Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Váš přítel velice blízký, pan děkan v Ledči, měl kázání před několika dny na Sylvestra. (Výkřiky.) My přejeme sobě, aby v obcích byl klid, a vy nyní roznášíte listiny a sbíráte podpisy a v obcích začínáte! To se vztahuje k obcím také. Pan děkan v Ledči nad Sáz. v úvodu řeči vzpomenul slavnosti zahájeni republiky a připomenul, že při tom nebylo vzpomenuto Boha, poněvadž do vlády se připletli lidé takoví, že je následkem toho vláda beznabožská, že ani dnes přísaha nekoná se ve jménu božím a že voják může si myslit při nynější formě přísahy, co chce, a to následkem toho, že ministr vyučování je prostý dělník. V litaniích ke konci modlil se skutečně za císaře a krále Františka Josefa. (Slyšte! Veselost.)

Prosím, pánové, nejen to. Pane kolego, možná, že vám to nebude směšné! Možná, že vy se tomu budete velmi divit, až nás také v tomto směru, jak již zde bylo řečeno, přejde trpělivost a my také na patřičném místě pánům řekneme, do jaké míry smějí aneb nesmějí zneužívat náboženství, zneužívat kazatelny ke svým politickým intrikám.

Pánové, právě v tomto směru z toho důvodu nejenom to, ale, já se přiznám, ještě něco dalšího, když to chcete vědět. Já v neděli šel do Ledče, šel jsem poslouchat do kostela pana kaplana, který také tímto způsobem. (Hlas: Jako policajt!) Ne jako policajt, já nedělal policajta, ale kde přicházejí takové stížnosti, kde křičíte a voláte: "dokázat!", mám tu snahu, vám to, pánové, dokázati. To není žádné policajtství. Ale pro příště, poněvadž my v obcích pracujeme, aby byl v obcích klid, aby klidným způsobem se poměry vyvíjely, dnes vás varujeme a upozorňujeme, že my také nalezneme cestu, jakým způsobem proti těmto nájezdům budeme se brániti, po případě i v kostele, po případě i na místě vám odpovíme. To zde již bylo řečeno, já na to ukazuji znova.

Každý tlak vyvolává protitlak (Předseda zvoní). Pánové, já půjdu dál. Abyste seznali, velectění pánové, když na vaši adresu činím výtky, budu je činiti i stejně na druhé strany, kde se mi také různé věci nelíbí (Hlas: Také na vaši stranu!) I na naši stranu, pane kollego, kde se nám v naší straně zdá něco nesprávného, i tam budeme činiti výtky bez ohledu, naopak každá výtka jest mi vítána!

Mám velké obavy, že v tomto směru, pokud se týká voleb do obcí, pokud se týká změny volebních řádů, již dnes příliš uplatňují se také snahy těch činitelů, kteří mají nejméně práv a nejméně povinností. Mám na zřeteli četnictvo. S tohoto místa musí býti také v četnictvu jednotliví činitelé upozorněni a zakřiknuti, co smějí dělat a co dělat nesmějí.

Pánové, mám doklady v rukou, jakým způsobem dnes již četnictvo v jednotlivých místech, jmenuji Kamenici Trhovou, vystupuje proti občanům jiného politického názoru, jiného politického přesvědčení. Totéž děje se na Nové Hospodě u Jílového, totéž děje se v celé řadě obcí českých, a to my si také nedáme líbiti, proti tomu musíme se taky ohraditi.

Právě z toho důvodu bych již velice rád s povděkem vítal, kdyby byly zřízeny komise u hejtmanství jako dozorčí orgány nad hejtmany samotnými, tedy jako dozorčí orgán, který v tomto směru povede také náležitou kontrolu a vše povede v patrnosti.

Pánové! Bylo oznámeno a nemám příčin o tom pochybovat, že četnictvo má býti v Čechách rozmnoženo o 2000 mužů. Bylo oznámeno, že příslušné ministerstvo již činí přípravy, aby četnictvo v době nejkratší bylo rozmnoženo. Ovšem, člověk to slyší mimo svůj úřad, Národní shromáždění o tom nic neví, ba dokonce já jsem dnes v pochybnostech, kdo vlastně je zde kompetentní: zdali ministerstvo Národní obrany, či ministerstvo vnitra, ale předem upozorňuji, že každý by se klamal, kdyby se snad domníval, že pro příští volby četnictvo bude zavádět ten režim, jaký se dělal v dobách dřívějších. Pánové, já nepřeháním, ale mám trpké zkušenosti. Vzpomínám, když jsem měl tu čest, při volbách v roce 1911 kandidovat ve 33. městské skupině, která se skládá ze 13 měst, v 11 městech dělaly se volby způsobem švindléřským za pomoci úřadů samosprávných a za pomoci veškerých orgánů ostatních a jedině ve dvou městech - a já vzpomínám na ta dvě města s určitým uznáním, bylo to Hlinsko a Kamenice Trhová - mohu dnes prohlásiti, že volby byly výrazem vůle voličstva.

Velectění pánové! Jakým způsobem se dnes jedná, o tom bych vám mohl posloužiti doklady, které dostávám každým dnem. Prosím, podívejte se, mám zde fotografie (Řečník ukazuje fotografie) domku malého zemědělce, - má 10 korců polí - který je náhodou sociálním demokratem. Protože je sociálním demokratem, starosta obce, který sám používá obecních pozemků zdarma, prosadil, že mu zakázali vstup do vlastního jeho obydlí. On může jezditi do svého obydlí stodolou (Hlasy: Škandál!), kolem domku nesmí, neboť tam jest obecní cesta, kterou mu obecní výbor zahradil, a on musí na svůj dvůr jezditi stodolou.

Velectění pánové, to jsou případy, které přirozeně neměly by se u nás opakovati, které by měly již vymizeti! (Hlasy: Kde to jest?) Jest to obec Bělice, okres Neveklov, kde starosta rolník Jirásek takovým způsobem vystupuje. Cestu, které bylo používáno již 26 roků, nyní proste zahradí a zakáže a nařídí majiteli domku, aby jezdil stodolou! (Hlasy: Může se proti tomu ohraditi!) To je samozřejmé, o tom není sporu, pane kollego! Ale pro to zde uvádím? Uvádím to zde jako charakteristiku, co se již dnes děje! Protože tento člověk má odvahu býti sociálním demokratem, znemožňuje se mu do vlastní chalupy jezditi. (Hlas: A to je agrárník!?) Já neřekl, že je to agrárník, jak vy to víte, že je to agrárník? Já říkám, že je to rolník, já sám nevím, že je to agrárník.

Velectění pánové, já v tomto ohledu již naleznu vhodné cesty a prostředky, aby dotyčnému stalo se po právu. To již se o to postarám, ale já říkám jedno: My máme celou řadu stížností, celou řadu oprávněných stížností, velectění pánové, my máme stížnosti z Prahy, jakým způsobem v Praze se jedná, ve Velké Praze, kde dělnictvo po dobu války je nepoměrně poškozováno proti úřednictvu. Neříkám to proto, že bych úřednictvu záviděl, ale, velectění pánové, úřednictvu vyplácely a vyplácejí se drahotní příplatky dle normy státních úředníků, kdežto dělnictvu po celou řadu roků nevyplácelo se to dle normy, dle které stát vyplácel. A, velectění pánové, když se to konečně prosadilo, podívejte se, jak vypadají příplatky na Smíchově a jak v Praze, zásluhou nynější správní komise, zvláště vysoce váženého p. starosty dra Sámala - o tom není sporu, v tom směru my jsme do té míry loyální, že zajisté to uznáváme. Na Smíchově znamená drahotní příplatek v prvé stupnici 1,25 K, v Praze 2,67 K. Na Smíchově 1,50 K, v Praze 3,23 K. Na Smíchově. 2,50 K, v Praze 5,70 K.

Vážené shromáždění! Proč to zde uvádím? Snad se namítne: To sem nepatří! To nemá nic společného s touto debatou. Má to tolik společného, že zde ten úkol obcí musí býti pojímán se širšího hlediska a ne, aby občan na jedné straně trpěl více, na druhé straně méně dle toho, jaké je pochopení proň, dle toho, kdo na radnici rozhoduje.

