Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Schůze zahájena ve 2 hod. 40 min. odpol.

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Bella,dr. Hajn, Konečný, Udržal.

Zapisovatelé: dr. Slávik, Bradáč a větší počet členů N. S.

Zástupcové vlády: Členové vlády: Habrmann, dr. Hruban, Klofáč, Prášek, dr. Rašín, Staněk, dr. Soukup, dr. Stránský, Stříbrný, Švehla, dr. Winter, dr. Vrbenský, dr. Zahradník.

Z kanceláře sněmovní: JUDr. Haasz, tajemník sněmovní, zástupce jeho JUDr. Říha.

17. schůze Národního shromáždění československého ve čtvrtek dne 16 ledna 1919 o 2. hodině odpolední.

1. Dokončení rozpravy o programovém prohlášení ministerského předsedy.

2. Doplňovací volba do výboru technického.

3. Zpravodaj dr. Meissner. Zpráva ústavního výboru o řádu volení do obcí republiky československé (tisk 302).

Předseda (zvoní): Národní shromáždění jest schopno se usnášeti, zahajuji schůzi.

Svou nepřítomnost v dnešní schůzi neodkladnými záležitostmi omluvili kolegové: Prokeš, dr. Witt, Pavlán, Štěpánek a Cingr; nemocí: Malkus, Rosenkranc.

V dnešní schůzi slib vykoná člen Národního shromážděni posl. Andrej Devečka. Žádám p. zapisovatele dra Slávika, aby přečetl formuli a jmenovaného pána, aby povstal a prohlásil, že slibuje.

Zapisovatel dr. Slávik (čte): Slubujete ako člen Národného shromaždenia československého, že budete zachovávať zákony štátu československého a že svój úrad budete zastávať podla svojho najlepšieho vedomia a svedomia.

Posl. Devečka: Slubujem! (Potlesk).

Předseda: Výborům z předsednictva byly přikázány tyto předlohy:

Zástupce sněmovního tajemníka dr. Říha (čte):

Výboru finančnímu:

Tisk 357. Vládní návrh na vydání zákona o oddělení správy finanční od správy politické (současně přikázán též výboru ústavnímu);

výboru zásobovacímu:

Tisk 332. Návrh členů Národního shromáždění F. Jiráska, Svozila, Modráčka, Špatného a soudr. na zřízení cenového úřadu.

Tisk 339. Návrh posl. Jos. Šamalíka, Fr. Čapky, Fr. Navrátila a soudr. na vydání jednotných pravidel pro odevzdávání dobytka ve všech zemích státu československého.

Tisk 352. Návrh členů Národního shromáždění Ferd. Jiráska, Špatného, Pika, Zemínové a soudr. na zřízení dobrovolné kontroly zásobovací služby;

výboru státně zřízeneckému:

Tisk 335. Návrh členů Národního shromáždění dra Schieszla, dra B. Němce a soudr., aby upraveny byly služební poměry středoškolských učitelů tělocviku.

Tisk 345. Návrh členů Národního shromáždění Buřívala, Tučného a soudr. ve příčině naléhavé úpravy poměrů výpomocných sluhů přiznáním definitivy.

Tisk 346. Návrh členů Národního shromáždění Buřívala, Tučného a spol. na vyplácení drahotní podpory státním zaměstnancům i po čas onemocnění.

Tisk 347. Návrh členů Národního shromáždění Buřívala, Tučného a spol. na zrušení smluvního poměru berních exekutorů, jich definitivy a jmenování podúředníky berní správy.

Tisk 349. Návrh členů Národního shromáždění J. Hrizbyla, Sladkého a soudr. v příčině zvýšení platů poštovním expedientům.

Tisk 348. Návrh člena Národního shromáždění J. Hrizbyla, Freimana a spol. v příčině domovského práva třídních poštovních zaměstnanců.

Tisk 350. Návrh členů Národního shromáždění Hrizbyla, Skorkovského a spol. v příčině postupu poštovních oficiantek.

Tisk 354. Návrh posl. Buřívala, dra Rambouska, Holejšovského a soudr. na pensionováni vysloužilého úřednictva a zřízenectva státních úřadů a soudů, zrušení tajné kvalifikace a zařazení kancelářských úředníků skupiny E do skupiny D služební pragmatiky;

výboru finančnímu:

Tisk 336. Návrh členů Národního shromáždění A. Němce, Ecksteinové a soudr. na zrušení malé loterie;

výboru kulturnímu:

Tisk 337. Návrh posl. dra Rambouska a soudr. na úpravu poměrů českého zemského Musea a jeho personálu;

výboru železničnímu:

Tisk 338. Návrh dra Vochoče, dra Krouského a soudr., aby vybudována byla trať Nymburk-Dvůr Králové a Hronov.

