Úterý 8. dubna 1919

Stupeň nezpůsobilosti k povolání byl stanoven na základě vojenského superarbitračního řízení. Ten stupeň a způsob, jakým se to provádělo, vyžaduje nutné nápravy. Z rozhodnutí této komise v dobách dřívějších nebylo naprosto žádného odvolání. Nápravu bylo možno zjednati jenom tím způsobem, že invalidé, cítili-li se býti poškozeni výsledkem řízení v ohled u stanovení procenta nezpůsobilosti k povolání, musili žádati o novou lékařskou prohlídku, která ovšem pravidelně vyzněla tak, jako předcházející. K tomu nutno poznamenati, že právě čeští invalidé v celé řadě případů snad nejvíce byli poškozeni.

Vám jest zajisté, velectění pánové, známa činnost pana vrchního štábního lékaře Halbhubera. Vám je velmi dobře známo, jakým způsobem tento člověk páchal zločiny na českých vojácích, jakým způsobem páchal zločiny na invalidech. Ovšem, budiž mi také dovoleno, abych s tohoto místa dnes s díky kvitoval činnost pana profesora Jedličky, který vůči invalidům mnoho a mnoho dobrého, co ještě dnes není ani doceněno, v době války vykonal.

Složení dřívější superarbitrační komise neskýtalo také nejmenší záruky pro správnost posudku, jelikož členy této komise byly výhradně osoby vojenské, které jednak neměly praktického přehledu, jednak neměly také zkušenosti o hospodářském životě. Důsledek toho byl ten, že každá komise posuzovala škody vzniklé v činnosti vojenské ve válce jinak, a že mnohdy i tak zvané hladké škody: amputace, odnětí údů, končetin u jedné komise byly posuzovány tak, u druhé jinak. Takových případů jest spousta, kde v budoucnosti bude to nutno korigovat.

Důsledek toho jest dnes také ten, že jsou invalidi, kteří při poměrně malém defektu mají přiznánu větší percentuelní nezpůsobilost k povolání, ale je veliký počet těch, kteří při velikém defektu mají nepoměrně nízkou rentu. A zde bude také třeba zjednati nápravu. Z toho důvodu považuji za nezbytné, aby všichni váleční invalidé byli nyní přirozeně podrobeni lékařským prohlídkám před komisemi, které budou naprosto jinak složeny, než jak byly složeny komise v době dřívější. Dnes již nejedná se o to, hledati, do jaké míry je schopen, po případě ještě schopnost označiti A, B, C, nýbrž jedná se prostě o to, zjistiti, jaká ztráta dělnosti v občanském povolání zde nastala.

V tom směru shoduji se úplně s panem ministrem, jak zde bylo prohlášeno ohledně složení těchto komisí. Já také představoval jsem si, že příští komise nemohou býti jinak složeny, než z lékaře odborníka v prvé řadě, takového, který prodělal praksi úrazovou, a vedle toho z odborníka z odborů průmyslových a živnostenských, z odborníka v oboru hospodářsko-lesnickém, odborníka v oboru komerčním současně se zástupcem příslušné organisace válečných invalidů, což považuji za velmi důležité. Tato otázka nesmí být přecházena. Pro každý obor politického úřadu první instance mohla by býti zřízena taková komise.

Pan ministr zde již mluvil o určitém počtu. To je věc další úpravy, která zcela jistě hladce může býti provedena. Dosavadní prakse komise, která taxovala výhradně nezpůsobilost k povolání, jak jsem již předem řekl, se naprosto neosvědčila. Je vyloučeno, aby při způsobu prohlídek, jak byly konány, jiný výsledek se objevil.

Přirozeně komise, které budou složeny jiným způsobem, kde nebude přihlíženo k tomu, aby v první řadě odhadovala se ztráta schopnosti jeho jako vojáka, budou míti také naprosto odchylný výsledek.

Je nutno, velectění pánové, poukázati ještě na další. My máme celou řadu invalidů, jejichž invalidita nepovstala snad následkem rány střelné a podobně, ale jejichž choroby jsou povahy duševní, kde jsou choroby plicní a kde i v tomto směru v dřívějších dobách naše vojenská správa napáchala veliký počet zločinů přímo. Celá řada duševně chorých byla propouštěna do ošetřování domácího na podepsání prostého reversu. Vojenská správa byla ráda, že se takového duševně chorého zbavila. Vojenská správa neměla nic jiného na zřeteli, než, aby toho, kdo jí byl přítěží, se kterým již nemohla. počítati jako s určitou jednotkou, aby v době pokud možno nejbližší dostala ho ven.

