Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda (zvoní): Národní shromáždění jest schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.

Omluveni pro dnešní schůzi jsou členové Národního shromáždění: Koláříková, Bechyně, Antonín Němec, František Němec, Kalina, Hucl, Svoboda, Brožík, Štěpánek, Ed. Burian, dr. Franke, Hrejsa, dr. Witt, Nekvasil, Hybš, Pavlán, dr. Engliš, dr. Masaryková, Měchura, Malík, dr. Kubíček, Jan Pelikán, dr. Šámal, William Paulíny, jednak nemocí, jednak odjezdem do Francie a Švýcar.

Jednací zápis o 18. schůzi byl ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyložen a, poněvadž nebyly proti němu podány písemné námitky, jest schválen podle § 77. jednacího řádu a bude podle § 79. jednacího řádu uveřejněn.

Rozdány byly tyto zprávy: Žádám pana tajemníka, aby je přečetl.

Sněm. taj. dr. Haasz (čte):

Tisk 391. Odpověď ministra obchodu na dotaz Slavíka, Malkusa, Hucla a soudr. o lidových pojišťovnách. (Tisk 120.)

Tisk 383. Odpověď ministra financí na dotaz Svozila a soudr. o znárodnění velikých statků, dolův a jmění. (Tisk 101.)

Výboru školskému:

Tisk 401. Návrh vládní, jímž se poskytuje drahotní přídavek aktivním a pensionovaným učitelům veřejných škol obecných i měsťanských, jakož i vdovám a sirotkům po těchto učitelích na dobu od 1. ledna do 30. června 1919.

Tisk 390. Návrh Prokůpka, dra Velicha a soudr., aby byly provedeny nové stavby pro zemědělský odbor české vysoké školy technické v Praze a aby byl opatřen školní demonstrační a pokusný velkostatek pro tento odbor.

Tisk 395. Návrh dra Stojana a soudr. o bohoslovecké fakultě olomoucké, zřízení stolic na ní a zřízení stolice sociologie na biskupských kněžských seminářích.

Výboru ústavnímu:

Tisk 392. Návrh Hroudy, Svozila a soudr. na úpravu poměrů zaměstnanců samosprávných při obcích, okresích a okresních silničních výborech.

Výboru zdravotnímu:

Tisk 396. Návrh Kvapila a soudr., aby bylo uzákoněno fakultativní pohřbívání ohněm v československé republice.

Předseda (zvoní): K prohlášení se přihlásil v zastoupení vlády p. ministr Švehla. Dávám jemu slovo.

Ministr vnitra Švehla: Slavné shromáždění!

Právě dostávám zprávu od našeho vrchního vojenského velitelství z Karvína ve Slezsku, že naši dohodoví vojáci za vedení důstojníků francouzských, anglických, amerických a italských obsadili celý karvínský revír. (Všeobecná pochvala.) Krok tento neděje se bez vědomí vlády, jejímž jménem k vám mluvím. A výslovně podotýkám, že se neděje také bez vyrozumění vlády polské ve Varšavě.

Za krátké dvouměsíční historie naší mladé republiky podali jsme svým přátelům i odpůrcům již dosti důkazů, že své moci státní nepoužili jsme a nepoužíváme k ničemu, co by nebylo naším dobrým právem, nebo k čemu bychom nebyli bývali donuceni okolnostmi. (Souhlas).

Naše vojsko šlo na Slovensko v prvních dnech listopadových 1918 jen proto, že maďarské úřady, vojsko a všechna bezpečnostní stráž opustily slovenské území a zanechaly obyvatelstvo náhodě a osudu. Nebylo tam jistoty majetku, ani života a nastal všeobecný rozvrat.

Podobné poměry, byť jinak, vyvinuly se na těšínském Slezsku po polské okupaci. Poměry ve státě nemožné a neudržitelné a poměry nebezpečné. (Souhlas.) Četní z vás byli v poslední době svědky deputací hornických z uhelného revíru moravsko-ostravského, které téměř denně přicházely i sem do sněmovny a poukazovaly, že vlna nepořádku v administrativě a v občanském životě v území, okupovaném Poláky, zachvacuje již kraje, řízené naší veřejnou správou, a že naše veřejná správa touto vlnou každou chvíli bude postižena. Vláda vám může předložiti řadu prosebných telegramův a dopisů, i memoranda od všech vrstev obyvatelů, od Čechů, Poláků a Němců, v nichž se volá o pomoc a ochranu naše republika proti desorganisaci, v níž není možno žíti. Vláda může vám předložit také úřední doklady o tom, že zprávy o nebezpečí rozvratu pro moravsko-ostravský kraj, bohužel, jsou v plném rozsahu pravdivy.

