Předseda
(zvoní): Prosil bych o klid, pánové!
Nejsme zde na jarmarku. Pan kolega Vaněk má
slovo.
Posl. Vaněk (pokračuje):
... aby takové záležitosti byly rozhodovány
před širším forem, totiž před
představenstvem; když totiž dva členové
správního výboru o to žádají,
musí býti záležitost předložena
představenstvu.
Jedno další podřadné
ustanovení jest, pokud se týká řízení
ohledně oznamování úrazů. Dosud
platný zákon přikazoval, že, stane-li
se úraz, jest zaměstnavatel povinen, do pěti
dnů oznámiti písemně dvojmo, že
úraz se stal, politickému úřadu I.
instance. V osnově naleznete ustanovení, že
nyní má býti toto oznámení
o nastalém úrazu učiněno přímo
úrazové pojišťovně a dle usnesení
sociálně-politického výboru event.
úřadovně, která úrazovou pojišťovnou
bude k tomu určena.
Tímto ustanovením má
býti zjednán poněkud rychlejší
pochod ve vyřizování úrazů.
Dosavadní procedura byla velice zdlouhavá, poněvadž
politický úřad, obdržev oznámení,
nechal je v nedostatku pracovních sil nějaký
čas ležeti, pak teprve bylo zasláno úrazovně,
bylo nařízeno šetření prostřednictvím
obecních úřadů event. přímo
prostřednictvím politických úřadů
a následkem toho řízení o vyměření
renty se prodlužovalo a protahovalo. Nyní tedy tento
pochod má býti zkrácen, má býti
docíleno urychleného vyřizování.
Ke stejné tendenci směřuje také další
ustanovení, že šetření o úrazu
nebude prováděno politickými úřady,
nýbrž úrazovnou samou, jejími orgány
přímo, a jedině tehdy, když úrazová
pojišťovna o to požádá, politické
úřady jsou povinny vyšetřování
provésti event. v určitých směrech
doplniti. Tímto vyšetřováním
o příčinách úrazu a o všem,
co s úrazem souvisí, jsou pověřeny
také bratrské pokladny za zvláštní
náhradu, aby tímto způsobem rovněž
bylo docíleno co možná nejrychlejšího
vyřízení případu.
Paragrafem 32. zajišťuje
se nyní úrazovým pojišťovnám
vliv na léčení zraněného. Až
dosud úrazová pojišťovna po dobu léčení
neměla žádného vlivu na léčení
pojištěnce, čímž se často
stávalo, zejména při nedostatečnosti
tak mnohých nemocenských pokladen, že léčení
zbytečně bylo prodlužováno, event. že
zanechávalo pro zraněného neblahé
následky a tím také zatěžovalo
úrazovou pojišťovnu. Nyní na základě
nynějšího znění § 32. úraz.
zák. má nabýti úrazová pojišťovna
vlivu na léčení, může nemocenské
pokladně další léčení
odejmouti, převzíti ošetřovance do své
vlastní režie, poskytnouti mu zvláštního
odborného léčení a tak se postarati
jednak o urychlené léčení, jednak
o zmenšení následků úrazu pro
zraněného.
Další novinkou v osnově,
která dosud v platném zákoně místa
neměla, jest ustanovení, že úrazová
pojišťovna může dáti na účet
důchodů dotyčného zraněného
do léčebného ústavu, aby tímto
způsobem bylo lépe o odborné léčení
dotyčného postaráno.
Pakli zraněnec zdržuje
léčení, brání se nějakému
odbornému léčení, mohou mu býti
zastaveny buď zcela neb částečně
renty do té doby, kdy nařízení úrazové
pojišťovny uposlechne. Totéž platí,
když úrazová pojišťovna vyzve toho,
jemuž důchod již byl vyměřen, aby
se podrobil lékařské prohlídce za
účelem zjištění jeho zdravotního
stavu, když dotyčný tohoto vyzvání
neuposlechne. Dosud úrazové pojišťovny
v takových případech byly bezbranný,
a následkem toho jeví se toto ustanovení
naprosto nutným.
Mimo to zavádí se ještě
další výhoda pro zraněného tím,
že s jeho souhlasem - jeho souhlas ovšem předpokládaje
- může i po vyléčení, když
proces léčebný jest naprosto ukončen,
býti dán do specielního léčení
za tím účelem, aby jeho zdravotní
stav se zlepšil, jeho výdělečnost byla
rozmnožena, aby takovým způsobem on sám
ve svém zdraví byl ve výhodě a na
druhé straně také úrazová pojišťovna
nebyla nucena zbytečně výdělečnost,
kterou bylo možno léčením zlepšiti,
odškodňovati.
