Tyto mravní povinnosti naše
k legionářstvu pozůstávají
předně ve stálé vzpomínce na
většinu legionářských vojsk,
která dosud nacházejí se mimo území
této vlasti, jejich spoluobětmi osvobozené,
totiž na naší armádu sibiřskou.
My jsme nejen povinni, vzpomínati
této armády, která jméno československé
nejvíce v úctě celého světa
rozšířila, nýbrž my jsme povinni
také starati se, aby tito lidé vrátili se
co nejdříve mezi nás proto, poněvadž
svůj úkol, pomáhati rozmnožováním
kapitálu ctí našeho národa k osvobození
naší vlasti, již vykonali a poněvadž
jest spravedlivo, aby po vykonání dobrého
díla mohli býti mezi námi a mohli rozšiřovat
ty myšlenky, které do jisté míry já
v celém svém působení jsem rozšiřoval
a chci zde rozšiřovat dále.
Legionáři sibiřští
musí se vrátiti sem mezi nás co nejdříve
a proto z usnesení svého klubu zdůrazňuji
tuto žádost, aby se tu stali jedněmi z nejspolehlivějších
elementů nového československého politického,
demokratického života, příslušníky
nejlepších representantů našeho opravdu
nového českého člověka vůbec.
(Výborně!)
Proto musíme v dnešní
debatě žádati vládu co nejdůrazněji,
aby se starala, by legionáři sibiřští
co nejdříve domů se vrátili, a nešetřila
žádných nákladů, žádných
prostředků, a aby se tak stalo co nejdříve,
t. j. aby se tak mohlo státi dopravou mořskou, poněvadž
suchozemská, zdá se, na dlouhou dobu bude ještě
vyloučena. (Výborně!)
A tu, vážení přátelé,
musím současně žádati vás,
abyste potud, než toto opatření vládní
bude moci býti vykonáno, než budou moci naši
bratři ze Sibiře se vrátiti, vzpomínali
jich nejenom pochvalami časopiseckými, nejen slovy
na schůzích, nýbrž aby toto Národní
shromáždění jako representant vůle
národní dalo své vzpomínce, své
úctě k těmto legiím rychlý
důraz tím, že jim, čekajícím
zpráv o tom, jakým způsobem se náš
národní život v tomto státě vyvíjí,
dodá se co nejdříve positivní zprávy
poselstvem, které skutečně toto slavné
Národní shromáždění a
náš národ bude důstojně representovat.
Já proto žádám
Národní shromáždění, aby
uložilo vládě, by toto poselstvo do Sibiře
vyslala co nejdříve a aby toto poselstvo bylo skutečně
poselstvím důstojným. A toto poselstvo bude
důstojné jen tenkráte, když nebude se
skládati jenom z representantů všech politických
stran našeho národa, nýbrž i když
tito representanti budou lidmi vysoké mravní, kulturní
výše, velkých kulturních jmen našeho
národa. Poněvadž naše armáda sibiřská
měla a má svoji zvláštní psychologii,
této armádě nebude imponovat jenom nějaká
funkce, této armádě budou imponovat v tomto
poselstvu pouze jména lidí, kteří
v našem národě něco znamenali ještě
dříve, než toto Národní shromáždění
se sešlo. (Výborně!) Já proto
se vším důrazem přál bych si,
aby v tomto poselstvu byl vůlí národa z tohoto
shromáždění náš milý
mistr Machar, (Výborně!) který měl
velkou zásluhu o to, že velká řada našich
bratří v Sibiři do řad našich
vstoupila následkem zprávy, že on, tento lev
českého revolučního ducha v době
rakouského žalářování
rovněž v žaláři se ocitl. Tento
člověk může přinést tu
mravní posilu naší sibiřské armádě,
aby trvala v klidu, dokud se nepodaří vrátiti
jí zpět, takoví lidé mohou skutečně
tuto slavnou sněmovnu tam u našich lidí na
Sibiři důstojně representovat. Ale já
musím také žádati, aby v tomto poselstvu
zastoupena byla také vláda, která z tohoto
Národního shromáždění,
která z revoluce české a revoluční
vůle vzešla. A proto žádám, aby
v tomto poselstvu a v jeho čele stál také
jeden člen naší vlády, který
by mohl býti u naší sibiřské
armády representantem naší republiky. (Výborně!)
