Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Já jsem se tu tázal a ptám se po dva dny již, na co já jako zpravodaj jsem povinen reagovati, čeho jako zpravodaj jsem povinen se dotknouti. Vždyť já jsem se domníval, že tu bude opravdu jednou zase debata na takové výši, jak jsem si vždycky Národní shromáždění v době, když jsme dělali prozatímní ústavu, představoval.

Jako zpravodaj jsem podle svého skromného názoru povinen odpověděti na druhou část, na tu část méně zajímavou, méně pozornost vzbuzující, na část, která se týká toliko volební opravy. Jestliže, pánové, v dalších svých vývodech dotknu se také té části první, která svádí k účasti, poněvadž je to populárnější, poněvadž je to pro řečníka svůdnější, pak to učiním z důvodu ne osobního, nýbrž z důvodu toho, abych se dotkl vůbec budoucnosti a úkolů Národního shromáždění.

Pokud se týče oné druhé části, části věcné, tu, vážení pánové, v generální debatě dotkli se jednotliví řečníci částí předlohy, které se týkají více speciálních otázek. Zásadní hlediska nebyla sporná a proto snad mně nebude za zlé bráno, když reagovati budu na vývody jednotlivých řečníků, na př. pánů kol. Pospíšila, Dyka i jiných, kde se týkaly jednotlivých podrobných ustanovení předlohy, až v debatě speciální. Chtěl bych se dotknouti jen jedné výtky, která tu byla vyslovena panem kol. Dykem a myslím i panem kol. dr. Šrámkem, jako by byly patrně se strany zpravodajovy činěny nějaké překážky tomu, aby od Národního shromáždění při projednávání předlohy o volebním řádu mohly býti podávány opravné návrhy. (Posl. dr. Šrámek: Já jsem to nemyslil na zpravodaje!) Dobře, prosím, všeobecně.

Pánové, já pro svou osobu přiznávám, že každý člen Národního shromáždění má formálně podle zákona, podle našeho jednacího řádu právo podávati v plenu pozměňující a doplňující návrhy. Přes toto formální právo prohlašuji já kategoricky, že jako zpravodaj pro svou osobu o žádném takovém návrhu se nevyslovím a pro každý návrh budu žádati, aby se o něm vyslovil ústavní výbor (Posl. Mattuš: To je správné!), poněvadž mám za to, že jako zpravodaj nemám k tomu práva. (Hlas: Výborně!)

Pánové, představte si, kam bychom došli. Když jsme ve starém ústavním výboru Národního výboru ještě před převratem z 28. října jednali v hlavních rysech o tom, jak má asi vypadati stavba naší ústavy, když jsme později mluvili o prozatímní ústavě, tu tehdy vzešla otázka: jednokomorový či dvoukomorový systém?

Máme míti jen jednu sněmovnu anebo máme si zavésti sněmovny dvě? Starší parlamentárníci, kteří mají veliké zkušenosti, ti se vyslovovali pro systém dvou komor. Ti poukazovali na nebezpečí, jaké plyne z toho, když veliká právomoc se dává komoře jedné. Jak snadno může potom z plena vyjíti zákon, nad kterým vyvalují oči všichni odborníci, jako je veliké nebezpečí, že často překotným způsobem specielně v plenu projde usnesení, které je v rozporu s celým systémem zákona a které je také nepraktické a které nevyhovuje. A tehdy, pánové, šlo o to - a prosím, já to proto uvádím, poněvadž není daleká doba, kdy budeme jednati o ústavě definitivní, kdy budeme se musit rozhodnouti, zda si přejeme systém dvou nebo jedné komory, kdy budeme musit uvažovat o tom případě, že bychom zamítli systém dvoukomorový, - zdali tu nemá být jistý korrektiv v ústavním zřízení.

My budeme musit všechny tyto otázky zkoumati v nejbližší době. Tehdy již jsme uvažovali o tom, zda-li alespoň nemá být nějaký korektiv v té formě, že by místo té první komory - aby to nevypadalo, že jde o nastolení nové panské sněmovny - neměla býti ústavně zřízena t. zv. komise zákonodárná, komise, kteréž by veškeré zákony, projednané Nár. shromážděním, byly předkládány k novému projednání a novému prozkoumání, která by měla právo, když ne schvalovati, alespoň právo veta. A my nezkušení parlamentárníci, my, kteří jsme se dívali na parlament ještě ideálně, kteří jsme se domnívali, že takový system jednokomorný úplně stačí, že je nejen lidový, ale když je řádně veden, že může také vytvořiti zákony dobré, které nepotřebují naprosto žádné kontroly, my jsme prosadili zamítnutí těchto návrhů, zamítnutí uzákonění zákonodárné komise, a my se spokojili s jediným korektivem, s korektivem, vysloveným ve formě veta, které by bylo dáno presidentovi ve formě veta negativního a které jen znamená, že president republiky má právo předlohu vrátiti, setrvá-li však Národní shromáždění na svém usnesení, stává se usnesení zákonem.