Tisk 341. Návrh posl. Hrejsy a soudr. na připojení dráhy Otrokovice-Zlín-Vyzovice ku dráze Vsetín-Val. Klobuky-Bilnice;

výboru zemědělskému:

Tisk 340. Návrh posl. Šamalíka, Ševčíka, Čapky, Navrátila, Bařiny a soudr. na zastoupení malorolníkův a domkářů v rekvisičních komisích, aprovisačních radách a j. úředních korporacích;

výboru pro vyživovací příspěvky:

Tisk 342. Návrh posl. Johanise, Jana Slavíčka, Busta, Hrizbyla a soudr. na změnu a doplnění zákonných předpisů o vyživovacích příspěvcích;

výboru technickému:

Tisk 343. Návrh posl. Šamalíka, Jílka a soudr. na stavbu drah velké Meziřičí-Nové Město-Jimramov-Polička a Jihlava-Měřín-Velké Meziříčí-Křižanov-Velká Byteš-Tišnov;

výboru ústavnímu:

Tisk 344. Návrh posl. Hrondy a spol. na vypracování osnovy zákona, jímž se pověřují úředníci obecní vedením matrik o narozeních, sňatcích a úmrtích, jakož i ostatních úkonů z nich vyplývajících;

výboru sociálně-politickému:

Tisk 353. Návrh členů Národního shromáždění Slavíčka, Freimana, Landové-Štychové a soudr. na sestátnění školy pro vojíny-invalidy při Jedličkově ústavu pro zmrzačelé v Praze a přetvoření její ve výchovný a zaopatřovací ústav pro invalidy a mrzáky v republice československé.

Předseda: Výboru ústavnímu přikázány návrhy č. 119, 118, 149, 151, 152.

Předseda výboru toho požádal, aby přikázány byly výboru právnímu.

Jsou to:

Návrh Modráčka o vyvlastnění velkostatku, č. 118.

A. Heinricha: na zabavení jmění odpovědných za válku, č. 149,

na zabavení jmění členů býv. panovn. rodu, č. 151,

na sekvestraci církevního jmění, č 152,

F. Síse na vyvlastnění pozemků v Praze a okolí,. č. 119.

Jsou proti tomuto přání námitky?

Není tomu tak. Tím jest přání tomuto vyhověno a předlohy výboru právnímu budou zaslány. Jednací zápis o 15. schůzi byl v kanceláři sněmovní po 48 hodin vyložen, a poněvadž nebyly proti němu podány písemné námitky, je schválen podle § 77. jedn. řádu a bude podle § 79. téhož zákona uveřejněn.

(Zvoní:) Přistupujeme k dennímu pořadu, a to k dokončení rozpravy o programovém prohlášení ministerského předsedy.

Prvním řečníkem jest pan kolega Sís. Uděluji mu slovo.

Posl. Sís: Slavné shromáždění!

K vládnímu prohlášení programovému podal ministerský předseda v poslední schůzi dodatek, který se týká zajištění hranic, a to na základě smlouvy, která byla uzavřena na den sv. Václava r. 1918 mezi vládou francouzské republiky a naší vládou pařížskou. Ve článku 2. vláda republiky francouzské prohlásila závazek, že bude pokračovati v propůjčování své podpory národu českému k opětnému nabytí jeho svobody realisováním rekonstituce neodvislého československého státu v hranicích jeho bývalých historických zemí.

Doplněním této stylisace je další prohlášení mistra zahraničních věcí, že vláda republiky francouzské vynasnaží se nejvýš usilovně, aby v dané chvíli uplatnila české tužby po samostatnosti historických hranic českých zemí, konečně vybavených z utiskovacího jha Rakouska a Uherska. Dle prohlášení ministra zahraničních věcí dra Beneše stejné stanovisko zaujali zástupci ostatních států dohodových.

V první části tohoto prohlášení. Ve kterém je nám zaručeno, že nám státy čtyřdohody dopomohou k svobodě a samostatnosti, v tomto bodu již pomoci nepotřebujeme. My jsme si sami svoji svobodu a svoji samostatnost vzali, my jsme sami aktem revolučním ustavili svůj stát,my jsme sami aktem revolučním ustavili svoji vládu, a na mírové konferenci půjde jen o to, v jakém rozsahu budou stanoveny hranice našeho státu.

