Stupeň nezpůsobilosti
k povolání byl stanoven na základě
vojenského superarbitračního řízení.
Ten stupeň a způsob, jakým se to provádělo,
vyžaduje nutné nápravy. Z rozhodnutí
této komise v dobách dřívějších
nebylo naprosto žádného odvolání.
Nápravu bylo možno zjednati jenom tím způsobem,
že invalidé, cítili-li se býti poškozeni
výsledkem řízení v ohled u stanovení
procenta nezpůsobilosti k povolání, musili
žádati o novou lékařskou prohlídku,
která ovšem pravidelně vyzněla tak,
jako předcházející. K tomu nutno poznamenati,
že právě čeští invalidé
v celé řadě případů
snad nejvíce byli poškozeni.
Vám jest zajisté, velectění
pánové, známa činnost pana vrchního
štábního lékaře Halbhubera. Vám
je velmi dobře známo, jakým způsobem
tento člověk páchal zločiny na českých
vojácích, jakým způsobem páchal
zločiny na invalidech. Ovšem, budiž mi také
dovoleno, abych s tohoto místa dnes s díky kvitoval
činnost pana profesora Jedličky, který vůči
invalidům mnoho a mnoho dobrého, co ještě
dnes není ani doceněno, v době války
vykonal.
Složení dřívější
superarbitrační komise neskýtalo také
nejmenší záruky pro správnost posudku,
jelikož členy této komise byly výhradně
osoby vojenské, které jednak neměly praktického
přehledu, jednak neměly také zkušenosti
o hospodářském životě. Důsledek
toho byl ten, že každá komise posuzovala škody
vzniklé v činnosti vojenské ve válce
jinak, a že mnohdy i tak zvané hladké škody:
amputace, odnětí údů, končetin
u jedné komise byly posuzovány tak, u druhé
jinak. Takových případů jest spousta,
kde v budoucnosti bude to nutno korigovat.
Důsledek toho jest dnes také
ten, že jsou invalidi, kteří při poměrně
malém defektu mají přiznánu větší
percentuelní nezpůsobilost k povolání,
ale je veliký počet těch, kteří
při velikém defektu mají nepoměrně
nízkou rentu. A zde bude také třeba zjednati
nápravu. Z toho důvodu považuji za nezbytné,
aby všichni váleční invalidé
byli nyní přirozeně podrobeni lékařským
prohlídkám před komisemi, které budou
naprosto jinak složeny, než jak byly složeny komise
v době dřívější. Dnes
již nejedná se o to, hledati, do jaké míry
je schopen, po případě ještě
schopnost označiti A, B, C, nýbrž jedná
se prostě o to, zjistiti, jaká ztráta dělnosti
v občanském povolání zde nastala.
V tom směru shoduji se úplně
s panem ministrem, jak zde bylo prohlášeno ohledně
složení těchto komisí. Já také
představoval jsem si, že příští
komise nemohou býti jinak složeny, než z lékaře
odborníka v prvé řadě, takového,
který prodělal praksi úrazovou, a vedle toho
z odborníka z odborů průmyslových
a živnostenských, z odborníka v oboru hospodářsko-lesnickém,
odborníka v oboru komerčním současně
se zástupcem příslušné organisace
válečných invalidů, což považuji
za velmi důležité. Tato otázka nesmí
být přecházena. Pro každý obor
politického úřadu první instance mohla
by býti zřízena taková komise.
Pan ministr zde již mluvil o
určitém počtu. To je věc další
úpravy, která zcela jistě hladce může
býti provedena. Dosavadní prakse komise, která
taxovala výhradně nezpůsobilost k povolání,
jak jsem již předem řekl, se naprosto neosvědčila.
Je vyloučeno, aby při způsobu prohlídek,
jak byly konány, jiný výsledek se objevil.
Přirozeně komise, které
budou složeny jiným způsobem, kde nebude přihlíženo
k tomu, aby v první řadě odhadovala se ztráta
schopnosti jeho jako vojáka, budou míti také
naprosto odchylný výsledek.
Je nutno, velectění
pánové, poukázati ještě na další.
My máme celou řadu invalidů, jejichž
invalidita nepovstala snad následkem rány střelné
a podobně, ale jejichž choroby jsou povahy duševní,
kde jsou choroby plicní a kde i v tomto směru v
dřívějších dobách naše
vojenská správa napáchala veliký počet
zločinů přímo. Celá řada
duševně chorých byla propouštěna
do ošetřování domácího
na podepsání prostého reversu. Vojenská
správa byla ráda, že se takového duševně
chorého zbavila. Vojenská správa neměla
nic jiného na zřeteli, než, aby toho, kdo jí
byl přítěží, se kterým
již nemohla. počítati jako s určitou
jednotkou, aby v době pokud možno nejbližší
dostala ho ven.
Jest pravda, že ukončení
války - zde nutno slyšeti odborníka, není
možná, aby laik se o této otázce vyjadřoval
- bude v tomto směru velmi blahodárně působiti
a že počet těchto duševních poruch,
kde působí taková utkvělá představa,
kterou dovede snad chápati jen ten, kdo prodělal
nějaký ten oheň, kdo celou řadu neděl,
měsíců, po případě roků
byl v zákopech, nyní v době klidu bude se
zmenšovati.
Velectění pánové!
Jde zde dnes o velký počet těch, kteří
jsou stiženi tuberkulosou. I v tom to směru naše
nemocnice, naše baráky - promiňte - nebyly
kriminálem, ale také ne špitálem.
Já jsem byl jako zajatec déle
jednoho roku v Italii, dále v italských nemocnicích,
ale italské nemocnice zajatecké a naše nemocnice
to bylo něco, co nesnese přirovnání.
Je pochopitelno, že ti nemocní namnoze přinesli
sobě zárodek choroby zhoršené z baráků
vojenských, kde to čpělo plísní,
kde nebylo primitivních ochranných opatření.
Zde jest nutno vykonati veliké dílo. Když právě
projednáváme současně otázku
vyvlastnění velkých statků, zdá
se mi, že celá řada těch zámků,
celá řada těch parků, kde nikdo nebyl,
které byly uzavřeny po celá desítiletí,
jest přímo stvořena k tomu, aby tam nalezli
zdraví ti, kteří ve válce je ztratili.
Zde je možno vybudovati celou řadu léčebných
ústavů, zde jest možno vybudovati celou řadu
takových ústavů, kde ti, kteří
mají tuberkulosu v počátku, mohou býti
zachráněni.
Velectění pánové!
Já nemohu pochopitelně pouštěti se do
podrobnosti požadavků, kde invalidé přímo
čekají, že zákon již dnes bude
hotov a že již v nejbližší době
budou vypláceny renty. Račte si představiti:
vídeňská ústředna likvidovala;
jest řada invalidů, kteří po řadu
měsíců nedostali haléře renty:
jest řada invalidů, kteří nemají
naprosto žádných prostředků.
Dostal jsem dnes resoluci od "Družiny slepců",
od družiny těch, kteří válkou
nejstrašněji byli poškozeni, kde také
kladou požadavek na to, aby jejich renty byly přizpůsobeny
do té míry, aby mohli býti aspoň částečně
živi, kde kladou požadavek na to, o čemž
jsem již předem mluvil, aby koncese biografické
takovýmto nebožákům byly zadávány
v družinách, kde při tom jediném biografu
několik rodin nalezne obživu, kde jest možno,
aby částečně byly zachráněny.
Totéž týká se trafik, totéž
týká se těch druhých, o kterých
jsem zde hovořil.
Velectění pánové!
Přirozeně nemohu a nechci vás dále
unavovati, nemohu překročiti dobu mi vyměřenou,
ale prosím jménem invalidů, jménem
kamarádů nejen slavné Národní
shromáždění, ale současně
i pana ministra sociální péče, aby
- až tento zákon bude prováděn - odpadla
řada těch byrokratických náběhů,
které stále ještě dnes se nám
objevují, kde den ze dne se s nimi setkáváme,
kde je potřeba, s největší blahovolností
a svědomitostí pracovati k tomu, aby ti, kteří
válkou nejvíce byli poškozeni, nabyli přesvědčení,
že v republice nalezli a naleznou ochrany. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda:
Slovo má dále dr. Markovič.
Posl. dr. Markovič:
Veľactené shromaždenie!
Iste, že Národné
shromaždenie prijalo dosiaľ máloktorý
návrh zákona s takou radosťou, ako práve
tento. Veď, pánovia, republika trvá už
skoro pol roka a dosiaľ málo bolo vykonané
našim zákonodárnym sborom v záujme tých,
ktorí v tejto válke najviacej trpeli a ktorí
toutou válkou najviacej ztratili. Preto vítame všetci
s radosťou, že konečne sa pristúpilo k
zákonodárnej práci i v tomto smere, ovšem,
je to ešte len začiatok a začiatok hodne skromný.
Pán minister pre sociálnu pečlivosť
zmienil sa o ďalších návrhoch, ktoré
budú predložené so strany vlády, menovite
čo sa týká invalidov, takže vlastne
týmto zákonom dostávame sa len o malý
krok ku predu.
Bolo tu poukázané dosaváďnými
rečníkmi a menovite rozvinul tu i p. minister pre
sociálnu pečlivosť program, akým spôsobom
mieni tento zákon uskutočniť a akým
spôsobom mieni podporovať invalidov.
Ja, čo sa týka samého
prevedenia zákona, zo zbytočnej snáď
opatrnosti chcel by som poukázať len na jeden moment.
Snáď v prvom okamžiku to vzbudí úsmev,
ale chcel by som zdôrazniť, že iste sa nemýlim,
keď myslím, že v zákone o invalidoch a
menovite v jeho § 1., ktorý hovorí o tom, že
válečnými poškodencami dľa tohoto
zákona sú štátni občania československej
republiky, ktorých pracovná schopnosť bola
dočasne alebo trvale snížená, alebo
ktorí ju úplne ztratili a to pre poranenie alebo
nemoc získajú alebo zhoršenú vo službe
vojenskej - pod týmito válečnými poškodencami
rozumejú sa i príslušníci zahraničného
československého vojska, totiž naši legionári.
(Výborně!) To, hovorím, je prirodzené,
pokiaľ sa to týka p. ministra i tohoto Národného
shromaždenia. Ale, veľactení pánovia,
bolo tu upozornené na určité byrokratické
kruhy, ktoré v poslednej dobe prejavujú sa takým
spôsobom, akoby ích snahou bolo v mnohých
prípadoch direktne zničiť dobrý duch,
ktorý dosiaľ bol v zahraničnom československom
vojsku, akoby takto chcely sa mu odmeniť za to, čo
sa vykonalo. Tieto kruhy, akoby dávaly cítiť
našim legionárom, že vidia v nich ľudí
menej cenných, ako sú ostatní, ktorí
sú sverení pečlivosti vojenskej a inej. Bolo
by k neuvereniu toto upozornenie, keby sa neboly staly prípady,
ako na pr. pri bernom úrade v Milevsku u Tábora,
kde strelec Bubeníček od údernej roty 3.
práporu 35. pešieho pluku prišiel so žiadosťou,
a bolo mu povedané úradníkom Svěrákom:
"Vy nie ste naši vojaci, Vy ste zajatci". (Slyšte!)
Alebo je možný takýto prípad: Holous
Josef, desiátnik údernej roty tretieho práporu
35. pešieho pluku prebehol k Italom a jeho matke, bývajúcej
v Zlončiciach, okres Kralupy, bola zastavená podpora.
Ten legionár vrátil sa v uniforme zahraničného
československého vojaka do vlasti, a jeho matka
bola potom na hejtmanstve, kde s ňou vôbec nehovorili.
(Člen N. S. Mattus: Které hejmanství?)
To neviem. - Kralupy.
Tedy, pánovia, ja uvádzam
tu dva charakteristické prípady z celej série
prípadov, ktoré sa dejú s našimi legionármi,
aby som odôvodnil, prečo zdôrazňujem,
že sa tento zákon o invalidoch vzťahuje i na
invalidov z radov československého zahraničného
vojska. Ide o to, aby snáď nebol nejakým byrokratom,
ktorý sa síce prebarvil na bielo-červeno,
ale je ešte čierno-žltý alebo červeno-bielo-zelený,
náš invalida-legionár pokladaný za zajatca
a dezertéra, ktorému podpora nepatrí, ako
sa to už v niekoľko prípadoch našim legionárom
stalo. (Výborně!)
A súčasne, keď
už hovorím o našich legionároch, používám
tejto príležitosti, abysom upozornil, čo si
ešte predstavujeme my, ktorým snáď osud
zahraničných vojsk leží, zvlášte
na srdci, vzhľadom k tým záväzkom, ktoré
sme vzali na seba, keď sme týchto ľudí
povolávali do vojska. Chcem upozorniť na niekteré
opatrenia, resp. na niektoré zákony, ktoré
v sérii zákonov a opatrení v prospech poškodencov
válečných očakávam. Hovorí
sa o pečlivosti o válečných poškodencoch.
Myslia sa v tomto zákone invalidi. Ale mne sa zdá,
že týmito poškodencami nie síce v takej
miere, ako sú ľudia, ktorí sa menujú
invalidami, sú i mnohí iní príslušníci
vojska. Predstavme si, ako vypadá mnohý človek,
ktorý bol v rakúsko-uhorskej armáde, potom
bol zajatý, potom bol v československej armáde,
ztrávil tam celých päť rokov, ktorý
prešiel nepomerne ťažšími podmienkami
životnými, ako tí, ktorých osud viazal
na jediné miesto, alebo na jednu frontu. Tedy válečnými
poškodencami sú nielen skutoční invalidi,
ale i veľká časť našich legionárov.
Mám dojem - aspoň naši legionári chodia
k nám so sto a sto žalobami - ako by sa v československej
republike na toto zabúdalo. Naši legionári
majú dojem, že oslavnými článkami,
slávobránami, zástavami snáď
je vykonané už všetko, čím sme
im zaviazaní. A preto, aby tento dojem zmiznul z mysli
a sŕdc legionárov, preto, vážené
shromaždenie, je veľmi na čase - proximus iam
ardet Ucalegon! - aby Národné shromaždenie
pristúpilo konečne k opatreniu, ktorým by
sa zlepšily hmotné a sociálne pomery legionárov
a ich rodín. Za týmto účelom sa pripravuje
návrh pre ctené Národné shromáždenie,
ktorým by sa tomuto dosavádnemu nedostatku nášho
zákonodárstva odpomohlo. Chcem poukázať
len na niektoré momenty, ktoré fakticky sú
v tomto ohľade pálčivé.
Československí legionári
boli mnohí vonku po celú dobu války, mnohí
boli vonku i pred válkou, hlásili sa z Ameriky alebo
z iného cudzieho štátu. Títo vracajú
sa dnes do vlasti bez toho, že by vedeli, čo bude
ich osudom, až opustia rady československého
vojska.
Za 5 mesiacov, od kedy sa legionári
vracajú na pôdu našej republiky bolo v tomto
ohľade vykonané mimoriadne málo a až teraz
s a začínajú starať o to, ako by mohli
byť umiestení legionári, ktorí umiestenia
potrebujú. Starajú sa o to, keď vyše 40ročných
legionnárov už prepúšťajú
z vojenskej služby. Práve o týchto najstarších
ľudí, ktorí sú telesne i nervove najviac
upotrebení, není dostatočne postarané.
Nepodarilo sa mi dosiaľ zistiť,
ako ďaleko je pravdivou zpráva, ktorá bola
uverejnená v niektorom z posledných čísiel
"Práva Lidu", že keď demobilizovaný
vyše 40ročný legionár žiadal o
postavenie, povedali mu, aby šiel do svojej domovskej obce
a žiadal podporu nezamestnaných. Mne sa zdá,
že československému legionárovi, ktorý
postavil celý svoj osud, celú svoju existenciu k
dispozícii národa, nemôže sa dostať
väčšej urážky, ako keď sa mu
povie, aby žiadal podporu nezamestnaných. On chce
pracovať, ale nemá tých spôsobov a cestičiek,
ktorými by sa rýchle k práci dostal.
Preto je na čase, aby v najširších
rozmeroch a pri najväčšej podpore Národného
shromaždenia, všetkých vládných
orgánov a celej spoločnosti bolo postarané
o to, aby pre legionárov, ktorí budú demobilizovaní,
boly pripravené slušné, vhodné a ich
oprávnenej ambícii zodpovedajúce miesta,
pre tých, ktorí tieto miesta na základe svojich
konnexií pred válkou zaopatriť si nemohli.
Vážené shromažděnie,
je treba pri tomto pamätať menovite na to, že z
Ruska prijde nám v kratšej alebo dlhšej dobe
55 tisíc ľudí, ktorí iste sú
svojim celým nervovým složením, celým
svojim nazieraním na veci nepomerne v inom stave ako boli
ľudia, ktorí prišli z dobre zásobenej
Francie alebo Itálie, ktorí prišli z normálných,
pokojných pomerov. Títo ľudia z francúzskych
alebo italských legií ešte jako - tak pokojne
- hovorím jako - tak - nesú nedostatočnú
spoločenskú i zákonodárnu a vládnú
starosť ktorej sa im dosiaľ dostává. Ale
tí, ktorí prídu z Ruska, tí v tomto
ohľade nebudú tak shovievaví. Ak by sme sa
o nich nepostarali tak, aby keď prídu - boly miesta
pre nich už pripravené, potom, pánovia, miesto
požehnania mohli bysme dostať taký element pre
našu republiku, ktorý by iste a právom môhol
nebyť republike osožný.
Ďalšia dôležitá
vec je, pokiaľ sa týka našich legionárov,
aby bolo sriadené podporovanie ich rodín a potom
- čo je ovšem vecou tohoto zákona - odporovanie
tých, ktorí sa stanú úplne alebo čiastočne
práce neschopnými.
Poukázal som tu na jeden prípad,
ale takých prípadov je, ako som už povedal,
mnoho, menovite na Slovensku, kde následkom neschopnosti
anebo zlomyslnosti byrokratického aparátu rodiny
legionárov nedostávajú podpôr. Legionár
marne chodí sem - tam. Má bojovať na fronte
s vedomím, že jeho rodina mrie hladom. Teda v tomto
ohľade musí byť čo najrýchlejšie
a čo najenergickejšie tiež urobená odpomoc.
Ďalej voči samým
legionárom, čo sa týka podpôr, nepostupuje
sa tak, ako by právom mohli požadovať. Stalo
sa, že s legionármi sa manipulovalo horšie, ako
s tými, ktorí sa vrátili zo zahraničia
ako zajatci. Zajatci, ktorí sa vrátili zo zahraničia,
dostali určité podpory, resp. určité
náhrady za ztraty, ktoré im boly zajatím
spôsobené. Bolo žiadané, aby tie isté
podpory, ktoré sa dávaju zajatcom, - ktorí
ani nepovažovali za svoju povinnosť, aby vstúpili
do československých vojsk - aby sa také podpory
dávaly i príslušníkom československých
vojsk zahraničných. (Souhlas.) Tieto podpory
iste by mnohým pomohly k zabezpečeniu rodiny alebo
k prvému kroku do života, keď budú prepustení
z vojenského sväzku. Miesto toho však, keď
sa žiadalo, aby boly vyplatené legionárom peňažné
dávky, ktoré sa vyplácaly zajatcom, naraz,
15. brezna boly všetky podpory zajatcom zastavené.
Praktický dôsledok je, že zajatci, ktorí
do 15. brezna z veľkej čiastky sa už vrátili,
svoje peňažné dávky už dostali,
kdežto legionári, ktorí sa vrátili vo
vojsku a tedy neskoršie než tí, ktorí
nevstúpili do československých vojsk, boli
tejto hmotnej podpory pozbavení.
Toto je len veľmi nedokonalé
klasobranie z komplexu krívd, ktoré sa páchajú
na našich legionároch a ktoré uviedol som len
preto, aby som poukázal na krivdy a na nevyhnuteľnú
nutnosť, aby sa k odčineniu krívd a systematickému
jednotnému regulovaniu hmotných a sociálnych
pomerov príslušníkov zahraničného
vojska pristúpilo čo možno v najkratšej
dobe.
Opakujem ešte raz, že snáď
zajtra v tomto smere bude predložený Národnému
shromaždeniu návrh, v ktorom sa navrhuje, aby na riešenie
všetkých týchto otázok, súvisiacich
s hmotným a sociálnym osudom legionárov,
bol vyslaný Národným shromaždením
zvláštny 7-členový výbor, ktorý
by prezkúmal celý komplex tu naznačených
otázok a predložil ich k riešeniu zodpovedajúci
návrh alebo návrhy zákona, vypočujúc
predtým mienku znalcov, vyslaných kanceláriou
českoslov. legií pri min. Národnej obrany.
Výboru sa má uložiť, aby tieto návrhy
predložil Nár. shromaždeniu najďalej do
10 kvetna. To by bolo, vážené shromaždenie,
v krátkosti, na čo som chcel upozorniť v súvislosti
s predlohou zákona. Prosil by som veľmi ako ctené
Národne shromaždenie, tak i všetky kompetentné
orgány, aby si túto vec vzaly na srdce. Poneváč
ak by sa to nestalo a ak by sme sa v tých, ktorí
boli dosiaľ našou najväčšou pýchou,
dožili zklamania, na ktoré sme neboli pripravení,
toho příčinou by neboli legionári,
ale tí, ktorí svojou nevšímavosťou
našich legionárov do takého zúfalého
stavu vohnali. (Potlesk.)