Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Člen Nár. shr. Sís: Slavné Národní shromáždění!

Dovolte, abych odůvodnil návrh, který jsem jménem našeho klubu podal, ve kterém vyslovujeme se proti systému, jaký jest navržen pro volby obecní ústavním výborem, proti systému hlasování listinného, a to listinami závaznými. A při té věci abych reagoval na vývody pana referenta, který odůvodňoval návrh závazných listin. Není pochybnosti, že v této časti volební reformy spočívá celé její jádro. Že zde jest jádro celého systému, na jaký volební právo do obcí bude postaveno. Návrh ústavního výboru navrhuje volení listinami tak, že politické strany, skupiny politické anebo obecní stanoví si svoji kandidátní listinu, tato kandidátní listina - jen tato a žádná jiná - může býti voliči volena, nesmí býti na ní škrtáno, nesmí býti žádným způsobem měněna, nesmí býti doplněna. Zavádí se zde tedy jistý způsob volby, který odnímá voliči možnost přímého výběru kandidátů.

Vzácné Národní shromáždění! Princip demokratického volebního řádu vždy skládal se ze čtyř zásadních prvků. Byla to všeobecnost, rovnost, tajnost a přímost. Avšak princip, který ústavní výbor podává, jednu z těch velice důležitých složek, na kterých demokracie vždy stála, odmítá. Zavádí místo přímého hlasovacího práva právo nepřímé. Demokracie byla vždy odpůrcem nepřímého hlasovacího práva, i když pro ně různí navrhovatelé mnohé důvody uváděli. I ony důvody, které uváděl pan referent, že při nepřímém volebním právu jest možný lepší výběr kandidátů, že vyjdou kandidáti jakousi filtrací již jedním sborem a tím sborem v daném případě jsou výkonné výbory stran anebo volební výbory skupin v obcích. Při tomto principu odnímá se voliči vůbec veškeré právo individuálního výběru, právo, aby uvažoval o kvalitě kandidátů jednotlivých, aby nemusil voliti celé kandidátní listiny, nýbrž aby mohl si z různých kandidátních listin vybrati, koho chce.

Při volbách nejedná se jen o voliče, kteří jsou organisováni v politických stranách. Kdyby byli všichni voličové organisováni ve stranách, kdyby se důsledně a logicky šlo k tomu, aby byl každý povinně politicky organisován (Posl. Vaněk: Pak by nebylo volební povinnosti!) ..., aby prostě každý byl zapsán povinně v katastrech určitých stran, v tom případě, když jest současně volební povinnost, mohlo by býti logicky také i takové hlasování, poněvadž skutečně většina voličů anebo i všichni voliči by šli s vyjasněnými anebo přijatými určitými principy.

Ale my, ovšem jmenovitě dnes, stojíme úplně v jakémsi temnu. Přicházejí noví voličové, kteří nikdy nevolili, zavádíme volební povinnost od 21. roku, připouštíme k hlasování ženy a tu my od nich žádáme, (Posl. Vaněk: K té volební povinnosti ženeme ženy!), aby prostě rozhodli se pro určitý princip, aby prostě se rozhodli, zda-li souhlasí s tím principem té politické strany, aniž bychom mohli předpokládati u nich politickou výchovu, aniž bychom jim dali možnost k této politické výchově. Má se zde posatvit volba nikoliv na výběr osob, nikoliv na rozhodování o schopnosti a kvalifikaci, nýbrž na stanovisko principu. A tu dovolte, abych řekl, že principy samy o sobě neznačí mnoho v praktickém životě, jestliže za námi nestojí naprosto určité a pevné osoby. Pan referent je příslušníkem strany sociálně-demokratické a dovolte, abych právě na této straně ukázal, jak naprosto nic neznačí princip, jestliže jest opuštěn stranami. Vzpomeňme si, jaký byl program a jaké bylo celé heslo a směr sociální demokracie před válkou v otázce militarismu, jakým způsobem hlásala sociální demokracie před válkou svůj poměr k militarismu, co říkala při každé příležitosti, když se jednalo o to, že se mají zvyšovati militaristické výdaje, když se myslilo, že by mohlo dojíti k válce. Říkali prostě: My sociální demokraté toho nepřipustíme, miliony proletariátu podají si ruce přes hranice a nepřipustí žádné války. To byl princip, který sociální demokracie měla a, pánové, opustila sociální demokracie tento princip jako strana? Neopustila tohoto principu sociálně demokratická strana, ale opustily ho vedoucí osoby, ty osoby se daly do služeb militarismu v Německu a Rakousku, daly se do služeb imperialismu do takové míry, že ne my, ale jejich příslušník byl nucen proti tomu protestovati. (Posl. Vaněk: O tom rozhodnou příslušníci strany a ne vy!) O tom rozhoduje každý, kdo má mozek, o tom rozhoduje každý, jestli nějaká strana princip jenom hlásá anebo jestli ho také koná. (Nepokoj a výkřiky.) Jestliže chcete hlásati jen principy, abyste je nekonali, pak prosím, je nehlásejte, pak řekněte upřímně: My tu hlásáme principy a utíkáme od nich. (Odpor. Posl. Vaněk: Myslím, že u nás bychom zůstali obhájeni, ale vy jste je porušovali a spojili jste se s nepřáteli sociální demokracie! Když my vám také budem sekcírovat vaše principy, najdeme tam také hromadu odporů!)

Nemám nic proti tomu, budete-li sekcírovati naši stranu. Já jen tolik konstatuji, že principy samy nerozhodují, že to prostě musejí býti osoby, které za tím principem stojí (Posl. Vaněk: Co dělali vaši purkmistři? To byli vaši vůdcové!) Já neobhajuji purkmistrů, já neobhajuji těch, kteří v naší straně něco špatného dělali, neobhajuji správy Prahy, poněvadž jsem v době války byl práve z těch, kteří proti těmto lidem šli. (Posl. Kouša: To je pravda!)

Vážené shromáždění, račte odpustiti, jestli jsem uvedl jen příklady, týkající se sociálně-demokratické strany, ale jestli se domníváte, že to je snad něco proti sociální demokracii, pak by to bylo nepochopen. Tvrdím, že sociální demokracie jako strana stojí na těch principech, které vždy měla, ale že nezáleží jen na tom, jaké principy hlásá, nýbrž jaké v určité době osoby stranu vedou. Já jsem pouze tvrdil, že ty osoby, které v Německu stranu vedly, že ty osoby upustily od těch principů a za nimi šli sociální demokraté rakouští. (Hlasy: Nyní je vám Scheidemann dobrý!) Račte dovoliti, jestli vám uvedu citát osoby, při jejíž jméně vždy tleskáte v parlamentě, když vám uvedu citát z plaidoyeru dra Bedřicha Adlera: Co řekl, když atentát spáchal? Řekl, že to bylo namířeno jen proti vojenskému absolutismu, jen proti Stürgkhovi? On ovšem prohlásil, že to bylo namířeno proti vojenskému absolutismu, který v Rakousku vládl, ale současně také proti politice sociální demokracie. Adler dovozoval, že chtěl straně vrátiti morálku, že chtěl, aby se strana vrátila ke svým zásadám a setrvala na svých zásadách. (Hlasy: Atentáty jsou vám evangeliem! Bohužel, vy nemáte žádného Bedřicha Adlera! Vždyť vaši lidé šli společně s těmi sociálními demokraty!)

A my, slavné shromáždění, my jsme se všech těch lidí zbavili, kteří šli ve společném postupu se sociální demokracií. (Hlasy: To byste se musili. zbaviti 99 %! Zase vás bolí naše hlava! Starejte se o sebe! Různé výkřiku a nepokoj.)

