Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Tedy, co znamená moje odpověď, přeložená do srozumitelné češtiny? Neznamená nic jiného, než že říkáme: Prosím, jestliže chcete hájiti učitelské zájmy, obraťte se nejprve na toho, kdo podle trvajících zákonů náklad nese, a to jest, prosím, zemský správní výbor, ve kterém jsou zastoupeny všecky strany této slavné sněmovny. (Posl. Smrtka: V té odpovědi jest něco jiného!)

Račte to potom říci, jste přihlášen ke slovu, pane poslanče! Jestliže země přijde na stát a řekne: Já tyto výdaje, které jsou s tím spojeny, snésti nemohu, dejte mi k tomu úhradu, tedy je to výsledek jednání o úhradu, čili jinými slovy: já tu beru v ochranu to, aby se zde neusnášel zákon, dle kterého má to hraditi někdo jiný, tedy stát, ačkoliv po zákonu k tomu povinen není.

Já jsem jednou strážcem pokladnice státní, a jako takový mám povinnost vždycky se starati o to, aby to, co se vydá, bylo také řádně rozpočtově a zákonně odůvodněno. Jestliže mne chce někdo sváděti k tomu, abych neplnil svou povinnost, abych se neohlížel na to, jestli k tomu mám právo a jestli k tomu je zde úhrada, máte volnost, to udělati. Ale já, když odpovídám na dotaz, nemohu na ničem jiném státi, než jen na tom, k čemu mám právo a nemohu slibovati více, než co jako ministr slíbiti mohu. (Výborně!) Vy můžete slíbiti, co chcete; vy, pánové, můžete usnésti, co chcete, to právo já vám neberu. Ale já, jako ministr, nemohu slíbiti více, než to, k čemu mně zákon právo dává, a zákon, pánové, dává právo mně, jako ministrovi, abych při každém nákladu na školu obecnou stál na tom stanovisku, že mají to nésti zemské, okresní a obecní fondy. Já jiné odpovědi, pánové, dáti nemohu.

Co si usnese Národní shromáždění, jest jeho věcí. Jestliže si Národní shromáždění usnese, že se má platiti nějaká věc ze státních výdajů, ze státní pokladnice, to jest, pánové, jiná věc. To jest věc zákona, věc Národního shromáždění. Ten zákon mění stávající zákon a proti tomu já nemohu nic míti. Tedy prosím, velectění pánové a dámy, říkám v tom dalším: "K takovému požadavku by finanční ministerstvo mohlo teprve zaujmouti stanovisko, až by mu byl zastupitelstvy zemskými sdělen náklad s tím spojený.

Jest jisto, že my státní správa, nemáme ani možnosti vypočítati náklad, který s nějakým opatřením v obecném i ostatním školství jest spojen, poněvadž celé provádění všech těchto věcí nenáleží do naší kompetence, nýbrž náleží do kompetence zemské, zemské školní rady, okresních školních rad a samosprávy vůbec. Jest tedy jisté, že bychom mohli obdržeti výpočty nákladů školních jen od zemských správ. Pánové, tím říkám fakt, kterým zajisté nikdo nemůže být pohoršen.

Pokud se týče toho, že nemohlo by se jednati o nákupní přídavek za rok 1918, to, velectěné shromáždění, myslím, že se rozumí samo sebou, že v roce 1919 nebudeme dávati přídavek na rok 1918 (Výkřiky.) Pokud se týče, pánové, dalšího, že otázka tato zodpověděna jest zákonem ze dne 29. ledna 1919, čís. 52. sb. z., to jest právě, pánové, ten zákon, který vyvolal protest zemského správního výboru.

