Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Přistoupíme

a sice k odstavci:

1. Rozprava o odpovědi ministra financí na dotaz Konečného, Housera, Kopečka, Freimana a soudr. na ministra školství a na ministra financí o nesnesitelných hmotných poměrech národního učitelstva. (Tisk 690.)

Nežli přistoupíme k vlastní rozpravě, činím ve smyslu jednacího řádu návrh, aby debata byla vymezena lhůtou 20minutovou pro jednoho řečníka.

Jest snad proti tomuto mému návrhu nějaká námitka? (Nebyla.)

Není tomu tak. Pokládám svůj návrh za přijatý.

Přihlášeni jsou zatím:

proti: členové Národního shromáždění Konečný, Smrtka, Houser;

pro: člen Národního shromáždění Fischer.

Uděluji slovo prvnímu řečníku proti zapsanému a sice p. kol. Konečnému.

Posl. Konečný: Slavné Národní shromáždění! Odpověď pana ministra dra Rašína (tisk č. 690) na dotaz členů N . S. Konečného, Housera, Kopečka, Freimana a spol. o nesnesitelných hmotných poměrech národního učitelstva (tisk 393), bude jistě každému zvláště dobře známa.

Velectění pánové! Každý, kdo zná zoufalé hmotné postavení národního učitelstva, věděl předem, že odpověď pana ministra dra Rašína vyvolá v učitelstvu pobouření a roztrpčení, jakého snad doposud v těchto řadách nebylo. Toho dokladem jsou protestní projevy, jsou protestní schůze, které dnes konají se na Moravě v každém okresním městě, konají se i v Čechách a koná se taková protestní schůze učitelstva i pod okny této sněmovní budovy.

Vážení přátelé! Není divu, že dochází k bouřlivým protestům důsledkem odmítavé odpovědi pana ministra financí na zprvu vzpomenutý dotaz.

Poslední úprava učitelských platů pochází z doby předválečné, na Moravě z r. 1914 a tu jistě přiznáte, že tato úprava nestačí na zdolání hmotných drahotních poměrů dneška, jak nám je vytvořila světová válka. A učitelstvo přes to trpělivě čekalo, bídu a strádání trpělivě snášelo v důvěře, že přece kompetentní činitelé se rozpomenou a konečně i vůči němu učiní zadost lidskosti. Když to pak dlouho nepřicházelo, - a bylo věru na to času dosti - učinili jsme dotaz jednak na ministra financí, jednak na ministra školství a národní osvěty, ne snad z popudu vlastního, ale na podnět ústředních učitelských organisací a za tím úmyslem, abychom jednak panu ministru financí, jednak panu ministru vyučování dali podnět k uklidnění rozbouřeného učitelstva, dali podnět ke sdělení úpravy, jakou snad zamýšlí vůči učitelstvu podniknouti.

Než, zdá se, že pan ministr financí vzal si tímto dotazem podnět k pobouření učitelstva, neboť, vážení přátelé, učitelstvo jeho odpovědi nemůže s klidem přijmouti, když se svými požadavky je odkazováno na okresní fondy školské, obce, zemské fondy, jinými slovy tedy na samosprávu, jakoby se nevědělo, že tito samosprávní činitelé jednak již neexistují, a pokud existují, jsou již v pravé likvidaci.

Vážení přátelé, jejich práva, totiž těchto samosprávných korporací, právě jejich likvidaci musí přebrati stát - o tom jistě nebude mezi námi sporu - práva i povinnosti. A jednou z těchto povinností bude zajisté ta, upraviti učitelstvu platy k lidskému životu, aby svému těžkému povolání ve škole i mimo školu mohlo se s klidem věnovat, ovšem za přispění zemí do té doby, dokud veškerý náklad na úhradu platů učitelských nepřevezme stát sám. Stát nemá ovšem tu povinnost vůči učitelstvu, ta povinnost přísluší samosprávě. Ale nejsou to jedny peníze? Myslím, že jsou to tytéž peníze, ať je vydává poplatník v zemi, nebo poplatník ve státě. Jest to tedy, řekl bych, výmluva velmi nepřípustná. Něco jiného bylo ovšem ve Vídni. Tam bylo třeba ohlížeti se na to, aby peníze poplatníků ze zemi koruny české nepřicházely k dobru pasivu zemím alpským, Haliči a jiným. Této obavy zde není a proto skutečně nevíme, proč se sáhá k takovým výmluvám.

