Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Již Havlíček před rokem 1848, tedy v době, kdy o samosprávě nebylo ani potuchy, prohlásil, ačkoliv věděl, že přináší do tehdejších poměrův něco neslýchaného:

"Mnohému snad bude se zdáti podivno, řekneme-li, že vlastně více záleží na dobrém zřízení jednotlivých obcí nežli na zřízení celého státu," a my čeští socialisté všech odvětví, skupení v sociálním bloku, k tomu dodáváme, že nám právě záleží na správném vedení veškerých obcí a že na jeho dosažení chceme zastoupení veškerých vrstev v řízení obce, pročež se domáháme odstranění veškerých křivd na vrstvách z volebního práva vyděděných a budeme hlasovati pro celou osnovu volebního řádu do obcí ve znění, v jakém nám byla ústavním výborem předložena a referentem kol. dr. Meissnerem ve zprávě nad jiné pečlivě sestavené k schválení doporučena.

A právě proto, že jde o samosprávu, tudíž o složku v našem státním životě nesmírně vážnou a důležitou, a poněvadž československá strana socialistická, ke kteréž mám čest přináležeti a kteráž mne do debaty byla vyslala, jest nejen stranou státotvornou, ale též na vládě přítomné zúčastněnou, tudíž plně odpovědnou, nebude na škodu, podíváme-li se do české samosprávy poněkud přísněji, při čemž držeti se budeme průměru a vyhneme se početným výjimkám.

Samospráva byla správně ceněna Bráfem v Laichterově "České politice" celkově takto:

Třeba oprávněné výtky přímého zištného kořistění z hodností a z úřadů samosprávných byly řídké, přece nejsou v hospodářstvích obecních a okresních nečetny případy nedostatečné dbalosti a přesnosti v účtech a výkonech pokladních i ve příslušné kontrole, nejsou bezdůvodny stesky, že panuje na vyšších stupních samosprávy a ve větších svazcích komunálních vůbec jistá lehkovážnost v povolování výdajů, kteráž jest podporována snadností úvěru, že v běžném úřadování zahostil se namnoze duch, který býval a ještě jest kaceřován jako byrokratický, že péče o kvalifikované síly pomocné nebyla aspoň v obcích a okresích tak upřímnou, aby byla vyloučila v přehojných případech strýčkovství (Výborně!) a nevěcné ohledy, že konečně i v usnášeních i rozhodováních patrny bývají stopy určitých třídních zájmův anebo i politického stranictví.

Že by vůbec po stránce věcné dokonalosti, právní přesnosti, rychlosti a nestrannosti samospráva nějak rázovitě vynikala naproti zeměpanské, mimo okruh slavnostních řečí, naprosto nebývá slýcháno.

O tom však není bezpečného úsudku, do jaké míry všecky výtky zde řečené lze zpovšechniti, a není už proto, že nikdy se nestal pokus nějakého nestranného obsáhlého vyšetřování.

Stavíme-li se na stanovisko absolutní a srovnáváme-li, čím samospráva naše mohla býti a také měla býti, s tím, čím skutečně jest, podle mého posudku má Bráf pravdu, zejména o tom proklatém strýčkovství.

Pozorujeme-li věc s hlediska relativního a uvážíme-li, že žádné veř. zřízení nikdy a nikde nesplnilo veškerých jemu ukládaných úkolův a že skutečný užitkový effekt každého zpravidla bývá pod 100 a jistě málokdy nad 50 procent, budeme ji souditi mírněji, zvláště když uvážíme, za jakých obtížných poměrů se její vývin dál.

Co samosprávě až dosud chybělo, byla snaha o velké činy, ale naproti tomu byla velmi bohatá na malé a často malicherné starosti, zhusta byla také rozervána stranickými poměry, obmezována naprosto zastaralým, pochybeným a na přítomné doby se nehodícím zákonodárstvím o financích samosprávných a vždy kráčela po vyšlapaných cestách zvyku a podávala tak obraz smutných poměrů, kteréž ovládaly se světa zprovozený stát: království a země na radě říšské zastoupené.

