Koncept tohoto trestního oznámení
a ostatní práce z téhož dne psány
jsou, jak zjistil znalec písma, kterého si imunitní
výbor vyžádal, žalobcem p. Janem Kamenickým.
Kolegy Vochoče ujali se zřízenci nádražní
a ve prospěch kol. Vochoče zakročil u ředitelství
severozápadní dráhy říšský
poslanec prof. Masaryk, který v dopise svém, jehož
kopii zde mám po ruce, vytkl, že jde o denunciaci,
že Vochoč není vyslýchán, žádá,
aby vyšetřováni bylo urychleno, aby se ředitelství
o to postaralo, a končí: "Moje žádost
jde také pouze až potud, aby s panem Vochočem
nebylo nakládáno bez zákonem žádaného
vyšetření domnělého trestního
činu."
Tu místodržitelství
zaslalo 30. listopadu 1914 místodržitelskému
radovi v Jičíně dotaz po stavu trestního
vyšetřování. Proto hejtmanství
urgovalo 5. prosince u vojenského zastupitelství
v Litoměřicích odpověď, v jakém
stadiu jest vyšetřování a poznamenalo
k tomu, že pátrání okresního
hejtmanství v této věci nemělo žádných
dalších positivních výsledků.
I tyto přípisy koncipoval pan žalobce Jan Kamenický.
Výsledek trestního
oznámení u vojenského zastupitelství
v Jičíně vysvítá z odpovědi
vojenského zastupitelství v Litoměřicích,
jež sděluje přípisem z 9. prosince 1914,
že přípis hejtmanství nemohl býti
podnětem k trestnímu zakročení proti
Vochočovi pro zřejmý nedostatek nějakého
zločinu zeměbraneckému soudnictví
podléhajícího, poněvadž správa
hejtmanství, místodržitelskému praesidiu
podaná, viní Vochoče pouze všeobecně
ze smýšlení státu nepřátelského
a neudává konkrétního trestního
činu.
O tomto neúspěchu podává
okresní hejtmanství v Jičíně
zprávu a přes to, že vyšetřování
mělo výsledek naprosto negativní, připomíná
k této zprávě okresní hejtmanství
jičínské: "Také pátrání
odtud co nejnaléhavěji dále vedené
nemělo žádného positivního výsledku.
Přece však dovoluji si navrhnouti, aby týž,
- Vochoč - jak mi již telefonicky při nařízení
jeho zatčení z místodržitelského
praesidia přikázáno bylo, jako zřejmě
válce a státu nebezpečný člověk
v politické vazbě zajišťovací nadále
byl ponechán." Tedy přes to, že ten člověk
nic nezpůsobil, navrhlo hejtmanství nadále
politickou, bezdůvodnou a nezákonnou vazbu preventivní.
Rovněž tento přípis jest psán
v konceptu žalobcem panem Janem Kamenickým. (Posl.
Kouša: A ještě jest úředníkem
republiky! Hlas: Takových jest u nás více!.)
Rozhodující úřady
státní nepovšimly si přípisů
a stížností, které proti nezákonnému
věznění podal švagr Vochočův
pan rada zemského soudu Kalfus, obec jičínská
se všemi společenstvy a spolky a choť kolegy
Vochoče a syn jeho, posluchač práv Vladimír
Vochoč. Stížnost rady Kalfuse byla prostě
uložena ad akta: rovněž podání
spolků a obce, které předložilo hejtmanství,
praesidiu místodržitelství s tímto přípisem:
"Předkládá se místodržitelskému
praesidiu s poukazem na zprávu z 16. prosince 1914 č.
1521 praes. se zprávou, že trvám na návrhu,
v posledním odstavci této zprávy učiněném,
aby jmenovaný nadále byl ponechán v politické
zajišťovací vazbě." Podepsán
místodržitelský rada Matějka. Přípis
koncipoval pan žalobce Jan Kamenický
Stížnost choti a syna
nemohla míti již proto úspěchu, poněvadž
synové Vochočovi, jak vidno z prvního přípisu,
byli rovněž označeni za nebezpečné
státu a, jak ze spisu jest vidno, místodržitelský
rada Matějka telefonicky požádal pražské
policejní ředitelství, aby p. Vochoč
ml. byl dán pod policejní dohled.