Vzácné shromáždění! Mne nebolí vaše hlava. Já jen chci dokazovati na straně sociálně-demokratické, poněvadž referent je z jejich řad, že jest zcela nemožno složiti kandidátní listinu sociálně-demokratickou, aby byla jednotná, aby na ní byli lidé, kteří stojí na stejném stanovisku. (Odpor.) Vy sami všichni dobře víte, že právě dnes ve vaší straně takovou jednotnou kandidátní listinu složiti by bylo nemožno. (Hlasy: Buďte rád, že ji složíte u vás!)

Já to argumentuji na vás, poněvadž mám k tomu také právo. (Posl. Aust: Pane kolego, meťte před svým prahem!) Vy jste pane kolego, z Kladna. V Kladně výkonný výbor sociálně-demokratické strany projevil se ve svém usnesení lidu způsobem, že ze strany sociálně-demokratické nejsou vyloučeny živly nedostatečně socialistické, že jsou tam přijímány živly nacionalistické a revisionistické, tak že tam tedy také mohou býti živly komunistické. Račte potom sestavovati kandidátní listinu (Hlas: To je přece naší starostí! Nesestavujte naše kandidátní listiny!) a říci, že je to stejnorodá listina! (Posl. Johanis: Co jste dělal, když jste byl ve vinohradské nemocnici ve válce?)

Místopředseda Konečný (zvoní): Nevyrušujte řečníka!

Posl. Sís (pokračuje): Co jsem já dělal ve vinohradské nemocnici, o tom by se mohl vysloviti jeden muž, který je v tomto Národním shromáždění, který věděl, co jsem tam dělal. (Hlas: Každý takové strýčky neměl jako vy!) Neměl jsem žádných strýčků! Že jsem tam přijímal lidi, s nimiž se stýkati bylo nebezpečno, že jsem tam vyřizoval věci, jejichž vyřizování bylo velice nebezpečno. To prosím, byste se musili obrátiti na jinou adresu! Ale opravdu nevím, co to má činiti s principem (Výkřiky) volebního řádu, poněvadž to se týká jiné otázky, která, doufám, jiným způsobem bude rozřešena. (Posl. Johanis: Kdo má máslo na hlavě, nemá chodit na slunce!) Domnívám se, že pan Johanis mne chce vyprovokovati k jedné věci: abych dokázal, jak ještě v jiném směru jest možno, aby osoby, prohřeší-li se proti zásadám strany ne pouze politickým, nýbrž i, řekl bych, vnitřním, osobním a když tyto osoby ocitnou se na kandidátní listině s jinými, že jest potom věcí opravdu neobyčejně obtížnou voliti kandidátní listiny, nemáme-li práva vybírati si z nich.

Pánové, račte poslechnouti následující dopis:

"Ct. místodržitelství pro král. České v Praze! Představenstvo okresní nemoc. pokladny v Praze ve schůzi své dne 22. listopadu 1916 slavnostně projevilo svůj nelíčený bol nad úmrtím J. V. cís. a krále Františka Josefa I. a vzpomělo ústy svého starosty zejména jeho velikých zásluh o veřejná práva a zajištění nejnižšího lidu. (Hluk, předseda zvoní.) V paměti toho, že pod blahovolnou vládou Jeho Veličenstva prošel (Hluk) český lid od roboty k hospodářské nezávislosti a dělnictvo řemeslné dosáhlo spolu s rozkvětem průmyslu (Hluk, výkřiky.)...

Předseda: Slovo má p. kol. Sís.

Posl. Sís (pokračuje): ...dokonce blahobytu i (Výkřiky proti soc. demokratům) sociálně pojišťovacími zákony zajištění své existence; v paměti toho, že bezprávnost nejnižších vrstev proměněna v době té v občanskou rovnost a zejména, že českému lidu umožněno, zdvihnouti se z naprostého zapomenutí do řady kulturních národů, stojí představenstvo okr. nemoc. pokladny v Praze v řadě všeho lidu u rakve svého Nejvyššího vládce zdrceno. (Potlesk.) Historie doby Jeho Veličenstva cís. a krále Františka Josefa zajisté týmž směrem cení a potvrdí budoucím generacím zářivou vzpomínku na jeho v pravdě oteckou lásku k lidu a blahoplodný běh jeho vlády. (Hlučný potlesk.)