A v tom směru je už jedna věc určitá: že základem budou historické hranice české. Je již rozhodnuto, že v otázce Deutschböhmen a v otázce Slezska nemusíme mít těch starostí a obav, jaké jsme měli. Půjde již pouze o území, kde nejsou historické hranice, především o části Slovenska a o spojovací koridor s Jihoslovanstvem.

Domnívali jsme se, že přece jen nastane nová orientace v myslích Němců, že si svůj stav v plné rozvaze uvědomí. Domnívali jsme se, když Němci se přesvědčili o tom, že jejich odpor proti tomu, aby byli v československé republice, jest marný, že provedou věcné politické důsledky.

My jsme se konečně s počátku nedivili, když Němci po prvním prohlášeni československé republiky zůstávali věrni Rakousku a dynastii, nedivili jsme se také, když ještě i po tom divadelním zhroucení Rakouska a pádu Německa trvali na tom, že chtějí míti samostatnou provincii Deutschböhmen a že chtějí tvořiti zvláštní státní celek, ale ovšem, když nastala vážnost takových okolností, jako jest ta, že se dokumentuje, že státy čtyřdohody ručí za splnění postulátu českého v otázce hranic, že nám jsou dány historické hranice, zde ovšem jest nám toto revoltující stanovisko německé naprosto nepochopitelné.

Vidíme, vzácné shromáždění, že ta revolta, která s počátku děla se v německých krajích zbraněmi, pokračuje dále. Ale vidíme také druhou věc: že proti této revoltě nepostupuje se tím způsobem, který by byl jedině schopný, aby tu revoltu překazil.

U Němců a také u některých českých stran nevidí se, že jest rozdíl mezi sebeurčením národů a mezi tzv. národnostní autonomií.

Co jest to, vzácné shromáždění, sebeurčení národů? Princip sebeurčení národů vyvěrá z práva mezinárodního. To není otázkou, aby jednotlivci v národě bylo dopřáno svobody a určitých práv, to jest otázka, aby národu jako celku bylo dopřáno toho práva, to znamená, že národ musí dostati takový stát, v němž může úplně ukojiti své potřeby a žíti plným životem, to znamená, že ten stát, který podle sebeurčení musí národ dostati, musí tvořiti celek jak přirozenými hranicemi, tak i celek, který jest hospodářsky úplně soběstačný, že prostě musí tento stát býti tak vybaven, aby skutečně mohl žíti vlastním životem.

Naproti tomu národnostní autonomie poskytuje pouze v mezích vnitřních poměrů státních každému jednotlivci práva na plnou svobodu.

My, vzácné shromáždění, v této otázce bychom musili říci, že, kdybychom dostali podle sebeurčení národů takový stát, ve kterém bychom nemohli žíti plným životem, že bychom raději takového státu nechtěli, že bychom raději chtěli a trvali na tom, abychom žili v nějakém svazku federativním, poněvadž bychom prostě nemohli rozvinouti svého plného života. Pro náš stát, který by byl zbaven těch částí Čech, které se nazývají Deutschböhmen, který by byl zbaven části Těšínska, který by neměl prostě celého území, které svou polohou, které svým útvarem hor a spádem vod tvoří přirozený jednotný celek, kdybychom tohoto státu tak neměli utvořeného, pak bychom byli odsouzeni k živoření. To by nebylo sebeurčení národa, poněvadž by nám byl dán stát, který nevystačí, abychom v něm mohli plně národnostně žíti.

Jest ovšem značný rozdíl mezi tím, jestliže se mluví o sebeurčení Němců. Němci své sebeurčení mají v Německé říši, a to, co sem k nám zasahuje, jsou pouze jazýčky, které vybíhají do českého územního celku, to jsou ostrovy, které zde jsou. Naší povinností vůči obyvatelům tohoto území jest, abychom jim dopřáli takové svobody a volnosti rozvoje, jaké prostě musí popřáti kulturní národ a kulturní stát.

To je také principiální rozdíl, který je mezi námi a sebeurčením národa našeho a mezi sebeurčením národa německého.

Je ještě jedna možnost, a to ta, poněvadž německé území nemůže naprosto tvořiti jednotného celku německého území v Čechách, že by toto území bylo připojeno k území německému.