Jest pravda, že ukončení války - zde nutno slyšeti odborníka, není možná, aby laik se o této otázce vyjadřoval - bude v tomto směru velmi blahodárně působiti a že počet těchto duševních poruch, kde působí taková utkvělá představa, kterou dovede snad chápati jen ten, kdo prodělal nějaký ten oheň, kdo celou řadu neděl, měsíců, po případě roků byl v zákopech, nyní v době klidu bude se zmenšovati.

Velectění pánové! Jde zde dnes o velký počet těch, kteří jsou stiženi tuberkulosou. I v tom to směru naše nemocnice, naše baráky - promiňte - nebyly kriminálem, ale také ne špitálem.

Já jsem byl jako zajatec déle jednoho roku v Italii, dále v italských nemocnicích, ale italské nemocnice zajatecké a naše nemocnice to bylo něco, co nesnese přirovnání. Je pochopitelno, že ti nemocní namnoze přinesli sobě zárodek choroby zhoršené z baráků vojenských, kde to čpělo plísní, kde nebylo primitivních ochranných opatření. Zde jest nutno vykonati veliké dílo. Když právě projednáváme současně otázku vyvlastnění velkých statků, zdá se mi, že celá řada těch zámků, celá řada těch parků, kde nikdo nebyl, které byly uzavřeny po celá desítiletí, jest přímo stvořena k tomu, aby tam nalezli zdraví ti, kteří ve válce je ztratili. Zde je možno vybudovati celou řadu léčebných ústavů, zde jest možno vybudovati celou řadu takových ústavů, kde ti, kteří mají tuberkulosu v počátku, mohou býti zachráněni.

Velectění pánové! Já nemohu pochopitelně pouštěti se do podrobnosti požadavků, kde invalidé přímo čekají, že zákon již dnes bude hotov a že již v nejbližší době budou vypláceny renty. Račte si představiti: vídeňská ústředna likvidovala; jest řada invalidů, kteří po řadu měsíců nedostali haléře renty: jest řada invalidů, kteří nemají naprosto žádných prostředků. Dostal jsem dnes resoluci od "Družiny slepců", od družiny těch, kteří válkou nejstrašněji byli poškozeni, kde také kladou požadavek na to, aby jejich renty byly přizpůsobeny do té míry, aby mohli býti aspoň částečně živi, kde kladou požadavek na to, o čemž jsem již předem mluvil, aby koncese biografické takovýmto nebožákům byly zadávány v družinách, kde při tom jediném biografu několik rodin nalezne obživu, kde jest možno, aby částečně byly zachráněny. Totéž týká se trafik, totéž týká se těch druhých, o kterých jsem zde hovořil.

Velectění pánové! Přirozeně nemohu a nechci vás dále unavovati, nemohu překročiti dobu mi vyměřenou, ale prosím jménem invalidů, jménem kamarádů nejen slavné Národní shromáždění, ale současně i pana ministra sociální péče, aby - až tento zákon bude prováděn - odpadla řada těch byrokratických náběhů, které stále ještě dnes se nám objevují, kde den ze dne se s nimi setkáváme, kde je potřeba, s největší blahovolností a svědomitostí pracovati k tomu, aby ti, kteří válkou nejvíce byli poškozeni, nabyli přesvědčení, že v republice nalezli a naleznou ochrany. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo má dále dr. Markovič.

Posl. dr. Markovič: Veľactené shromaždenie!

Iste, že Národné shromaždenie prijalo dosiaľ máloktorý návrh zákona s takou radosťou, ako práve tento. Veď, pánovia, republika trvá už skoro pol roka a dosiaľ málo bolo vykonané našim zákonodárnym sborom v záujme tých, ktorí v tejto válke najviacej trpeli a ktorí toutou válkou najviacej ztratili. Preto vítame všetci s radosťou, že konečne sa pristúpilo k zákonodárnej práci i v tomto smere, ovšem, je to ešte len začiatok a začiatok hodne skromný. Pán minister pre sociálnu pečlivosť zmienil sa o ďalších návrhoch, ktoré budú predložené so strany vlády, menovite čo sa týká invalidov, takže vlastne týmto zákonom dostávame sa len o malý krok ku predu.

