Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zmínil jsem se již o tom, že čekají nás veliké úkoly v různých oborech, jako navazovati styky hospodářské, uvésti mezinárodní styky do patřičných mezí a řada jiných problémů. Naše ministerstvo zahraniční úsilovně pracuje v tom směru a právě vysíláme svého zástupce do Bělehradu, svého zplnomocněnce do Rumunska a otevření dopravy na Labi vyžaduje přítomnost zástupce našeho za účelem udržení pravidelnosti těchto obchodních styků. A i s jinými všemi povstávajícími i starými říšemi hledíme navázati demokratické styky za účelem hospodářským, obchodním a někdy i spojeneckým. V těchto pracech byli jsme přirozeným způsobem zdržováni do značné míry tím, že mírová konference nedospěla dosud konce. Já doufám, že po svátcích, až sejdeme se znovu, sejdeme se již v době, kdy podepsán bude praeliminární mír. My jistě si toho již plně přejeme a dožadujeme. Jsem přesvědčen, že pak s obnoveným úsilím chopíme se vší té práce, která nás ve směru vnitřního vybudování ještě očekává.

Nemohu se v souvislosti s těmi úkoly nezmíniti o jedné veliké práci a problému, který nás čeká. Jest to otázka, jak dostati naše hochy, legionáře, ze Sibiře domů. (Výborně! Potlesk.) Tento úkol jest komplikovaný, zejména dopravně-technickými obtížemi, ale i složitostí mezinárodně-politické situace. Ale přes všechnu tuto obtíž myslím, že jedno jediné vroucí přání všichni v nitru máme, aby co nejrychleji a co nejdříve v našem středu octli se naši slavní legionáři! (Výborně! Hlučný potlesk.)

Nemohl jsem vylíčiti vše, co jsme vykonali a co nás čeká, ale myslím že již z toho přece jen, co v hrubých rysech naznačil jsem, vyplývá, že shromáždění i vláda za tu dobu několika krátkých měsíců vykonala vše. A že s klidným svědomím můžeme říci: povinnost svou jsme vykonali. Proto myslím, že plným právem mohu já přáti vám a skrze vás i národu: Šťastné a veselé velikonoce! (Sláva! Výborně! Dlouhotrvající potlesk.)

Předseda (zvoní): Ještě než se rozejdeme, zbývá nám vyříditi dva odstavce denního pořádku a sice

9. Zpráva ústavního výboru o vládním návrhu zákona o sloučení sousedních obcí s Brnem, (tisk 868) a

10. Zpráva ústavního výboru o vládním návrhu zákona o sloučení sousedních obcí s Olomoucí, (tisk 857). Uděluji slovo p. zpravodaji p. kol. dru Weyrovi.

Zpravodaj posl. dr. Weyr: Slavné Národní shromáždění!

Zdá se, že slavná sněmovna jest již poněkud unavena. Proto mám za to, že se zavděčím všem přítomným bez rozdílu stran, když po svém obvyklém způsobu budu mluviti stručně, ačkoliv by důležitost osnov, o kterých jednáme, vyžadovala, aby se zákony ty s různých hledisek vyjasnily. Konstatuji jen stručně, že osnovy ty byly na příslušných místech co nejpodrobněji probrány, ovšem u nás zde v Národním shromáždění musilo býti tempo rychlé vzhledem k blížícím se volbám.

Byly dotazovány obce súčastněné, pak různí odborníci a všichni se vyslovili pro spojení sousedních obcí, jak s Brnem, tak s Olomoucí.

Dovolte, abych docela stručně naznačil několik bodů naší osnovy, které jsou zvlášť důležité, a vysvětlil, proč to tak kvapí. V § 3. totiž se praví:

Pro první volby, které se dle tohoto zákona již společně pro všecky obce v §1. jmenované konati budou, žádá se nepřetržitý souvislý pobyt v obcích v § 1. jmenovaných, pokud jde o podmínku práva volebního a volitelnosti, jako by šlo o pobyt v obci jediné. To musí býti uzákoněno, aby mohly býti sdělány řádné seznamy voličské.

Pak jsme vynechali § 5., který chtěl zřizovati ústřední komisi místní, která by měla ústřední vedení voleb. Vláda k tomu přistoupila, tak že jsme § 5. vynechali.

Pak jsme vynechali hlavně s hlediska formálního ustanovení § 7., které znělo: "K platnosti volby starostovy třeba jest potvrzení presidenta republiky dle návrhu vlády." To jest ovšem kopie právního řádu rakouského, kde panovník potvrzoval starosty. Myslili jsme, že to nepatří do zákona o sloučení obcí, a bylo to tedy vynecháno.

Dále vás nechci zdržovati, ačkoliv bych mohl zde ještě mnoho zajímavostí uvésti. Prosím slavné shromáždění, aby schválilo obě ty osnovy, které jsou úplně stejné, ohledně Brna i ohledně Olomouce.

Co se týče zprávy o Olomouci, poznamenávám, že zde vypadl titul a má to zníti:

Zákon ze dne....... 1919 o sloučení sousedních obcí s Olomoucí. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: K slovu není nikdo přihlášen. Debata jest skončena, přistoupíme k hlasování. Prosím pány, aby zaujali svá místa.

Budeme hlasovati o celé předloze, týkající se sloučení sousedních obcí s Brnem, najednou. Kdo souhlasí s § 1., až § 12., jakož i s nadpisem zákona, prosím, by povstal. (Děje se.) To jest většina. Zákon jest schválen v prvém čtení.

Přeje si pan zpravodaj ke druhému čtení slovo?

Zpravodaj posl. dr. Weyr: Ne.

Předseda: Není tomu tak. Budeme hlasovati v druhém čtení.