Když se vláda přesvědčila, že území, které je pro stát životní důležitostí, v pravdě jest beze vší státní autority, sídlem bolševických agitátorů a tlup, které vpadají i do území, námi spravovaného, a podněcují obyvatele pod naší správou k činům rozvratným, že těžba uhelná v uhelné pánvi moravsko-ostravsko-karvínské klesla měsíčně se 6,768.912 q na 3,089.180 q, (Slyšte!), čímž ohroženy jsou závody průmyslové ve své výrobě, obyvatelstvo a železniční vlaky v zásobování topivem, že na hranicích nelze zabrániti nejrozmanitějšímu a nejrozsáhlejšímu podloudnictví, ani příjezdu nebezpečných osob z Ruska do našich zemí, je na snadě, že nemohla ani chvíli býti na rozpacích. Rozhodla se poslati dohodové vojsko, aby zjednalo pořádek v administrativě na celém území těšínském a zabezpečilo obyvatelstvu veškery výhody státního života. (Výborně! Souhlas na všech stranách.).

Domníváme se, že tohoto zasáhnutí nebylo by bývalo potřebí, kdyby Těšínsko nebylo bývalo okupováno Poláky proti všem ujednáním, na kterých jsme se s nimi dohodli v Rusku, Moskvě a Kijevě, ve Washingtoně i v Praze, proti všem zvyklostem mezinárodním, proti našim právním nárokům, kdyby toho nebyli učinili anonymně a lokálně bez našeho vědomí a kdyby byli aspoň dodrželi místní a zatímní dohodu, kterou uzavřel Národní výbor český ve Slezsku s Radou Narodowou v Těšíně dne 2. listopadu 1918, nechtěje vyvolávati sporu a boje s bratrským slovanským národem a pamatuje především jenom na to, aby byl pro přechodnou dobu zachován na Těšínsku klid a pořádek státní. Smluvili jsme s Poláky na všech řečených místech, že o území slezském rozhodne pouze vláda československého státu ve shodě s vládou varšavskou, nebo v případě rozporů mírová konference a až do té doby že má zůstati status quo.

Jestliže jsme trpělivě nesli stav, který byl způsoben polskou okupací, nesli jsme to jen proto, že jsme nechtěli působiti našim bratrům Polákům obtíže ještě větší, než které mají na hranici západní i východní.

Okupace polská není ničím odůvodněna. Slezsko po staletí náleželo a náleží ke koruně české, jejíž nástupkyní právní jest republika československá, a že nám náleží Slezsko celé ve svých historických hranicích, bylo dokumentováno nade vši pochybu jasně notou dohody, podanou dne 10. ledna 1919 vládě budapeštské, opovědní notou anglickou, která v těchto dnech byla odevzdána vládě německo-rakouské ve Vídni. Poláci nemohou se pro sebe dovolávati ani toho, že většina obyvatelstva je polské národnosti, ani práva sebeurčení. Práva sebeurčení mohou se totiž tím způsobem dovolávati menšiny české. Pokud jde o jazyk, je, jak známo, mezi znalci spor o to, zdali všichni obyvatelé Těšínska přináležejí národnosti české nebo národnosti polské.

Pro nás otázka těšínská je otázkou nesmírného významu hospodářského, nejen lokálního; než i pro velkou část Evropy. Karvín a Ostrava nedají se odloučiti od sebe, jak učinili Poláci svou okupací. Jaké následky po této stránce má polská okupace, vysvítá nejlépe z tohoto: V době dvou, tří týdnů by musely zastaviti svou výrobu závody vítkovické, čímž by hned bylo 17.000 odborných a pomocných dělníků bez práce a brzy potom 70.000 dělníků v závodech, které jsou na vítkovické závody odkázány.