Pro mne, vážení pánové, je toto jednání důležitou zkušeností pro další činnost v ústavním výboru. Pánové, prosím, představte si, že nyní, když předloha byla projednávána 2 měsíce v ústavním výboru, - já ještě k té práci v ústavním výboru přijdu, abych vyvrátil výtku, jako bychom pracovali překotně a příliš rychle - když byla předloha projednávána 2 měsíce v ústavním výboru, nyní přijdou sem do plena pozměňovací návrhy. Zpravodaj měl by se o nich vysloviti. Zpravodaj jest zde toliko zástupcem ústavního výboru, lépe řečeno: většiny ústavního výboru; zpravodaj zde nestojí jako osoba se svým osobním nebo stranickým názorem. Jsou zde některé návrhy, s kterými bych já osobně nebo jako straník souhlasil, ale já nemám práva, když tu nestojím jako soukromník a jako straník, nýbrž když jsem tu zástupcem ústavního výboru, jménem ústavního výboru dávati souhlas neb nesouhlas k nějaké změně bez mandátu ústavního výboru. (Tak jest!).

Pánové, představte si, že by zpravodaj na tomto stanovisku správném nestál, že by zpravodaj svým výrokem, svým prohlášením umožnil, aby pozměňovací návrh byl přijat neb zamítnut, představte si. kam by to mohlo vésti, že by návrh, který proti jeho hlasu byl přijat, nebo který proti jeho hlasu byl zamítnut, prostě mohl by v jeho dorozumění v plenu býti opakován a, když by dal k němu souhlas, mohl by prostě každé usnesení výboru, jehož mandát vykonává, tímto způsobem zvrátiti.

Ale, pánové, řekněte si dále: Jest plenum ústavního výboru schopno, aby pochopilo finessy ustanovení jednotlivých paragrafů; jest schopno plenum - a já tu nemluvím jen o tomto zákoně - jest schopno, aby mohlo postihnouti dosah takových změn? Já pravím: ne!, - aniž se dotýkám plena.

"Senatores boni viri, sed senatus malus lupus" jest citován výrok v knize o duši davů. Může se jakékoliv shromáždění skládati z nejlepších lidí, ale shromáždění samo ztrácí tuto dobrou vlastnost, poněvadž nemá i následkem zákonů přirozených duši davů. Shromáždění takové, které se neskládá naskrze z odborníků, shromáždění, které má nyní rozhodovat, musilo by v první řadě znáti do všech důsledkův ustanovení předlohy. K čemu bychom zde došli? Buď by bylo hlasováno podle strannických názorů, buď by bez zřetele na věcnou stránku rozhodovalo se toliko podle toho, jak strany se rozhodnou, pak není potřeba takových pozměňovacích návrhů, pak stačí věc projednati v klubu a v ústavním neb dotčeném výboru; aneb mělo by rozhodovati stanovisko čistě odborné a pak, pravím, pro toto stanovisko čistě osobní plenum Národního shromáždění nemá dostatečných schopností naprosto proto, poněvadž nejsou všichni členové přítomni, musili by rozhodovati o něčem, kde debaty ani neposlouchali, o důležitých věcech, kde třeba - jak řečeno - nebyli před tím poučeni a rozhodnutí, usnesení by bylo nahodilé.

Pánové, my máme zákony tištěné, ale musíme si dávati též zákony netištěné. Když nemáme žádného korrektivu nad sebou, když jsme se vyslovili pro princip čistě demokratický, jednokomorový, když jsme se vyslovili proti zákonodárné komisi, musí býti naše práce co nejsvědomitější, pak si to musíme rozmysliti s každým pozměňovacím návrhem. Ne, že bych se proti nim vyslovoval, ale pravím: pak dříve, než plenum rozhodne, musí každá věc jíti do dotčeného výboru; onen malý sbor musí ji projednati, zdali se to hodí do systému a teprve potom se vyjádří.

Nyní, pánové, prosím, aby mi bylo dovoleno, abych odpověděl na výtku, vyslovenou panem kolegou Dykem. Kdyby byl z blízka viděl práci ústavního výboru, myslím, že by nebyl vyslovil výtku, že práce ta byla příliš rychlá, že jsme mohli raději vyčkati a nepracovati příliš překotně.