Mezitím dopsal 16. prosince
1914 ve věci Vochočově místodržiteli
Thunovi osobně bývalý rakouský ministr
železnic Förster a žádal o sdělení
bližších okolností, pro něž
byl Vochoč zatčen, a pokud možno podrobný
výklad celé věci. Místodržitel
Thun z podnětu předchozí zprávy okresního
hejtmanství a dopisu ministerstva železnic, poslal
tehdejšímu ministru vnitra Heinoldovi a jeho prostřednictvím
válečnému dohlédacímu úřadu
přípis ze dne 20. prosince 1914, v němž
se uvádí toto:
"Musím poznamenati, že
místodržitelský rada v Jičíně
velmi energicky postupoval a - jak ze spisů jest patrno
- ještě dnes doporučuje, aby se Vochoč
ponechal v policejní vazbě. Již vzhledem k
tomuto ostrému postupu nerad bych místodržitelskému
radovi udělil nějaké opačné
poukazy, které by znamenaly jeho desavuování.
Vzhledem k zvláštnímu tomuto případu
byl bych povděčen za pokyny, zda dosavadní
postup v této věcí shoduje se s intencemi
Vaši Excellence. Konečně doporučuji,
aby se pro všechen případ uvažovalo o
přeložení Vochočově."
Současně zaslal místodržitel
Thun ministru železnic na jeho dopis odpověď
asi stejného obsahu a uvádí se v dopise tom
také toto:
"Z celého dopisu vysvítá,
že Vochoč byl vzat do vazby ne tak pro přitěžující
příčiny z poslední doby, nýbrž
spíše proto, že se zdá býti inspirátorem
a vůdcem povážlivého hnutí, které
od nějakého času jest v Jičíně
patrno, hnutí, které se vyznačuje politování
hodnými případy neloyálního
rázu z doby poslední. Jeho policejní vazba
má jednak ten účel, aby zajištěno
bylo jeho event. dodání vojenskému soudu,
jednak chce se vazbou touto docíliti, aby vězněný
vyňat byl z poštvaného okolí a aby mu
byla další agitace znemožněna. Proto principielně
musím přisvědčiti k rychlým,
energickým a ostrým krokům okresního
hejtmana a vyvaruji se každého desavuování
těchto kroků."
Ministerstva železnic toto vysvětlení
vazby Vochočovy však neuspokojilo, neboť ministr
vnitra přípisem ze dne 9. ledna 1915 udělil
místodržiteli Thunovi zřejmou výtku.
Píše mu:
"Pan ministr železnic sdělil
mi, že jmenovaný (Vochoč) ve zprávě
Vaší Jasnosti jest přímo obviněn,
že jest inspirátorem a vůdcem povážlivé
nálady, která se zračí v politováníhodných
případech neloyalní povahy z doby poslední.
Poněvadž pro podezření z tak těžkého
provinění a vlastizrádného chování
v zaslaných mi zprávách úředních
není opory, žádám Vaši Jasnost,
aby mi sdělila body konkrétního obvinění
a zaslala opis přípisu ministru železnic."
Místodržitel Thun na
tento přípis zaslal ministru vnitra obšírné
ohražení ze dne 16. ledna 1915, v němž
ospravedlňuje dosavadní i kroky svoje v této
věci, odkazuje na pokyny, které vlastně od
ministerstva vnitra k takovému svému postupu předem
obdržel, a odkazuje k zprávám okresního
hejtmanství, jimiž toto za osobu protirakouského
smýšlení a podezřelého přesvědčení
kolegu Vochoče označilo,
Z této dosti prudké
výměny názorů, ale zejména
z důvěrného oběžníku místodržitele
Thuna ze dne 22. září 1914 č. 29 G.
P. vidno, jest, že tehdejší rakouská vláda
dala pokyn, jak nakládati s osobami tak zv. politicky nespolehlivými.