Velectění pánové, o tom není sporu, v tom směru jistě není mezi námi námitek, - že obec má veliké úkoly před sebou. Spořádaná obec je základem spořádaného státu. Budeme-li míti spořádané obce, můžeme doufati, že budeme míti spořádanou republiku.

Do té doby, dokud nebudeme míti spořádané obce, musí každý počítati s tím, že nebude pořádku v republice. Já právě z toho důvodu, jak jsem již předem řekl, opravdu lituji, že nemohu v plném znění připojiti se k vývodům pana ministra Švehly, nemohu v plném znění připojiti se ke chvále pana kolegy dra Mattuše, která české samosprávě zde byla vystavena.

Není sporu, že bylo mnoho vykonáno, ale pro zájmy malého lidu, pro zájmy dělnictva bylo pochopení málo, pochopení bylo nedostatečné.

A my doufáme, že stane se náprava, že obce nebudou tím, čím byly doposud, aby prostě byly v pachtu nějakého příbuzenstva. Pánové, podívejte se na Hostivař, jak to tam vypadá! Rodina pana Švehly, rodina Černých, to je představenstvo obce hostivařské. Pánové, co je v Hostivaři, je v jiných městech v menším nebo větším rámci, kde prostě několik lidí se domnívá, že má obec v pachtu. Pánové, vycházeje s tohoto hlediska, nesmí se nikdo diviti, že dělnictvo je nespokojeno. V poslední době vypukla na venkově řada nepokojů. V poslední době docházelo na venkově k nemilým výtržnostem.

Velectění pánové, já jsem v určitých případech vyšetřoval na místě, jakým způsobem k tomu došlo, kde v obcích, nechť to bylo v Poděbradech, Pečkách, nechť v Nymburce, došlo k výtržnostem. Já je odsuzuji, ale já je dovedu chápati. Já dovedu chápati, když lidé, kteří čtyři roky trpěli, když lidé, kteří byli ve frontě, nyní přicházejí domů a nemají naprosto ničeho, jsou ožebračeni, a když přijdou, dopouštějí se činů, které jsou v neprospěch republiky. A velectění pánové, já jsem toho názoru, že v tomto směru naše samospráva by mohla mnoho dobrého vykonati, naše samospráva i za dnešního složení, i za dnešního nespravedlivého složení by mohla ku prospěchu občanů, k uklidnění myslí mnoho dobrého vykonati. Velectění pánové, pokud se týká změn zde navrhovaných, pokud se týká změn navrhovaných panem kolegou Pospíšilem, jsem toho názoru, že snad o jednotlivostech dalo by se hovořiti, ale tam, kde by nastalo nebezpečí, že předloha bude vrácena výboru, tam, kde by nastalo nebezpečí, že předloha nestane se zákonem v době nejkratší, jsem toho názoru, že jest daleko lépe, bude-li přijata v tom znění, jak vyšla z výboru.

Velectění pánové, úkoly obcí, jak my na ně nazíráme, úkoly obcí, jak my přejeme sobě, aby byly pojímány a řešeny, jsou ještě veliké, o tom není sporu a my jsme toho názoru, že tento krok bude prvním, který učiní radikální změnu ve složení staré celé společnosti v republice. Naopak, my sobě přejeme důtklivě, aby s urychlením byly také provedeny volby do příštího zákonodárného shromáždění; aby zde nebyl sbor, který snad jest výslednicí nouze, který pro tuto dobu jest nutným, ale jehož trvání nesmí býti uměle prodlužováno. Naopak, jest třeba, aby to nejdůležitější, co jest nutno konati, s urychlením vykonáno bylo.

Velectění panové, nechť se nikdo neklame, že občanstvo v republice nesleduje do podrobna, jakým způsobem jest pracováno k příští změně na tomto podkladě. My jako zástupci širokých vrstev lidových, jako mluvčí těch vrstev, které doposud byly a jsou z politických práv do značné míry vyloučeny, máme jediné přání a tužbu: klidným způsobem poměry nechť se vyvíjí, nechť každý má naprostou rovnost, naprostou možnost uplatniti se v obci, uplatniti se v župě, uplatniti se v republice.

Jedině z toho důvodu přejeme sobě, aby zákon co možná nejdříve stal se skutkem, a z toho důvodu beze změny pro něj také hlasujeme. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Ke slovu jest dále přihlášen pan kollega Dyk; uděluji mu slovo. (Zvoní).

Poslanec Dyk: Vážené shromáždění! Jest mou povinností, opraviti především omyl pana kollegy Nováka, že jsme se my českoslovenští demokrati při obsazování správní komise v Praze postavili na zásadní stanovisko, vylučující volitelnost zřízenectva. Konstatuji, že výkonný výbor naší strany, zabývaje se kandidaturami do správní komise pražské, stanovil určité kandidáty z řad úřednictva a zřízenectva, ponechal však konečné vyřízení dohodě súčastněných stran, a když súčastněné strany usnesly se, aby se tam zásadně úředníci a zřízenci nekandidovali, přizpůsobili jsme se tomuto usnesení. To vsak týká se paragrafu, který již byl odhlasován, a mým praním jest, promluviti k paragrafu, o němž ještě k hlasování nedošlo a při němž je v naší moci opraviti křivdu.

Pan referent hájil ustanovení § 10., by obecní zastupitelstvo volilo se na dobu 3 let, později na dobu. 4 let počítaje ode dne, kdy volba obecní rady stala se právoplatnou. Jako důvod uvedl správně, že příliš rychle za sebou jdoucí volby způsobí v obci velké vření a rozrušení všech poměrů a že z toho důvodu se doporučuje, aby zachovala se určitá stabilita a aby se doba, na kterou se volba prodloužila. Náš klub plně uznával toto stanovisko páně referentovo a dal tomu také výraz ve druhé části svého opravného návrhu. Ale vzhledem na nejbližší volby posuzujeme my z důvodů závažných věc.

Netřeba snad, aby po druhé s tohoto místa vykládalo se o významu a důležitosti českých legionářů. Je jistě známo, co vykonali, a měl jsem příležitost již v trapné chvíli, kterou jsme nedávno zažili, říci, že bez těchto legionářů ani jeden z nás by zde nebyl, že by vůbec nebylo Národního shromáždění. (Posl. Kouša: A což Čechové američtí?)

Je-li tomu tak, pak musili bychom, kolego Koušo, považovati za velkou křivdu, kdyby v této vážné chvíli v Národním shromáždění neozval se ni jediný hlas, který by zájmy legionářů hájil. Béřu plně v úvahu všechny výroky, že volby do obcí kvapí. Já nechci popírati jejich naléhavost a nechci zde polemisovati s kol. Novákem, který mluvil dokonce o tom, že kdyby tyto volby se zdržely, mohly by z toho vzniknout veliké kalamity. Tuto věc pouštím se zřetele, poněvadž není třeba uváděti takové argumenty, abychom se rozhodli přijmouti návrh na okamžité provedení voleb. Ale je-li skutečně nutno, aby tyto volby, jak se vyjádřil kol. Novák, vykonaly se v době nejbližší, je-li skutečně nutno, jak se veřejně psalo, aby se vykonaly v květnu nebo v červnu, je velmi pochybno, ač bychom si to přáli, bude-li popřáno našim legionářům z ruské, resp. sibiřské fronty, by do těch dob se vrátili. Navrátí-li se později, budou za to, že bojovali pro nás bez nás, potrestáni tím, že my jsme rozhodovali o nich bez nich.

To nedá se odčiniti, je-li skutečně provedení těchto voleb nutností. Ale nelze-li toho pro dnešek odčiniti, nutno aspoň redukovati na minimum křivdu, která se nezaviněně nepřítomným stala. A plyne z toho jediný logický důsledek: provésti volby, jak žádáte, hned, ale poskytnouti možnost revise těchto voleb v době co možná nejkratší. Jestliže uvažujeme a přemítáme o tom, jak hájit zájmy jednotlivého voliče, který svým občanským zaměstnáním je dočasně vázán na pobyt mimo svoji obec a jemuž tím je znemožněno, aby toto právo volební vykonal - tedy musím říci, že jest ještě větší křivdou, jestliže by možnosti provedení výkonu volebního bylo zbaveno na tři léta sto tisíc dobrých a čestných českých lidí, kteří nebyli do ciziny hnáni svými osobními zájmy, anebo zájmy své výživy, ale kteří šli a hájili určité posice jakožto bojovníci našeho národa a v zájmu českoslovanské demokracie.

Prosím tudíž, abyste těmto sto tisícům dobrých a čestných Čechů umožnili podmknouti aspoň revisi, brzkou revisi těch voleb, které po případě za jejich nepřítomnosti budou provedeny, a doufám, že Národní shromáždění jednomyslně projeví úctu a vděčnost našim hrdinům tím, že zkrátí dobu, na kterou budou obecní zastupitelstva nyní volena (Hlas:Výjimečně?) - ano, výjimečně, tedy když po návrhu našeho klubu pro tyto volby zkrátíte tuto dobu na dvě léta. Prosím, abyste podporovali návrh našeho klubu. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: K slovu je dále přihlášen pan kol. Juriga, uděluji mu je.

Člen Národního shromáždění Juriga: Slávne shromaždenie!

Račte mi dovoliť, aby som predniesol svoju skromnú mienku § 19. (Hluk. Předseda zvoní.) a § 20. V prvom rade dovolil by som si upozorniť na tú zvláštnosť, ktorá je v § 19. obsažená, že Slovensku dáva sa zvláštne postavenie v tomto zákone, lebo v krajoch, ktoré nie sú na Slovensku, dostačí obec 700 obyvateľov čítajúca, aby mohly byť konané voľby relatívne a nie pomerné. Na Slovensku dľa návrhu, kde je tisíc občanov - bolo to opraveno z 1500 na 1000 - je zvláštne stanovenie. Mysleli by sme si, že i v Čechách, v celej československej republike, s občania dvoch tried, že môžú v jednej obci voliť ľudia relatívne a v druhých obciach, ktoré majú väčší počet obyvateľstva, musí voliť pomerne.

Pán, ktorý by tak myslil, bol by dľa mojej skromnej mienky na veľkom omyle, lebo možnosť jednať tak i tak neznamená triedenie občanov na dvojmo, ale znamená slobodu. Je-li daná možnosť: Chceteli, môžete voliť relatívne a nájde-li sa minimálny počet občanov, vtedy môžete voliť pomerne - to znamená pravú slobodu a nie ukracovanie občanov. Tedy občania v obciach pod 700 duší čítajúcich a na Slovensku pod 1000 duší čítajúcich majú možnosť voliť pomerne, dohodne-li sa na tom jedna desatina voličov a žiada-li voľbu pomernú. Tedy tá možnosť není vylúčená; chcú-li tomu v tom minimálnom počte, môžú to právo použiť. Nem to odobieranie práv, že by sa snáď tým stali občanmi druhého rádu; práve naopak majú akési privilégium, výhodu, že chcú-li, môžu voliť relatívne.

A tu, slávne shromáždenie, ja vidím v tom tú nesmiernu dobroprajnosť a objektívnu vôľu v prvom rade ústavného výboru, referenta Dra Meissnera a ostatných členov, ktorí tak objektívne a s otcovskou láskou hľadeli, aby sa uplatnily v tomto zákone nie zájmy strannícke, ale aby sa hľadelo zistiť vôľu ľudu tak, ak skutečne ľud si to žiada, aby mohol svoju vôľu vykonať, ako sa jemu páči a ako si to on praje. A z ohľadu na tieto malé obce a zvlášte na Slovensku tá možnosť, voliť relatívne a voliť pomerne, je veľmi dôležitá. Tu je zvláštny ohľad, braný dľa mojho presvedčenia na to, že zvlášte tam neni vyvinuté prepiaté strannícke rozdelenie. Myslím, že u človeka, ktorý je dobrý a ktorý zná život, neni tá dogmatická strannickosť tak vyvinutá. Pravda, v centrálnych mestách panuje väčšia organisácia stran, než panovala v cirkvi katolíckej vo stredoveku, a vôbec na mňa to robí v Čechách dojem, že ľúdia dnes alebo zajtra budú posudzovať človeka len dľa toho, k akej strane patrí, sociálne demokratickej, katolíckej, agrárnej atd., a nepatrí-li k ich strane, nemôže byť poriadnym človekom.