Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Klub soc. demokratický stojí na stanovisku, aby nejrychlejším způsobem upraveny byly poměry českého učitelstva. (Výborně!) Klub soc. demokratický je toho názoru, že forma odpovědi p. ministra financí nebyla vhodnou se zřetelem na psychologii našeho učitelstva. (Výborně!) Následkem toho chce Klub soc. demokratický umožniti celé vládě, aby se vyslovila o požadavcích učitelstva a chce tedy ponechati vládě možnost, aby v nejbližší schůzi rozhodla o tom, jaké stanovisko zaujímá k požadavkům českého učitelstva. My jsme přivítali s povděkem prohlášení ministra vyučování, který nalezl aspoň slova uznání a který vyslovil názor, že upravení poměrů učitelstva jest nutno se zřetelem na zbědované poměry. Také dělnická třída, která stejně stojí v boji za úpravu svých poměrů mzdových a sociálních, jest toho názoru, že, pracuje-li učitel na národa roli dědičné a vykonává-li těžkou práci na poli k kulturním, má být stejně odměněn jako dělník, který pracuje v továrně a na poli. My tedy ponecháme vládě čas, aby nám vyslovila svůj názor a urychleně projednala otázku zlepšení poměrů českého učitelstva. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Nikdo dále v řečnické listině není zapsán. Debata jest skončena, přistoupíme k hlasování. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Hluk.)

(Zvoní.) Prosím o klid. Ve smyslu § 67. jednacího řádu jest debatu o odpovědi na interpelaci zakončiti hlasováním, schvaluje-li Národní shromáždění prohlášení čili nic. Současně však obsahuje tento paragraf jednacího řádu ustanovení, že Národní shromáždění může se usnésti, že se hlasování odkládá.

Byl mi podán panem kolegou Bradáčem návrh dostatečným počtem podpisů opatřený k tomuto odstavci denního pořadu a to. Národní shromáždění se usnáší, že se hlasování o odpovědi ministrů na dotaz člena Národního shromáždění Konečného a soudruhů odkládá.

Kdo s návrhem tímto na odložení souhlasí, prosím, aby povstal se svého místa. (Děje se.) To jest většina. Návrh jest schválen.

Tím tento odstavec denního pořadu jest vyčerpán. Přistoupíme k dalšímu odstavci denního pořadu, kterým jest 2. zpráva sociálně politického výboru o vládním návrhu zákona o omezení práva stěhovacího (tisk č. 700). Zpravodajem jest p. kol. Jaroš. Uděluji mu slovo. (Nepokoj.) Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Jaroš: Slavné Národní shromáždění!

Válka, drahota a nedostatek bytů, jakož i nedostatek sil pracovních a stavebního materiálu, to vše přivodilo naprostou stagnaci stavební. Nedostatek, pociťovaný během války, prohlášením samostatnosti českého státu se jen zhoršil a zejména Praha a průmyslová místa trpí nedostatkem bytů a tento nedostatek také vyvolává paniku a namnoze i lichvu.

Do Prahy a velikých středisk průmyslových přibývá denně sta nových příchozích, pro než není možno nalézti dostatečné množství bytů. Vláda, aby čelila lichvě, vydala nařízení 22. ledna t. r. o zabírání bytů obcemi. Nařízení ukládá povinnost hlášení bytů a dává také obci právo disposiční s byty. Obec dle tohoto nařízení jest oprávněna, zabrat volné byty vůbec, může vzíti tomu, kdo má více bytů, byty přebytečné, ano může také vzíti i část velikých bytů. Obec však až dosud neměla práva kontrolovat, kdo se do velikých měst, míst průmyslových a zejména do Prahy stěhuje a zdali skutečně bytu, který zde hledá, potřebuje a dále za jakým účelem chce se vlastně přistěhovat. Tomu má býti nyní odpomoženo novým zákonem, který vám byl dnešního dne na stůl předložen. Zákon mluví o obmezení práva stěhovacího a dává obci aby mohla zkoumati, stěhuje-li se někdo do města z libovůle, či z potřeby.

Opatření a vydání tohoto zákona jeví se, zejména pro nás v Praze, velmi nutným. Sem přicházejí jistě lidé z valné části z povinnosti, ale do takových velkých měst, jako jest Praha, přicházejí také lidé, kteří zde zrovna nemají co dělat, přichází sem mnoho lidí, kteří si zde zakupují domy za jmění, ne zrovna vždy poctivým způsobem nabyté, přicházejí sem do měst, aby se uchránili zvědavým očím doma a mohli se zde ukrýti, přicházejí sem také lidé, kteří lehce nabyté jmění zde také lehce rozhazují.

Jest pochopitelno, že v takové době, kdy jest nedostatek bytů pro úředníky a zřízence státní, kterých zde nevyhnutelně potřebujeme, (Posl. dr. Velich: A pro studenty!) - ano, i pro studenty - musí býti se strany vlády učiněno opatření, aby alespoň po čas nouze bytové byla učiněna přítrž těmto živlům, aby se nemohly volně do Prahy stěhovati.

To tedy má býti účel tohoto zákona. Zákon sice obmezuje základní právo občanů o volném pohybu, jest však vydání tohoto zákona nutné vzhledem k nebezpečí, které by mohlo právě příchodem nepovolaných živlů zde vzniknouti. Zákonem není a nemá býti také bráněno jednotlivci, aby se do města nemohl přistěhovat, zde má býti jaksi bráněno jen libovůli jednotlivců, kteří se chtějí do měst stěhovati a nemají zde co dělati.

Aby bylo čeleno přehmatům snad se strany jednotlivých obcí, je pamatováno v zákoně samotném na to, že každý, kdo myslí, že se mu stala křivda, se může odvolat.

Tedy zákon v podstatě žádá v první řadě, aby každý, kdo se chce přistěhovat do obvodu obce, která byla k zabírání bytů zmocněna, aby to předem do měsíce hlásil. Dříve stěhovati se nemá, dokud mu nebylo obcí k tomu poskytnuto právo. Obec sama má však právo, také zameziti a odepříti stěhování, když sezná, že se chce stěhovati zbytečně. Postižený ovšem má právo, jak jsem pravil, odvolati se k politickému úřadu prvé instance, v místech se zvláštním statutem k politickému úřadu druhé stolice. Z rozhodnutí politického úřadu není odvolání.

Zákon samotný nevztahuje se ovšem na osoby, které jsou ve státních službách, mají v obci domovské právo, zkrátka na všechny příslušníky obce, železniční zaměstnance i státní zaměstnance v činné službě. Zákon sám má platnost obmezenou, a jeho platnost je stanovena do 20. dubna r. 1920.

Sociálně-politický výbor, pojednav obšírně o předloze, pozměnil určitá ustanovení v předloze, nebo je doplnil a navrhuje slavnému Národnímu shromáždění, aby zákonu udělil ústavní souhlas. (Výborně!)

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Debata je skončena. Přistoupíme k hlasování. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Hlasovati budeme tímto způsobem: Ježto předloha má větší počet paragrafů, budeme hlasovati odděleně o jednotlivých oddílech, a to o oddílu l. § 1., 2., 3. a 4. o povolení k přesídlení, o oddílu ll. §§ 5. a 6. o stížnosti, potom o oddílu Ill. §§ 7. a 8., kdy zákon neplatí, a konečně o oddělení IV. §§ 9. a 10., jakož i o závěrečných ustanoveních, titulu a úvodní formuli zákona. Je snad proti tomuto mému návrhu nějaká námitka? (Nebyla.) Ne. Budeme hlasovati, jak jsem právě uvedl.

Prosím ty, kdož souhlasí s paragrafy 1., 2., 3. a 4. osnovy výborové, aby povstali se svého místa. (Děje se.)

To je většina, §§ 1., 2., 3. a 4. jsou schváleny.

Kdo souhlasí s oddílem lI. §§ 5. a 6. ve smyslu zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina, paragrafy 5. a 6. jsou schváleny.

Kdo souhlasí s oddílem lII., a to s §§ 7. a 8. dle zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina, paragrafy 7. a 8. jsou schváleny. Kdo konečně souhlasí s oddílem IV., a to s §§ 9. a 10., jakož i s nadpisem zákona a úvodní formulí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Paragrafy 9. a 10., jakož i nadpis zákona s úvodní formulí jsou schváleny.

Žádá pan zpravodaj nějaké textové změny k druhému čtení?

Zpravodaj posl. Jaroš: Žádné.

Předseda: Přistoupím k druhému čtení. Kdo souhlasí se zákonem přijatým právě v prvém čtení, také ve druhém čtení, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon jest schválen také ve druhém čtení. Tím jest tento odstavec denního pořadu vyčerpán a přistupujeme k 3. odstavci pořadu, jímž jest

3. zpráva finančního výboru o vládním návrhu o změnách a doplňcích některých ustanovení o zdanění lihu (tisk 626). Zpravodajem jest pan kolega Zika, uděluji mu slovo.(Zvoní.) Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Zika: Slavné Národní shromáždění!

Projednávaný vládní návrh jest rázu provisorního, kterým se má upraviti poměr státu k hospodářským a průmyslovým lihovarům.

Účel úpravy jest, aby dosavadní výhody státem poskytované lihovarům průmyslovým byly těmto odňaty a aby výhody, poskytované dosud hospodářským lihovarům, byly upraveny.