Pokud se týče odstavce 4., provádění uvedeného usnesení školského výboru náleží do působnosti zemských zastupitelstev. Pan předřečník byl tím jaksi pohoršen, že tímto způsobem bylo odpověděno, ale ona to jest skutečná pravda. Vláda na provádění všech těchto usnesení, ať již se to týká placení drahotního přídavku, nebo ať již se to týká placení podpor pro ty, kteří jsou invalidy, nebo pro ty, kteří dostávají peníze nebo dary z toho důvodu, že jejich manželé jsou nezvěstní, nemá ingerence, provádění toho nenáleželo nikdy a nenáleží nám, nýbrž to náleželo a náleží zemské samosprávě u nás v Čechách i na Moravě, i ve Slezsku. Tedy, já mám, prosím, přejímat zodpovědnost za provádění něčeho, co vůbec já neprovádím? Mám já říkat: Prosím, tak a tak to bylo? Já nemám vůbec tu možnost, - jako ministr financí docela ne - poněvadž já na to docela žádného vlivu nemám. Tedy, velectění pánové, já myslím, že moje odpověď je velice jasná, má odpověď je ta, že nemůžeme při úpravě platů učitelských přecházeti zastupitelstva zemská.

Velectění pánové, nemůžeme je přecházeti potud, pokud tady existuji. Může se státi, že nebudou existovat, ale ta otázka není ještě tak jasná, ta otázka není tak jasná proto, poněvadž jsou zde také hlasy, aby byly zachovány země. Prosím, pánové, (Hluk. Předseda zvoní) nyní si račte představiti, že my v tomto mezidobí smísíme všecky finance zemské a státní dohromady takovýmto opatřením a že potom najednou se prohlásí: země zůstanou dále. Nyní, velectěné shromáždění, zase to budeme vymotávati, co bychom tímto způsobem zamotali. Po mém názoru mám povinnost, jako ministr financí, abych udržoval přesné odlišování financí zemských od financí státních po tu dobu, pokud země jako zvláštní veřejnoprávní subjekt tady existují. Neboť my bychom se mohli dostati tímto způsobem do takové situace, že by za nějaký čas přišli obvodní lékaři a žádali by obdobně, by byly upraveny jejich příjmy, přišli by úředníci v nemocnicích atd. atd. Čili jinými slovy: tady jest vyznačeno jenom jedno v této odpovědi na dotaz: že cesta k této úpravě musí jit přes zemské výbory, resp. zemské správní komise, jakožto správce jmění zemského, jako to správce normálních školních fondů a že přezírat tyto instituce my nemůžeme, specielně že já, jako odpovědný finanční ministr, je přezírat nemohu a nesmím.

Jestliže, velectěné shromáždění, přijdou návrhy do tohoto Národního shromáždění, ve kterých se bude jednati o úpravu, zajisté půjdeme s tímto návrhem požádati o vyjádření zemský správní výbor zde, zemský výbor na Moravě a zemský výbor ve Slezsku, budeme zkrátka řešit tyto otázky ne tak, abychom vzbudili opětně nějaký jejich protest, nýbrž budeme hleděti docíliti souhlasu mezi všemi těmi, kteří ten náklad na školy až dosud vésti mohou, můžeme mluviti o tom, kolik z tohoto nákladu mohl by převzíti zatím provisorně stát, můžeme mluviti o tom, jakým způsobem docíliti úhrady toho v zemských fondech, o tom všem, pánové, jest možno mluviti. (Posl. Vaněk: Ale to mluvení dlouho trvá. Za 200 K nemůže býti ani učitel, ani učitelka živa. Za 200 K vám nemůže žádný pracovat! - Potlesk na galerii.)

Prosím, velectěné shromáždění! Já jsem protest zemské správní komise, zemského správního výboru neusnášel, ale já si toho zemského správního výboru tak vážím, že prostě jsem ten jeho protest nezahodil, a myslím, že ty strany, které tam vyslaly své zástupce, mají povinnost, vážiti si takových protestů a bráti na ně zřetel. (Výborně!)

Tedy, prosím, slavné shromáždění, já myslím, že rozhořčení, které z mého zodpovědění toho dotazu vzniklo, bylo skutečně (Hlasy: Opravdové!) nemístné! (Odpor na galerii.)

Jestliže je galerie nepokojná, věřte mně, že mne to docela nijak nepřivede z míry.

