Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Já potvrzuji, co bylo řečeno kol. Stivínem: má to býti panská sněmovna a my jsme se také vyslovili rozhodně pro zrušení článků 14. až 19. A vychází-li nám dnes pan kol. zpravodaj do jisté míry vstříc vzhledem na usneseni ústavního výboru, že nejen v obcích, čítajících nad 5000 obyvatel, nýbrž že ve všech obcích mají zřízeny býti finanční komise, pak toto ustanovení ústavního výboru jistě bude nemile neseno na straně pánů agrárníků. Já myslím, že v srdcích jejich není toho horoucího přání, aby usnesení ústavního výboru stalo se skutkem, nýbrž snad něco jiného je přáním jejich, poněvadž to, co stálo v čl. 14.: že jen obce do 5000 obyvatel mají míti finanční komise a obce pod 5000 obyvatel, že těchto komisí mají postrádati, znamenalo výhodu pro velkostatkáře, znamenalo výhodu pro větší sedláky, kteří pak nepotřebovali té kontroly finanční komise a kteří mohli hospodařiti tak, jak hospodařili až dosud. A já v tomto směru vítám usnesení ústavního výboru, poněvadž jest mnoho shnilého ve státě dánském, tedy na straně tam té, o které jsem se zmínil, poněvadž proskakují pověsti, pověsti, které jsou skoro pravděpodobné, že vlastně není tady zájem o parcelaci velikých statků, o rozdělení velkých statků mezi malé zemědělce, tedy konfiskaci velkých statků, ale že se jedná rychle o začachrování statků obecných, toho statku, který zde má býti zachován, který má býti pevně zajištěn, aby byl základnou pro zdravé hospodářství venkovské, (Hlas: Pro chudý lid venkovský!), aby byl právě údělem chudých lidí, aby na něm mohli zajišťovati svou existenci a, jestli jsme svojí oposicí proti finančním komisím docílili toho, že zde bude platiti toto ustanovení také i pro venkovské obce, jak se říká, až do poslední obce, pak jsme docílili tím určité koncese. A my budeme pak hlasovati pro návrh ústavního výboru, ale s prohlášením, že toto své hlasování činíme závislým do budoucna. Budeme viděti, jakého souhlasu budou míti finanční komise v místech nad 5000 obyvatel.

A při nejbližší příležitosti, kde bude rušivě zasahovati finanční komise do práv zvolených občanů a kde bude chtíti tato finanční komise mařiti projekty, které jsou nutny a potřebny čistě z ohledů rašínovských, tedy z ohledů fiskálních, anebo z odporu proti určitým věcem, pak pozvedneme svého hlasu a řekneme: Pánové, to nebyla opravdová snaha, to nebylo, jak posledně jsme četli v "Národních Listech", že i na straně státoprávní demokracie možno také nalézti socialisty, kteří nehlasují pro určité reformy socialistické jen ze strachu, nýbrž také ze zásadního přesvědčení. Já byl překvapen, proč tito pánové nejsou tak upřímnými a nevstoupí do socialistického bloku, abychom věděli, s kým máme co dělati, abychom neviděli v jednotlivcích snad své odpůrce aneb na konec snad své nepřátely. Ono se namlouvá celému světu, že státoprávní demokracie jest celá prosáklá ideou socialismu, a že naprosto nemají sociální demokraté ani, dejme tomu, českoslovenští socialisté patent na socialismus a idee socialismu. Tedy já s tohoto místa to prohlášení srdečně vítám a já bych měl opravdovou radost, kdyby se nalezlo ve všech třídách československého národa hodně vzájemného soucítění, toho vzájemného pochopení a té vzájemné spolupráce pro zřízení naší Československé republiky jako vzorné dokonalé a socialistické republiky.