Já přiznávám jedno: taková dalekosáhlá zákonodárná práce vyžadovala by delší doby. Ale, pánové, nezapomínejte - a já na to upozornil ve své písemné zprávě - že jde o důležitý akt politický, že šlo o to, aby volební řád se všeobecným rovným právem hlasovacím co nejdříve byl uzákoněn, že jsme ve starém Národním výboru jednali o tom, aby obecní zastupitelstva byla rozpuštěna a správa dána byla lidu, a že konečně jsme přistoupili na námitky, které byly proti tomu pronášeny, že se poukazovalo na to, že by to znamenalo ohromný převrat v několika desetitisících obcí, a že jsme se všichni sešli v názoru, že místo překotného rozpuštění má raději býti co nejrychleji uzákoněna volební předloha. Tedy to, co je po mém náhledu zásluhou, co je předností, nemá býti přednášeno jako výtka. Ústavní výbor počínal si tak opatrně, že dříve než předložil svou zprávu plenu, dal vytisknout elaborát, rozeslal ho četným odborníkům, kteří nezasedali ve výboru, rozeslal ho všem členům ústavního výboru v několika výtiscích, aby ho mohli dát svým příslušníkům v klubech, aby kluby mohly ho prozkoumat. Jestliže tak kluby neučinily, pak nemůže se tato výtka klást nám, nýbrž výtka padá tam, kde to bylo opominuto.

Já tedy jsem toho názoru, že je nutno, - a netýká se to jen této předlohy - při každé zákonodárné práci přihlížeti k tom, že my neseme velikou odpovědnost, že my nemáme nad sebou naprosto žádného korrektivu, že musíme počítati s tím, že ministerstva nejsou také ještě dostatečným způsobem obsazena, že my nemáme té výhody, jakou mají státy již zřízené, kde jim zákony aspoň právnicky dokonalé mohou vypracovati ministerstva, že tady největší tíha práce spočívá na členech Národního shromáždění a členech výborů, že tedy musí býti - ať již třeba zákon připouští něco jiného - hlavní tíha práce převalena na užší kruh - a já pravím, že i výbory 16 tičlenné jsou na tak jemnou práci příliš veliké, že mohou nejvýš usnášeti se na zásadách, jak jsme to činili také my, a že potom provedení, stylisování může býti ponecháno jen docela malému počtu osob. To netýká se tedy jen této předlohy, nýbrž to jsem chtěl uvésti jako direktivu pro způsob zákonodárné práce u nás vůbec.

Podotýkám ku věci samé, že některé novoty, některé návrhy, jako ku př. Slovenského klubu a jeden návrh p. kolegy Pospíšila došel v ústavním výboru souhlasu. Já to při jednotlivých paragrafech potom také vyslovím, takže myslím, že, pokud ústavní výbor dal souhlas, že tu bude také plně vyhověno intencím dotčených navrhovatelů. Pokud se týká jiných opravných návrhů, nevyslovím se dříve, dokud nebudu míti mandátu od ústavního výboru.

Byl bych, vážení pánové, odbyl onu méně zajímavou část vývodů, jak jsem ji nazval, aniž bych byl reagoval na některé velmi zajímavé vývody, týkající se volebního řádu, zejména otázky přísně vázaných listin, otázky to velmi sporné, o níž promluvím při §§ 40. a 50. Ale promluvím potom také o vztahu politických stran, o požadavku odpolitisování a pod. Já, vážení pánové, nyní dotknu se té zajímavější části, třeba bych nebyl tak zajímavý, jako snad debata sama byla vzrušenými výkřiky.

Dotýkám-li se této první části, totiž té části debaty, o níž jsem se zmínil na počátku a kterou jsem označil jako první, jako zajímavou, pak nečiním tak proto, že bych chtěl sestoupiti také do lví jámy, že bych chtěl súčastniti se onoho zápasu na kolbišti, nýbrž pak to činím z docela jiného důvodu - přímo to vyslovuji, z obavy o Národní shromáždění. Velectění pánové! Blížící se volby do Národního shromáždění vrhají do prakse tohoto slavného Národního shromáždění své dlouhé černé stíny. (Tak jest!) To, co se projevuje v posledních několika nedělích v debatách, ve způsobu debatování, ve způsobu, jak se vysloví myšlenka, i ve způsobu, jak jest pojímána a jak jest vyslechnuta, to, co se do debaty zanáší, to svědčí, vážení pánové, tomu, že my jsme v choulostivém stadiu, které jest pro každý zákonodárný sbor velmi nebezpečné. (Hlas: Mluví se mnoho oknem!).