Vážení přátelé! Drahotu nevyvolalo učitelstvo. Drahota povstala důsledkem těch poměrů, které vyvolaly válku a válku vyvolal rakouský - ovšem již dnes rozbořený - stát. Proto také ten starý stát rakousko-uherský musí považovati za svou povinnost, aby trpícímu učitelstvu. jakož i jiným stavům přispěl na pomoc k odčinění toho, co učitelstvo a jiné tyto stavy nevyvolaly.

Po 28. říjnu tato povinnost, pomoci učitelstvu ke zdolání drahoty, přechází na náš stát, na naši republiku doufám, že republiku demokratickou a to tím více, poněvadž učitelstvo kromě povinnosti svých vlastních, školních, koná pro stát a pro dobro státu ještě jiné povinnosti, to jest různé soupisy, rekvisice a podobné služby, k nímž vždy bývá volán učitel.

Vážení přátelé! Tím více proto přináší odpověď pana ministra dra Rašína pro učitelstvo národních škol velké zklamání. Z toho učitelstvo poznává, že má u nás, v naší republice, zůstati vše při starém, jak tomu bylo v Rakousku. Učitelstvo má býti dáno na pospas hladu, bídě a nouzi; tu jest třeba však se tázati, jestli také zodpovědní činitelé v republice naší vezmou odpovědnost za ty škody, které by nezbytně musily povstati, kdyby učitelstvo nadále strádati musilo jako dosud. Nepotřebuji snad snášeti doklady k tomu, že při hladovém žaludku koná se špatně práce jednak vychovatelská, jednak vzdělávací ve škole.

Vážení přátelé! Nejhůře a nejtrpčeji dotkla se učitelstva odpověď v příčině nákupního přídavku pro rok 1918. Vám, velectění, bude jistě všem známo, že vídeňská sněmovna v červenci roku 1918 usnesla se uděliti učitelstvu škol národních nákupní přídavek. Toto usnesení stalo se na podnět a návrh Českého svazu. S tím větší důvěrou tudíž mohlo učitelstvo očekávati dnes od správy naši republiky, že tento jemu již vídeňskou sněmovnou na podnět Českého svazu odhlasovaný nákupní přídavek bude bez jakýchkoli výmluv, bez jakýchkoli průtahů odhlasován a skutečně také i vyplacen. Než tu se stal pravý opak. Pan ministr naprosto tento požadavek odmítá, pravě ve své odpovědi, že v žádném případě nemohlo by se jednat o nákupním přídavku za rok 1918.

Ještě snad trapněji musí se dotknout odpověď pana ministra dra Rašína všech učitelů vojáků, legionářů, zajatců, invalidů a ovšem také všech vdov a sirot po padlých učitelích. V odpovědi se těmto nebožákům, kteří jistě spolupůsobili při budování naší republiky - vždyť říkáme všichni, že legionáři to hlavně byli, kteří nám samostatnost a svobodu vydobyli, ať to bylo na frontě francouzské, ruské neb italské - říká, že jejich žádostem mohly by vyhověti jedině zase jen školní fondy nebo ty školské obce, potažmo ty zemské fondy, jinými slovy řečeno: zemské sněmy, kterých ani v Čechách ani ve Slezsku dnes není, a na Moravě, jak známo, jest sněm v likvidaci.

