A sami protestantští
theologové moderní, ku př. Weinel, Bossuet,
Neumann, Schreck (vizte Jörg, Geschichte des Protestantismus)
praví, že správně interpretuje jedině
církev katolická tyto texty z důvodů,
které jsem Vám pánové uvedl. Co bylo
ze starého i nového zákona uvedeno, jest
příčinou, proč tento zákon
o nerozvížitelnosti manželské stal se
dogmatem, poněvadž se opírá o slovo
Kristovo, a má své kořeny až u kolébky
pokolení lidského. Když nám zde pan
dr. Stránský pravil, že my se schováváme
za dogmata mystická, neodůvodněná,
patrně nechápe tato historická facta a filosofickou
hloubkou v odůvodnění zákona zjevení
v písmu starého a nového zákona.
Tak povznesl Kristus to video bona,
tu theorii o zákonu manželství. Ale samo o
sobě to nestačí, aby odstranilo úpadek
mravního života a to deteriora sequor. A v tom, i
podle vašeho souhlasu, vězí právě
největší obtíž a největší
překážka uskutečnit ideál nerozlučitelnosti
manželské. Já mám tolik idealismu o
všech poslancích, že by všichni přijali
tento ideál nerozlučitelnosti manželství,
kdyby znali, jak se vyjádřil dr. Stránský,
to zřídlo, ten pramen mravní sily a mužné
zdatnosti, uskutečnit tento ideál v rodinách
a proměnit domácí krb ve svatyni. A proto,
aby dal sílu rozumu a vůli lidské, jejiž
přirozené sily, jak vy se přiznáváte,
nestačí a historie tisíciletá antického
světa to fakty dokazuje, že toto vykoupení
světa nespočívá jen a hlavně
v tom, aby osvěta rozumu vírou se rozšířila
a prohloubila, nýbrž vykoupení lidstva spočívá
též a hlavně v tom, aby vůle nabyla
oné síly, aby přirozená síla
nadpřirozeným vlivem božského světla
a božské lásky byla povznesena - elevata -
praví latinská dogmata, byla povznesena do řádu
nadpřirozeného. Tím ovšem narážím
v tomto slovu namnoze na skepsi, jelikož mnozí z mých
posluchačů neuznávají ani žádný
řád nadsmyslný, tím méně
budou přístupni, když já jim mluvím
o řádu nadpřirozeném.
I sv. Pavel měl podobnou obtíž
oproti starému dekadentnímu světu, který
v theorii i v praxi je tak podobný našemu modernímu,
jmenovitě velkoměstskému světu. I
Pavel měl velikou obtíž vyložiti, jakým
způsobem Kristus přidal nadpřirozené
síly duchu manželů, aby to, co poznávají
rozumem a vírou za ideál, aby to v životě
také zrealisovali.
K tomu cíli užívá
přirovnání štěpeného stromu.
Pláně dostane vrub z jiného ušlechtilého
stromu a ten vrub podle fysiologických zákonů
rostlinstva splyne s tím organismem toho pláněte.
Vrub pak není nic cizího pláněti,
nýbrž povstává z něho a vrubu
jediný, ale ušlechtilý strom, který
přináší zcela jiné, ušlechtilejší
ovoce, než přinášelo ono pláně.
Samo ze sebe to pláně by se nikdy nestalo štěpem
bez vlivu a práce zahradníka. Tím zahradníkem
byl Kristus oproti pláněti pokolení lidského,
které žádné ušlechtilé ovoce
více nepřinášelo, a ten vrub, který
přinesl, byl vrub pravdy a lásky věčné
ze zahrady nebeské, a proto, chtěje regenerovat,
obrodit společnost, obrozuje, regeneruje její kořen,
její manželství. To jest smysl katolického
dogmatu, že Kristus povznesl smlouvu přirozenou manželskou
na důstojnost nadpřirozené svátosti.
Ta smlouva, která obsahuje podle přirozeného
zákona požadavky rozumu, požadavky svobodné
vůle, na niž má vliv společnost omezovati
a podmínky jí dávat, ta přirozená
smlouva se stala materií, tou látkou, kterou učinil
Kristus nositelkou vyšší milosti, jako při
křtu k obrození jedince vzal vodu a učinil
ji nositelkou obrozující duševní moci
- "nebude-li kdo obrozen z vody a Ducha svatého, nevejde
do království nebeského". Zde máte
synthesu, ten tajuplný problém monismu hmoty a ducha,
kterýž ideál jest rozluštěn v inkarnaci
Ježíše Krista, kde lidská přirozenost
byla hypostaticky v jedné Božské osobě
spojena s Bohem. Inkarnace Syna Božího představuje
v nejideálnějším smyslu ten správný
monismus, spojení hmoty a ducha světa s Bohem. Tato
touha vře v našem nitru a monisté ji svými
snahami prozrazují. Jest v tom něco zdravého,
jest i v monismu jádro pravdy, která je v nejvyšší
a nejideálnější formě zrealisována
v inkarnaci Syna Božího.
Lidstvo má napodobiti Krista,
berouc účast na životě božské
pravdy a božské lásky a k tomu se máme
připravovat v zárodku již ve vezdejším
životě.
