Velectění přátelé!
Já tedy pravím na konec, že opravdu není
nic jiného účelem a cílem zákona,
který zde má býti odhlasován, než
opravdu ne konfesijní boj, ne boj s některou církví,
nýbrž pravý opak toho: mír konfesijní.
My chceme, aby se tyto dvě otázky pohybovaly každá
svou samostatnou cestou: politika i náboženství.
Ti z vás, - jako nedávno prof. dr. Kordač
- pro které jest tato otázka opravdu otázkou
náboženskou a ne otázkou politické moci
a vlivu politického, ti z vás věru mají
v českém národě vděčnou
půdu, poněvadž myslím, že není
druhého národa na světě, který
by se českému národu vyrovnal ve způsobilosti
vážného, opravdového uvažování
o těchto otázkách. Ale to nemá co
dělati s politikou a my vás proto žádáme,
abyste v zájmu konfesijního míru přistoupili
na ta nová hlediska, která v republice musí
a budou uplatněna a abyste, když již nemůžete
se s námi stotožniti, když již nás
nemůžete podporovati, aspoň nekladli nám
technické překážky. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda:
Přistoupíme k debatě. Navrhuji ve
smyslu § 39. jedn. ř., aby stanovena byla řečnická
lhůta půlhodinná. Prosím, aby pánové
zaujali svá místa. (Zvoní.)
Kdo souhlasí s návrhem
na omezení řečnické lhůty na
1/2 hodiny, prosím, aby povstal se
svého místa. (Stalo se.)
To je většina, návrh
je přijat a zařídíme se tím.
Do řečnické listiny zapsáni jsou členové
Národního shromáždění:
dr. Dolanský, dr. Bouček, P. Krojher,
Svozil, Fr. V. Krejčí a dr. Hruban.
Uděluji slovo prvému řečníku
v řečnické listině zapsanému,
dru Dolanskému.
Posl. dr. Dolanský:
Vážené shromáždění!
Vstupuje na tribunu řečnickou
(Hluk. Předseda zvoní) ve chvíli, kdy
volnost slova se strany p. předsedy po usnesení
sl. sněmovny podvázána je řečníkovi
půlhodinným dovolením, jsem přesvědčen,
ze nesklidím tolik potlesku, jako můj předchůdce,
poněvadž nevstoupím na ono pole, na kterém
projížděl se můj pan předchůdce.
(Posl. Šamalík: "Na tu vyšší
úroveň!") Bylo projeveno přání,
aby dnešní debata, poněvadž se právě
jedná o tak vážnou věc, o tak hluboké
a zásadní ustanovení, kterým má
býti omezena dosavadní svoboda slova celé
třídě příslušníků
státních, pohybovala se na přiměřené
úrovni. Kam zavedla nás debata páně
referentova, byli jsme sami svědky. Já však
přes to prosím, abyste aspoň po tu chvíli,
která mne je dopřána, věnovali mně
pozornost, a apeluji na vaši rozšafnost po této
stránce se zřetelem na věc samu a se zřetelem
na těžkou dobu, ve které se nalézá
naše republika.
Především budiž
mně dovoleno konstatovati, že v právním
výboru nebylo tak zdrcující jednomyslnosti,
jak byste snad soudili. Bylo by bývalo správno říci,
že výbor, když o této otázce rozhodoval
proti jednomu hlasu, jak se konstatovalo, byl obsazen netto 6
členy a předsedou (Slyšte!) ze šestnácti,
takže rozhodlo pět pánů proti mému
hlasu po mých vývodech.
Řečníkem, který
se přihlásil k dnešnímu dennímu
pořádku za tím účelem, aby
byl dán § 303 na denní pořádek,
byla zdůrazněna naléhavost otázky,
o niž se jedná, a tu též přizvučil
můj pan předchůdce. Prominiž mně
velevážené Národní shromáždění,
že já toho názoru nesdílím. Ta
otázka pranic není naléhavá, ta otázka
pranic není neodkladná. Pánové, neodkladno
pro nás jest, jak zcela dobře pravil jeden z těch,
kteří účastnili se interjekcí,
- abychom se nasytili, abychom měli zaměstnány
své dělníky, abychom měli úpravu
své valuty a abychom s tím blahobytem jedenkrát
už aspoň začli (Výborně!).
Ale tato otázka, pánové, naléhavá
nebyla a mohla počkati. . . . (Posl. Johanis: Před
obecními volbami je naléhavá!) Ano, to
já přiznávám, že je naléhavá
pro vás, ale nikoliv pro věc a pro stát.
Pánové, já zastupoval v právním
výboru stanovisko, jako zde, že nebylo potřebí
vůbec žádných norem stanoviti pro to,
aby zamezeny byly excessy kněží na kazatelnách.
Já, pánové, jsem přesvědčen,
že § 303. trest. zák., který máme,
- a všichni kolegové obhájci mi to dotvrdí
- by úplně postačil v rukou soudce republikánského,
aby jakýkoliv nešvar politický s kazatelen
byl odstraněn. Pánové, není žádným
tajemstvím, že mezi četnými případy,
kde byli lidé odsouzeni pro § 303., byli odsouzeni
také kněží, kteří se zapomněli
a politiku vnesli na kazatelnu. To mně potvrdí všichni
kolegové, kteří jsou obhájci. A pánové,
když se takový konkrétní případ
stane, - já pravím, že dosud není a
nebyl tvrzen, ani dokázán - pouze odvoláním
se na noviny, "že to noviny přinesly," "že
se štve na Náměšťsku a na Moravě,"
že tím není dokázáno nic, ani
jeden konkrétní případ, ačkoliv
se zápas vleče od 23. února, nám oznámen
nebyl, abyste byli aspoň jen jediného excedujícího
kněze shlédli. Všeobecná potřeba
tedy, stanoviti zvláštní normu, vpáliti
nějaké zvláštní znamení
kazatelně na čelo, nebyla. Jest-li byly jednotlivé
případy, a jest jisto, že tak bylo tu a tam,
tu prosím pánové, kdo z nás nechybil
z obhájců, kdo neexcedoval a nebyl potrestán,
než se naučil, jak se říká, v
rouchu obhájce se pohybovati? A tak se může
státi také u mladého, nezkušeného
kněze. A co ho dnes čeká, když exceduje
(Hlas: Dostane lepší faru!) proti církevním
předpisům, které mu zakazují, aby
se obíral na kazatelně podobnou činností
a prohřešil se tak proti církevním předpisům?
Byli jste svědky v starém Rakousku, jak nejen konsistoře,
nýbrž i četníci a vláda si podávali
ty, kteří se zapomněli a jakýmkoliv
způsobem, mnohdy zcela správným třeba,
ale vládě nepohodlným, se prohřešili!
Vážení pánové,
já mám za to, že jest to malá důvěra
republiky v sebe, že jest to slabé votum důvěry
k našim soudcům, když jim chcete vnutiti do rukou
toto nové ustanovení a když nestačí
vám, aby § 303 obhájil na jedné straně
svobodu svědomí kazatele, a na druhé straně
vzal v ochranu integritu státu. Ale pánové,
pravím více: to, čeho se domáháte
tímto zákonem, jest přímým
útokem na svobodu slova kazatele, přímým
útokem na svobodu každého, který jest
povolán, aby působil mezi lidem, poněvadž
tím, pánové, stavíte nebezpečný
předpis, který se zajisté může
za krátko, kdyby poměry se změnily, obrátiti
také proti jinému stavu. A jako odsuzuji a neschvaluji,
aby proti komukoliv výminečné zákony
se tvořily, tak to také nemohu schvalovati jako
právník, tím méně jako katolík,
aby se vystupovalo tak proti kněžím. Vy se
pamatujete, jak si vylámal zuby starý Bismark na
různých zákonech výminečných.
Dejte pozor, pánové, a řekněte upřímně:
Potlačil tím ty strany, proti kterým to činil,
ať, bylo to katolické centrum a ať sociální
demokraté? Jistě ne! To děláte ale
dnes vy, přibližujete korunu mučednickou, a
kde jsou mučedníci, jsou vítězové,
a kde jsou vítězové, přichází
záplava pro poražené. Ale pánové,
vy přivádíte kněze - a to je to nemravné
v zákoně - do kolise s jeho povinnostmi. Kněz,
který dnes již působí, každý
z nich tak, jako my činíme v jiných povoláních,
musil přísahati, že bude zachovávati
ty předpisy, ve kterých byl vychován, že
bude státi na místě, kam ho postavil jeho
stav (Výborně!), a pánové,
co vy děláte? Vy přicházíte
se zákonem a říkáte: Ty nesmíš
tak povídati, ty nesmíš tak kázati,
ty nesmíš tak vychovávati! (Posl. Bouček:
Církevní předpisy zakazují politisování!).