Ale i dnes již řada závodů, školy, podniky všeho druhu trpí a podvázán jest veškerý život hospodářský. (Souhlas.) Nebylo by možno zásobovati uhlím Italii, Slovensko, náš průmysl cukrovarnický, železnice, které udržují spojení mezinárodní, na př. s Paříží, Bukureští, nebylo by možno provážeti polského zboží do Vídně a vídeňských výrobků do Polska. Všecko toto zevrubně jsme vyšetřili, sepsali a poslali po kurýrovi varšavské vládě ve formě memoranda.

Ale i dnes trváme na svém původním návrhu, aby pod aegidou mírové konference bylo docíleno dohody o území těšínském mezi vládou pražskou a vládou varšavskou. Navrhli jsme proto vládě varšavské, aby ihned byla zřízena znalecká českopolská komise, která by se problémem tím zabývala. Nás stále vede jediná myšlenka, myšlenka vzájemné dohody, jako vedla naše vůdce doma i za hranicemi v době před naší samostatností, a jsme té naděje, že této dohody k obapolné spokojenosti dojdeme. Jsme přesvědčeni, že konajíce opatření, svrchu řečená, konáme jen svoji povinnost a že nám nemůže býti vytýkáno nikým, ani Poláky, jestliže ve svém státu a na svém území za všech okolností zjednáváme pořádek a klid a zabezpečujeme právo a občanské svobody. (Dlouhotrvající pochvala a potlesk.).

Předseda: Přistoupíme k dennímu pořadu, a to k dokončení generální debaty o zprávě ústavního výboru o řádu volebním do obcí republiky Československé (tisk 302).

K slovu se přihlásil ještě pan ministr vnitra Švehla. Uděluji mu je.

Ministr vnitra Švehla: Vážené Národní shromáždění!

Projednáváním velké a dalekosáhlé předlohy volebního práva do obcí přistupujeme k činu, kterým splácíme slib, jejž jsme v programu svém dali.

Budiž mi dovoleno, abych při této příležitosti jménem vlády směl vzdáti dík v prvé řadě ústavnímu výboru a namáhavé práci pana referenta (Výborně!). Ti nám umožnili, abychom v krátké době po vydání programu mohli předstoupiti před lid a národ svůj, abychom dokázali, že sliby své bereme vážně. Reforma tato je dalekosáhlého významu, - jsme si toho plně vědomi - je to jedno z nejdalekosáhlejších rozšíření práv na zastoupení, které vůbec dnes jest. Nejdemokratičtější stát světa jako Severoamerické státy mají také právo volební od 21. roku, ale nikde není provedeno v té důslednosti, aby celé polovici, aby také ženám přiznáno bylo totéž rovné právo.

My jsme si plně vědomi toho, že podnikáme reformu dalekosáhlou, ale také i proti výtkám, že snad něco nevyzkoušeného bychom podnikali, i proti těm jsme obrněni, neboť víme, komu toto právo svěřujeme. (Výborně!).

Národ, který dovedl provésti převrat bez jediné kapky krve, národ, který právě v těchto letech dovedl svou činností zahraniční - stačí vysloviti slovo legie - provésti divy, tomuto národu přísluší také právo, aby o svých věcech rozhodoval sám a své věci spravoval. Nemám tudíž obavy, že by bylo této reformy zneužito.

Rovněž tak i přibrání žen nebudí žádné obavy. Neboť prostý poměr v činnosti a práci a řeknu, i utrpení ženy naší po celou dobu války jistě jest jenom svědectvím její vyspělosti a její důležitosti v našem národním životě. (Výborně!) A chceme-li pro budoucnost svou jeden z největších úkolů řešit, zvednout morálku, pak musíme klásti veliký důraz na rodinu svou, a kdo jest tím základem? Žena. Má-li ona vychovávati, musí býti nejprve svobodná a volná. (Výborně!) Proto jí dáváme toto právo, vedouce, že ona ho užije ke prospěchu národa. (Výborně!).

