Dále vyhrožoval vůdce
něm. soc. dem. dělníků Höger
násilím všem českým dělníkům,
kdyby prý jen jeden hlas československý se
našel ve volební urně.
K hostinskému v Prinz-Karlgasse
dostavila se deputace něm. soc. demokratů a žádala
za odstranění českých volebních
plakátů z jeho oken. Hostinský nevyhověl.
V lokomotivce dřívějších
státních drah v X. okresu vyhrožoval hlavní
důvěrník Rober občanu K., že
jej udá u řiditelství, bude-li agitovati
československy, atd.
Tedy rada těchto věcí
dokazuje, že jakmile jen československý výbor
volební zahájil práci, bylo v tom ohledu
na všech stranách hned zakročováno.
Připomínám, že nebylo mu dáno
dovolení vylepování plakátů
vůbec. Plakáty se nesměly vylepovati a, byly-li
někde za okny, stalo se tak, jak jsem konstatoval naposled,
bylo zakročeno, aby ty za okny se nalézající
plakáty byly odstraněny.
Druhá kapitola týká
se reklamačního práva. Konstatuji opětně,
že jakékoliv zastoupení v reklamačních
komisích našemu českému lidu bylo v
celé Vídni odepřeno. (Skandál!
Slyšte! To je sebeurčení? Kolik dostávají
uhlí?) Na místo věcného zkoumání
podkladů práva volebního, což jest účelem
reklamačního řízení, setkali
se čeští voliči se soustavnými
překážkami, které mnohdy nebyly daleky
vyslovených klamů a úskoků. Nejen
že byly dány v jednotlivých případech
českým voličům vědomě
nesprávné informace, nýbrž i v mnohých
nebyly reklamace vůbec vyřízeny a v jednotlivých
případech byli vyreklamováni voliči,
aniž by byli o tom vyrozuměni. Tato zřejmá
zvůle byla nadmíru usnadněna tím,
že čeští voličové neměli
v reklamačních komisích žádného
zastoupení, ač měli na ně nárok,
a tím zůstali úplně bez ochrany. České
dokumenty, potřebné k získám volebního
práva, odmítány, v četných
případech opatření dokumentů
násilím znemožněno.
Tedy taktika úplně
z dob předválečných - se všemi
šikanami, se vší úskočností
a brutálností. Tak na př. těm, kteří
reklamovali své volební právo pro manžele
a manželku, za dva jeden, na základě prohlášení
o jejich státním občanství německorakouském,
bylo sděleno, že stačí pouze reklamace
jednoho člena rodiny; když však přišli
k volbám pro lístek, bylo řečeno,
že smí dostati jen ten, kdo podepsal. Tedy docela
vyložený úskok. Jak ve Vídni, tak také
ve venkovských místech dělo se stejně.
Celá řada reklamací Československých
příslušníků nebyla vůbec
vyřízena, tak že doposud, co se mohlo zjistiti,
přes 34.000 reklamací, které byly podány,
nebylo vůbec vyřízeno. (Hanba! Slyšte!)
Dle 13 instrukcí pro předsedy
místních volebních sekcí bylo ustanoveno,
že mají platiti i neněmecké doklady.
Přes to všecko na př. předsedové
volebních sekcí v Hernalsu prohlásili, že
českých dokumentů neuznávají,
že také je nebudou přijímati. Následkem
toho, pokud se mohlo zjistiti, v jedné sekci za první
volební hodinu bylo tak 20 hlasů ihned odmítnuto
jen vzhledem k tomu, že byly české doklady,
ač v původních instrukcích bylo řečeno,
že české doklady budou připuštěny.
Tím byl náš lid oklamán.
To se týče reklamačního
práva, kde si člověk má zjednati možnost
eventuelně vysvětlení nějakých
pochyb, nebo kde se má korrigovati, co se předtím
sběhlo. V reklamační akci vidíme,
že bylo postupováno naprosto násilně.
Jestliže tak bylo v těchto periodách, pak přirozeně
můžeme si klidně učiniti úsudek
o tom, jak bylo při volbách samých. Volební
den jest den naprostého násilí. Zde byl v
tom ohledu nejen již celý aparát úřední
a všichni ti činitelé a funkcionáři,
zde byla povolána na pomoc již i garda vídeňská
a vídeňská policie, tak zvaní Wehrmanni.
Ti přirozeně obsadili místnosti nebo znemožnili
vůbec provedení akce v různých těch
kancelářích. Tak nejlépe zase to bude
vidět na některých příkladech,
z nichž chci uvésti hlavně tyto:
Dne 16. února byly rozdíleny
volební lístky v poradnách československé
strany ve XXI. okresu. Jak protokolární výpovědí
súčastněných a úřadu
československého plnomocníka ve Vídni
bylo zjištěno, brali němečtí
sociální demokraté českým voličům
volební lístky a vtiskli jim své vlastní
volební lístky do ruky.
Před poradnou, umístěnou
ve Frömmelgasse 4 v hostinci Svatošově, shromáždilo
se asi 150 dělníků a členů
obrany a ohrožovali osobní bezpečnost českých
důvěrníků tam úřadujících.
Poradna musela býti zavřena. V místnosti
přítomni voličové vypuštěni
zadním východem. (Protokol sepsaný s Františkem
Brüssem u úřadu Československého
plnomocníka ve Vídni.)
Před poradnou, umístěnou
v hostinci Vonáskově v XXI. okr., Siemensstrasse
76, přijel, jak zjištěno protokolárně,
dne 16. února 1919 dopoledne nákladní automobil
s několika muži Národní obrany (č.
21) s červenými gardisty a soc. demokratickými
agitátory, celkem asi 20 mužů. Červení
gardisté, ozbrojení puškami, vystoupivše
z auta, nasadili bodáky a vnikli se členy Národní
obrany do místnosti. Členové Národní
obrany ptali se úřadujícího českého
důvěrníka Antonína Pšeničky,
slévače železa ve Vídni XXI., Morségasse,
je-li tam jejich (německý) důvěrník.
Obdrževše zápornou odpověď, volali:
"K čemu jste zde? Chcete nám uloupit hlasy,
čeští psi, vy hordo! My vám pomůžeme!
Důvěrník Pšenička
byl na to gardisty ztlučen a od jednoho z nich bajonetem
do dlaně bodnut. Útočníci zmocnili
se volebních papírů a opustili pak místnost,
klestíce si cestu mezi shromážděnými
voliči ranami, které v pravo i v levo pažbami
svých pušek rozdávali.
Voliči, zejména ženské,
uprchli před gardisty dílem oknem, dílem
zadními dveřmi. Někteří z nich
byli i na ulicích i na polích od rudých gardistů
pronásledováni. Několik voličů
bylo při tom poraněno, ba okradeno. (Slyšte!
Posl. Pelikán: Co by s námi byli dělali,
kdyby byli vyhráli!) V této volební kanceláři
bylo něco přes 700 hlasů, které přirozeně
byly sebrány. Tím znemožněno vůbec
voličům voliti, takže podle odhadu našeho
odvolilo nejvýše120. Ostatní jsme ztratili,
poněvadž byly odneseny.
Svědek Josef Kudrna praví,
že Eleonora Poštová byla na cestě do volební
místnosti sociálními demokraty zastavena
a otázána, jak bude voliti. Na její odpověď,
že to je její věcí, byla obklopena a
poplivána, jako její matka. V Siemensstrasse byl
dle zprávy "Dělnického deníku"
ohrožován důvěrník Brüss
zastřelením. Intervence kandidátů
českých Macháta a Kudrny na policejním
komisařství a stížnost na surovosti
a netečnost orgánů policejních neprospěla.
Ve Frömmelgasse na příklad službu konající
jízdní strážník české
voličce Böhmové, na násilnosti Němců
si stěžující, odpověděl:
"Jen ať vás tlučou! Ve Vídni nemáte
co dělat! Jděte domů!" (Posl. Pelikán:
A naše ministerstva ochraňují zdejší
německé zřízence, kteří
ani nepřísahali na československou republiku!)
Případy těmito
věc přirozeně ani zdaleka není vyčerpána.
Jest jich veliké množství a bylo by nemožno,
všecky je zde uvésti.
Lze jen konstatovati, že po
volbách samotných ten den skutečně
všichni ti naši nejen voliči, ale v prvé
řadě ti, kteří byli v kancelářích
volebních, nebyli jisti vůbec životem. Rada
kanceláří po jedné, dvou hodinách
musila přestati pracovati, byla zavřena a staženo
rouleaux nebo postavena před ně stráž,
takže ani jedna z kanceláří celodenně
ani pracovati vůbec nemohla.
Avšak ani tímto násilným
aktem ve volbách samotných nebylo skončeno
martyrium našich lidí ve Vídni. Po volbách
nastalo pronásledování všech těch,
kteří jakýmkoli způsobem se na nich
súčastnili, a přeneseno ještě
dále do dílen a továren. V úterý
dne 18. února, tedy po volbách, bylo českému
dělnictvu továrny "Fiat" důvěrníky
dělnictva německého sděleno, že
nesmí dále v práci pokračovati. (Protokol
sepsaný v úřadě plnomocníka
Československé republiky ve Vídni dne 19.
února.) Tímto opatřením bylo dotčeno
pět osob, a to: Bohumil Bouček, zámečník,
Fuchs, zámečník, a Koláčník,
zámečník této firmy, a dva klempíři:
Šafránek a Šmíd.
U firmy "Clayton, Shuttleworth,
Hofherr & Schrantz" (Hlas: Tady má filiálku!)
jednalo se ještě kratčeji, jak shora vzpomenuto.
Jak uvádí podrobný protokol, mělo
býti vypověděno ihned 25 dělníků
z práce, kterýžto počet po poradě
důvěrníků snížen na 12.
Vyloučení dělníci a jejich rodiny
jsou ohrožováni a nadávkami zasypáváni;
požaduje se od nich, aby opustili svou organisaci autonomistických
sociálních demokratů a vstoupili do organisace
německých centralistů.
Ve Felixdorfu prohlásili Němci,
jak dva dělníci tamnější, a to
František Adamec a Theodor Pádivý oznámili,
že se postarají, aby čeští voliči
z Felixdorfu nedostali ani tam ani v okolí práce
a různě jim spílali. Když jmenovaní
dva voliči odevzdávali své hlasy u volební
urny, pozorovali, že přísedící
volební komise, jménem Klouček, si obálky
s jejich hlasy nehtem zřetelně znamenal. Ostatním
českým voličům byly dle sdělení
jmenovaného Adamce a Pádivého československé
hlasovací lístky násilně odnímány,
takže sčítání hlasů nemohlo
tam právem býti správné.
Jaroslav Hůla a Methoděj
Manoušek z Vídně vypovídají u
úřadu plnomocníka Československého
státu ve Vídni, že byli zaměstnáni
v továrně na aeroplany firmy Dr. Gurmann, Vídeň
X, Laxenburgerstrasse 31. Když odepřeli přispívati
na volební fond německých sociálních
demokratů, odebrali se tovární důvěrníci
němečtí k správě továrny
a žádali, aby čeští dělníci,
jichž jest v této továrně ještě
asi 20, buď přistoupili k jejich organisaci nebo práci
opustili. "Podelších jednáních,"
praví Hůla a Manoušek, "která se
konala mezi důvěrníky německého
dělnictva a našimi zástupci, bylo umluveno,
že české dělnictvo přestoupí
k německé organisaci. Když jsme my dva o této
dohodě mluvili s důvěrníkem Massingrem,
prohlásil nám, že nás do organisace
ani nevezmou, poněvadž jsme prý velcí
agitátoři pro československou věc.
Následkem toho byli jsme správou továrny
dne 18. února z práce propuštěni. Připomínáme,
že jsme dne 16. února volili ve Vídni do německorakouského
Národního shromáždění."
Přes všechna příkoří
a pronásledování českých voličů
bylo odevzdáno českých hlasů dle německé
úřední statistiky 65.075; dle úředního
sčítání lidu r. 1910 bylo ve Vídni
98.461 Čechů. Z poměru tohoto čísla
a čísla voličů v r. 1919 patrno, jak
silný jest živel československý ve Vídni,
uvážíme-li, že počet obyvatelstva
representuje mnohonásobný počet voličů.
Nebýti násilností proti českým
voličům, byli by ve IV. a V. volebním okrese
čeští kandidáti zvoleni. Poměr
hlasů, odevzdaných pro kandidáty německé
strany lidové, byl ve IV. volebním okresu 13.392
hlasů proti 12.747 hlasům, odevzdaným pro
kandidáty české. Rozdíl tento lehce
by byl býval vyrovnán hlasy pro české
voliče, kdyby nebylo terroru německo-rakouské
branné moci, řádění červené
gardy a násilností agitátorů německé
strany soc. demokratické, která se právě
v tomto volebním okrese až k plánovitému
násilnictví stupňovala.
Toto prosté konstatování
fakt charakterisuje opětovně a dostatečně
zvrácené pochopení zásady sebeurčení
národů u Němců a jmenovitě
u německých soc. demokratů. Jest to jen novým
dokladem bezohledné, despotické povahy, která
pod rouškou mezinárodních hesel provádí
nacionální křivdy.
Vláda československé
republiky podala naší delegaci na mírové
konferenci v Paříži přesnou zprávu
o všech těchto událostech.
Opět řada je těchto
důsledků, které následovaly po volbě
samotné. A je pochopitelno, že všecky tyto dokumenty,
ať již z té či oné periody volební
budou zpracovány, budou odevzdány mírové
konferenci, aby tam mohlo býti o věci té
velmi důkladně pohovořeno. (Výborně!)
Když přes to však, přes všechny tyto
chikany, znásilňování ve Vídni
tak veliký počet přes 65.000 voličů
byl docílen, lze z toho usouditi, s jakou obětavostí
a s jakou námahou a sebezapřením tam lidé
vystupovali. (Sláva jim!!!) A je nutno, při
této příležitosti vzdáti dík
všem těmto pracovníkům (Výborně!
Hlučný potlesk.), a při této příležitosti
zdůrazniti, že jsme si plně vědomi povinností,
které nám z toho plynou. Jest to nutno tím
více zdůrazniti, že to byly nejširší
vrstvy dělnického lidu, které tuto velikou
práci na se vzaly (Výborně!) a skutečně
provedly. A v rovné míře s muži pracovaly
i ženy, ženy, které vydaly se při této
pouti i všech těchto pracích znásilňování
a všem těm brutalitám, kterými tam prošly.
Jsme povinni dnes zdůrazniti,
že jsme si plně vědomi oné povinnosti,
kterou máme vůči vídeňské
menšině. (Výborně!) A dnes nelze
již, jako dříve, páchati beztrestně
násilí na našem lidu ve chvíli, kdy
národ ve vlastním svém státě,
ve vlastní své správě hledí,
aby také jeho příslušníci, kteří
roztroušeně žijí, měli prospěch
z této naší samostatnosti. (Výborně!)
Kdyby náš lid v tomto
cizím státě dopustil se rušení
integrity státní, kdyby naši lidé chtěli
nějakým způsobem revoltovat proti státu,
tam, kam je osud zavál, kdyby podnikali něco, co
by rušilo klidný vývoj v tomto státě,
co by ohrozilo jednolitost státu německo-rakouského,
pak myslím, že by mezi námi nebyl jediný,
kdo by je v tom podporovala kdo by jim k tomuto činu radil.
Ale jakmile naši občané, uznávajíce
stát německo-rakouský, šli vykonat prostě
pouze povinnost občanů ke státu odevzdáním
hlasovacích lístků, pak jest nutno, toto
bránění ve výkonu státního
občana odsouditi co nejrozhodněji. (Výborně!)
Můžeme prohlásiti,
že vláda jest si plně vědoma - a jistě
mohu to prohlásiti jménem slavného shromáždění,
že učiníme vše, aby právu zjednáno
bylo zadost. Dnes již jest mimo nás doba, kdy bychom
my musili se obraceti na někoho jiného. Národ
český má již dnes tolik moci, aby v
daném případě své potřeby,
které z toho plynou, také doložil patřičnou
mocí. (Výborně! Hlučný potlesk.)
Předseda
(zvoní): Dodatkem k tomu sděluji, že
mně bylo ohlášeno z řad pánů
členů Národního shromáždění,
že bude podán návrh, aby materiál, obsažený
ve zprávě, podané p. ministrem vnitra, byl
přeložen do jazyků západní Evropy,
francouzského, anglického a německého
a aby byl celé Evropě předložen.
Došly vládní návrhy
zákonů:
1. O okolkování bankovek
a soupisu jmění za účelem uložení
majetkové daně (tisk 546).
2. O státní půjčce
ve zlatě, stříbře a cizích
valutách (tisk 545).
Žádám zapisovatele
pana dra Veverku, aby předlohy ty přečetl.