Následuje pak v §u 5tém
a v následujících řada ustanovení,
které označuji jako velmi dobrá. Jsou tu
předpisy, podle kterých z jednání
a usnášení zastupitelstev, rad a komisí
mají býti vyloučeni ti, kterým jde
o zvláštní osobní, ať soukromý
neb veřejný zájem jejich, nebo jejich příbuzných
atd., jakož i řada podrobných ustanovení
o tom, kdo jest z usnášení a jednání
obecních zastupitelstev vyloučen.
Jest to, vážené
shromáždění, velký pokrok naproti
předpisům dosavadním. Stačí
jenom, abychom si uvědomili, jaké nepořádky,
jaké podvody přímo, jaké strašné
hospodářství v našich obcích
se praktikovalo ohledně dodávek, jak řádil
v obcích našich tak zv. nepotismus, že nemluvilo
se bez příčiny o tom, kterak peníze
poplatnictva plynou do kapes těch různých
funkcionářů obecních atd. Nechci o
těch věcech dlouho mluviti. Vy všichni víte,
že ustanovení tato jsou odůvodněna skutečným
vývojem a těmi všemi případy,
kterých jsme byli za dlouhé naší samosprávy
svědky. Skoro bychom mohli říci, že
pravdivou je anekdota, která se vypravuje o jistém
také obecním zastupitelstvu. V jedné takové
vsi seděli v hospodě večer zástupci
obce od starosty počínaje a přišel mezi
ně obecní zřízenec, slouha nebo ponocný.
Starosta mu povídá: "Co vy tady chcete, jděte
raděj konat svou povinnost!" A ten milý zřízenec
obecní na to odpoví: "Ale kdo by kradl, vždyť
jste tady všichni!" Tedy tak skoro to vypadá
někde v našich obcích a je opravdu potřebí
pořádného koštěte, aby tyto nepořádky,
tyto zlořády v našich obcích vymizely
nadobro.
Za války se, vážené
shromáždění, tyto poměry nikterak
nezlepšily, naopak přistoupily k tomu ještě
další nepořádky. Víte, jak bylo
s aprovisací a jak často si stěžovali
obecní příslušníci na to, že
nedostává se jim toho přídělu
jako ostatním, kteří mají přistup
k obecním zdrojům. Tedy protekce vládla,
vládlo přímo organisované lupičství.
U nás byly živly zištné, kterým
se v jejich řádění nikterak nepřekáželo.
To, doufám, nyní přestane a budou poměry
v budoucnosti zcela jiné.
My doufáme v to již proto,
že na základě právě přijatého
nového volebního řádu do obcí
rozšíří se značně volební
právo a do obcí dostanou se živly nové,
o nichž jsme přesvědčeni, že každému
takovému nespravedlivému a zlomyslnému hospodaření
v obcích učiní konec. Ale jsme si také
dobře vědomi toho, že mnoho záležeti
bude na výchově našeho lidu. Když práva,
tedy také povinnosti! Lid musí býti k těm
povinnostem vychován, nestačí, dáti
jen práva a pak se o tu výchovu nestarati. Bude
zejména záležeti na těch činitelích,
kteří budou míti vliv v obcích, aby
v tomto směru nezapomínali pracovat, aby naše
obce vyspěly skutečně v takovou podporu veřejnoprávní
nebo politické mravnosti, aby byly naše obce skutečně
pevným základem naší lepší
budoucnosti.
Pan referent při volením
řádu do obcí dr. Meissner zmínil
se o tom, že máme zákony psané a nepsané,
zákony nepsané pak že jsou kolikrát
důležitější ještě,
než zákony psané, je však nutno, by u
nás zavládl zcela jiný duch a zejména
v obcích, tam, kde lidé se poměrně
nejlépe znají, kde není politické
strannictví ještě tak silně zakořeněno,
kde jest možno o otázkách každodenních
a o důležitých zájmech všech příslušníků
obecních jednati mezi různými stranami, kde
to strannictví, ten strannický dogmatismus, abych
tak řekl, a to anatematisování - jak zde
bylo řečeno jedním řečníkem
v debatě - ještě tak daleko nevyspělo,
aby ohrožovalo veškeren styk mezi obyvatelstvem obcí,
že právě tam je nutno, aby obce staly se jaksi
předbojníkem lepšího vzájemného
života společenského, aby v obcích pěstovala
se vzájemná úcta a vzájemná
láska mezi lidmi a aby také dovedli v obcích
osvědčovati tolik snášenlivosti vzájemné,
kolik jest potřebí ku spokojenému a radostnému
spolužití. Já pevně doufám, že
obce naše v tom směru nezklamou, již dnes je
možno právě v takových malých
obcích docela jinak žíti než v obcích,
kde tím přílišným strannictvím
byly poměry namnoze otráveny a rozeštvány.