Celkem tudíž bez zbytečného optimismu a také bez zbytečného pessimismu lze prohlásiti, že naše samospráva není tak vynikající, jak ji kreslí řečníci na slavnostních projevech, a že také není ani tak špatná, jak slýcháme její hanění od jejích odpůrcův, jejichž hlavní kádr tvořili vídenští byrokraté.

Podle našeho posudku v celkovém pokroku našeho národního života nedržela česká samospráva stejnoměrného chodu s českým průmyslem, vědou, uměním a sportem, jakož i jinými složkami, s jejichž výsledky můžeme se s cizinou směle měřiti, a podotýkáme o sousedním Německu, ovšem předválečném, že tam byla samospráva na značně vyšším stupni, zvláště pokud se dotýče vývinu a skutečného praktického provádění sociální politiky.

Provádění sociální politiky ve všech směrech našimi komunami jest obor právě pro národ československý nadmíru důležitý, ale právě u nás velice zanedbávaný, ačkoliv obyvatelstvo se skládá z 80 procent z pracujících vrstev, a pro jeho uspokojení měl se vyvíjeti.

Závadu shledávám, že z volebního práva byly právě tyto vrstvy až dosud vyloučeny a obecní zástupcové, vyšlí z voleb, prováděných až dosud na podkladě řádu volebního, na zásadách privilegovaných založeného, buď pro řešení těchto sociálních úkolův obcemi pohřešovali porozumění, anebo se jemu z důvodů fiskálních zúmyslně vyhýbali, ačkoli neuvážili, jak veliké zlo páchali na vlastním národním těle. (Souhlas.)

Zde jest zajímavo vzpomenouti znovu Havlíčka, který již roku 1846 zanedbávání tohoto důležitého oboru samosprávou káral a jeho řešení obcím zřizováním pojišťoven doporučoval.

Připustím, že jest to můj osobní úsudek, poněvadž po dvacetileté práci v samosprávě znám ji příliš z blízka a vidím její nedostatky přímo, zatím co ciziny neznám z vlastního přezkoušení a pouze z odborných studií a také jiné obory veřejného života znám pouze z názoru, pročež pokládám případně mnohé za zlato, co se pouze třpytí.

Abych znázornil konkretně, jakého významu samospráva mohla dosíci, dovolte mně uvésti několik čísel, ovšem pouze o samosprávě obecní.

Málokdo má jasnou představu o tom, jak ohromnou moc měla a má samospráva obecní a jaké tisíce osob a miliony korun byly v jejích službách.

Přesný obraz podati nelze, ježto pohřešujeme řádné samosprávné statistiky, což jest jeden doklad nedocenění samosprávy.

Ve Francii mají data rok, nejvíce dva roky stará, ale u nás operujeme daty několik let starými, a lze proto potřebná data za poslední léta jen přibližně odhadnouti.

Počneme s hotovostí osobní:

Obecních zaměstnanců před válkou bylo 30.000, z toho 20.000 českých, nečítaje v to zaměstnance různých obecních podniků, během trvání světové války zařízených.

Ještě závratnější jsou číslice, jimiž samospráva v Čechách disponovala.

Vydání obcí v Čechách před válkou možno odhadnouti na 90 milionů, z čehož na obce s jednací řečí českou přicházelo asi 60 milionů.

Ale málokomu jest asi známo, že právě tito obecní zaměstnanci jsou v československé republice nejzanedbanějším stavem, zejména však jsou to obecní zaměstnanci v obcích s počtem pod 5000 obyvatel, kterým i předložená předloha volebního řádu do obcí v československé republice volební právo passivní odepírá, ačkoli je přiznává každému, totiž i tomu občanu, který případně zaviněně padl na obtíž veřejnému zaopatření chudinskému té které obce, ve které bude volen.

Opravdu málokterý stav má dosud tak zastaralou zákonnou úpravu, jako právě úředníci obecní, neboť přes deset rokův uplynulo od poslední úpravy.

A obecní zřízenci a dělníci do dnešního dne úpravy zákonné se nedočkali.

Namítne-li někdo, že jejich služné bylo drahotními přídavky zlepšeno, pak nutno opravdu posouditi, z jakého základního služného byly tyto přídavky dočasně vyměřovány, když znám obecní zřízence, kteří jako policejní strážníci požívají služného 300 až 400 korun.

To jsou zaměstnání u městských obcí, ale kde za nimi zůstávají orgánové stráže bezpečnostní obcí venkovských, jejichž plat jest mnohdy poloviční a od nich dožadované úkony, jako od zaměstnancův obecní autonomie, stydím se přímo v tomto slavném shromáždění popisovati. (Hlas: Služky dělají!)

Uvážiti nutno, že nepatrné drahotní přídavky musil sobě každý jednotlivec sám s největším sebezapřením v pravém slova smyslu vybojovati, často ponížen před těmi, kteří tonouce v blahobytu neměli ponětí o lidské bídě těch, kteří pro ně ve válce nejvíce pracovali a byli často jediným pojítkem mezi nimi a rakouskou byrokratickou vládou.

Ba mnohdy obecní zaměstnanci, zejména v malých obcích a městech, byť i okresních, kteří byli donuceni vzíti na svá bedra veškerou odpovědnost za své představené, často byli vydáni v nebezpečí trestního zákona, aby zachránili ty hrdiny české samosprávy, kteří se za své otroky schovali.

Jak daleko sahá až dosud otročina obecních zaměstnancův, ať úředníků, ať zřízencův a dělníků, jest opravdu nejlépe patrno z toho, že nesměli se veřejně hlásiti pod prapor jiné politické strany, nežli je na radnici vládnoucí strana zaměstnavatelův, čili tak zvaná všemocně vládnoucí radnice.

Něco podobného a tak hnusného není u žádných jiných zaměstnancův, ale jest až dosud v československé republice pácháno na otrocích české samosprávy.

Až dosud byli jsme svědky podobného nedůstojného stavu jen v obcích poněmčelých, ve kterých němečtí továrníci nutili své dělníky, aby zapřeli své národní a politické přesvědčení.

Ano, byli jsme svědky, kdy obecního zaměstnance bylo zneužíváno k různým stranickým machinacím a kdy přímo byl sváděn k falšování volebních seznamů, kteréž úkony nemají s obecním zřízením, jakož i svěřeným úřadem nic společného a které závislého úřadníka uvedly do skutečného zoufalství.

Aby takové zjevy, důstojnost lidskou přímo urážející a samosprávu samotnou přivádějící ve veřejný výsměch a naprostou nedůvěru, úplně vymizely, odporučuje československá strana socialistická, aby k záchraně bezvadné cti a na ozdravení samosprávy byli vzati obecní zaměstnanci v náležitou ochranu zákona a aby byli tito ubožáci vymaněni z naprosté závislosti na obecních komunách tím, že budou postaveni přímo do služeb tolik očekávaného a tak nadšeně uvítaného státu československého, za jehož dosažení ve službách autonomie byli vždy pevnými a uznanými průkopníky; jistě národně zásadověji založenými, nežli ti různí byrokraté ze starého šilderhausového režimu převzatí, anebo nám jako zjevní Čecháčkové z Vídně importovaní.

Prospěchy, které vyplývají z toho, že budou převzati do služeb československé republiky, byly by, mimo jiné, zvláště tyto: zmizelo by navždy z radnic nezdravé a samosprávu podlamující protekcionářství, které obyčejně všechny nedostudované a nekvalifikované syny vlivných osob v obcích zaměstnávalo, bez zřetele k tomu, mají-li k úřadu schopnosti anebo jeví-li se tak skutečná potřeba tak velikého počtu úředníků čili vůbec ne. (Hlas: Ať zmizí!)

Důkazem pro mé tvrzení jest i umísťování celé řady dcerušek vlivných činitelů v místních obecních aprovisacích, jejichž blahodárná činnost v dobách válečných i ještě přítomných jest našemu občanstvu, zejména ze řad pracujících vrstev, tak příliš dobře známá.

Odpadlo by pak také jistě stranické zadávání různých prací jednomu a témuž živnostníku na úkor ostatních v obci usídlených, protože nezávislý úředník, usnesení obecního zastupitelstva provádějící, bude jistě nadán jistými právy, na př. spolurozhodováním při úředním jednám, pak podle služební přísahy zajisté nedopustí, aby se provádělo úplatné hýčkání a tak nespravedlivé rozdílení výdělku.