Vážení přátelé! To jsou tvrdá slova a jistě také nezasloužená slova. Než, my máme vůči odpovědi pana ministra dra Rašína i námitky ústavně-právní. Ústavně-právní proti jeho názoru, když praví, "že upravení služebních požitků učitelů vymyká se za stávajících poměrů právních oborů působnosti státní." Nesouhlasíme, praví-li dále, "že popud k výplatě nákupního přídavku by musil býti pouze od školních fondů, školských obcí, potažmo zemských fondů". Nesouhlasíme s jeho názorem, praví-li, že v žádném případě nemohlo by se jednat o nákupním přídavku za rok 1918." Popíráme správnost názoru, praví-li se, že "usnesení školského výboru Národního shromáždění v příčině úpravy hmotných poměrů učitelů, vojáků atd. patří do působnosti zemských zastupitelstev." Jinými slovy: toto vše je popírání kompetence Národního shromáždění, jednati o těchto věcech, a já myslím, že všichni sdílíte můj názor, že Národní výbor odevzdal svrchovanou moc po každé stránce našemu Národnímu shromáždění a že tedy Národní shromáždění je plně oprávněno a svrchovaně oprávněno, řešit vedle jiných záležitostí i záležitosti hmotného opatření učitelských platů. (Výborně!)

A konečně, ne jako učitelé, ale jako členové Národního shromáždění, máme ještě jednu námitku, a to tu, že tato odpověď přišla nám hodně opožděně.

Dle jasného znění jednacího řádu má býti dána ministerská odpověď na dotaz kteréhokoli poslance nejdéle do šesti neděl. Náš dotaz byl podán 22. ledna a odpověď došla 18. března, uplynulo tedy celkem osm neděl. (Výkřiky.)

Upozorňuji ještě na jednu omluvu, která se traduje, že totiž tato odpověď nebyla určena pro Národní shromáždění, že prý to byl interní akt. že to vlastně bylo sdělení názoru ministerstva financí ministerstvu vyučování. Myslím však, že je to tím smutnější, jelikož jsme o tak nezastřeném nepřátelském chování ministerstva financí vůči učitelstvu takovouto cestou zvěděli.

Nadhodila se ještě z řad vašich vážná námitka: A co ta forma? Ovšem - ta forma nejvíce bolí. Když se něco zamítavého podá, podá se to slušnou, taktní formou, řekne se to tak aspoň, aby to zrovna nepíchalo a nebodalo, a vy víte, že jistě na takové podání slušné a taktní má hladovící učitel jistě plné právo. (Výborně!) Tím více odmítavě musíme se k takovému odpovídání se strany ministrů na dotazy členů Národního shromáždění ohraditi. (Výborně!) Já, maje vyhraženo pouze 20 minut, nešířím se dále o této odpovědi, která zasluhuje odmítnutí plným právem, jak co do formy, tak co do obsahu. Připomínám vám, velectění, bez rozdílu politických stran, velkého básníka Björnsona, který praví: "Kde se křivda děje, tam k jejímu odčinění musí povstati všichni spravedliví lidé," a já myslím, že v tomto váženém shromáždění žádní nespravedliví lidé nezasedají, že jsou tu všichni lidé spravedliví a že snad budou také spravedlivými i vůči těm dělníkům na roli školské, kterým svěřujete i vy svoji mládež k výchově a ku vzdělání. Jedno jistě nezapřete: že učitel má rovněž nárok na lidské žití (Tak jest! Výborně!), aby mohl volně, bez starosti o své bytí, pracovati v dílně lidskosti, jak se škola naše nazývá. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Udržal: Slovo si vyžádal pan ministr financí dr. Rašín; prosím, aby se ujal slova.

Ministr financí dr. Rašín: Velectěné shromáždění!