(Výborně! Bouřlivý potlesk.)

Vzácné shromáždění! Tento dopis... (Posl. Brodecký: Když jsme do toho bili my, tedy v Nár. Listech jste je brali v ochranu!) Proto jsme z Nár. Listů vykázali všecko to, co tam v té době války bylo. (Výborně! Potlesk.)

Vzácné shromáždění! Já tuto okolnost uvádím jenom z jednoho důvodu: abych dokázal, že jestliže budou přísně vázané listiny, že na těch listinách octnou se lidé - nejrůznějších protichůdných táborů i v téže politické straně a že následkem toho princip, na který se poukazuje, princip, že má býti rozhodujícím při volbách program skupiny nebo strany, v tomto případě vůbec nemůže býti brán v úvahu, poněvadž kandidáti budou programem, činností i osobně navzájem často protinožci. Jestliže sestavíme kandidátní listiny a na nich bude vedle kol. Modráčka také Muna, jestliže sestavíme jiné kandidátní listiny s obdobnými jmény, račte mi jenom pověděti, kde zde jest princip, na kterém kandidátní listiny stojí. (Výkřiky u soc. demokratu.)

Já, vzácné shromáždění, docela stejně, tak jako u soc. demokratů, přiznávám, že to může býti u všech ostatních stran. (Posl. Cingr: Proč jenom nás citujete?)

Tentýž poměr, jako u sociálních demokratů, nastane u všech politických stran. (Posl. Vaněk: Jen u vás ne!) Zajisté, že ne, poněvadž státoprávní demokracie jest jediná politická strana, která se zbavila všech elementů, které v době války nechovaly se důstojně a nikoho z nich nepostavila na vážné politické místo! (Výborně! Potlesk. Odpor a hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid, pane kolego Kříži! (Posl. Časný: Vaše strana jest ta, která nemá za sebou národ! Volby vám to ukážou! A co vyšehradské volby?)

Posl. Sís (pokračuje): V těch vyšehradských volbách musím přiznati, že jsme děkovali sociálně-demokratické straně za volbu našeho kandidáta dra Metelky. (Hlasy se strany sociálně-demokratické: Toho jsme nevolili k vůli vám! To bylo za Černohorského!) Jestliže uvádíte Černohorského, takových osob již dávno nemáme ve straně. (Výkřiky posl. Johanise.)

Předseda (zvoní): Pane kolego Johanisi!

Posl. Sís (pokračuje): Já bych ukázal, pánové, že ve všech politických stranách může dojíti ke stejným rozporům, jako dnes ve straně sociálně-demokratické. Jest to vina doby. Jestliže říkám, že u nás ne, jest to proto, poněvadž jsme měli odvahu, abychom skutečně žádnou osobu, která se v době války kompromitovala, na žádné politické místo nepostavili. Jest to jenom z toho důvodu (Výkřik: Ale máte je tam také!), mohli-li byste uvésti nějakou osobu, která by si v tom směru, v době války, nějak zadala a která by dnes stála na nějakém význačném místě, tedy jen ji oznamte nám, ale pokud já vím, ani jediná osoba není na žádném politickém místě, která by se v době války byla prohřešila.

Chci říci, že k tomuto rozporu musí dojíti v každé straně. Jest to důsledek válečných poměrů, důsledek toho, co bylo, i, řekl bych, různé osobní statečnosti u různých osob ve všech politických stranách. Přiznávám, my jsme to měli též ve straně mladočeské. Vy přece víte, že příslušníci strany mladočeské to byli, kteří vedli aktivistickou politiku, že jejich orgán "Národní Listy" to byl, který tuto aktivistickou politiku ve všech směrech hlásal. Víte, že dr. Groš, který byl příslušníkem strany, dělal ty nejloyálnější věci. Ale ovšem výkonný výbor strany zbavil se "Národních Listů", zbavil se všech oněch poslanců a svedl s nimi boj ve straně i v národě, svedl s nimi boj za velmi nerovných zbraní, poněvadž neměl tisku a cizí tisk, zejména "Právo Lidu", v té době neobyčejně podporoval ty, kteří stáli za "Národními Listy".