Dovolte, k tomu přijdeme!, ale pánové, vy
tím předpisem také účelu nedosáhnete.
Tím, že, jak jsem zjistil, všeobecného
zneužívání kazatelen není a také
jste ho ani nedokázali a nedokážete, jest zákon
bezúčelným. (Hlas: Tak to budeme dokazovati!)
Pak se těším, že se setkáme na
tomto poli - tváří v tvář poctivě.
Jednotlivé úkazy pak nevymýtíte, poněvadž
tak jako trestní zákon nevymýtí pachatele,
kteří přestupují zákon, tak
ani vaše noviny nevylučují, aby někdo
neexcedoval. Ale ještě jiná věc jest,
jíž dlužno uvážiti: váš
zákon má vedle své nerovnosti a nespravedlnosti
sociální též nebezpečí,
že vyvolá proudy odvetné, že vyvolá
vlny, které půjdou zpět anebo působiti
budou stranou, a toho rozumný zákonodárce
dělati nemá a nebude.
Ve věci samé, vážené
shromáždění, jsem prohlásil jménem
strany naší a klubovních kolegů, že
jsme i my zásadně proti tomu, aby politika byla
zatahována na kazatelnu, poněvadž se tím
porušuje zákon církevní. Ale §
303., jak v nynějším rouše vyšel,
nebyl tak míněn a zasáhl trochu dále,
než pan navrhovatel kolega dr. Bouček myslil
a zamýšlel. On také stal se tím pak
tak nejasným a stranickým, že jest skoro neupotřebitelný,
on se proklamoval jako ustanovení skutečně
agitační a stranické, a proklamoval se také
jako procesní návrh plytký. Dovolte, abych
to dokázal. Původní návrh p. kol.
Boučka dle jeho důvodů měl
za účel, aby zmlkly stížnosti, že
kněží u nás, hlavně katoličtí,
zneužívají kazatelen k účelům
politickým a praví se, že se to příčí
pojmu navrhovatelů o svobodě, aby žádali
trest na svobodě, že ale žádají
za to rozhovory v kostele, a že zjednají nápravu
na kazatelně, a to že jest účelem jeho.
Když se podíváte na návrh, jak vyšel
upraven, a jak o něm hlasovati máte, pak seznáte,
že ten stíhá něco jiného. Ten
nestíhá jen kazatelnu, ten ochromuje celou kazatelskou
činnost a celou činnost výchovnou kněze.
Pánové, praví se v tom návrhu, který
má býti zákonem, že se má trestati
pro přečin každý duchovní kteréhokoliv
vyznaní nebo jiná osoba v podobné funkci
činná, která při úkonu náboženském
- tedy bez rozdílu, jestli jest na kazatelně, jestli
křtí, aneb sezdává, jestli zpovídá,
aneb udílí nejsvětější
svátosti, promlouvá o věcech státního
nebo politického života atd., tedy bez rozdílu
i v těchto úkonech má býti postaven
pod trestní normu. V zákoně se praví,
že při přisluhování svátostmi.
. . - já pokládám pro svou osobu za pochybené,
že v tom rozlehlém zákoně genus, všeobecné,
se jako species v zákoně ještě jednou
opakuje; vždyť svátosti jsou obsaženy v
tom pojmu úkonů, který by již byl plně
stačil. Je to zvláště ohledně
zpovědi nebezpečné a povážlivé,
ježto zpověď je jedna ze svátostí,
která jest obestřena tajemstvím, a kde máte
záruku. . . (Výkřik posl. dra Boučka.)
To je to, pane doktore Boučku, k čemu přicházíme:
jak se má pak procesně brániti ten, který
bude obviněn, že se nějakým způsobem
dotkl politiky ve zpovědi, když bude státi
proti němu jediná výpověď toho,
který prý byl ve zpovědnici. (Posl. dr.
Krojher: To má předepsáno od církve,
že mlčí!) Mlčí, zcela správně,
pane děkane, že mlčí, musí mlčeti,
ale proti němu bude vypovídati ten, který
prý byl ve zpovědnici a jemuž prý ten
kněz to a ono řekl, a který, ať tam
šel s jakýmkoli úmyslem, vykládá
a staví kněze pod trestní normu, jíž
ani nechápe. Kněz podle pana děkana Krojhera
nesmí mluviti. (Hlas: Podle církve nesmí
mluviti!) Podle církve nesmí mluviti, on bude
mlčeti, a co bude dělati soudce? Soudce se bude
musiti rozhodnouti v otázce, zda věří
tomu člověku nebo nevěří, a
výpověď jediného člověka
může býti rozhodující pro vinu
a osud kněze. Vzpomeňte si na ty četníky,
kteří udávali v těžkých
dobách, které jsou za námi, naše přední
pracovníky. Připomínám případ
dra Hrstky, a tu bude státi také v tomto případě
výpověď proti výpovědi a kněz
bude odsouzen. (Dr. Bouček: Nemusí!) Jakmile
bude výpověď dělati dojem pravděpodobnosti,
bude soudce před těžkým úkolem.
Ale to ustanovení, které navrhujete, jest také
právě protiprocesní, nebezpečné,
poněvadž dává do ruky lidem mstivým,
málo vzdělaným, kteří přicházejí
ke knězi ať s úmyslem dobrým nebo nedobrým,
ať na kazatelně nebo k svátostem, možnost,
že ve špatném porozumění toho,
co kněz vykládal, budou tvrditi, že mluvil
o politice. Já zde upozorňuji jen na to, že
pan dr. Stránský, který mluvil přede
mnou, výslovně podotkl: "Vždyť knězi
je dovoleno, aby mluvil o svátostnosti manželství,
aby mluvil o tom, že mají považovat manželství
se svého stanoviska jako katolíci za nerozlučitelné."
Řekněte prostému člověku, aby
to později z paměti opakoval, řekněte
mu to, aby to takto povídal, jak se sběhlo, on to
neřekne. On řekne svůj úsudek: "Prosím,
když já jsem tam byl, vykládal mi, že
manželství jest nerozlučitelné, on mluvil
proti státu, to mluvil proti tomu návrhu, který
byl podán, o kterém jsem četl, a podobným
způsobem." Jak se chcete beze svědků
přesvědčiti o tom, pokud mluvil ten člověk
pravdu? (Hlas: V kostele jsou svědci!) Jsou svědci.
Měli jsme případ, kdy svědek přišel
z kázání, vykládal, co tam slyšel
a, když byl vyslyšen celý kostel, ani jediný
nám toho nepotvrdil. Kdyby tam náhodou nebyl býval
státní úředník, pak byl kněz
odsouzen. Takové jsou pak ty důkazy. S takovými
absolutními pojmy a dikcemi přicházíte
v zákonu, který má takový dalekosáhlý
význam, takové dalekosáhlé konsekvence.
Zákon navržený jest právem nespravedlivý
též sociálně i proto, poněvadž
na sobě nese veškeré znamení reakce
takové, která by byla s to, aby veřejný
život podlomila. V době demokracie Váš
návrh, pánové, skutečně nechápu.
Jediného státu dosud není, který by
byl zákon ten usnesl, a tam, kde přišli s takovými
návrhy, jako jste viděli v poslední době,
všechny propadly a byly zamítnuty. Je to v době
demokracie, která se chlubí, že je hlasatelem
a strážcem rovnosti a spravedlnosti. A tu mně
píše jeden starý obhájce: "Pane
kolego! Návrh jest typem nespravedlnosti, neboť chce
stíhati jen duchovního nebo jinou osobu v podobné
funkci činnou a opomíjí, že i jiné
třídy národní nebo státní
společnosti mohou stejně a ve hranicích svého
povolání jednati jako duchovní a přece
v pravdě a pro veřejné dobro."
Pánové, bylo tu řečeno,
že tento zákon není žádným
zúmyslným útokem proti nám. Proti
nám nemůže býti, on jest útokem
proti věci samé. Ale jest zvláštním
a, myslím, méně šťastným
úvodem k tomu, abychom vyřídili komplex jiných
otázek, o kterých s vámi svorně jsme
debatovali a přišli k přesvědčení,
že jest možna dohoda, oprava a náprava.
Ale v tomto návrhu jest také
nebezpečí národní, jak jsem řekl.
Nezapomínejte, že v návrhu tom, podle doslovného
znění, byl by trestným i ten duchovní,
který by tak činil i v tom nejšlechetnějším
úmyslu za národní probuzení a sesílení
lidu. V dobách probuzení byl kostel prvním
hlasatelem osvěty národní; v dobách
a místech lethargie byl posledním útočištěm
národnosti; v době dnes ohrožujících
návrhů může býti jedinou ochranou
veřejného pořádku. Tak, jak návrh
jest podán, jest typem názorů policajtských
a nesvobodomyslných tendencí. Nevíme, jaká
doba přijde. Kazatelna, nejen katolická, nýbrž
všechny tribuny kněžské byly dosud nejen
forem, kterým se promulgovaly mnohé pro stát
i společnost důležité věci. Tribuny
ty byly také útulkem duchovním v dobách
převratů a zvláště v dobách
útoků jak na národy, tak na různé
vrstvy společnosti. Kde máte zaručeno, že
ty doby se nevrátí? Takovým způsobem
nenajdete nové vlastenecké kněze a zabijete
každou činnost na kazatelně.
Pánové, dovolte, abych
jenom několika slovy reagoval na některé
poznámky svého pana předchůdce. Vytýkal,
jakoby doba katolická a jakobychom my, kteří
se hlásíme ku straně, jejíž povinností
jest starati se o práva také svých příslušníků
katolických, jakoby ta byla nejhorší. Pan kolega
přehlédl, že nebyla doba katolická za
Karla IV. dobou nejhorší, nýbrž že
naopak patří k zlatým dobám naší
české historie. A pánové, bylo tu
mluveno s jeho strany o nějakých pohnutkách,
proč prý se tak zakročuje, že prý
jsou to otázky aktuelní, o něž zájem
má celá spousta těch, kteří
čekají na některé reformy. Pánové,
to my nepopíráme. To je možno, že zájem
ten mají. Ale my pravíme: Zásad se držme,
a v těch není ovsem kompromisu. Jestli končím,
pánové, jsem nucen žádati vás
a apelovati na vaši rozvážnost, abyste znění
zákona, když o něm rozhodovati budete, - a
neuznáte-li mé stanovisko, že je to zákon
zbytečný, že je to zákon předčasný,
že jest to zákon výminečný -
nepřijali tak, jak je navržen, nýbrž jako
muži spravedliví ke druhým vyloučili
ze zákona následující slova, jichž
vymýtění navrhuji: V odstavci druhém
čl. I. buďtež vynechána slova: "při
úkonu náboženském, zejména",
dále slova: "při přisluhování
svátostmi" a konečně slova: "buďsi
přímo nebo nepřímo".
Konečně, budiž
vsunuto do zákona slovo: "vládou" před
slova: "navrhované zákony nebo nařízení
vládní kdo kritisuje". Pánové,
já nemohu věřiti, že by někdo
z vás mohl chtíti, aby chráněny byly
všechny návrhy, které v této síni
budou podány, již tím, že byly podány,
tedy zákony ještě nenavržené, protože
nevíte, pánové, s jakými zákony
sem naši nástupci snad ještě přijdou.
(Hlas: Ale vláda může podati hloupější
návrhy!) Neupírám, ale vždycky vláda
jest mi ve své totalitě jistou zárukou, že
nepodá takových návrhů, poněvadž
má a slyší své odborné znalce,
poněvadž má svou zodpovědnost a poněvadž
má styk a podporu stran, a nepřijde s takovou věcí,
která by zasluhovala takové ochrany, jakou propůjčujete,
promiňte, někdy i bláznivému nápadu,
který může přijíti - neříkán
že přišel, nebo přichází!
(Posl. dr. Bouček: Ale pane kolego, patří
to na kazatelnu?) Pane doktore, jest možno, že přijde
zde někdo s takovým návrhem, že budeme
volat, aby kazatelny pomáhaly, že to bude v zájmu
národa i státu, aby byl lid poučován,
jak dalekosáhlý a státu nebezpečný
jest ten návrh, ale vy ty dobré snahy stavíte
pod sankci zákona a kněz pak nesmí lid poučiti
- ani na ochranu svého státu.
Velectění pánové!
Bylo zde mluveno o politice a ethice. Já nemám té
odvahy, jako pan předchůdce, vstoupiti do společnosti
filosofů, kde je také náš p. president,
a dovolte tedy, abych na toto pole nevstupoval, a jestliže
tu byla učiněna zmínka o té pro každého
kulturního člověka trudné události
na Staroměstském náměstí, sprosťte
mne povinnosti o té věci mluviti, poněvadž
o tom promluvil Národní výbor sám
a na tom nezmění ničeho ani úsudek
mého p. předchůdce.
Jde vám prý pouze o
to, řekl p. dr. Stránský, aby agitace se
strany katolické byla vyloučena, a aby nastal mír
v kostele. Pan dr. Stránský žádal, aby
agitace jedné strany byla odstraněna, poněvadž
je to na úkor strany druhé. (Posl. dr. Krouský:
Ale jen z kostela!) Snad vám, pane kolego, jde jen
o odstranění agitace z kostela, ale těm druhým,
jejichž jménem dr. Stránský mluvil,
jde o odstranění agitace vůbec. (Post.
Vaněk: Vždyť dr. Stránský říkal,
že kněz má jíti do schůzí!)
Já jsem v tom snad i rigorosnějšího
názoru, ale do schůze se kněz nedostane,
poněvadž tam ho ukřičí. Já
jsem ty věci prožil, vy jste se tak nechovali. Dokud
jste byli ještě malými pány, křičeli
na vás, nyní křičíte i vy na
nás. (Nepokoj. Předseda zvoní.)
Prohlašuji opětně,
že také v našem programu je, nechť každá
agitace v kostele pomine, a nabízeli jsme se vám,
že sami půjdeme anebo zákaz vyvoláme,
ale vy přes to přicházíte s tímto
zákonem. Mír v kostele jest nám tak drahý,
jako vám. My si ho rovněž přejeme, ale
tímto způsobem, rukou drsnou ho nedosáhnete,
neboť pan dr. Stránský nám vůbec
hrozil kulturním bojem! My jsme o této otázce
při tomto thematu nemluvili a mluvit nebudeme, ale já
prosím, abyste o mém návrhu, který
jsem dnes přednesl, uvažovali v zájmu věci
a v zájmu nynější doby. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda:
Prosím p. řečníka, aby návrh
svůj písemně formuloval a snad mně
předložil, po případě opatřený
dostatečným počtem podpisů, aby mohl
býti předmětem jednání.
Přerušuji
debatu.
Nebude-li námitek, provedeme
doplňovací volby do výboru právního
a do výboru pro změnu jednacího řádu.
(Nebyly.)
Námitek není, tedy
volbu provedeme a sice:
Do výboru právního:
vystupuje dr. Kyjovský, navrhuje se dr. Rolíček.
Do výboru pro změnu
jednacího řádu:
vystupuje Hrejsa, navrhuje se dr. Rolíček.
Prosím pány, aby zaujali
svá místa. (Zvoní.)
Kdo souhlasí s navrženými
změnami, aby totiž do výboru právního
a do výboru pro změnu jednacího řádu
vstoupil dr. Rolíček, prosím, aby
se svého místa povstal.
To jest většina. Dr.
Rolíček je zvolen do obou výborů.
Sděluji dále:
Právní výbor
koná schůzi po dnešní plenární
schůzi v síni č. 7, II. posch.
Přistupuji k ukončení
schůze. Příští schůze
navrhuji, aby se konala dne 18. února 1919, v úterý,
o 2. hod. odpolední s denním pořádkem:
1. Zpráva právního
výboru o návrhu dra Boučka a soudr., aby
byl doplněn § 303. trestního zákona.
Tisk č. 406.
2. Zpráva výboru státně
zřízeneckého o návrhu zákona
o zařadění oficiantů do úředních
tříd hodnostních a platových. Tisk
č. 485.
Je snad proti návrhu mému,
jak pokud se týče dne, tak pokud se týče
denního pořádku, námitka? (Nebyla.)
Není.
Prohlašuji jej za přijatý.
Schůze je skončena.