O toto dogma svátostného
manželství se opírá veškerá
kanonická nauka o manželství. Vzhledem k tomu,
že doba mně vyměřená se končí,
nemohu dále to rozvésti a budu míti příležitost
doplniti tu věc jindy. Končím tedy: Chceme-li,
velectěné shromáždění,
správně posouditi význam reformy manželské,
a navrhované reformy školní, musíme
tyto reformy pozorovati v jejich souvislosti s povšechným
vývojem moderního myšlení lidstva. Chci
jen několika slovy, abych se neprohřešil průtahem,
tento vývoj naznačiti. První odluka od této
jediné a jednotné rodiny náboženství
světového byla odlukou od katolicismu, od skály,
na niž založil Kristus církev svou. Stalo se
tak pod heslem čistého evangelia a to evangelium
bylo skutečné, obsahovalo tajemství a dogmata,
věrouku nadpřirozenou, ba podle Luthera byla nadpřirozenost
řádu až upřílišněna
tím, že rozum lidský a vůle byly prohlášeny
za neschopny v náboženských věcech pravdu
poznat a tím méně konat. To byl extrém.
Proti tomuto extrému se v periodě dalšího
vývoje myšlenkového utvořila reakce
racionalismu, která se nespokojila jen s tím "Los
von Rom", nýbrž "los", pryč
od veškerého nadřízeného řádu
zjevení. To je perioda 18. století, která,
jak se Feuerbach vyjádřil, z křesťanů
dělala lidi. Po této periodě následovala
fase věku 19ho, to je perioda materialismu, která,
abych pokračoval ve smyslu Feuerbachově, dělala
a dělá z lidí bestie, když je snižuje
až ke zvířatům. Tento materialismus
si osvojil jak v theorii náboženské tak hospodářské
praxi liberalismus a zplodil socialismus.
Socialismus je čistokrevným
synem liberalismu, a proto také se prohlašuje za dědice
jeho kapitalistického majetku. Když se socialismus
staví nejen negativně, nýbrž i positivně
nepřítelem náboženství, nečiní
tak jen z vlastní viny, nýbrž poučen
byv liberalismem. To mu vyčetl Bebel ve sněmu v
Berlíně v době kulturního boje slovy:
Pánové, vy jste to, kteří nás
proti náboženství poštvali, vy jste nám
víru v Boha a v mravní zákon vzali. To, pánové,
jest vývoj poslední, a proto jistá část
socialismu, ne celý - víte, že přesně
rozlišuji a jsem socialismu nakloněn, pokud žádá
reformy hospodářské na základě
mravního zákona. Ale část socialismu
se vyvíjí v nihilismus a bolševismus v Rusku
a ohrožuje i nás. To jest ta poslední fase
myšlenkového moderního vývoje lidstva.
V této souvislosti, velectěné shromáždění,
musíme se dívati na reformy o manželství
a o škole, které poznenáhlu byly zavedeny všude,
nebo tyhle zjevy, tenhle duševní proces jest internacionální.
Schopenhauer praví: Die Geschichte der Philosofie jeder
Zeit ist Grundpass der Geschichte dieser Zeit." To jest česká
filosofie, jaké názory na náboženství
o bohu, o mravním zákoně, takový život
národů. Filosofické ideje se vtělují
v historii sociálního, hospodářského
a kulturního vývoje vůbec.
Abych předešel veškerému
nedorozumění, prohlašuji jménem naší
lidové strany, že my ochotně uznáváme
a jakožto strana lidová i vroucně vítáme
nejen fakt vítězného postupu demokracie (Výborně!
Hlučný potlesk), nýbrž i její
vnitřní oprávněnost. Neboť ten
postup spočívá na vnitřních
imanentních silách ducha lidského, který
když kulturně postupuje, nezbytně vyžaduje,
aby třídy nižší nastoupily vzestup
k úrovni tříd ostatních a ty extrémy
s výše aby se snížily na společnou
úroveň řádu spravedlnosti a lásky.
(Výkřik: Silou vlastní člověka!)
Sílou lidskou, opřenou o sílu božskou.
Proto mám za to, že francouzská revoluce (Hlas:
Sláva jí!) před sto lety, jížto
nabyl politicko-sociální rovnoprávnosti t.
zv. stav třetí, třída občanská,
byla jen sekulární fásí vývoje
ve století XX., jimžto nabývá politicko-sociální
rovnoprávnosti stav čtvrtý, třída
dělnická. (Výborně!).
Uznávajíce plně
tento fakt a jeho oprávněnost, hájíme
organickou evoluci proti násilné revoluci a anarchii.
Stavíme se na odpor co nejvážněji proti
rozvratu těch imanentních sil ducha, které
jsou v poslední příčině hybnou
silou veškerého kulturního vývoje. A
tyto imanentní síly tvoří řád
mravnosti a práva, jak již státník Cicero
to vyslovil, když vyslovil jméno: "Lex aeterna"
- "Zákon věčný" - a dodává:
ten není jiný v Římě a jiný
v Athenách, také jej nedal ani senát, ani
lid, ten nemůže se měniti ani derogací
ani rušiti abrogací, neboť jeho dárcem
a jeho interpretem jest společný náš
učitel a vládce - Bůh. Pánové,
tuto moudrost římského státníka
doporučuji vám, jakožto zákonodárcům
ke společné práci, v kulturním vzestupu
všech tříd. Jestliže ústy pana
dra. Stránského nám bylo vyčítáno,
že my malý hlouček se osmělujeme proti
souhlasu všech ostatních stran stavěti se na
toto stanovisko křesťanské, jestliže nám
kladete do úst to, co se kladlo prvním křesťanům,
mučedníkům v aréně dravců,
v Kolosseu, do úst, když volali: "Morituri te
salutant", když vy nám v této aréně
souboje ducha kladete tento pozdrav vás vítězů
do úst, morituri vos salutant - pak odpovídám
slovy Tertuliánovými: "Sanguis martyrum semen
Christianorum! " Náš zánik bude
semenem nových bojovníků v aréně
ducha o statky nejdražší vlasti a národa
a dospějeme k vítězství.
Dixi!
(Výborně! Potlesk.
Řečníku se blahopřeje).
Předseda: Byl
mi podán tento návrh člena Národního
shromáždění Austa:
"Národní shromáždění
račiž se usnésti:
1. Státním zaměstnancům,
kteří jsouce rozvedeni založili si novou rodinu
s ženou ať svobodnou ať rozvedenou, a státním
zaměstnancům, kteří jsouce svobodni
založili si s rozvedenou ženou rodinu a mají
s ní děti, budiž vyplacen drahotní přídavek,
jakož i drahotní výpomoc ode dne 1. listopadu
1918 až do dne uzavření občanského
sňatku s touto ženou.
2. Všem těmto státním
zaměstnancům přísluší
pro tu dobu, po kterou dokazatelně žili společně
se ženou, s níž nyní vcházejí
v občanský sňatek, stejná práva,
jako by bývali byli spolu církevně oddáni.
3. V křestních listech
nebudiž uváděno: lože manželské
nebo nemanželské".
Resoluční tento návrh
nese dostatečný počet podpisův a je
předmětem jednání. -
Dále byly mně podány
tři návrhy p. kol. dra Stojana, a sice na
změnu § 3. na str. 2. odst. 2., a sice: místo:
"Přivolení k manželství lze prohlásiti
teprve" - souhlas k manželství lze dáti
teprve.
§ 6. slovo "sluší"
nahraditi slovem "nutno".
§ 9. při prvním
odstavci: Za slova "státi zástupcem" -
přidati "zvláště k tomu určeným",
v témž odstavci za slovem "uzavřeno"
- "nebo upadl-li v nepříčetnost,
aneb zemřel-li." A na konci §u budiž
přidána věta: "Zmocněnec musí
uzavříti manželství osobně."
Veškeré tyto návrhy
nesou dostatečný počet podpisů a jsou
tudíž předmětem jednání.
Přerušuji projednávání
tohoto odstavce denního pořádku a přikročuji
k ukončení schůze.
Není-li proti tomu námitek,
provedu ještě dodatečnou volbu do výboru
pro změnu jednacího řádu. (Námitky
nebyly.) Námitek proti tomu není, přistoupíme
k volbě. Za vystupujícího dra Stojana
navržen je do výboru pro změnu jednacího
řádu dr. Mazanec, za vystupujícího
člena Kyjovského je navržen Malkus.
Kdo souhlasí s navrženými,
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina, je přijato,
volba je provedena. -
Navrhuji, aby se příští
schůze konala zítra, ve čtvrtek, dne
22. května 1919 o 2. hod. odpolední s tímto
denním pořadem:
1. Dokončení rozpravy
o reformě manželského práva, (tisk 1007).
2. Zpráva výboru pro
upravenie hospodárskych a sociálnych pomerov legionárov
a ích rodin o návrhu členov Národného
Shromaždenia dra Ivana Markoviča, Jána Jančeka
ml., dra Juraja Slávika a spol. (Tisk 819) o sriadení
hospodárskych a sociálnych pomerov legionárov
a ích rodin (Tisk 975).
3. Zpráva ústavního
výboru o návrhu dra Meissnera, Bechyně, Ecksteinové,
Johanise a soudruhů (Tisk 704) a vládním
návrhu (tisk 810), kterými se mění
zákon o prozatímní ústavě.
4. Zpráva 1. výboru
školského, 2. výboru státně-zřízeneckého
o vládním návrhu zákona (tisk 717)
o platech suplentů státních středních
škol (tisk 1005).
5. Zpráva sociálně-politického
výboru o vládním návrhu zákona
o státní podpoře stavebního ruchu
(tisk 991).
6. Třetí odstavec dnešního
denního pořadu a sice:
Zpráva právního
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 974) o padělání peněz
a cenných papírů (tisk č. 1052).
Je proti tomuto návrhu, jak
pokud se týká dne, tak pokud se týká
denního pořadu, nějaká námitka?
(Nebyla.)
Není tomu tak, prohlašuji
návrh svůj za přijatý.
Končím schůzi.