Poukazuji k tomu, že stejným způsobem by došlo u nás k rozporu, kdyby tito kandidáti bývalé mladočeské strany měli býti přijati na stejnou kandidátní listinu.

Stejně jest tomu také u stran jiných, u strany agrární i národně-sociální. Strana národně-sociální, která měla početně snad nejvíce persekvovaných osob, v téže době, kdy Klofáč a Špatný seděli v žaláři, měla politický proces, ve kterém se obžalovaní hájili tím, že Masaryk jest lhář. To byl jejich argument, věc, která jistě stranou samotnou jest neobyčejně odsuzována, ale skutečně stal se případ, že v době, kdy Masaryk byl předsedou Národního výboru, předsedou nejvyšší vlády naší za hranicemi, v téže době že se právě u této strany, která byla současně velmi persekvována, takový jednotlivý případ stal. Pánové, kdyby se měla dělati jednotná listina a kdyby se mělo to na jedné listině všechno srovnati, byl by zde rozpor, i když se bude moci říci, že všichni kandidáti jsou, pokud se týče principů programových, stejného názoru. Pánové, je přirozeno, že tak tomu je u všech stran, které dnes ve veřejném životě jsou, poněvadž všechny prodělaly stejně lidsky i politicky ty převraty, které jsou důsledkem války. Uvádím, pánové, tuto věc prostě proto, že chci dokázati, že princip vázaných listin, ve kterých nesmí se mezi osobami vybírati, není správný, a to proto, poněvadž to, co se zde se strany sociálně-demokratické volalo, že se jedna svíčička postaví andělu a druhá čertu, nejlépe na těchto vázaných listinách může se stát, poněvadž s tím dobrým jménem mohou se svézti také všechna ostatní, méně dobrá. To je prostě u všech stran, nejen snad u strany sociálně-demokratické. To týká se všech stran, které zde jsou.

A nyní, vzácné shromáždění, dovolte ještě, abych řekl, že také ještě jinak je jasno, že nelze se stavěti na otázku principu tam, kde má rozhodnouti osobní kvalita. Pánové, co je to obec? To je nejmenší jednotka správní. (Posl. Časný: Dějiny Prahy ukazují, jak vaši lidé tam hospodařili! To byli vaši lidé! Ano, když hospodařili špatně, popravte je všechny bez milosti!)

Pánové, administrativa obce je velmi důležitá a o tom, bude-li dobrá, rozhodnou lidé a ne princip. Je snad vinen v administrativě státní, že tak vázne, nějaký princip? Je zde kollega ministr železnic dr. Zahradník. Prosím, je snad nějaký princip vinen na tom, jestliže od listopadu na drahách měsíčně je ztrát nejméně za 3 milliony korun? (Ministr dr. Zahradník: Každý měsíc!) Každý měsíc! Jestliže uvážíte, že při té těžkopádnosti, která je v řízení o náhradu a kdy spousta krádeží není ani hlášena, jestliže to všechno dáte dohromady, jaký to bude za rok obrovský obnos, který stát bude muset platit, že takový obnos může se rovnati ztrátě jednomu stu millionu. Je princip v té železniční správě vinen? Nikoli! Jenom osoby jsou vinny, které tam jsou, a do té doby, dokud tyto osoby nebudou změněny, neodstraní se tento nešvar. A stejně všude tam, kde je vada v administrativě, viďte, že spočívá na osobách. Usuzuji tedy, že ne princip, nýbrž osoby jsou rozhodující při každé otázce. (Posl. Časný: My nebudeme zloděje stavět za kandidáty!) Zajisté, že ne! To je nejkrajnější příklad, který se může uvésti, aby osvětlil, že princip může býti dobrý, ale osoby mohou býti takové, které ho mohou postaviti úplně na hlavu.