Předseda:
Tomášek.
Místopředsedové:
dr. Hajn, Konečný, Udržal.
Zapisovatelé:
dr. Němec, dr. Stojan. Přítomen
větší počet členů N. S.
Zástupcové vlády:
Členové vlády: Habrman, dr.
Hruban, Prášek, dr. Rašín,
Staněk, dr. Soukup, dr. Stránský,
Stříbrný, dr. Šrobár,
Švehla, dr. Winter, dr. Vrbenský,
dr. Zahradník.
Z kanceláře sněmovní:
JUDr. Haasz, tajemník sněmovní,
zástupce jeho JUDr. Říha.
1. Zpravodaj dr. Mareš.
Zpráva školského výboru o návrzích
dra Mareše, dra Srdínka a dra Krejčího
na změnu zákona ze dne 28. února 1882, ř.
z. č. 24., o universitě Karlo-Ferdinandově
v Praze (tisk 433).
2. Zpravodaj dr. Weyr. Zpráva
ústavního výboru o návrhu dra
B. Němce a soudr., aby všecka úřednická
místa při nově zřizovaných
státních úřadech republiky československé
byla obsazována odborníky veřejným
konkursem (tisk 503)
3. Zpravodaj dr. Bouček.
Zpráva právního výboru o návrhu
zákona na reformu manželského práva
(tisk 298).
4. Zpravodaj dr. Horáček.
Zpráva finančního a ústavního
výboru o vládním návrhu zákona,
jímž zřizuje se nejvyšší důchodkový
soud (tisk 513).
5. Zpravodaj ing. Bečka.
Zpráva technického výboru o rychlém
provedení nouzových staveb silničních,
aby byla odstraněna nezaměstnanost dělnictva
(tisk 520).
Předseda
(zvoní): Národní shromáždění
je schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.
Omluvili
se pro dnešní schůzi:
churavostí: Chaloupka
(do 31. března), Kadlčák (do 28. února),
Šabata, Špaček (na neurčito),
Zbořil (pro delší dobu);
zaměstnáním:
Horváth (pro delší dobu), dr. Kubíček,
Prokeš (pro delší dobu), Paulíny
(též dodatečně pro schůzi dne
25. února), Biňovec, Max Pilát,
Rychtera (pro delší dobu), O. M. Štěpánek
(dodatečně též do schůze 32.
a 33.), Záruba-Pfeffermann;
účastí při
mírovém jednání v Paříži:
Dušek, Hudec, Laube, Mečíř,
dr. Rambousek, Tayerle;
trvalým úředním
zaměstnáním: ze Slovenského klubu
dr. Bella, dr. Dérer, dr. Hálek,
Houdek, dr. lvanka, Makovický, dr.
Medvecký, Stodola a Štefánek.
Do dnešní schůze
N. S. Č. dostavili se členové N. S. Č.
ing. Jan Burjan, Botto, dr. Brežný,
dr. Hodža a vykonají slib.
Žádám pana zapisovatele
dra J. Slávika, aby přečetl formuli
slibu, a jmenované pány, aby povstali a prohlásili,
že "slibují."
Zapisovatel dr. Slávik
(čte): Slubujete ako člen Národného
shromaždenia československého, že budete
zachovávať zákony štátu československého
a že svoj úrad budete zastávať podla svojho
najlepšieho vedomia a svedomia.
Předseda:
P. kolega Jan Burjan.
Posl. Burjan: Slubujem.
Předseda:
P. kolega Botto.
Posl. Botto: Slubujem.
Předseda:
P. kolega dr. Brežný.
Posl. dr. Brežný:
Slubujem.
Předseda:
P. kolega dr. Hodža.
Posl. dr. Hodža: Slubujem.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda:
Tiskem rozdány byly v 34. schůzi Národního
shromáždění československého
tyto tiskopisy: žádám, aby byly přečteny.
Zástupce sněmovního
tajemníka dr. Říha (čte):
Tisk 561. Odpověď ministra
pro zásobování lidu na dotaz člena
N. S. Hrizbyla a soudruhů o tom, jak použito
bylo ječmene, který byl přidělen pro
krmení vepřů.
Tisk. 566. Odpověď ministra
spravedlnosti na dotaz člena N. S. Bradáče
a soudr. o zprávách "Prager Tagblattu,"
"Bohemie" v Praze a "Neue Freie Presse" ve
Vídni.
Předseda:
Výborům přikázány z předsednictva
tyto návrhy:
Zástupce sněmovního
tajemníka dr. Říha (čte):
Výboru
ústavnímu:
Tisk 559. Návrh člena
N. S. dra Weyra a soudr., aby vydán byl
zákon, jímž zrušena mají
býti se zpětnou platností některá
ustanovení služební pragmatiky pro úředníky,
učitele a sluhy, jakož i normálu
pro kancelářský personál města
Olomouce.
Tisk 560. Návrh dra Boučka
a soudr., aby vydán byl zákon o
tisku.
Výboru
státně-zřízeneckému:
Tisk 563. Návrh člena
N. S. Gustava Navrátila a soudr. o zařazení
okres. tajemníků, úředníků
politické a policejní kanceláře
do vyšších tříd hodnostních
a platových.
Předseda:
Výbory se ustavily resp. doplnily takto:
Státně-zřízenecký:
Předseda G. Navrátil.
Finanční výbor:
Místopředseda Josef Stivín
Poštovní
výbor: Místopředsedové: Kopeček
Julius, Votruba Vilém. Zapisovatel: Němeček
Václav.
Přistoupíme
a to nejprve ke
1. zprávě školského
výboru o návrzích dra Mareše,
dra Srdínka, dra Krejčího a
soudr. na změnu zákona ze dne 28. února 1882
ř. z. č. 24 o universitě Karlově-Ferdinandově
v Praze. (Tisk 433.)
Zpravodajem jest prof. dr. Mareš.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. prof. dr. Mareš:
Po těch těžkých finančních
starostech, které jsme měli minule, přichází
dnes na nás jiná těžká otázka,
která se ovšem netýká hmotných,
nýbrž ideálních statků. Ale tyto
ideální statky, řekl bych, jsou mnohem důležitější,
než ty hmotné, a o takové ideální
statky bývají ty nejprudčí zápasy.
To jest pochopitelno, poněvadž každá věc,
každý hmotný statek nabývá ale
ceny teprve té, kterou mu přikládá
lidská mysl. Proto jsou všechny ideální
statky vlastně statky nejvyšší.
Ta otázka, o kterou běží,
tvoří jednu část odvěkého
českoněmeckého sporu. Jde o pražskou
universitu Karlovu. Zpráva školského výboru
vykládá historii pražské university
dopodrobna. Já se zde zmíním jen o hlavních
bodech.
Universita Karlova byla založena
králem českým se svolením českých
stavů a byla nadána českými statky.
O rok později Karel jako římský král
toto věnování českého krále
potvrdil. Pamětihodná jsou slova zakládající
bully, kde totiž se praví, že se zřizuje
studium generale v Praze, především aby věrní
obyvatelé království, kteří
po ovoci věd neustále lační, měli
hojný stůl doma připravený a nemusili
žebrat po cizině, a za druhé, aby pokládali
za slavné zváti cizince k tomuto stolu. To jest
tedy vyřčeno docela zřetelně: ten
stůl jest připraven pro věrné obyvatele
království Českého a oni mají
pokládati sobě za slavné, zváti cizí
k účastenství. To jest velmi jasné!
Mohl bych vám zde přečísti tu zakládací
listinu v originále, který jest latinský.
Praví se tam: "Fideles regnicolae nostrae", t.
j. naše věrné obyvatelstvo staví se
oproti cizincům, kteří mají býti
pouze zváni.
Pražská universita byla
založena podle vzoru university pařížské
a sice jako článek té činnosti Karlovy,
kterou zaváděl francouzskou kulturu do království
českého. Toho důkazem jest předně
vědecká kultura: universita, umělecká
kultura: chrám sv. Víta, hospodářská
kultura: mělnické víno. Jest tedy vidět,
že to nebyl německý kořen, z něhož
ta kultura vzrůstá.
Byla to první universita ve
střední Evropě, pochopitelno tedy, že
se sem hned nahrnulo velké množství Němců
a ti si zařídili hned v prvních časech
universitu naši podle svého způsobu. Rozdělili
ji ve 4 národy, ale tak, že 3 národové
byli Němci a jeden národ byli Češi.
Tedy ta rovnoprávnost vypadala tak jako vždycky: tři
čtvrtiny na jedné a jedna čtvrtina na druhé
straně. Tak rozuměli Němci rovnoprávnosti
od samého počátku.
Byli to celkem Němci cizí,
kteří universitu ovládli. Němci v
Čechách usedlí se na universitě mnoho
neukazovali, byli v menšině proti Čechům.
Čechové přicházeli z nejodlehlejších
vesnic. Potřebuji se zmíniti jen o dvou takových
odlehlých vesnicích, Chelčicích a
Husinci. Stačí; celý svět tyto dvě
vesnice zná. Jest viděti, jaké bylo účastenství
Čechů na pražském vysokém učení.
Jan z Husince postaral se také a zasadil se o pravdu a
spravedlnost hned tenkrát, a vymohl, jak víte, nepřímo
sice, že král Václav dekretem Kutnohorským
ten poměr převrátil, že dal Čechům
3 hlasy na universitě a Němcům ponechal jeden.
Němci se zapřisáhli,
že se nepodvolí a protestovali. (Hlas: Jako teď!)
Já to právě vypravuji proto, jako doklad,
že sice se historie neopakuje, ale zůstávají-li
stejné charaktery, že se opakují analogické
události. (Výborně! Tak jest!)
Tenkrát Hus byl pro ten dekret
Kutnohorský nenáviděn od Němců,
a to bylo také spolupříčinou jeho
tragického osudu. Husem byla ta universita Karlova v celém
světě proslavena a je po dnes proslavena, tak že
ti němečtí mistři, kteří
tenkrát pro svou přísahu, že se nepodvolí,
se vystěhovali, všichni dohromady nezpůsobili
takové slávy tomu učení pražskému,
jako ten jediný člověk z té české
vesnice. (Nepokoj).
Předseda:
(zvoní): Prosím o klid!
Zpravodaj posl. dr. Mareš
(pokračuje): Tenkráte při obraně
toho dekretu kutnohorského, - to je sice spis starý,
který se přičítá Husovi, ale
pochází asi z jeho okolí - tam bylo řečeno,
že král Karel říkával, když
Čechové stěžovali si do utisků:
"Sečkejte maličko - až dospějete
ve vědách, pak budete vy páni a dědici!"
Také tam stojí na příklad: "Němec
chce býti vždycky na vrchu, nikdy vespod; vždy
za hlavu, nikdy za ocas!" To jsou věčné
pravdy, které zůstávají věčně
stejné. Hus sám k té věci připojil
ta slova snad vzhledem k těm věrným obyvatelům
království, kteří mají býti
pány na universitě, že by pokolení německá,
která byla v Čechách, měla jít
před krále přísahati, aby byla jemu
a zemi věrna, ale to že se stane, až se had na
ledu zhřeje. To je také pořád ještě
pravda, jak vidíte. (Hlas: Ano! Tak jest!) Tedy
tato upomínka historická je pro nynější
stav, jak uvidíme, velmi zajímavá a charakterická.
Tím, že Němci z Prahy odešli, že
se zapřísáhli, že se nepodvolí,
dostala se Karlova universita úplně do rukou českých
a zůstala v českých rukách až
do r. 1622, tedy po více než 200 let. Mnozí
slavní mužové na této universitě
působili. Třebas i byla bývala mnohdy v nedostatku
a třebas by byla klesala, přece jenom mnozí
slavní mužové na ní působili
a česká universita má účastenství
na t. zv. "zlatém věku" v 16. století.
Školství české tenkrát tak vynikalo
a bylo tak znamenité v českých zemích,
že mohl povstati právě na té půdě
Komenský. Tedy to souvisí také s touto věcí.
Jakmile se dostalo České království
do rukou Habsburského rodu, nastává něco
jiného, to jest: nastává potlačení
university Karlovy. To první bylo r. 1547, po tom krvavém
sněmu. (Posl. Kouša: A školy šly dolů!)
Školy šly dolů. Na to ještě přijdeme.
Města česká
byla ožebračena, a universita Karlova byla ožebračena.
Hned na to založena kolej jezuitská a sice výslovně
proto, aby působila proti universitě Karlově,
roku 1556, za Ferdinanda II. již.