My chceme, aby trestala republika, když
republiku máme, aby trestal justiční ministr,
a ne Lynch (Výborně!), poněvadž
trestá-li někdo jiný (Hlas Hospodářský
bolševismus!), ten se dopouští těžkého
hříchu na našich hospodářských
statcích, na dobré pověsti naší,
na potřebě našeho úvěru, atd.
atd.
A nyní, pánové, dovolte,
abych takovou malou perspektivu si dovolil předvésti
před duševní zraky vaše, jak to s tím
zemědělstvím bude vypadati v budoucnosti.
Zemědělec zaplatil knihovní dluhy, zbavil
se knihovního dluhu na účet živého
a mrtvého inventáře. Toho se zbavil. (Hlas:
To nevěříme! To není pravda!)
Pane kolego, dovol, já bych si přál,
abych neměl pravdu. Ale život velmi záhy mezi
námi rozhodne a já se bojím, že život
a prakse dá za pravdu mně. Zemědělec
se zbavil knihovních dluhů na účet
živého a mrtvého inventáře. Až
bude upravena valuta, a bude si míti zemědělec
opatřiti živý a mrtvý inventář,
zadluží se znovu. (Posl. Aust: Dobytek bude dorůstati!)
Já bych si přál, aby
můj náhled nebyl správný, ale, bohužel,
jsem přesvědčen, že bude vývinem
událostí úplně potvrzen. Sedlák
bude míti zadlužený statek a bude míti
vyssátou půdu. (Posl. Aust: Mezitím doroste
dobytek v Tyrolsku a přijde lacině sem!)
Pánové, s jistým politováním,
s vnitřní lítostí slyším
náhledy, které by se zde ozývati neměly,
a které svědčí o krátkozrakosti
přímo neslýchané. Všecko vaše
spoléhání na laciný dovoz jest naprostá
neznalost věcí nebo zlomyslnost.
Pánové, nic laciného
sem nemůže přijíti. (Výkřik.)
Pane doktore, pomyslete jen na derutu ve vozivu, derutu v
plavidlech, na zdražení prací všude za
hranicemi a zeptejte se, za jakou cenu sem může přijít
argentinské maso, za jakou cenu sem mohou přijít
látky a všechno jiné. Podle toho se musíme
zaříditi a musíme počítati
s tím, že v době několika roků
musíme jedině se soběstačností
počítati, a že proto všechen vtip našich
vlád musí spočívati v nejmožnějším
podporování výroby domácí a
především prvovýroby, což jest
pochopitelné, - vždyť dnes po připojení
Slovácka stát náš zemědělstvím
živí více než 70% všeho svého
obyvatelstva.
Vážení pánové,
stát, celá veřejnost se před válkou
na zemědělství těžce prohřešili,
a já bych si jen přál, abychom my a naše
vláda měla dosti sil, aby mohla tyto hříchy
odstraniti, jejich následky odstraniti a zjednati nápravu.
Jednu chvíli bylo u nás rozšířeno
mínění, že netřeba doma vyráběti,
že se všechno může přivézti,
že konsument je všechno, producent že je složka
v národohospodářském podnikání
vedlejší. Velká, trpká složka hladu
přivedla nás po této stránce k názorům
naprosto jiným. Domácí konsument jest pro
zemědělce jistě nejdrahocennější,
ale pro každého konsumenta zemědělského
jest také nejcennější, nejdrahocennější
domácí producent. Domácí producent
má jedině tu možnost, aby v dobách zlých,
v dobách abnormálních, tak kritických,
jako za války, byla zachována aspoň prosperita,
aspoň existence toho kterého odvětví
průmyslového.
Prvovýroba jest tu činnost,
která vyrábí statky, které v cestě
dalšího průmyslového zušlechtění
poskytují příslušníkům
povolání jiných, druhovýroby, možnost
většího nebo menšího blahobytu.
Na to jsme dlouho zapomínali, a jest si jen přáti,
aby jisté ujasnění v tomto směru u
nás nastalo, a abychom podle toho svou hospodářskou
politiku na příště zařídili.
Pan ministr Rašín nám
zde pověděl tak mnoho pěkného, spadajícího
do jeho resortu. Přiznal se dokonce, že nemůže
mluviti dost otevřeně. Zdálo by se dokonce,
že má nějaký tajný plán
a že nechce prozraditi tajemství. Přál
bych si, aby to byla pravda s tím tajemstvím, aby
měl nějaký pěkný tajný
plná, kterým by nás příjemně
mohl překvapiti. Ale bojím se, že pan ministr
žádný takový tajný plán
nemá, protože kdyby jej měl, jistě by
o něm nemluvil. Kdo má tajný plán,
nesmí o něm mluviti na takové schůzi.
Ten musí skutečně překvapiti, a zde
se skutečně bojím, že nás pan
ministr příjemně překvapiti nedovede.
Jisto jest jedno. Peníze, ve kterých
se teď zdánlivě topíme, které
dnes svěřujeme finančním ústavům
pomalu za poplatek, kdy již chtějí pomalu,
abychom platili za uschování, - zmizí. Ať
provede pan ministr tu reformu jakýmkoliv způsobem,
až ji provede, peněz nebude. Pak budeme potřebovati
peněž opět. Musíme si je opatřiti
úvěrem a úvěr budeme míti jen
potud, když dovedeme u nás zajistiti ve státním
řízení klid a pořádek. To jsem
měl na mysli, když jsem mluvil o ceně výstřelu
na dra Kramáře.
Každá porucha na Nymbursku,
každá porucha v Hradci Králové a jinde
jest účtována na naše konto na mezinárodním
trhu úvěrovém jako minus. A účet
ten jest vyjádřen mnoha sty miliony a miliardami.
(Souhlas.)
Já jsem s panem ministrem financí
měl již v roce 1916 a 1917 časté porady.
Tenkrát jsme se scházeli ovšem za zvláštních
okolností, za assistence všelijakých dozorčích
orgánů. A také s panem předsedou vlády
v roce 1916 a 1917 jsem se pilně stýkal. Pan ministr
financí mně tenkrát prozradil, že pracuje
na velikém lidovém Národohospodářství.
Nevydal ho, nevím, proč. Snad je vydá. Já
bych si konečně ani nepřál, aby je
vydal tiskem, ale aby vtělil je do své práce,
aby prováděl teď ve smyslu těch rozhovorů
politiku národohospodářskou, a politiku lidovou,
aby neměl žádný tajný plán,
aby na nic nečekal, poněvadž nic k čekání
není. Pro mne věc jest rozhodnuta: buďto se
my vzchopiti můžeme, poněvadž proti ostatním
máme pořádek, kdežto oni ho ještě
nemají. Jestli tu dobu promeškáme, a budeme
čekati, až se ostatní vzchopí, nebudeme
míti možnosti a my bychom měli tu ctižádost
míti, abychom se postavili ve středu Evropy na špici
hospodářského pokroku a rozvoje (Výborně!
Potlesk). Teď ještě zkouška státníkova,
teď je doba! Žádný odklad a čekání!
Nic takového není! Teď musí být
rozhodnuto!
Jistě že vláda a s ní
pan ministr financí jsou si toho plně vědomi,
že v moderním státě musí býti
všechno vybudováno na principu podpory slabšího
oproti silnějšímu.
Kdo pak jest tím nejslabším
a nejubožejším mezi ubohými? Učitelstvo.
Zde to bylo konstatováno se všech stran, s naší
strany se na to kladl důraz, aby učitelstvu dáno
bylo tolik, jako státnímu úředníku
stejných kategorií. My naléháme na
to ještě dnes a prosíme, by se tak stalo neodkladně
(Výborně! Potlesk). Nemůžeme
se spokojiti s tím, s čím pan ministr přichází.
My uznáváme váhu a důležitost
šetrnosti, - já jdu dále a řeknu v takových
dobách, jako je doba dnešní, kdy se neprodukuje,
kdy se nevyrábí, je šetrnost největším
příjmem, o tom není pochybnosti, anebo lépe:
jest šetrnost jediným příjmem. Ale pan
ministr nám zde pověděl, že nechce všude
šetřiti, že by mu nebylo milé, aby se
mu říkalo "Alois Škrtil", že
chce býti národohospodářem a prohlásil,
že tam, kde se šetřiti nemá, nebude šetřiti.
My nechceme, aby se šetřilo
na vzdělání našich dětí,
poněvadž na vzdělání jmenovitě
my, stav zemědělský, klademe největší
váhu. My máme nejvíce zapotřebí
- bohužel - a ne vinou vlastní, ale vývojem
ve starém státě, - my jsme v tom směru
elementem namnoze zaostalým a chceme jíti ku předu
a všechny ostatní při nejmenším
alespoň dohonit. Vzdělání činí
slabého silným, chudého bohatým, malého
velikým. Vzdělání demokratisuje nejjistěji,
vzdělání vyrovnává protivy
a když se tady pořád mluví o bolševismu,
říkám: nejlepší zbraní
proti bolševismu, ať se objevuje v jakékoliv
podobě, jest důkladné vzdělání
(Výborně! Potlesk.) Tolik jsme všichni
vyrozuměli z krásné řeči dra
Markoviče, co jsme slyšeli od něho a co nám
všem zůstalo v paměti: že když oni
dovolili přístup bolševikům do vlaku,
do vozu, kde disciplinovaní, uvědomělí
čeští legionáři byli, že
odtamtud nenastalo žádné poruchy, nenastalo
nákazy, poněvadž tam byl lid nejen disciplinovaný,
ale uvědomělý, opravdu vzdělaný,
inteligentní.