Vláda rakouská beze
všeho zákonného předpisu, ba proti všem
zákonným předpisům nařídila,
že se mají věznit osoby, které trestními
soudy byly osvobozeny, nebo ohledně jichž trestní
vyšetřováni bylo přímo zastaveno,
i ti, kteří vůbec nemohou býti viněni
z nijakého trestního činu. Do poslední
kategorie patří kolega Vochoč. Ale z oběžníku
je zajímavo, že vládní orgány
snažily se politickou persekuci přece odůvodniti
zákonnými předpisy. Oběžník
výslovně odvolává se na výjimečný
předpis zákona ze 27. července 1871. Zákon
ten upravuje policejní vyhosťování a
honění postrkem, čili tak zvaným šupem
a vztahuje se výhradně na tuláky a jiné
práce se štítící osoby, osoby
bez výkazů a ustanovení, které nemohou
prokázati, že mají nějaký příjem
nebo nějakou dovolenou živnost, nevěstky veřejné,
které nejsou poslušny rozkazu od úřadu
jim daného, aby odešly, trestance a nucence z vazby
propuštěné, pokud jsou škodní bezpečnosti
osob neb majetku. Jen na takové osoby vztahuje se zákon
z r. 1871. Avšak dotyčný, tajný, důvěrný
cirkulář výslovně nařizuje
politickým úřadům, že mají
používati tohoto zákona, pro tuláky
a nevěstky zřízeného, také
na tak zvané politicky podezřelé lidi. Tuto
ostudu rakouské vlády chtěl jsem dodatečně
veřejně konstatovati!
Vraťme se však k Vochočovi!
Ministerstvo železnic, nevyčkavší vyřízení
konfliktu s místodržitelem Thunem, dalo výnosem
ze dne 15. ledna 1915 Vochoče do trvalé výslužby
a odůvodňuje své rozhodnutí ve výnosu
ze dne 30. prosince 1914, který právě dnes
z Vídně došel, že postup nezdá
se mu dosti příkrým, když by Vochoč
byl pouze přeložen z Jičína do jiné
stanice, neboť, jestliže je pravda, z čeho ho
okresní hejtmanství viní, pak jest nutno
disciplinární cestou vystoupiti proti němu
nejpřísnějšími tresty. Kdežto
z počátku se zdálo, že ministr Forster
chová se k věci objektivně, v poslední
době, patrně pod vlivem událostí stanovisko
své pozměnil v neprospěch kolegy Vochoče.
O tom, že Vochoč byl
dán do trvalé výslužby, místodržitelství
vyrozumělo okresní hejtmanství a nařídilo
nyní, že okresní hejtmanství má
se obrátiti na vojenské velitelství v Litoměřicích
s dotazem, zda-li Vochoče jest považovati za
osobu vedení války nebezpečnou. Nařizuje
se, aby v dotazu místodržitelský rada jičínský
vylíčil celou podstatu věci a uvedl eventuelně
další konkretní okolnosti, jež podezření
odůvodňují. Okresní hejtmanství
odkázalo na své dřívější
zprávy konstatovalo, že nic nového nebylo vyšetřeno,
a dotázalo se přípisem ze dne 6. února
1915 vojenského velitelství v Litoměřicích,
zdali Vochoče jest považovati za osobu vedení
války nebezpečnou. Přípis je zkoncipován
panem Janem Kamenickým
Vojenské velitelství
v odpovědi své vzalo za podklad původní
dobrozdání okresního hejtmanství o
osobě kolegy Vochoče a zodpovědělo
otázku kladně a v důsledku toho ponechán
byl Vochoč nejen ve vazbě, ale transportován
z Jičína do různých internačních
táborů, kde byl vězněn, jak jsem již
konstatoval, až do r. 1917. Od těch dob nemáme
o věci úředních dokladů, ač
nás může zajímat doklad z r. 1917. Tehdy
správa koncentračního tábora v Oberhollabrunnu
patrně následkem připravované amnestie,
resp. zrušení internací a konfinací,
tázala se okresního hejtmanství o příčinách,
proč jednotliví internovaní byli vzati do
vazby. Hejtmanství jičínské přípisem
ze dne 19. března 1917 odpovídá, a sice v době,
kdy bývalý okresní místodržitelský
rada Matějka, býv. správce jičínského
hejtmanství, byl již déle než rok mrtev,
že Otakar Vochoč byl internován. "poněvadž
byl v podezření, že odbýval v okresu
tajné schůze s tendencí protiválečnou",
a dodává, "že byl znám jako vášnivý
realista a volnomyšlenkář a jako takový,
že smýšlel protiválečně
a protistátně". Přípis je koncipován
panem Janem Kamenickým.
Kolega Vochoč dal imunitnímu
výboru k disposici dopis pana Jana Kamenického,
který mu zaslal dříve, než podal žalobu.