Musím - ačkoliv nerad
tak činím - přece zmíniti se o věci,
o které jsem se již jednou zmínil s tohoto
místa a kterou bych rád již měl jednou
na vždy zprovozenu se světa. Jest to otázka,
jak se zde již několikráte naznačilo...,
(Hluk. Předseda zvoní.) otázka toho,
řeknu přímo, terroru, který se provádí
namnoze nepřípustným způsobem. Zmínil
jsem se ve své poslední řeči o tom,
že v Budějovicích byly propuštěny
dvě dělnice naše jedině z toho důvodu,
že jsou organisovány ve sdružení křesťansko-sociálním.
Dostal jsem minulý týden zprávu novou, že
přes všechny kroky, které byly v té
věci učiněny, věc dosud vyřízena
není a že naopak jedna z těchto dělnic,
která žádala o podporu pro nezaměstnanost
a onemocněla, dostala podporu a od firmy zároveň
potvrzení tohoto znění: "Potvrzujeme,
že dne 13. prosince m. r. na výslovnou žádost
výboru organisovaných dělníků
našeho podniku musila býti Anna Kukačková
propuštěna a odbírala tato v poslední
době 50 K za pět dnů." To se stalo v
továrně Hardtmuthově v Budějovicích.
Takovým způsobem se má řešiti
u nás otázka nezaměstnanosti, takovým
způsobem tedy se má řešiti otázka
péče o tyto dělnice, které jsou odkázány
na práci, pracovati chtějí, kterým
se však práce vezme, které se z práce
vyhodí a kterým se pak dává podpora
pro nezaměstnanost. Stejný případ
stal se v Plzni - zdá se, že v tom je systém,
který přece jednou musí býti zlomen,
poněvadž není možno, aby takovým
terrorisováním se prováděl přímý
nátlak na členy jiných organisací,
kteří se nehlásí ke straně
sociálně-demokratické, anebo české
socialistické, aby takovým způsobem byli
pak donucováni přestupovati do organisací
jiných - zrovna tak děje se v závodech Škodových
a dostal jsem právě včera zprávu,
že tam začínají se propouštěti
dělníci, kteří nejsou organisováni
ve straně sociálně-demokratické anebo
v české socialistické.
Ve Škodových závodech,
jak bylo usneseno v ředitelství, mají býti
dělníci propouštěni, pokud není
potřebí, aby závody v těch rozměrech
se provozovaly, jako se provozovaly v době války.
Dělníci mají býti propouštěni
dle následující normy: na prvním místě
ženy, na druhém místě ti, kdo byli za
války tam komandováni, na třetím místě
ti, kteří byli přijati v letech válečných,
tedy v letech 1914 až 1918, konečně na posledním
místě neodborníci. To se však neděje,
naopak činí se pokusy o to, aby byli propouštěni
dělníci, třeba pracovali řadu let,
třeba starší dělníci domácí,
kteří pracovali ve Škodových závodech,
jen z toho důvodu, že přihlásili se
k odborové organisaci křesťansko-sociální.
My takové zjevy budeme neustále zde pranýřovati,
ale to nestačí, my si nedáme líbiti,
aby takovým násilnickým způsobem se
jednalo se členy, kteří jsou organisováni
ve straně křesťansko-sociální,
pokud se týče v odborových organisacích
křesťansko-sociální strany.
Přistupuji k dalším
ustanovením této novelly obecního zřízení
a zejména ustanovením, která jsou velice
důležitá, o kterých již zde také
byla řeč. Jest to otázka finančních
komisí. Bylo zde od jednoho z pánů předřečníků
ukázáno na to, že tyto finanční
komise nejsou na místě, že mají za úkol
spíše kontrolovati obecní hospodářství
a že tímto zřízením finanční
komise obecní zastupitelstvo jest postaveno pod jakousi
kuratelu. Já nesdílím tohoto názoru,
naopak myslím, že není nikde na škodu,
když jest prováděna skutečně
kontrola, když jest finanční kontrola prováděna
co nejpřísněji, a když jest, jak se
to v tomto případě děje, tato kontrola
postavena na základ pokud možno široký.
