Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Nemůže-li člověk za děti své, kterak máme býti činěni odpovědnými za své předky? Proč dnes, když se jedná o zákon, který se má týkati budoucích, má se hledati odůvodnění 300 let staré? (Hlas: Stačí od r. 1914 do 1918!) Ano, to by bylo dobré, to by bylo akutní a to by mělo nějaký smysl. My však nemůžeme za ty předky. Já zde mluvím jako kněz, poněvadž jsem jednatelem jednoty českého katolického duchovenstva, a jestli se to nám vyčítá, pak je to stejná chyba, jako kdyby se dnes soudcům vyčítaly chyby těch soudců liechtensteinských a užívá se toho, jako důvodu proti nám, to jest, jako výčitka, (Posl. Zemínová: Duch církve proti českému národu se nezměnil!) To jest otázka, na kterou přijdeme. (Posl. Vaněk: Vyčítáte židům, že ukřižovali Krista!)

My to, neděláme, poněvadž bychom byli příliš nerozumni a my se smějeme, že tam u vás nám vyčítají, že my v Praze utopili jsme sv. Jana. My, u nás v Čechách, jsme příliš rozumni, než abychom vyčítali židům, že byli nástrojem prozřetelnosti boží, poněvadž to bylo usouzeno od pravěku, že Kristus má býti ukřižován. Pánové bylo zmíněno o sloupu mariánském. Dovolte, abych já zde také řekl své theorie. Bylo zde mluveno, jaké důvody vedly dotyčné tlupy, které strhly sloup mariánský, myslím, že by bylo nejmoudřejší zavolati si je a zeptati se jich na ty jejich myšlenky.

Já, pánové, při této příležitosti bych veřejně prohlásil, že za vlastního vinníka povalení mariánského sloupu považuji nebožtíka prof. Kvíčalu, a to proto, poněvadž ten svého času se dopustil té neomluvitelné nerozumnosti, že vynechal v seznamu spisovatelů, jejichž jména měla přijíti na museum, jméno tak vzácné, jako je jméno Husovo. Tenkrát povstala zejména v této síni debata, ve které padla s obou stran slova neobyčejně nešťastná, tenkrát se rozeštval český národ ve jménu Husovu, čehož dříve nebývalo, tenkrát pak nastala snaha místo desky postaviti pomník, vyhledalo se pro pomník místo na staroměstském náměstí a tenkrát se počalo štváti proti tomu, aby Husův pomník na Staroměstském náměstí stál. Tenkrát si dotyčné kruhy neuvědomily, co povídají dnes, že totiž Hus byl ctitelem Panny Marie a že zemřel s jejím jménem na rtech. Tenkrát se pořádaly demonstrační průvody k tomuto sloupu a takovýmto způsobem uměle vypěstován ten rozpor mezi Husem a sloupem mariánským, který ve skutečnosti nebyl. Důsledek toho proto jest, že při nejbližší příležitosti, když se uvolnil tlak, lid provedl čin, pro jehož odsouzení ostatně je těžko najíti dosti výmluvných slov.

Nemohu opomenouti také výtku, kterou nám kněžím učinil p. dr. Stránský a která jest dosti vážná, jak slyšíme tak s výkřiků na jiných stranách: že hlavou katolické církve jest papež - Ital, cizozemec. Přátelé milí, to jest celkem těžká věc. Jakmile jedná se o názor světový - a katolicismus jest světovým názorem, - pak není možné, aby hlava toho světového názoru byla v každé zemi, nýbrž vždycky jest pouze v jedné zemi. Jest to osoba pouze jedné národnosti a následkem toho není možno, aby byla současně v ostatních. Vždyť na př. dnes se u nás rozšiřuje monismus. Prosím, přátelé, jest hlava toho monismu snad někde v Čáslavi? Já myslím, že monismus má svou hlavu také v cizině, Kant byl v cizině a Herbart byl v cizině a ctitelé jejich se za to docela nic nestydí, že mají svoji hlavu mimo království. Tedy ani my nemáme příčiny, abychom se nad tím pozastavovali. Něco přímo řeknu. Stává se ovšem, že se říká, že se nám z ciziny rozkazuje a pod. Dr. Stránský se zmínil o pastýřském listu rakouských biskupů. Já ho mohu zkrátka upokojiti tím a všechny ty, kteří mají podobné starosti, že v takových případech my kněží z duchovní správy provádíme svojí vlastní censuru sami: my totiž takovou po případě ani nečteme, nebo čteme pouze část, která se zdá býti přiměřenou našim poměrům (Dr. Stránský: To neposloucháte svých představených!).