Bolo tu poukázané dosaváďnými rečníkmi a menovite rozvinul tu i p. minister pre sociálnu pečlivosť program, akým spôsobom mieni tento zákon uskutočniť a akým spôsobom mieni podporovať invalidov.

Ja, čo sa týka samého prevedenia zákona, zo zbytočnej snáď opatrnosti chcel by som poukázať len na jeden moment. Snáď v prvom okamžiku to vzbudí úsmev, ale chcel by som zdôrazniť, že iste sa nemýlim, keď myslím, že v zákone o invalidoch a menovite v jeho § 1., ktorý hovorí o tom, že válečnými poškodencami dľa tohoto zákona sú štátni občania československej republiky, ktorých pracovná schopnosť bola dočasne alebo trvale snížená, alebo ktorí ju úplne ztratili a to pre poranenie alebo nemoc získajú alebo zhoršenú vo službe vojenskej - pod týmito válečnými poškodencami rozumejú sa i príslušníci zahraničného československého vojska, totiž naši legionári. (Výborně!) To, hovorím, je prirodzené, pokiaľ sa to týka p. ministra i tohoto Národného shromaždenia. Ale, veľactení pánovia, bolo tu upozornené na určité byrokratické kruhy, ktoré v poslednej dobe prejavujú sa takým spôsobom, akoby ích snahou bolo v mnohých prípadoch direktne zničiť dobrý duch, ktorý dosiaľ bol v zahraničnom československom vojsku, akoby takto chcely sa mu odmeniť za to, čo sa vykonalo. Tieto kruhy, akoby dávaly cítiť našim legionárom, že vidia v nich ľudí menej cenných, ako sú ostatní, ktorí sú sverení pečlivosti vojenskej a inej. Bolo by k neuvereniu toto upozornenie, keby sa neboly staly prípady, ako na pr. pri bernom úrade v Milevsku u Tábora, kde strelec Bubeníček od údernej roty 3. práporu 35. pešieho pluku prišiel so žiadosťou, a bolo mu povedané úradníkom Svěrákom: "Vy nie ste naši vojaci, Vy ste zajatci". (Slyšte!) Alebo je možný takýto prípad: Holous Josef, desiátnik údernej roty tretieho práporu 35. pešieho pluku prebehol k Italom a jeho matke, bývajúcej v Zlončiciach, okres Kralupy, bola zastavená podpora. Ten legionár vrátil sa v uniforme zahraničného československého vojaka do vlasti, a jeho matka bola potom na hejtmanstve, kde s ňou vôbec nehovorili. (Člen N. S. Mattus: Které hejmanství?) To neviem. - Kralupy.

Tedy, pánovia, ja uvádzam tu dva charakteristické prípady z celej série prípadov, ktoré sa dejú s našimi legionármi, aby som odôvodnil, prečo zdôrazňujem, že sa tento zákon o invalidoch vzťahuje i na invalidov z radov československého zahraničného vojska. Ide o to, aby snáď nebol nejakým byrokratom, ktorý sa síce prebarvil na bielo-červeno, ale je ešte čierno-žltý alebo červeno-bielo-zelený, náš invalida-legionár pokladaný za zajatca a dezertéra, ktorému podpora nepatrí, ako sa to už v niekoľko prípadoch našim legionárom stalo. (Výborně!)