Já při té příležitosti
jen připomínám, že Jugoslávie,
na kterou jsme se vždycky dívali z té prý
své velmi bohaté vlasti, z té bohaté
československé republiky, jako na zem chudou, otázku
učitelstva již v tom smyslu, ve kterém jsme
to navrhovali, vyřídila. Jen připomínám,
že na Slovácku jest to vyřízeno ještě
na základě starého uherského zákona
a panu finančnímu ministrovi ještě zvláště
připomínám, že Jugoslavie ho již
také předešla, pokud se týče
reformy finanční, že se tam něco stalo,
co on má nejspíš v tajném plánu
a k čemuž teprve v budoucnosti nejspíše
sáhne. (Hlas: Tajné plány jsou od doby
Benedekovy zdiskreditovány!)
Pan ministr má v jednom pravdu. Definitivní
vyřešení otázky valutní není
ovšem jinak myslitelno, nežli zvýšením
výroby, tedy prvovýroby, výroby průmyslové,
hojným vyvážením a přívozem
peněz do země. To jest pravda. Ale takováto
definitivní úprava finanční vyžaduje
příprav, vyžaduje let, vyžaduje někdy
celých generací. Kdybychom měli čekati
až na takovou definitivní úpravu a kdybychom
dříve neučinili nějaká preventivní
opatření, kterých potřebujeme, aby
byl možný kalkul, aby byla možna rozvaha, aby
se tedy na něčem mohla zakládat podnikavost,
- pan ministr si stěžoval, že žádné
podnikavosti není a že je naprosto ochromena, - ona
naprosto nemůže být v těchto rozvrácených
poměrech - musili bychom čekati velmi dlouho. Pan
ministr musí zjednati základnu pro podnikavost,
a té nemůže zjednati dlouhým evolučním,
sice velmi zdravým, ale pro nás prozatím
nedosažitelným vývojem národohospodářským,
té nemůže zjednati, aby tak řekl, léčením
choroby nějakou mastí, která bude hojiti
po několik desítiletí, tu musí zjednati
operací. Od toho je tady již pan ministr. Pan ministr
se nám tu musí objeviti jako operatér, ne
jako mastičkář. Věřím,
že nás chce překvapiti, že se jako takový
objeví, že ho uvidíme zde se sondou a s nožem
náležitě vyzbrojeného, aby to všechno,
čeho si přejeme, provedl. Ovšem, bez nějakého
devalvačního zákona to nepůjde, a
čím dříve se k tomu kroku pan ministr
odhodlá, tím bude ovšem lépe. (Výborně!)
Vážené shromáždění!
Kol dokola obklopuje prý nás, československou
republiku, zlá, těžká choroba. My se
vždycky jednou za onoho času odvážíme
ji pojmenovat. To je prý ten bolševismus. Vážení
pánové! My jsme jistě všichni ochotni
bolševismus potírati, to jsem slyšel od paní
kolegyně Zeminové, to nám pověděl
kolega Johanis, který řekl při jedné
řeči s velikým důrazem: "Proti
bolševismu!" Kolega Bechyně to dnes zvláště
rozváděl. Vážení pánové,
je také skutečně třeba, abychom všechny
síly své spojili k potírání
bolševismu!
Já bych bolševismus definoval
jinak ještě. Bolševismus je podle mého
zdání a podle toho, co jsem si vybral z té
pěkné řeči dra Markoviče, nedostatek
občanských ctností. Bolševismus není
nic jiného, nežli nedostatek občanských
ctností.
Nedostatek občanských ctností
býval v české historii příčinou
mnohých našich katastrof a nebude snad od místa,
když i dnes zde, na sklonku svého výkladu,
učiním takovou malou historickou vzpomínku.
My měli jsme svůj stát,
stát bohatě dotovaný, řeč tohoto
státu, naše mateřština, zněla mocně
a slavně z úst sněmovníků,
se stolce královského, uprostřed hukotu vítězných,
světodějných bitev. Řeč česká
byla po dvě století řečí diplomatů
na dvorech středoevropských, na dvoře uherském,
na dvoře polském. Lid, jmenovitě lid zemědělský
- připomínám to zvláště
- těšil se velké zámožnosti a velkému
vzdělání. Podle sněmovních
výnosů ze druhé polovice století 15.
byli na venkovských školách českých
zřizováni učiteli mistři bakaláři
svobodního učení. Celý oděv
jejich byl tak nádherný, že sněm uznal
zvláštním výnosem zakázati nošení
zlatohlavu, holandských pláten a krajek na košili,
i klobouků zlatem lemovaných.
A přece, poněvadž naposled
nebylo u nás dosti občanských ctností,
sobeckost, lakota, prospěch osobní zvítězil
vždy nad prospěchem veřejným, stalo
se, že ne tak zlobou nepřátel, jako více
vinou vlastní přišli jsme o tu svou krásnou
samostatnost a svobodu, o svůj vlastní stát.
Proto myslím, že jest naší
povinností, povinností nás všech, abychom
na příště skol. Zeminovou, s
kol. Bechyněm, s kol. Johanisem atd., jak
se všichni ti, kdo na obranu české republiky
přísahali, jmenují, abychom všichni
byli hotovi republiku nejen brániti, nýbrž
vytrvalou a neúmornou prací republiku především
povznésti na takovou výši, s níž
by se jí všecko stalo možným a přístupným,
na takovou výši, aby mohla zvítěziti
nad naší bídou. Musíme vlastní
prací dříve republiku přivésti
k takové síle a dáti jí možnost,
aby ona nad bídou nás všech zvítězila,
aby nás přivedla do přístavu blahobytu!
Kdyby snad se dostavila do života české
republiky nějaká porucha, kdyby snad nás
mělo potkati něco horšího, nějaké
neštěstí, pak si jednoho musím býti
vědomi: intelektuální původci každé
takové poruchy, každého takového případného
neštěstí jsme my, intelektuelní původce
takového neštěstí by musil býti
hledán v řadách našeho shromáždění!
(Výborně! Řečníku se se
strany poslanců blahopřeje.)
Předseda (zvoní):
Řečnická
listina je vyčerpána a rozprava skončena.
Ve smyslu § 67. a 70. jednacího řádu
je tuto debatu zakončiti hlasováním, schvaluje-li
Národní shromáždění československé
programové prohlášení ministerského
předsedy. Přistoupíme tedy k hlasování
a žádám členy Národního
shromáždění československého,
aby se odebrali na svá místa. (Zvoní.)
Prosím členy Národního
shromáždění, kteří prohlášení
vládní schvalují, aby povstali ze svých
míst. (Poslanci povstávají.)
To je většina, vládní
prohlášení je tudíž schváleno.
Přistoupím k ukončení
schůze. Předem ještě, nebude-li proti
tomu námitky, provedeme volby doplňovací
do výboru pojišťovacího, školského
a živnostenského. Jsou snad proti tomu námitky?
Nejsou. Přistoupíme k volbě.
Z výboru pojišťovacího
vystupuje dr. Engliš a na jeho místo je kandidován
dr. Bulín.
Je proti navrženému námitka?
Není tomu tak. Prohlašuji jej za zvolena.
Z výboru školského vystupuje
Josef Babánek a na jeho místo je kandidován
dr. Cyril Horáček.
Je proti navrženému námitka?
Není. Prohlašuji jej za zvolena.
Z výboru živnostenského
vystupuje Václav Sedláček a na jeho
místo je kandidován dr. Stojan.
Je proti navrženému námitka?
Není. Prohlašuji jej za zvolena.
Ještě učiním některé
sdělení. Ustavily se výbory, po případě
doplnily:
Menšinový a rozhraničovací:
místopředsedy zvoleni: Josef
Lukeš a Václav Freiman a za zapisovatele
Jan Rýpar.
Výbor pro zodpovědění
poselství presidenta republiky ustavil
se a za předsedu zvolen Ant. Svěcený,
za místopředsedu Josef Rotnágl, za
zapisovatele Josef Lukeš.
Výbor národohospodářský:
Předsedou zvolen Viliam
Pauliny, místopředsedy Ferdinand Klindera
a dr. Gustav Heidler, zapisovatelem dr. Jan Halla
a dr. Frant. Rambousek.
Výbor pro Velkou Prahu: Předsedou
zvolen Emil Špatný, místopředsedou
dr. Jaroslav Brabec a dr. Jan Kubíček,
zapisovatelem Josef Rotnágl.
Přistoupíme k ukončení
schůze.
Navrhuji, aby se konala příští
schůze ve středu dne 22. ledna, tedy zítra
o 2. hodině odpolední.
Pro denní pořad navrhuji:
1. Zpráva výboru ústavního
o řádu volení do obcí republiky Československé.
Tisk č. 302.
2. Doplňovací volba do výboru
státně-zřízeneckého.
Je proti tomuto návrhu, jak pokud
se týče dne, tak pokud se týče denního
pořádku, námitka?
Není tomu tak. Prohlašuji návrh
za přijatý.
Schůze je skončena.