Kdo souhlasí s předlohou právě odhlasovanou v prvém čtení také ve čtení druhém, prosím, by povstal. (Děje se.) To jest většina. V druhém čtení jest zákon přijat.

Tím tento odstavec denního pořádku jest vyčerpán a přistoupím ihned k hlasování o předloze, týkající se sloučení sousedních obcí s Olomoucí, o které také již pan zpravodaj referoval, a sice s doplňkem, který navrhl, aby totiž v nadpisu za slova "ze dne...... 1919" bylo uvedeno "o sloučení sousedních obcí s Olomoucí."

Kdo souhlasí s předlohou a sice s §§ 1., 2., 3., 4., 5., 6., 7., 8., 9., 10., 11., 12., jakož i s nadpisem zákona v prvém čtení, prosím, by povstal. (Děje se.) To jest většina. Zákon jest schválen v prvém čtení.

Ke druhému čtení nepřejete si slova?

Zpravodaj posl. dr. Weyr: Nikoliv.

Předseda: Kdo souhlasí s přijatým právě zákonem také v druhém čtení, prosím, by povstal. (Děje se.) To jest většina. Zákon jest schválen také v druhém čtení, a tím také tento odstavec denního pořádku jest vyčerpán a přistoupím k ukončení schůze.

Před tím ještě sděluji, že, poněvadž se výbor pro úpravu poměrů legionářů včera nesešel k své první schůzi, bude tato schůze po této schůzi Národního shromáždění v místnosti čís. 15 II. patro.

Dodatečně se dnes omluvil zaměstnáním člen Národního shromáždění Rudolf Mlčoch a Methoděj Štěpánek.

Došel mne pilný dotaz, týkající se mimořádně důležité otázky a současně došla mne odpověď na něj se strany ministerstva vyučování.

Žádám, aby dotaz tento, jakož i odpověď byla ještě přečtena.

Zapisovatel posl. Bradáč (čte):

poslance Bechyně, Špatného a soudruhů na pana ministra školství a národní osvěty ve věci sestátnění škol v Něm. Rakousku.

V Národním shromáždění Něm. Rakouska právě projednává výbor pro věci kulturní a školské návrh, aby veškeré školství a zvláště školství obecné bylo v Něm. Rakousku sestátněno. V projednávaném návrhu jsou nesporně cenné reformy, které dlužno uvítati, leč také se tu skrývá nebezpečí, kterým by úplně mohlo býti zardouseno české školství ve Vídni. Doporučuje se v návrhu, aby během povinné 8 leté školní návštěvy zakázáno bylo dětem navštěvovati soukromé školy.

Poněvadž nepraví zákon, že v sestátněných obecných školách musí býti vychovávány dítky v jazyku mateřském, jak vyžadují zásady moderní pedagogiky, zjevno, že kromě klášterních škol postiženy mají býti, a to v prvé řadě české soukromé školy ve Vídni. Poněvadž by tím byla smrtelně zasažena existence československé menšiny ve Vídni, táží se podepsaní:

"Je pan ministr školství a národní osvěty ochoten důležitou tuto věc bedlivě vyšetřiti?

Je pan ministr ochoten činiti zavčas všechna opatření, aby zabezpečen byl svobodný kulturní vývoj a proto i existence českého školství československé menšiny ve Vídní a ve všech jiných místech Něm. Rakouska?"

V Praze, dne 16. dubna 1919.

Bechyně a soudr.

na pilný dotaz člena národního shromáždění Rud. Bechyně a spol. na ministra školství a národní osvěty ze dne 16. dubna 1919 o nebezpečí, které hrozí českému školství v Německém Rakousku.

Ministerstvo školství a národní osvěty je dobře informováno o školských poměrech české menšiny dolnorakouské a věnovalo jím od počátku svého působení bedlivou pozornost. Jest třeba znovu upozorniti, že vláda německo rakouská chovala se k posluchačům vysokých škol vídeňských, pokud jsou národností slovanských, nepřátelsky, v některých konkretních případech vyhýbavě. Pokud se týká českých menšinových škol dolnorakouských, nepustí ministerstvo školství a nár. osvěty otázku těchto se zřetele, naopak bude usilovati, aby zásady o výchově v mateřském jazyce, které hluboce zdůvodnil nejen pro národ vlastní, ale pro celý vzdělaný svět veliký pedagog Jan Amos Komenský, byly platny také pro českou větev dolnorakouskou, a učiní diplomatickou cestou vše, aby bylo odstraněno nebezpečí, které hrozí českým dolnorakouským školám, a bude chrániti kulturní zájmy zahraničních Čechů vůbec.

Ministerstvo školství a národní osvěty vyšetří po dohodě s ministerskou radou diplomatickou cestou, hrozí-li soukromým českým školám v Německém Rakousku, nebezpečí zákonem připravovaným v Národním shromáždění Německého Rakouska a navrhne příslušným činitelům kroky, aby kulturní a zejména školská práva československé menšiny ve Vídni byla zajištěna.

Ministerstvo školství je po dohodě s ministerskou radou pohotovo po případě, pokud se týká škol soukromých, i ke krokům odvetným.

V Praze, dne 16. dubna 1919.

(Potlesk.)

Předseda: Přikročím k ukončení schůze.

Podle §§ů 83. a 91. jednacího řádu navrhuji, aby se Národní shromáždění odročilo na dobu neurčitou, a aby předsednictvo bylo zmocněno, by stanovilo den příští schůze a denní pořad její.

Není proti tomu snad námitek? (Není.)

Návrh jest přijat.

Prohlašuji dnešní schůzí - a myslím, že mohu říci - po vykonání dobrého díla za skončenou. (Výborně! Potlesk.)

(Konec schůze v 8 hod. 30 min.)