Výhody, které poskytoval stát dosud lihovarům, byly dvojího druhu, a to jednak ty, že stanoveno bylo jisté množství lihu, určeného pro tuzemskou spotřebu za nižší sazbu o 20 K pro hl. absolutního lihu, a toto množství alkoholu bylo ze ⁴/₅ rozděleno na hospodářské lihovary ku výrobě a z ¹/₅ na lihovary průmyslové. Nyní však, kdy poměry ve výrobě lihu doznaly značných změn, jest také nutno, aby tento zákon, který tuto úpravu o rozdělení kontingentu z roku 1888 upravil, byl pozměněn. Poněvadž však poměry ve výrobě jsou a budou ještě aspoň po 2 léta velmi neurčité, nelze ani přibližně stanoviti, jaká bude po tuto dobu neb již v příštím roce tuzemská spotřeba lihu, jak asi tedy vysoko by bylo možno ustanoviti tento kontingeng, navrhla vláda, aby zákon, kterým se tato úprava má státi, vydat se jen pro nejbližší výrobní periodu, a sice roku 1918/1919 a 1919/1920. Podle návrhu má býti průmyslovým lihovarům kontingent vůbec odňat. Jest to starý, oprávněný požadavek nejen celé veřejnosti, ale i hospodářských lihovarů, které tím, že jim část kontingentu bývalými průmyslovým podniky byla odňata, velice trpěly.

Průmyslové lihovary, - které spracují dosud ponejvíce průmyslové odpadky v závodech velkých, moderním zařízením vybavených, které mimo to také jsou ještě doplněny rafinací lihu, mají možnost, aby pracovaly s menší režií a tudíž s větším ziskem a není tu též třeba zvláště nyní, kdy v roce 1915 byl vydán zákon, dle něhož zřizování dalších průmyslových lihovarů jest omezeno, kde se tudíž nemusí obávati konkurence a od které doby také zvláště tím, že komisí lihovou, hospodaření lihem jest státem regulováno a také ceny regulovány a tím také do jisté míry ceny značně zvýšeny, - aby po této stránce, nebo tímto způsobem byly nadále státem chráněny a podporovány. Jiné poměry jsou u lihovarů hospodářských. U lihovarů hospodářských není účelem výroba lihu, jak si tu a tam někdo mylně představuje, nýbrž hlavním jejich účelem jest docílen co možná největšího množství vydatného krmiva ve výpalcích, dalším účelem je, aby v těchto závodech zpracovány byly hlavně domácí plodiny z vlastního hospodářství, a je to také dokonce podmínkou docílení hospodářského charakteru a dále, aby tím, že pomocí docíleného krmiva možno chovat více dobytka, docíleno bylo více mrvy a tím i lepšího, racionelnějšího hospodaření na dotyčném podniku. Z té příčiny je nutno výrobu lihu v hospodářských lihovarech všemožně podporovat, byť i na úkor lihovarů průmyslových, neboť tím přímo také podporuje se výroba zemědělská, výroba všech plodin, jak živočišných, tak hlavně rostlinných.

Tyto lihovary malé, jichž výroba je obmezena, - největší množství roční výroby činí u nich 1680 hl absolutního lihu - mají přirozeně poměrně větší režii při malé výrobě a poněvadž musí hledět, aby zpracováno bylo množství surovin, rozdělily si výrobu na delší periodu, aby krmiv docílených ve výpalcích mohly dále používat, musí téměř umělým způsobem režii si zvýšiti, neboť čím delší perioda ta je, tím méně lihu se smí vyrábět a tím větší režie poměrně jim vypadá. Z této příčiny je tedy nutno, aby dostalo se, i když ne dosavadní, tedy aspoň částečné ochrany i hospodářským lihovarům.