Státem přímo honorovaný obecní zaměstnanec bude moci prováděti nejlepší kontrolu nad hospodářstvím samotné obce, poněvadž bude nejlépe informován a také ve věci zapracován; ostatně také nebude vázán tak smutně proslulými zřeteli na vedoucí hlavy obce.

Ostatně zájem státu toho žádá, aby vliv státu byl na obec v nejširším rozsahu zachován a aby se v obci nic nedálo, což by bylo na úkor republiky.

Ve starém Rakousku byli jsme nuceni od podobného sestátnění české samosprávy chrániti, ale v novém státním útvaru musíme je jako skutečně prospěšné všemožně odporučovati.

V oblasti československé republiky jsou obce, jejichž obyvatelstvo jest jinojazyčné a již nyní stojí v nepřátelském stavu proti ní.

Také na Slovensku a ve Slezsku ještě třeba uvažovati o zahraniční agitaci proti disposicím československé republiky.

V takových obcích a krajinách bude jen ku prospěchu státu, když zde bude míti neodvislé obecní zaměstnance, kteří budou moci veškeré práce kontrolovati a na velezrádné věci včas upozorniti.

Stát má zájem na tom, aby se jeho zákony v každé obci správně prováděly a budou-li v obcích s většinou obyvatelstva jinojazyčného voleni úředníci na obci odvislí, pak nebude zde záruky, že budou českého jazyka mocni tak, jak toho zájem státu vyžaduje a jak je provádění státních zákonův předpokládá.

Stát má sociální povinnost opatřovati zaměstnání nemajetným hrdinům, kteří ve válce utrpěli ztráty na zdraví a majetku.

Jest mezi nimi mnoho inteligentů, kteří budou moci místa obecních zaměstnancův zastávati, avšak o tato místa, která by mohla býti obsazena dobrými republikány, budou tito trpitelé připraveni, vzdá-li se vláda možnosti, sama tato místa obsazovati zákonem.

Také ochrana národnostních menšin toho vyžaduje, aby obecní zaměstnanci byli naprosto objektivní, na stranách a volebních skupinách naprosto nezávislí.

Když budou obce ponechány samy sobě, bez kontroly a záruky, že výkonní orgánové, veškeří obecní zaměstnanci nebudou orgány státní moci, odpovědnými za plnění zákonův a vládních nařízení, pak povstane de jure tolik republik, kolik jest obcí, a z toho ovšem vyplyne rozdílnost práva veřejného, totiž co v jedné obci bude právem, bude v druhé obci bezprávím.

Co uvedeno o velkých obcích, stejnoměrně platí i o obcích malých, zejména v době nynější, kdy se státnímu zřízení dávati bude jiný směr a bude i zde potřeba zjednati nápravu radikálně, zejména mají obce tyto stejnoměrně plniti veškeré úkoly, kteréž jim novodobé úkoly státní a sociální budou ukládati.

Rozřešení může býti přivoděno zřízením státem placených obvodních tajemníkův, o nichž platí vše stejnoměrně, což jsem byl uváděl o ostatních zaměstnancích. (Výborně!)

Může všude na venku v malé obci zastávati starosta svůj úřad tak, jak bude veřejnost i státní správa žádati?

Na malé obci jest starostou rolník, domkář anebo maloživnostník, který, i když má dobrou vůli a také náležité schopnosti, nemůže se věnovati obtížnému úřadu, kterýž jistě v budoucnosti dalšími naléhavými úkoly bude pověřen. (Zcela správně.)

Zejména v době přeměny státních a samosprávných institucí musí jejich práce vésti odborníci, kteří budou svému povolání plně oddaní a do všech poměrův náležitě zapracovaní, aby bylo dílo ihned v jeho prvopočátcích vybudováno na základech zdravých.

Zřízením obvodních tajemníků, státem placených, uvede se československá samospráva i v malých obcích v náležitý chod a nabude pak vážnosti a důvěry, jaká jí plným právem přináleží.

Zřízením obvodních tajemníkův odčiní se zlo sesměšňování samosprávy. Uvedu vám, - prosil bych, by to nebylo bráno jako urážka, ale jako ukázka, jak ještě dnes starostové úřadují. Mám zde dopis, který přečtu: