Musíme žádati,
aby česká universita byla nejméně
tak vypravena, jako universita německá, aby byla
vypravena, lépe než universita německá.
Je to věcí naší národní
cti. Nemůžeme souhlasiti s tím, co se žádá,
totiž: "ústavní budovy, vystavěné
po r. 1882 pro universitu německou, kdežto budovy
slíbené universitě české zůstaly
provisoriemi, doplňovanými provisorními přístavky,
buďte odevzdány universitě české
a německá universita budiž opatřena
místnostmi provisorními." Není možno,
abychom ten stav, na který jsme po desítiletí
naříkali, připravovali některému
kulturnímu ústavu jinonárodnímu.
Naše svízelné
jednání o české školy, neporozumění
rakouské správy státní našim
vzdělanostním touhám, překážky,
které nám kladly německé obce, vytvořily
určité ovzduší, jež je nebezpečně
citlivé v otázkách školských.
Za toho stavu není divu, že ani na naší
straně nebývalo vždycky dost ochoty ke školským
požadavkům německým, jestliže náš
hlas padal na váhu. Může se říci,
že nejen pro Čechy, ale také pro Němce
je škola netýkavkou.
Němci nemohou pořád
najíti své místo v československém
státě. Rozvažují pořád,
co by bylo pro jejich národní existenci výhodnější:
zda-li hospodářské sliby, které vidí
v československém státě, anebo spolužití
s mnohými miliony jejich soukmenovců. Jednou vyslovují
se pro první případ, jindy pro druhou eventualitu.
Toto kolísání, jejich naděje a obavy,
způsobují, že se nechtějí rozhodnouti
k poslednímu kroku, ke slibu československé
republice, která by je přivedla sama mezi nás,
aby s námi pracovali na budoucnosti své a naší
vlasti.
Pro nás není otázkou,
budou-li Němci v sudetských zemích patřiti
k československému státu - věříme
v to pevně a v tom jsme stále utvrzováni.
Na naší straně není pochyb, nýbrž
sebevědomí, jistota. Svoji převahu můžeme
uplatniti tím způsobem, jak se zde navrhuje: súčtováním
a činy, které jsou v předloženém
zákoně, nebo tím, že podáme Němcům
pomocnou ruku, aby udělali také ten zmíněný
poslední krok.
Národní shromáždění
v několika svých projevech řeklo, že
se mu upřímně jedná o klidné
soužití s Němci a o jejich získání.
Nemám k tomu za schůdnou tuto cestu. Němci
se prve opírali vždy o moc, kterou měli, a
dávali nám ji tím způsobem na jevo,
že jsme s nimi nechtěli žíti. Vadí
mně také spěch, se kterým projednáváme
tuto věc, aniž bychom mohli slyšeti Němce.
Budeme musiti nejen o universitní otázce, ale i
o celém souboru jiných otázek jednati ještě
s Němci. Na tom, jak rozřeší se tyto
otázky, bude záležeti národnostní
mír v celé naší republice. Přál
bych si, aby toto řešení stalo se nejen podle
našeho rozhodování, ale při nejmenším
také za přítomnosti Němců.
Jednání o předloženém
návrhu zákona dává příležitost,
aby se pojednalo o našem poměru k Němcům.
Naše strana chce při něm říci,
jak opravdově se jí jedná o to, aby Československá
republika osvědčovala všem svým národům
stejnou lásku, získala důvěru všech,
aby se v ní cítili všichni národové
doma. Doufáme, že se také u Němců
projeví snaha, aby byli jako my: oddanými občany
československé republice. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Byl mi podán tento návrh:
Navrhuji vrácení zprávy školského
výboru k opětnému projednání
v tom smyslu, aby poměr university německé
k české odpovídal úplně principu
restituce.
Návrh jest dostatečně
podepsán a jest předmětem jednání.
Řečnická listina
jest vyčerpána; debata je skončena.
Dávám závěrečné slovo
panu zpravodaji dru Marešovi.
Zpravodaj posl. prof. dr. Mareš:
Slavné Národní shromáždění!
Dovolte, abych se především
zmínil o passu, o kterém se zmínil p. řečník
přede mnou, totiž, že ty budovy, které
byly pro německou universitu vybudovány po roce
1882, mají jí zůstati zachovány, že
jest také německá universita, jako česká
škola každá netýkavka. Rozumím
tomu tak dobře? Upozorňuji, že tento pasus
není v zákoně. Zákon z r. 1882 netýká
se budov, které byly vystavěny po roce 1882, nýbrž
jen těch budov, které tenkrát stály.
A to je pochopitelno. Tyto budovy nové, které byly
vystavěny po roce 1882, v zákoně z roku 1882
nejsou obsaženy, na ty se tento zákon nevztahuje,
ty budovy byly libovůlí rakouské vlády
přiřčeny universitě německé.
O těch také zákon ten nejedná. Ty
budovy může zrovna tak krátkou cestou i vláda
Československé republiky dát v užívání
universitě české a nepotřebuje k tomu
žádného zákona, to jest čistě
administrativní opatření. Tedy to, co je
uvedeno v motivech, není věcí toho zákona
samého.
Upozorňuji dále na
to, že může vláda československého
státu tuto změnu provést, aniž by německé
universitě ublížila. Nabízí se
jim budova, ve které je umístěno 5 ústavů
české university, za budovu, ve které jsou
umístěny 3 ústavy německé university.
(Slyšte!) Prosím, to je právo rovnoprávné,
jak si ho nikdo jinak nemůže přát; když
mohla býti česká universita se svými
5 ústavy v budově 40 let, vydrží tam
několik let také 3 ústavy university německé.
(Tak jest!) A tak daleko naše spravedlnost nesmí
choditi. Chelčický a Žižka, to jsou ty
dva české typy. Nevíme, zdali bychom, kdybychom
sledovali Chelčického, nedošli zase na Bílou
Horu. Tedy pozor! Je to velmi krásné, býti
spravedlivým, ale my jsme lidé a musíme počítati
s danými poměry. Já na toho hada, který
se na ledě ohřeje, čekat nebudu. (Výborně!)
Chce-li kdo čekat, čeká snad na něco
jiného. Já docela dobře rozumím, proč
se ustavičně čeká na smíření
s Němci, ale o tom se nechci zmiňovat.
Tedy k návrhu, který
zde byl podán, chci zaujmouti zkrátka svoje stanovisko.
Návrh náš byl původně učiněn
proto, že na české universitě jsou poměry
nemožné. My máme v anatomii zapsáno
přes 1000 posluchačův a máme pro ně
pouze 10 pitevních stolů atd., kdežto na německé
universitě jsou paláce s prázdnými,
velkými místnostmi. Byla to tedy věc nouze,
která vyžaduje okamžité opravy. Tu opravu
může provésti administrativně naše
vláda způsobem, jejž jsem naznačil,
totiž budovami, které nejsou pod závorou toho
zákona z r. 1882, - rozumíte tomu, pánové?
- nepotřebujeme tedy o tom jednati. Za tou podmínkou,
že naše vláda se vynasnaží, aby touto
administrativní cestou té nemožné tísni
na české universitě ihned odpomohla - my
nemůžeme čekat, až nám vystaví
budovy nové, jak se nám slibovalo, abychom 20 let
čekali, až se nám postaví nové
budovy a Němci aby zatím byli v poloprázdných
palácích, kde by se z rakouského vlastenectví
zřizovala vojenská nemocnice, oni tak velké
mají ústavy, že mohou ten ústav udržeti
v činnosti po 4 léta a ještě tam míti
velkou vojenskou nemocnici, kdežto u nás nemáme,
kam bychom hlavy položili - a to je jedna z podmínek,
kterou bych kladl, mohli bychom jednati o návrhu, má-li
se tento návrh vrátiti školskému výboru.
Tedy to výslovně pravím, že by musila
vláda učiniti kroky, aby se té tísni,
která skutečně panuje a která musí
býti okamžitě odstraněna, odpomohlo,
nemají-li nám naši studenti utéci zpět
a ztratiti semestr, jako jich ztratili již 8 za ty čtyry
roky války.
Co se týče druhého
návrhu prof. dra Krejčího, kterému
není ten návrh můj dosti ethicky důsledný,
poněvadž příliš mnoho hoví
německému stanovisku - s tím návrhem
bych se srovnal, a sice tím způsobem: Dříve,
než jsme naši zprávu podali, a po té zprávě
přišly protesty německé university,
zejména akademického senátu; ty protesty
jsou toho způsobu, že ovšem ten náš
zákon, jak byl navržen, abychom si zachovali prioritu
české university na universitě Karlově,
jest na ty protesty slabý. (Hlas: Velmi slabý!)
Já jsem to již také v tom smyslu naznačil,
že bychom měli udělati zákon tak, aby
německá universita - nechceme se jí dotýkati
- byla oddělena od university Karlovy a aby jakožto
Karlova universita byla postavena universita česká,
jak to odpovídá jejímu založení.
Tedy jestliže slavné Národní shromáždění
by s tímto pojetím souhlasilo, aby v tomto smyslu
byl ten návrh vrácen školskému výboru,
tak bych se mu přizpůsobil. Tedy činím
vám tuto proposici, chcete-li v tom smyslu, jak já
jsem to přednesl, ten návrh toho zákona vrátiti
školskému výboru. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Debata jest skončena, přistoupíme
k hlasování. Prosím pány, aby
zaujali svá místa. Prosím pana zpravodaje,
aby zaujal své místo zde.
Dám nejprve hlasovati o návrhu
na vrácení zprávy výboru školskému,
o návrhu, který podal prof. Krejčí
a jemuž se přizpůsobil pan zpravodaj. Kdyby
tento návrh nebyl přijat, tedy přirozeně
bych přistoupil k hlasování o zprávě
samé. Není proti tomu námitek, přistoupíme
k hlasování.
Kdo souhlasí s návrhem
pana prof. Krejčího, jemuž se přizpůsobil
pan zpravodaj, aby zpráva byla vrácena výboru
školskému, prosím, aby povstal se svého
místa. (Stalo se.) To je většina. Návrh
jest přijat, zpráva jest vrácena
výboru.
Tím jest tento odstavec denního
pořádku vyčerpán a přistoupíme
k dalšímu, a sice
2) ke zprávě
ústavního výboru o návrhu
dra. Bohuslava Němce a soudruhů,
aby všechna úřednická místa
při nově zřizovaných státních
úřadech republiky československé byla
obsazována odborníky veřejným konkursem.
(Tisk č. 503.) Zpravodajem jest pan dr. Weyr;
uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. prof. dr. Weyr:
Slavné Národní shromáždění!
Návrh, o němž
jednáme, žádá, aby byl na všechna
místa úřednická vypisován veřejný
konkurs, a žádá to z důvodů jasných,
totiž proto, aby byl umožněn výběr
nejlepších sil a aby se nedálo obsazování
nových úřednických sil bez kontroly
veřejnosti. Ustavní výbor tuto tendenci prohlásil
beze všeho za dobrou a jasnou. I my chceme, rozumí
se, zamezovati, aby se nezahnizdovalo v naší nové
republice něco podobného, co jsme viděli
v Rakousku a co vidíme také v jiných státech,
že totiž nebyly povolávány vždy nejlepší
síly na úřednická místa. Jedná
se jen o to, zda-li prostředek, kterého si přejí
navrhovatelé, skutečně také jest jediným,
jímž možno docíliti toho výsledku.
V tom ohledu měl ústavní výbor jisté
obavy. Tyto obavy týkají se především
pojmu konkursu. Konkursem rozumíme takové obsazování
míst, že mohou býti konkurenty jen ti, kdož
v určité lhůtě se o nějaké
místo ucházejí, z čehož plyne,
že ten, kdo se nebude v té lhůtě ucházeti,
jest vyloučen z kompetování, i kdyby byl
sebe lepší silou.
Avšak i kdyby toho nebylo, měl
ústavní výbor přece jisté obavy,
zda-li se hodí obsazování konkursem pro všechny
případy. Obsazují se přece místa
nejrůznější, od oficiála do státního
tajemníka, od sluhy až do universitního profesora
atd. Někdy jistě by nebylo vhodno vypisovati konkurs
v takovém případě, když jest
okruh kompetentů předem znám. Nepopírám,
že jest naprosto nutno, aby byl způsob obsazování
změněn. Ale to, pánové, nemůže
se státi pouhou resolucí, poněvadž nemůžeme
vládu vyzývati resolucí, aby užívala
jistého způsobu při obsazování
míst, který se po případě příčí
platným předpisům právním.
Uvádím jen jako příklad zákon,
na kterém jsme se nedávno usnesli, totiž zákon
o zřízení university v Brně. V tomto
zákoně bylo řečeno, že se má
zříditi jistá komise, která má
navrhnouti vládě kandidáty profesur. Tato
komise je navrhne a vláda je bude jmenovati nebo ne, dle
toho, jak se akkomoduje návrhu komise. Kdybychom nyní
resolucí vyzvali vládu, aby všecka místa
obsazovala veřejným konkursem, vyzvali bychom ji,
aby nedbala onoho zákona, na kterém jsme se usnesli
nedávno. Myslím, že není podnět
panů navrhovatelů tak zralý, abychom jej
pouhou resolucí odbyli, ač na druhé straně
se neuzavíráme tomu, že celá tato instituce
právní není dostatečně upravena
a nevyhovuje všem moderním požadavkům.
Proto se ústavní výbor usnesl, doporučiti
Národnímu shromáždění
resoluci, která žádá na vládě
povšechně, aby šetřila při ustanovování
státních úředníků zásad
veřejnosti, to znamená, že má býti
postupováno tak, aby při všech těchto
obsazováních byla zásada veřejnosti
co nejvíce chráněna za tím účelem,
aby se mohli všichni kompetenti o tom dověděti.
Dále mluví návrh
p. kolegy Němce a soudr. o tom, že mají býti
všecka místa obsazována odborníky. To
jest postulát, který jest tak samozřejmý,
že nemusím o něm široce pojednávati.
Rozumí se samo sebou, že nebudeme obsazovati místa
lidmi, kteří nejsou odborně schopni, aby
vykonávali práce, které jim připadnou
jejich úřadem. Proto jsme do navrhované resoluce
tuto samozřejmost nepojali, ale tím ovšem nechtěli
tvrditi, že by vláda měla obsazovati místa
neodborníky. Jest arciť otázkou, co dlužno
rozuměti pojmem odborníka vzhledem k úřední
funkci. O tom se zde šířiti nebudu a postačí
snad Národnímu shromáždění
a pánům navrhovatelům, když všeobecně
prohlásím, že se s nimi shoduji v tom, že
všecka místa mají býti obsazována
odborníky, t. j. lidmi, věci znalými.
Proto navrhuje ustavní odbor
tuto resoluci:
"Vláda se vyzývá,
aby při obsazování úřednických
míst dbala, hledíc k zvlášní
povaze jednotlivých případů, co nejvíce
zásady veřejnosti proto, aby všichni schopní
kandidáti mohli se o dotčená místa
ucházeti." Myslím, že touto resolucí
jsme vyhověli intencím pánů navrhovatelů,
a proto prosím, aby tato resoluce byla slavným Národním
shromážděním přijata.
Předseda
(zvoní): K tomuto předmětu denního
pořádku byly mně podány tyto dva resoluční
návrhy:
Resoluce
člena Národního shromáždění
V. Dyka a soudr.
"Vládě se ukládá,
aby - vzhledem k pochybnostem veřejně projevovaným
o kvalifikaci úředníků jednotlivých
ministerstev - sdělila s Národním shromážděním
jména úředníků dosud jmenovaných,
jejich odbornou kvalifikaci a způsob obsazení. Jestliže
nebylo dbáno v některém případě
postupu obsazení veřejnou soutěží,
buďtež sděleny věcné důvody,
proč se tak nestalo."
Resoluční návrh
jest podepsán dostatečným počtem
členů Národního shromáždění
a jest předmětem jednání.
Další resoluční
návrh byl podán členem Národního
shromáždění drem B. Němcem
a soudr. a zní:
"Vládě se ukládá,
aby v době co nejkratší předložila
osnovu zákona, jímž se zabezpečí
veřejná kontrola obsazování míst
ve veřejných úřadech, a to tak, aby
se mohli všichni schopní odborníci ucházeti
a aby se o obsazování dozvěděla co
nejširší veřejnost."
Také tento resoluční
návrh jest podepsán dostatečným
počtem členů Národního shromáždění
a jest předmětem jednání.
K slovu dále není nikdo
přihlášen. Debata jest skončena.
Uděluji závěrečné slovo panu
zpravodaji.
Zpravodaj posl. dr. Weyr:
Prohlašuji tímto, že navrhuji, aby tyto resoluce
byly přiděleny ústavnímu výboru
k projednání.
Předseda
(zvoní): Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, by zaujali svá místa.
Resoluci navrženou výborem
přečetl již pan zpravodaj, tedy ji nepotřebujeme
snad znovu čísti. Žádám pány,
kteří souhlasí s resolucí navrženou
výborem a doporučenou zpravodajem, by povstali se
svého místa. (Děje se.) To jest většina.
Resoluce je přijata.
Kdo souhlasí s návrhem
pana zpravodaje, aby obě resoluce, které
jsem přečetl, a sice pana dra B. Němce
a Vikt. Dyka, byly odkázány výboru
ústavnímu, prosím, by povstal se svého
místa. (Děje se.) To jest většina.
Jest usneseno ve smyslu tohoto návrhu.
Tím jest tento odstavec denního
pořádku vyčerpán a přistoupíme
k odstavci dalšímu, jímž jest
3. zpráva právního
výboru o návrhu zákona
na reformu manželského práva,
(tisk 298).
Zpravodajem jest pan dr. Bouček.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Bouček:
Slavné Národní shromáždění!
Právní výbor se většinou hlasů
usnesl, navrhnouti, aby osnova vrácena byla výboru,
by vláda k ní mohla zaujmouti stanovisko.
Předseda:
K slovu není dále nikdo přihlášen.
Debata jest skončena. Žádám pány,
by zaujali svá místa, poněvadž přistoupíme
k hlasování. (Zvoní.)
Slyšeli jste návrh, přednesený
právě panem zpravodajem, dle něhož se
právní výbor usnesl, že má býti
navrženo Národnímu shromáždění,
aby osnova vrácena byla výboru, by vláda
mohla ke zprávě zaujmouti stanovisko.
Kdo souhlasí s tímto
návrhem, prosím, by povstal se svého místa.
(Děje se.) To jest většina. Návrh
jest přijat.