Bylo by snad na místě, aby při této příležitosti vůbec kontingent na hospodářské lihovary lépe se rozdělil, neboť mnohé z těchto starších hospodářských lihovarů, které hned zpočátku byly kontingentem podělovány, až příliš velkého kontingentu požívají, jak je vidno ze zprávy finanční komise, a je zapotřebí, aby se tento kontingent upravil v poměru, jednak ku ploše dotyčného hospodářství, jednak ku množství výroby. Nelze však s ohledem na stávající provisorní charakter úpravy tuto otázku již nyní definitivně řešiti. Proto finanční komise doporučuje, by prozatím zůstalo při starém, aby pouze změněn, či vlastně doplněn byl návrh vlády v §u 1. odst. 2, že družstevním hospodářským lihovarům, které nejpozději ve výrobním období 1918/19 a 1919/20 výrobu zahájily, přidělí se alkoholový kontingent v množství 1¹/₂ hl na 1 ha úředně uznané plochy, nejvíce však 600 hl ročně. Toto omezení, pokud se týče ostatních hospodářských lihovarů, navrhuje finanční komise z té příčiny, aby družstevní lihovary, na nichž sůčastněni jsou malí rolnici, byly podporovány ve vyšší míře, jako lihovary jednotlivců, tedy lihovary velkostatkářské. Mimo tuto výhodu, vyplývající z kontingentu, tedy z onoho množství přiděleného při nižší sazbě daňové, jest výhoda ještě bonifikace, která byla dosud hospodářským lihovarům poskytována v té formě, že do množství denní výroby 2 hl obdržely 5 K, do 4 hl 4 K a do 7 hl 2 K na 1 hl bonifikace. Nyní s ohledem na zvýšení cen lihu není zapotřebí, aby i hospodářské lihovary této výhody nadále požívaly (Hluk. Předseda zvoní), a navrhuji ve smyslu návrhu, aby tato bonifikace byla snížena a sice zavedena byla na dále jen pro první dvě kategorie menších lihovarů, tedy do 2 hl 4 K a do 4 hl denní výroby 2 K, a sice bez ohledu, jest-li je to množství kontingentováno, jest-li připadá na kontingent, aneb exkontingent. Jedná se o úmluvu provisorní pouze na dvě léta platnou, která jest v našich poměrech dosti účelnou a také, pokud se týče Slovenska, ty poměry upraveny byly na návrh komise po usnesení finanční komise na ten způsob, (Hluk. předseda zvoní), že na dále návrh zákona bude míti platnost i pro Slovensko, ovšem až příštím rokem, tedy o jedno výrobní období později, a sice proto, poněvadž po prohlášení zástupce finančního ministerstva pro pokročilou kampaň nedoporučovalo by se, aby se na Slovensku v této kampani něco měnilo, - jinak tedy v příští kampani bude slovenským průmyslovým lihovarům dosud poskytovaný kontingent rovněž odňat. Vzhledem k této účelné změně, finanční komisí usnesené, navrhuji, aby slavné Národní shromáždění předloženému návrhu zákona dalo ústavní souhlas. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata je skončena. Přistoupíme k hlasování. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Zvoní.)

Jelikož předloha je, pokud se týče materie, jednotná a nemá mnoho paragrafů, pouze 6, myslím , že budeme moci hlasovati o celém zákoně, o všech paragrafech najednou. Námitek proti tomu není, budeme si tedy vésti, jak jsem uvedl.

Kdo souhlasí s § 1., 2., 3., 4., 5. a 6. osnovy zákona podle zprávy výborové, jakož i s nadpisem zákona a s úvodní formulí, prosím, aby povstal se svého místa. (Stalo se.) To jest většina, §§ 1., 2.. 3., 4., 5. a 6., jakož i nadpis zákona a úvodní formule jsou schváleny.

Přeje si pan zpravodaj k druhému čtení slova?

Zpravodaj posl. Zika: Nepřejí!

Předseda: Kdo souhlasí s přijatým právě návrhem v prvém čtení také v druhém čtení, prosím, aby povstal. (Stalo se.) To jest většina, zákon jest schválen také v druhém čtení a tím tento odstavec denního pořádku jest vyčerpán, a přistoupíme k odstavci dalšímu, jímž jest

4. zpráva zdravotního výboru o návrhu člena N. S. Jar. Kvapila a soudruhů, aby bylo uzákoněno fakultativní pohřbívání ohněm v československé republice, tisk č. 682. Zpravodajem jest p. prof. dr. Srdínko, uděluji mu slovo.

Zpravodaj dr. Srdínko: Slavné Národní shromáždění!

Dříve než přistoupím k vlastní zprávě, dovoluji si předeslati několik krátkých vět, abych osvětlil blíže otázku, o kterou se jedná. Pohřbívání těla do země a ohněm jest jeden a týž proces s tím rozdílem, že rozklad ústrojných látek těla úhrnem trvá v zemi 7-10 roků, ve vzduchu, ohřátém na 1000^oC, nejdéle 1¹/₂ hodiny. V hrobě nastoupí 2 procesy: nejprve proces hnití a pak proces tlení; hnití jest obyčejný rozklad látek bílkovitých z nedostatku kyslíku a jest provázeno plísněmi, dělivými kvasinkami a tlení plísněmi. To hnití, které trvá asi 3 měsíce podle doby roční, jest spojeno přirozeně se zápachem a pak nastupuje tlení, které jest v tom směru bezvadné; při tom tedy se nevyvinuje žádný zvláštní zápach. Rychlost rozkladu spočívá na stupni vlhkosti a jakosti půdy, pak na teplotě a též na příčině smrti. Škodlivost pohřbívání do země pro živé lidi byla uznána do té míry, že bylo v jisté době zakázáno zakládati hřbitovy ve vesnících anebo na hlízku příbytků lidských. Tedy podle zákona ze zdravotních důvodů jest nutno zakládati hřbitovy dále od obydlí. Zdravotní důvody by tedy mluvily spíše pro výhodu pohřbívání ohněm.