Předseda:
Tomášek.
Místopředsedové:
Dr. Hajn, Konečný, Udržal.
Zapisovatelé:
Pik, dr. Veverka, a větší
počet členů N. S.
Zástupcové
vlády: Členové vlády: Haberman,
dr. Hruban, Klofáč,
dr. Rašín, Staněk,
dr. Soukup, dr. Stránský,
Stříbrný, Švehla,
dr. Zahradník a odborový přednosta
dr. Hunka.
Z kanceláře
sněmovní: JUDr. Haasz, tajemník
sněmovní, zástupce jeho JUDr. Bartoušek.
1. Zpravodaj dr. Mareš.
Zpráva školského výboru o návrzích
dra Mareše, dra Srdínka a dra Krejčího
na změnu zákona ze dne 28. února 1882, ř.
z. č. 24., o universitě Karlo-Ferdinandově
v Praze, (tisk 433).
2. Zpravodaj dr. Weyr. Zpráva
ústavního výboru o návrhu dra
B. Němce a soudr., aby všecka úřednická
místa při nově zřizovaných
státních úřadech republiky československé
byla obsazována odborníky veřejným
konkursem, (tisk 503).
Předseda
(zvoní): Národní shromáždění
je schopno se usnášeti, zahajuji schůzi.
Omluvili
nepřítomnost svou členové Národního
shromáždění:
churavostí: František
Navrátil (do 25. února), Zbořil
(na delší dobu), Dula (do 25. února),
Chaloupka (do 31. března), Hucl (do 26. února),
Kadlčák (do 28. února), Šabata
(do 27. února), Špaček (na neurčito);
zaměstnáním:
Janoška (na delší dobu), Horváth
(na delší dobu), Kolaříková,
Jaroš, Frant. Němec, Prokeš
(na delší dobu), dr. Kubíček (do 27.
února);
účastí při
mírovém jednání v Paříži:
Brožík, Dušek, Hudec, Laube,
Mečíř, dr. Rambousek, Tayerle;
trvalým úředním
zaměstnáním; ze slovenského klubu:
dr. Bella, Botto, dr. Dérer, Burjan,
dr. Hálek, Houdek, dr. Ivanka, Makovický,
K. Medvecký, dr. Medvecký, Stodola,
ministr dr. Šrobár, Štefánek.
Jednací
zápis o 30. a 31. schůzi byl vyložen
ve sněmovní kanceláři po 48 hodin
a, poněvadž nebyly proti němu podány
námitky písemné, jest schválen podle
§u 77. jedn. řádu a bude uveřejněn
podle §u 79. jedn. řádu.
Výborům přikázány
z předsednictva návrhy: žádám
pana sekretáře, aby je přečetl.
Sněmovní tajemník
dr. Haasz (čte):
Výboru
finančnímu:
Tisk 541. Vládní návrh
s osnovou zákona, jímž upravuje se další
vybírání některých zemských
a obecních dávek a přirážek.
Výboru
právnímu:
Tisk 519. Návrh člena
N. S. dra Matouška a soudr. na vydání
zákona o zvláštním soudu mladistvých
pro Prahu a okresy předměstské.
Výboru
železničnímu:
Tisk 526. Návrh člena
N. S. Jana Jílka a soudr. na zřízení
automobilového spojení v okresu třebíčském.
Výboru
soc. politickému:
Tisk 527. Návrh člena
N. S. dra Karla Engliše a soudr. na vydání
zákona o využití slunečního světla
v letní době.
Výboru
státně zřízeneckému:
Tisk 528. Návrh členů
N. S. Brodeckého, Stivína a soudr.
o služebních a platových poměrech zaměstnanců
československé tiskové kanceláře.
Tisk 538. Návrh člena
N. S. dra G. Mazance a soudr. na vydání zákona
na úpravu platů smluvních cejchmistrů
a výpom. technických úředníků
u cejchovních úřadů a zařadění
jich do úřednických tříd hodnostních
a platových.
Výboru
zemědělskému:
Tisk 529. Návrh člena
N. S. Vinc. Ševčíka, Jos. Šamalíka
a soudr. stran výkupu a pronájmu majetku pozemkového
na velkostatcích.
Výboru
pro vnitřní kolonisaci:
Tisk 530. Návrh členů
N. S. Udržala, Ziky, Rychtery, Dvořáka
a spol. na neodkladné opatření půdy
legionářům, invalidům, domkářům,
živnostníkům, chalupníkům a drobnému
lidu vůbec.
Výboru
poštovnímu:
Tisk 534. Návrh členů
N. S. Fr. Zeminové, Slavíčka,
Hrizbyla a spol., aby byl převzat poštovní
úřad v Červeném Kostelci do správy
státní a aby tam zavedeno bylo řádné
úřadování.
Výboru
školskému:
Tisk 535. Návrh členů
N. S. Fr. Zeminové, dra F. Krejčího,
F. Špatného. V. Freimana a spol., aby
byla zřízena česká škola v Broumově
nejpozději do nového školního roku.
Tiskem
rozdáno:
Tisk 525. Odpověď
ministra Národní obrany na dotaz posl. Mlčocha,
Časného, Bechyně a soudr. na
ministra Národní obrany Klofáče
o přeplácení masa a jiných potravin
vojenskými orgány.
Tisk 542. Odpověď
vlády československé republiky na dotaz člena
N. S., Roberta Nádvorníka a soudr. o výrobních
a obchodních poměrech vzhledem na stoupající
nezaměstnanost dělnictva. (tisk č. 322.)
Tisk 540. Odpověď
ministra železnic na dotaz členů Národního
shromáždění Jar. Marka, Brodeckého
a soudruhů (č. t. 465.) na ministra železnic
o dalším trvání generálního
ředitelství Československých drah.
Předseda:
Z předsednictva přikázáno:
Výboru
sociálně politickému:
Tisk 523. Vládní
návrh zákona o omezení práva
stěhovacího.
Navrhuje se, aby bylo uloženo
příslušnému výboru, by podal
zprávu o tomto návrhu do 14 dnů.
Jsou snad proti tomu, aby byla stanovena
navrhovaná lhůta, námitky? (Nebyly.)
Není tomu tak. Navrhovaná
lhůta přijata.
Vládní návrh
zákona o přísaze vojsk československých,
tisk 543, přikázán brannému
výboru.
Ministr Národní obrany
žádá, by výbor o návrhu tom podal
zprávu ve lhůtě 8denní.
Jsou snad proti tomu námitky?
(Nebyly.)
Není jich. Lhůta je
tedy stanovena.
Předsednictvo ministerské
rady předložilo podle § 3. zák. ze dne
24. července 1917, čís. 307 ř. z.,
dne 20. února 1919, čís. 3094, 8 nařízení:
o pojišťovací smlouvě,
čís. 102 sbírky 1918,
o poplatcích soudních
lékařů v trest. říz., č.
103 sbírky 1918,
o poplatcích soudních
lékařů v nesporném říz.,
č. 60/1919, o úlevách při plnění
pohledávek, č. 3/1919,
o poměrech obchodních
pomocníků, č. 14/1919,
o výpovědi služebních
poměrů, č. 15/1919,
o prodloužení promlčecích
lhůt, č. 31/1919,
o ochraně nájemců,
č. 62/1919.
Nařízení ta
přikázána výboru právnímu
k jednání podle uvedeného zákona.
Rovněž tak došlo
nařízení ministerstva Národní
obrany ze dne 4. prosince 1918 o dodávkách k vojenským
účelům, č. 58 z r. 1918, které
přikázáno bylo výboru brannému.
Žádost zemského
trestního soudu v Praze ze dne 17. února 1919, Pr.
XVI. 97/18 za svolení k stíhání
člena N. S. Č. Josefa Stivína pro
přečin urážky na cti k návrhu
Rudolfa Halláka přikázána
výboru imunitnímu.
Dodatečně
nepřítomnost svou pro dnešní schůzi
omlouvá p. kol. opat Bařina a sice
pilným povoláním; dále nemocí
nepřítomnost svou omlouvá Edmund Burian
(zvoní).
Přihlásil se p. ministr
vnitra Švehla k odpovědi na interpelaci. Uděluji
mu slovo.
Ministr vnitra Švehla:
Slavná sněmovno!
Historie našich menšin
v době předválečné jest velmi
smutnou kapitolou v našich dějinách. Jestliže
veškeré naše menšiny denně přímo
sdělovaly nám bol svůj, strasti a útrapy,
byla to v první řadě mezi nimi menšina
vídeňská, která nejvíce trpěla.
(Hlas: Tak jest!) Vydána jsouc na jedné straně
moci a zlovůli vlády, samosprávy, ale i rafinované
moci kapitálově silných nepřátel,
byla předmětem naprostého útisku brutální
moci, neměla práv, neměla naprosto žádného
dovolání.
Bolest naše byla tím
větší, čím méně
jsme měli síly a možnosti, zvrátiti
toto bezpráví. Proto doufali jsme, ba byli jsme
přesvědčeni, že po převratu,
po změně celé struktury politické
aspoň tato kapitola smutná skončí.
Bohužel, poslední volby vídeňské
podaly nám důkaz, že ani 41/2
leté trvání světové války
nezměnilo nic na taktice a způsobu, který
se stal tak pověstným. (Hlas: Ničemu se
nenaučili!) Ničemu se nenaučili, bohužel!
Je toho tím více litovati, že my všichni
byli jsme přesvědčeni, že ty hrozné,
tíživé důsledky přece aspoň
v tom směru budou míti větší
a blahodárnější účinek,
účinek zvláště na stlačení
nacionalistického šovinismu, brutality a útisku.
Poslední volby vídeňské
podávají nám důkaz, že v tomto
směru nejedná se o nahodilý a sporadický
omyl, nýbrž naopak, že jedná se zde o
systematický, pracovní úplný postup
proti naší minoritě (Slyšte!) a
že na této práci braly podíl veškeré
německé strany bez rozdílu. (Hlas: Nacionálové
i internacionálové!). Všichni. Tím
je věc tato smutnější, poněvadž
právě nebylo v tomto směru ani jediného
hlasu veřejného ani žurnalistického,
který by se byl pozvedl a který by byl proti tomuto
násilí aspoň slovem promluvil. Přese
všecky vnitřní zápasy tento postup proti
české menšině, jak jsem řekl,
byl jednomyslný. Za těchto okolností a stavu
věci nelze se diviti, že od prvopočátku,
kdy čeští naši lidé vstoupili ve
volební zápas, prodělávali jedno martyrium
za druhým. Již pouhé ohlášení
volební akce, schůzí atd. bylo znásilňováno
jedno za druhým. Nemohu přirozeně uvésti
veškeren materiál, který již dnes mám
po ruce, který svědecky je doložen a který
naprosto jasně illustruje celý ten postup, ale přece
jen dovoluji si s vámi sděliti některé
aspoň ukázky. (Hlas: Všecko poslati na mírovou
konferenci!) Bude učiněno.
Tedy hned na počátku
volební akce bylo učiněno vše možné,
aby československé volební národní
sdružení mělo jen nejobtížnější
agitaci a aby uvědomování voličstva
bylo mu za všech okolností přímo znemožněno.
Nutno k tomu připomenouti, že právo volební,
odvislé od příslušnosti státní,
bylo samo o sobě těmto osobám hodně
ztěžováno, poněvadž řada
našich lidí, majíc domovské právo
v našem státě, musila se jmenovitě přihlásiti
a tu již byla řada přímo technicko-administrativních
obtíží, které bylo nutno překonati
a které v poslední době ještě
více se zvýšily, čím více
pohraniční styk byl sám sebou ztížen
pohraničními opatřeními našeho
státu; tedy indirektně i zde působily se
nové obtíže celé volební akci.
To je tedy první kapitola
- hned v začátcích hrozbou a tlakem odvrátiti
každého od toho, aby volebního aktu se súčastnil.
Stačí, když uvedu jako ukázky tohoto
terroru tyto případy:
Čeští dělníci
továrny Voitovy ve Sv. Hypolitu uspořádali
9. února voličskou schůzi. Hned druhého
dne, 10. února, počali stoupenci německé
soc. demokratické strany v továrně českým
dělníkům pro kandidátku československou
za nadávek vyhrožovati násilím a. zastavivše
odpoledne po třech hodinách práci, zažádali
za propuštění českých dělníků.
(Hlasy: Skandál! To je demokracie!) Správa
továrny sice požadavek zamítla, jelikož
má obchodní styky s českými podniky,
ale důvěrníkům českým
Kuběnovi a Křížovi pohroženo, že,
neupustí-li od agitace pro české kandidáty,
budou okamžitě propuštěni a pak za život
se jim neručí. (Slyšte!) Na nátlak
důvěrníků něm. soc. demokratických,
v obavě o existenci a život musili prohlásiti,
že čeští dělníci budou voliti
kandidáty německé. Podobná agitace
proti českým dělníkům rozvinuta
i v dílnách státních drah ve Sv. Hypolitu
mezi železničními zřízenci. (Hlas:
Německo-republikánská svoboda!)
Nejkřiklavější
případ předvolbou spáchaných
násilností proti českým voličům
jest tento:
(Protokol, sepsaný u československého
vyslanectví ve Vídni.)
František Brüss, strojní
zámečník u firmy Hofherr a Schrantz, Clayton-Shuttleworth
ve Vídni XXI., Baumergasse 21, kandidát strany československé,
byl dne 14. února při opouštění
tovární budovy od svých spoludělníků
polit dehtem, k zemi povalen, zbit a zkopán. (Posl.
Dyk: Hanba! Ať žije internacionála! Jiný
hlas: Ale to je jiná internacionála! Hluk. Předseda
zvoní.) Při tom mu bylo spíláno:
Lump, ničema, atd. Jeho známý František
Klatt a Leopold Vlk rovněž byli ohrožováni.
Téhož dne byl dle protokolu,
sepsaného v úřadě plnomocníka
československé republiky ve Vídni dne 15.
února 1919, přepaden dvěma Němci,
a to Pohanem (Mödling, Hauptstrasse 24) a Ulmanem (Mödling,
Hartigstrasse 32), Karel Floner, povalen na zem a holemi do krve
zmlácen; při tom bylo výslovně pokřikováno,
že se tak děje pro jeho příslušnost
k československému národu. Konstatováno,
že Floner měl na hlavě více krvavých
stop zranění a oděv jeho byl na pravé
straně prsní značně krví potřísněn.
Na české centralistické
schůzi v Trůmavě vyhrožoval (dle zprávy
"Dělnických Listů" č. 38
z 15. února 1919) nějaký Fiala českému
dělnictvu pogromem, bude-li voliti československy.