Z dopisu toho cituji: "Ve Vaší věci vím
jen tolik, že v říjnu 1914 přišlo
na Vás nějaké udáni přímo
na místodržitelské praesidium. Originál
tohoto udání byl snad přece v aktech místodržitelského
praesidia nalezen. Na jičínské hejtmanství
přišel tehdáž rozkaz, v němž
se bylo odvoláváno na toto udání (zdali
anonymní, či podepsané, nevím), jež
se mělo týkati pořádání
nějakých tajných schůzí Vámi
na Jičínsku. Udání samo na hejtmanství
zasláno nebylo, zůstalo v praesidiu. V rozkaze bylo
nařízeno vyšetření. To bylo konáno
četnictvem a bylo negativním. Pak mne poslal rada
Matějka dvakráte do okresu (do Vitiněvsi
a Dol. Bousova, kde prý se dotyčné schůze
měly konati) k vyšetření. Nezjistil
jsem nic. Na to napsal si sám rada Matějka zprávu
na presidium, která se jistě v aktech praesidia
nachází, načež praesidium as za několik
dní nařídilo telefonické Vaše
internování. Já o věci více
nevím a žádnou další účast,
než dotyčné vyšetřování
(negativní) v okrese jsem na tom neměl."
Imunitní výbor uvážil
celý případ a poněvadž se přesvědčil,
že na protizákonném prodloužení
Vochočovy vazby mají účast i pozdější
zprávy okresního hejtmanství v Jičíně,
z nichž některé sepsal též žalobce,
občan Jan Kamenický, jako tehdejší tamní
okresní komisař, proto se imunitní výbor
usnesl, navrhnouti váženému Národnímu
shromáždění, aby kolegu Vochoče
k trestnímu stíhání nevydávalo.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen,
debata je skončena, přistoupíme k
hlasování. Prosím pány, aby
zaujali svá místa.
Budeme hlasovati o návrhu
výboru imunitního, aby nebylo svoleno k trestnímu
stíhání kolegy Otakara Vochoče.
Kdo s návrhem výboru
souhlasí, prosím, aby povstal se svého místa.
(Děje se.)
To jest většina, návrh
jest přijat. Tím jest tento odstavec denního
pořadu vyčerpán.
Se svolením Národního
shromáždění provedli bychom ještě
doplňovací volbu do výboru pro pozemkovou
reformu. Jest snad proti tomu námitka? (Námitek
nebylo.) Není. Kdo souhlasí, aby místo
vystupujícího kolegy Bechyně vstoupil
do výboru pro pozemkovou reformu kolega Novák
Antonín, prosím, aby povstal se svého
místa.
To jest většina. Kolega
Antonín Novák jest zvolen.
Tím jest denní pořad
dnešní vyčerpán a přistoupíme
k ukončení schůze.
Navrhuji, aby se příští
schůze konala v úterý, dne 8.
dubna 1919 o 2. hod. odpolední, s tímto denním
pořadem:
1. Zpráva právního
výboru o vládním návrhu, aby byl vydán
zákon o způsobilosti k notářskému
úřadu na Slovensku, tisk 703.
2. Zpráva výboru státně-zřízeneckého
o návrhu dra. Lukavského a soudr. na úpravu
poměrů asistentů na vysokých školách,
tisk 725
3. Zpráva školského
výboru o návrhu dra Herbena a spol.,
aby byla zřízena evangelická bohoslovecká
fakulta v Praze pro evangelíky v Čechách,
na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku, tisk 662.
4. Zpráva zdravotního
výboru o návrhu Landové-Štychové,
aby byla zavedena pravidelná povinná desinfekce
všech veřejných budov, zejména škol,
úřadoven, divadel, jakož i soukromých
bytů, tisk 683.
5. Zpráva zemědělského
výboru o návrhu Rudolfa Malíka a soudr.,
aby byla vypracována osnova zákona na ochranu
vinařství a ovocnářství,
tisk 668.
6. Zpráva školského
výboru o návrhu dra Weyra a soudr., aby
zřízena byla konservatoř hudby v Brně,
tisk 661.
7. Zpráva finančního
výboru o návrhu Ant. Němce a spol.,
aby byla zrušena malá loterie, tisk 709.
8. Zpráva sociálně-politického
výboru o péči o válečné
poškozence. Tisk 761, v tom případě,
když bude rozdána do té doby, a podobně
po případě
9. Zpráva ústavního
výboru s návrhem zákona o změně
organisačního statutu a služební pragmatiky
obce Olomouce.
Jsou snad proti tomuto mému
návrhu, jak pokud se týče data, tak pokud
se týče denního pořadu, námitky?
(Nebylo.) Není jich. Návrh můj jest
přijat.
Končím
schůzi.