Slavné shromáždění! Dosud samospráva naše, ač dávno, v druhé polovici minulého století založená, přece jenom byla naší jedinou záštitou v boji, který sváděli jsme proti Vídni. Při této příležitosti budiž dovoleno, abychom za všechno, co vykonala ona pro náš zápas, směli jí vzdát díky. Jsem přesvědčen, že, jako dříve v dobách těžkých a na zásadách dávno a dávno minulých, samospráva konala svou povinnost, že tak samospráva, založená na nejširší součinnosti všeho lidu, vykoná i pro budoucnost naši veliké dílo obrody. (Výborně!).

A ve chvíli, kdy nás čeká již ne práce negativní, práce, která měla nejdříve zlo a tyranii zničiti, nýbrž práce tvůrčí, myslím, že musí býti naší zásadou nejprv zmobilisovati kde koho, kdo k práci a součinnosti se hlásí. A tuto práci za součinnosti širokých vrstev založíme na obci své a buďme jisti, že bude-li ona na nejširším základě za součinnosti všech vrstev, že nejpevnější také pilíř stavíme své republice. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Tím jest generální debata skončena. Hlásí se pan referent k doslovu?

Dr. Meissner: Prosím!

Předseda: Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Meissner: Vážené Národní shromáždění!

Mám-li pronésti doslov k všeobecné debatě o řádu volebním, pak řeknu zcela upřímně, že jsem na jistých rozpacích. Očekával jsem, že debata o základním pilíři, jak jsem to v úvodu své řeči nazval, o základním kameni ústavy republiky, že debata ta nám přinese velká, dalekosáhlá hlediska. (Tak jest!) Já jsem očekával, vážení pánové, že z tohoto váženého shromáždění přijde pro ústavní výbor další popud, další podnět chuti k práci, že z tohoto váženého Národního shromáždění vyslechneme veliká hlediska, jak si Národní shromáždění představuje nejen volební řád do obcí, nejen volební řád do dalších správních a zákonodárných sborů, nýbrž jak si představuje celou tu stavbu ústavy republiky. Pánové, prosím, nemějte mi za zlé, jestliže má slova budou míti jistou příchuť trpkosti, jestliže - pravím docela upřímně svůj pocit - jsem v tomto očekávání - nejen já, nýbrž jsou toho názoru všichni členové ústavního výboru, - zklamán. (Hlas: Výborně řečeno!).

My jsme se ocitli před nejdůležitějším úkolem Národního shromáždění. Národní shromáždění je vlastně konstituantou a, když listujete v historii konstituant dřívějších, když listujete v historii na př. konstituanty francouzské a když podíváte se do historie debat kroměřížského sněmu, pak smeknete a pak pokloníte se před velikostí debat, které tam byly pronášeny.

A zde, pánové, jednáme o základě, o základním pilíři! Nevím, pánové, jsem-li k tomu oprávněn, smím-li se odvážiti charakterisovati tu debatu, mám-li jako zpravodaj právo, kritisovati výkony některého člena Národního shromáždění, ale přes to nemohu si odepříti, abych řekl, že v tomto směru mne a, myslím, i velikou část Národního shromáždění debata zklamala. (Výborně!).

Pánové, já bych řekl, že v debatě je možno konstatovat dva momenty, dvě části: Jednu část vysoce zajímavou a zajímavší, část vyvolávající vzrušení, část, která hromadila kolem sebe veliké posluchačstvo, která vyvolávala pozornost, a druhou část debaty, méně zajímavou, méně vzrušující, méně pozornost vzbuzující, způsobující odliv v tomto slavném shromáždění.

Prvá část, ta část zajímavá, byla ona část, která do této debaty nepatřila (Výborně! Tak jest!), byla ona část, která jest, řekl bych, takovou poslední vlnou, která naráží na břeh, poslední vlnou moře ještě se přelévajícího z debaty dřívější o vládním prohlášení, posledním bojem, který by patřil do debaty jiné, a do této zajímavější části patřila ona část debaty, která se netýkala volebního řádu, která se netýkala zásadních hledisek, nýbrž která již předpokládala, že volební řád jsme uzákonili a že se jedná již o důsledky tohoto volebního řádu, že se totiž jedná o volby a agitaci volební. A druhá část, ta část méně významná, méně pozornost vzbuzující, ta část, která byla v této debatě popelkou, byla ta část, která se volebního řádu týkala.