Finanční komise rozšiřují
působnost občanstva v této důležité
otázce, otázce zejména finanční,
v těch oborech, kde se jedná o nové náklady,
na nečleny obecního zastupitelstva s jedné
strany a s druhé strany na odborníky. Myslím,
že proti takovému rozšíření
kontroly našeho hospodaření obecního
nemůže býti se žádné strany
námitek. Ale co bych si v té věci přál,
bylo by, aby tyto komise, když mají taková
práva a když na nich do jisté míry závisí
projednávaní těchto finančních
otázek v obecním zastupitelstvu, aby tyto komise
také byly pod jakousi, řekl bych, sankcí,
aby jejich právům na druhé straně
odpovídaly také povinnosti. A proto jsem si dovolil
podati návrh doplňující k tomuto ustanovení,
respektive k ustanovení paragrafu 22., kde se právě
jedná o trestní sankci ustanovení předcházejících,
aby také členové těchto finančních
komisí byli pod tuto trestní sankci postaveni.
Myslím, když se členům
finanční komise dává na jedné
straně takové právo, že mohou celé
hospodářství obecní kontrolovati,
že je také povinností jejich, aby tuto svoji
funkci konali svědomitě a přesně,
a že není žádné námitky,
aby členové těchto finančních
komisí také eventuelně podléhali trestní
sankci jako členové obecního zastupitelstva
a jako členové obecních rad a těch
ostatních komisí.
Přistupuji k otázce
respektive k ustanovení, které jest, řekl
bych, tak skoro z té celé novelly nejdůležitější.
Je to ustanovení paragrafu 20., kterým má
státní správa převzíti určité
obory obecní působnosti, a to: věcný
náklad na školství obecné, potom policii
bezpečnostní a polní, policii zdravotní
a mravnostní, stavbu a udržování silnic,
správu chudinskou a ústavy dobročinné.
Vážené shromáždění!
Jsou určité obavy se stanoviska autonomie proti
takovémuto rozšiřování státní
kompetence na úkor obecního hospodaření.
Sdílím plně tyto obavy a myslím, že
také při projednávání těchto
specielních zákonů, které budou podle
paragrafu 21. ku provedení těchto změn v
paragrafu 20. naznačených, postupem času
sankcionovány a provedeny, bude možno ještě
upraviti celý tento komplex otázek tak, aby autonomie
obecní, eventuelně autonomie okresní a autonomie
zemská tím nikterak netrpěly. Byly zde, vážené
shromáždění, uváděny jisté
obavy i se strany socialistické proti tomuto jaksi přílišnému
rozšiřování kompetence státní
správy, nebo zasahování státní
správy do kompetence obecní. Já v tom vidím
jenom dobrou předzvěsť do budoucnosti, že
naše úprava samosprávy, až dojde k tomu
skutečně velikému dílu uzákonění
naší samosprávy, nebude tak macešsky odbývána,
jak by se zdálo podle některých výroků
zde pronesených.
Nesmíme zapomínati,
že není úkolem naším samosprávu
rušiti, my musíme uznati plně, co samospráva
pro nás, pro náš národní život,
pro naše probuzení a uvědomění
národní vykonala, my musíme si býti
plně vědomi toho, že jsme od roku 1848, kdy
v celo takřka našich ústavních bojů
byla položena věta, že základem svobodného
státu jest svobodná obec, že od té doby
boj o obec byl naším heslem, za kterým pracovali
všichni naši politikové, poněvadž
viděli v tom jedinou záchranu a ochranu naší
samosprávy a našeho národního života
před státní omnipotencí a před
státním absolutismem.
Můžeme říci,
že ten boj náš byl bojem o obec mezi národem
a státem; samospráva obecní byla naší
oporou. Ten dualismus státní správy a samosprávy
obecní ten byl naší národní věci
vždy k duhu, poněvadž my jsme právě
dovedli v naší samosprávě vybudovati
něco, co musilo býti také respektováno
i starým státem rakouským, našim snahám
jinak nepřátelským.
