Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Tyto mravní povinnosti naše k legionářstvu pozůstávají předně ve stálé vzpomínce na většinu legionářských vojsk, která dosud nacházejí se mimo území této vlasti, jejich spoluobětmi osvobozené, totiž na naší armádu sibiřskou.

My jsme nejen povinni, vzpomínati této armády, která jméno československé nejvíce v úctě celého světa rozšířila, nýbrž my jsme povinni také starati se, aby tito lidé vrátili se co nejdříve mezi nás proto, poněvadž svůj úkol, pomáhati rozmnožováním kapitálu ctí našeho národa k osvobození naší vlasti, již vykonali a poněvadž jest spravedlivo, aby po vykonání dobrého díla mohli býti mezi námi a mohli rozšiřovat ty myšlenky, které do jisté míry já v celém svém působení jsem rozšiřoval a chci zde rozšiřovat dále.

Legionáři sibiřští musí se vrátiti sem mezi nás co nejdříve a proto z usnesení svého klubu zdůrazňuji tuto žádost, aby se tu stali jedněmi z nejspolehlivějších elementů nového československého politického, demokratického života, příslušníky nejlepších representantů našeho opravdu nového českého člověka vůbec. (Výborně!)

Proto musíme v dnešní debatě žádati vládu co nejdůrazněji, aby se starala, by legionáři sibiřští co nejdříve domů se vrátili, a nešetřila žádných nákladů, žádných prostředků, a aby se tak stalo co nejdříve, t. j. aby se tak mohlo státi dopravou mořskou, poněvadž suchozemská, zdá se, na dlouhou dobu bude ještě vyloučena. (Výborně!)

A tu, vážení přátelé, musím současně žádati vás, abyste potud, než toto opatření vládní bude moci býti vykonáno, než budou moci naši bratři ze Sibiře se vrátiti, vzpomínali jich nejenom pochvalami časopiseckými, nejen slovy na schůzích, nýbrž aby toto Národní shromáždění jako representant vůle národní dalo své vzpomínce, své úctě k těmto legiím rychlý důraz tím, že jim, čekajícím zpráv o tom, jakým způsobem se náš národní život v tomto státě vyvíjí, dodá se co nejdříve positivní zprávy poselstvem, které skutečně toto slavné Národní shromáždění a náš národ bude důstojně representovat.

Já proto žádám Národní shromáždění, aby uložilo vládě, by toto poselstvo do Sibiře vyslala co nejdříve a aby toto poselstvo bylo skutečně poselstvím důstojným. A toto poselstvo bude důstojné jen tenkráte, když nebude se skládati jenom z representantů všech politických stran našeho národa, nýbrž i když tito representanti budou lidmi vysoké mravní, kulturní výše, velkých kulturních jmen našeho národa. Poněvadž naše armáda sibiřská měla a má svoji zvláštní psychologii, této armádě nebude imponovat jenom nějaká funkce, této armádě budou imponovat v tomto poselstvu pouze jména lidí, kteří v našem národě něco znamenali ještě dříve, než toto Národní shromáždění se sešlo. (Výborně!) Já proto se vším důrazem přál bych si, aby v tomto poselstvu byl vůlí národa z tohoto shromáždění náš milý mistr Machar, (Výborně!) který měl velkou zásluhu o to, že velká řada našich bratří v Sibiři do řad našich vstoupila následkem zprávy, že on, tento lev českého revolučního ducha v době rakouského žalářování rovněž v žaláři se ocitl. Tento člověk může přinést tu mravní posilu naší sibiřské armádě, aby trvala v klidu, dokud se nepodaří vrátiti jí zpět, takoví lidé mohou skutečně tuto slavnou sněmovnu tam u našich lidí na Sibiři důstojně representovat. Ale já musím také žádati, aby v tomto poselstvu zastoupena byla také vláda, která z tohoto Národního shromáždění, která z revoluce české a revoluční vůle vzešla. A proto žádám, aby v tomto poselstvu a v jeho čele stál také jeden člen naší vlády, který by mohl býti u naší sibiřské armády representantem naší republiky. (Výborně!)

To je jedna věc. Ale zdá se mně, že vaše a nás všech úcta k legiím a vzpomínka na ně nebyla by úplná a nedošla by náležitého ocenění, kdybych neřekl, že je naší povinností, aby se tato úcta vyjadřovala jinak, než dosud, bohužel, se vyjadřovala, i v úřadech i v národě i v obecenstvu. O tom, jak se tato úcta vyjadřovala v úřadech, uvedl několik velmi eklatantních dokladů referent bratr Markovič ve své včerejší řeči a já prosím velmi důrazně pana ministra vnitra Švehlu, aby si dobře této zprávy povšiml a aby různé ty okresní hejtmany, kteří takovým hanebným způsobem s vrátivšími se invalidy a legionáři zacházejí, aby tyto okresní hejtmany nejen volal k pořádku, ale aby je z řad úřednictva nové československé republiky pro toto jednání co nejdříve vyloučil. (Výborně! Potlesk!)

Za druhé bych prosil s tohoto místa veškerý náš národ, aby své úctě k legionářům dával jinakým způsobem průchod, než se stalo na př. onehdy v kostele týnském, kde ruský legionář-invalida, člověk inteligentní, pokrokový, učitel ve svém povolání předválečném, člověk, jejž jsem sám jako člen superabitrační komise ve Vladivostoku uznal za invalidu, poněvadž mu granát roztříštit ruku, aby ten člověk za to, že jako pokrokový muž pokládal za svou povinnost, ohraditi se proti surovým a ruským (v tom špatném slova smyslu z posledních dob), bolševickým methodám vtloukání cizích politických názorů druhým, za to, že se opovážil chrániti příslušníci slabšího pohlaví před insulty, aby na to sám byt insultován, aby mu bylo za to pliváno ve tvář, aby byl za to kopán a pohlavkován. (Výborně! Potlesk).

Drazí přátelé! Takovým způsobem svých legionářů národ neuctí a takovým způsobem velmi špatnou službu mezi legionáři konají pro sebe právě ti, kteří by jich právě pro sebe co nejvíce potřebovali a ke kterým vlastně svým pokrokovým smýšlením veliká část legionářstva náleží.

Aby se tyto věci neopakovaly, jest nutno, aby v našem národě nastal ten duch snášenlivosti, vzájemné úcty, jednoty ve chtění svobody, důstojnosti tohoto života, který stvořil celé naše zahraniční revoluční hnutí a stvořil naši armádu. My jsme byli - a já to konstatoval již v prvé své řeči - v zahraničí příslušníky všech politických stran, veškerých možných světových názorů, ale my jsme našli ve jménu cti a důstojnosti národa, jeden výraz své národní vůle. Zapomněli jsme na své stranické rozdíly, nervali jsme se mezi sebou, neužívali jsme proti sobě demagogických frásí, šli jsme za jedním cílem a toho jsme dosáhli. (Výborně!)

A tento duch národa měl by býti uctěním těch padlých a toho legionářstva vůbec. Má-li býti uctěna památka legionářů způsobem mravním, jest nutno, aby tento názor na vývoj našeho života, aby tento názor na povinnost českých lidí v této těžké, přechodné, kritické době rozšiřoval se v našem národě ještě dále, trval a rostl. (Výborně!)

A tento názor potom žádá přirozeně, aby nebylo legionářstvo různými manipulacemi žurnalistickými strhováno do toho neřádného, podlého, nenáviděného stranického boje (Potlesk), ...aby se z legionářů nedělal nástroj k tomu, aby se kterákoli strana mohla spíše dovolávati pro sebe hlasu této nejušlechtilejší části národa. Nechte legionáře stranou od politických, nízkých stranických zápasů, my jsme a byli jsme věrni jedině vznesenému pojmu vlasti, my jsme a byli jsme věrni jeho representantu v zahraničí, nyní presidentu Republiky Masarykovi, tohoto člověka ctíme a budeme ctíti a jeho rozkazů slepě poslouchati, jako představitele jednotné vůle národa a pro žádné stranické hašteření pracovati povoláni nejsme. (Výborně!)

To také žádá od Vás legionářstvo, chcete-li splnit své mravní závazky k němu. (Předseda: Pane kolego...) Hned končím.

A dále, vzácní přátelé, povinností naší je, chceme-li uctíti naše legionáře, abychom my všichni odpírali těm smutným zjevům, podobným tam tomu vývoji v Rusku, té době Nerenského, jak jsem o tom posledně mluvil, který u nás začíná a u nás nemile se roztahuje. To znamená, drazí přátelé, že musíme státi všichni na stráži a nesmíme dopustiti, aby ty poměry, které vedly k neštěstí ruského národa, vedly u nás k neštěstí, neschopností naší, nedostatkem energie naší vlády. Musíme žádati zkrátka a dobře, aby v tomto našem státě zachována byla při jeho budování ke státní formě, ve které bychom byli všichni bez rozdílu svých poměrů stejní, ve kterém bychom měli všichni stejné podmínky lepšího sociálního zdaru, cesta demokracie, o které mluvil prof. Masaryk v Petrohradě, cesta práce a pořádku a na té cestě a pořádku musí vláda nalézti všechny nás a musí sama činorodě, energicky, tuto cestu chrániti a upraviti.

To znamená, že v tomto státě, chcete-li uctíti památku legionářů padlých a vzpomínati důstojně na ty, kteří dosud jsou venku, že v tomto státě není žádné samovůle žádného samozvanectví, žádných samosoudů, žádného nečinného přihlížení k anarchii, žádného nedostatku energické ruky vůči živlům zločinným, ať patří ku kterékoliv straně, ať se kryjí pod jakékoliv roucho. (Výborně! Potlesk.)

To znamená, drazí přátelé, že vláda musí vzíti do ochrany veškeré ty živly, které pracují k zachování pořádku; to znamená, že se musíme dívati na ty různé orgány vládní, které slouží k zachování pořádku, jinak než za Rakouska. Dnes jsou policie, četnictvo a vojsko representanty naší vůle, dnes slouží naší demokratické republice. Každé vojsko, každý zákon, a každý orgán podroben jest kontrole tohoto Národního shromáždění, a vláda musí ho k zachování zákonných cest v tomto státě používati. To znamená, že jmenovitě nesmí dovolovati, aby byli kdekoliv způsobem neslušným lidé, kteří se dopustili zločinu, chráněni před následky svého činu, to znamená, že nesmí býti nikde ustupováno teroru.

To žádá respekt k legionářům. Když tak budeme postupovati, - chci vyhověti hlasu p. předsedy, abych nepřekročoval dovolené lhůty, když to budeme míti na zřeteli, to není nic strannického, a jsem přesvědčen, že celá sněmovna sdílí můj názor, že nesmí býti trpěna zločinnost v tomto státě, že uctíme nejlépe dílo vykonané legionáři.

Věřím, že i tak vykoná tato sněmovna, národ a stát svou mravní povinnost k legionářům a ovšem také přijetím návrhu a resoluce, navržené legionářským výborem, dle referátu přítele Markoviče. K tomu vás vyzývám a volám. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo má pan kolega Pik.

Posl. Pik: Slavné Národní shromáždění!

Národní shromáždění má vykonati malou sice, ale samozřejmou povinnost k revolučnímu vojsku československého národa. My všichni bez rozdílu máme hlubokou úctu k těm, kteří v dobách nejhorších s nasazením vlastního života s myšlenkou, že neuvidí více svých rodin, že nevrátí se více do své vlasti, že mohou býti zajati, pověšeni nebo jinak zničeni, vykonali ohromnou revoluční činnost a povinnost k svému národu a že k této činnosti a této práci vedla je velká idea osvobození československého národa. Je samozřejmo, že národ, který vidí tyto historické činy našich legií, má k nim povinnost materielní a morální. Národ musí v první řadě oceniti, že činy našich legií byly ty, které měl vlastně vykonati národ sám, ale konati nemohl. Naše legie byly revolučním vojskem spoutaného československého národa a jako revoluční vojsko vykonaly svoji povinnost za hranicemi. Naše legie mohou býti důstojně přiřazeny k velké epoše našich českých dějin, k hnutí husitskému, poněvadž stejně i naše legie vedla do zápasu idea, vedla do zápasu věc vlastního národa a jeho svobody. Naši legionáři však pro politiku vlastního národa uvnitř i v zahraničí vykonali oběť neocenitelnou.

Vytvořily-li se mezinárodní poměry na prospěch našeho národa, pak tu platí v první řadě vděk vedle Masaryka, Beneše a ostatních pracovníků za hranicemi také legiím, které mocí demokratickou a revoluční podepřely a posílily mezinárodní diplomacii československého národa. Pro vnitřní politiku věc legionářů měla též ohromný význam v nejhorších dobách. Když jsme klesali, byli jsme posíleni hrdinnými činy našich legionářů a naše vnitřní politika byla v souhlasu s mezinárodní politikou, ale také s revoluční činností našich vojů legionářských. Musíme tedy legionářům našim pro naše dějiny postaviti skutečně bez frází pomník věčné slávy a celý národ jistě historii toho velikého hnutí zachová v dobré paměti.

My však máme v prvé řadě jednu morální povinnost, na kterou zde bylo upozorněno a sice vybudovati zařízení a stav v naší republice, aby to odpovídalo psychologii našich legionářů, o kterých můžeme říci, že to byli šlechticové ducha, kteří za ideu a za svobodu vstoupili do boje. My v první řadě musíme u legionářů vyvolati zdání, že oni vykonali veliké činy pro svobodu národa a musíme je přesvědčiti zařízeními v naší republice, že oni nebojovali pouze pro svobodu několika tisíců bohatých lidí a keťasů, nýbrž že jejich boj o svobodu platí celému národu. (Výborně! Potlesk!) U legionářů nesmí vzniknouti dojem, že lid pracující, lid chudobný, od lichvářů a keťasů odíraný, musí choditi na ulici, aby se dovolával chleba, aby se dovolával ochrany proti těm, kteří jej okrádají, kteří jej ničí.

Legionáři jistě velice těžce nesou, že v národě našem není s dostatek energie k tomu, aby cestou zákona nejpřísnějšími prostředky bylo vystoupeno proti těm, kteří zneužívají svobody, které jim právě legionáři dobyli. (Výborně! Potlesk.) Jest to první naší povinností, abychom úpravou poměrů v naší republice prokázali, že boj legionářů nebyl bojem pro kapitalismus, pro lichvu, nýbrž že byl bojem pro československý národ, který v majoritě se skládá z lidu pracujícího. (Výborně! Potlesk.)

Konečně my musíme legionářům také prokázati, že i jiné vnitřní poměry musí býti upraveny ve shodě s jejich psychologií a nazíráním.

Slavné Národní shromáždění, nejsem proto, abychom měli v naší republice rozdíly mezi naším vojskem, my nechceme ty a ony formace, které dnes trvají, my chceme novou organisaci českoslovanské armády na podkladě miličním (Výborně!), demokratickou. Chceme novým duchem vedenou a novými tendencemi řízenou obranu československého národa. Ale, pánové, my nesmíme se diviti tomu, že z řad legionářů docházejí těžké stížnosti na to, že duch starého Rakouska v četných případech v naší armádě ještě straší. Naši legionáři právem si stěžují, že sice v něčem poměry se formálně pozměnily, že mnohý důstojník naší armády opentlil se červeno-bílým odznakem, že má novou uniformu, že přísahal na republiku, ale to, co měl v sobě ze starého Rakouska, že přenést do poměrů naší republiky. My chceme-li býti vděční našim legionářům, musíme se postarati o to, aby ten duch a ta idea, která byla vedoucí u legionářů, staly se také vedoucími pro naši dosavadní armádu, aby starý rakouský duch byl vymýtěn, ale též ona opatření, která jsou rázu naprosto rakušáckého. Prosím, my máme zjištěn jeden případ v Plzni, že důstojnický zástupce opovážil se přes striktní zákaz ministerstva Národní obrany dáti uvázati vojáka provazy (Slyšte!) - trest to, který byl zrušen již dávno v Rakousku. Naprostou libovůlí bez rozkazu, bez soudu byl voják pro nepatrný přestupek potrestán. Máme ale ještě jiné případy a když tu oceňujeme význam revoluční práce našich legionářů, musíme žádati, aby ten starý duch z našeho života byl vymýtěn, aby skutečně republika byla vybudována tak, jak si to ve svých velikých duších představovali legionáři, když za svobodu svého národa položili oběť svého života a když vykonali všechno pro tento ohromný historický zápas našeho národa.

To je morální stránka, která se dotýká našich legionářů. Bylo by nesprávno, kdyby s této tribuny bylo líčeno, že ty věci, které se odehrávají na ulicích a které snad, jdou-li do forem naprosto zvrácených, které jistě nebudou uznány žádným, že by tyto zjevy na ulicích měly nějaký úmyslně provokační a teroristický ráz.