Byl na mne vznesen dotaz se stany pp. členů Národního shromáždění Konečného, Housera, Kopečka, Freimana a společníků a tento dotaz jsem zodpověděl 18. března 1919. Zodpověděl jsem dotaz tak, jak stojí celá právní situace. My v tomto váženém shromáždění udělali jsme zákon ze dne 29. ledna letošního roku. ve kterém byly usneseny drahotní přídavky učitelstvu. (Hlas: Dosud nevyplacené!) - Prosím, i na to jsem odpověděl tam, kde říkám, že provedení usnesení nenáleží ani ministerstvu financí, ani vládě, nýbrž úřadům školským. Tedy, prosím, udělali jsme tento zákon z 29. ledna, udělali jsme ho velice rychle, přes noc, a tu, velectěné shromáždění, zemský správní výbor, ve kterém přece, jak vám jest známo, jsou zastoupeny všechny strany, které jsou v tomto Národním shromáždění, a ve které jsou i vůdčí členové jednotlivých stran, učinit protest v sezení svém z 5. března t. r. a intimoval ho všem ministerstvům. V tomto protestu se praví: "Vládní návrh na úpravu drahotního přídavku učitelského pro rok 1919 podán byl 23. ledna 1919 Národ. shromáždění. Již 24. ledna t. r. podala o něm školská komise zprávu a 29. ledna t. r. byl již vyhlášen jako zákon. Znění vládního návrhu nebylo zemskému správnímu výboru úředně vůbec sděleno, ačkoliv návrh tento upravuje dopodrobna drahotní přídavky pro jednotlivé kategorie učitelské, což nesporně jest záležitostí zemskou. Vládní tento návrh representuje (Výkřiky) náklad přes 35 milionů korun na půl roku, z čehož polovinu má nésti země. Vládní návrh změněn byl v plenu Národního shromáždění na prospěch učitelstva tak, že tím vznikl vyšší náklad nejméně dalšího jednoho milionu korun na řečeného půl roku, tedy pro zemský fond dalších půl milionu korun. Tím uvalen jest na zemský fond pro první polovinu 1919 nejen náklad více než 18 milionů korun, aniž vláda se zemským správním výborem jednala o to, zdali a do jaké míry bude pro tento náklad z prostředků zemských úhrada.

Vláda však v § 4. uložila také touto osnovou břemeno normálnímu školnímu fondu, který jest ve správě zemské, aniž o tom jednala, zda normální školní fond prostředků k tomu má čili nic, čímž nepodařilo-li by se udržeti rovnováhu v normálním školním fondu, musela by nutně býti přivoděna likvidace tohoto fondu proti jasnému pravidlu § 66. říšského zákona o školách. Vláda však kromě toho sama sestavila vzorec, který jest velice vážným praejudicem pro budoucí úpravu platů učitelských, ježto zvyšuje hodnost učitelstva oproti nejnověji od 1. ledna 1918 provedené úpravě o jednu celou hodnostní třídu a to jak na škole obecné, tak na škole měšťanské."

Tedy, pánové, já jsem to nesepsal, nýbrž tento protest, který byl dán vládě, a byl dán také ministerstvu, vychází od zemského správního výboru, ve kterém jsou zastoupeny strany tohoto Národního shromáždění, které bylo také sestaveno podle toho, jak v bývalém království Českém jsou tyto strany silné. (Odpor.) Tedy, prosím, jistě můžeme říci, že ohromná většina tohoto Národního shromáždění jest současně zastoupena v zemském správním výboru.

A nyní, velectěné shromáždění, byl jsem postaven před otázku, když toto bylo doručeno, jakým způsobem mám zodpověděti dotaz, který byl na mne vznesen. Mám říci tomu zemskému správnímu výboru: My jsme tě sice dosadili, my jsme ti sice dali pravomoc zákonem ze dne 18. listopadu 1918, ale ty tam jsi jen tak, abys tam seděl? Měl jsem říci, že nemám povinnost, jíti dříve k tomu zemskému správnímu výhoru? Co povídám, pánové, v tomto zodpovědění? "Náklad školský, jak věcný, tak osobní, nehradí stát, nýbrž okresní školní fondy a školské obce, potažmo zemské fondy."

Prosím, pánové, nestojí to také tady? Neposlal mně zemský správní výbor jako korporace, složená ze všech stran tohoto Národního shromáždění, ohražení, že stojí na svých právech? Prosím, pravím dále:"Popud k výplatě nákupního přídavku by musil vyjíti od těchto činitelů a mohlo by se jen o to jednati, zdali by stát se uvolil, za tímto účelem zemským zastupitelstvím poskytnouti určitou sumu, nebo percentuelní příplatek."