A súčasne, keď už hovorím o našich legionároch, používám tejto príležitosti, abysom upozornil, čo si ešte predstavujeme my, ktorým snáď osud zahraničných vojsk leží, zvlášte na srdci, vzhľadom k tým záväzkom, ktoré sme vzali na seba, keď sme týchto ľudí povolávali do vojska. Chcem upozorniť na niekteré opatrenia, resp. na niektoré zákony, ktoré v sérii zákonov a opatrení v prospech poškodencov válečných očakávam. Hovorí sa o pečlivosti o válečných poškodencoch. Myslia sa v tomto zákone invalidi. Ale mne sa zdá, že týmito poškodencami nie síce v takej miere, ako sú ľudia, ktorí sa menujú invalidami, sú i mnohí iní príslušníci vojska. Predstavme si, ako vypadá mnohý človek, ktorý bol v rakúsko-uhorskej armáde, potom bol zajatý, potom bol v československej armáde, ztrávil tam celých päť rokov, ktorý prešiel nepomerne ťažšími podmienkami životnými, ako tí, ktorých osud viazal na jediné miesto, alebo na jednu frontu. Tedy válečnými poškodencami sú nielen skutoční invalidi, ale i veľká časť našich legionárov. Mám dojem - aspoň naši legionári chodia k nám so sto a sto žalobami - ako by sa v československej republike na toto zabúdalo. Naši legionári majú dojem, že oslavnými článkami, slávobránami, zástavami snáď je vykonané už všetko, čím sme im zaviazaní. A preto, aby tento dojem zmiznul z mysli a sŕdc legionárov, preto, vážené shromaždenie, je veľmi na čase - proximus iam ardet Ucalegon! - aby Národné shromaždenie pristúpilo konečne k opatreniu, ktorým by sa zlepšily hmotné a sociálne pomery legionárov a ich rodín. Za týmto účelom sa pripravuje návrh pre ctené Národné shromáždenie, ktorým by sa tomuto dosavádnemu nedostatku nášho zákonodárstva odpomohlo. Chcem poukázať len na niektoré momenty, ktoré fakticky sú v tomto ohľade pálčivé.

Československí legionári boli mnohí vonku po celú dobu války, mnohí boli vonku i pred válkou, hlásili sa z Ameriky alebo z iného cudzieho štátu. Títo vracajú sa dnes do vlasti bez toho, že by vedeli, čo bude ich osudom, až opustia rady československého vojska.

Za 5 mesiacov, od kedy sa legionári vracajú na pôdu našej republiky bolo v tomto ohľade vykonané mimoriadne málo a až teraz s a začínajú starať o to, ako by mohli byť umiestení legionári, ktorí umiestenia potrebujú. Starajú sa o to, keď vyše 40ročných legionnárov už prepúšťajú z vojenskej služby. Práve o týchto najstarších ľudí, ktorí sú telesne i nervove najviac upotrebení, není dostatočne postarané.

Nepodarilo sa mi dosiaľ zistiť, ako ďaleko je pravdivou zpráva, ktorá bola uverejnená v niektorom z posledných čísiel "Práva Lidu", že keď demobilizovaný vyše 40ročný legionár žiadal o postavenie, povedali mu, aby šiel do svojej domovskej obce a žiadal podporu nezamestnaných. Mne sa zdá, že československému legionárovi, ktorý postavil celý svoj osud, celú svoju existenciu k dispozícii národa, nemôže sa dostať väčšej urážky, ako keď sa mu povie, aby žiadal podporu nezamestnaných. On chce pracovať, ale nemá tých spôsobov a cestičiek, ktorými by sa rýchle k práci dostal.

Preto je na čase, aby v najširších rozmeroch a pri najväčšej podpore Národného shromaždenia, všetkých vládných orgánov a celej spoločnosti bolo postarané o to, aby pre legionárov, ktorí budú demobilizovaní, boly pripravené slušné, vhodné a ich oprávnenej ambícii zodpovedajúce miesta, pre tých, ktorí tieto miesta na základe svojich konnexií pred válkou zaopatriť si nemohli.

Vážené shromažděnie, je treba pri tomto pamätať menovite na to, že z Ruska prijde nám v kratšej alebo dlhšej dobe 55 tisíc ľudí, ktorí iste sú svojim celým nervovým složením, celým svojim nazieraním na veci nepomerne v inom stave ako boli ľudia, ktorí prišli z dobre zásobenej Francie alebo Itálie, ktorí prišli z normálných, pokojných pomerov. Títo ľudia z francúzskych alebo italských legií ešte jako - tak pokojne - hovorím jako - tak - nesú nedostatočnú spoločenskú i zákonodárnu a vládnú starosť ktorej sa im dosiaľ dostává. Ale tí, ktorí prídu z Ruska, tí v tomto ohľade nebudú tak shovievaví. Ak by sme sa o nich nepostarali tak, aby keď prídu - boly miesta pre nich už pripravené, potom, pánovia, miesto požehnania mohli bysme dostať taký element pre našu republiku, ktorý by iste a právom môhol nebyť republike osožný.