V § 32. nalézáte,
velectění pánové, ustanovení
o zatímním odškodném. Toho jsme v platných
zákonech také dosud neměli. Tu se stávalo
při zdlouhavém řízení o zjištění
nároků dotyčného poškozeného,
že od nemocenské pokladny byl vybaven s nemocenskou
podporou, tam již nemohl ničeho dostati, ale úrazová
pojišťovna nebyla ještě s vyměřením
jeho nároku na odškodné hotova, šetření
nebylo skončeno a tu dotyčný zraněnec
visel mezi nebem a zemí, vydán všanc se svou
rodinou na milost a nemilost náhodě. Úrazová
pojišťovna nebyla povinna mu nic poskytnouti, nemocenská
pokladna mu již více poskytnouti nemohla, on zde stál
bez prostředků se svou rodinou, upadal do bídy,
což přinášelo rodině značnou
hmotnou i morální škodu a to nejen pro zraněnce,
nýbrž i pro společnost. Tomu má býti
čeleno tím, že úrazová pojišťovna
má nyní možnost vyměřiti rentu
prozatímní a potom ji s přiřknutou
definitivní rentou čili důchodem súčtovati.
V tom případě, jestli se nalezne, že
dotyčný zraněnec nemá nároku,
pak se odškodnění toto nevrací.
Dosavadní lhůta promlčecí
1 roku, do kteréžto doby měl pojištěnec
právo ohlásiti své nároky oproti úrazové
pojišťovně, jeví se příliš
krátkou. Stávalo se začasté, že
následky úrazu objevily se teprve v době
pozdější a člen úrazové
pojišťovny následkem toho neměl někdy
možnosti, ve lhůtě 1 roku své nároky
na odškodnění uplatniti. V důsledcích
toho pojato do osnovy ustanovení, že lhůta
1 roku počítá se ode dne, kdy následky
úrazu se objevily, nejdéle však do 2 roků
ode dne úrazu. Tedy ustanovení toto znamená
značnou výhodu pro pojištěnce. V původní
osnově bylo řečeno, že tato promlčecí
lhůta jedno,- vztažmo dvouletá neplatí
pro nemocenské a bratrské pokladny, tam že
jejich nárok na náhradu vyplacených nemocenských
podpor zůstává neohraničen touto lhůtou.
Sociálně-politický výbor postavil
se však na stanovisko, že je-li pro pojištěnce
namnoze nevědomého a zákona neznalého
tato jedno,- vztažně dvouroční lhůta
postačitelná, tím spíše musí
postačiti pro nemocenské a bratrské pokladny,
které pravděpodobně mají takový
personál, aby této lhůty mohl dbáti.
Čl. XII. upravuje otázku
rozhodčích soudů. Jsou totiž rozhodčí
soudy ponechány v dosavadní platnosti, avšak
ustanovuje se, že ony jsou oprávněny rozhodovati
také spory, které vznikly mezi železničními
zřízenci a státem, jenž jim místo
úrazové renty poskytuje zaopatřovací
požitky. Vedle toho jest ministr sociální péče
oprávněn, zříditi expositury jednotlivých
soudů rozhodčích v obvodech, kde toho eventuelně
uzná potřebu, a může také zříditi
i zvláštní rozhodčí soudy pro
jednotlivé kategorie dělnictva. Tyto zvláštní
rozhodčí soudy již máme pro horníky
v Praze, v Mostě a v Mor. Ostravě. Na základě
tohoto ustanovení zákona mohou býti tyto
zvláštní rozhodčí soudy zachovány
a eventuelně pro železniční zřízence
nové rozhodčí soudy nebo zvláštní
senáty při rozhodčích soudech zřízeny.
Spory mezi nemocenskými pokladnami
a úrazovou pojišťovnou byly až dosud vyřizovány
zemskými politickými úřady. Tento
stav jevil se neudržitelným a následkem toho
při reformě zákona o úrazovém
pojištění touto osnovou bylo to přikázáno
do působnosti rozhodčích soudů, které
tedy v budoucnosti budou rovněž oprávněny
spory tyto vyřizovat.
Čl. XIII. se upravuje §
48 pokud se týká účasti jednotlivých
ministerstev na dozoru nad úrazovými pojišťovnami.
Hlavní dozor nad úrazovými pojišťovnami
má samo zřejmě ministr sociální
péče, ale protože jde také o horníky
a železniční zřízence, kteří
ve své působnosti, pokud se týče některých
technických úkonů, podléhají
pravomoci jiných úřadů, připouští
se v § 48., aby spoluúčast na dozoru nad úrazovými
pojišťovnami měly také úřady
horní, ministerstvo veřejných prací
a ministerstvo železnic.