Pánové! Tohoto rozporu
dnes nebude, myslím. Dnes nebude boj o obec veden s tohoto
hlediska, aby obec byla oporou národu bojujícímu
za svá práva proti státu, který je
potlačuje a snižuje. Dnes toho boje nebude. Ale, vážené
shromáždění, bude zde možná
jiný boj, možná že boj bude mezi stranami
a třídami naší společnosti. I
v tomto boji doufám, že naše samospráva
se velmi dobře osvědčí a že i
zde přispěje k zmírnění boje
a k spravedlivému vyřízení těchto
zápasů.
Všechny naše snahy samosprávné
nesly se ne k odstranění samosprávy, ale
jenom k tomu, aby naše samospráva byla ozdravena,
aby byla postavena na zdravý základ a kompetence
její pokud možno rozšířena. A nejenom
to, ale také zatím nesly se naše snahy, aby
státní správa resp. samospráva byla
pokud možno v rukou laických, aby také státní
správa podle vzoru samosprávy byla doplňována
laickými živly a tak aby byl překlenován
spor mezi autonomií a mezi státní správou
resp. mezi státem. U nás mělo se tak stát
návrhem krajského zřízení za
starého režimu, ale jak jste viděli, byly to
u nás v Rakousku vždycky velmi těžké
problémy, kterými jsme hnout nemohli, poněvadž
stát nechtěl nikde připustiti samosprávu
tak, jak jsme si přáli.
Bude, vážené shromáždění,
jak jsem řekl, úkolem obcí, aby se v tomto
boji, který snad nastane mezi třídami a stavy
společenskými (Hluk, předseda zvoní)
toto ostří boje, toto ostří zbraní
otupovalo, aby se boje ty vyvíjely pokud možno v tomto
malém styku, v tomto malém území obcí
a aby tam také děly se vážné
pokusy o vyrovnávání protiv a aby tak obec
naše stala se skutečně základem lepší
naší budoucnosti. Stejně jako si přejeme,
aby obecní samospráva byla státem respektována,
tak budeme, až přijde k tomu doba, také pevně
státi na obraně naší samosprávy
zemské. Tak, jako to již dnes prohlašují
naši Slováci, kteří nechtějí
si dáti vzíti svoji samosprávu zemskou a
- jak jsem přesvědčen - také Moravané
si jí vzíti nedají, tak myslím, že
samospráva zemská bude správním a
spravedlivým doplněním obecní a okresní
samosprávy naší.
Považuji za důležito,
aby tyto věci, o kterých v §u 20. je řeč,
které má tedy převzíti státní
správa, aby byly jaksi, pokud budou převzaty, do
junktim uvedeny s právě uskutečněnou
předlohou volebního řádu do obcí.
V § 21. stojí ustanovení, že ku provedení
změn podle §u 20. zamýšlených předloží
vláda do jednoho roku osnovy zvláštních
podrobných zákonů.
Dovoluji si k tomuto § 21. navrhovati
změnu, která by vyznačovala toto junktim
mezi obecní novellou a mezi volebním řádem
do obcí, aby totiž § 21. zněl takto:
"K provedení změn
podle § 20 zamýšlených předloží
vláda osnovu zvláštních podrobných
zákonů, a sice nejdéle do doby, kdy převezmou
správu obcí dle nového volebního řádu
do obcí volená obecní zastupitelstva."
Myslím, že tím
bude vyhověno také požadavku, aby tyto zákony
byly provedeny co nejdříve a aby jaksi byly rozplašeny
obavy, které namnoze ještě zde jsou, z toho
důvodu, že novým volebním řádem
do obcí mohou nastati poměry, kterých neznáme,
že jdeme zde jaksi do tmy, že nevíme, jakým
způsobem potom budou ta obecní zastupitelstva složena
a že tedy jest tu jakéhosi korrektivu potřebí,
aby nenastaly tady snad překotné změny a
snahy, které by pak mohly vésti k neblahým
důsledkům. (Tak jest!)