Já upozorňuji ještě jednou, že budeme dávati pozor, co se bude díti o volbách, jak si budou finanční komise počínati. Jinak souhlasím také v plné míře, aby volba finančních komisí dála se ve smyslu návrhu ústavního výboru. My s tím nesouhlasíme uvnitř, nesouhlasíme s touto zásadou, poněvadž zde se sice slaďounce namlouvá, že tam musí býti odborníci, že tam musí býti lidé, kteří mají tužku v ruce, dovedou kalkulovati, dovedou zjistiti, je-li podnik slibný, nebude-li míti spíše ztráty nežli výtěžek, tu sladkou mluvu chápu, my jsme již ji zkusili po celá desetiletí, ale víme, že tam budou ti lidé, kteří to mají v rukou a budou počítati, kolik procent přirážek to bude činiti a budou se snažiti, aby ta procenta přirážková byla co nejmenší, ať při tom trpí veřejnost třeba v sebe větším rozměru, jen když nebude poškozen zájem kapsy, jen když nebude poškozen zájem zisku. Věřím, že tomu nebude tak, jak si myslím, a byl bych rád, kdybych v této víře své nebyl zklamán a kdybych nalezl opravdové charaktery, kdybych nalezl opravdové občany, kteří budou míti zájem pro rozvoj hospodářský, politický, kulturní našich obcí a naší Československé republiky.

Pokud jde o volbu finanční komise, řekl jsem, že s tím nesouhlasím. Přál bych si, aby tato finanční komise byla v rámci obecního zastupitelstva, aby v ní zasedali lidé, kteří jsou výrazem vůle občanstva, aby to nebyla kuratela. My máme u nás případně také finanční komisi, říkáme jí rozpočtová komise. Vedle městské rady a vedle starosty zasedá rozpočtová komise, která jest volena obecním zastupitelstvem a která tvoří také takovou finanční komisi, kontrolní orgán, a která teprve po dohodě s městskou radou ve vzájemné dohodě předkládá rozpočet obecnímu zastupitelstvu ke schválení, tak že obecní zastupitelstvo a současně tím i občanstvo jest zajištěno, že neděje se nic bez ní, poněvadž městská rada jest kontrolována rozpočtovou komisí. A tu jsme si přáli, aby v tomto směru byla finanční komise volena, a v tom vidíme určitou vadu, která vnucuje nám do jisté míry nedůvěru, že vlastně má zde dohlédací úřad, tedy vyšší instance, zvoliti polovičku této finanční komise, a tento má jednati úplně nezávisle. To znamená: kdo měl zde při volbě polovice finanční komise rozhodovati? Ne voličstvo, nýbrž dohlédací úřad pod vlivem těch, kteří byli ze správy obce vysazeni, t. j. větší poplatníci.

V tom směru mohl dohlédací úřad, nedbaje náhledů a návrhů stran, voliti kohokoliv, a ten byl všemohoucí, ten zde rozhodoval a mohl protestovati. Žádali jsme dvoutřetinovou většinu finanční komise, která by byla volena zastupitelstvem a jednu třetinu aby volil dohlédací úřad. Jestliže zde v ústavním výboru proti tomu našemu návrhu byl odpor, my se přizpůsobujeme, ovšem s tou podmínkou, že bude přijat návrh, že volení druhé polovice finanční komise dohlédacím úřadem může se díti jen po vyslechnutí náhledů a přání politických stran.

Článek 19. má pro nás také určité směrnice, a přicházím k čl. 20.

My sociální demokraté spatřovali jsme v obci základní formu celé organisace společenské pro život kulturní, pro život hospodářský, pro život politický atd. a zejména byla obec pro nás vysoce důležitou organisací proto, poněvadž byla samosprávnou a mohla pouhým jednoduchým usnesením vtěliti v tak zvaný zákon přání a vůli voličstva, nabývající výrazu ve zvolených zástupcích, prostě samospráva, která má svou finanční moc a která může také rozhodovati o vysoce důležitých otázkách hospodářských, kulturních, politických atd. Proto náš boj, proto náš zápas o obec. Věděli jsme, že parlament jest namnoze akademickým místem, my jsme věděli, že usnášení o zákonech v parlamentě jest, jak se říká, trnitá cesta a zejména v rakouském parlamentě. Proto vítali jsme možnost, súčastniti se hospodářství a spolupracovati v hospodářství obecním, poněvadž viděli jsme pevně, že tam se dá velice mnoho činiti ve prospěch chudého pracujícího lidu a že není třeba, aby ty ohromné massy byly odkázány na milost parlamentu a zákonů státních. A já jsem vítal srdečně rád prohlášení ministra vnitra Švehly v poslední době, napsal jsem si jeho výrok, když prohlásil, že samospráva, založená na nejširší součinnosti všeho lidu, vykoná v budoucnosti veliké dílo obrodné. To jsou opravdu krásná slova. Ale nyní v článku 20. jest pravý opak toho. Z pravomoci obce berou se nejdůležitější věci, nejdůležitější obory obecní. Po vyjmutí těchto ustanovení, tedy věcného nákladu na školství obecné, policie bezpečnostní a polní, policie zdravotní a mravnostní, stavby a udržování silnic, správy chudinské a ústavů dobročinných zbudou obci velice nepatrné věci.

Zbude jí tak zv. policie čelední a v tom měla obec nejtěžší poslání. Co jest čelední řád, víme. Víme docela dobře, že tím jest urážena důstojnost člověka - dělníka, a zrušení čeledního řádu jest nejsvětější povinností sněmovny, našeho Národního shromáždění. Já považuji za nejpřednější povinnost zrušení knížek pracovních a čeledního řádu vůbec, poněvadž dělník jako dělník, pracovník kladivem jako pracovník perem, považuji je stejnou měrou za důstojné a poctivé. Ale tak, jako jest cejchován dělník zemědělský, to přesahuje všechnu kritiku. To není dělník, to není člověk, to není občan. To je prostě otrok, odkázaný na libovůli svého zaměstnavatele. Vždyť čelední řád, velectěné shromáždění, dává právo zaměstnavateli k tělesnému trestání svého dělníka. Znám nesmírně mnoho případů, že se zaměstnavatel dopustil přímo zločinného hrubého násilí tělesným ztrýzněním a ztýráním, že byl odsouzen na několik týdnů vězení. Máme Slánsko, Rakovnicko, Lounsko a jiné obvody. Jakým způsobem počínali si tam mnozí z pánů zaměstnavatelů proti čeledi? Vyzvedám zde tento požadavek přímo a přímo prosím, by celé Národní shromáždění sňalo tuto potupu s čel dobrých, poctivých pracovníků, dělníků zemědělských, dělníků a dělnic v domácnostech a postaralo se o nejrychlejší zrušení čeledního řádu.

Zůstává zde obci důležitá právomoc, rozhodovati o příslušenství k obci, tedy o právu domovském, a já současně v této chvíli prosím také, by pamatováno bylo na zrušení zákona ze dne 5. prosince 1896 č. 222., kterým dostává se příslušnosti a a jest přiznáváno domovské právo teprve tehdy, když o to jmenovaný žádal, tedy na výslovné požádání a teprve po 10 letech.

Osnova volebního řádu nám stanoví lhůty nejdelší, tříletí, že tedy každý nabude občanského práva, každý nabude práva spolurozhodovati ve státě a obcích v období 3 let, ale domovského práva nabude podle zákona z roku 1896 až po 10 letech. Navrhuji v tomto případě, aby změna zákona o domovském právu stala se v tom smyslu, by práva domovského mohl nabýti každý občan po uplynutí 2 let trvalého pobytu.

Současně zůstává obci vyhraženo právo tak zvaného článku 11.: rozhodovati o tom, kdo se smí v obci zdržovati, kdo je úhonný a kdo bez úhony.

Já jsem v poslední době, velectění pánové, byl nesmírně rozrušen. Vám jsou známy důsledky války, že ano? Loňského roku 7. května u nás na Kladně naše hornictvo manifestovalo proti odročení parlamentu. Naše dělnictvo manifestovalo za lepší výživu, manifestovalo proti zločinnému brakování a zločinnému rekvirování životních potřeb rakouskými centrálami u nás v Čechách. Prohlásilo 2denní stávku. V tom období 2denní stávky sebralo se a šlo ven zakoupiti si od rolníků obilí, případně mouku, brambory atd. Všude mezi pšenicí je koukol, a tu se stalo, že někteří nerozumní a neprozřetelní tam, kde jim byla mouka odepřena, prostě dožadovali se jí výkřikem. Z toho vzešlo soudní vyšetřování a toto soudní vyšetřování mělo za následek, že řada těchto dělníků dostala výpověď z obce, poněvadž považoval starosta a považovalo obecní představenstvo toto vyšetřování za úhonnost, za překročení ustanovení čl. 11. Uvažte! V této těžké době, kdy keťasové loupili miliony a miliardy z kapes nejchudšího lidu, kdy vlastně bylo přímo organisováno loupežnictví statků chudého pracujícího lidu, v tomto okamžiku a za těchto poměrů osmělují se ti, kteří byli keťasi, - pánové, to mohu pevně potvrditi, - kteří prodávali metrák pšenice za 600, 800 až 1200 K, ti si dovolili vypovídati dělníka z obce, proto, že proti němu bylo, zavedeno vyšetřovaní pro násilné vymáhání si kousku živobytí brambor a mouky. Zde je tedy náprava v celém směru důležita.

Ale my máme právě jednu obavu, kterou zde přenáším, ač jinak uvnitř souhlasíme a máme předpoklady, že stát bude lepší, blahovolnější a bude také uznalejší k potřebám nejširších vrstev lidových, a že nebude třeba tolik odkladů a tolik proseb, jako dříve, když se chtělo něco ve prospěch širokých vrstev pracujícího lidu učiniti.

Mám zde na mysli otázku bytovou. Velectění pánové! Kdybyste dnes, v této době, mohli tak nahlédnouti do poměrů u nás v Čechách! Neváhám říci, že jsou zde tisíce a tisíce rodin, které zítra budou vystěhovány na ulici. 8. února končí termín a 9. února bude velká řada obcí v ulicích míti vystěhovány své spoluobčany, kteří bojovali za republiku Československou, kteří byli ochotni bojovati dále, ale které nemilosrdné, nelidské srdce vlastníka domu, poněvadž mu nechtěli přidati na nájemném, neb z jiné příčiny vyhodilo prostě na ulici. Obce neměly příležitosti, otázku bytovou luštit v takových rozměrech, jak to bylo zákonem. Proto očekáváme, že zde záležitost tato bude luštěna daleko intensivněji a že stát bude k nejširším vrstvám potřebného obyvatelstva konati také svou povinnost. Otázka chudinství jest pro nás nesmírně důležitou. Já jsem onehdy řekl jsme zváni a považováni za národ nejvýš vzdělaný a kulturní. Můj názor je, že kultura je jen a kulturním národem může býti nazván jen ten národ, v jehož řadách není chudých, není žebráků a není zoufalců z hladu.

Ale národ, který ve svých řadách trpí tisíce a statisíce hladových, národ, který klidně se dívá, jak defilují tisíce a tisíce jeho spolubratří a spolusester nahých po ulici, který se dívá, jak tisíce a statisíce dětí zmírá hladem a nedostatkem výživy, ten národ nemá práva, aby zval se národem kulturním, národem, stojícím na nejvyšším stupni kultury. Chceme-li býti zářivým příkladem do budoucnosti, chceme-li opravdu, jak nám bylo řečeno naším milým presidentem Masarykem, sloužiti za vzor národům ostatním, pak musíme jíti, jak se říká, k srdci, pak musíme pracovat k tomu, aby nebylo mezi námi chudých, aby nebylo porobených, aby nebylo strádajících v žádném směru. Ze bychom toho dovésti nemohli, není pravda. Naše republika jest bohatá a žádný národ nevešel po revoluci do dalšího života tak bohatý, jako národ český. Naši agrárníci jsou plně zajištěni a v našich městech je milionů také dosti. Je třeba jenom lidského srdce, je třeba jenom dobré vůle, je třeba, jak se říká, jen toho vzájemného tepla, aby vykonáno bylo veliké dílo.

Budu snad míti v pozdější době příležitost, abych ukázal na všechno to, co chceme od obcí. My, sociální demokraté, chceme, aby obec byla opravdově útočištěm všech, aby byla v pravdě rodinou, kde každému jejímu členu dostává se všeho stejným dílem, kde každý člen rodiny se cítí šťastným a chce pracovat a působit k rozvoji a sesílení této své rodiny - domovské obce!

My tedy očekáváme, že v republice naší bude v tomto směru pracováno a v důsledku toho přikloňujeme se a budeme hlasovati pro § 20. v jeho znění s dodatkem "i širší sbory samosprávné" neboť jde nám o župy, poněvadž máme za to, že i župní zřízení bude mít určitou právomoc, která bude zasahovati v obor působnosti obce, a že odtud budeme moci také určité výhody pro obec získati. Neponecháváme jen vládě právomoc, rozhodovati o těch 5 oborech obecní působnosti, nýbrž žádáme, aby též širší sbory samosprávné měly v tomto ohledu možnost působiti a pracovati.

Poněvadž čas mně vyměřený již uplynul, končím a pravím ještě jen: Jest nutno působiti také ke změně finanční soustavy, poněvadž přirážkový systém, jak všeobecně je uznáno, je nespravedlivý a neodpovídá duchu doby. Jest nanejvýše důležito, vzíti v úvahu vzestupnou daň z příjmu, která může zasahovati kruhy nejširší. Jde jen o to, aby zrušeny byly co nejvíce daně nepřímé a aby celé hospodářství vedeno bylo na podkladě čisté spravedlnosti.

Jménem svých druhů a družek s důvěrou pohlížím k velikému dílu, které se blíží ke svému ukončení. Jak první oddíl, volební řád, tak i druhý oddíl, zřízení obecní, vzbuzuje u nás důvěru, vzbuzuje u nás víru v lepší budoucnost, vzbuzuje v nás víru, že bude možno rukou nedílnou a společnou pracovati na velkém díle, na moci a síle československé republiky, na lepší a svobodnější existenci pracujícího lidu československého! (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu dále není nikdo již přihlášen. Debata jest skončena. Uděluji závěrečné slovo p. zpravodaji.

Zpravodaj posl. dr. Brabec: Velectěné dámy a pánové!

Dříve nežli odpovím na vývody pana řečníka, dovoluji se ještě vyjádřiti k návrhu pana kol. dra Mazance. Návrh ten v ústavním výboru nebyl akceptován a sice týká se ustanovení § 14. odstavce 3., §§ 21. a 23.

V § 14. odstavec 3. žádá se v návrhu, aby bylo vedle slova "právo" uvedeno též "a povinnost", "finanční komise má právo a povinnost kontrolovat atd."

Velectění, to je věc se stanoviska veřejnoprávního zbytečná. Když nějaký veřejnoprávní institut má právo, poněvadž je to důvod veřejného práva, má také povinnost, to své právo vykonávat, a bylo by skutečně jakýmsi zbytečným rozšiřováním dikce zákona, kdybychom to všude uváděli. Mimo to by se arciť mohlo stát, že by se něco mohlo dedukovat v těch případech, kde to uvedeno není. Že pak by se řeklo: Tam to stojí: "právo a povinnost"; kde to nestojí, tam snad to povinností není. Tedy, prosím, z té opatrnosti zákonodárné dikce nemohl ústavní výbor na návrh přistoupiti.

Dále pro § 21. je navrženo, aby k provedení změn dle § 20. zamýšlených vydány byly zákony zvláštní nejdéle do doby, kdy převezmou správu obcí dle nového volebního řádu do obcí volená obecní zastupitelstva. To jest arciť myšlenka, s kterou, myslím, že bychom souhlasili všichni. Ale není možno, aby vláda nějaký specielní zákon důkladně propracovaný do té krátké doby, nežli se dle nového volebního řádu zastupitelstva ujmou správy obcí, vypracovala, anebo snad, jak se zde zamýšlelo, docela byl projednán. To je naprosto vyloučeno.

I ta lhůta, velectění, která se dává vládě, jednoroční, jest velmi krátká, přemýšlíme-li, jak hluboko budou tyto specielní zákony zasahovati do obecních zřízení a jak důležitých materií zákonodárných se budou dotýkati. Jenom, pánové, připomínám chudinství a školství. Již tyto dva obory jistě mluví tak jasnou mluvou, že to bude úkol neobyčejně těžký. My nemůžeme tudíž při těch nejlepších intencích tuto lhůtu vládě zkracovati a vlastně činiti nějaké zákonné ustanovení, které by skutečně bylo naprosto neproveditelné, naprosto ilusorní.

Konečně, pokud jde o § 22, nepřistoupil ústavní výbor na změnu citace, § 14., odst. 3.-5. místo citace § 14. odst. 4., poněvadž v odst. 4. se jedná o osobní zodpovědnost členů komise, v odst. 3. se jedná o finanční komisi jakožto právnické osobě, a tu dobře není možno podrobiti tu právnickou osobu nějakým trestům, tedy postačí ta citace, která je ústavním výborem navržena.