Předseda:
Tomášek,
místopředsedové:
dr. Hajn, Konečný, Udržal,
zapisovatelé:
Pik, dr. Veverka;
větší počet
členů Národního shromáždění.
Zástupcové vlády:
Členové vlády: Habrman, dr.
Hruban, Klofáč, dr. Rašín,
Staněk, dr. Soukup, dr. Stránský,
Stříbrný, Švehla, dr. Winter,
dr. Vrbenský, dr. Zahradník.
Z kanceláře sněmovní:
JUDr. Haasz, tajemník sněmovní,
zástupce jeho JUDr. Říha.
1. Zpravodaj dr. Hajn. Zpráva
výboru pro odpověď na poselstvo presidentovo
s návrhem odpovědi na toto poselství (tisk
701).
2. Zpravodaj dr. B. Němec.
Zpráva zemědělského výboru
o návrhu člena N. S. Pika a soudr. a resoluce téhož
poslance o pustošení lesů obecního
statku (tisk 553).
3. Zpravodaj Šabata.
Zpráva immunitního výboru v trestní
věci čl. N. S. dra K. Novotného (tisk
665).
4. Zpravodaj Kouša. Zpráva
immunitního výboru v trestní věci
člena N. S. Josefa Stivína (tisk 666).
Předseda
(zvoní): Národní shromáždění
jest schopno se usnášeti; zahajuji schůzi.
Nepřítomnost
svou pro dnešní schůzi omluvili:
churavostí: Chaloupka (do
31. března), Frant. Navrátil (na neurčito),
Pelikán (na neurčito), Nekvasil, Rudolf
Mlčoch (též pro příští
schůzi), Jar. Rouček (pro tento týden),
Sonntág;
zaměstnáním:
Horváth (na delší dobu), Prokeš
(na delší dobu), dr. Weyr, dr. Engliš
a Janoška (na delší dobu), dr. Bouček
(do 2. dubna), Pavlán, Dvořák,
Klindera, M. Dúla (do 5. dubna), Kvapil;
účastí při
mírovém jednání v Paříži:
Mečíř, dr. Rambousek, Tayerle;
trvalým zaměstnáním
ze Slovenského klubu: dr. Dérer, dr. Hálek,
Houdek, dr. Ivanka, Makovický, dr. Medvecký,
Stodola, ministr dr. Šrobár a Štefánek.
Tiskem rozdáno
ve 40. schůzi Národního shromáždění
československého:
Tisk 698. Odpověď ministra
veřej. prací na dotaz člena Národního
shromáždění dr. F. V. Krejčího
a soudr. o poměrech cejchovního úřednictva.
Tisk 699. Odpověď ministra
zásobování na dotaz člena Národního
shromáždění Fr. Okleštka
a soudr. o rekvisicích dobytka.
Ministerská rada sdělila
přípisem ze dne 24. března 1919 č.
1103, že odvolává v celém obsahu
vládní osnovu zákona o změně
některých ustanovení o soudní příslušnosti
(tisk 292), která byla přikázána výboru
právnímu.
Návrh dra Ant. Uhlíře
a soudr., aby byl zřízen ústřední
úřad letecký (tisk 575), přikázán
byl výboru technickému.
Předseda výboru branného
v souhlase s navrhovatelem projevil žádost, aby návrh
ten byl přikázán výboru brannému.
Po dohodě s předsedou výboru technického
přikáži - nebude-li námitek - návrh
ten ještě také výboru brannému.
(Námitky nebyly.)
Námitek není, přikazuji
jej tedy výboru brannému.
Návrh člena Národního
shromáždění dra Bartoška
a soudr. na změnu některých ustanovení
interkonfesijního zákona (tisk 177) přikázán
byl podle přání navrhovatelů výboru
kulturnímu.
Předseda tohoto výboru
dr. Herben navrhuje, aby návrh přikázán
byl výboru ústavnímu.
Jsou snad proti tomu námitky?
(Nebyly.) Není tomu tak, přikáži
tedy návrh výboru ústavnímu.
Výbor pro pozemkovou reformu
se ustavil: Předsedou zvolen byl člen Národního
shromáždění Prokůpek;
místopředsedy: dr. Němec Bohumil,
Pik Ludvík, Svozil Josef; zapisovateli: Šolle
Josef, dr. Slávik Jur., Biňovec František,
Vraný Josef.
Přistoupíme
(Hluk. Předseda zvoní)
a to
1. ke zprávě výboru
pro odpověď na poselství presidentovo s návrhem
odpovědi na toto poselství,
tisk č. 701. Zpravodajem jest pan kol. dr. Hajn;
uděluji mu slovo.
Zpravodaj člen Národního
shromáždění dr. Hajn: Ctěné
Národní shromáždění! (Hluk.
Předseda zvoní.)
Již dvakráte Národní
shromáždění mělo příležitost,
vyslechnouti nevšední projev, projev, můžeme
říci, i historický. Bylo to dne 22. prosince
1918 poselství našeho prvního presidenta a
dne 9. ledna 1919 program vládní. Na prohlášení
naší vlády ze dne 9. ledna navázala
se debata, ve které kluby svými řečníky
dávaly výraz svému mínění;
ukázala se různost názorů, často
kontrérnost, ale přece jen skončila debata
jednomyslným votem důvěry vládě.
Ptám se: Může
poselství presidentovo zůstati bez odpovědi?
Ptám se dále: Může a má Národní
shromáždění nevysloviti se stejně
slavnostním způsobem, jako byl učinil president
sám, posílaje a čta poselství k našemu
Národnímu shromáždění,
když Národní shromáždění
sebe pokládá ne za pouhou důležitou
složku v trojici činitelů naší
veřejné správy, nýbrž za nejvyšší
zákonodárnou složku suverenity národní?
Jestliže, paní a pánové, Národní
shromáždění vzdalo čest presidentovi,
nevyhnutelně ptalo se také po cti své vlastní.
Jestliže se poklonilo Národní shromáždění
jeho autoritě, dalo si otázku po autoritě
své vlastní. Jestliže bylo si vědomo
mezinárodního významu poselství presidentova,
nemohlo nepoznati, že stejně mezinárodního
významu bude i jeho poselství, a nemohlo mlčeti.
Vskutku, paní a pánové,
trojice: president, Národní shromáždění
a vláda jsou jako spojené nádoby. Ve všech
stejně zároveň, ať autorita anebo bezvýznamnost
jest na stejné výši, ač jsme-li stále
v normálních, konstitučních poměrech
a nikoliv snad v utajeném absolutismu nebo oligarchii nebo
v diktatuře. Národní shromáždění
vzhledem k době, jež uplynula již od poselství
presidentova - na začátku té doby byla delší
vánoční pausa, na jejím konci delší
pausa, promiňte, že říkám "okolkovací",
a po ní zase delší období t. zv. krise
politické - chce dáti svou odpověď obdobně
slavnostní formou jako dal president poselství -
bez debaty. Na štěstí odpověď jest
dosti podrobná, aby to připouštěla.
Má na mysli nejen zahraniční svět
a otázku mezinárodního zabezpečení
našeho státu, nýbrž i jeho vnitřního
dobrého a spravedlivého vybudování
na cestě občanského a sociálního
pokoje a vývoje.
President své poselství
přednesl Národnímu shromáždění
na hradě. Byla i nebyla to schůze Národního
shromáždění tenkráte na hradě
22. prosince 1918. Nebyla to schůze Národního
shromáždění, protože den před
tím předseda náš prohlásil bez
námitek, že příští schůze
Národního shromáždění
koná se 9. ledna 1919, a neřekl nijakým způsobem
ani slovem, že máme se druhého dne sejíti
na hradě. A byla to zase fakticky schůze Národního
shromáždění, neboť jsme byli na
ni pozváni presidentem den před tím ve schůzi
v této síni, ve schůzi Národního
shromáždění a súčastnili
se jí snad všichni členové do jednoho,
ba tak četné schůze snad ještě
Národní shromáždění nemělo.
(Veselost.) Okolnost, že se konala ta schůze
na hradě, není nijak rozhodující,
neboť podle prozatímní ústavy jest předepsána
tato síň jen pro první ustavující
schůzi Národního shromáždění;
kde mají býti další schůze, jest
lhostejno. Přes to vše anebo právě proto,
abychom učinili poselství presidentovo již
najisto a nade vší pochybnost integrující
součástkou ústavního jednání
tohoto Národního shromáždění,
pojal je výbor do své zprávy a navrhuje,
aby pojato bylo i do stenografického protokolu o schůzích
Národního shromáždění.
Toto dodatečné pojetí
presidentova poselstva do našeho materiálu sněmovního
nemá jen významu ústavního, natož
aby bylo pouhou formou. Je zde i věcný, materielní
moment.
Ponechávám básníkům,
aby líčili city, se kterými jsme tenkrát
v ten den prosincový vcházeli do hradu; ponechávám
dramatickým spisovatelům, aby, uznají-li,
představili i scénu nějakou; ponechávám
malířům, aby vrhli některý
moment z toho na plátno; ponechávám historikům,
aby vystihli dějinný a můžeme říci,
světodějný význam tohoto okamžiku,
kdy po 300 letech představenstvo našeho národa
zase vstupovalo na hrad, aby slyšelo akt, který byl
viditelným znamením, že jsme se stali státem
rovným mezi rovnými (Výborně!),
a že již můžeme, že již máme
právo, ale i těžkou povinnost, zasahovati do
vývoje dalších dějin. (Výborně!)