Místopředseda Udržal: Prosím, aby se galerie zdržela jakýchkoli projevů, jinak bych ji musil dát vykliditi. (Hlasy: Výborně! Konečně! To je učitelská galerie!)

Ministr financí dr. Rašín: (pokračuje): Mne by nepřivedlo ani z míry, kdyby se splnilo to, co tato učitelská inteligence vykřikovala včera na protestní schůzi: že mám býti tělesně ztrestán, (Hlasy: Slyšte! Odpor.) že mám býti oběšen! Mne již jednou chtěla oběsiti rakouská vláda a nelekl jsem se toho a neleknu se ani tentokrát, jestliže mně bude tímto způsobem vyhrožováno. (Výborně! Bouřlivý potlesk.)

Místopředseda Udržal: Ke slovu se dále přihlásil pan ministr vyučování.

Prosím, aby se ujal slova. (Hlas: Hladovým učitelům se zas takto odpoví! Hluk.)

Prosím, abyste zachovali klid, pánové!

Ministr školství Habrman: Slavné Národní shromáždění! Dámy a pánové!

Já jsem velice bedlivě naslouchal slovům váženého pana kolegy, ministra financí, myslím, že jsem obsah jeho slov správně vystihl, a myslím, že není třeba tak valného rozčilení, jaké se právě zmocnilo celého Národního shromáždění. Pan ministr financí nám na konec řekl, že uznává nutnost dohody kompetentních (Hluk) kruhů a činitelů k vyřízení této otázky. To, myslím, že jest obsah jeho odpovědi, a o tom ostatním najisto myslím, že se také dohodneme.

Dámy a pánové! Ministerstvo školství vám předložilo dnes svou odpověď na tuto interpelaci, kterážto odpověď stručně zní (čte):

"Snahu učitelstva, aby toto přesné určení norem učitelských platů stalo se zákonitým předpisem, dle kterého byly by platy učitelů takové, jako jsou platy státních úředníků se středoškolským vzděláním, považuje ministerstvo školství za vhodnou, aby stala se podkladem nové definitivní úpravy hmotného postavení učitelstva. Ministerstvo školství jest si vědomo, že v otázce učitelských platů dělí se o povinnost spolupůsobiti několik činitelů, okres, země i stát, dle stavu vzniklého v poslední době. Ministerstvo školství uvítalo by, kdyby tato povinnost spolupůsobení byla definitivně ujasněna, neboť je toho názoru, že pro nejasnost kompetence nemůže trpěti právní postavení stavu tak velikého a důležitého, jakým jest učitelstvo národních škol. Podstatnou částí nynějších příjmův učitelských jsou drahotní přídavky, platné do konce června t. r. a ministerstvo školství chápe snahu učitelstva, aby stala se definitivní úprava jeho hmotného postavení dříve, než pozbude platnosti zákon o drahotních přídavcích. Spolu vítalo by ministerstvo školství řešení takové, které by upravovalo hmotné postavení učitelstva trvale."

Dámy a pánové! Chceme-li býti spravedliví, tedy musíme si přiznati, že obžalován zde není český národ, ani republika, ani její vláda, nýbrž obžalován v tomto okamžiku jest starý rakouský režim (Výborně!), který nám tuto bídu způsobil a toto dědictví zanechal. Všichni víme, že staré Rakousko počínalo si velice vychytralým způsobem oproti potřebám národů. Fiskus rakouský skonfiskoval všecky zdroje příjmů pro říši a potom, když všechno bylo zkonfiskováno, odkázal péči o výchovu národa a o školství národům, zemím, okresům, obcím atd. Že takto vybrakované země, okresy a obce nemohly vykonávat všechno, jak by po případě vykonávat chtěly, o tom není nejmenší pochybnosti a proto tedy, jak jsem pravil, je to rakouská bída, je to rakouský systém, který jest zde dnes souzen a odsouzen.

A přirozeně naší povinností jest, abychom všichni přiložili ruce k dílu, a abychom tu starou nespravedlnost prostě odčinili. (Posl. Zeminová: A zavedli český systém!) Ano, zavedli český a spravedlivý systém! Nyní jsme však v rozporu o tom, jak se to má státi. Zde je rozpor ve formě, zdali tak má učiniti stát, po případě země. Když vezmeme právní stav, jak nám jej vylíčil pan ministr financí, potom má on pravdu, ale ve věci samé, která spočívá v tom rozluštění otázky, zdali je třeba a záhodno, aby učitelská bída byla odstraněna, (Posl. Vaněk: Kdo rychle dá, dvakrát dá!) - ano, myslím, a trvám na stanovisku, že má pravdu učitelstvo, a že slavné Národní shromáždění jistě postará se o to, aby forma snad byla zachována, aby tou formou nebyla zabita věc, nýbrž, aby ta nespravedlnost dosavadní vůči učitelům a učitelkám byla odstraněna. (Výborně! Potlesk.)

Jestli dnes je odkazováno naše učitelstvo na země, tedy je to snad způsob formálně, právně naprosto správný, ale, když si přimyslíme, že naše ústava není dosud vybudována, že jsou zde četné a směrodatné hlasy a směry, které se přimlouvají za zrušení organisací zemských, že se jedná o organisaci župní atd., a že jsou zde velice silné hlasy a četní činitelé, kteří se přimlouvají za to, aby náklad na školství příště v naší republice nenesly korporace místní, nýbrž aby je nesl stát, tu, dámy a pánové, myslím , že ten stav přece jen nás opravňuje k tomu, abychom zašli poněkud dále nad ty obvyklé formy a abychom se starali o to, aby tato otázka byla rozluštěna a to způsobem spravedlivým a rychlým. (Výborně!)

Říšský zákon o učitelských platech z r. 1868 ustanovuje toto:

Nejmenší plat vyměřen buď tak, aby učitel a mladší učitel, jsa prost všelikého překážejícího mu zaměstnání vedlejšího, mohl se ze vší síly povolání svému oddávati, učitel pak, aby mohl také rodinu svou dle poměrů místních vyživovati, menšího platu, nežli takto vyměřeného, nemůže žádná obec dávati.

Říšský zákon, - tedy stát, učitelský plat ustanovuje přímo tedy za dnešních forem platových a za dnešních zákonů. - Činí tak ovšem způsobem, který snad byl dostatečným, měl-li učitel přestat vybírati sobotales a jiné ponižující dávky, který je však zcela nedostatečný dnes, kdy prováděním říšského zákona bylo velkolepě školství vybudováno a kdy učitel stal se významným činitelem národního života. Učitelstvo je toho názoru, že říšský zákon může stanovit učitelské platy způsobem určitějším, než jako tomu je dosud. Jde o to, nahraditi neurčité a dnes nevyhovující znění § 55. říš. školního zákona, zněním jiným. A na základě toho myslím, že Národní shromáždění a vláda jsou nejen oprávněny, ale přímo povolány, spolupůsobiti a že naleznou cestu, a také prostředky, aby tomuto nesnesitelnému stavu učinily přítrž.

A já, jako ministr školství, dovolím si slavné Národní shromáždění, dámy a pány, upozorniti na to, že naše obecná a měšťanská škola jest ve velikém nebezpečí. Učitelstvo a také učitelky nám prostě utíkají. (Souhlas.) My již dnes jsme v tom stavu, že nemáme dostatek učitelských sil. My nemůžeme sehnati dostatečných sil do zněmčeného území, na Duchcovsko a jinam, jelikož s dosavadními platy učitel, po případě učitelská rodina vystačiti nemůže.

Dámy a pánové! Já upozorňuji na jedno. Snad v příštím, nebo nejblíže příštím sezení Národního shromáždění bude předložena, tomuto slavnému shromáždění osnova zákona, která má za účel nás zbaviti bídy a nesnází při zřizování menšinového školství. Tímto zákonem má býti v naší republice statuováno právo národa českého a slovenského na zřizování mateřských škol také ve zněmčeném, po případě zmaďarštěném území. Tímto zákonem mají nám býti dány a poskytnuty veškeré prostředky, abychom mohli zřizovati menšinové školy tam, kdekoliv české menšiny a české děti žijí, bez ohledu na odpor, přízeň nebo nepřízeň místních činitelů.

Slavné shromáždění jistě tento zákon co nejsympatičtěji přivítá, tento zákon však by byl naprosto bezúčelným, kdyby potrval dosavadní stav nezajištěnosti hmotného stavu učitelstva, (Výborně! ) protože bychom tam naše učitele a učitelky nedostali. (Tak jest!) Nevím, zdali slavné Národní shromáždění nebo alespoň většina pánů a také dam ví, jaké to vlastně hmotné zajištění našeho učitelstva jest.

Já jsem zde s tohoto místa upozornil na to, že ještě před 2 měsíci vyučovali učitelé a učitelky na našich obecných školách a to t. zv. výpomocné síly za 75 a 100 K měsíčně (Výkřik: Slyšte To je hanba, to se prokouří!) s drahotním přídavkem. (Výkřik: O prázdninách ani krejcaru!) Úplně správně, o prázdninách nedostávají ničeho. Zákonem o drahotním přídavku toto hrozné příkoří bylo odstraněno, ale jest třeba si připomenouti, že ještě dnes t. zv. definitivní učitelé a také definitivní učitelky po 2 až 3leté definitivě mají základního platu 133 K měsíčně. (Výkřik: Slyšte!), což znamená 34 K týdně. Proto tedy, že zákon o drahotních přídavcích má platiti jen do 30. června. myslím, dámy a pánové, že obava v učitelských kruzích vzniklá jest oprávněna a že jest třeba starati se o to, aby tento nesnesitelný stav byl prostě odstraněn.

Já, slavné Národní shromáždění, dámy a pánové, chovám tu pevnou víru v sílu naší republiky, že ona dovede řešiti veškeré problémy sociální bídy, po případě i sociálních otázek, že naše slavné Nár. shromáždění a republika sama nebudou se obávati, říznouti po případě i do těch otázek nejchoulostivějších, ba právě naopak jsem pevně přesvědčen o tom, že budeme míti nejen odvahu, ale i také dobré vůle dosti, řešiti všecky otázky sociální bídy, ať jest to složka sociální ta či ona, že prostě naše republika ke každému stavu vykoná svou povinnost. (Výkřik: Učitel k republice také!)

Proto dovoluji si jen ještě prohlásiti, že ministerstvo školství a národní osvěty zná postavení všech učitelských pracovníků: učitelů a učitelek, že si jest jejich postavení hmotného vědomo a že chce a má poctivou vůli, spolupracovati na úpravě hmotných poměrů našich učitelů a všech školských pracovníků, a já pevně doufám a věřím , že nalezneme již dnes za těch zákonitých forem prostředky, formy a způsob, abychom prostě tomu požadavku spravedlivému našich školských pracovníků, našich učitelů a učitelek na školách obecných a národních, aby jejich hmotné zajištění rovnalo se alespoň výši hmotného zajištění státních úředníků a státních zřízenců, vyhověli, že tento požadavek republikou a sice v době co nejkratší uskutečněn bude. A tím, když se tak stane, nemám nejmenší pochybnosti o tom, jelikož jest mi známa situace, smýšlení ve všech stranách a také smýšlení v naší vládě, ale znám také smýšlení p. ministra financí kol. dra Rašína, který smýšlí podobně. Ve věci nejedná se tedy o nic jiného, než, abych řekl, o nedorozumění. My nebudeme lpět na mrtvých formách, my se přece přes ty mrtvé formy musíme přesunout dále a nalezneme cestu, abychom i tuto otázku rozřešili ve smyslu důstojném pro republiku a zajišťující chléb našim školským pracovníkům. (Výborně! Potlesk.)