Tím, vážené
shromáždění, končím. Chci
ještě jen zdůrazniti, že příští
úkoly samosprávy, jak obecní, tak okresní,
tak zemské, považuji za velmi důležité
a za existenční otázku našeho státu
i našeho národa, a přeji si jen, aby obecní
samospráva byla ozdravena, posílena a osamostatněna,
tak aby se stala pevným a zdravým základem
lepšího našeho politického a sociálního
života. (Výborně! Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Byl mi podán tento návrh
JUDra Antonína Kloudy a spol. k projednávanému
zákonu o částečné změně
obecních zřízení a městských
statutů:
"§§ 14. až 19.
buďtež ze zákona vypuštěny."
Návrh tento jest opatřen
dostatečným počtem podpisů.
Jest předmětem jednání.
Povšechná rozprava
jest vyčerpána.
Uděluji závěrečné
slovo p. zpravodaji dru Brabcovi.
Zpravodaj posl. dr. Brabec:
Slavné Národní shromáždění!
S povděkem mohu konstatovat,
že páni řečníci v povšechné
rozpravě celkem přistoupili na stanovisko, že
jde tu o jistý pokrok zákonodárství,
pokud se týče oboru samosprávného,
že zákon snaží se v mnohém směru,
napravit a doplnit.
Ovšem proti vývodům
jednoho z pp. řečníků, který
se vyjádřil v tom směru, že novela kazí
radost z volebního řádu, že dar lidu
volebním řádem poskytovaný, se novelou
částečně zase bere zpět, dovoluji
si upozornit, že takové nazírání
by bylo nespravedlivým omylem. Nic se zde nechce brát
lidu, co se mu zákonem o volebním řádu
dalo, naopak, novela znamená v různých směrech
skutečný pokrok. Dovoluji si zde zejména
upozorniti na snahu, očistiti hospodářství
obcí od veškerých vlivů interessovaných,
kterážto snaha došla výrazu zejména
v §§ 5. a 6. Dále si dovoluji upozorniti, že
řízení ve sborech samosprávných
má býti provedeno obdobnějším
způsobem, zejména v obcích venkovských,
než se to dálo, protože v návrhu zákona
se ustanovuje, aby odborní úředníci
vedoucí byli přítomni schůzím,
aby se nemohlo díti - jak na to byly stížnosti,
že buď starostové nebo jednotliví vynikající
funkcionáři správy vylučovali odborné
úředníky z účastenství
na schůzích a tím způsobem arciť
docilovali usnášení se sborů bez odborného
dobrozdání ve smyslu tendenčním. Tedy
to je, velectění pánové, nepopíratelný
pokrok do budoucnosti. Rovněž tak jsou doplňovány
návrhem zákona předpisy o stížnostech.
Arciť není to žádná věc
principielní, ale je to věc důležitá,
poněvadž se tady dává stranám
lépe upravené právo stížnosti,
ustanovují se určité lhůty, odstraňují
se nejistoty, které dosavadní zákon vykazoval.
Druhý oddíl návrhu
zákona snaží se kontrolu na hospodářství
obecní prohloubiti návrhem o finančních
komisích. Zajisté jest to institut nový,
nevyzkoušený, ale ta snaha je tu nepopíratelná,
dává se zde kontrola také pomocí občanstva
mimo zastupitelstvo alespoň částečná,
ačkoliv zcela opatrně druhá polovice komise
se ponechává členům zastupitelstva,
přikazuje se tu účast odborných sil
účetních, finančních atd.,
tedy je tu vidět snahu, prohloubiti kontrolu nad obecním
hospodářstvím a působiti preventivně
proti možným zbytečným vydáním.
Mimo to je zde zřejmě vyslovena důležitá
zásada, proti které zajisté velmi často
se zhřešilo v dosavadních obecních správách,
že totiž žádné vydání
nemá býti povolováno bez úhrady.
To je, velectění pánové,
princip, který by se zdál samozřejmým,
ale proti kterému se tolik hřešilo, že
mnohá a většina hospodářství
obecních právě porušováním
tohoto principu jest dnes v naprostém rozkladu. A jistě,
jestli..... (Posl. Kouša: Praha!) těch případů
je, velectění pánové, i mimo Prahu
dost a dost, všude. Já nedávám vinu
za tyto zjevy jenom snad zastupitelstvům dotyčným.
To není vina jednotlivců, to je vina všech
poměrů, to je vina zejména nedostatečné
finanční base, velikého rozvoje moderních
požadavků, pro které obec jakožto místní
správa je jistě povolána, aby jim vyhovovala,
pro které však se obcím nedávaly prostředky.