To je jedna věc. Ale zdá
se mně, že vaše a nás všech úcta
k legiím a vzpomínka na ně nebyla by úplná
a nedošla by náležitého ocenění,
kdybych neřekl, že je naší povinností,
aby se tato úcta vyjadřovala jinak, než dosud,
bohužel, se vyjadřovala, i v úřadech
i v národě i v obecenstvu. O tom, jak se tato úcta
vyjadřovala v úřadech, uvedl několik
velmi eklatantních dokladů referent bratr Markovič
ve své včerejší řeči a
já prosím velmi důrazně pana ministra
vnitra Švehlu, aby si dobře této zprávy
povšiml a aby různé ty okresní hejtmany,
kteří takovým hanebným způsobem
s vrátivšími se invalidy a legionáři
zacházejí, aby tyto okresní hejtmany nejen
volal k pořádku, ale aby je z řad úřednictva
nové československé republiky pro toto jednání
co nejdříve vyloučil. (Výborně!
Potlesk!)
Za druhé bych prosil s tohoto
místa veškerý náš národ,
aby své úctě k legionářům
dával jinakým způsobem průchod, než
se stalo na př. onehdy v kostele týnském,
kde ruský legionář-invalida, člověk
inteligentní, pokrokový, učitel ve svém
povolání předválečném,
člověk, jejž jsem sám jako člen
superabitrační komise ve Vladivostoku uznal za invalidu,
poněvadž mu granát roztříštit
ruku, aby ten člověk za to, že jako pokrokový
muž pokládal za svou povinnost, ohraditi se proti
surovým a ruským (v tom špatném slova
smyslu z posledních dob), bolševickým methodám
vtloukání cizích politických názorů
druhým, za to, že se opovážil chrániti
příslušníci slabšího pohlaví
před insulty, aby na to sám byt insultován,
aby mu bylo za to pliváno ve tvář, aby byl
za to kopán a pohlavkován. (Výborně!
Potlesk).
Drazí přátelé!
Takovým způsobem svých legionářů
národ neuctí a takovým způsobem velmi
špatnou službu mezi legionáři konají
pro sebe právě ti, kteří by jich právě
pro sebe co nejvíce potřebovali a ke kterým
vlastně svým pokrokovým smýšlením
veliká část legionářstva náleží.
Aby se tyto věci neopakovaly,
jest nutno, aby v našem národě nastal ten duch
snášenlivosti, vzájemné úcty,
jednoty ve chtění svobody, důstojnosti tohoto
života, který stvořil celé naše
zahraniční revoluční hnutí
a stvořil naši armádu. My jsme byli - a já
to konstatoval již v prvé své řeči
- v zahraničí příslušníky
všech politických stran, veškerých možných
světových názorů, ale my jsme našli
ve jménu cti a důstojnosti národa, jeden
výraz své národní vůle. Zapomněli
jsme na své stranické rozdíly, nervali jsme
se mezi sebou, neužívali jsme proti sobě demagogických
frásí, šli jsme za jedním cílem
a toho jsme dosáhli. (Výborně!)
A tento duch národa měl
by býti uctěním těch padlých
a toho legionářstva vůbec. Má-li býti
uctěna památka legionářů způsobem
mravním, jest nutno, aby tento názor na vývoj
našeho života, aby tento názor na povinnost českých
lidí v této těžké, přechodné,
kritické době rozšiřoval se v našem
národě ještě dále, trval a rostl.
(Výborně!)
A tento názor potom žádá
přirozeně, aby nebylo legionářstvo
různými manipulacemi žurnalistickými
strhováno do toho neřádného, podlého,
nenáviděného stranického boje (Potlesk),
...aby se z legionářů nedělal nástroj
k tomu, aby se kterákoli strana mohla spíše
dovolávati pro sebe hlasu této nejušlechtilejší
části národa. Nechte legionáře
stranou od politických, nízkých stranických
zápasů, my jsme a byli jsme věrni jedině
vznesenému pojmu vlasti, my jsme a byli jsme věrni
jeho representantu v zahraničí, nyní presidentu
Republiky Masarykovi, tohoto člověka ctíme
a budeme ctíti a jeho rozkazů slepě poslouchati,
jako představitele jednotné vůle národa
a pro žádné stranické hašteření
pracovati povoláni nejsme. (Výborně!)
To také žádá
od Vás legionářstvo, chcete-li splnit své
mravní závazky k němu. (Předseda:
Pane kolego...) Hned končím.
A dále, vzácní
přátelé, povinností naší
je, chceme-li uctíti naše legionáře,
abychom my všichni odpírali těm smutným
zjevům, podobným tam tomu vývoji v Rusku,
té době Nerenského, jak jsem o tom posledně
mluvil, který u nás začíná
a u nás nemile se roztahuje. To znamená, drazí
přátelé, že musíme státi
všichni na stráži a nesmíme dopustiti,
aby ty poměry, které vedly k neštěstí
ruského národa, vedly u nás k neštěstí,
neschopností naší, nedostatkem energie naší
vlády. Musíme žádati zkrátka
a dobře, aby v tomto našem státě zachována
byla při jeho budování ke státní
formě, ve které bychom byli všichni bez rozdílu
svých poměrů stejní, ve kterém
bychom měli všichni stejné podmínky
lepšího sociálního zdaru, cesta demokracie,
o které mluvil prof. Masaryk v Petrohradě, cesta
práce a pořádku a na té cestě
a pořádku musí vláda nalézti
všechny nás a musí sama činorodě,
energicky, tuto cestu chrániti a upraviti.
To znamená, že v tomto
státě, chcete-li uctíti památku legionářů
padlých a vzpomínati důstojně na ty,
kteří dosud jsou venku, že v tomto státě
není žádné samovůle žádného
samozvanectví, žádných samosoudů,
žádného nečinného přihlížení
k anarchii, žádného nedostatku energické
ruky vůči živlům zločinným,
ať patří ku kterékoliv straně,
ať se kryjí pod jakékoliv roucho. (Výborně!
Potlesk.)
To znamená, drazí přátelé,
že vláda musí vzíti do ochrany veškeré
ty živly, které pracují k zachování
pořádku; to znamená, že se musíme
dívati na ty různé orgány vládní,
které slouží k zachování pořádku,
jinak než za Rakouska. Dnes jsou policie, četnictvo
a vojsko representanty naší vůle, dnes slouží
naší demokratické republice. Každé
vojsko, každý zákon, a každý orgán
podroben jest kontrole tohoto Národního shromáždění,
a vláda musí ho k zachování zákonných
cest v tomto státě používati. To znamená,
že jmenovitě nesmí dovolovati, aby byli kdekoliv
způsobem neslušným lidé, kteří
se dopustili zločinu, chráněni před
následky svého činu, to znamená, že
nesmí býti nikde ustupováno teroru.
To žádá respekt
k legionářům. Když tak budeme postupovati,
- chci vyhověti hlasu p. předsedy, abych nepřekročoval
dovolené lhůty, když to budeme míti
na zřeteli, to není nic strannického, a jsem
přesvědčen, že celá sněmovna
sdílí můj názor, že nesmí
býti trpěna zločinnost v tomto státě,
že uctíme nejlépe dílo vykonané
legionáři.
Věřím, že
i tak vykoná tato sněmovna, národ a stát
svou mravní povinnost k legionářům
a ovšem také přijetím návrhu
a resoluce, navržené legionářským
výborem, dle referátu přítele Markoviče.
K tomu vás vyzývám a volám. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda:
Slovo má pan kolega Pik.
Posl. Pik: Slavné Národní
shromáždění!
Národní shromáždění
má vykonati malou sice, ale samozřejmou povinnost
k revolučnímu vojsku československého
národa. My všichni bez rozdílu máme
hlubokou úctu k těm, kteří v dobách
nejhorších s nasazením vlastního života
s myšlenkou, že neuvidí více svých
rodin, že nevrátí se více do své
vlasti, že mohou býti zajati, pověšeni
nebo jinak zničeni, vykonali ohromnou revoluční
činnost a povinnost k svému národu a že
k této činnosti a této práci vedla
je velká idea osvobození československého
národa. Je samozřejmo, že národ, který
vidí tyto historické činy našich legií,
má k nim povinnost materielní a morální.
Národ musí v první řadě oceniti,
že činy našich legií byly ty, které
měl vlastně vykonati národ sám, ale
konati nemohl. Naše legie byly revolučním vojskem
spoutaného československého národa
a jako revoluční vojsko vykonaly svoji povinnost
za hranicemi. Naše legie mohou býti důstojně
přiřazeny k velké epoše našich
českých dějin, k hnutí husitskému,
poněvadž stejně i naše legie vedla do
zápasu idea, vedla do zápasu věc vlastního
národa a jeho svobody. Naši legionáři
však pro politiku vlastního národa uvnitř
i v zahraničí vykonali oběť neocenitelnou.
Vytvořily-li se mezinárodní
poměry na prospěch našeho národa, pak
tu platí v první řadě vděk
vedle Masaryka, Beneše a ostatních pracovníků
za hranicemi také legiím, které mocí
demokratickou a revoluční podepřely a posílily
mezinárodní diplomacii československého
národa. Pro vnitřní politiku věc legionářů
měla též ohromný význam v nejhorších
dobách. Když jsme klesali, byli jsme posíleni
hrdinnými činy našich legionářů
a naše vnitřní politika byla v souhlasu s mezinárodní
politikou, ale také s revoluční činností
našich vojů legionářských. Musíme
tedy legionářům našim pro naše
dějiny postaviti skutečně bez frází
pomník věčné slávy a celý
národ jistě historii toho velikého hnutí
zachová v dobré paměti.
My však máme v prvé
řadě jednu morální povinnost, na kterou
zde bylo upozorněno a sice vybudovati zařízení
a stav v naší republice, aby to odpovídalo
psychologii našich legionářů, o kterých
můžeme říci, že to byli šlechticové
ducha, kteří za ideu a za svobodu vstoupili do boje.
My v první řadě musíme u legionářů
vyvolati zdání, že oni vykonali veliké
činy pro svobodu národa a musíme je přesvědčiti
zařízeními v naší republice,
že oni nebojovali pouze pro svobodu několika tisíců
bohatých lidí a keťasů, nýbrž
že jejich boj o svobodu platí celému národu.
(Výborně! Potlesk!) U legionářů
nesmí vzniknouti dojem, že lid pracující,
lid chudobný, od lichvářů a keťasů
odíraný, musí choditi na ulici, aby se dovolával
chleba, aby se dovolával ochrany proti těm, kteří
jej okrádají, kteří jej ničí.
Legionáři jistě
velice těžce nesou, že v národě
našem není s dostatek energie k tomu, aby cestou zákona
nejpřísnějšími prostředky
bylo vystoupeno proti těm, kteří zneužívají
svobody, které jim právě legionáři
dobyli. (Výborně! Potlesk.) Jest to první
naší povinností, abychom úpravou poměrů
v naší republice prokázali, že boj legionářů
nebyl bojem pro kapitalismus, pro lichvu, nýbrž že
byl bojem pro československý národ, který
v majoritě se skládá z lidu pracujícího.
(Výborně! Potlesk.)
Konečně my musíme
legionářům také prokázati,
že i jiné vnitřní poměry musí
býti upraveny ve shodě s jejich psychologií
a nazíráním.
Slavné Národní
shromáždění, nejsem proto, abychom měli
v naší republice rozdíly mezi naším
vojskem, my nechceme ty a ony formace, které dnes trvají,
my chceme novou organisaci českoslovanské armády
na podkladě miličním (Výborně!),
demokratickou. Chceme novým duchem vedenou a novými
tendencemi řízenou obranu československého
národa. Ale, pánové, my nesmíme se
diviti tomu, že z řad legionářů
docházejí těžké stížnosti
na to, že duch starého Rakouska v četných
případech v naší armádě
ještě straší. Naši legionáři
právem si stěžují, že sice v něčem
poměry se formálně pozměnily, že
mnohý důstojník naší armády
opentlil se červeno-bílým odznakem, že
má novou uniformu, že přísahal na republiku,
ale to, co měl v sobě ze starého Rakouska,
že přenést do poměrů naší
republiky. My chceme-li býti vděční
našim legionářům, musíme se postarati
o to, aby ten duch a ta idea, která byla vedoucí
u legionářů, staly se také vedoucími
pro naši dosavadní armádu, aby starý
rakouský duch byl vymýtěn, ale též
ona opatření, která jsou rázu naprosto
rakušáckého. Prosím, my máme
zjištěn jeden případ v Plzni, že
důstojnický zástupce opovážil
se přes striktní zákaz ministerstva Národní
obrany dáti uvázati vojáka provazy (Slyšte!)
- trest to, který byl zrušen již dávno
v Rakousku. Naprostou libovůlí bez rozkazu, bez
soudu byl voják pro nepatrný přestupek potrestán.
Máme ale ještě jiné případy
a když tu oceňujeme význam revoluční
práce našich legionářů, musíme
žádati, aby ten starý duch z našeho života
byl vymýtěn, aby skutečně republika
byla vybudována tak, jak si to ve svých velikých
duších představovali legionáři,
když za svobodu svého národa položili
oběť svého života a když vykonali
všechno pro tento ohromný historický zápas
našeho národa.
To je morální stránka,
která se dotýká našich legionářů.
Bylo by nesprávno, kdyby s této tribuny bylo líčeno,
že ty věci, které se odehrávají
na ulicích a které snad, jdou-li do forem naprosto
zvrácených, které jistě nebudou uznány
žádným, že by tyto zjevy na ulicích
měly nějaký úmyslně provokační
a teroristický ráz.