně pokoušejí Kuhnové. (Výborně!
Potlesk.) Nerozlučný celek republiky československé,
spojující v sobě Čechy a Slováky
v jeden jediný národ československý,
vyjde i této války, i z této zkoušky
vítězem. (Výborně! Potlesk.)
Zárukou toho jest nám
již také neslýchaný ohlas, jaký
vzbudilo svévolné přepadení naší
republiky v celém národě, ve všech jeho
třídách, ve všech jeho vrstvách.
Kde kdo hlásí se nadšeně do řad
obránců vlasti. Nesmíme však zapomínati
jednoho: války se nevyhrávají jen bojem na
frontě, nýbrž také prací v zápolí.
(Souhlas.) A nyní platí: stupňovati,
zdvojnásobiti, ztrojnásobiti, ba zdesateronásobiti
výrobu všech potřebných věcí
doma. (Výborně! Potlesk.) Všecko musí
se podříditi potřebě ohrožené
vlasti. Různice a sváry, malicherné štvanice
stran musí ustoupiti nadobro do pozadí, kdy volá
do boje a do práce vlast a národ. (Výborně!
Potlesk.) Znovu pravím: ne slova, ne řeči,
nýbrž skutky jedině pomohou!
I Národní shromáždění
ruku v ruce s milovaným presidentem republiky a vládou
vykonají jistě plně svoji povinnost. Pro
vítězné zakončení vynuceného
boje přineseme všichni všechny možné
oběti. (Hlučný souhlas.) K vítěznému
jeho zakončení soustředíme všechno
své myšlení a všecko své snažení.
A jsem přesvědčen, že, vykoná-li
každý z nás svoji povinnost, - stejně
ti drazí naši bojovníci na frontě jako
všichni pracovníci doma, od prvního do posledního,
- výsledek nemůže býti pochybný.
S klidem a pevnou důvěrou můžeme patřiti
v budoucnost. Na naší straně je právo,
na naší straně bude také vítězství.
(Výborně! Dlouhotrvající potlesk.)
K slovu přihlásil se
zástupce ministerského předsedy p. ministr
Švehla; uděluji mu je
Ministr vnitra Švehla:
Jest mým úkolem, abych s tohoto místa konstatoval
ty skutečnosti, kterými náš mezinárodní
poměr k budapešťské vládě
může býti osvětlen. Přesvědčíte
se, že jsme byli napadeni zákeřně a
proti všem zvyklostem mezinárodního práva.
Dne 1. května došel presidenta
naší republiky telegram, podepsaný Bélou
Kuhnem, v němž se uznávají territoriální
národní požadavky československé
republiky bez výhrady. V telegramu Béla Khun vzdává
se historického práva a požadavku integrity
bývalé uherské koruny a žádá,
abychom se nevměšovali do vnitřních
věcí Maďarska, žádá ochrany
minorit a jistých výhod hospodářských.
Protože však zároveň bolševickým
vojskem, a to 30. dubna, bylo zákeřně napadeno
Komárno, president byl v pochybnosti, zda telegram skutečně
byl poslán Bélou Kuhnem.
Dne 3. května přinesly
listy zprávu, že velitel maďarských vojsk
před Komárnem se omluvil veliteli českém,
že prý bolševici zneužili maďarského
vojska k zákeřnému napadení československých
posic. Zpráva je nejasná; president očekával,
že obdrží z Budapešti oficiální
výklad komárenského přepadení
a omluvu. To se však nestalo. Jistě by vážné
jednání maďarské vlády za daných
nejistých poměrů komunikačních
musilo býti vedeno způsobem přesnějším.
Ve věci samé požadavky
telegramem vyslovené pokládáme za přijatelné
a některé za samozřejmé. President
měl příležitost, přijmouti dvě
deputace z Bratislavy, a to občanstva a universitních
profesorů. Také přijal deputaci občanstva
ze Žitného ostrova a, jak bylo veřejně
oznámeno, slíbil maďarské minoritě
zákonnou ochranu a vyslovil přání
přátelského spolužití majority
a minority na Slovensku.