Kdybych chtěl líčiti ty city, bylo by mé
líčení příliš suché.
Ale aspoň tolik se pamatujete, paní a pánové,
jak tenkráte 22. prosince poselství našeho
presidenta se strany členů našeho Národního
shromáždění bylo přečasto
přerušováno projevy souhlasu, ba často
bouřlivými projevy souhlasu. (Souhlas.) Dovedete
si zajisté dojista vzpomenouti ještě dnes,
i znovu oživiti hluboký dojem, jejž na Vás
poselství bylo učinilo, a pamatujete se dojista
na to, v jakém mocném rozrušení jsme
se všichni tenkráte rozcházeli.
Již tenkráte jsme se
na místě, můžeme říci,
in flagranti přistihli, ani plně souhlasíme
bez rozdílu stran s poselstvím, takže, pojímáme-li
dnes poselství to dodatečně do sněmovních
protokolů, je to již jen první formální
odpovědí Národního shromáždění
na toto poselství.
K této tiché odpovědi
druží se však ihned odpověď druhá,
již výmluvná a obsáhlá. Je to
sám návrh zvláštního výboru
na odpověď. Obojí spolu souvisí, i poselství
presidentovo, i odpověď na ně. Jsou-li nějaké
mezery, jsou jen zdánlivé; neuznalo se zajisté
potřebným, aby na vše v poselství snad
bylo reagováno, byť pouhým výslovným
projevem souhlasu. Ale opakuji opětně, že se
vším se tenkráte souhlasilo a souhlasí
se doposud, a že oba tyto akty - poselství i odpověď,
spolu souvisejí, abych tak řekl, jako jeden a jednotný
celek.
Prosím ještě,
než přejdu k věci samotné, abych směl
zdůrazniti i jistou výhodu presidentovu a nevýhodu
výboru; nikoliv protože mluviti mohl president jako
president, nýbrž že to mohl mluviti jako jedinec
- v tom hledejte, prosím, sílu, vliv i kouzlo poselství.
Vzpomínám si na výrok Ibsenův, že
nejsilnějším je člověk, stojí-li
sám.
Převrat z 28. října
stal se klidně, nekrvavě. Mohl se státi takovým
způsobem, jenž vzbudil obdiv, protože starý
systém dokonal, byl již shroucen a dále, protože
národ delší dobu byl již semknut v jednotu
a solidaritu všech svých složek a všech
svých stran. (Souhlas.) Nebylo tudíž,
řekl bych, ani fysické možnosti, aby se mohl
převrat státi jiným způsobem, než
klidně a nekrvavě. Nebylo, proti komu v národě
bojovat, a nebylo také příčiny bojovati;
a společný nepřítel již ležel
na zemi. Ale co všechno předcházelo, ctěné
Národní shromáždění, před
tím převratem doma i za hranicemi!
Nejkrásnějším
rysem vnitřních příprav k převratu
říjnovému jest, jak postavily se k otázce
svobody národa nejširší vrstvy lidové,
v čele jeho organisace dělnictva (Výborně!),
a jak se postavily ženy bez rozdílu stavu a bez rozdílu
stran. (Výborně!)
Ctěné shromáždění,
račte si představiti situaci. Fysicky náš
národ strádá již léta, fysicky
hyne pod nedostatky, pod hrůzami z toho, jak krev jeho
se prolévá na bojištích cizích
a vzdálených, a teče proudem za cizí
zájmy. Tak fysicky; ale duševně tento národ,
fysicky tak ničený a deptaný, jest živý,
jest pevný a jarý, třeba že mlčí.
Toť, můžeme říci, jest podívaná
převzácná; takového zjevu svět
ještě neviděl. I ptávali jsme se často,
když jsme viděli tento stav klidu a pokoje našeho
lidu, a při tom jsme se dovedli promítati, sami
jsouce částkou jeho, do duševního jeho
stavu: proč to, že to strádání,
ty hrůzy a to všechno dohromady neponukne lid, aby
konečně vybuchl? A dávali jsme si odpověď,
že proto, že je ponořen od prvního do
posledního v pevnou hlubokou víru, že toto
utrpení jest posledním utrpením a po něm
že přijde den světla, den vítězství.
(Výborně! Potlesk.)
A zdá se mi, že ještě
jedna příčina byla, proč náš
lid tak klidně, tak trpělivě, s takovou heroickou
trpělivostí to všechno snášel.
Bál se, - to jest mé mínění
- kdyby vypukly u nás nepokoje, že lačný
nepřítel na severu Čech by použil okamžitě
toho, aby mohl konečně provésti své
utajované přání: okupovati české
země. (Souhlas.) I nechtěl náš
lid k tomu dáti příležitost, ani záminku.