Mým představeným je pouze biskup budějovický a žádný jiný biskup. Ten je mým otcem, po těch ostatních mi nic není, vůči těm je po mém názoru slušno jen zachovat úctu, která patří takovému úřadu. Tedy, pánové, prohlásil jsem již napřed, že jsem pro návrh dra. Stránského a že se mně také líbilo to odůvodnění, které tiskem nám bylo rozdáno. Návrh p. dra. Boučka byl by vedl někam jinam, než návrh dra. Stránského, a také někam jinam, než nám dr. Bouček dnes ve své pěkné řeči byl řekl, neboť jakmile bychom byli zákonem umožnili někomu, aby v kostele ujímal se slova, pak, přátelé milí, nebylo by třeba, aby kněz dával záminku k ujmutí se slova. Tu by se našli lidé, kteří by tam přišli s úmyslem, ne snad se tam poučiti, ne snad toho kněze v mezích udržeti, nýbrž kteří by tam přišli s úmyslem, znesvětiti toto místo. Ti by se již našli. Já se ptám: "Bylo na Kladně letos o jitřní nejaké kázání?" O jitřní se nikdy nekázalo, a přece tam přišel zástup lidí, kteří měli harmoniku, kteří měli cigarety v ústech (Hlasy: Slyšte, slyšte!), přišli tam a v postranní lodi hráli na tuto harmoniku, zkrátka počínali si tam hůře než divoši, kteří by měli aspoň úctu a vážnost před místem posvátným. (Odpor a hluk.) Něco podobného stalo se také na Proseku. (Posl. Zemínová: To nebyli socialisté!)

Mně je lhostejno, kdo to byl, k jakému politickému směru taký člověk se hlásí - byli to zkrátka lidé, kteří nemají ani ponětí o povinnosti k posvátnému místu, a nejen k posvátnému místu, nýbrž ke slušnému místu, které jim nepatří. (Výborně!) A já, pánové, s politováním pozoruji, že vám nebylo nikde referováno ani v novinách, ani zde, že by se proti těmto lidem na základě § 303. bylo provedlo nějaké šetření. (Tak jest!) Mám tedy opravdové přesvědčení, že by při uzákonění návrhu páně Boučkova našla se celá řada lidí, kteří by kněze vyrušovali i při takových maličkostech: až by řekl: "Podobno jest království nebeské" - že by jistě někdo se našel a zvolal: "My máme republiku!" (Veselost), nebo při slovech kazatele: "Vystrojil král svatbu syna svého" - že by někdo řekl: "My máme presidenta!" (Veselost.) Tak a i jiným způsobem by mohli posluchači zneužívati zákona.

Ale, pánové, já jsem p. dru Boučkovi přece jenom povděčen za to, že ten návrh podal a sice v tom znění, jak jej podal, a sice proto, že tento návrh dra Boučka zrovna tak, jako celá řada ještě jiných návrhů, které zde byly podány, jsou živým dokladem toho, že v českém národě je nahromaděno velmi mnoho nespokojenosti s církví, velmi mnoho nespokojenosti s duchovenstvem. (Souhlas.) Nepotřebuji, abyste mně kývali, já to vím sám. (Veselost.) Myslím si, že tato zkušenost toho rozporu mezi církví a veřejností českou by měla sloužiti církvi k tomu, aby se zamyslila, a aby ve svých hlavách a ovšem také i v našich menších hlavách hledala příčiny tohoto rozporu a snažila se, aby tyto příčiny, pokud na církvi jsou, odstranila, tak aby mohla zase konati ten úkol, ke kterému jest vyslána. (Hlas: Není toho schopna!) Ano, ta církev zajisté tu schopnost má a nebylo by to poprvé ani naposledy, co se církev reformuje. Nelze se však spokojiti pouze s povídáním o zkaženosti tohoto světa.

Chyba je, já to přiznávám, také na naší straně, neboť i zde platí slova: "Zkáza Tvá z Tebe, o Israeli!" Tedy vy nejste s námi kněžími spokojeni. (Hlas: Jistě ne!) Já bych si vám dovolil říci, že máte nás kněze takové, jak jste si nás vychovali. (Různé výkřiky. Předseda zvoní.)

Není tomu dávno, co dr. Rieger prohlásil, že český národ má takové kněžstvo osvícené, pracovité, vlastenecké, jakého nemá žádný jiný národ v Evropě. Od těch časů, co tato slova Riegrova padla, neuplynulo tolik let, aby se naše české duchovenstvo mohlo zkaziti. Já jsem vzdor tomu přesvědčen a srovnávám se v tom se svým p. předřečníkem, že naprosto nejsme dokonalí, ale máme-li býti dokonalí, potřebujeme také vaší pomoci. A tu bych se vás, velectění pánové, ptal, kde jste se vy o to starali, aby české duchovenstvo stálo na výši doby? Ani jeden z vás by nemohl říci, že jste si tu práci dávali, leda takovým způsobem, jako zde pan dr. Bouček. (Hlas: A kolega Machar! Veselost), aby nám dával výstrahu, ale ono jest třeba pracovati také způsobem aktivním a ne pouhou negací. (Posl. Zeminová: Každý stav musí se starati sám o sebe!)

Ovšem, ale každý stav přichází zde ve sněmovně o podporu k ostatním stavům. My jsme vám také odhlasovali osmihodinnou dobu pracovní. (Hlas: My vám ji také odhlasujeme! Veselost. Hluk. Předseda zvoní.) Já se vás ptám: kde jste se starali o nějaké reformy našeho vzdělání? V r. 1903 na prvním sjezdu katolického duchovenstva stěžovali jsme si na to, že naše vychování v seminářích a na fakultě theologické jest poněkud zastaralé, že by potřebovalo reformy. Tenkráte z české veřejnosti se v té věci neozval nikdo, žádný se té věci neujal, tak že česká veřejnost tenkrát dokumentovala, že jest jí úplně jedno, jaké kněze má. Přišel zákaz, že nemá býti v semináři rozšířena žádná četba veřejná, ani takové noviny, jako "Čech", nebyly připuštěny. (Hlas: To bylo dobře!) Ale ono se říká, že "Čech" je orgánem kněžským. Ale žádný list neměl v semináři býti dáván bohoslovcům ku čtení. My jsme upozorňovali na to v listech, i laických a já se ptám: kdo se ozval tenkráte v parlamentě, kdo ozval se v tisku, anebo jiným způsobem, aby tento mimochodem řečeno úplně nepraktický zákaz byl zrušen? Nepraktický proto, poněvadž bohoslovec o svátcích a prázdninách mohl čísti co chtěl, nepraktický proto, poněvadž bohoslovec vyšel ze semináře, nemaje úplně žádného rozhledu o věcech, které se dějí ve světě. Já se ptám: když nás chcete míti dokonalými, kde jste byli tenkráte, když Kohn dělal svoji hrůzovládu v Olomouci? (Hlas: My jsme protestovali! Nás nechal souditi!) Laikové nás nechali bez pomoci a, když se jednalo o aféru faráře Ocáska, dělaly se špatné vtipy, ale nikdo se nepostaral o to, aby člověk akademicky vzdělaný byl chráněn. (Posl. Zeminová: To měli učiniti vaši zástupci!) Pardon, to měli učiniti, to je těžká věc, aby oni jeden proti druhému vystupovali. Vy jste se měli ozvati. (Posl. Zeminová: Tak není bratrská láska mezi vámi?)

My jsme měli Jednotu katolického duchovenstva, ta Jednota byla rozehnána na žádost kardinála Skrbenského. (Hlas: Proč jste poslechli?) Kde se ozvala veřejnost, že je to věc nesprávná? My jsme zkrátka a dobře nebyli od vás podporováni, abychom se mohli státi lepšími. (Dr. Weyr: My se polepšíme v tom ohledu!) Béřu to rád na vědomí. Jest to docela na místě, poněvadž máme celou řadu reformních návrhů.

Ale dovolte, abych přišel jednou také k věci. (Veselost.) Pánové, máme zde dodatek k § 303. a tu prohlašuji sám za sebe, a prohlášení za ty ostatní budu míti čest později učinit: že mně jest úplně lhostejno, jestli je tu přidán 1 odstavec nebo 2, nebo 10 a sice proto, že stojím na stanovisku sv. Pavla, který praví: Pro spravedlivé zákon neplatí. (Výborně!) Abyste tomu rozuměli, tedy na př.: já vím, že jest jakýsi paragraf, který zapovídá a trestá krádež, ale nevím, kolikátý je to paragraf, nevěděl bych, kde ho mám hledat, a sice z toho důvodu, že mi nenapadne, abych kradl. A tak také, pánové, je mi lhostejno, jestli uděláte nějaký paragraf, kterým by se zapovídalo skutečné zneužívání kazatelen pro politické účely, poněvadž, ač jsem 25 let knězem a tedy hodně jsem se nakázal, mohu říci, že jsem jak živ s kazatelny neřekl ani jediného slova o českých politických stranách. Faktum jest, že, jako celá řada jiných kněží, jsem s kazatelny mluvil oposiční řeči proti rakouské vládě (Výkřik: To bylo škoda!) - také to bylo škoda, poněvadž tam rakouští ministři nebyli. (Hlas: Ani ministr Prášek?) Já neměl příležitosti, býti v Práškově osadě kaplanem ani farářem. Celá řada kněží mluvili jsme slova povznášející pro ten český národ právě v dobách, kdy nám bylo nejhůře, a dokazovali jsme, že věci se změní a že bude lépe. Pravím, že pro mne a pro 99% českého duchovenstva jest úplně lhostejno, dáváte-li ten § nebo ne. (Odpor.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Krojher (pokračuje): Já jsem řekl, a budu to později opakovati, že já a 99% kněží nebudeme museti změniti svůj způsob kázání, bude-li tento paragraf uzákoněn. Někteří kněží se budou muset změnit, poněvadž, pánové, to faktum, že zde onde se kazatelen zneužívalo ke stranickým účelům, toto faktum jest nepopíratelné a myslím také nepopřené. Myslím, že zde ještě v té debatě nepadlo slovo, že vůbec žádný kněz kazatelny v tomto smyslu nezneužil. Ale nikterak to není zlé a tragické, jak se domníváte. Často se mluví o tom zneužívání, ale kdyby se měly uvésti konkrétní případy, tu by se i žalující počali navzájem vymlouvati. To můžete zjistiti podle toho, že nedávno jeden z farářů podal nabídku, že dá 1000 korun za to, když mu někdo zjistí, že mluvil ta a ta určitá slova, nebylo to náhodou v kostele, ale ve škole, že dostane 1000 korun za to zjištění. A těch 1000 korun leží pořád k použití, přes to, že by to byl docela vhodný drahotní příspěvek. Z toho jest viděti, že často se mluví podle tradice a nikoliv podle fakt.

Jest pravda, že mnozí kněží, zvláště mladý, nezkušený kaplan, leccos řeknou, co by říci neměli. Ale to si musíme uvědomiti, že jsme všichni lidé, vždyť to není dávno, co v novinách bylo vytýkáno jednomu z našich ministrů, ministru financí, že také na místě, které se k tomu nehodilo, mluvil o věci, která tam nepatřila, totiž o válečných půjčkách, a tím způsobem že poškodil český lid o velmi mnoho peněz. Byl to muž zkušený, vědomý si své zodpovědnosti, muž, který chce ve všech směrech obstarati jen prospěch a a užitek českého národa. Tím spíše se něco takového může státi nějakému mladému knězi.

Ostatně, pánové, již okolnost, že zde býváme my voláni od pana předsedy k pořádku, a že jednotliví páni kolegové volají k pořádku řečníky, dokazují také, že ani my nejsme právě prosti té chyby, že mluvíváme věci, kterých třeba není.

Pánové, musím zde říci ještě jednu věc, a sice věc, o které bych byl raději, kdyby jí vůbec nebylo. Proti návrhu, jak vyšel z právního výboru, jest vedena agitace. Pánové, to jest právo každého občana, aby agitoval proti návrhům zde podaným; ano i proti hotovým již zákonům jest možna agitace, aby byly změněny. Ale jeden požadavek musíme klásti, a to jest ten, že každá agitace musí býti poctivá (Výborně!), a to bohužel není. Musím říci, že jsem s úžasem v pátek četl dva pražské listy, v nichž v jednom stálo, že trestán má býti každý kněz, který bude mluviti na kazatelně o nerozlučitelnosti manželství neb o škodlivosti vypuzení náboženství ze škol. A ve čtvrtek to zde bylo výslovně zjištěno, že tomu tak není. A pánové, i zde v samotném odůvodnění výslovně stojí: "Nebrání ani svobodnému učení a cvičení náboženskému a církevnímu, neboť nepřekáží výkladu dogmat a mravouky, ani jejich aplikaci na duchovní a soukromý život věřících", atd. Tedy zde se způsobem - je mi líto, že to musím říci - způsobem nepoctivým agitovalo proti tomu, co vyšlo z právního výboru. (Výborně!) My budeme zajisté a považujeme si to za své právo, abychom svoje věřící poučovali, pane kolego, o tom, že podle učení církve katolické manželství zůstává nerozlučitelno, a že katolík jest povinen tuto nerozlučitelnost zachovati. Budeme užívati svého práva a nedáme si nikým brániti, že budeme hlásati i na kazatelně, že nejlepší vychování jest nábožensko mravní, to jest mravnost, zakládající se na stanovisku náboženském. Ale já jsem při tom toho názoru, že, vykládá-li člověk o nerozlučitelnosti manželství neb o potřebě náboženství ve škole, netřeba zjišťovati konfessi jednotlivých ministrů nebo jejich horlivost ve víře. Ministři vůbec na kazatelnu nepatří (Veselost.), tedy ministři ve své funkci na kazatelnu nepatří, leda jako příklad křesťanských ctností. (Veselost.)

Bylo zde, pánové, řečeno, že prý knězi bude znemožněno konati své povinnosti. Pánové, z předešlého, co jsem již řekl, a z toho, co řekl předešlý pan řečník, vyplývá zbytečnost, s něčím takovým polemisovati. Bylo zde řečeno: "Účelu se nedocílí a toto zneužívání se bude opakovati." Pánové, to jest při všech zákonech. Vždy se stává, že se bohužel takového zákona trestního užíti musí, ale proto nikomu nenapadá, aby z toho dovozoval, aby nějaký takový zákon nebyl dáván. Konečně bylo zde řečeno slovo, kterého velice lituji, poněvadž tím byl snížen pojem mně velice drahý: že totiž tímto zákonem budeme dělati mučedníky. Žádné mučedníky tím neuděláme. Kdyby někdo byl zavřen, ano kdyby byl někdo, což ovšem státi se nemůže, na základě tohoto zákona trestního i popraven, nemůže se státi mučedníkem, poněvadž podle zásad církevních causa facit martyres, non martyrium - příčina dělá mučedníky, ale ne utrpení samo. - Záleží na tom, za co ten člověk trpí. Trpí-li za porušení zákona, trpí-li za to, že rozsévá nesvár a nepokoj na své vlastní osadě, jestli trpí, protože porušil dokonce i rozkaz papežský, pak, pánové, to nemůže být žádný mučedník. O mučednících můžeme mít nejrůznější představy, ale neznám z aktů mučednických ani jednoho, který by býval umíral proto, že jen lidem nadával, že je podezíral a jiným způsobem prohřešil se proti přikázáním božím. Naopak, pánové, zmenší se počet mučedníků, neboť dnes jsou mučedníci této věci, poněvadž často se vykládá o jednotlivých kněžích, jako by byli zneužili kazatelen a nyní, když tu bude paragraf, podle něhož může býti kněz souzen, jest možnost, abychom každému člověku, který s takovou věcí přijde, řekli: osvědčte si, podejte žalobu a, jestli ten kněz jest vinen, pak, pánové, neváhám to říci, - třeba bych byl čelným členem českého duchovenstva - ať trpí. A není-li vinen, pak bude dobrá jeho pověst, ale nejen jeho, nýbrž ostatních kolegů očištěna, tu má pak právo, na křivého žalobce podati rovněž žalobu.

Nyní, pánové, jsem mluvil se svého vlastního stanoviska. Se stanoviska své strany mohu říci velmi stručně: my bychom vlastně měli býti proti tomuto paragrafu, neboť žádná věc nám v politické agitaci nedělala tak dobré služby, jako když zde neb onde se některý kněz, stoupenec strany druhé, zapomněl a na kázání si vyjel na našeho řečníka, který tam měl tu neděli nebo příští neděli přijeti. To byly schůze neobyčejně četně navštívené a my jsme tam vždycky získali hlasy.

Tedy z toho důvodu sobeckého bychom měli hlasovati proti tomuto zákonu. Ale poněvadž nám záleží na věci, poněvadž nám záleží na tom, aby skutečně kostel byl tím, čím býti má, to jest místem modlitby a místem, kde se plní rozkazy Krista Pána: Jdouce, učte všechny národy, - poněvadž nám záleží na tom, aby ten kostel mohl býti místem, kde se celá osada ve svornosti shromažďuje, zapomínajíc na věci tohoto světa, na všední starosti, i také na ty politické starosti a kde se má sejíti, aby společně obracela se k nebesům, poněvadž nám na těchto věcech záleží, budeme hlasovati pro tento návrh a jsem přesvědčen, že tímto způsobem pomůžeme k tomu, aby usnesení Národního shromáždění naprosto souhlasilo s přáním ohromné většiny českého národa a 99% duchovenstva. (Výborně! Potlesk.)