Každý zákonodárný sbor přímo před volbami jest neschopen pracovati. (Výborně!) Práce věcná jest stížena, vše jest posuzováno jen z hlediska blížících se voleb, nejlepší předloha dostává nátěr, řekl bych, silně stranicky zaostřený, méně jest se na ni díváno s hlediska věcného, ale více, jak bude působiti venku, více, jak by předlohy mohlo býti využito při blížících se volbách, a proto také vyplývá požadavek, aby nebylo období voleb u zákonodárných sborů příliš krátké, aby zejména mezi dobou prvního vzrušení po volbách, která znemožňuje práci, a dobou přímo před rozpuštěním zákonodárného sboru, tedy dobou před novými volbami, bylo období tak značně široké a dlouhé, aby bylo dost času k věcné práci a ke klidu.

A nyní prosím, vážení pánové, my jsme konstituantou, my máme dělati ústavu, my máme dělati zákony, které se hluboko zařezávají do hospodářského a kulturního života celého národa. My máme řešiti otázky, které čekaly desítiletí na své řešení, my, vážení pánové, půjdeme k těmto velikým otázkám, jsouce zastiňováni těmi temnými stíny blížících se voleb, a já se ptám, budeme-li schopni v nejbližších čtyřech měsících vůbec něco projednávati?

Velectění pánové! Promiňte, jestli trochu odbočím na pole jiné, abych to ukázal na příkladě. Pánové, my máme otázku tak dalekosáhlou s hlediska národohospodářského a s hlediska národního, - já to prosím podškrtávám - jako otázku vyvlastnění velkostatků. Prosím, jakmile vytrhnete tuto otázku z celého prostředí, do kterého patří, jakmile tuto otázku učiníte toliko otázkou čistě stranickou a řekl bych stranicko-agitační, pak jest veta po této otázce, pak to celé zabijete. (Výborně!) Vážení pánové! Otázka vyvlastnění velkostatkův a otázka, co s velkostatky se má státi, to není otázka jak to bude působiti populárně v té či oné vrstvě, nýbrž především otázka silně národohospodářská, otázka národa a státu (Výborně! Potlesk) a my nesmíme takové dalekosáhlé věci vytrhávati z celého prostředí (Hlas: To je test otázka vůle lidu!).

Prosím, pánové, neračte zapomínati, že toto jest věcí také soběstačnosti národa a státu, že musíme se ptáti - já to pravím, pánové, opravdu jako přítel rozvoje zemědělství - právě se zřetelem na národ a stát, my se musíme ptáti, který způsob jest nejvýhodnější proto, aby se vyrábělo co nejintensivněji, a to tak, aby to národu a státu stačilo. (Hlas: O to také nám jde!).

Že ano, pánové, ne prosím z hlediska, jestli ten či onen si přeje půdy, jestli touha po půdě jest silně vyvinuta, nýbrž my si musíme říci, jaký druh statků, jaký druh zemědělských podniků jest nejvýhodnější, a já, pánové, pravím, že podle mých zkušeností a názorů střední. (Výborně!) Střední. (Hlas: Drobný!) Pokud se týká drobných zemědělců, tedy jest nejvýhodnější pro dobytkářství, zelinářství ovocnictví a drůbežnictví, tedy pro určité druhy produkce zemědělské jest výhodný drobný, ale celkem můžete říci, že nejvýhodnější jest střední stav. Velkostatek, t. j. obdělávání polí ve velkých rozměrech, má také své výhody národohospodářské, není-li v rukou jednotlivce. Nezapomínejte, co se ztratí půdy jen tím, že budou meze mezi jednotlivými poli. (Hlas: To nepadá na váhu!) Ale zejména, co je důležité, když jde o intensivní hospodaření: kdo zásoboval velkoměsta? To byly především produkty velkostatků. Pravím tolik, - a nechci jíti do podrobností - že tato otázka musí býti řešena ne jako otázka agitační, nýbrž musí býti řešena také s hlediska státu, s hlediska zásobení a soběstačnosti státu. A když budeme tuto otázku a každou jinou otázku posuzovati nikoliv jen s jediného hlediska, nýbrž se všech hledisek, pak, myslím, že bude možno nalézti cesty, jak bychom co nejvěcněji každou předlohu projednávali.

Já tu poukazuji na kouzlo, které spočívá v tom, proč předloha volebního řádu tak hladkým způsobem byla projednávána a proč došla souhlasu všech stran. My jsme nevytrhli této předlohy z celé její souvislosti, my jsme tu nesoustředili své jednám toliko na otázku volebního práva, nýbrž, jsouce si vědomi, že volební právo souvisí i s pravomocí obcí i s hospodařením obcí, že volební právo souvisí i s kontrolou nad obcemi, řekli jsme, že volební oprava nesmí býti projednávána samostatně, nesmí býti vytržena z komplexu ostatního celého složení obcí, nýbrž musí býti projednávána v souvislosti s ostatními ustanoveními zákonodárnými, týkajícími se hospodářství v obcích, a proto jsme dali souhlas k tomu, aby volební oprava byla jako junctim projednána s předlohou, která přijde později.