Předseda:
Tomášek.
Místopředsedové:
dr. Hajn, Konečný, Udržal.
Zapisovatelé:
Pik, dr. Veverka a větší
počet členů N. S.
Zástupcové vlády:
Členové vlády: Habrman, Prášek,
dr. Rašín, Staněk,
dr. Soukup, dr. Stránský,
Stříbrný, Švehla,
dr. Winter, dr. Vrbenský, dr.
Zahradník.
Z kanceláře sněmovní:
JUDr. Haasz, tajemník sněmovní,
zástupce jeho JUDr. Říha.
28. schůze Národního
shromáždění československého
v úterý dne
11. února 1919 o 2. hod. odpolední.
1. Zpravodaj J. Šamalík.
Zpráva zásobovacího výboru
o návrhu J. Šamalíka a soudr., aby byla vydána
jednotná nařízení pro odevzdání
dobytka ve všech zemích státu československého
(tisk 429).
2. Zpravodaj dr. Mareš.
Zpráva školského výboru o návrhu
dra Mareše. dra Srdínka a dra Krejčího
na změnu zákona ze dne 28. února 1882, ř.
z. č. 24., o universitě Karlo-Ferdinandově
v Praze (tisk 433).
3. Zpravodaj dr. Srdínko.
Zpráva školského výboru o návrhu
dra F. Krejčího a soudr. na vydání
zákona o úpravě platů učitelů
vysokých škol (tisk 445)
4. Zpravodaj dr. Engliš.
Zpráva výboru sociálně-politického
o vládní osnově zákona o podpoře
nezaměstnaných (tisk 471).
Předseda:
(zvoní): Národní shromáždění
jest schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.
Omluvili se:
Churavostí: Kalina
(pro delší dobu), Fr. Navrátil (do 25.
února), dr. Fáček (i pro příští
schůzi);
zaměstnáním:
Janoška (pro delší dobu), dr. Medvecký
(do 12. února), Buříval, Boh. Rosenkranc,
Vilém Votruba, Mattuš, dr. Witt
(na tento týden);
účastí při
mírovém jednání v Paříži:
Brožík, Dušek, Hampl, dr.
Hnídek, Houdek, Hudec, F. Jirásek,
Laube, Lukeš, dr. Markovič, Mečíř,
Modráček, dr. Rambousek, dr. Rolíček;
účastí při
mezinárodním sjezdu v Bernu: Edmund Burian.
Dodatečně se omluvili
pro schůzi dne 6. února: Hübner (zaměstnáním),
pro schůzi dne 7. dr. Fáček (nemocí).
Dnes byla tiskem rozdána
odpověď ministra železnic na dotaz člena
Národního shromáždění
Jana Pelikána a spol., aby byl umožněn přístup
členů zaopatřovacích institucí
bývalých soukromých drah ke stejným
institucím kmenových drah státních.
(Tisk 477.)
Výborům byly přikázány
z předsednictva tyto návrhy: Žádám,
aby byly přečteny.
Náměstek tajemníka
Národního shromáždění
dr. Říha (čte):
Výboru pro vnitřní
kolonisaci:
Tisk 455. Návrh členů
Národního shromáždění
Prokůpka, Vraného, Berana,
Marchy, Hybše a soudr., aby byl vydán
zákon o právu pachtýřů na výkup
pozemků. (Současně přikázán
výboru právnímu).
Tisk 456. Návrh členů
Národního shromáždění
Bradáče, Vraného, Berana,
Marchy, dra Černého, Hybše
a soudr. na zrušení fideikomisů. (Současně
přikázán výboru právnímu.)
Výboru železničnímu:
Tisk 457. Návrh členů
Národního shromáždění
Václ. Johanise, Jos. Šády a spol.
na stavbu dráhy ze Sedlčan do Příbramě
s odbočkou do Dobříše.
Tisk 469. Návrh členů
Národního shromáždění
J. Marchy, Rud. Malíka, dra Kyjovského
a spol. na vybudování dráhy ze Sokolnic přes
Těšany, Diváky, Martinice, Polehradice, Morkůvky,
Brůmovice do Čejče, a trať z Čejče
do Hodonína a do Holíče na Slovensku, aby
byla vybudována na trať prvořadou. (Současně
přikázán výboru technickému.)
Výboru finančnímu:
Tisk 470. Návrh poslance dra
O. Srdínka a soudr. na podporu a vybavení
z dluhů učitelů a úředníků
nižších tříd platových,
kteří válkou nezaviněně byli
ochuzeni neb nuceni se zadlužiti.
Výboru ústavnímu:
Tisk 473. Návrh člena
Národního shromáždění
dra K. Viškovského a soudruhů v příčině
zřízení státní kompensační
komise pro dovoz a vývoz zboží.
Výboru poštovnímu:
Tisk 474. Návrh člena
Národního shromáždění
Em. Špatného, Jos. Šády
a soudr. na zavedení autobusového spojení
poštovního Černý Kostelec-Český
Brod a Říčany-Černý Kostelec-Kouřim.
Tisk 475. Návrh člena
Národního shromáždění
Em. Špatného a soudr. na zavedení autobusového
spojení poštovního Praha-Jesenice-Kamenice
u Jílového.
Výboru státně
zřízeneckému:
Tisk 464. Návrh člena
Národního shromáždění
Lud. Austa a spol. na poskytnutí stálého
sezonního přídavku státním
zaměstnancům v Kladně.
Výboru železničnímu:
Tisk 463. Návrh člena
Národního shromáždění
Holejšovského, Slavíčka
a soudr. na změnu směru stavby dráhy Dolní
Kralovice, Čechtice, Pelhřimov.
Předseda:
Zápisy o 26. a 27. schůzi Národního
shromáždění československého
byly vyloženy ve sněmovní kanceláři.
Proti znění těchto zápisů nebyly
podány námitky, i budou podle § 79. jedn. řádu
uveřejněny.
Došla žádost okresního
soudu v Brně za souhlas N. S. Č. k trestnímu
stíhání člena N. S. Č.
dra Karla Novotného, advokáta v Brně,
pro přestupek proti bezpečnosti cti.
Přikázal jsem žádost
tu výboru imunitnímu.
Předsednictvo ministerské
rady republiky československé předložilo
podle § 3. zákona ze dne 24. července 1917
č. 307. ř. z. dne 1. února 1919 č.
1941. nařízení ministra sociální
péče a ministra spravedlnosti ze dne 17. prosince
1918, č. 83. sbírky zákonů a nařízení,
vydané dne 23. prosince 1918, o ochraně
nájemníkův, - a dne 5. února 1919
pod č. 2247, nařízení vlády,
o zabírání bytův obcemi ze
dne 22. ledna 1919, č. 38. sbírky zákonů
a nařízení, vydané dne 29. ledna 1919.
Nařízení ta
přikázal jsem výborům sociálně-politickému
a právnímu k řízení podle
uvedeného zákona.
Přistoupíme k dennímu
pořadu dnešní schůze.
Na denní pořad dnešní
schůze navrhl jsem v poslední schůzi jako
poslední odstavec zprávu soc. pol. výboru
o vládní osnově zákona (tisk 454),
aby prodloužena byla platnost zákona o podpoře
nezaměstnaných, bude-li do dnešní
schůze rozdána.
Ježto osnova, o níž
zpráva jedná, obsahuje časovou lhůtu,
- zákon má totiž nabýti platnosti 15.
února 1919, tedy v sobotu, - pokládám ji
za nejnaléhavější předmět
dnešního denního pořadu a dám
jej, nebude-li proti tomu námitek, projednati jako první
odstavec dnešního denního pořadu.
Je proti tomu snad námitka?
(Nejsou.) Námitek není, přistoupíme
tedy ke zprávě sociálně-politického
výboru o vládní osnově zákona,
aby byla prodloužena platnost zákona o podpoře
nezaměstnaných, tisk č. 471. Zpravodajem
jest člen Národního shromáždění
dr. Engliš. Uděluji mu slovo (Hluk. Předseda
zvoní.)
Zpravodaj posl. dr. Engliš:
Slavné Národní shromáždění!
Zajisté všichni máme
v paměti poměry, za kterých jsme přijali
původně zákon o podpoře nezaměstnaných
v prosinci minulého roku. Byla to situace nouze a jako
v nouzi přijali jsme kommunistický princip práva
na existenci, že každý, kdo nemá z čeho
by žil do 15. února a nemůže najíti
pracovní příležitost, má nárok
na podporu ze státní pokladny. Zásady toho
zákona jsou dostatečně známy. Jeho
platnost vyprší v polovici tohoto měsíce
a jest otázka, nezměnily-li se poměry tak,
že by bylo možno nadále ho neprodlužovati.
Všechno nasvědčuje tomu, že poměry
se tak nezměnily. Kdybychom měli souditi z vyplacených
podpor, musili bychom míti za to, že nezaměstnanost
nejen že neklesá, nýbrž stoupá,
neboť týden od týdnu vzrůstají
náklady na podporu nezaměstnaných, ač
v celku zůstává to pod očekáváním
onoho počtu, se kterým před vydáním
zákona bylo počítáno, a sice hluboko.
Musíme počítati s tím, že v té
příčině jsou mezi českými
a německými okresy veliké rozdíly
a že zvláště veliké obnosy žádají
německé oblasti, oproti tomu české
okresy žádají mnohem menší podporu
a to právě nejprůmyslovější,
jako Ostrava, Kladno a pod. (Hluk. Předseda zvoní),
které žádají obnosy minimální.
(Slyšte!) Jest zajímavo, že právě
v německých oblastech tak velikých obnosů
vyžadují podpory v nezaměstnanosti a to má
své příčiny jednak v tom, že
německý průmysl byl daleko více favorisován
státem při válečných dodávkách
a nyní potřebuje větší doby a
musí větší obtíže překonati
k návratu do normálního hospodářství.
Vedle toho souvisí to dále s tím, že
v německých okresích byla provedena úplně
demobilisace, kdežto u nás nikoliv a tam jest proto
daleko více živlů k práci ochotných,
způsobilých a práci nenalézajících.
Nemůžeme míti za to, že vzestupná
tendence znamená ve skutečnosti vzrůst nezaměstnanosti,
nýbrž znamená něco jiného. Znamená,
že zákon teprve postupně byl uváděn
v působnost. Nezačaly všechny demobilisační
výbory současně pracovati a také se
lidé teprve postupně naučili tohoto zákona
užívati a - řekněme hned - též
zneužívati. Nezaměstnanost však trvá
v neztenčené míře doposud, zejména
nyní následkem velikých mrazů a vláda
proto přišla s návrhem, aby zákon byl
o další měsíc prodloužen. Proč
o další měsíc, vysvětluje se
tím, že můžeme očekávati,
že 15. března, do kdy zákon má býti
prodloužen, nastanou jiné výrobní poměry,
otevře se v zemědělství možnost
pracovní, překonána bude kalamita uhelná
a roztočí se kolečka v průmyslu. Ale
každým způsobem bude žádoucí,
ten zákon ne najednou, jako by uťal, odstraniti, nýbrž
spíše restringovati a tuto methodu sledujíc,
prodlužuje vláda nyní tento zákon o
další měsíc. Ta restrikce děje
se ve všech oněch směrech, ve kterých
zkušenost ukázala, že ho bylo zneužíváno.
Jako nejkardinálnější
zjev za vlády tohoto zákona o podpoře v nezaměstnanosti
můžeme konstatovati, že jest veliká nechuť
k práci. Jak jsem svého času konstatoval,
vedle ztrát, které válka přinesla
na obětech statků a lidí, jest jednou z největších
hospodářských ztrát úbytek
morálních kvalit lidstva a k tomuto úbytku
morálních kvalit musíme počítati
to, že lidé odvykli si pracovati, že odvykli
zodpovědnosti, že odvykli míti povinnost a
to pozorujeme na všech stranách. Mimo to jsou to ale
vnější momenty některé, které
to způsobují, poněvadž v některých
odvětvích jsou mzdy ještě tak malé,
že úhrnná podpora, kterou nezaměstnaný
dostává pro sebe a příslušníky
své, jen o málo zůstává za
tou mzdou, tak že se vyplácí dávati,
přednost nízké podpoře bezpracné
před mzdou za práci o málo vyšší.
A také konstatuji, že v některých
textilních odvětvích lidé přímo
houfně opouštějí práci a na druhé
straně - a to nelze zapříti pro mnohá
odvětví výrobní hledají se
dělníci, a dělníků dostatek
není, nehlásí se k práci. To jest
jedna a kardinální věc a proto zákon
a jeho nová osnova hledí v té příčině
restringovati podpory. resp. navázati je na další,
přísnější podmínky.
Osnova se staví na stanovisko
pracovní povinnosti. V čís. 2. uzákoňuje
se pro občany československé republiky bez
ohledu, jsou-li dělníky anebo samostatní,
princip pracovní povinnosti. Arciť ten princip jest
monologem zákonodárce, jest principem čistě
mravním, poněvadž zákon neobsahuje žádných
trestů a jiných sankcí k jeho uskutečnění,
ale zůstane příznačným, že
československá republika na tomto stanovisku stojí.
Praktický význam pro pracovní povinnost mají
ustanovení další, týkající
se oněch dělníků, kteří
žádají za podporu, neboť pro ně
se vyslovuje povinnost, přijmouti práci z nouze,
kterou stát, země, okres aneb obec jim nabízí.
Mimo to ony předpisy, které vázaly dělníka,
hlásiti se u sprostředkovatelny a přijmouti
určitou práci pod ztrátou podpor, se zostřují
v ten smysl, že musí dělník přijmouti
práci, odpovídající jeho tělesným
silám. Dříve bylo ustanovení, že
může odmítnouti práci, přiměřenou
jeho tělesným a duševním schopnostem.
To bylo arci možno vykládati v ten smysl, že
jest povinen přijmouti práci odbornou, k níž
podle svého výcviku jest schopen. Ale na toto stanovisko
se postaviti nelze. Proto sociálně-politický
výbor přijal zásadu, že každý
musí přijmouti práci, které jest tělesně
schopen. Dále bylo pojato ustanovení, že ony
živly které v této příčině
práci odmítají, mají býti vedeny
ve zvláštním seznamu jako živly práce
se štítící.
To jest v jednom směru. Ale
i v jiných směrech bylo zákona zneužíváno,
především a hlavně v tom, že byl
počet příslušníků nesprávně
udáván, také byl potvrzován obecními
starosty nesprávně, a také údaje o
mzdě a její výši byly udávány
nesprávně, ale dokonce dřívějšími
zaměstnavateli potvrzovány jako existentní,
ač toho zde nebylo. Ve všech těchto směrech
osnova zákona tomu chce čeliti. Především,
pokud běží o okruh příslušníků,
restringovala příspěvky korunové,
jichž se dostávalo příslušníkům
nezaměstnaného, pouze na družku nebo manželku
na jedné straně a na děti na druhé
straně a vylučuje příbuzné,
poněvadž pod formou příbuzenství
bylo možno rodinu rozšiřovati a pro ni získávati
podpory. Dále byla snížena hranice věku
pro děti z 18 na 14 roků ve vládní
osnově, což bylo sociálně-politickým
výborem přijato. Dále bylo učiněno
opatření, že nemůže rodina míti
více než 2 hlavy, to znamená: dosud mohli v domácnosti
bráti podporu jako nezaměstnaní ne pouze
otec, nýbrž také jiní členové
rodiny, kdežto dnes jen a jedině hlava rodiny smí
bráti podporu, a všichni ostatní, i když
dříve k práci způsobilí a výděleční
byli, budou bráti jen příspěvky.
To jsou restrikce, tykající
se příslušníků rodiny. Kromě
toho úhrnná podpora jak nezaměstnaného,
tak i jeho rodiny byla kontingentována denní částkou
10 K na celou rodinu, aby bylo čeleno umělému
přibírání cizích živlů,
aby byly účastny podpory. Poněvadž pak
obce a zaměstnavatelé podporovali nezaměstnané
namnoze ve falešných údajích a také
demobilisační výbory nepočínaly
si vždy dosti rigorosně při vyšetřování
těchto poměrů, přináší
osnova jisté zpřísnění pro
všechny ty, kdož jakýmkoliv způsobem přímo
nebo nepřímo chtí nesprávnými
údaji pro nezaměstnané získati větší
podporu, než jim dle zákona přísluší,
tím, že staví ty osoby pod trestní sankci
obecného zákona trestního. Aby si demobilisační
výbory přísněji počínaly,
zvyšuje se právo předsedy, suspendovati rozhodnutí
demobilisačního výboru, až do rozhodnutí
ministerstva pro sociální péči v těch
případech, kdyby pozoroval, že rozhodnutí
tohoto výboru jest protizákonné. Konečně
rozšiřuje zákon platnost podpor pro nezaměstnané
také na Slovensko. Na Slovensku nebyl zákon minulý
proveden a ovšem nebylo lze provésti jej v té
formě jako u nás a proto zvláštní
zmocňovací paragraf zmocňuje ministra pro
sociální péči, aby vhodným
opatřením rozšířil jeho působnost
i na Slovensko.
Sociálně politický
výbor rokoval o některých otázkách,
souvislých se zákonem o podpoře nezaměstnaných.
Především o otázce, nebylo-li by vhodno,
jak již při debatě o posledním zákonu
bylo vyzvednuto, a aby bylo hleděno, více prací
podpořit lidi než penězi, aby stát a
veřejné svazky v něm raději hleděly
i nákladnější práce podnikat,
budou-li míti zejména hodnotu výnosu pracovního,
a i kdyby jí neměly, poněvadž jest to
morálnější, než dávati předem
peníze bez práce a příčiny.