Vláda československá
chovala se k prvé Karolyiově maďarské
vládě i k vládě bolševické
naprosto loyálně a korrektně. Chránili
jsme demarkační čáry, dohodou nám
přiřčené, a také Maďaři
rozhodnutí dohody přijímali, třebaže
jejich hlídky dopouštěly se zhusta neoprávněných
vpádů a útoků. Protože to byly
případy ojedinělé, nevyvozovali jsme
z toho důvodů pro zakročení. My jsme
se důsledně nevměšovali do vnitřních
poměrů Maďarů, třebaže jejich
agitátoři u velikém množství
zaplavovali Slovensko. Když nám s maďarské
strany činěny byly návrhy na utvoření
protibolševických legií maďarských
na našem territoriu, odmítli jsme kategoricky tento
pokus pod jakoukoliv formou a jakýmkoliv odůvodněním.
Když později pak Rumunsko a Jihoslované postupovali,
i tehdy zdrželi jsme se - a chci konstatovati zde, že
od ententy nebyli jsme k zakročení vyzváni.
Rumunská ofensiva měla
značný vliv na maďarské territorium
za demarkační čarou jižně od
Užhorodu. Maďarské úřady tehdy
před nastoupením Rumunů opouštěly
hromadně místa, vznikla anarchie a obyvatelstvo
žádalo nás pro ochranu svoji vlastní
za okupaci. Když mezitím ententa přiřkla
nám podkarpatské Rusy, nastala povinnost, ruské
území a k tomu nezbytné železniční
spojení obsaditi, a bylo tedy jejich dočasné
obsazení v zájmu okupace ententou nám uložené
nutné.
Tyto skutečnosti, které
mluví jasně a zřetelně, že my
od samého počátku vývoje poměrů
k Maďarům úzkostlivě dbali jsme mezinárodního
práva a že chovali jsme se naprosto loyálně,
myslím, že všichni nám potvrdí.
Bela Khun neměl tudíž nejmenší
příčiny ke vpádu na Slovensko. Tento
vpád nám nebyl oznámen a také se nám
nedostalo z Budapešti po celou tu dobu naprosto žádného
protestu nebo oznámení.
Chci upozorniti při tom také
na telegram, podepsaný Belou Kuhnem a adresovaný
presidentům Wilsonovi a Masarykovi. Připomínám
jen mimochodem, že tento telegram, který uveřejněn
byl v novinách, našeho presidenta nedošel. V
něm vytýkají se nám, resp. našemu
vojsku, ukrutnosti. President Masaryk dal hned věc vyšetřiti
zvláštním poslem a můžeme konstatovati
již dnes, že ukrutností nejen na vojácích,
nýbrž i na civilním obyvatelstvu našeho
státu dopouštěli se naopak naši nepřátelé,
jak také již veřejně bylo konstatováno.
Maďarští agenti, jak bylo zjištěno,
roztrušují sami svoje zprávy o ukrutnostech,
aby šířili strach a podněcovali své
vojsko.
Nechci a nebudu uvažovati o
cílech maďarské invase, ale maďarské
bolševictví, jak se jeví, není nikterak
systémem opravdově socialistickým, jest v
něm veliká a silná dávka maďarského
šovinismu a imperialismu. Maďarští šovinisté
nemohou zapomenouti, že vykořisťovali sta a staletí
v starém Uhersku 4 nemaďarské národy.
Maďarští šovinisté byli hlavními
fedrovateli hrozné války a oni s plným vědomím
přijali také úkol pangermánského
předvoje a ztotožňovali se s vídeňsko-berlínským
programem Berlín-Bagdad. Maďarská invase není
nic jiného, než prakse známého poselství
páně Erzbergrova, ilustrujícího pronikavě
pangermánský tlak pro východní část
Evropy. Známe své odpůrce a stojíme
na stráži v zájmu nejen lidu a spojenců,
svých sousedů a ententy, ale i celé Evropy.