Ďalšia dôležitá vec je, pokiaľ sa týka našich legionárov, aby bolo sriadené podporovanie ich rodín a potom - čo je ovšem vecou tohoto zákona - odporovanie tých, ktorí sa stanú úplne alebo čiastočne práce neschopnými.

Poukázal som tu na jeden prípad, ale takých prípadov je, ako som už povedal, mnoho, menovite na Slovensku, kde následkom neschopnosti anebo zlomyslnosti byrokratického aparátu rodiny legionárov nedostávajú podpôr. Legionár marne chodí sem - tam. Má bojovať na fronte s vedomím, že jeho rodina mrie hladom. Teda v tomto ohľade musí byť čo najrýchlejšie a čo najenergickejšie tiež urobená odpomoc.

Ďalej voči samým legionárom, čo sa týka podpôr, nepostupuje sa tak, ako by právom mohli požadovať. Stalo sa, že s legionármi sa manipulovalo horšie, ako s tými, ktorí sa vrátili zo zahraničia ako zajatci. Zajatci, ktorí sa vrátili zo zahraničia, dostali určité podpory, resp. určité náhrady za ztraty, ktoré im boly zajatím spôsobené. Bolo žiadané, aby tie isté podpory, ktoré sa dávaju zajatcom, - ktorí ani nepovažovali za svoju povinnosť, aby vstúpili do československých vojsk - aby sa také podpory dávaly i príslušníkom československých vojsk zahraničných. (Souhlas.) Tieto podpory iste by mnohým pomohly k zabezpečeniu rodiny alebo k prvému kroku do života, keď budú prepustení z vojenského sväzku. Miesto toho však, keď sa žiadalo, aby boly vyplatené legionárom peňažné dávky, ktoré sa vyplácaly zajatcom, naraz, 15. brezna boly všetky podpory zajatcom zastavené. Praktický dôsledok je, že zajatci, ktorí do 15. brezna z veľkej čiastky sa už vrátili, svoje peňažné dávky už dostali, kdežto legionári, ktorí sa vrátili vo vojsku a tedy neskoršie než tí, ktorí nevstúpili do československých vojsk, boli tejto hmotnej podpory pozbavení.

Toto je len veľmi nedokonalé klasobranie z komplexu krívd, ktoré sa páchajú na našich legionároch a ktoré uviedol som len preto, aby som poukázal na krivdy a na nevyhnuteľnú nutnosť, aby sa k odčineniu krívd a systematickému jednotnému regulovaniu hmotných a sociálnych pomerov príslušníkov zahraničného vojska pristúpilo čo možno v najkratšej dobe.

Opakujem ešte raz, že snáď zajtra v tomto smere bude predložený Národnému shromaždeniu návrh, v ktorom sa navrhuje, aby na riešenie všetkých týchto otázok, súvisiacich s hmotným a sociálnym osudom legionárov, bol vyslaný Národným shromaždením zvláštny 7-členový výbor, ktorý by prezkúmal celý komplex tu naznačených otázok a predložil ich k riešeniu zodpovedajúci návrh alebo návrhy zákona, vypočujúc predtým mienku znalcov, vyslaných kanceláriou českoslov. legií pri min. Národnej obrany. Výboru sa má uložiť, aby tieto návrhy predložil Nár. shromaždeniu najďalej do 10 kvetna. To by bolo, vážené shromaždenie, v krátkosti, na čo som chcel upozorniť v súvislosti s predlohou zákona. Prosil by som veľmi ako ctené Národne shromaždenie, tak i všetky kompetentné orgány, aby si túto vec vzaly na srdce. Poneváč ak by sa to nestalo a ak by sme sa v tých, ktorí boli dosiaľ našou najväčšou pýchou, dožili zklamania, na ktoré sme neboli pripravení, toho příčinou by neboli legionári, ale tí, ktorí svojou nevšímavosťou našich legionárov do takého zúfalého stavu vohnali. (Potlesk.)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP