Táží se proto
podepsaní:
1. Co chce vláda učiniti,
aby okamžitě převzaty byly pod její
pravomoc veškeré pohotové zásoby všech
předmětů denní spotřeby v republice?
2. Co hodlá vláda učinit,
aby tyto předměty byly ihned do prodeje za ceny
pronikavě snížené?
3. Chce vláda připustiti
přísnou kontrolu v provádění
této akce zástupci konsumentů?
4. Co hodlá vláda učinit,
aby se brzkým dovozem ze spřátelené
ciziny opatřilo dostatečné množství
nezbytných potřeb domácího života?
5. Jest ochotna vláda změnit
ihned trestní řád tak, aby zločin
lichvy mohl býti trestán podle stanného práva?
6. Podepsaní navrhují,
aby o tomto dotazu byla ihned zahájena debata.
V Praze, dne 22. května 1919.
Bradáč a
soudruzi.
Předseda:
Návrh má dostatečný počet podpisů,
více než 25, přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, aby zaujali svá místa.
(Stalo se). Kdo souhlasí se zahájením
debaty, prosím, aby povstal. (Stalo se.) To
jest většina, návrh jest přijat a já
uděluji slovo prvnímu řečníku
ohlášenému, panu kol. Brodeckému.
Posl. Brodecký: Naléhavým
dotazem k vládě, o kterém má býti
jednáno, dostal se na denní pořádek
jednání Národního shromáždění
předmět, který nesnese dlouhých řečí
a který vyžaduje rychlých a co možno pronikavých
činů. Já omezím se docela stručně
jenom poukázati na to, že návrh tento měl
býti podán již snad dávno dříve
a jenom právě koaliční poměr,
ve kterém se nalézáme a ten poměr,
který způsoben byl tiskem, zabránil tomu,
abychom s podobným návrhem přišli, poněvadž
bylo na snadě, že bude takovému návrhu
vtištěno signum demagogie. Pánové, viděli
jste včera, viděli jste dnes, a já jsem měl
včera příležitost na českém
venkově a během týdne na Ostravsku viděti,
že dnešní situace je prostě neudržitelna.
Všecka láska k republice, všecka snaha klidným
vývojem získati základy pro republiku a její
budoucnost co možno pevné a široké, jest
soustavně ubíjena, jest soustavně tlumena
přímo strašlivou bídou, ve které
se octly nejširší vrstvy lidové. Pánové,
dnes bída není frásí, dnes není
frásí, řekneme-li, že lidé v
pravém slova smyslu umírají a chodí
nazí. To jest tvrdá skutečnost, která
musí býti konstatována. Nepřál
bych si, aby bylo pravdou, aby někdo, ať je to kterýkoliv
straník, ať je to člověk kteréhokoliv
přesvědčení, tak strašlivou bídu
využitkoval pro agitační účele
nebo využitkoval k účelům demagogie.
(Výborně.) Stojíme na stanovisku,
že tímto stavem věcí před nás,
pro všechny, kteří přece jen do voleb
do Národního shromáždění
neseme zodpovědnost za to, jakou připravili jsme
v nejprvnějších základech budoucnost
naší republice, že před nás před
všecky se staví jedna z nejtěžších
otázek, která státu našemu mohla býti
postavena. Všechna ostatní politika, všechno
jiné, co bychom zde podnikali, snad by mohlo býti
pěkné a vážné a důležité,
ale všechno to se ztrácí niveč, nedovedeme-li
poměry sociální širokých vrstev
lidových aspoň vyzvednouti na takový stupeň,
kde vedle hladu, kde vedle starosti o skývu chleba jsou
možné také jiné city, jsou možné
vyšší myšlenky o udržení a vybudování
státu. Tam, kde bída jde tak hluboko, jako dnes
u nás, nedivte se, že tam ztracen a znemožněn
každý jemnější cit, tam znemožněn
jest každý ideál. Hlad jest největším
protivníkem ideálu, bídu a nouzi, v jaké
se naše vrstvy lidové nalézají v městech
i na venkově, prohlašuji největším
neštěstím každému ideálnímu
pojetí toho velkého úspěchu, který
jsme docílili, úspěchu docílení
samostatnosti národa. Národ měl radost ze
své samostatnosti, ale bude-li národ udržován
v bídě a nahotě, ještě poměrné
krátkou dobu, přestane ta radost z největšího
historického činu, který kdy český
národ prodělal.
Pánové! Věc
je tak vážná a tak důležitá,
že myslím, že nemohu ani jinak zahájiti
debatu v této záležitosti, než úpěnlivou
prosbou k vám všem, kteří budete rozhodovati,
prosbou na činitele vlády, prosbou na vás
všecky, kteří máte vliv na ty, kdož
zde budou hráti vynikající roli, prosbou
jdoucí v tom smyslu: Pánové, nedopusťte,
aby tento naléhavý dotaz vyřízen byl
jenom jako demagogické gesto jedné strany. Nedopusťte,
aby tento naléhavý dotaz nenalezl u vás všech
a u celého našeho československého národa
to pochopení, které mu přísluší,
které mu patří. Jděte ke kořenu
věci, nedopusťte, aby se udělalo něco
polovičatého, nedopusťte, aby prostým,
nějakým všeobecným prohlášením
vlády věc byla smetena z denního pořadu.
Prosím, uvědomte si všichni, že můžeme
se dostati lehko z této kličky, kterou nám
na krk váže několik tisíc lidí
úplně bez rozmyslu, lidí, kteří
pro mamon ztratili vůbec smysl pro celou budoucnost republiky.
(Výborně!) My můžeme se z této
kličky snad tentokráte ještě dostati
ven nějakým velikým gestem, přijetím
nějakého návrhu, resp. přijetím
nějakého prohlášení vlády
a malým jaksi zlepšením situace. Považuji
za svou povinnost, v úvodě debaty prohlásiti,
že nepomohou maličké záplaty, že
nepomohou žádné malicherné úpravy,
tady musí se jíti na kořen zla ihned a způsobem
takovým, aby široké vrstvy lidu viděly,
že v Národním shromáždění
mají opravdovou oporu, které mohou důvěřovati
a na tolik důvěřovati, že třebas
to, co zde bude navrhováno a o čem zde bude mluveno,
nebude moci hned býti provedeno, přece jen ponechá
jim klid v práci a zaměstnání, poněvadž
provedeno bude; za to ručí ten zájem, za
to ručí ta opravdovost, se kterou Národní
shromáždění k luštění
této otázky přikročí.
Já varuji, aniž bych
vyhrožoval, jen proto, že konstatovati chci, co nutno
očekávati, varuji před tou polovičatostí.
O tom není sporu, že, podaří-li se nám
nějakým neopravdovým činem dostati
se z této situace, která včera i dnes jaksi
byla uvedena v život, nepůjdeme-li věci na
kořen, pak že v nejbližších dnech
dostaví se situace, rozpoutá se bouře, kterou
nebudeme moci přivésti k uklidnění
ani tenkráte, když potom dodatečně budeme
chtíti opravdově zjednati nějakou nápravu.
(Výborně!)
Tedy, pánové, v tom
problému, který nám jest předložen
jednoduchým dotazem, postavena byla před nás
přímo otázka bytí nebo nebytí.
Jest to zkouška státníkova, řekl bych
zkouška státníkova první třídy.
Já, pánové, ať pohlížíte
na mne osobně, ať pohlížíte na
moji stranu jakkoliv, prohlašuji veřejně, já
jsem neztratil ještě veškeru důvěru
v ostatní strany tohoto Národního shromáždění,
a já chci věřiti, že to, co se dodnes
stalo, bylo poblouzněním, bylo, řekl bych,
z nedostatečného uvážení vzešlým
počinem a jednáním. Věřím,
že stejně jako my, důvěrníci
pracujícího lidu, chápeme vážnost
situace, že ji pochopí všechny strany tohoto
Národního shromáždění
a že budeme moci říci, že to, co včera
a dnes nasadilo k velikému aktu, jest prvním a posledním
počinem, poněvadž jsme nyní jej potlačili
ne nějakým chytráctvím anebo násilím,
poněvadž jsme tyto počiny v zárodku
potlačili tím, že jsme vzali příčiny,
ze kterých ty akce vznikly. Připomínám
ke konci: Prozatím máme co dělati třebas
s velice vážnou a nebezpečnou, přece
jen s organisovanou akcí.
Když vyrostlo to, co bylo včera
a dnes, přes hlavy vůdců, přece jenom
vedeno bylo důvěrníky a ještě
nám důvěrníci říkali,
že nebudou moci, nestane-li se něco, udržeti
ty massy, čili obráceně řečeno,
důvěrníci naší mají ještě
massy v ruce, máme co dělati ještě s
akcí organisovanou. Pánové, jako starý
organisátor, jako člověk, který zná
duši pracujícího lidu až do těch
nejzazších záhybů, prohlašuji,
že jest nutno varovati před tím, abychom tuto
organisovanou akci jakýmkoli způsobem lehkomyslně
zprovodili se světa, poněvadž za touto akci
- a já myslím, že to byla poslední organisovaná
akce, se kterou jsme měli v tom ohledu činiti -
následuje ihned přímá akce mass proletariátu.
To jest to mene-tekel, které jest psáno na zdi,
které musí nás v poslední chvíli
donutiti, pohnati, abychom nebezpečí prohlédli
otevřenýma očima, v tváří
v tvář. Buďto záleží nám
na budoucnosti republiky a na budoucnosti českého
národa, na klidném vývoji, pak tady přijdeme
na kořen zla a budeme pracovati, anebo nedovedli jsme ještě
pochopiti vážnost situace a půjdeme dále
různým způsobem ke koncessím těm,
kdož až dodnes vedli republiku k neodvratné katastrofě
a záhubě. A pak zodpovědnost za to, co bude
následovati, padá na hlavy těch, kteří
z nepochopení, nebo z lehkomyslnosti této akce posledního
zorganisovaného pokusu proletariátu nedbali a sami
tím vyvolali akci přímou a anarchii.
Pánové, to nejsou pohrůžky,
to jest konstatování pravdy a myslím, že
tato pravda zalehne vám všem do vašich duší,
do vašeho přesvědčení a že
z těch důvodů uděláme opravdu
něco, co bude tvořiti pevný fundament klidného,
nerušeného vývoje naší republiky.
(Výborně!)
Předseda:
Aby se umožnilo ministerstvu zaujetí stanoviska v
této záležitosti prohlášením,
přerušuji debatu do schůze zítřejší
a dám ji na první odstavec příštího
denního pořadu.
Byl mi dodán dotaz členů
Národního shromáždění
Udržala, Viškovského, Rychtery, Prokůpka
a společníků na zástupce předsedy
ministerstva ohledně násilností, spáchaných
21. května na členech Národního shromáždění.
Žádám pana sekretáře, aby jej
přečetl.
Náměstek sněmovního
tajemníka dr. Trmal (čte):
Dne 1. května 1919 večer
vnikl dav lidu do budovy výkonného výboru
Republikánské strany československého
venkova, kde se nalézají pracovny spisovatele Karla
Jonáše tajemníka Rudolfa Berana, členů
Národního shromáždění.
Dav vypáčil dvéře
pracoven a za výhrůžného pokřiku
a hrozeb dopustil se tu řady násilností.
V pracovně Karla Jonáše i Rudolfa Berana vypáčil
dav dveře; naleznuv z obou toliko Rudolfa Berana v pracovně,
vyhrožoval mu násilím, oběšením
a prohlásil, že vrátí se ve třech
dnech, aby splnil své hrozby, nezastaví-li Venkov
a Večer kritiku činnosti ministra dra Vrbenského.
V redakci Venkova hledal násilně tam vniklý
dav redaktory Jonáše a Vraného, oba členy
Národního shromáždění
a vyhrožoval jim oběšením.
Vzhledem k těmto politování
hodným událostem, vůči nimž ohrožení
byli následkem úplně nedostatečných
ochranných opatření bezmocni, jsouce vydáni
v šanc útokům a insultům, jakož
i se zřetelem k tomu, že běží o
hrubé útoky a znásilnění členů
Národního shromáždění,
táží se podepsaní:
Jest vláda republiky odhodlána,
chrániti všemi prostředky členy Národního
shromáždění vůči podobnému
terrorismu a zajistiti jim plnou osobní poslaneckou nedotknutelnost?
Předseda:
K věci samé poznamenávám, že
páni zástupcové klubu republikánské
strany československého venkova dostavili se také
ke mně a stěžovali si na porušení
imunity poslanecké.
Prohlásil jsem již jednou
z tohoto místa a sice u příležitosti
známého případu kolegy Brodeckého,
že poslanecká imunita náleží k
oněm ústavním svobodám, které
spolu tvoří základy demokracie a připomínám
dnes, že porušování této svobody
bylo by s to, ohroziti právě tyto základy.
Lituji této události
tím více, že se v naší republice
nestala poprvé. V měsíci lednu vnikly zástupy
lidu do místnosti redakce "Práva lidu"
a vyhrožovaly tam rovněž členům
Národního shromáždění.
Jsem si vědom, že můj hlas a můj apel
vyzněl by úplně na plano, kdyby také
veškerá žurnalistika (Výborně!)
u vědomí hluboké vážnosti věci,
o níž jde, nepoučovala veřejnost, že
terror jest nepřítelem státu i společnosti,
ať vychází odkudkoliv. (Výborně!)
Přistupuji k ukončení
schůze.
Navrhuji, aby se příští
schůze konala zítra v pátek 23. května
1919 o 11. hod. dopolední s tímto denním
pořádkem:
1. Dokončení rozpravy
o naléhavém dotazu člena Národního
shromáždění Bradáče,
Brodeckého, Čuříka,
Duly, dra B. Němce, Špatného
a dra Veselého na veškerou vládu, zvláště
pány: ministra výživy, ministra vnitra a ministra
spravedlnosti o akci na zmírnění bídy
působením vlády k okamžitému
snížení cen veškerých předmětů
denní potřeby.
Dále nevyřízené
odstavce dnešního denního pořádku
t. j.
2. Pokračování
v debatě o zprávě výboru pre upravenie
hospodárskych a sociálnych pomerov legionárov
a ích rodin o návrhu členov Národného
shromáždenia dra Ivana Markoviča, Jána
Jančeka ml., dra Juraja Slávika a
spol. (tisk č. 819) o sriadení hospodárskych
a sociálnych pomerov legionárov a ích rodin
(tisk č. 975).
3. Zpráva ústavního
výboru o návrhu člena Národního
shromáždění dra Meissnera, Bechyně,
Ecksteinové, Johanise a soudr. (tisk č.
704) a vládním návrhu (tisk č. 810),
kterými se mění zákon o prozatímní
ústavě (tisk č. 976).
4. Zpráva l. výboru
školského,
II. výboru státně-zřízeneckého,
o vládním návrhu zákona (tisk č.
717) o platech suplentů státních středních
škol (tisk č. 1006).
5. Zpráva sociálně-politického
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 847) o státní podpoře stavebního
ruchu (tisk č. 991).
6. Zpráva I. výboru
školského, II. výboru státně
zřízeneckého, III. výboru finančního,
o návrhu člena Národního shromáždění
Udržala, Bechyně, Smrtky, Housera,
Konečného a soudruhů (tisk č.
36), jakož i o návrhu člena Národního
shromáždění dra Budínského,
dra Lukavského, Nohela a druhů (tisk
č. 672) na úpravu hmotných poměrů
učitelstva škol obecných a občanských.
(Tisk 992.)
7. Zpráva I. výboru
živnostenského. II. výboru právního,
III. výboru finančního o vládním
návrhu zákona čís. tisku 855 o úvěru
pro živnostníky válkou poškozené.
(Tisk 1010.)
8. Zpráva právního
výboru o vládním návrhu zákona
o sestavování seznamů porotců. (Tisk
979.)
9. Zpráva technického
výboru o vládní osnově zákona
(č. t. 912), kterou se povoluje další náklad
na práce nouzové k stavbě silnic. (Tisk 998.)
10. Zpráva technického
výboru o vládním návrhu (čís.
tisku 913) na vydání zákona o stavebních
úlevách, kterým se doplňují
nebo mění ustanovení některých
paragrafů nynějšího stavebního
řádu pro zemské hlavní město
Brno, pro král. hlavní město Olomouc, pro
král. města Jihlavu a Znojmo a pro jejich místa
předměstská, daného zákonem
ze dne 16. června 1894 č. 63 z. z. a změněného
a doplněného zákonem ze dne 16. června
1919 č. 39 z. z. (Tisk 1019.)
11. Zpráva technického
výboru o vládním návrhu (č.
tisku 1014) na vydání zákona o stavebních
úlevách, kterým se rozšiřuje
platnost zákona ze dne 15. dubna 1919 č. 211 sb.
z. a n., týkajícího se stavebních
úlev pro Prahu a okolí, na města Plzeň
a Budějovice. (Tisk 1017.)
12. Zpráva ústavního
výboru o vládním návrhu zákona
(č. t. 897), kterým se upravuje správa obcí,
o jejichž sloučení nebo rozloučení
se jedná. (Tisk 977.)
Jsou snad proti tomuto mému
návrhu, jak pokud se týče dne, tak pokud
se týče denního pořádku, námitky?
(Nebyly.)
Námitek není, jest
tudíž návrh ten přijat.
Prohlašuji schůzi za
skončenou.