Paragrafem 56. rozšiřuje
se sproštění kolkových poplatků
a poplatků vůbec ohledně listin, které
upravovaly poměry mezi pojištěnci a mezi úrazovnou,
také na listiny, které se týkají zaopatření
těch pojištěnců, kteří
jsou sproštěni úrazového pojištění,
totiž železničních zřízenců.
Článkem XVI. §
61. upravuje se poměr mezi úrazovou pojišťovnou
a pojištěncem v tom případě,
když on má nároky na zaopatřovací
invalidní důchod, ale současně má
nároky na důchod úrazový. Zde se praví,
že zaopatřovací důchod úrazový
odpočívá a sice až do výše
2/3 výdělku, aby tak dohromady
plat zaopatřovací a úrazová renta
nečinily více než 2/3
jeho ročního výdělku, který
je vzat za základ pro vyměření úrazové
renty.
Pokud se týká působnosti
zákona, dlužno uvésti, že zákon
ten vztahuje se na Čechy, Moravu a Slezsko; pokud se týká
Slovenska, jest ministr sociální péče
zmocněn, aby ve vhodné době působnost
tohoto zákona rozšířil také na
Slovensko.
Velectění pánové!
Při provádění změny zákona
bylo potřebí všimnouti si jedné okolnosti,
která padá na váhu.
Dřívější
zákon o úrazovém pojištění
byl změněn do té míry, že hranice
výdělku se 2400 K byla zvýšena s platností
od 1. ledna 1917 na 3600 K. Ale od té doby kupní
síla peněz tak poklesla a drahotní poměry
tak se zhoršily, že u příležitosti
této reformy bylo zapotřebí rovněž
tuto hranici výdělku zvýšiti. Usnesením
sociálně-politického výboru byla tudíž
tato hranice výdělku ročního zvýšena
na 6000 K a u dělníků mladistvých,
kteří nemají naprosto žádného
výcviku, nepožívají žádného
platu, na 900 K, jako nejnižší hranici a nejvyšším
obnosem na 1800 K. Stejně bylo také zvýšeno
pohřebné z obnosu 100 K na 150 K.
Sociálně-politický
výbor zaměstnával se ještě jednou
otázkou velmi palčivou, která vlastně
měla býti dávno řešena dřívějším
rakouským státem a která týká
se těch, kteří pobírali důchody
na úrazy, které se staly v době uplynulé,
zejména až do 1. ledna 1917. Tito nešťastníci
pobírají renty jim vyměřené
v době míru, oni odkázaní jsou na
obnosy, které jim v době míru byly vyměřeny,
ale kupní síla peněz, které oni dostanou,
je rovněž tak, jako ve všech jiných případech,
tak snížena, že by opravdu bylo zapotřebí,
aby jim stát a společnost přiskočila
ku pomoci.
Sociálně-politický
výbor se touto otázkou zaměstnával,
přišel však k tomu názoru, že, poněvadž
přece jen jedná se o ustanovení přechodní,
není možno touto osnovou zákona tomuto naléhavému
požadavku vyhověti a zvýšiti příjmy
zejména těm, kteří jsou stiženi
těžkými úrazy a mají více
než 40 procentní rentu, že se jim nemůže
vyjíti vstříc a že bude zapotřebí
zvláštní předlohy zákona. Sděluji
již dnes, že sociálně-politický
výbor na otázku tuto pamatoval a že ve vhodné
době - osnova zákona již jest vypracována
- předstoupí sociálně-politický
výbor před Národní shromáždění,
aby i tato otázka ku prospěchu důchodců
z doby dřívější byla s náležitou
obezřetností řešena.
Velectění pánové!
To tedy v hlavních rysech obsah této předlohy,
která má státi se zákonem. K předloze
této jsou připojeny resoluce, a to člena
sociálně-politického výboru pana Slavíka
a potom resoluce druhého člena sociálně-politického
výboru pana Čuříka. V resolucích
těchto žádá se, aby projednána
byla reforma úrazového pojišťování
v zemědělství a lesnictví a zejména,
aby rozšířeno bylo úrazové pojištění
na zemědělství a provedena byla reorganisace
úrazových pojišťoven tak, aby pojištěnci
měli tam vydatnější zastoupení
než dosud, aby mněli vliv na správu úrazových
pojišťoven a na utváření se úrazových
pojišťoven vůbec.
Sociálně-politický
výbor usnesl se doporučiti tyto resoluce k schválení
tím spíše, an náš ministr sociální
péče prohlásil, že je ochoten, v dozírné
době předstoupiti před Národní
shromáždění s pronikavou reorganisací
úrazového pojišťování, zejména
jakmile bude provedena také reforma nemocenského
pojišťování, takže potom každá
nemocenská pokladna snad stane se nositelkou sociálního
pojišťovaní vůbec.
Pak bude možno, aby i úrazové
pojištění náležitě bylo
zreorganisováno.
Velectění pánové!
Doporučuji vám tudíž, abyste zprávu
sociálně-politického výboru vzali
na vědomí a osnovu k této zprávě
připojenou ústavně schválili a schválili
rovněž resoluce, které k této osnově
jsou připojeny. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Konečný
(zvoní): Na řečnické listině
není žádný zapsán, přistoupíme
proto k hlasování a prosím proto pány,
aby zaujali svá místa. O projednávané
předloze budeme hlasovati tímto způsobem,
a to nejdříve o prvém oddílu čl.
1-17, na to pak o II. oddílu čl. 18-20. a přechodních
ustanoveních zároveň.
Jsou proti tomuto způsobu
snad nějaké námitky? (Nebyly.) Není
tomu tak, budeme tedy takto postupovati.
Prosím ty pány, kteří
souhlasí se zněním zákona projednávaného,
jak jest uveden ve zprávě sociálně-politického
výboru v oddílu I. čl. 1-17, aby povstali
se svého místa. (Děje se.)
Články tyto se přijímají.
Kdo souhlasí se zněním
oddílu II. čl. 18-20, jakož i s články
přechodních ustanovení, prosím, aby
povstal se svého místa. (Děje se.)
To je většina, články
ony se přijímají. Přeje si
pan zpravodaj nějakých textových změn
ke druhému čtení?
Zpravodaj posl. Vaněk:
Ne!
Místopředseda Konečný:
Poněvadž textové změny se nenavrhují,
přistoupíme ihned ke čtení druhému.
Kdo souhlasí s osnovou zákona
sociálně-politického výboru, kterou
jsme právě v prvním čtení přijali,
i ve čtení druhém, prosím, aby povstal
se svého místa. (Děje se.)
Zákon se přijímá
i ve druhém čtení.
Přistoupíme k odhlasování
resolucí. Má snad k těm resolucím
nějaké závěrečné slovo
pan zpravodaj?
Zpravodaj posl. Vaněk:
Ne!
Místopředseda Konečný:
Není tomu tak. Dovolím si přečísti
navržené resoluce.
Sociálně-politický
výbor, uznávaje nedostatky úrazového
pojišťování v zemědělství
a lesnictví, souhlasí s rozšířením
tohoto pojišťění pro všechny úrazy
v podniku zemědělském a lesním utrpěné
bez rozdílu, běží-li o úrazy
při strojích či mimo strojní práci,
a prohlašuje reformu úrazového pojišťování
v zemědělství a lesnictví za velmi
naléhavou.
Z toho důvodu ukládá
se vládě, aby v čase pokud možno nejkratším
osnovu zákona ve smyslu shora naznačeném
Národnímu shromáždění
ku projednání předložila.
Ministerstvu sociální
péče se ukládá, aby v nejbližší
době vypracovalo návrh na úplnou reformu
úrazového pojištění, v něž
bude pojata zásada dvoutřetinového zastoupení
pojištěnců a jedné třetiny zaměstnavatelů
na základě přímých, tajných,
rovných voleb s poměrným zastoupením.
Kdo souhlasí s přečtenými
resolucemi, prosím, aby povstal se svého místa.
(Děje se.)
Resoluce se přijímají.
Tím jsme vyčerpali první odstavec programu
a přistoupíme k odstavci
2., zprávě školského
výboru o návrhu Fr. Housera a soudr.
na změnu zákona o školách obecných,
(tisk 768). Zpravodajem jest člen Národního
shromáždění občan Houser,
uděluji mu slovo. (Zvoní).
Zpravodaj posl. Houser: Slavné
Národní shromáždění!
Předložený návrh
zákona dovolává se rovnosti všech občanů,
ať patří ke kterémukoliv vyznání
náboženskému nebo ať se nehlásí
k žádnému. Domáhá se toho, aby
základní zákony státní platily
také pro učitele. Čl. 3. těch zákonů
praví: "Všichni občané státní
mohou rovnou měrou veřejných úřadů
dojíti." Specielní zákony, které
se vztahují k různým odborům státní
správy, musí odpovídati zásadě
zde vytčené. Nemohu jí nijak odporovat. To
by se mělo vztahovat také k zákonům
školním. Tohoto principu školní zákon
liberální z r. 1869 šetřil. V §
48. jest tam uvedeno:
"Služba na školách
veřejných jest úřadem veřejným,
jehož dosáhnouti může bez rozdílu
každý státní občan, nehledíc
k vyznání náboženskému. Aby kdo
mohl za učitele být ustanoven, potřebí,
aby byl rakouským občanem státním
a prokázal, že je k tomu úřadu náležitě
způsobilý. Vyloučeni z úřadu
učitelského jsou ti, kteří byvše,
odsouzeni od soudu trestního, nemohou do obecního
zastupitelstva voleni býti."